Citát
06.373
1009:1021
LR: mhm daleko, dobře a mě by zajímalo, jak ste se v kině chovala,
třeba jestli ste v kině konzumovala jídlo nebo nápoje?
VP: a no tak, ňáký cukrátka
LR: mhm
VP: takový na cumlání, ale aby to moc nešustilo
LR: mhm
VP: takže sem třeba měla, ale nemyslím, že bych tomu hoc- moc
holdovala
06.373
1098:1101
LR: a chodila ste někdy jako dítě na nepřístupné filmy?
VP: hm to myslím ani né (..) to leda jestli něco bylo třeba za Němců
(..) za Hitlera em ani ne
06.373
1103:1109
LR: mhm a chodila byla ste někdy v kině bez placení?
VP: no to né
LR: ne, že byste proklouzla [nebo jako dítě]
VP: [ne ne, to ne,] to ne
06.373
662:672
MH: ale když sme skončili jednu devítku, v roce padesát dva, sme se
nemohli rozloučit, tak sem zatelefonovala do kina, ((pravděpodobně
kino Astra nebo kino Vesmír)) právě v těch Židenicích tam dole, a
hrál Voskovec a Werich ((Jiří Voskovec a Jan Werich)),
LS: hm
MH: a celá třída, koupila sem pro všecky lístky, a samozřejmě i
rodičové nás následovali na odpolední představení. takže ten
Voskovec a Werich ((Jiří Voskovec a Jan Werich)) tehdy táhl, tó, to
bylo velice aktuelní.
06.373
1080:1093
LS: ne. dobře, em teď tady mám otázku, jestli ste jako dítě chodila
na nepřístupné filmy.
MH: hm v té době, kdy něco bylo nepřístupné, sem já do kina
nechodila, takže...
LS: to sme vlastně říkali. a do kina jestli ste třeba chodila někdy
bez placení?
MH: ne, to nikdy, kdepak.
LS: [teď bych se ještě]
MH: [tenkrát i v tramvaji] všichni platili.
06.373
1768:1772
MH: tak později byly ty týdeníky. předtím. a řada lidí na ně
nechodila, a em tak oni prostě je donutili, aby chodili zavčas tím,
že nevotevřeli em po týdeníku, anebo to dali dohromady, i s tím
filmem, víte? takže ten týdeník, to byly jako události, jak sme
silní, že? (.) [né, nepamatuju si.]
06.373
236:241
a potom, to už bylo horší za války
LR: jasně
DB: to sme neměli kenkarty takzvaný vod patnácti let, a my sme se
chtěli dostat <na ty filmy, který>... vždycky šli ňáký dospělí, tak
sme se přidali, a že jako k nim patříme. někdy to prošlo, někdy to
neprošlo. <takže> tak asi [no]
06.373
626:631
LR: [nene, to nemyslim, myslim něco jiného, třeba...] takže vy ste
si koupili v bufetu něco, a mohli ste si to sníst v kině [nebo bylo
to normální]
DB: [to nikdo nedělal].
LR: ne? vůbec ste nejedli, [nepili]
DB: [ne], to bylo jak polodivadlo. [vám říkám], to ne to si
06.373
639:645
když se šlo do kina, no někdy se šlo do kina e prostě lidi
chodili i ze zaměstnání do kina, takže žádná jako přehlídka módy tam
nebyla no za války taky, co chcete mít za módu, že jo? každej měl
přešitý nějaký šaty, to sem nenáviděla ježišmarja, to sem
nenáviděla. maminka když něco tak kombinovala, tak já už sem byla
nervózní z toho. ale to nebylo tak, že bysme chodili se ukazovat, to
se prostě šlo do kina, tam se něco čekalo, že něco uvidíme.
06.373
654:664
[ste] si něco dala, když prostě e tam člověk přišel a měl těch
tu čtvrthodinku, koupíte si lístek, než sejdete dolu do skaly
((Scala)) třeba, když se [chodilo]
LR: [mhm] tam bylo schodů jak do toho do e do tunelu někam, a ta
ještě myslim jede [skala] ((Scala))
LR: [je], je skala ((Scala)) no
DB: jo, teď si to uvědomuju. no a už mně to nic neřiká. no tak tam
ste si něco dala, koupila ste si čoko- čokoláda se jedla, to jó to
se jedlo. ale aby tam někdo si rozbalil salám a <rohliky, tak to,>
nebo vlašák nebo picu ((pizza)), tak to ne, to vůbec. ne ne ne ne
ne, ne.