Citát

no a bárová ((Lídá Baarová)) byla prostě hvězda pro nás tehdá. pro
nás tehdá byla, než teda utekla do toho Německa, jak potom teda
dopadla.

PV: hm

LH: tak dopadla.

PV: hm

LH: to už byla její věc, že. to bylo prostě tak. už jaksi upadla.
protože nezachovala si vlastně to češství, nýbrž se zahodila

PV: hm

LH: s gestapákama a takovýma lidma,

prostě tady byli Němci, že. a projevit se
nějak (.) a č- Čech obzvlášť, že, protože v té době byly by ty
titulky německý, že, (.) předtím byl wochengšáu ((Wochenschau))

LH: ehm.

BH: týdeník a pak byl vlastní film, i když byl českej tak byl s
titulkama, (..) že. (.) no, projevovat se nebylo vhodné.

LH: em á změnil se výběr filmů, na které ste chodil v této době?
(...) jestli ste třeba chodil trošku na jiné filmy, než ste chodil
předtím?

BH: mm no tak myslím né, panč t- tenkrát nebyl nebyl výběr. a no ták
výběr byl, alé ty filmy mě nezaujaly prostě názvem anebo prostě už
(.) taky vo to no bylo to pořád německy.

LH: ehm.

BH: německy filmy a německy a už to prostě to to člověka
votravovalo. né votravovalo, ale řekl sem si, tam já nemusím zase na
ně chodit.

LH: ehm.

BH: jó, zas zas tam bude to, to, to, nebo...

do města se chodilo už i když sem byla vdaná, tak sme chodili na
filmy, který byly vyhlášený, tak to jako už po té válce. po té válce se
snad začalo chodit na ňáký vyhlášený filmy, který prostě, byla tam
bárová ((Lída Baarová)), Nedošínská ((Antonie Nedošinská)), prostě
tohle, Pištěk ((Theodor Pištěk)),

a takový. takže prostě se třeba na to šlo, no ale zase se nechodilo
každý měsíc, zase třeba za čtvrt roku.

PV: hm

LH: a to už se potom chodilo do města. to už v Řečkovicích
neexistovalo, filmy nejezdily jako po hospodách a tak. takže a no a pak
už člověk chodil do divadla, neměl zájem na na tó, na filmy.

PV: hm

LH: ale říkám, to byly filmy, který natáhly lidi, který byly teda něco
už.

a jedině řikám, a když sem byla vdaná, tak zase, prostě když bylo
něco pěkného, ten řekl to bylo hezké, bylo krásné, to bylo ná-
nádherné, no tak se šlo podle toho. to byla prostě taková reklama.
jeden druhýmu řekne, a to bylo jak reklama, kdybyste měla napsaný na
někde že tohle. tak na to se šlo.

no a když skončila válka, tak bylo všechno rozbité, zas nebyl žádný
zájem, domky sme měli rozbitý, opravovaly se, ee takže zase nebyl žádný
zájem,

až
po válce, tak to ano, tak to byly teda, no jistě, a pamatuju si, když,
když ee hráli ježišmankote, jako ty indiáni, když hrá- jako byli, a
prostě ten herec, to byl ně- to byl německý to bylo, byl no pře-
přelož- em přé- ((smích)) no přeloženo do jako ty, byly, ale jak se to
menovalo. ti indiáni a ten jejich ochránce veliký.

PV: em vinetů? nebo em

LH: prosim?

PV: vinetů ((Vinnetou))?

LH: no.

PV: jo.

LH: tak na to sme chodívávali.

PV: jo.

LH: no, to bylo prostě taková atrakce, tak na to se chodilo.

LH: já spíš myslím, do kdy ee do kterého roku ste třeba nějak
pravidelněji chodil do kina, jestli třeba ještě před deseti lety,
před pěti lety, nebo jestli stále ještě třeba [chodíte?]

BH: [né, ne,] ne teď teď už ne. no mohu říct, do těch padesátých
let, pak už začala televize, tak už...

LH: ehm.

BH: u- už prostě to kv- eem to kino pominulo.

LH: (..) ehm. a vzpomenete si po osvobození ee na ňákou návštěvu
kina?

BH: hm (...) no zase sem je navštěvoval, ale ne tak často, dá se
říct už (..), že.

LH: [co...]

BH: [to] to už potom v těch vosmnácti, v těch vosmnácti letech k to
to bylo něco jinýho. byla eufórie, byli sme osvobození.

LH: hm

BH: no tak byly jiný, daleko jiný zájmy jak jak kino.

LH: jasně. mm mně spíš právě šlo o to, jestli třeba v tom kině ee se
ňák ta atmosféra toho osvobození taky projevovala, jestli třeba lidé
se chovali jinak [u filmů...]

BH: [tak to nemůžu], tak to nemůžu říct, protože (.) sem nic
takovýho nezažil, že by, že by prostě se projevovali, ne- nede.

LH: [ehm.]

BH: [ale] říkám k- ke konci války a začátkem teda v v po po
pětaštyrycátým vosvobození, tak to byly jiný zájmy, to nebyly kina.