Citát

Rozhovor vedla: Jana Volková
Rozhovor přepsala: Jana Volková
Datum a místo: 12.11.2009; Arne Nováka 1, Brno

Rok narození: 1931, bez sourozenců.

Bydliště do roku 1945: Tučkova ulice (Veveří).

Povolání rodičů: Oba rodiče byli pojišťovacími úředníky.

Povolání narátora: Vystudoval teologii na UK a poté působil jako
evangelický farář.

JV: takže dneska je dvanáctého listopadu dva tisíce devět, a já tady
mám na rozhovor pana Ctirada N., em rozhovor začínáme asi o půl
čtvrté em na katedře filmu a audiovizuální kultury ((Ústav filmu a
audiovizuální kultury)). em já bych začala rozhovor em rekapitulací
několika osobních údajů, em takže první bych se zeptala na vaše
bydliště do roku čtyrycet pět.

CN: ano, to bylo vlastně Brno centrum, Tučkova ulice.

JV: hm, em potom jaké bylo povolání vašich rodičů?

CN: ano, byli to pojišťovací úředníci, otec s obchodní akademií, matka
s obchodní školou, takzvanou,

JV: hm, a

CN: v Brně, taky v (hasičský) pojišťovně,

JV: a měl ste nějaké sourozence?

CN: ne.

JV: neměl. a ještě, ve kterém roce jste se narodil?

CN: jednatřicet.

JV: hm a teďka jakého vzdělání ste dosáhl.

CN: no tak magisterskýho teologie.

JV: hm

CN: evangelického.

JV: dobře. a ještě jaké školy jste navštěvoval a kde, předtím.

CN: počínaje vod té obecné, že jo,

JV: hm

CN: to byla Sušilova ulice, tam byly čtyři třídy, místo páté třídy nám
naordinovali tehdy úřady první měšťanku, to byl takovej zvláštní, dva
roky trvající teda vyjímečnej postup, a po této první měšťance sem
nastoupil jako primán do gymnázia Antonínská ((Státní reálné Gymnázium
na Starém Brně)),

JV: hm

CN: který samozřejmě jako všecky gymply bylo úplně jinde než na
Antonínské, páč tam zase byli vojáci a tak. takže tam sem uďál těch
vosum tříd, a maturoval v padesátým roce.

JV: hm

CN: er gé ((RG – reálné gymnázium))

JV: jo

CN: čili taková, spíš humanitní orientace.

JV: hm, dobře. a ještě

CN: já potom teda teologická fakulta od roku padesát do padesát pět,
teologická fakulta v Praze.

JV: hm, dobře. a eště bych se zeptala na vaše povolání, jaké jste potom
vykonával?

CN: no v podstatě dá se říct evangelickej farář.

JV: hm, dobře. a eště bych se zeptala, kdy pro vás skončilo pravidelné
navštěvování kina, kdy ste přestal chodit do kina. nějak pravidelně,
nebo často.

CN: u mě je otázka, jestli sem chodil pravidelně předtím, mně se nezdá,
že by v tom byla nějaká soustavnost, eště sem se pokoušel i s manželkou
o tom hovořit, vona myslí teda pokud de o její rodinu, tak že snad
chodila do kina každej týden, já vůbec si nedovedu tohle vybavit, jak
to bylo. moje em matka byla, tak mě jaksi kulturně ovlivňovala spíš
směrem k muzice, a a vodila mě na koncerty, a na operu.

JV: hm

CN: a ji- myslím, že jsem teda vztah mých rodičů ke kinu, ňák to se mně
nepodařilo teď si vybavit, asi to nebylo velký téma nějak, takže
pravděpodobně sem byl nějak průměrnej, jako všichni nějak se tam
chodilo, když byl nějakej novej českej film, to většinou nebylo velmi
často, byly plakáty, že jo, a tak člověk čet, eem odhadoval bych to
vysloveně rekonstrukcí, že to teda je asi možno říct tak jednou měsíčně
že sem,

JV: hm

CN: mohl bejt v kině, ale nebylo to zase taková soustavná návštěvnost,
abych mohl říct a skončilo toto tehdy a tehdy. vono to pořádně ani
nezačalo ani neskončilo, je to takový dodneška poměrně velmi namátkový
skoro nebo....

JV: ale tak jednou za měsíc je poměrně často na dnešek.

CN: tehdy ovšem nebyla televize, že,

JV: hm

CN: em a i ty kulturní příležitosti potom dokonce později i divadla už
byly em zavřený v Brně, takže ten film, to byla jediná neomezená a
poměrně velmi hustě nabízená příležitost, když se vezme ta síť těch
kin,

JV: hm

CN: a jejich látce.

JV: hm dobře. tak teďka bych se zeptala na tu dětskou zkušenost, to
bude em asi do období vašich deseti let,

CN: hm hm

JV: a zeptala bych se na první otázku, jestli si vzpomínáte na svou
první návštěvu kina.

CN: která byla první, to nevím. ale jakej byl můj první pocit nebo
úchvat filmem, to byla širly templ ((Shirley Temple)) samozřejmě, byť
nevim, jak se ten film menoval, ale eště si některý scénky dovedu
představit, to asi sem vplul do takové všeobecné sentimentální reakce,
dojem- dojemná fabule toho filmu ňáká,

JV: hm

CN: kde ta holčička měla takovou skleněnou kouli, kterou když pohnula,
tak padal sníh, ale vono to vybavovalo ňáký, ňáký její smutný
nostalgický vzpomínky na něco, na domov nebo na něco, co prostě už
postrádá,

JV: hm

CN: takže tohle to byla, bylo to takový, takový opravdu, taková jemná
emotivní jaksi stimulace k tomu, zamejšlet se nad nad ňákým sirotkem,
nebo nad takovou ňákou existencionální situací dítěte bez bez opory,

JV: hm

CN: bez budoucnosti nebo tak. to si nejsem, dokonce vim, kde sem to
viděl. to bylo v kině dnes neexistujícím teda.

JV: a ve kterém víte?

CN: vím. to se menovalo kino Central, a bylo to na náměstí Svobody.

JV: hm dobře. a to [bylo]

CN: [a to byla] jedna, a druhá taky, taky americká zřejmě, záležitost
byl nějak- nějaká asi dysnyjovka ((Disney)), byla to pohádka o vlku a
kůzlátkách. to byla vůbec první groteska, kterou já sem viděl, a byla
vydatná, dokonce ještě si pořád pamatuju ňákou písničku, kterou tam
zpívali, a muselo to bejt teda, no že by to bylo dabovaný, to by snad
nemohlo tehdy, to ne. ale ta písnička byla Dej si pozor na vlka, ta
melodie se mi pořád ještě dokáže vybavit.

JV: hm

CN: možná že tam byla aspoň nějak ta ta, ta píseň v nějakým překladu.
to prostě sou záhady, který já už nedokážu dneska,

JV: hm

CN: spolehlivě em vyložit, nevim.

JV: hm dobře.

CN: a bylo to teda opravdu v tom období na něž se ptáte, do těch mejch
deseti let. em to byla ještě vlastně první republika myslím.

JV: dobře. a myslíte, že tyhlety filmy vás nějak ovlivnily? nebo měly
na vás nějaký...

CN: no em jistě jo. i to, že si je pamatuju jaksi je to, vyvolává to ve
mně nějaký estetický resonance, že, a a právě zase ta první věc, o níž
sem tady mluvil, s tou holčičkou širly templ ((Shirley Temple)), to
jaksi zase vyvolávalo zase takovej, dispozici k solidárnímu cítění vůči
někomu kdo, kdo trpí. samozřejmě že to bylo velice velice teda tak
efektně uděláno, aby to právě to dojetí vyvolávalo u diváka, ale jo, já
myslím, že to byla jistá etýda ((etuda)) takovýho empatickýho em
pohledu na, na svět.

JV: a myslíte, že to třeba bylo populární i mezi vašimi kamarády
tyhlety filmy?

CN: to určitě jo. určitě.

JV: a třeba ste si o tom nějak povídali? nebo...

CN: těžko říct. a potom do těch deseti let, to asi ňáký takový
rozhovory, to to bývaly jenom takový bodový, že jo,

JV: hm

CN: že sem včera někde byl tak, ale aby se šlo do ňáký analýzy nebo,
nebo ňáký takový posouzení věcný, to sme asi nevedli. pravděpodobně s
rodiči, možná sem vo něčem takovým musel mluvit, to určitě jo,

JV: hm

CN: jináč se u nás doma, zejména s maminkou sme vedli rozhovory, jakýsi
její komentáře, nebo,

JV: hm

CN: nebo vysvětlení, asi sem taky hned všemu nerozuměl, protože
vopravdu to byly jedny z mejch prvních filmů, na ty úplně první si
nevzpomínám, možná e to byly tyhlety,

JV: hm

CN: a že to chtělo ňákej takovej interpretační eště po- pokus od
maminky.

JV: a ona vám třeba nějak doporučovala filmy?

CN: to je všecko možný, ale to už si ne- nevybavím. to si nepamatuju.
snad se najde někde někdo starej, kdo eště taky něco o tom, kdo by si
pamatuje více. zejména tam, kde by se v rodině na filmovou kulturu
kladl důraz. u nás myslím že to byla jakoby taková trošku samozřejmá
spontánní věc, která se moc nepromýšlela,

JV: hm

CN: nebo nevyhledávala em ňákým systémem, kterej bychom si stanovili.

JV: hm a teďka bych se zeptala na to, když ste byl na těchto filmech,
na které si teďka vzpomínáte, tak s kým ste tam byl, jestli si na to
vzpomenete.

CN: ano, to sem určitě byl s maminkou.

JV: hm

CN: v tomto věku sem chodil asi nejvíc s maminkou. tatínek měl takový
trošku mimo rodinný zájmy, a em jaksi odbočky, ten myslím že se mnou do
kina nikdy nešel, on taky myslím, vůbec nevím, jakej von potom, tos to
brzy zem- teda se zastřelil přesně řečeno. em jestli něco četl nebo
jestli měl ňáký jiný kulturní em dřívější zkušenosti, to nevim. byl to
spíš takovej úředník, kterej si hleděl své práce, velmi spolehlivě v
tom oboru, ale, ale matka pěstovala spíš teda múzy,

JV: hm

CN: v takovým lidovým smyslu.

JV: em a teďka bych se zeptala, vy už ste mi to vlastně částečně říkal,
em jak často ste do těch svých deseti let chodil do kina. jestli to
tedy bylo taky jednou měsíčně, nebo myslíte, že to bylo jinak?

CN: do těch deseti let si dovedu představit, že to nebylo jednou mě- že
to bylo trošku řidší.

JV: hm

CN: opravdu myslím že teda, právě to toto byly filmy vyloženě dětský,
myslím že na takový filmy, který zpravidla sou určený em obecnému
diváctvu, že tyhlety filmy pro dospělý že, že prostě nenapadlo maminku
aby, aby mě ňák takhle k nim otevřela cestu. to až potom, když sem byl
na tom gymnáziu, a vůbec když sem se začal trošku rozhlížet po Brně.

JV: hm

CN: mělo to i patrně větší stimul pro nás byla i ta okupace německá.

JV: hm

CN: že člověk jaksi začal víc vnímat, když něco bylo český, že. tak tam
tam asi potom, tam už si pár filmů pamatuju teda, že sem už vyhledal
sám nebo s kamarádama, nebo, nejspíš s takovou partičkou ňákou.

JV: hm, a takže tady v tom dětském věku ste chodil do kina jenom s
matkou, nebo i třeba...

CN: určitě jenom s matkou.

JV: jenom s matkou. hm teďka bych se zeptala em která kina ste
navštěvoval. říkal jste ten Central, jestli si vzpomínáte [ještě]

CN: [ale] zrovna ten Central není typickej. my sme bydleli na Tučkově
ulici, em jestli vám to něco říká, je to je to tak v ose se sokolským
stadionem bývalým, ovšem na druhé straně té ulice sme byli, v (takové)
začínající tehdy začínající části, a vod tamtud bylo nejblíž do dvou až
tří kin. em dneska se všecka menujou jinak respektive neexistujou už.
myslím, že nejbližší mně bylo kino Stadion.

JV: hm

CN: nemusim říkat, kde bylo, to asi máte všecko už v tech materiálech.

JV: hm

CN: nejbližší i nejenom místně, ale i takovým jako atmosférou nebo i
zvykem.

JV: hm

CN: toto bylo naše kino prostě. takže ňákej pravidelnější kontakt tam
musel bejt, páč tam sem se cítil prostě vysloveně jako ve vlastním
prostředí. druhý bylo Studio.

JV: hm

CN: to víte kde je, že,

JV: ano.

CN: na Cihlářské Art kino, a předtím bylo Metro.

JV: hm

CN: což je Městské divadlo dneska, že.

JV: ano.

CN: tak tam sme to měli blíž, blízko, a takovou solidností to trošku
odpovídalo takové té středostavovské em úrovni, na které my sme se
chápali.

JV: hm

CN: ale že bych jako vůbec nikam jinam nešel, tak ten Central, to je
opravdu, tam byly ty dětský moje vzpomínky, nevim jak sme zrovna tam na
to připadli, taky vůbec nevím, jestli to tak bylo, že že ty filmy byly
vyhrazený jenom pro určitý biografy, em nevim, to nedovedu říct.

JV: hm

CN: my sme ještě pořád v tom věku dětským, že jo.

JV: ano.

CN: ještě nejsme v protektorátě, tam by těch vzpomínek možná bylo víc.

JV: em dobře. tak teďka bych se zeptala, jaký byl názor rodičů na film
a kina. vy ste říkal, že ty teda moc em že to moc jako neřešili, že to
brali jako samozřejmost.

CN: asi jo. asi jo. teda tatínkův názor neznám vůbec, myslím si, že ani
nevzpomínám že bych, že by někdy byl do kina šel. to neznamená, že
nešel, ale, já to tak trošku naznačil, von měl nějaký ještě jiný citový
zájmy mimo, mimo em manželství s mou maminkou.

JV: hm

CN: takže je možný, že tam se třeba dostalo víc i těchto em náplní, ale
doma teda nebyl ten, kdo by to nějak inicioval nebo s náma o tom
hovořil, kdo s náma šel někam, takže to byla maminka, já jinak netušim,
co teda vedlo k výběru em těch filmů, a zejména v tom období do těch
deseti let, jediný, co si pamatuju, sem teď řekl a nemám už žádnou em
interpretací dál k tomu.

JV: hm takže s maminkou ste vlastně hovořili o těch kinech, nebo o těch
filmech,

CN: to ano, to ano. nevim, jestli to bylo pedagogicky míněno, vona teda
víc se mnou promejšlela muziku.

JV: hm

CN: potom posléze teda mě na ten klavír od první třídy myslím nechala
vyučovat, a tak, takže tam se soustředila její snaha ze mě něco
vytlouct, a tak tam to to byla pravidelná abonentní teda účast na
koncertech,

JV: hm

CN: a jak se to slušelo v takové té měšťanské společnosti na ty opery
sme chodili. nevzpomínám si, že by maminka šla třeba na činohru. em to,
to taky může něco říkat, ten film teda nahrazoval asi dramatickou
oblast vůbec u ní.

JV: hm

CN: no a u mě teda patrně tak taky, no.

JV: dobře. a ještě bych se zeptala, em jestli měla vaše škola nějaký
názor na film, nebo vaši učitelé. jestli nějak komentovali filmy.

CN: no tak abych si ujasnil do těch deseti let, třicet jedna, štyrycet
jedna, no tak to už sem byl potom v primě gymnázia, a to už ročník
štyrycet jedna, který byl hluboce v protektorátě, em vlastně už dva
roky to probíhalo v takový atmosféře, kdy pokud by byl nějakej důvěrnej
em a vlasteneckej komentář, tak to asi by nám profesoři ve třídě nebyli
řekli.

JV: hm

CN: ale na film jakožto umění, to myslím že teda ještě sme byli příliš
malí na to, aby nám, aby docela takovou širokou oblast em otevírali,
ale je pravda že, ale to už sme zase v tom protektorátním období spíš,
em ve škole obecné tam myslím o filmu nikdy nějaká řeč nebyla,
nevybavuju si to, možná že to bylo i tak že, že někteří žáci na to ani
neměli peníze, nebo já nevim, že tam byla taková jako ten standard
návštěvy biografu a tak, že se nedá předpokládat natolik, aby ten
učitel na té obecné škole, aby vo tom mlu- hovořil jakoby ke všem, jako
o věci, která by měla být společná, společným zájmem, em ne,
nevzpomínám si, že by někdy, až do té čtvrté třídy obecné, nebo v tom
prvním, v té první takzvané třídě hlavní školy, to byla ta měšťanka, se
jmenovala hlavní škola, tam s náma o tom niko nemluvil. a protože pak
už běžel ten protektorát, tak já si myslím že, že se em raději pokud by
to bylo velmi aktuální, tak že se tomu všichni raději vyhýbali než aby
riskovali veřejnou nějakou výzvu něco zhlédnout nebo něčemu rozumět
trošku.

JV: takže ani za protektorátu vám neříkali nic.

CN: učitelé ne. ne, ale vodili nás do kina, vlastně, no, to jistě, teď
si honem vybavuju, to i z té, i z té hlavní školy, z té první třídy,
která nahrazovala třídu pátou em školy národní dnešní, jo, tam sme byli
právě chodili do toho Studia ((Studio)), celá škola,

JV: hm

CN: a tam vím, že byla různá filmová představení. jestli to bylo k
výročí politickým jako, třeba byly Hitlerovy narozeniny,

JV: hm

CN: což myslím že se nějak slavilo, já si to fakt nějak nevybavuju, ale
asi že to mohlo být, tam sme, tam sme chodili a vím, že sme tam trpěli
takovým pocitem určitě povinnosti, že

JV: hm

CN: něco co, co se musí, a přičemž už i ty děcka cítily jakousi takovou
zábranu, opatrnost, aby se moc,

JV: hm

CN: náhodou něco aby se ňák nevyprovokovalo. ňáký odezvy. nojo, tak
pokud de vo učitele, tak jejich aktivita kromě toho, že nás tam vodili,
myslím se mně žádná nevynoří, nebyly to ovšem jenom takovýdle ty filmy,
nebo nebyly to patrně jenom slavnostní příležitosti, ale taky si
vzpomínám, že nás tehdy oslňovalo například, že sme viděli nějaký
německý filmy, vysloveně takovýho vědecko populárního typu,

JV: hm

CN: něco, co dneska je teda virtuálně jednoduchý, ale prostě to tam byl
zasa- zasazeno símě, a teď se snímalo, jak jak se z toho vyvijí
rostlina a dokonce květ a plody, všecko co umožňovala tehdejší filmová
technika, tak to nás, to mně uvízlo. jistě tam byly i jiný přírodovědný
filmy, zdá se mně, že asi ta škola vybírala z té německé produkce, nebo
z toho, co bylo spíš věci takto určitě teda pozitivního významu pro,
pro vzdělání děcek. ne ty politic- i ta politická, pokud byla ňáká
taková témata, tak se to určitě em tiše chápalo jako nezbytnost, o
které se nemohlo debatovat.

JV: hm a třeba hrané filmy? na ty taky ste chodili se školou?

CN: no tak vím o jednom, ale to taky zase takovej spíš taková politická
hra, to byl film alkazar ((Alcazar)), samozřejmě em teda říšskej film,
kerej podával obraz o španělské občanské válce, ve prospěch franka
((Francisco Franco)),

JV: hm

CN: a velmi silně kriticky vůči demokracii, nebo vůči té levici
španělské, až do takovejch těch, přehrávanejch teda projevů právě
představitelů té demokracie. to konkrétní scénu ňákou, tak to bylo
hraný samozřejmě, bylo to hraný a bylo to na způsob takovejch těch
akčních filmů trošku, ty boje, ta palba, ty kluky to zajímalo, ty
kulomety,

JV: em

CN: pak dělali e e e e e ((předvádí zvuk kulometu)), když si vo tom
vykládali někde na chodbě nebo tak, to je jako bavilo, ale myslím, že
samu věc, em samu nástrahu teda, která v tom byla, taková ta propaganda
ve prospěch fašismu, to, tak to, to asi jim uniklo. mně ne teda, to
musím říct, já sem, že sem dokonce byl pohoršen, když o tomto filmu
alkazar ((Alcazar)) ve škole povinném, sem náhodou mluvil s nějakou em
ženskou, která byla na procházce se psem, nevim jak se to stalo, a vona
se tak teda té fašistické idee tam téměř zastávala. a já sem jako malej
kluk chtěl ji dát najevo jakousi opozici vůči tomu přístupu, ale
nechtěl sem to, netroufal sem si to říct naplno, to by nešlo, tak sem
říkal, že se mně ty scény nelí- em těch zranění těch vojáků, jak padají
zasažení střelbou, že se mně to zdálo být strašně nepřesvědčivý,
amatérský sem říkal.

JV: hm

CN: ale byla to v podstatě taková polemika výkladu té idee.

JV: hm

CN: toho fašistickýho opravdu filmu, kterej se snažil em opravdu pro
německý diváky potvrdit tu orientaci,

JV: hm

CN: na Hitlera, a proti západním demokraciím.

JV: a ještě bych se zeptala, jak často ste chodili se školou do toho
kina.

CN: to asi mělo ňákou pravidelnost. nevim jak často to bylo, ale myslel
bych em jestli to můžu odhadovat, tak určitě to mohlo bejt ne čatěji
než jednou měsíčně, ale asi e né méně často než jednou za čtvrt roku,
tak asi si myslím že, že to asi bylo součástí jako jindy pochoďáky když
se ďály nebo tak, tak cosi takovýho tam asi bylo.

JV: hm

CN: toto využití teda filmu pro, pro účely vzdělávací, případně ňáký
takový povinně loajální.

JV: hm a vy ste teda zmiňoval to kino Studio.

CN: ano.

JV: chodili ste do toho [stu- Studia]

CN: [tam sme] chodili.

JV: jenom tam? nikam jinam, do žádných jiných kin?

CN: nevybavuju si. se školou si nevybavuju ale to, to může bejt
vopravdu tím, my sme potom teda taky byli strašně rozestrkaní, že, ty
gymnázia Antonínská tedy teda patří do do centrální části Brna, to bylo
na Poříčí umístěno, em kvůli vojsku, který zase naše budovy zabíralo,
em tak možná že i to bylo takový ňáký méně příležitý, tam myslím, že
sme nikdy, na Starobrněnsku sem v žádným kině nikdy nebyl, ani nevím,
jestli by tam ňáký takový bylo, zřejmě ta škola mohla toto podnikat
jenom jestliže někde v okolí dostupná ta kina byla, že jo.

JV: hm

CN: nevim. dál si nevzpomínám už na žádný další. o Studiu ((Studio))
toho vím dost, dost jaksi se to opakovalo, snad několikrát, tak to, to
mně uvízlo.

JV: hm dobře. em tak teďka bych se vrátila zase zpátky k tomu dětskému
věku, do těch vašich deseti let, a em zeptala bych se, co pro vás ten
film znamenal. vy ste říkal, že na vás zapůsobily ty dva filmy, které
ste viděl, a že si pamatujete tu písničku, tak třeba jestli ste si ji
zpíval s kamarády nebo sám.

CN: spíš sám. dodneška sem schopen si kousíček tý písničky zpívat, jo.
em a divím se fakt, že teda česky, no, a možná že tam byla jinak určitě
ty hlasy to byla americká angličtina, teďka si tak uvědomuju, že, to
bylo pro mě velice podivný jak tam ty zvířata, jakým způsobem mluví,
takovým huhňavým hlasem, ale ta písnička, ta byla Dej si pozor na vlka,
tak to prostě byla taková jednoduchá melodika, že mně uvízla jako,
takovej vzorek toho melodickýho jakýhosi teda, řekněme i vlas- vlastní
takový fantazie, protože to bych mohl i zazpívat, ale není k ničemu
potřeba, abych, abych to zapisoval jako noty, že.

JV: hm a třeba pamatujete si víc písniček, nebo jenom tady z toho
filmu?

CN: já si pamatuju řadu písniček třeba i z divadla, ale to už je jiná
oblast zase. tady byly dva kašpárci, dvě divadla kaš- dospělých
kašpárků, ne jenom loutková divadla, a tak u jednoho taky, dneska sem
si zrovna vybavil takovou jednu písničku, taky podobně elementární
melodicky jednoduchou chytlavou, pro děti, tak zřejmě sem si písničky
pamatoval, takže v tomto smyslu ta groteska neměla ňákou výjmečnou em
pozici, ale další písničky z filmu asi nebudu vědět, to bych si
nevzpomněl.

JV: hm dobře. a ještě bych se zeptala, jestli ste třeba em si s
kamarády hráli na to, na ten film, na ty scény z toho filmu, nebo
jestli vás to nějak inspirovalo k dětským hrám, nebo vás to nějak
ovlivnilo k něčemu.

CN: em myslím že ne.

JV: nebo třeba abyste napodobovali hlavní hrdiny v oblíkání, v chování,

CN: ne, ne, to mně připadá, že by mně bylo hrozně vzdálený takhle, a
ani myslím že ta naše klukovská společnost, ne to mohl být náhodnej
podnět ňákej, ale ne nevybavuju si to.

JV: hm

CN: ne

JV: a eště bych se zeptala, to už sme částečně zodpověděli, em ale
jestli byl pro vás v tomto věku film důležitý. jestli pro vás hrál
nějakou významnou roli.

CN: asi ne. ne. řekl bych že že to, tak jako si asi nevybavuju funkci
rozhlasu, v tom věku, tak si taky nevybavuju ňákou zvláštní důležitost
filmu pro mě, ale ale byl tam prostě, jako,

JV: hm

CN: možná že je důležitý protože to bylo tak samozřejmý, jaksi,

JV: hm

CN: že sem to ani tohle nevnímal jako samostatnou otázku, ne ne, myslím
že ne. vím, že když teda sem jezdil potom tramvají do gymnázia, že, do,
až na Starý Brno, tak že když em v Metru ((kino Metro)) zase vyvěsili
novej _dpoled ručně malovanej, docela schopně, plakát,

JV: hm

CN: s názvem dalšího filmu, tak vo těch, to že nás vždycky zajímalo, co
se právě dává, vždycky to bylo dvojjazyčný, a tam si člověk čet i tu
němčinu, a tak jako připasoval, nebo někdy taky se podivoval, že českej
překlad _dpoledne filmu se vůbec nekryje doslovně, ale že to má zase
úplně jinou myšlenku, takže jako určitý takový momenty si člověk
pamatuje. Ale ale pro život teda důležitý to asi nebylo.

JV: hm dobře. Em tak teďka bych se přemístila k druhému okruhu otázek,
a ten se jmenuje divácké návyky. Em zeptala bych se, jak často ste
chodil do kina v období po těch deseti letech vašeho věku, vlastně od
deseti let do toho protektorátu, nebo, no, to už vlastně byl
protektorát. Hm tak v tom.

CN: ten protektorát začal, když mně bylo osum let. Jo, no tak tady já
si to taky tak moc nedovedu vybavit. Ale vím, že například byla doba, a
to ještě byla, tahleta protektorátní gymnazijní doba, em že třeba sem
chodíval v neděli odpoledne na ten Stadion, na dětský filmy.

JV: hm

CN: sám se tomu divím, protože já sem míval i jiné teda zájmy v neděli,
ale teda vím, že to teda muselo zabrat přinejmenším _dpo takový
rozsáhlejší období, ňákej jeden rok nebo tak, že sem v neděli odpoledne
asi s ňákejma kamarádama, to je možný, sme se pak všichni srazili na
Stadecu ((Stadion)), a, a tam byly nějaký pohádky, nebo co to bylo.

JV: hm

CN: vůbec nevím, jestli to byl jeden film, nebo jestli to byla taková
celá sestava, tak to byla určitá taková řekl bych pravidelnost. Tady
sem skoro, pokud tam nebyly nějaký výjezdy jinam, na prázdniny nebo
nemoc nebo co, tak bych řekl, že to v určitým období to byla em taková
nedělní samozřejmost, odpoledne že sem šel, dopoledne do kostela a
vodpoledne do kina.

JV: hm

CN: na tyhlety dětský věci.

JV: dobře, a třeba to pro vás mělo nějakou funkci tady to každotýdenní
setkávání, třeba mělo to funkci s tím, že ste se setkával s kamarády

CN: no ano, spíš takovou, ano, ano.

JV: hm

CN: a bylo to takový em, prostě parta která, já sem nebyl takovej
vyslovenej teda typ kolektivní, ale prostě ano, tam šlo vo to bejt
spolu nějak možná, z vlastní iniciativy, už ne s rodiči, že jo,

JV: hm

CN: tak to mělo tuhletu roli jakousi sociální to hrálo.

JV: hm

CN: protože ten vobsah sám, nevim jestli, jestli, ten asi nebyl tak
nezbytnej pro moje myšlení, abych, abych chodil na pohádky, nebo na co
co to tak bylo, nejspíš pohádky tam musely bejt.

JV: hm a s těmihle kamarády, s kterýma ste chodil na ty pohádky,
setkával ste se s nimi i jinde? ste se scházeli?

CN: no to byli kluci ze ze třídy.

JV: hm dobře. a potom, po tom skončení toho kina ste třeba někam šli
společně eště, nebo?

CN: to si, myslím že asi ne. jistě že sme se domů loudali nebo tak, že
sme to teda nebrali rovnou čarou domů, ale, ale jako nějaký zvláštní
ještě další posezení nebo nějaká akce, to se většinou myslím nedělalo.

JV: hm em a teďka bych se zeptala, která kina ste v tomto období
navštěvoval hlavně, jestli se to nějak změnilo oproti tomu, oproti těm
předtím.

CN: no řekl bych co sem nenavštěvoval. voni tady byly myslím dvě kina
UFA. em Ufa Kapitol, a Ufa Central. tak to sme vnímali jako vysloveně
německý kina.

JV: hm

CN: v jednom z nich, tak v tom Kapitolu ((Kapitol)) dokonce bydlel v
našem domě promítač, pan Švajda, a to to nás úplně odradilo, to byl
Čech, to byla česká rodina Švajdovi, ale jakmile byl protektorát
vyhlášen, tak se rozvzpomenul, že sou vlastně Němci, a se psal
Schvejda, a pan Švajda byl v es á ((SA)), chodil v uniformě es á
((SA)), a bohužel potom zase po válce to na něj dolehlo, že vlastně to
neměl dělat, a že byl vlastně Čech, a dělal Němce, tak se pak oběsil.
tak to je taková dramatická teda em epizodka, ale vnímali sme tyhlety
německý kina jako cizí. jako něco, nevím jestli bylo ještě nějaký další
UFA kino, ale myslím, že sem teda tak jedenkrát mohl bejt takřka v
každým brněnským kině, tedy Alfa například, nebo Kapitol, to bylo na
Dominikánským náměstí, že, em někt- možná v Lucerně ((Lucerna)), nevím
jak se menovala, jestli to bylo tehdy taky, ale em některý voblasti
Brna mně byly trošku vzdálený, tak třeba vím, že existovalo Lido bio,
em to snad bylo někde někde v oblasti Bratislavský ulice nebo kde, tam
někde, ale tam sem nebyl nikdy, jednou sem byl v kině Radio, ale to
potom se menovalo potom zase...

JV: Radost myslím potom.

CN: je to možný.

JV: hm

CN: na Cejlu.

JV: na Cejlu, ano.

CN: ano. ale zase pořád zůstávalo myslím nej- nejspíš při těhle těch, o
nichž sem mluvil na začátku, že nám jako tak,

JV: hm

CN: připadaly nejbližší.

JV: a em takže ty neoblíbené ste měl ty německé, a to bylo teda kvůli
tomu, že byly německý.

CN: zřejmě nás to ani nenapadlo s něčím takovým počítat. pravděpodobně
i voni ne- ne- nelákali em českými překlady těch vyvěšenejch em názvů
filmů nebo tak.

JV: hm

CN: ale to neznamená, že bychom byli nechodili vůbec na německý filmy,
ale to možná budete mít dál takovou otázku, abych něco nepředbíhal.

JV: to klidně můžete, kdyby [vás něco napadlo.]

CN: [já vím, že to] bude těžký pak všecko přepisovat, nebo něco z toho
vytahovat. em na ty německý filmy vím, že sem určitě se těšil, a se
zájmem sem šel na film minchhausn ((Münchhausen – Dobrodružství barona
Prášila)), což byl baron Prášil. německej barevnej film, em takhle to
na to sme se vysloveně těšili, to pro nás byla i taková ňáká technicky
velmi nová zkušenost, a zdál se nám, že je zdařilej. myslím, že sme vo
něm taky museli mluvit nejenom doma, ale i s další mládeží, která teda
vokolo se toho účastnila. ale co sme mluvili, to nevim. rozhodně to
bylo spíš em kladný než ňáký, že bychom zaujímali ňáká stanoviska, to
určitě jo. a eště nějak, no a vím, že moje maminka například, přesto že
sme byli teda česky cítící rodina, takže si chválila hans mózra ((Hans
Moser)), teda vídeňskýho komika, kterej taky v těch říšskejch filmech
hrál, ale vona ho vnímala spíš jak Rakušáka, jako Vídeňáka, a to nebylo
vnímáno s takovou jakousi štítivostí.

JV: hm

CN: se zdálo, že je dobrej takovej. takovej rakouskej Vlasta Burian
jakejsi, že.

JV: hm a když ste mluvil o tom baronu Prášilovi ((Dobrodružství barona
Prášila)) německým, tak myslíte, že to na vás zapůsobilo kvůli té
technické novosti toho filmu? nebo...

CN: tak asi že já sem si ani nebyl vědom, že tady de vo techniku ňákou,
ale prostě nový bylo, že ten film byl tak barevnej, zřejmě taky byl
dost výpravnej, nákladnej, narozdíl od takovejch těch českejch filmů,
který měly spíš zase rodinnou takovou dimenzi jenom, a tohleto teda
bylo něco velkorysýho, em z hlediska techniky já sem neměl nikdy
zvláštní technický teda záliby, takže víc mně to asi dávalo teda prostě
takovou barvitější em ilustraci toho příběhu, která teda v barvách a v
té herecké kvalitě se asi velmi vymykala tomu, co sem vídával předtím.
museli sme taky ještě vidět, já nevim jestli to byl právě ten baron
Prášil ((Dobrodružství barona Prášila)) nebo ňákej jinej film, kdy
ještě za protektorátu sme právě v tom kině Studio dostali takový
brejličky, s dvojí barvou, a viděli sme teda plasticky.

JV: hm

CN: ňákej barevnej film. ale kterej to byl, to nevim. možná že se třeba
dopídíte, že to byl ten baron Prášil ((Dobrodružství barona Prášila))
anebo ňáká eště jiná německá....

JV: a nevíte, v kterým roce to třeba bylo? zhruba?

CN: no tak muselo to být, počkejme, abych si to úplně teďka neplet. hm
ne, raději nebudu dělat pokus, to bych si, to bych si asi jenom
vyplňoval prázdné místo ňákou svou fantazií. nedovedu říct.

JV: a takže bylo pro vás třeba takováto věc, že ste dostal ty brýle,
viděl ste to em plasticky, bylo to pro vás důležité? že to bylo
kritérium výběru toho filmu, že ste na [něj šel]

CN: [no asi už,] no to možná že sme na to šli víckrát, to je možný, to
je možný. ale em patrně to hrálo dohromady s řadou dalších em
vlastností takovýho filmu, ne určitě jako jediná teda kvalita, jo, to
hrálo to tam svou roli, ale řekl bych takovou přiměřenou, ne teda
hlavní,

JV: hm

CN: že jo, to nebylo první co, co zajímalo v tom uvažování vo takovým
filmu. a volba byla snadná, páč žádnej jinej takovej film nebyl, takže
nešlo si volit mezi několika stejně, stejně teda jakoby lákavýma
technickýma možnostma.

JV: hm dobře. tak já bych se vrátila zpátky k těm kinům, a mluvili jsme
o tom, že jste neměl rád ty něm- německý kina. a já bych se ještě
zeptala, jestli třeba bylo ňáké kino, které byste neměl rád kvůli tomu,
jak vypadalo, nebo kvůli té atmosféře, nebo kvůli tomu chování těch em
lidí, co tam pracovali,

CN: to myslím ne. a já sem taky se nikdy nepokoušel například
proklouznout na zakázanej film nebo tak, takže sem do konfliktu žádnýho
se nedostal, ale ne, myslím že z téhle oblasti nemám žádnou, žádnou
ňákou negativní vzpomínku, něco zvláštního pro mě ještě bylo kino, o
němž sem teď zapomněl vám říct, to bylo OP kino, OP,

JV: hm

CN: one pause ((Ohne Pause)),

JV: u nádraží.

CN: u nádraží, jo, tam dokonce myslím, že ňákou dobu fungoval ten
systém, že se postupovalo, že se poposedávalo, jestli si to nevymejšlím
úplně,

JV: hm

CN: že teda člověk, kterej přišel, sledoval film tak dlouho, dokud zase
nevypadl z té řady, tak jak postupně teda byl jistej, že už znovu se
vrací celej cyklus té řady různých filmů,

JV: hm

CN: a pak prostě už vyšel na ulici. něco takovýho, ale potom už to
takhle nebylo, to posedávání em jak říkám, pořád si myslím, že to tak
bylo, ale nedovedu si to teďka úplně technicky vyložit, jak sme to
dělali. em potom později to kino ó pé ((OP – Ohne Pause)) bylo už em
nevim jak to limitovali časově, ale jenom tak, že se tam normálně
sedělo a zas se vodešlo, když člověk viděl, že se znovu už dostává v té
smyčce na začátek toho, co už viděl.

JV: a nevíte, to posedávání, kdyby to třeba tak mohlo být, v kterých
letech?

CN: to by bylo asi na počátku toho, když to kino se zavedlo, ne potom v
tom dalším průběhu, tam mám dojem, že už se to potom touhletou
zvláštností ne, nevyznamenávalo. no tak to teda neberte jako, jako
zdroj, ale pocit. tak myslel bych, že to tak mohlo bejt v ňákým
třiačtyři- dvaačtyřicátým třia- devatenácet čtyrycet dva, čtyrycet tři
asi.

JV: hm dobře. a eště bych se zeptala, naopak jak sem se ptala na to, že
ňáké kino by vám nevy- nevyhovovalo tou atmosférou, nebo těma lidma v
obsluze, tak jestli naopak bylo nějaké kino, které byste měl rád kvůli
tomu, jak vypadalo, kvůli té atmosféře. vy ste zmiňoval to kino, kam
ste chodil, to blízko vašeho bydliště. ale jestli bylo třeba ještě
nějaké další, které ste měl rád kvůli tomu, jak vypadalo, nebo jak se
tam chovali ti lidé.

CN: no, to asi v tom věku člověk nevnímá, em to co by jako dospělýho
zajímalo, jak se chovají, zřejmě to mělo jenom ryze takovou okrajovou
roli, že nás někdo někam uvedl, a em protože sem neďál výtržnosti, tak
mě nikdo nemohl vod- třeba nějak stírat, em nevím, nevím nic o tom, em
vím jenom, že třeba například, že na mě působilo kouzelně dvě věci,
jedna byla em, jedna byla ty reklamy na začátku, které se promítaly em
z diapozitivů, a ty teda v době černobílýho filmu pro mě měly teda taky
cosi kouzelnýho,

JV: hm

CN: páč ty barvy tam byly, to to bylo něco nádhernýho, dodneška mně to
vyvolává takovou jakousi emoci. byly to jednoduchý reklamy, ale ale
prostě stály mně za to, abych tam kvůli tomu byl včas, samozřejmě i
týdeník teda, se chápalo jako úplně samozřejmý a nezbytný, ale druhá
věc působící na mě byla že, že v některém tom kině, teď nevím jestli
mám říct ve Studiu ((Studio)) nebo kde, že rozprašovali ňákou takovou,
takovou voňavou látku, která v kapénkách se prostě tak roznášela, že to
příjemně vonělo. tak to je takovej příjemnej zážitek, když se ptáte na
příjemné a nepříjemné. nejsem si vědomej žádnejch dalších takovejch
vjemů.

JV: hm dobře. em teďka bych se zeptala, jestli ste chodil do různých
kin podle toho, s kým ste do těch kin šel. třeba s matkou nebo s
kamarády, jestli ste šel do různých kin.

CN: em nevim že by tam byl, že by se tam bylo nějak rozlišovalo, ale
nevzpomínám si, že bych byl třeba s maminkou někdy v tom Studiu
((Studio)), ale je to skoro jistý. to to si jenom teď takhle vlastně
musim zrekonstruovat. rozdíl v tom nebyl asi.

JV: hm

CN: to prostředí bylo asi pro všecky tyto situace stejný.

JV: a teďka bych se zeptala, jak ste se v kině obvykle choval, jestli
ste třeba něco jedl, nebo pil, při představení.

CN: já myslím, že ne. já sem byl pořád vychovávanej v tom duchu, že sme
chudí lidé. a tak ňákej to, ňáký cukrátka a to nebo tak to, to sme
nikdy nemívali.

JV: hm

CN: ale vnímal sem vnímal sem to, že, že někteří lidi, já teď nevím
jestli to, jestli mluvím o období ještě válečným nebo až poválečným, že
teda prostě si, nemluvim teď o Míšovi ((Míša)), to ještě nebylo určitě,
ale, ale že teda ňáký pytliky s bonbonama nebo něco takovýho možná už
tehdy se daly tam koupit, ale mě se to netýkalo teda.

JV: hm takže myslíte, že tam byly bufety teda v těch kinech.

CN: spíš to byli procházející prodavači.

JV: hm

CN: dokonce možná že něco i vyvolávali nebo naznačovali, ne ňákým
křikem ale, ale bylo teda očekáváno, že to nabízejí.

JV: hm

CN: něco takového, a platilo se to potom ještě právě v té řadě tak
jaksi spíš než bufetovým systémem, taková donáška až na místo.

JV: a ti teda chodili kdy v tom programu, tihle ti, před před filmem?

CN: to muselo bejt zřejmě v době mezi mezi týdeníkem nebo jak se to
menovalo, a vlastním filmem.

JV: hm dobře.

CN: nebo při těch reklamách ještě, tak ňák prostě v takovým čase, kdy
se nevyžadovalo koncentrace.

JV: hm a em teďka bych se zeptala, jestli jestli diváci nějak em
reagovali na ty projekce, nebo jestli se bavili během projekce, nebo se

CN: ne, ne, to určitě ne.

JV: takže nijak se hlasitě neprojevovali.

CN: ne.

JV: a zažil ste třeba někdy potlesk? po skončení filmu?

CN: taky ne, ne.

JV: hm em tak tady na tu otázku už sme asi, o ní už sme se bavili,
jestli ste tam v kině potkával ňáké známé, to ste říkal, že na těch
pohádkách ste se setkával,

CN: hm to ano, ale teď jenom kdybych se dohadoval, tak myslím že,
myslím že ano, to asi byla obecná věc, asi tak jakoby člověk se mohl
klidně ptát, jak se vám včera líbila televize, tak asi v takový
samozřejmý poloze bylo to, že určitě tak ty lidi z našeho domu, a z
ulice, nebo lidi stejnýho věku, že se někdy prostě takhle setkali, vono
nic jinýho kromě divadla teda, a koncertu, což už vyžadovalo přece
jenom jinou zaujatost, nic takovýho lidově dostupnýho myslím nebylo,
kromě fotbalu, že jo, nebo jinýho takovýho sportovního ňákýho dění.

JV: hm a tady už sme taky o tom asi mluvili, jestli ste spolu potom po
skončení toho kina mluvili o tom, filmu který ste viděli. nebo jestli
ste ho nějak rozebírali, kritizovali,

CN: no asi že rozbor to nebyl.

(rozhovor přerušen na půl hodiny)

JV: tak teďka bych se zeptala em na nepřístupné filmy ste nechodil, ste
říkal teda.

CN: nechodil, ne.

JV: nechodil, hm a eště bych se zeptala, jestli ste chodil do kina bez
placení někdy.

CN: to je zajímavý, to mě nikdy asi nenapadlo, já sem byl takovej, a
možná sem, takovej legalista. vím, že některý kluky todle docela
bavilo, někoho voblafnout, a a protáhnout se, zvláště moje bratrance na
venkově třeba, tam to byl sport, ale mě to nenapadlo myslím.

JV: hm a byl ste třeba přítomen toho, že by někoho vyhodili em z toho
kina z tohodle důvodu?

CN: nepamatuju si. neříkám, že sem to ne nezažil, ale em už se mně to
nevybavuje. taky protože to nebyla jaksi taková moje em doména tydlety,
takový dobrodružství.

JV: a pamatujete si, že by třeba byl někdo vyhozen z kina kvůli tomu,
že tam rušil, nebo nějak nepřístojně se choval?

CN: já mám dokonce dojem že, že se to skoro nestalo, že by, že bych si
všimnul ňáký nepřístojnosti, to až daleko později, když sem potom
zjistil, ale to už bylo teda v dobách em zralého dospělého věku že se
teď už v kinech při filmech anebo tak, že se lecos děje, že, všelijaký
rušící a neadekvátní postoje, tak to tehdy, to určitě teda nebylo. a
myslím si, že dokonce kdyby něco takovýho, nějaká, nějakej skandál
tohoto typu byl, tak že bych si to musel pamatovat, páč platilo jako
obecně, že člověk tam šel, aspoň zde, v Brně, nebo v tech kinech o
nichž hovořím, že se tam šlo s takovou jakousi kázní, nebo s očekáváním
hodnoty.

JV: hm dobře. a teďka bych se zeptala, jestli ste chodil do kostela.
říkal ste, že ste chodil v neděli do kostela,

CN: ano.

JV: hm a teda každou neděli ste tam byl.

CN: ano.

JV: a em to se asi nestalo, ale zeptám se, jestli se vám někdy stalo,
že se kryl program kina s tím em s tím s tou návštěvou kostela.

CN: jestli to kolidovalo jako, jo?

JV: no.

CN: hm no to bych asi byl, já sem teda zprvu byl naprostej děckej
ateista, radikální, kterej druhý kluky obracel teda na ateistickou,
masarykovsky ateistickou takovou osvě- osvícenskou em, ňákej takovej
agnosticismus spíš, ale když sem potom teda tak asi vod tý, vod toho,
vod těch jedenácti let, začal vo tohle mít zájem, tak em to, to by byl
měl kostel vždycky přednost proti kinu.

JV: hm

CN: by, ale myslím, že časově se to nikdy vzájemně ne- nevylučovalo,
nepřekáželo.

JV: a ještě bych se zeptala em ke které církvi ste se hlásil?

CN: k evangelické.

JV: hm dobře. a teďka bych se ještě zeptala, jestli ste někdy zažil to,
že by se na faře promítal film.

CN: někdy, kdy znamená v té době.

JV: v té době, ano.

CN: no tak v té době ne.

JV: hm

CN: ne ne ne, v té době, to znamená, mluvíme teda do, do mejch čtrnácti
let prakticky. v roce čtyřicet, devatenácet čtyřicet pět mně bylo
čtrnáct, ne. tak to můžu říct, aspoň sem to nezažil.

JV: hm dobře. a eště bych se zeptala, jestli ste byl někdy přítomen
projekci v domácnosti. jestli někdo vlastnil z vašich známých
projektor.

CN: taky myslím, že v tý době ne.

JV: hm

CN: ne.

JV: dobře. tak teďka se přesuneme

CN: ale

JV: no

CN: přece jenom teď si nejsem jistej, de teda asi vo filmovou vosmičku
nebo tak, že jo.

JV: hm

CN: vyloučeno to možná nebude, v takový skupině mládeže, do který, v
církvi, do který sme teda tam, tam se pěstovaly uměny, a sporty všeho
druhu, a tak to bych nevyloučil, docela jistě teda promítání nějakejch
diapozitivů, to to určitě, ale tady asi de vo film, ale jestliže vůbec
někde, tak tam, tam teda to být mohlo, zcela výjimečně, ne jako
pravidelná součást takovýho programovýho teda rozvrhu. ale toto bych
nevyloučil.

JV: hm

CN: v té, v tom dorostě teda, tam se možná někdy em dílem nějakýho
člověka pro věc zaujatýho mohlo tohleto stát. ale je to už zase jenom
taková rekonstrukce.

JV: hm

CN: nevylučuju to.

JV: takže vy si na to nepamatujete, [že byste to zažil]

CN: [nepamatuju, ne.]

JV: hm dobře. a teďka bych se přesunula k dalšímu okruhu témat, a to je
filmy a jejich výběr a recepce. em takže první otázka je, jak ste si
vybíral filmy, podle čeho. em kde ste bral informace o těch filmech,
abyste si potom mohl vybrat ten film.

CN: no tak do těch čtrnácti let zřejmě tam nebyly příliš široký
nabídky, em asi to bylo tak, že teda když přicházel do kin film, tak
byl teda vyplakátován, asi tak, neviděl sem žádnou jinou myslím
reklamní cestu, než to, že sme to viděli na těch kinech, a a zřejmě
když sem usoudil, že by to mohlo být zábavný, nebo závažný no tak sem
si ten film vybral. řekl bych že to, že pro pa-, že teda v té síti, že
uvízla jenom tak asi čtvrtina z nabídky.

JV: hm

CN: ne, ne zdaleka všecko co běželo. ty názvy si člověk pamatoval, a
třeba se někdy o tom i mluvilo, proč se to tak menuje, a myslím, že sem
vopravdu trochu tak namátkově, a možná že trochu na doporučení někoho
kdo, kdo vo tom filmu mohl už něco povědět, tak se potom se k něčemu
přiklonil. em mohlo to být tak, i tak, že člověk prostě maje volno,
tak, tak šel na to co bylo, že to nebylo jenom obsahově vyvoleno, ale
taky časově, jak příznivě em

JV: hm

CN: postaveno, že sme to em že sme tam prostě šli, a pak sme třeba
neměli za to, že to bylo šťastný,

JV: hm

CN: že sme, právě tento film vyvolili. byly to asi filmy takový jako s
Vlastou Burianem ((Vlasta Burian)) třeba, to sme em se snažili jít, pak
tam byly takový ty sentimentální český klasický filmy, Pantáta Bezoušek
třeba, nebo To byl český muzikant,

JV: hm

CN: em to všechno na nás působilo trošku takovým, utvrzení té české
identity, em no nebo em zřejmě em ale to už bylo potom po až vlastně po
válce, jako filmy který, který velice ovlivnily můj život, to bylo až v
roce čtyrycet pět, to když mně bylo těch čtrnáct a byla už jaksi válka
pryč, a sem, právě do Studia ((Studio)), přišel film Zasněžená romance.

JV: hm

CN: to, to byl epochální film myslím pro celou generaci, tím muzikálním
teda fantastickým výkonem djůka elingtna ((Duke Ellington)) em ale, v
době válečné si myslím, že sem nevybíral si ňákým takovým rozlišovacím
nárokem, ňák podle hodnoty nebo tak.

JV: hm dobře. a teďka bych se zeptala, jestli pro vás bylo důležitější
kino, ve kterém se ten film hraje, anebo ten film. podle čeho ste si to
vybíral, jestli ste radči šel do toho kina, na ňáký film, který se tam
zrovna hraje,

CN: asi ten film.

JV: hm

CN: asi ten si myslím teda i když limitováno to pak bylo počtem těch
kin, která sem považoval za em za blízká, ne na druhý konec Brna,
rozhodně takoví fandové pro filmovou tvorbu sme nebyli, abychom někam
vážili dalekou cestu, ale tam kde sme teda normálně konzumovali filmy,
tak když tam bylo něco, co bychom byli rádi viděli tak, tam se to
odehrálo.

JV: hm a teďka bych se zeptala, už ste na to částečně odpověděl, kde
ste získával informace o filmech. takže říkal ste, že ste viděl ty
plakáty,

CN: ano

JV: co se vyvěšovaly,

CN: a jejich, jejich vypracovanost zdá se mně, že byla taková vopravdu
dost důmyslná,

JV: hm

CN: že teda výtvarně, že si tam ten kdo ty plakáty dělal, že si na tom
zahrál pěkně.

JV: hm

CN: tak to bylo co, co nás upoutalo, poněvadž člověk jel tou šalinou,
že jo, a teď věděl kde se má koukat, co tam zase novýho uvidí, a to
přitáhlo.

JV: hm

CN: no a potom asi taková vzájemná teda od úst k ústům se nesoucí
informace mezi mezi klukama ve třídě.

JV: hm

CN: možná že někdo z příbuzenstva taky někdy něco doporučil. jo. i to
si teď vybavuju, že se stalo jednou. aspoň vím, že to jednou takhle
bylo. touto cestou.

JV: a eště bych se zeptala na ty plakáty, jak vypadaly. jestli byly
focené, nebo to byly kreslené plakáty,

CN: byly malované.

JV: malované.

CN: dokonce obdivuju že to, že to nepovolilo dešti. em to myslím, že to
bylo jestli plátno nebo dokonce papír, ale byly mohutný teda, jmenovitě
to co vím toho Metra ((Metro)), ko- vokolo něho sem jezdil tramvají
každej den, tak to, to bylo tak jako dneska Městský divadlo tam taky,
když tam publikuje ňákou svou věc, tak to, to je z dálky vidět, je to
dobře vidět.

JV: a jak ty plakáty vypadaly, jak byste je popsal, co na nich bylo.

CN: no tak tam byl asi prostě ňákej motiv em kterej by vyjadřoval cosi
z toho em z toho díla, že, a em německej a českej nápis.

JV: hm

CN: zasazenej do toho obrazu.

JV: hm

CN: myslím že tam, opravdu že to, že se tam uplatnil výtvarník, že to
rozhodně nebyla ňáká jenom kancelářská záležitost, takovej plakát.

JV: hm

CN: skutečně.

JV: a byly třeba nějak barevně výrazné?

CN: ano, ano.

JV: jaký byly třeba barvy em ňáký výrazný nebo spíš realistický?

CN: no tak křiklavý to nebylo, ale, no, rozhodně to bylo, bylo to
prostě poutavý tak, jako je třeba divadelní scéna, bylo to jako
vynalézavý,

JV: jestli to třeba bylo realistický nebo spíš to bylo em nějak

CN: no abstraktní to nebylo, to bylo spíš asi realistický.

JV: nebo stylizovaný, nebo jestli to bylo

CN: i stylizovaný, no.

JV: hm dobře. a eště odebíral ste třeba ňáké, nebo četl ste třeba
noviny a časopisy a v nich recenze na filmy, a podle toho ste si třeba
vybíral, nebo nějaké

CN: ne, jestli v Mladém hlasateli em vycházela někdy nějaká informace o
nějakým filmu, ale to byla úplně výjimečná tematika, to tam většinou
nebylo, tak pak sem to asi teda, ten sem hltal, tento časopis, dokuď
mohl vycházet, ale nejsem si teď toho vědom, že bych, ne, rozhodně to
ještě nebyla, nebyla naše ( ) zájmu.

JV: hm dobře. em a teďka, bylo při výběru filmu, na který ste šel,
důležité, kdo v tom filmu hrál? říkal ste, že ten Burian ((Vlasta
Burian)), že ste chodil na filmy s Burianem,

CN: ano, to tak jako víc těch herců já si, já vím že se menoval, že
třeba s úctou moje maminka vyslovovala ména paní Brzkové ((Terezie
Brzková)), nebo nebo jiných herců, ale mě teda todle nikdy nezajímalo a
nedovedl bych, rozhodně sem nechodil kvůli jednotlivejm postavám, který
tam vystupovaly. ne.

JV: a toho Buriana ((Vlasta Burian)) ste teda zmiňoval, tak na něj ste
chodil?

CN: ano tak to, a no tak to pro mě asi znamenalo jakousi značku jisté
kvality,

JV: hm

CN: to jo, to jo.

JV: dobře.

CN: a teď si vůbec nevybavuju žádný další méno, který by, ale to
neznamená, že sem snad ho vyhodnotil jako nejlepšího herce, ale, ale ty
druhý sem prostě, protože zřejmě se střídali v různejch těch
charakterech, to nebylo tak, tak jasný teda vo co asi může jít, ne,
nepamatuju si tyto další herce.

JV: hm takže ste neměl ňákýho oblíbenýho herce [nebo herečku.]

CN: [ne, ne.]

JV: hm em teďka bych se zeptala, jestli pro vás byl, em důležitý,
jestli ten film byl černobílý nebo barev- teda černobílý, ně-, ne.
pardon. ještě jednou. jestli ten film byl černobílý nebo barevný. říkal
ste, že ste měl rád toho barona Prášila ((Dobrodružství barona
Prášila)), protože byl barevný, ale jestli třeba nějak ovlivňovalo
výběr toho filmu, že byl barevný.

CN: no to asi přispívalo k tomu, že, návštěvnost určitě byla velká. už
jenom z tohoto důvodu, poněvadž to byla vyjímka, pravděpodobně ještě
musely bejt nějaký další barevný filmy, jistě německý, naše ne, ale to
už si teď nepamatuju ty ména, kromě toho jednoho, a potom teda těsně po
válce, když přišly nějaký anglický filmy, a to už mně bylo patnáct, to
už mně nebylo možná, a vás zajímá myslím jenom údobí do pětačtyřicátýho
roku, takže to pak ty ty robin hůd ((Robin Hood)) a, a myslím Kniha
džunglí, dva takový barevně naprosto teda do té doby nepředstavitelný
filmy, tak to bylo, to byla událost. ale to nezahrnuje už naši epochu.

JV: dobře. a hrálo pro vás ňákou roli to, v jaké ten film byl, v jaké
zemi ten film byl natočen?

CN: no, jistě šlo jenom o protektorát Čechy a Morava, a a Říše. no, tak
myslím, že to úlohu hrálo, že to, prostě člověk šel na filmy naše. ani
si u těch, vůbec si nedovedu představit, jak to u těch filmů
německejch, jestli byly jenom otitulkovaný, nebo jestli tam byl ňákej
českej dabing, nebo zvuk ňák přidán, em nevybavuju si, dokonce kromě,
kromě toho alkazaru ((Alcazar)) o němž sem mluvil, ale to je holt
taková, taková ta akční tematika, a to si kluci nějak víc pamatovali,
em nevim. ale ani tam, jak to tam bylo, jestli em, teď si uvědomuju,
myslím že to, že to probíhalo německy a musely tam být titulky.

JV: hm

CN: jo, jo, protože ta figura, vo níž sem hovořil, že byla velice em
jaksi přehrávaná, tak tam vím co, co ta pravila.

JV: hm

CN: německy teda, to bylo, velmi afektovaně.

JV: takže ste měl radši české filmy než ty

CN: určitě myslím všichni, no, sme takhle mysleli.

JV: a na ty německé filmy ste taky chodili.

CN: to bylo v té škole, no, jestli sme někdy sami vod sebe, kromě na
toho, na toho Prášila ((Dobrodružství barona Prášila)), na ňákej
německej film šli, vůbec se nevy- nevybavuju. myslím že ne.

JV: a třeba filmy z jiných zemí, třeba americké, anglické, italské,

CN: musím předpokládat, že asi italský filmy tady taky byly, ale buď
sem si je neuvědomil, nebo se nám nějak ne- nedostalo teda k tomu
nějaký příležitosti, ne, já vím jenom vo českejch a německejch, z nichž
teda ty německé sme viděli, když byla nějaká ta školní, nebo v tom ó pé
kinu ((OP – Ohne Pause)),

JV: hm

CN: sada různejch populárně naučnejch em filmů, nebo historickejch
krátkejch filmů, to teda jo, to byly ty německý. to určitě, tomu sme se
nevyhnuli. ale na samostatná díla německá, nevim, myslím že sme nešli.

JV: a před válkou třeba na americké nebo anglické, francouzské,

CN: jo, King Kong myslím, to to byl ňákej takovej film vo orangutanovi,

JV: hm

CN: em tam sem, tam sem byl, ale myslím jako nevědomé dítě, takže, i
když teda to muselo bejt hrozně zajímavý, tak vím jenom, že rodiče si o
tom povídali, nebo že v příbuzenstvu se vo tomhle filmu právě mluvilo
jako americkým filmu, nebo o zahraničním ňákým víc, kromě těch
grotesek, a té širly templ ((Shirley Temple)), což byla hraná věc,
nevim.

JV: takže kromě těch německých a českých filmů pro vás asi nemělo
význam, z jaké ten, z jaké země ten f-

CN: ne, to sme myslím nesledovali, to nebyla zvláštní značka teda pro
nás.

JV: hm a teďka bych se zeptala na takovou otázku, em co byste řekl, že
pro vás dělalo film dobrým filmem. jaké hodnoty ste na tom filmu
sledoval nebo měl rád.

CN: em

JV: třeba jestli byl příběh důležitý, provedení, obsazení, nebo ňáký
poselství, kterou, které ten film měl,

CN: no, tak asi že sem nesledoval tehdy kriticky kvalitu toho obsazení
a věrohodnost těch představitelů,

JV: hm

CN: to asi tehdy sem takhle nemyslel, asi teda tematika, například
taková ta, ta národní, nebo nebo taková ta rodinně sentimentální, ale
to sem byl nekritickej a líbily se mně takový kýčovitý filmy, který by
asi dnes vyvolávaly úsměv. Světlo jeho očí třeba.

JV: hm

CN: em nebo Noční motýl, že, to taky byl protektorát, to byly takový,
takový sentimentálně operetní skoro kusy, ale byly nastaveny na co
největší působivost citovou, a to sem teda si dal líbit, to myslím že
sem v tom viděl hodnotu, ale neměl sem na to nějakou vědomou stupnici.

JV: hm

CN: podle níž bych postupoval.

JV: dobře, a měl ste třeba rád tyto filmy, upřednostňoval ste je před
dejme tomu válečnými filmy, nebo před ňákými komediemi, nebo em

CN: asi jo.

JV: hm

CN: a to asi bylo trošku takový souznění s tou naší takovou sociální
skupinou, že jo,

JV: hm

CN: to takový měšťanský rodiny, který prostě se, prožívaly prostě ty
příběhy té lásky zklamané nebo toho, opuštěnost, té opuštěnosti em
samostatné živitelky, kterou opustil její milý a tak, to teda tehdy
byla taková, taková trošku móda v této, v této rovině společenské, víc
se tam asi nehledalo.

JV: hm dobře. em šel ste na nějaký film vícekrát? vy ste říkal, že asi
ano,

CN: já myslím že jo.

JV: hm a

CN: ale nevím na kterej, a kolikrát to bylo, no tak asi nejvýš dvakrát,
já myslím že třikrát asi ne.

JV: hm a chodil ste třeba na filmy někdy sám?

CN: ano.

JV: a často třeba?

CN: no kdybych to teda měl odhadovat, tak si myslím, že spíš častěji,
než méně často. řekněme větší polovina,

JV: hm

CN: že tak byla asi, že se, že sem šel sám.

JV: hm a proč? z jakého důvodu? třeba ste tam chtěl být sám nebo nikdo
neměl čas, nebo...

CN: no, asi že sem přinejmenším chtěl tam bejt sám, ale to
nevylučovalo, že sem se tam potom třeba s někým náhodně setkal z
podobných teda motivů přišel třeba jako spolužák nebo tak,

JV: hm

CN: že nebylo to tak, že bych se byl separoval, ale prostě zvolil sem
si to úplně nezávisle, to teďka si zase vybavuju, to byly takový ty
nedělní odpoledne, že sem teda si sám uďál tento program.

JV: a třeba ste se domlouvali s přáteli, že ste si vybrali kolektivně
jeden film, na který ste šli společně?

CN: myslím že ne.

JV: hm dobře. a ještě bych se zeptala, jaké jiné druhy zábavy ste měl
rád. říkal ste, že ste měl rád tu muziku, takže ste chodil na ňáké
koncerty?

CN: já nevím jestli to dokonce byla pro mě zábava tehdy, možná že to
byla taková jako ukázněně přijatá norma, teda mé maminky řekněme, nebo
některých našich příbuzných, poněvadž to zase sestřenice a bratranci
taky hráli na něco, strejček byl profesionální muzikant, a tak, ale em
ano, to byla taková výplň, no a jistě četba. sportu sem moc nedal,
poněvadž sem byl dost nemocnej, s plícema, no a ale potom zejména v
době vod těch mejch třinácti let dále, to znamená rok devatenácet
čtyřicet čtyři a později, tak ta skupina tý křesťanský mládeže, to byla
taková vohromně teda kulturně a sportovně silně em nabitá forma života,
kdy sme teda vedli spoustu společnejch akcí, a výletů nebo nebo
recitačních pokusů, nebo hudebních, hudebních produkcí v tom kruhu, a
tak dál, to s čím se mládež baví. em dneska se tím baví všudyskde, ale
tehdy to nikde jinde nešlo, to bylo jedině tam ještě byl ten prostor
svobody, takže literatura, a takovýdle zájmy, to se, to se konalo,
právě pro tuto mládež tam.

JV: a ještě bych se zeptala em s kterými přáteli ste chodil do kina,
jestli to byli lidé ze školy, nebo právě z těchto zájmových aktivit.

CN: em asi bych si myslel, že spíš ze školy, ale nebylo to tak, že
bychom si řekli my ve třídě, že dneska tak půjdeme společně do kina,
ale bylo to tak, že sme se tam fakticky setkali, nebo naše kroky dost
samozřejmě jaksi tam mířily, nebyla to teda skupinová volba, ale ale
nakonec sme se tam vždycky ňácí takoví, jednak i v sousedství žijící,
vona i ta škola soustřeďovala jenom určitej obvod, že, ty školy ještě
tehdy nebyly tak jaksi, tak rozseté, em oblasti, tak byli to spíš
spolužáci.

JV: dobře. em tak teďka bych se přesunula k dalšímu okruhu, a to sou
kina a filmová představení. em pak už nás čeká jenom ten protektorát.

CN: hm, ale ten <už sme (vybili)>

JV: teďka bych se zeptala, to už sme taky vlastně o tom mluvili, jaké
byly rozdíly v místních kinech, jak se lišil interiér, sál kina foajé,
((foyer)) přístup zaměstnanců, jestli byly třeba ňáká lepší kina a
horší kina.

CN: hm jistě byly, ale já mám podezření že sem, že my právě sme jako em
chodili na tydlety středně, středně nadprůměrný em do těch středně
nadprůměrnejch prostorů, určitě byly takový daleko luxusnější, jako
bylo teda, já nevim jak se menoval skála ((Scala)) jestli to bylo skála
((Scala))? em nebo teda Kapitol, to se mně zdálo, že byly takový
nóblovější kina.

JV: hm

CN: ten dojem z toho prostoru byl. em kdežto ty tři, vo nichž sem
hovořil jako o nejčastějších, em byly prostě velmi slušný.

JV: hm

CN: a pak pravděpodobně někde v periferii taky byly méně, ale to sem
moc ne- nezažil. leda na venkově, když sem pak byl na prázdninách, ale
s tím se to nedá srovnávat tady v Brně.

JV: a takže myslíte, že pro vás nehrál ten, to vybavení, nějaký lepší,
em v těch kinech, nehrál pro vás

CN: no nebylo by hrálo určitě, ale možná ty tradiční em směry, kam sme
chodili, teda už samy o sobě em determinovaly v podstatě jaký prostory
nám sou nejběžnější.

JV: em dobře takže ste vlastně nemusel chodit do těch nejlepších kin.

CN: ne, myslím, že tam patřila i Alfa tehdejší, Moderna, aspoň z
nějakýho důvodu mám představu, že to byly takový luxusnější,

JV: hm

CN: em možná estetičtější em podniky, ale ty naše, o nichž sem hovořil,
byly velmi slušný.

JV: hm

CN: Studio patrně bylo chudší než, než Stadion a Metro.

JV: hm a ještě bych se zeptala, jaký byl teda rozdíl v tom interiéru,
třeba v tom Kapitolu ((Kapitol)), nebo jaký byl rozdíl mezi Kapitolem
nebo mezi tou skalou ((Scala)) a těma jinejma, těma méně nebo horšíma
kinama, nebo těma normálníma.

CN: já myslím, že třeba takovýdle ty velký kina jako Kapitol, em pokud
sem se tam někdy dostal, nebo nebo skála ((Scala)), že to působilo víc
i takovou tou sametovou, nebo tím obkladem,

JV: hm

CN: těch zdí vokolo, nebo před tím okolo toho plátna, asi tak, jako,
nedovedu říct, jaký tam byly sedačky nebo, nebo jaká byla em třeba
taková ta obslužnost třeba u šatny, teď ani nevím, jestli sme chodili v
kabátech dovnitř, nebo jestli sme odkládali v šatně, myslím že ty lepší
kina měly šatny, a teď si nejsem jistej, já myslím, že takový ty naše,
ty středně velmi slušný, že snad tam ani ta možnost nějak nebyla,
nenabízela se.

JV: hm

CN: nevim, zdá se mně, že v tom taky byl trošíčku ten rozdíl, ale to si
musíte ověřit ňák objektivně, já to, já to skutečně nebudu asi schopen
říct.

JV: dobře. a em teďka bych se zeptala, jestli em

(rozhovor přerušen na 10 minut telefonem)

JV: jo, tak teďka bych se eště zeptala, em když sme mluvili o těch
lepších a horších kinech, nebo lépe vybavených a méně vybavených,
jestli ste pozoroval třeba ňákou em ňáké odlišnosti v sortě lidí,
které, kteří

CN: hm

JV: tato kina navštěvovala.

CN: to asi, to asi sem nebyl schopen zaznamenat.

JV: hm

CN: mně se zdá, že asi voni taky ty ty rozdíly nebyly tak markantní, že
by se to dalo nějak, že by to za- zaujalo pozornost. ne.

JV: hm

CN: nepozoroval sem, vůbec sem si nebyl toho vědom, a a možná že to ani
zdaleka nešlo tak jednoduše, ten, ty nůžky nebyly tak rozevřený, aby
člověk podle, podle vzhledu, nebo chování, aby aby mohl rozlišit mezi
lidma.

JV: hm a další otázka je, o tom už sme taky mluvili částečně, z čeho se
skládal obvykle program projekce. takže vy ste říkal, že na začátku
byly reklamy,

CN: ano,

JV: hm a že tam byly týdeníky,

CN: ano, myslím jeden zpravidla,

JV: ty byly po těch reklamách?

CN: ano, ano, ty byly po těch reklamách, a nevím jestli zase eště po
týdeníku znovu nějaký reklamy, to nevim. ale určitě teda přinejmenším
teda před týdeníkem, a potom týdeník, a potom už zase se muselo
spěchat, aby ten film se vešel teda do toho vyměřenýho času, takže
myslím, že tam ňáký, na tu reklamu nebyl kladen teda ten důraz jako
jedné z těch to je skoro někdy až nezbytnost.

JV: hm, takže byly reklamy, týdeníky, hraný filmy, a bylo tam ještě
ňáký, třeba krátký filmy? nebo ňáké ukázky z jiných filmů,

CN: aha, tak to, to bych nevyloučil. ale nevim jestli to už nejsou
daleko pozdější zážitky, možná že ukázky z přístupných filmů nebo tak,
že tam být mohly.

JV: a em nevíte jak to bylo poskládané za sebou? takže ukázky byly před
tím hraným filmem třeba?

CN: ano, ty by byly před tím hraným filmem,

JV: hm

CN: jistě, ale ale nemůžu teď úplně jistě tvrdit, že to tak em bylo, já
si holt z těch, z toho všeho pamatuju nejlíp ty diapozitivy těch
reklam. a to, že týdeník tam dycky byl. ale ale tohleto teď opravdu
bych nemohl tvrdit. zkuste jinou ňákou potom,

JV: <jo, dobře>

CN: autoritu, která vám to potvrdí.

JV: a na krátké filmy si třeba nevzpomínáte?

CN: em no, tak na krátký filmy, to byly spíš ty v tom ó pé ((OP – Ohne
Pause)) kinu,

JV: hm

CN: nebo ty školní povinný návštěvy kina, tam to byla, to byl řetězec
takovejch filmů krát- dalo by se říct krátkých filmů, a dokumentárních
filmů, ale jakožto samostatnej teda program, místo těch obvyklejch
filmů přesahujících jednu hodinu, to myslím že, že sem ne- já na žádným
z těch našich blízkých kin ne- neviděl nebo nenavštívil. nebyl.

JV: hm a byla tam ňáká přestávka mezi tím týdeníkem a tím hraným
filmem?

CN: em to tam možná byla. to tam bylo, a někdy se právě tam prodávaly,
jestli se to už tehdy prodávalo tak jako, myslím že ano, ještě
procházeli ňácí,

JV: hm

CN: procházel jeden, pravděpodobně, autorizovanej ňákej prodavač, a
něco, co se tam požívalo, ňákej, ale Ledňáček jak říkám, to ještě
nebylo tehdy, tak to musela být ňáká,

JV: hm

CN: lízátka, nebo něco takovýho. my sme to nekupovali.

JV: em dobře. a teďka bych se ještě zeptala na ty reklamy, ty vás teda
zajímaly, ty vás zaujaly, em ty byly teda barevný?

CN: ano.

JV: hm a to byly diapozitivy nebo to

CN: to byly diapozitivy, jo. em pravděpodobně úžasně stereotypní, že se
em přinejmenším vždycky taky vyskytovaly neustále opakovaný určitý
firmy, který teda zřejmě,

JV: hm

CN: ten podnik pak to sponzorovali tím, že tam měli tu reklamu, em
většinou teda už to člověk znal. em tak aby se vytvořilo ke každýmu
novýmu teda představení něco zase dál novýho, to myslím že zase tak
snadno to nešlo, poněvadž to byla, to byla vlastně originální malířská
práce, že, to to nešlo dělat na počítači, a to myslím že se to
střídalo, nebo obměňovalo velmi zřídkakdy.

JV: hm

CN: velmi vzdálené intervaly.

JV: hm a to byly teda vykreslené ňáké motivy, nebo to byl jenom název
toho obchodu, nebo to bylo...

CN: no to bylo, tam byly vykreslený ňáký takový atraktivní motivy,
zdaleka ne s takovou rafinovaností, jako se to dneska děje v televizi,
ale, ale byly to jo, markantní věci, teď si fakticky nedovedu vybavit,
ale dycky to ňáká figurativní em lákající postava, a, a ten název, já
nevim, jestli papírnictví, nebo restaurace,

JV: hm

CN: nebo hotelu.

JV: dobře. takže říkal ste že ste měl rád ty reklamy, protože byly
zajímavý, nebo em barevný,

CN: pro dítě teda byly velmi zajímavý,

JV: hm

CN: že,

JV: ano.

CN: potom už pozděj člověk viděl, že to není,

JV: em a

(zvoní mobilní telefon)

JV: kdyžtak se můžete podívat.

CN: a to je jenom, to je jenom esemeska ((SMS)).

JV: em potom hraný film samozřejmě ste měl rád, anebo kvůli němu ste
tam šel, a ty týdeníky? jestli vás taky zajímaly?

CN: no, tak asi to mám trošku už takový zanešený pozdějším hlediskem,
rozhodně později mě velmi zajímaly a nechápal sem lidi, kteří dokázali
jít do kina, když neviděli týdeník. ale to asi bude až až ve zralejším
věku, nicméně mě zajímaly.

JV: hm

CN: myslím, že mě zajímaly. vono už jenom to, že někdy, byly-li to
německý týdeníky s českejma titulkama, tak mě to i jazykově zajímalo
teda. jaksi, jo, dost nás naučily němčiny teda tehdy, takže sme byli,
já sem měl sám pocit, že bych byl schopen mnohému německy rozumět i bez
titulků, ale porovnávat si to, mám dojem že ty, že ty týdeníky, že
někdy to byly ňáký říšský

JV: hm

CN: týdeníky. zajímavý pro mě i z tohoto hlediska. jinak to bylo
samozřejmě hodně válečný, no, to tam byly ty,

JV: hm

CN: ty bitky.

JV: hm a působilo to třeba na vás nějak, že to jsou válečný týdeníky,
že ste třeba to neměl rád, nebo se vám to zase naopak líbilo, že vás to
zaujalo jako kluka,

CN: no asi bych řekl ani jedno ani druhý, v takový poloze to nebylo.
prostě bylo to takový nutný zlo, no a když už to teda tam před nás
předestírali, no tak to člověk teda sledoval.

JV: hm

CN: zajímalo ho, proč tanky, když jedou, proč se jim ty kola točí
vopačně, že jo,

JV: hm

CN: a takový různý klukovský teda myšlenky při tom, no a nebo si
vzpomínám, že bylo hrozně zajímavý pro mě, když se ukazovala nějaká v-
to už ani parlament v Německu nebyl žádnej, nic takovýho, ale když
velikánský shromáždění těch nejvyšších špiček nacistickejch, tak kolik
tam bylo holohlavejch, to mě zaujalo, zřejmě teda <prostě něco si
člověk jako dítě> při tom myslel, a počítal. no tak ne nebylo to ideově
zrovna nejhlubší.

JV: hm

CN: ale nestrhovalo nás to, jako že by člověk rád viděl ty střelby a
to, to ne.

JV: hm dobře. a jo. tohle už sme měli, a teďka k tomu protektorátu, už
sme vlastně taky o něm několikrát mluvili, takže eště na několik otázek
se zeptám, em jak na vás působily změny po roce třicet devět, když
začaly platit ty protektorátní předpisy. em všimnul ste si něčeho
nového v těch kinech, nebo něčeho jiného?

CN: to sem ještě asi nedovedl porovnat.

JV: nebo ňáké jiné atmosféry? za protektorátu.

CN: já myslím, že vytvořila se v osumatřicátém roce před protektorátem
taková semknutost, že, toho českýho sebevědomí, a mám dojem, že to pak
pokračovalo ještě i do protektorátu, přirozeně, že sme asi nějak to
český sme akcentovali velmi silně, ale opatrně přitom, samozřejmě.
takže sme pro žádnou k ňáké takové demonstraci to nedošlo, jo, to bylo
opravdu takový dost, takový měšťanský, zdrženlivý.

JV: hm

CN: ne ne velice hrdinský, musim říct. bylo to vlastenectví, který se
snažilo teda nepodráždit.

JV: hm a teďka bych se zeptala, jestli byla některá kina německá. vy
ste mluvil o těch dvou kinech UFA,

CN: ano ano.

JV: a eště ňáká třeba byla vnímána jako německá, že tam se scházeli
hodně, hlavně Němci?

CN: no, vím jenom o těchto, ale em mám za to že do toho, že do této
společnosti teda patřila i ta skála ((Scala)).

JV: hm

CN: myslím, že to sme vnímali jako, to byl Kapitol, skála ((Scala)), a
ten Central.

JV: hm

CN: nepletu-li se.

JV: a myslíte, že tam třeba chodili hlavně ti Němci, že tam Češi
chodili méně?

CN: asi jo, a asi ta UFA teda to, to si jenom tak myslím zřejmě teda
dávala přednost takový ideově nacistickým filmům,

JV: hm

CN: což ty Němci rádi teda, že, tehdy.

JV: a byla třeba něk- některá kina česká, že by tam Němci nechodili
moc, že by tam chodili hlavně Češi?

CN: no, my sme chodili na ty český filmy, který nebyly teda, zase
myslím, že tam neprobíhal em neprobíhal překlad, do němčiny, nevim,
myslím, že ne. takže ta společnost, kterou já sem nacházel v kině kam
sem šel, to byla dycky česká společnost. nějak se to vyvinulo, nějak
přirozeně, ne ne že by to byla ňáká programová izolovanost proti
Němcům. ale vono je to na českej film asi ani nijak netáhlo.

JV: hm a teďka bych se zeptala, jestli ste chodil za protektorátu do
kina více než předtím, než před tím protektorátem.

CN: no asi jo, protože sem mezitím už teda měl těch jedenáct, dvanáct
let,

JV: hm

CN: předtím to bylo, bylo to příliš nízkej věk.

JV: a takže, jak často asi teda, říkal ste jednou měsíčně.

CN: je to možný, asi tak, no.

JV: hm a kdy ste říkal že ste chodil každý týden, každou neděli do toho
kina, na ty pohádky,

CN: to bylo takový období určitý, no, to byla jistě jenom,

JV: a to bylo asi v kolika letech?

CN: no tak to je zajímavý, to bylo tak asi vokolo těch třinácti let.

JV: hm dobře. a a změnil se nějak rapidně výběr filmů, na které ste
chodil, když začal být ten protektorát? že ste přestal chodit třeba na
německé filmy, najednou.

CN: no, to srovnání s těma letama před protektorátem, že, tak ten
protektorát přišel, když mně bylo osum let. tak ňáká epocha předtím,
myslím vopravdu mezi šestým a osmým rokem, že sem ještě žádnej, žádnej
výběr filmů ani si neuvědomoval, takže tady asi se nedá srovnávat, ani
není s čím.

JV: dobře. a teďka, jestli se nějak změnilo chování diváků za
protektorátu oproti tomu, oproti té době před protektorátem. jestli
třeba byly nějaké projevy em hlasité.

CN: ne. to hlasitý projevy jistě ne, ale že sme si mezi sebou taky
mrkli někdy na sebe nějak, nebo em prostě češství bylo jaksi naivně
bráno jako, jako bezpečná základna úplné otevřenosti, takže nějak úplně
otevřeně sme spolu někdy dovedli mluvit, ale do filmu, nebo do návštěvy
kina se to asi moc ne- nedostalo, nepromítalo. myslím že, že se tady
taky těžko dá ňáká taková aktivita najít.

JV: hm

CN: vono potom zejména když bylo stanný právo, který se, bylo dvakrát,
že, v té době, tak to byl důvod ke zvláštní opatrnosti, a opravdu sme
byli asi sledováni, a byly dokonce za velmi jednoduchý jaksi projevy,
né úplné z- jaksi totožnosti s tím německým pohledem třeba na
hajdrichovskou ((Heydrich)) záležitost, prostě tresty smrti padaly
úplně, úplně snadno, takže tam asi by rozhodně nedošlo k tomu, že by
někdo v kině, byť jenom před sousedy, dal najevo ňákej, třeba pochybnej
em úsudek o tom, co v té, v tom týdeníku bylo nebo tak.

JV: hm

CN: to se, to se neslo s takovou mrtvolnou jaksi pasivitou, že to musí
holt tam být, ale neztotožňovali sme se s tím, ani sme s tím nijak
nezápasili.

JV: hm a byl třeba, viděl ste někdy, že by se v kině hajlovalo, když se
na plátně objevil třeba Hitler, nebo...

CN: to asi ne, ale jestli to, jestli se nepletu, a byla ta em některá
představení školní, třeba k nějakýmu výročí, Hitlerovu asi, no tak
nevylučuju, že když se, když se hrála pak německá hymna, no, nevim
nevim, vo hajlování vím jenom jednou, že sme v gymnáziu museli na
školním dvoře hajlovat, když přišel ministr školství Emanuel Moravec
na, na vizitu, na vizitaci té školy, ale em nedo- je možný, že i, že i
v kině při em ňáké takové slavnostní příležitosti, když se hrály
německý hymny, že se, rozhodně se stálo v pozoru. že by se hajlovalo
teda, to teďka si neuvědomuju, ale em ale jakási taková vynucená pocta
těm symbolům, teda tý hymně, to byly vlastně hymny dvě, to horst vesl
líd ((Horst Wessel Lied)) a dojčland líd ((Deutschland Lied)), vobě dvě
se někdy ozývaly, tak rozhodně tam byla taková přísně kontrolovaná teda
disciplína, která si netroufala dát najevo ledabylým, takovým
reagováním, že to nebereme za své, tam se muselo všecko teda srovnat,
aby to bylo

JV: hm

CN: podle, podle toho nacistickýho vzoru.

JV: hm dobře. a em teďka bych se zeptala ještě, jak se chování nebo
atmosféra v těch kinech, nebo chování těch diváků měnilo s blížícím se
koncem války. jestli tam byly nějaké změny cítit v tom kině.

CN: no tak to asi zase by bylo jenom v individuálních vzkazích, možná
že v tom, že někde teda, kde bylo úplně bezpečno, že se teda to mrknutí
na sebe navzájem, nebo ňáký takový malej náznak, že víme o něco víc než
se tam v tom týdeníku třeba ozývá, že jo, tam vždycky Němci když
ustupovali, tak voni ty týdeníky to líčily, že to byl další velice
úspěšný em tah strategický tah, em kterej teda nepřítele vláká do
pasti, a ustoupí teda, a tak, takovýdle propagandistický interpretace
toho ústupu německýho, takže čím víc se blížila asi ta, ta fronta a
osvobození, tak pravděpodobně mezi námi už jaksi to bylo daleko sne-
snadnější vůbec na to nereagovat. ale rozhodně veřejně ne, to bylo zase
jenom dycky mezi,

JV: hm

CN: mezi věrnejma přáteli.

JV: a ještě bych se zeptala, jestli si vzpomínáte na své první návštěvy
kina po osvobození.

CN: ano, tak co si z toho vzpomínám, to byl právě ten, ten film em ta
em zamilovaná romance ((Zasněžená romance)) se to menovalo, teďka si
to, Zasněžená romance, jo.

JV: hm

CN: jo, ano, tak to jestli to byl ovšem úplně první film po osvobození,
to asi ne. asi ne, já myslím, že to dorazilo sem někdy až tak ňák ke
konci pětaštyrycátýho roku, možná v šestačtyřicátým. ale em jaksi ta
úžasně svobodná atmosféra toho džezovýho ((jazz)) prostředí, to bylo
něco zcela epochálního teda to sme, to nám otevřelo teda úplně jiný
rozměry, toho prožitku. a na to se dalo jít mnohokrát teda.

JV: hm takže to bylo myslíte kvůli té hudbě? nebo...

CN: právě kvůli tomu, že to byla hudba džezová ((jazz)), kde teda
nebyla ta ta úžasná spoutanost do toho řádu, a formy, ale kde to teda
naznačovalo, že to je úžasná improvizace a taková spontaneita,

JV: hm

CN: a zároveň taky nesentimentální taková radostnost i těch vztahů
lásky, a kolektivu, a tak, takže přineslo to něco teda z takovýho
ducha, toho nejlepšího, co sme v Americe teda mohli nalézt pro sebe.

JV: hm

CN: otevření velice svěžího vzduchu, okny proudícího najednou,

JV: hm

CN: do této ustrnulé země. ale tak to nevím přesně, to možná opravdu
bylo až v roce čtyrycet pět, čtyrycet šest.

JV: hm dobře a em dalo, dalo by se říct, že se nějak změnila atmosféra,
nebo že bylo pocítit v těch kinech, že už je po válce?

CN: no to jistě.

JV: a jak byste to popsal, jak se to projevovalo.

CN: no asi například to předznamenání toho večera tím týdeníkem bylo
něco úplně jinýho, do té doby ty týdeníky byly prostě taková povinná
látka, politická, a pak byla spontánně přijímaná, samozřejmě zase to
byla naivita, protože sme ještě nepostřehli, že už zase letíme do ňáké
jiné pasti, že, ale byla to všeobecná jednomyslnost, ještě dlouhou
dobu. jo, taková, vona ta atmosféra byla nejenom v kinech, ale i na
ulicích, každou chvíli šel nějakej průvod vodněkud se, se vybatolil
průvod a šel po Lidický ulici s praporem tam, a jinej zase šel naproti,
a tak, čili taková, taková jakási úžasně uvolněná radostná pohoda, a i
soudržnost, to v té době v tom pětačtyrycátým roce bylo všude, takže si
myslím, že to muselo být i tam, kde sme pak přišli do kina, a nebyl tam
ten týdeník, na kterej sme vždycky museli jít teda povinně, protože to
patřilo k vál- k vedení války, ale že tam byly naše vlastní, naše
informace československý, a světový.

JV: a třeba tleskalo se nějakým filmům?

CN: ne, to si nepamatuju.

JV: dobře. teďka už bych přešla k poslední části, a to je, že bych vám
dala seznam filmů,

CN: aha

JV: těch nejúspěšnějších, em a jestli byste si vzpomněl na ňáký, nebo
jestli nějaký film z těchto filmů vás zaujal, nebo em máte s ním
spojenou nějakou zajímavou vzpomínku, nebo em cokoliv vás u toho
napadne, něco zajímavého, co ste prožil.

CN: hm hm

JV: nebo jestli byl pro vás něčím důležitý.

CN: ano, třeba se ukáže, že vůbec. no tak Moderní dobu ((Moderní doba))
sem viděl, hm a to sou, tady je to po ročnících, že jo.

JV: mhm

CN: hm tak to já asi sem viděl daleko později, a myslím, že některý, že
třeba toho čaplina ((Charlie Chaplin)), že sem viděl až

JV: de de o to, když ste to viděl v té době, co se to promítalo.

CN: jo, která je zde uvedená.

JV: no, ano.

CN: tak to ještě se mnou nešlo, páč já sem měl tehdy pět let, jo, takže
Svět patří nám, to všecko člověk teda znal, ale až později. hm Sněhurka
a sedum trpaslíků ((Sněhurka a sedm trpaslíků)), to sem asi viděl, a
muselo to bejt em no, třicet osum, tak to asi jo, to sem asi viděl. ale
co to, no muselo mě to teda oslovit, protože vím o jiných, tady myslím,
že není další takovej film, dyznyjovka ((Disney)), em ale jedna jiná,
kterou si pamatuju ta, ta na mě působila teda velmi silně. byl, bylo to
dobře nastavený na dětskou vnímavost. takže tak nějak i ta Sněhurka
((Sněhurka a sedm trpaslíků)). film Ducháček to zařídí, to teda vím, že
sem někdy viděl, ale nevím, snad se to reprízovalo, poněvač v
osumatřicátým to myslím že jako sedmiletý dítě, že sem na to ještě
nešel. U pokladny stál, to jo, to sem viděl. a vás zajímá jako jestli
sem si u toho něco jako prožíval, no

JV: jestli se třeba nějak vás ten film zaujal, nebo inspiroval k
něčemu, nebo něco vás na tom zaujalo, na tom filmu,

CN: no tak třeba tady ten Burian ((Vlasta Burian)), to U pokladny stál,
to se mně, em to tam si pamatuju možná ňákej detail, jestli to bylo u
toho, ale to bych teďka nechtěl líčit, to se mně zdá, že je banální
ten, ten útržek vzpomínky, kterou na jednu scénu tam mám.

JV: tak jestli ji máte přímo z té doby, tak by to mohlo být zajímavé,
jestli se vám to třeba nevytvořilo až později.

CN: ne to já myslím, že to, že sem si to pamatoval hned, ale možná že
si třeba pletu vůbec film, v němž to bylo. tam byla, možná že úplně
jinej film teda, kdy Vlasta Burian byl v ňáký pozici, že má léčit ňákou
svou chorobu v lázních, on se tomu zpěčuje, em žádnou minerální vodu
kúru nehodlá podnikat a pít něco takovýho, ale protože někdo vyhodil z
vokna nebo co em jakousi láhev, snad em s rumem nebo s wisky
((whiskey)) nebo s čím, a vono to do tý, do tý em kašničky, ze které se
ta minerální voda pila,

JV: hm

CN: padlo, a tam se to vylilo, tak potom teda on s velikou ochotou se
léčil.

JV: hm

CN: tak to malýmu dítěti takhle uvízne, ale to vůbec nemluví o, o
směřování toho filmu. To byl český muzikant, to jo, to sem teda už
prožíval velmi sentimentálně.

JV: hm

CN: teda Kmoch ((František Kmoch)), kterej byl tam hlavní postavou, a
Ta naše písnička česká, že, a to všecko, to přesně v téhleté době, v
roce čtyřicet teda, rok po okupaci, to to vyvolávalo silnou rezonanci.
a některý ty další filmy, třeba Roztomilý člověk to vím že bylo, víne
blůd ((Wiener Blut – Vídeňská krev)), jo Vídeňská krev, tak to sem asi
viděl, a to asi byl teda, to musel bejt nějakej film s titulkama,
německej, to sem viděl. co to ve mně mohlo vyvolat, no asi takovou em
takovou pohodu trochu, protože maminka měla Vídeň ráda a měla na mě
přece jenom pořád velikej vliv, to mně bylo jedenáct, tady v té době,
tak myslím, že sem se takovým tím bezstarostným a a společensky velmi
em takovým intenzivním směrem toho toho vlastně skoro operetního
prostředí tam, že to mně bylo jasný. Muži nestárnou sem taky viděl, a
viděl sem to jako vtipnou záležitost. no minthauzn ((Münchhausen –
Dobrodružství barona Prášila)), o tom sem hovořil, tak to bylo v roce
čtyřicet tři, tak to mně bylo těch dvanáct, ano na to sem nezapomněl
nikdy, jiný filmy tady si vybavuju, že sem přinejmenším teda vo nich
věděl, že sou, Neviděli jste Bobíka?, aha, ano. to je tak asi z těch,
který tady předkládáte všecko co si,

JV: hm

CN: co si vzpomínám. a některý jiný zase mně tady em scházejí, který
taky v té době běžely, že.

JV: hm a třeba ňáký, na kerý si vzpomenete vy, kerý vás zaujal hodně,
nebo na vás zapůsobil.

CN: no jo, tak to bylo právě to Světlo jeho očí, to byla ta Maryna ra-
radiměrská, nebo Radoměrská ((Maryna Radoměrská)) nebo jak se menovala
ta autorka, em tý předlohy, tak to bylo silně sentimentální, tam asi
opravdu docházelo k tomu, že se českej divák jaksi přenášel do takovýho
úplně jinýho rozměru životního, vod těch věcí, který nás venku před
kinem a jinde strašily, tak tam sem prožíval takovej sentimentální
citovej příběh, a myslím, že ještě by se i em no jo, tak Noční motýl,
že jo, třeba. to byly, to byly všecko filmy tohoto typu, takový
zaměřený teda spíš na intimní scénu, na, všecko se to jaksi odstřihlo
od té veřejné zkušenosti, která nás obklopovala, a byly to takový jako
únikový, útěšný em nabídky

JV: hm

CN: který se přijímaly v té době jako určitá relaxace.

JV: hm dobře. a tak to by asi bylo všecko, ještě bych se zeptala em
jestli byste chtěl něco dodat, něco, co vás třeba napadlo ještě,
k tomudletomu tématu, cokoliv,

CN: ne, já myslím, že ne, ne jenom bych rád přál, aby vám ta práce
uďála to, co od ní čekáte, a aby to bylo ještě i potom případně možno
tu, ten, ty rezultáty z toho ještě sklízet i jako, i jako lajckej
((laik)) divák nebo, nebo em návštěvník Moravské galerie, nebo tak.

konec rozhovoru

Rozhovor vedl/a: Lukáš Skupa a Soňa Morgenthalová
Rozhovor přepsal/a: Lukáš Kos
Datum a místo:

Rok narození: 1915

Bydliště do roku 1945: Narátorka se narodila v Brně a bydlela
pravděpodobně v Černých Polích. Roku 1936 se její rodina odstěhovala
na Slovensko. Roku 1939 se vrátili zpět do Brna, bydleli v ulici
Bratislavská ((Zábrdovice)).

Povolání: Učitelka - od roku 1936 do penze.

Povolání rodičů: otec krejčí, matka v domácnosti
Sourozenci: 3 – bratr 1918, sestra 1919, bratr 1922

LS: a už by se to mělo nahrávat, takže z- začneme jakoby takovým
shrnutím, já bych vás jenom poprosil, jestli byste mohla říct jméno
ee rok vašeho narození a bydliště do roku devatenácet čtyřicet pět

MH: (.) hm no tak ee Marie, tenkrát sem se menovala H., dnes
H.,

LS: hm

MH: ee

LS: rok narození

MH: devatenácet patnáct,

LS: á vaše bydliště do roku čtyřicet pět?

MH: hm tak em napřed Brno,

LS: hm

MH: a potom mm tři roky na Slovensku sem byla, do vzniku Slovenského
štátu a to sem byla na Trebišovsku ve Vojčicích a u Starej Ľubovně
v Jarabině.

LS: hm

MH: to je na hranicích Polska úplně. a potom za války ee v- rodiče
se přestěhovali na Bratislavskou šedesát sedum, ((Bratislavská 67))

LS: tady v Brně

MH: a to je ten cigánskej barák ((Muzeum romské kultury)) ((smích)

LS: ((smích))

MH: dnešní, byl to krásný dům, stěny dřevěný a tak, patřilo to
Židům, takže po válce ee bylo to vybombardovaný, poslední ee
bombardování padlo kousek vedle našeho domu,

LS: hm

MH: takže náš nás okamžitě evakuovali, a pak na Marxovu, ((dnes
Spolková)) kde tím pádem bylo rozbité kino, ((pravděpodobně Lidový
biograf))

LS: mhm

MH: tam bylo pěkné kino. toť vše.

LS: aa ee jenom jestli byste mohla upřesnit, kdy jste se odstěhovala
na to Slovensko, v kolikátém to bylo roce?

MH: devatenácet třicet šest.

LS: a zpátky do Brna jste...

MH: tř-

LS: se vrátila v roce

MH: deva- u už třicet devět, už tady byl Hitler.

LS: hm, takže jste šla zpátky do Brna.

MH: ano.

LS: á ještě bych se zeptal ee jaké jste navštěvovala školy do toho
roku devatenácet čtyřicet pět.

MH: ee ee reálné gymnázium dívčí na Mendlově náměstí,

LS: mhm

MH: což byla vynikající škola, páč tam byla i deskriptíva i
filozofie a mohli ste odtud jít na reálku a na na ee em univerzitu,
bez zkoušky, tenkrát stačilo maturitní vysvědčení.

LS: hm a ještě jestli se můžu zeptat, do toho roku devatenácet
čtyřicet pět už jste se provdala?

MH: ne.

LS: až po roce [devatenácet čtyřicet pět.]

MH: [později.]

LS: hm a ještě bych se zeptal, ee jaké bylo povolání vašich rodičů
před tím rokem devatenácet čtyřicet pět, co dělali vaši rodiče.

MH: em tatínek byl v ee k-, tak napřed měl obchod s ee ( ) a za
první války, když narukoval, tak to sežrali <moli,>

LS: ((smích))

MH: a tak potom krejčoval, měli svou firmu, no a maminka mu
pomáhala, byla doma víceméně a ve válce zemřela. protože nasadili
mýho bratra do Berlína a to ju skolilo.

LS: aha mhm.

MH: tam byl dvakrát zasypán.

LS: hm a ještě jsem se chtěl právě teď zrovna zeptat, jestli jste
měla nějaké sourozence?

MH: ještě tři.

LS: ještě [tři sourozence].

MH: [já jsem byla] nejstarší, teď jsem sama už.

LS: hm a v kterém roce se narodili? ti sourozenci?

MH: tak em hm, ten po mně bratr v osmnáctém, sestra v devatenáctém a
nejmladší bratr v dvaadvacátém roce.

LS: mhm teď bych se vás zeptal, ee jakého nejvyššího vzdělání jste
dosáhla.

MH: tak gymnázium osmileté.

LS: mhm

MH: s latinou osm roků samozřejmě, tenkrát, a pak to byla Státní
pedagogická akademie,

LS: hm

MH: kterou zřídili právě protože už Hitler byl u moci, tak se
vědělo, no vysoké školy už bych nedodělala a potřebovala sem
zaměstnání, nemohli mě naši živit, že? ta tenkrát byla krize, velice
těžká.

LS: hm hm

MH: a em, tak to byl jednoroční, kdy sem se musela naučit hrát na
housle za prázdniny, dělala se zkouška z houslí a ze zpěvu a to u
Vinše ee u Štědroně zpěv, a em ee jakpak se jmenoval, toho sem
zapomněla z houslí, stařeček to už byl, tak ee tam se předpokládalo
ee, z předmětů vyučovacích byla čeština, ale museli jsme dělat i
dívčí ruční práce, chlapecké ruční práce, jo? ee kreslení ee a bylo
nás sto deset,

LS: hm

MH: čili nebylo pro nás ee jiné místo na výuku,

LS: mhm

MH: než na chlapeckém učitelském ústavě v aule, vzadu bejvala ( )
seděli sme ta- ta- tak, ty ty parádní lavice,

LS: ((smích))

MH: to mělo takovoudle desku jenom pod zadeček, ((smích)) si
nepřejte na tom pět hodin sedět>

LS: ((smích))

MH: a z našich prv-, filozofie tam byla a ee k maturitě tam, zákony,
to dneska učitelé neznají, a em př- maturita tam byla ze ee z pěti
předmětů se maturovalo, ale sedum sme se jich museli naučit a až tam
u maturity sme se dozvěděli, který předmět to je.

LS: hm

MH: a vélmi vzpomínám na dva profesory, ee kteří zahynuli
v koncentráku, doktor Jan Uher, ee vynik- vynikající ee psycholog a
pedagog a didaktik, jeho hlavním jako takovým zájmem byl problém
kázně na školách,

LS: hm

MH: dneska by zaplakal, a druhý byl profesor e filozofie, doktor
Hrubý, ten zahynul v Dachau.

LS: hm

MH: toho umučili v Dachau. my jsme museli dělat soudní lékařství,
patologii, to to sme chodili ee nevím jak se, no snad nějakej
zeměpisnej ústav, taková (černorudá) na rohu Antonínské a Kounicovy,
tak tam, k doktorovi Sukovi,

LS: mhm

MH: bylo to nesmírně zajímavý u něj, protože ee on cestoval po světě
a a věděl různý věci

LS: hm hm

MH: tehdy by kantoři měli znát s hm

LS: hm

MH: třeba jak sem- lebka (ztenkne), museli jsme pitvat, <to bylo
otřesný,> protože když vytáhli ty věci z formaldehydu, tak to

LS: no

MH: si nepřejte, hm chodili sme na univerzitu, část přednášek byla
na univerzitě, část tam a na praxi, no ee na psychoed- na
psychologii ee ten doktor byl Srb tuším a měl tam živou opici,

LS: ((smích))

MH: které sem se bála, teda a

SM: (volně?)

MH: v kleci, né volně, ale přesto, bylo to nepříjemný. aa ee,
chodili sme na praxi ee do em na Křídlovickou, ee no to je ee,
Křídlovická, ta škola, to je takovej trojúhelník, Mendlovo náměstí
proti vchodu do školy gymnázium byla socha Mendlova, kterou pak
přestěhovali ee na ee do kláštera, pak tam byla měšťanka, obecná, ta
byla přesně při východu z Nemocnice u svaté Anny, teď je to všecko
už jinak,

LS: hm

MH: zrušili ty školy, je to škoda, páč, bylo to na konci Úvozu, že a
Mendlova náměstí. to ovšem vypadalo jinak než dnes, tam tramvaj,
projížděla dvojka. ee na ne ee k tomu k Centrálce. a zastávka byla u
školy teda. no a ee n- na té obecné je zajímavý, že tam učil
spisovatel Pazourek ((Vladimír Pazourek)).

LS: hm hm

MH: tak a byl, to byl číman. pak sme chodili na praxi na chlapecký
učitelský, na dívčí a k nějaké Marii Němcové na Vídeňku, to je
Koněvova pozdější, a protože nás bylo sto deset, proto muselo být
tolik škol kolem nás, aby nás mohli rozdělit, měli sme rybářské
stoličky, ty byly vyskládané vedle varhan a vždycky jsme každý
popadl svou stoličku

LS: ((smích))

MH: a šli sme na praxi. jo, to bylo velmi velmi účelně rozmyšlený a
řeknu vám, za ten rok sme se mnoho naučili. a proti dnešku byla
jedna zajímavá věc, když sme toto absolvovali, tak sme byli učitelé
jedna až pět.

LS: hm

MH: a pak sme za ts- pak sme museli za tři roky složit zkoušku
způsobilosti a to dnes myslím, že není. řekla bych něco jako
atestace u lékařů, jo?

LS: hm hm

MH: a pak em byly zavřeny vysoký, čili na druhý stupeň se ně- nedalo
postupovat, takže potom po válce jsem dělala kurzy na univerzitě,
pro nás zařídili a tam jsem si udělala em zkoušku z matematiky,
fyziky, chemie a biologie.

LS: hm

MH: a velmi, velmi vzpomínám na profesora Zahradníčka z fyziky, ty
fyzikáře sme měli dva. profesor Zahradníček aa em ten toho druhýho
si nepamatuju. ee ten druhý, to byla samá teorie, já sem u zkoušky
dostala vypočítat, jakou rychlostí letí hvězda, když se mění barva,
to známe doplerův princip ((Dopplerův jev)), jo? dneska bych to
nezvládla samozřejmě, už to všecko člověk zapomene. ale to, co dělal
Zahradníček, nezapomeneme. to byl úžasný experimentátor a ee co
všecko, on byl tak úžasný, byl to starší pán už před penzí,

LS: hm

MH: myslím si, že už přesluhoval, například jak setrvačník, tak měl
kolo od vozu, které roztočil, skočil na to a teď s-

LS: ((smích))

MH: se otáčel jo a ukazoval setrvačník, vlastně. nebo ee v té
posluchárně byl přístroj, který ukazoval, jak působí váha a
přitažlivost, gravitace, že my přitahujeme zemi a země přitahuje
nás. tam se to pohybovalo, to bylo na elektriku. a em spousta
optika, mag-, všechny prostě partie z fyziky a ee pak vymyslel
úžasnou věc, protože tenkrát začala jednotná škola,

LS: hm

MH: to byla pohroma pro naše školství, to vám řeknu. tak ee sss
nebyly zařízené mm kabinety na to, takže on, to bylo v roce čtyřicet
sedum, čtyřicet osum. on vymyslel todle, koupím, univerzita
nakoupila laciné kufry, takové papíráky a do každého kufru dal ee
jedno oddělení fyziky. a my, kteří jsme byli tam na univerzitě
vyškoleni, tak jsme to uměli používat, stačilo napsat žádanku,
poslat školníka, ať donese třeba magnetismus, elektriku, jo?

LS: hm

MH: takže já sem třeba se procházela před katedrou a (Rumkorf)
posílá, že a teď přesně ukázala tu sinusoidu, jak ee světlo se
(rožíhalo) v těch ( ) a (zhášelo) v uzlech, prostě jedinečný,
všecka oddělení fyziky, který kantor dbal,

LS: hm

MH: tak si to mohl vypůjčit a všecko perfektně demonstrovat. to byl
Zahradníček. pak tam byl senzační ee profesor na biologii, doktor
Hrabě. ten s námi chodil na exkurze, takže v životě poprvé jsem
viděla skorce vodního ee v údolí, na Říčkách, jak se de k Muchově
boudě. ale to už vás nezajímá toto, no a z fyziky byl...

LS: my už se trochu odkláníme vlastně od toho tématu, já bych
jenom...

MH: to jsme daleko vod filmu.

LS: já bych jenom teďka vás poprosil, jestli byste mohla ještě jenom
stručně shrnout, jaké bylo vaše povolání v podstatě až do odchodu do
důchodu.

MH: učitelka.

LS: celou dobu jste učila.

MH: celou dobu jsem

LS: hm

MH: a mám vyznamenání, zasloužilá kantorka.

LS: no <vidíte, ((smích))>

MH: no vidíte, to byla fůra práce zadarmo,

LS: hm

MH: to byly em z fakulty ke mně chodili na přírodopis a na chemii,
na hospitace. měli u mě první výstupy, musela sem to hodnotit. pak
sem eště udělala kurz, když začaly dílny, tak usoudili, že to
zvládnu,

LS: hm

MH: páč moji dědečkové byli samí kováři, od dob Jiřího z Poděbrad, v
Kunštátě, a tak sem dělala kurz ve Zbrojovce, učňovskej, na kovo,

LS: hm

MH: a v umělecké průmyslovce na Husově na dřevo. kvalitní úžasný f-
hm kurzy, no takže sem učila i dílny, co mám povídat, dělala
recenze, dělala na osnovách, to už k filmu nepatří, to je pasé
všecko. ale...

LS: já bych se [vás zeptal]

MH: [prolezla sem] fůru továren tím pádem, dostala sem se na em na
úžasný exkurze,

LS: hm

MH: kam bych se normálně nikdo, já sem byla ve Žďáru nad Hronom v
mlíkárně a v Ústí nad Labem, v Pardubicích v Semtíně atd.

LS: hm já bych se vás zeptal teďka, kdy pro vás skončilo pravidelné
navštěvování kina.

MH: já sem cho- nejvíc sem chodila do kina za války.

LS: hm

MH: páč to em divadlo nebylo, a kino bylo po ruce, finančně
dostupné, a potom em až už sem byla starší, tak sem nesnášela
blízkost jiných lidí. dodneška to nesnáším. takže vím, že na Emu
Destinovou ((Ema Destinová)) sem šla až do Jundrova do takového
moderního kina ((pravděpodobně kino Světozor)), kde byly daleko od
sebe ty židle,

LS: hm

MH: a em to prostředí bylo takové (.) poprvé a naposledy sem tam
byla.

LS: hm

MH: a moc sem toho nenakinařila, em jediná kina, jediné filmy, které
sem navštívila víckrát, bylo po válce hry lásky šalebné ((Hry lásky
šálivé)) s Kopeckým ((Miloš Kopecký)), turzanovovou. ((Božidara
Turzonová)) a potom za války filmy s Marikou rek. ((Marika Rökk))

LS: hm

MH: protože mě zajímalo tanec, balet a takovýhle věci. a vona byla
teda jedinečná. tuším, že to byla Maďarka.

LS: to byla Němka.

MH: Němka?

LS: hm

MH: jako tanečnice senzační.

LS: hm

MH: no tak za války, že, tady nešly americký filmy,

LS: no

MH: tady šly [německý.]

LS: [no, no.] takže kdy asi teda pro vás skončila ta pravidelná
návštěva kina? vy ste říkala, že za války ste chodila hodně,

MH: za války hodně [a]

LS: [a] potom?

MH: po válce, no poslední rok už ne, protože sme byli
vybombardovaní, tak po válce sme se přestěhovali a em neměla sem čas
ani.

LS: hm

MH: já sem byla tak zapřažená [ve škole,]

LS: [hm, jasný.]

MH: zahrada tam byla na krku, a em prostě to nešlo.

LS: dobře tak teď už teda můžeme přejít k prvnímu okruhu otázek,
které se týkají těch kin, a které se týká toho nejmladšího období do
deseti let, kdy ste navštěvovala obecnou školu. takže první otázka
bych se vás zeptal, jestli si vzpomínáte úplně na svojí první
návštěvu kina.

MH: jo to vzpomínám. em z gymnázia, myslím v kvintě nebo v kvartě,
sme celá škola vyrukovala, páč byla událost, do kina Lucerny
((Lucerna)). a to eště byl němý film samozřejmě, vpravo tam byl
pianista, který to doprovázel hudbou. to bylo první. ta Lucerna
funguje dodneška [jistě.]

LS: [mhm mhm]

MH: a pak po maturitě sme se čtyři holky usoudily, že je škoda se
rozejít a šly sme do kina Edison,

LS: hm

MH: na Dornychu.

LS: hm

MH: hrálo se Její první láska, nedostaly sme jinde místo než za
korunu v první řadě. takže krk vyvrácenej. ale pamatuju si, že v
těch letech, nevím kdy to bylo, em bylo zajímavé kino na náměstí,
jestli si (pamatuju) Universum. ((Úderka)) nevim. a tam byla
ustavičný provoz, nevím, jestli od rána, ale tož odpoledne sem tam
em mohla jít. a tam se přicháze- perma- stále se opakoval stejný
film, a kdo kdy přišel, tehdy šel dovnitř,

LS: hm

MH: když bylo místo, tak si sedl, když nebylo tak stál, vím, že ti
koně, když proti nám cválali, že sme ustupovali, a když se uvolnilo,
tak si sedl, až došel kon- on třeba začínal v půlce filmu, a zase v
půlce odešel.

LS: hm

MH: žádná kontrola uvádění, nic.

LS: hm

MH: kdes- pak tam byla (narpa) tuším v tom em prostoru. to kino tam
zaniklo.

LS: já myslím, že Universum že je dneska jak je městské divadlo. že
tam bylo Universum dřív. ne?

MH: ne. ne. divadlo bylo Na hradbách, Reduta, Reduta a em to em tam
rozhodně, a na Veveří bylo divadlo. to bylo vybombardovaný. po
válce, po válce to...

LS: ne, já sem myslel teďka, jak ste říkala to kino Universum,

MH: ano.

LS: tak že dneska místo toho kina je tam městské divadlo v těch
místech. je to tak?

MH: no

LS: já mám dojem, že jo, teda. [já se můžu podívat na ulici, jak se
menovala.]

MH: [ne, em u Mrštíků?] ((Divadlo bratří Mrštíků))

LS: (.) já tady mám seznam těch kin, tak se můžeme podívat, jak se
menovala ta, ta ulice,

MH: já si pamatuju prvně Edison, em ed- teda Edison na Dornyhu, to
bylo soukromé fi- em no tu Lucernu ((Lucerna)), sme tenkrát, to si
pamatuju, a na tom náměstí Svobody, bylo to mezi Rašínovou áá
Běhounskou. tam v tom místě. [v tom domě.] ((Úderka))

LS: [em tady teda] em [Bio Universum]

MH: [jestli je tam dnes] divadlo, já už sem deset roků tady, tak to
já nemůžu vědět, víte?

LS: mělo být Nová ulice, později se menovala [Lidická.]

MH: [ne ne.] na Nové, na Nové to sou Mrštíkovci ((Divadlo bratří
Mrštíků)), zcela určitě. páč sem tam měla předplatný a, a byla em
jan- em tam by- bylo pódium ještě,

LS: hm

MH: em ne, tam em tam sou Mrštíkovci ((Divadlo bratří Mrštíků)), na
tom náměstí už div- em ani kino, ani di- tam byl na rohu na Rašínovu
uzenář, pak em pak byla (narpa) prodej papírů, a pak je ten roh
proti šlechtičnám ((Palác šlechtičen)). na Běhouskou.

LS: a nevzpomínáte si teda, jak se to kino menovalo, jak ste říkala,
že tam ty filmy [šly]

MH: [já to] nevím určitě, mám dojem, že Universum. ale nemůžu za to
ručit. víte, mě to až tak...

SM: neměla ste náhodou na mysli kino Aktualita?

MH: ne. tenkrát nebyly aktuality, ne, ten týdeník, co byl později,
to tenkrát nebylo.

LS: protože potom ještě bylo kino Čas, které bylo naproti nádraží, a
tam ty [filmy běžely]

MH: [ano,] tam bylo kino Čas, a potom em byly v Židenicích dvě kina,
na Gajdošově, ((kino Astra)) to bylo vybombardovaný, to bylo krásné
kino. a pak proti Drápalově hospodě, ((pravděpodobně kino Světozor))
nevim, jak se ta ulička menuje ((pravděpodobně Vojanova)). tam byl
jednou hostem Plachta ((Jindřich Plachta)) se souborem, a em dcera
toho hostinského si vzala mýho tehdejšího ředitele, tak nám
vykládala, jak pan Plachta ((Jindřich Plachta)) je po obědě bavil
celou společnost, sundal kabát a začal cvičit. a předváděl sokolský
slet a tak. a že byl senzační,

LS: hm

MH: takový bezprostřední imitátor, že všecky teda napodoboval a tak.
tam byl, to kino myslím že, dvaapadesátým roce určitě fungovalo,
jestli teď,

LS: hm

MH: jestli spravili na Gajdošově, to vám nepovím. byla dvě kina v
Králově Poli, ((pravděpodobně kino Adria a kino Union)) potom
později, proti (Slovaňáku) ((Slovanské náměstí)) em tam dole, a
jedno níž k Brnu, ((pravděpodobně kino Elektra)) v Řečkovicích
myslím ani kino nebylo.

LS: hm

MH: páč já sem poslední léta, než sem šla sem, byla bydlela v
Řečkovicích nahoře.

LS: hm dobře. já bych se ještě teda zeptal, do těch deseti let, vy
ste teda nechodila do kina vůbec.

MH: né, absolutně.

LS: hm

MH: kdepak, do deseti let, to, to sme měli tak akorát na sešity.

LS: ((smích))

MH: kdepak na toto. ale potom jak studentka, jakmile sem šla na
gymnázium, my sme měli slevu na divadlo.

LS: hm

MH: ale do kin sme nechodili.

LS: hm

MH: pro nás ta Lucerna byla událost tenkrát.

LS: hm dobře, to nevadí teda, přeskočíme ty otázky, které se týkají
té zkušenosti dětské, a jenom bych se zeptal, tady v tom věku, jaký
byl názor vašich rodičů na kino.

MH: em tak ee zprvu žádný, oni do kina nechodili, vůbec, a
nezakazovali, prostě už sem byla velká, už sem si vydělávala, takže,

LS: hm

MH: ee prostě mohla sem jít, kam sem chtěla. ale mě ee em bylo
starosti za války moc. jo? no takže ee absolutně...

LS: hm a ještě bych se zeptal, v podstatě tu samou otázku, ale v
souvislosti se školami, když ste chodila do školy, tak jaký byl
postoj školy nebo učitelů k filmu a ke kinům.

MH: ee em em em vo tom se moc nemluvilo, abych pravdu řekla.

LS: hm

MH: jo? my, učila sem adoptivního syna paní Kurandové, a ee se
školou sme do kina nechodili. měli sme předplatné na operu, pro děti
bylo pět kin, (teda) pět představení, zásluhou profesorky ( ),
to bylo velmi dobrý, páč vychovávali hudebně obecenstvo. ale do kina
sme nechodili, protože děti chodily samy.

LS: hm

MH: a se svými rodiči.

LS: hm

MH: ale když sme skončili jednu devítku, v roce padesát dva, sme se
nemohli rozloučit, tak sem zatelefonovala do kina, ((pravděpodobně
kino Astra nebo kino Vesmír)) právě v těch Židenicích tam dole, a
hrál Voskovec a Werich ((Jiří Voskovec a Jan Werich)),

LS: hm

MH: a celá třída, koupila sem pro všecky lístky, a samozřejmě i
rodičové nás následovali na odpolední představení. takže ten
Voskovec a Werich ((Jiří Voskovec a Jan Werich)) tehdy táhl, tó, to
bylo velice aktuelní.

LS: a já sem myslel třeba kdybyste zkusila zavzpomínat ještě před
tím rokem čtyřicet pět, když vy sama ste chodila do školy, jestli se
stávalo, že by učitelé přímo jako k vám se vyjadřovali o těch
filmech.

MH: ne, nikdy ne.

LS: ne.

MH: nikdy ne. tam bylo, tam bylo tolik ee em měli sme velmi kvalitní
učitele, skutečně, jinak bych ten odbor neudělala, ty čtyři
předměty, to byla zcela výjimečný, to byl takzvaný druhý odbor,
protože fyzika a chemie byla po dvou hodinách, a na malé škole by se
kantor neuživil s tímto,

LS: hm

MH: a to nás bylo jenom sedum v Brně, kteří tuto zkoušku měli. jo?
to em to bylo jinejch starostí než chodit do kina.

LS: hm, jasný.

MH: a zvlášť na té ob- em pedagogické akademii, to bylo ráno
vyučování, odpoledne vyučování. tehdy v sobotu se učilo, že, a na
gymnáziu, ee my sme třeba v primě měli latinu sedum hodin týdně. a
osum roků, teď deskriptíva byla dva roky, filozofie dva roky, tam
sme se měli co otáčet, takže na ně- na film nebyl,

LS: hm hm

MH: nebylo pomyšlení.

LS: dobře, takže můžeme přejít už k tomu pozdějšímu období, když ste
skončila tu obecnou školu, nastoupila ste na gymnázium, em tak bych
se zeptal, jak často ste chodila do kina v tom období, když ste
chodila právě na to gymnázium.

MH: vůbec ne.

LS: ne?

MH: vůbec ne.

LS: a potom, když ste dokončila gymnázium?

MH: pak sem šla na Slovensko, tam sem šla jednou do kina ve Staré
Ľubovně, a to byla taková ratejna, vzadu košťata, vědra, že sem
úplně zírala, jestli je to možné toto, okresní město, dosti velké,
zámek a taková bída, takže kino tenkrát bylo skutečně v plenkách.

LS: hm

MH: a předtím v Trebišově asi bylo kino, ale já sem tam měla sedum
kilometrů. a nebezpečno a vlci a tak dále, to...

LS: hm hm

MH: nešlo se od- to nešlo někam jít.

LS: takže vlastně ani když ste chodila na gymnázium, [ste často do
toho kina nechodila.]

MH: [ne, vůbec. jedině] jednou sme byli celá škola v té Lucerně
((Lucerna)), to byla událost veliká, páč se šlo pěšky z Úvozu na
vrch, že, tak...

LS: hm a potom teda když ste se vrátila zpátky do Brna,

MH: tak byla válka.

LS: a to už ste chodila do kina?

MH: to už sem chodila hodně.

LS: a jak často asi ste chodila?

MH: tak to se nedá říct, ale někdy i dvakrát týdně.

LS: jo? hm

MH: se sestřenkou sme chodívaly. protože jiná kultura nebyla, bývaly
koncerty Na hradbách ((Městské divadlo Na hradbách)), na Kolišti
prostě, tam byl takovej altánek a tam bývala vojenská hudba, a
jinak...

LS: hm a

MH: zatemnění...

LS: ještě teda pardon sem se zapomněl zeptat, kdy ste nastoupila do
svého prvního zaměstnání vůbec.

MH: v šestatřicátým roce, v září.

LS: v roce devatenácet [třicet šest.]

MH: [v listopadu.] třicet šest.

LS: hm

MH: a byla sem rok na Trebišovsku, a potom dva roky u sta- tam je em
u Staré ee Ľubovně, sedum kilometrů vodtud. úplně na hranice.

LS: hm hm a na tu vysokou školu ste říkala, že ste nastoupila [až]

MH: [až] po válce.

LS: až po válce.

MH: v sedumačtyřicátým.

LS: jasně. hm em teď bych se teda zeptal, která kina ste
navštěvovala v Brně.

MH: em tak ee pěkné di- kino bylo proti Tomáškovi ((kostel sv.
Tomáše)) tam, jestli ještě existuje,

LS: ta ulice nevzpomenete si jak se menovala?

MH: Jalta? nevím.

LS: kino Jalta?

MH. mám dojem, že Jalta.

LS: hm já to zkusím najít.

MH: tam sem chodila, pak bylo Kapitol kino,

LS: hm

MH: to bylo ee jak je em jak je magistrát teď, jo? tak v tom bloku,
mýlím se, nebo je to...

LS: já teďka hledám ještě tu Jaltu ((Jalta)),

MH: víte, to já ta ména...

LS: dřív to byla Moderna.

MH: Moderna nikdy ne.

LS: tak Jalta teda, a na Jaltu se to přejmenovalo až v roce
devatenácet čtyřicet devět.

MH: to je možné.

LS: předtím [to byla Moderna.]

MH: [to bylo po válce.] to bylo po válce.

LS: a v do toho roku devatenácet čtyřicet pět ste teda říkala která
ta kina? že ste navštěvovala?

MH: to sem chodila na Marxovu ((dnes ulice Spolková)), jak se to
kino menovalo, to vám nepovím. ((Lidový biograf))

LS: já zkusím zadat [jak se]

MH: [bylo] vybombardováno. a sice při posledním náletě náletu na
Brno. tam padaly poslední bomby. (protože) sme tam bydleli, tak vím,
jedna padla před nás a jedna za nás.

LS: hm

MH: úplně to zvedlo střechu.

LS: tady teda mám napsáno Marxova Lidový biograf.

MH: možná, to vám, [za to vám neručím.]

LS: [Lido bio, Dělnický dům.]

MH: nevím.

LS: hm

MH: nevím. ale bylo to velice hezké kino a krásné prostředí, tuším,
že tam byl plavecký bazén taky,

LS: hm

MH: em

LS: a proč ste tady v tom období začala chodit častěji do kina než
předtím.

MH: no předtím em sem byla na Slovensku, čili nepřipadalo v úvahu, a
domů sem se dostala jenom o prázdninách.

LS: hm

MH: to bylo tak daleko, byly to rusnácké školy, řecko-katolické,
takže neexistovalo častějc cestovat, a přes pět set kilometrů, tak
em to byla časově strašná únava, a em za té války u nás bydlela
sestřenka, mladší než já, sme byly dvě holky mladý, tak s- i se
sestrou sme tam chodívaly. a em hlavně kde to bylo nejblíž.

LS: hm takže ste chodila s kým teda? do toho kina? když byste to
měla ještě s-

MH: no, s s těmi děvčaty, se sestrou a

LS: hm

MH: a s tou sestřenkou. a ji- po válce sme byli vybombardovaní,
přestěhovali sme se, a pak už sem měla ve škole takovou zátěž, a em

LS: hm

MH: když em ee když eště sem při tom dostudovávala, že, tak to, to
byly kurzy em na té univerzitě v sobotu, a esli v pátek, to už vám
dneska nepovím. ale chodí- a v neděli s- byly ty exkurze některé, ty
biologické. to to byl zápřah jako hrom.

LS: hm

MH: a samy ty zkoušky, em třeba z fyziky pamatuju, že čtyři propadli
a pátej to udělal. a já, když sem to udělala, tak sem byla šťastná,
že to mám z krku, a udělat v jednom roce všecky čtyry zkoušky, to
byla...

LS: hm tak to jo.

MH: já sem teda studovala hravě a lehce, ale em vím, že Zora
Čanková, kamarádka, dostala z toho (bazedof).

LS: hm

MH: to byl děsnej nápor.

LS: hm dobře. takže se zase vrátíme k tomu kinu, teďka teda mluvíme
o tom období, kdy ste se vrátila ze Slovenska zpátky do Brna, do
roku devatenácet čtyřicet pět,

MH: ano, čili válka.

LS: ano. a zeptal bych se teda, které to kino z Brna bylo vaše
nejoblíbenější a proč.

MH: no nejbližší bylo na té Marxově ((Lidový biograf)) a protože to
bylo blízko domu, tenkrát nebylo radno se potulovat někde dál vod
domova. nikdy se nevědělo ee ty nálety bývaly dopoledne teda, a em
bratra sem měla nasazenýho v Berlíně, čili v domově zle, maminka se
trápila, že, tak byla těžce nemocná, měla sem domácnost na starosti,

LS: hm

MH: otce, bratra,

LS: hm

MH: (dalšího), pak se voženil a, no nešlo to. finančně by to bylo
jako, to bylo laciné, to, já nevím kolik, jenom si pamatuju tenkrát
to korunu <potém>

LS: ((smích))

MH: a jinak, to bylo asi tak do pěti korun asi, to bylo levný
prostě.

LS: hm

MH: to byl takové em ee, dnes už mnohé z těch filmů by pro nás byly
příliš naivní, příliš prosté. ale některé byly skutečně pěkné. třeba
bárová ((Lída Baarová)), že, to to byla kvalita.

LS: vzpomínáte si na ňáký film konkrétní? ( )

MH: no tak Dívka v modrém, že, to je, todle. ale em nevzpomínám,
protože já sem, vopravdu sem říkala, že vám toho málo povím, já...

LS: né, to nevadí, to nevadí.

MH: no.

LS: a ještě bych se zeptal, jestli třeba naopak bylo v kině em v
Brně kino, které ste neměla ráda a kam ste vyloženě nechtěla chodit.

MH: em tak já sem nevy- já sem vybírala podle toho, kde hrál do-
dobrý herec, víte, který mě lákal, a em kde bylo tak přijatelně pro
mě. jo? jak sem vám řekla, já v pozdějších letech už sem, já sem
třeba bydlela sedum roků v Králově Poli, a pro mě bylo jen to kino
em em Besední dům byl, (je tam).

LS: hm hm

MH: do toho druhého ((pravděpodobně kino Union)) sem nechodila.
nevím proč, ale nelíbilo se mně tam. a ve městě sem chodila právě k
tomu Tomáškovi ((kostel sv. Tomáše)), do té Jalty ((Jalta)), a někdy
do toho Kapitolu ((Kapitol)), jinam celkem,

LS: hm

MH: ne. ani na tom náměstí ((náměstí Svobody, kino Úderka)), tam sem
byla asi jednou nebo dvakrát, já em já sem nekinařila. pokud bylo
divadlo, pro mě bylo divadlo.

LS: hm

MH: i jako studentka. na operu na stání, a prostě, a koncerty teda.
filharmonie brněnská, ještě když hrála na (stadiu), z bídy, protože
neměli kde hrát, že, a em to bylo, to byla,

LS: hm

MH: to bylo, co mě lákalo.

LS: teď tady mám otázku, jestli ste em chodila do kin podle toho,
jestli ste šla sama, nebo jestli ste šla se sourozenci, nebo s
kamarády, nebo s přítelem,

MH: jo tak ((smích)) jo přítel to neexistovalo, to neexistovalo,
tenkrát byla puritanská doba, a když v kvintě jedna ee spolužačka ee
potkala profesorku, tadle profesorka ji utopila na přírodopis. a
protože byla po operaci, tak umřela. byla zeslabená,

LS: hm

MH: a umřela. takže mít přítele v té době bylo nemyslitelný, a pro
mě dvojnásob, protože já sem od kvinty si vydělávala, hodinařila,

LS: hm hm

MH: jo? a pomáhala doma, takže časově neexistovalo. neexistovalo,
maminka byla nemocná těžce, já sem byla zapřažená doma i ve škole,
študovala sem na samé jedničky, takže. ale na to učení nebyl čas, to
je to nejhorší, že sem to musela stihnout úplně mimo. jo?

LS: [a do těch kin teda]

MH: [ani na kino nebyl čas.]

LS: do těch kin teda, vybírala ste si třeba podle toho, jestli ste
šla sama, nebo se sourozencem, s kamarádem,

MH: se sourozenci jedině se sestrou někdy, kamarády sem tenkrát ne-
nebyli.

LS: hm a teď je tady další otázka, jak ste se v tom kině chovala,
obvykle.

MH: no klidně, ((smích)) klidně. mě víc dojímalo divadlo jak kino.

LS: a třeba em konkrétně, jestli ste se setkala s tím, že by se tam
diváci bavili, nebo jedli,

MH: ani ne. tenkrát bylo takové slušné obecenstvo. to se z em nedá
srovnat s dnešními poměry.

LS: a

MH: i v tramvajích a všude prostě,

LS: hm

MH: ee to se nedá srovnat. ve škole, že by byl ňáké prohře-
prohřešky, no stačí vám, když do primy nás vzali dvě třídy,
dvaasedumdesát lidí, a maturovalo nás jednadvacet, a ta jedna přišla
z Tišnova.

LS: hm

MH: to dodneska je nemyslitelné. jo? a tenkrát žádný mazlení, a to
vyletěla i dcera univerzitního profesora. mohla bych menovat.

LS: ((smích))

MH: už jistě dávno nežije.

LS: hm

MH: no Milena ňáká. chodila sem mám dojem se sestrou Lukařského
((Radovan Lukařský)), protože ee on se menoval Radovan, ten její
bratr, a měli pronájemný hostinec, jak je em ee tramvaj jak jede pod
most ze Židenic do Maloměřic, tam byla restaurace, menovala se to
Nová Amerika. tam bylo velké ee jeviště. a s tou Elou sem
kamarádila, a vona vždycky říkala, Radovan je věčně na jevišti,
věčně si tam přehrává, byl to určitě on, já sem mu chtěla napsat
potom později, když už žil v Praze, jestli skutečně em je to em žili
ee bydleli, jak je sou židenická kasárna,

LS: hm

MH: takže když byl ten puč, Kobzinek a Gajda, tak Ela se ráno učila
chemii, o pěti ráno vstávala a dřela chemii, a to střílení a to
všecko tam zažila.

LS: hm

MH: hned mně to ten den vykládala že, že tam,

LS: hm

MH: byl v kasárnách,

LS: hm

MH: bylo živo. no a em potom oni ee najali ňákou chatu v Beskydech,
takže se mně ztratila z obzoru, moc hodná holka to byla.

LS: hm a em když ste chodila do toho kina, potkávala ste tam svoje
známé?

MH: ne.

LS: ne. dobře, em teď tady mám otázku, jestli ste jako dítě chodila
na nepřístupné filmy.

MH: hm v té době, kdy něco bylo nepřístupné, sem já do kina
nechodila, takže...

LS: to sme vlastně říkali. a do kina jestli ste třeba chodila někdy
bez placení?

MH: ne, to nikdy, kdepak.

LS: [teď bych se ještě]

MH: [tenkrát i v tramvaji] všichni platili.

LS: ((smích)) teď bych se ještě zeptal, jestli ste chodila do
kostela.

MH: em v mládí em vs- ee všichni toto. ale moji rodiče nikdy
nechodili, nebyli fanatičtí, i když vlastně maminka vlastně byla z
velmi zbožné, až bigotní,

LS: hm

MH: katolické rodiny na dědině, kde faráři třímali pevně svoje žez-
ee žezlo, hádali se katolíci s em s ee s těmi komunisty, a nej- byly
dvě t- ee Sokol a Orel,

LS: hm

MH: dvě tělocvičné jednoty,

LS: hm

MH: které byly na nože, a nejhezčí bylo, když si potom vzala
náčelnice Sokola náčelníka Orla. bylo to krásný manželství.

LS: ((smích)) takže vy ste chodila nebo [nechodila?]

MH: [ne,] chodila jako děcko, a pak někdy v takovém zoufalství,

LS: hm

MH: sem se zastavila v kostele. ale eem mám eem výhrady, ne vůči
náboženství, ale ee vůči chování církve katolické.

LS: hm

MH: i za války.

LS: hm

MH: jo? podívejte se, když vidíte, že oni nechali utéct přes Řím
Ajchmana a mnoho jiných, a em četl ste knížku Lstí a klamem?

LS: ne.

MH: tak tu si sežeňte a přečtěte. ta je náramně zajímavá. to je
něco. perla.

LS: hm

MH: a napsal ji Izraelec, který byl v tom em vojenským seskupení,
jo? em to eem nebo když ve Francii Židovky daly všecky šperky
jeptiškám, aby je schovaly, a voni je vydaly, ty šperky si nechaly.
nebo když em Vatikán první uznal Hitlera? nebo když ee (svit) ste
viděl z blízka některé podešvy farářů,

LS: hm

MH: ne všech,

LS: hm

MH: já sem si vážila pátera Masáka, který byl z mlýna, tam kde je
vsetínská přehrada. tam stál mlýn. Augustýn Masák. em vzdělaný
člověk, který půjčoval knihy. pak sem si vážila dvou mých katechetů,
ten první byl stařičký pán, nevim už, jak se menoval, ten druhý se
menoval páter Konicar, a em tech sem si vážila. ale když sem viděla,
že například ve Křetině zmizel nádhernej lustr, ten přesná kopie
toho, co dnes visí v divadle Na hradbách, nádhera, a najednou pan
farář prohlásil, že by to střecha neunesla, to byl dar té hraběnky,
em a zmizelo to a objevily se tam koule jak v krematoriu, tak ee si
jeden vo tom myslí svý.

LS: hm

MH: nebo když o faráři z Křetína psali v novinách, mladý chlapec, že
už má osmé auto, v době, kdy tady v Brně měl auto Divíšek a em pár
jedinců, a em ee tento eem chlapec potom, aby se zviditelnil, aby
prostě po sobě nechal památku, nechal zbourat starou faru, krá-
bytelně postavenou,

LS: hm

MH: a postavil tam před tím něco, co se podobá hotelu, a to je fara,

LS: hm

MH: nezlobte se.

LS: hm

MH: nebo když vi- sem viděla vilu, kterou si postavil farář od
Jakuba ((kostel sv. Jakuba)), měla sem chatu v Ivanovicích, za
Řečkovicemi, a na Žilkově vpravo, dokud tam nevyrostly ty stromy,
zářila do, nádherná vila pana faráře. víte, nezlobte se,

LS: [já se nezlobím.]

MH: [moc věcí] sem viděla,

LS: hm

MH: em když odcházel starý farář v Zábrdovicích, odnesl všecko krom
toho přibitého kříže v přízemí.

LS: hm

MH: po něm tam nastoupil farář, který em byl měl to eem z nové říše,
měl takový to bílý oblečení a tak. a to byl fešák. můj švagr totiž
za války nosil pod kabátem ee radiový přijímač, takový starý,
takovou bedýnku, společně poslouchali na faře ang- Londýn, jo?

LS: hm

MH: takže to byl u mě, páč to šlo vo krk.

LS: hm

MH: že. a eem prostě, nebo v Líšni sem rok učila, a tam byl
katecheta, matematik, vždycky v přestávce sme eman- rád- kantor učil
pak na pedagogickým, on a já sme počítávali, jo? čili to byl, em
podívejte se, já sem tam musela jako mladá učit vše co zbylo,
například i dějepis, a učila sem o Husovi. a tento farář, tento
katecheta, von, von neměl faru, mě upozornil, dejte si pozor, tady
je církevní škola, a ty jeptišky vyzvídají ty jejich bývalé žáky,
tak od jedničky do pětky. v Líšni zbyly dvě školy. měšťanka á

LS: hm

MH: tamta obecná. a von říkal a tam chodí na vás donášet,

LS: hm

MH: právě jim teď vykládaly, jak ste učila o Husovi. a ejhle,
tenkrát Hus byl em persona nu grata,

LS: hm

MH: že? a dneska em my když sme se, omlouváme se. to omlouvání nes-
nevrátí nikomu život.

LS: hm

MH: a inkvizice, nezlobte se, a Benátky? ( ) v Benátkách. je
toho moc, a ani křížové války neschvaluju, páč to byla, to byly
loupežný výpravy. takže co si budem povídat.

LS: (nás)

MH: ale nejsem prosím, každý má svoje em morální stránka, je něco
jinýho.

LS: hm

MH: než ta hierarchie.

LS: hm

MH: [já]

LS: [nás] to zajímá vlastně hlavně proto, že sme se chtěli zeptat,
jestli to vaše vyznání ovlivňovalo to, em jak často ste do toho kina
chodila, a jaký film [ste si vybírala.]

MH: [ne, absolutně] né.

LS: ne.

MH: a to už já sem do kostela nechodila, to, to už, podívejte se, em
člověk em ee v dětství to vnímá jako takovou samozřejmost, jo? ale
náš otec nikdy dokon- nemohl slyšet varhany, protože měl sestřičku,
která em přišel tam čert a mikuláš, a ona se tak vyděsila, že
umřela. a od té doby on nemohl slyšet varhany, absolutně ne. a
maminka si em měla svůj obrázek o všem, nikdy do kostela nechodila,
tenkrát byly církevní svatby, takže bratr i sestra měli svatbu v
kostele, to byla běžná záležitost, ale s vírou to mělo pramálo
společnýho.

LS: hm

MH: víte, když sem viděla, že nejmladší mýho bratra poslali do
Berlína, vlastně umřít, ovšem on uměl, otec uměl německy a italsky,
protože byl voják v první světové válce, a byl v Itálii, naučil se
tam italsky, a em německy jako tovaryš byl v Drážďanech a ve Vídni,
takže uměl běžně německy, takže em ee em ee sem eem prostě em já to
teď <povím naplno.> na tu akademii se mnou chodila vídeňská češ-
Češka.

LS: hm

MH: která byla za války zaměstnaná na pracovním úřadě, tehdejším
arbajcantu ((Arbeitsamt)), a když bratr dostal obsílku do Berlína,
tak sem si na ní počkala a říkám, Žofi, nešlo by to stopit?

MH: a vona řekla, buď ráda, to to vám doslova vopakuju. buď ráda, že
se dostane do civilizované země. vás všecky vyvezeme na Sibiř. a
bylo by se stalo. kdyby byl Hitler vyhrál.

LS: hm

MH: určitě by nás byli vy-

LS: hm

MH: a největší ironie je ta, že ona zahynula při náletu u em před
svatou Annou, ((Nemocnice u sv. Anny)) tam v ňákém kráteru em
zůstala, a přišla sem po letech na místodržitelství bývalé, to
znamená Brno venkov, proti Tomáškovi ((kostel sv. Tomáše)), tam je
deska cti, a její méno je tam mezi obětmi,

LS: hm

MH: mezi,

LS: hm

MH: jako čestný méno.

LS: hm

MH: a vona to byla hákoška.

LS: to je paradox.

MH: hezký, že?

LS: no,

MH: a moc jinejch věcí.

LS: dobře, tak se teda ještě vrátíme em k tomu kinu, jenom je tady
ještě poslední otázka, v souvislosti em s tím kostelem, jestli s
vzpomínáte, že by se třeba někdy promítaly filmy na faře.

MH: to já nevim.

LS: ne.

MH: to já nevím.

LS: dobře. [můžeme teda přejít]

MH: [já sem na faru] nikde nechodila, víte? to já, todle já nevím,
já sem nebyla mariánská dívka,

LS: hm

MH: to, todle já vůbec nevím. em podívejte se, já sem zástupce toho,
že každej ať si věří na co chce, ale ať žije jako člověk.

LS: hm

MH: morálka první republiky byla mnohem přísnější než si dovedete
vůbec představit, em takové například jako teď ee ee em aby aby před
svatbou spolu žili em přátelé, to neexistovalo. nikdo jim korunou
nepřispěl.

LS: hm

MH: dokonce sem znala paní, která byla učitelka, byl celibát na
učitele dřív eště, za Rakouska a tak. byla starší o hodně než já. jí
se narodilo dítě nemanželský, a ona em aby nepřišla o místo, tak to
přihlásili její rodiče za svoje dítě, čili ona vychovávala úředně
sestru a byla to její dcera.

LS: hm

MH: a pak se mnou učila krasavice, děvčica, moc hezká holka, která
učila na Beskydech někde, a tam si ji namluvil místní četník. už
jako mluvil o svatbě a tak všecko, no a byl následek bylo dítko,
chlapeček, žila v Králově Poli, setkala sem se s ní, když už ten
chlapec byl odrostlejší. a když ee jako mluvilo se o svatbě a když
se chlapeček narodil, tak se objevila manželka toho pána, která měla
s ním dvě děti,

LS: hm

MH: a on že se rozvede, a ona řekla ne. takovýho lumpa, kterej mě
podváděl, nechci. nevzala si ho, ale zaplatila to krásou, strádáním,
naše platy byly přece přeubohé, že, a vona při tom vychovala syna.

LS: hm

MH. když potom už byla jako babička, když on už se oženil, tak
jezdila za tím synem do Řečkovic a já sem tam bydlela, tak sme se
často viděly, a viděla sem, jaká to byla zátěž, jak úplně
zeškareděla,

LS: hm

MH: úplně utahaná, chudera, jo? mít dítě nemanželský v té době je
to, společnost byla prudérní.

LS: hm

MH: jo? oni to neo- i když od věků do věků se stává, že někdo měl
nemanželský dítě, ale ta doba byla opravdu zkatolicizována. jenomže
tlak budí protitlak podle mě. em po válce mnoho lidí vystoupilo z
víry právě proto, že to bylo povinný, z těch knězů em velmi
význačnej byl páter Slovák, který kázal na Jezuitské, a on se
zasloužil o mohy- postavení Mohyly míru, právě,

LS: hm

MH: tady žije stojednaletá babička, která tu dobu pamatuje ještě, já
samozřejmě už ne, a za války kdy to bylo em ne teda za komunistů,
kdy to potlačovali, tak právě narostl, mnoho lidí, i mladých, ale ne
že by podle toho žili.

LS: hm

MH: to sou jenom slova slova slova. a todle já neuznávám.

LS: tak, teď se obrátíme em v tom třetím okruhu k filmům a jejich
výběru, a zeptal bych se vás, jak ste si vybírala konkrétní film, na
který ste šla do kina, mluvíme o tom období před rokem štyrycet pět.

MH: já podle herců.

LS: hm

MH: podle herců.

LS: a em třeba to

MH: takový ty zamilovaný slátaniny já to, to mě nezajímalo.

LS: takže em to kino kde se to hrálo nebylo pro vás důležité?

MH: ne.

LS: kde se to hrálo?

MH: ne.

LS: hm a kde ste získávala informace o těch filmech, které [se
hrály.]

MH: [no,] tak em prostě byla reklama, že, vědělo se, byly ukázky
vylepené, to to byly obrázky před kinem tak, vedle vchodu obyčejně
byly nalepené ty, a tak podle toho si člověk uďál ňákou představu.
někdy se spletl, někdy ne, ale víte, ani si ty obsahy toho ne-
všecko to bylo tak trošku na jedno brdo, a ani si to moc nepamatuju.
to už je strašně dávno, prosim vás mně je čtyřiadevadesát, to už, to
už si pamatuju jen takové význačnější věci, anebo když je pak
promítali ještě jednou, už v naší éře.

LS: jo, jo. to právě my mluvíme jenom vo tom období, em před rokem
[čtyřicet pět, kdy to bylo vlastně ( )]

MH: [ano, ano (.) ne, to] em ee ani já sem nebyla ňákej fanda na
kina.

LS: hm em takže vy ste říkala, že bylo pro vás důležité, kdo v tom
filmu hrál,

MH: ano.

LS: takže jestli byste mohla říct svoje oblíbené herce a herečky, na
které ste chodila do kina.

MH: no tak em em Fialová ((Květa Fialová)) toho moc nenahrála jak
známo, že,

LS: ta hrála potom pokud se nemýlím ale až po válce.

MH: ano.

LS: začala hrát v těch filmech [až po válce.]

MH: [ano, ale tenkrát] ta Divá Bára, to bylo em

LS: hm

MH: takové pro mě význačné, já sem na ňu chodila do divadla, dokud
se hrálo, že? a po válce. hlavně. dokud ona hrála. že. a pak i když
se vrátila.

LS: hm

MH: ale to už bylo [slabší]

LS: [hm] hm

MH: to už em to už nebylo vono. a ee

LS: a před tím rokem čtyřicet pět? když byste měla říct ňáké herce,
které ste měla oblíbené?

MH: no tak bárová ((Lída Baarová)), man- Mandlová ((Adina
Mandlová)), že, to byly takový vůdčí, Nový ((Oldřich Nový)) em v
něčem. jako jako herec ve všech nebyl dycky dobrý.

LS: hm

MH: jako herec, tam se, v kinoherec, v kině, tam se tohle. Hašlera
((Karel Hašler)) sem měla ráda, že, Plachta ((Jindřich Plachta))
samozřejmě, Plachta, em no v Brně hrál taky Martin Růžek, ale nevím,
jestli hrál v kině tenkrát, to [si nepamatuju.]

LS: [to ještě určitě] ne.

MH: ale v divadle v Brně [hrál]

LS: [v] divadle asi hm

MH: nevim, nevim, nepovím vám. já sem skutečně málo chodila do kina.
to bylo tak...

LS: a mohlo se třeba stát, že ste šla na některý film víckrát? s tím
hercem [kterého ste ( )]

MH: [ne, jenom na, jenom] na tu Mariku ((Marika Rökk)) sem byla
několikrát, a potom po válce to, to sem zažila, byla sem v
Mariánských lázních, čili pohoda, pohoda, čas, a tam hráli ty hry
lásky šalebné ((Hry lásky šálivé)) a to sem byla třikrát.

LS: hm

MH: páč to byly ikony.

LS: a vy ste zmiňovala teďka samé české herce, měla ste ňáké
[zahraniční?]

MH: [no Slávku bu- ((pravděpodobně Slávka Budínová)) em] no
podívejte se, freda astera ((Fred Astaire)), ale to bylo po, že, eem
no Gretu Garbo ((Greta Garbo)), to byla taky moje oblíbená, tenkrát
se nosily i módy a střihy podle Grety,

LS: a vy taky? ste nosila podle ní?

MH: prosim?

LS: vy taky ste se česala podle...

MH: já sem se česala na ofinku, ale ale vím, že sem měla černé šaty
se sametovým černým límcem, ozdobené černou kožešinkou,

LS: hm

MH: persiánem.

LS: hm

MH: to bylo pro- podle Grety Garbo ((Greta Garbo)). jinak sem se
opičit nemohla, páč sem na to neměla.

LS: hm hm a čím vás zaujali třeba ti herci, které ste teď zmiňovala,
em Lída bárová, ((Lída Baarová)) Greta Garbo, [a ty další.]

MH: [no tak podívejte se] em Olivier ((Laurence Olivier)) třeba, jo?
to to to byla toto. žán gabén ((Jean Gabin)), to byla klasa, eem
aster ((Fred Astaire)) jako tanečník byl jedinečnej eem ten, no jak
se menuje ten komik, skončil v Ženevě, celá (.) manželka (óna), no
pomožte mně.

LS: komik?

MH: Angličan,

SM: čeplin? ((Charlie Chaplin))

MH: komik.

LS: mě napadá čeplin ((Charlie Chaplin)) [jedině.]

MH: [čeplin] ((Charlie Chaplin))

LS: čeplin. ((Charlie Chaplin))

MH: no, to byl můj ob- velmi oblíbenej. němý film, němý film měl aj
něco do sebe. to to byli herci, kteří dovedli vyjádřit děj posunným
pohybem. byl to kvalitní.

LS: hm hm

MH: to už potom v em mluveném filmu se někdy i ztrácelo.

LS: hm

MH: jo?

LS: hm

MH: ale němý film byl kvalitní. pohybově a a tak. jo?

LS: to by mě právě zajímalo, oni třeba ty němé filmy potom ještě šly
v těch kinech dál,

MH: [ozvučili.]

LS: [když ten] němý film nebyl, jestli ste preferovala ten němý
anebo zvukový.

MH: ee tak to já těžko, to nemůžu říct. na ty němé už se pak
nechodilo, to už sem, jenom ty zvukové a jak vám řikám, já sem
chodila tak málo do kina,

LS: hm

MH: že to...

LS: a ještě bych se zeptal, em potom už začaly být i barevné filmy,

MH: no, tak to byla událost. to byla událost.

LS: vzpomínáte si na ňáký konkrétní třeba?

MH: které byly první, to vám nepovím.

LS: hm

MH: no Pešek, Pešek ((Ladislav Pešek)) byl má láska. Pešek, znala
sem jeho spolužáka, a všecky ty hlouposti, které to, to co vyváděl v
to, to kino, to on opravdu v té škole dělal, on chodil na reálku, v
Brně byly dvě reálky na Křenové a na Antonínské. a tam chodil Pešek.

LS: hm

MH: a kamarádil s Lamplotou, ten obchod u nádraží, společně chodili
kopat, a von byl velký fotbalista a dokonce původně ani neuvažoval
vo herectví.

LS: hm

MH: von chtěl být fotbalista. a Pešek ((Ladislav Pešek)) to je,
viděla sem ho pak v Praze v divadle, to byla kvalita. no em mám ráda
pohádky, v kině, takovou Pyšnou princeznu ((Pyšná princezna)) a ty
všecky po- ty staré. ty moderní, to...

LS: ((smích))

MH: a pak nesnáším ty simpsnovi ((Simpsonovi)) a takovýdle věci, to
absolutně...

LS: hm

MH: to je úpadek vkusu, naprostej úpadek vkusu. nemožný za doby
první republiky. ňáký ty ninji ty,

LS: hm

MH: eem to je, myslím si, že eem poklesl vkus v televizi, v kině,
současně s vkusem lidí. protože to co se mnohým lidí,

LS: hm

MH: dřív nebylo možné vůbec. a erotické scény dřív, že by se byla
některá herečka svlékla a nechala vyfotografovat, no to
neexistovalo.

LS: hm

MH: herečky, taky nikdo se ee nebyl bulvár jak teď, nikdo se jim
nešťáral v soukromí, jo, to je vynález této doby.

LS: hm

MH: velmi špatný vynález. jo?

LS: teď bych se zeptal, jakou roli pro vás hrálo to, v které ten
film vznikl.

MH: prosim?

LS: em zase se mluvíme o tom období před rokem [před rokem čtyřicet
pět,]

MH: [před rokem pětačtyřicet,]

LS: a zeptal bych se, jakou roli pro vás hrálo to, v které ten film
em v které zemi ten film vznikl.

MH: nehrálo. ne. ne. pro mě byla důležitější kvalita toho filmu než
odkud to je. em líbily, líbily se mně italské filmy, jo? italské,
francouzské, i některé, no ruské se tam nedostaly v té době. za zač-
za války, to neexistovalo. a em z těch amerických právě takové ty em
třeba eee kraso- mám ráda krasobruslení, jo? tydlety věci. na-
dodneška se na todle dívám, em gymnastiku, jo? to eem uměleckou
gymnastiku, jo? i tu bez nářadí. em prostě slety a takovédle věci, a
eem a dokumentární filmy. ty mě zajímají.

LS: hm

MH: dodneška.

LS: a zase když teda mluvíme zase jenom o tom období před rokem
čtyřicet pět, tak em které filmy ste měla ráda a které ne. co dělalo
ten film dobrým filmem. podle vás.

MH: eem výkon těch herců, protože ten námět byl teda někdy ubohej.

LS: hm.

MH: ten, to námět, to je em to moc pestré nebylo, ale em ty výkony
byly opravdu dobré.

LS: a vzpomenete si na ňáké konkrétní příklady?

MH: no tak třeba Pudr a benzin, že, nebo, no prostě Werichovy ((Jan
Werich)) filmy všecky.

LS: hm

MH: jo? všecky. tam tam se člověk nespletl.

LS: tak a vy ste zmiňovala, že ste chodila spíš víc do divadla než
do kina, a ještě ste měla ňáké jiné druhy zábav kromě toho divadla?
před tím rokem čtyřicet pět?

MH: no hudbu. na filharmonii kdykoliv, to sem vid- na všechny
koncerty. em prostě hudba. to, to bylo dycky kvalita, tam se člověk
taky nespletl.

LS: a dávala ste teda em tomu divadlu a té hudbě přednost před
kinem?

MH: ano. rozhodně.

LS: tak, teď je tady em předposlední oddíl, který se týká právě kin
a filmových představení. em já bych se vás zeptal em jaké byly, nebo
na jaké rozdíly v místních kinech si vzpomínáte.

MH: nevzpomínám.

LS: vy ste říkala, že ste navští- navštěvovala [třeba (.) no?]

MH: [no eem] až v pozdějších letech. za války, jak sem říkala. to
bylo hlavně ta nejbližší kina, to se daleko nechodilo. a potom em
tak hodně později po válce, no pak bylo údobí, kdy neex- nebyl čas
na kino. což já, když sem vyšetřila večer, tak sem šla do divadla,
ale rozhodně ne do kina. a em v pozdějších letech sem nesnášela
blízkost těch lidí,

LS: hm

MH: jo? ten, ten dotyk s těmi sousedy, to mně dodneška vadí.

LS: hm a když byste si měla třeba aspoň vzpomenout na interiér toho
kina, kam ste chodila? vzpomínáte si?

MH: ee víte že ne?

LS: ne.

MH: no třeba to em velmi hezký interiér byl tam u toho Tomáška
((kostel sv. Tomáše)) v té Jaltě ((Jalta)).

LS: a [to už bylo]

MH: [to s-]

LS: ale po válce.

MH: to už bylo po válce.

LS: a před, před tím rokem čtyřicet pět?

MH: Edison, to bylo ubohoučký, tam na tom náměstí ((náměstí Svobody,
kino Úderka)) taky, to jak vám řikám, to byly dvě řady sedadel, a
me- mezi tím ulička,

LS: hm

MH: širší a dvě k- po straně, všecko zacpané lidmi, a eem a ta
Lucerna, tak em ta si už nepamatuju. vím jenom, kde seděl ten
pianista. toho si pamatuju, co se hrálo, dávno nevím.

LS: hm a byl tam jenom ten pianista, nebo tam byl ještě někdo další
z hudebníků?

MH: ne, jenom pianista.

LS: hm tak a teď bych se zeptal zase před tím rokem čtyřicet pět, em
z čeho se obvykle skládal program té projekce.

MH: tak později byly ty týdeníky. předtím. a řada lidí na ně
nechodila, a em tak oni prostě je donutili, aby chodili zavčas tím,
že nevotevřeli em po týdeníku, anebo to dali dohromady, i s tím
filmem, víte? takže ten týdeník, to byly jako události, jak sme
silní, že? (.) [né, nepamatuju si.]

LS: [a teďka mluvíte] ee ee o ve válce, za [války, když se chodilo.]

MH: [ano, za války.]

LS: hm

MH: za války

LS: hm

MH: za války byly ty týdeníky, pověstné, no a potom po válce myslím
taky, ale jak vám říkám, já sem na kino neměla čas, a nebylo to,
nebyla to priorita pro mě.

LS: a bavilo vás to sledovat, ten týdeník, v tom kině?

MH: to ano, když sem tam byla, když už sem tam byla, tak sem to
sledovala, no ale jak vám říkám. naj- na mnohé to bylo tak tak eem
námětově

LS: hm

MH: ubohé, že se nedalo

LS: hm

MH: že ste si říkal, to sem měla raděj sedět u knihy doma.

LS: ((smích)) a co třeba o přestávce, když byla přestávka, co se
dělo o té přestávce.

MH: tam nebyly přestávky.

LS: ani za té války, když ste chodila, nebyly už přestávky?

MH: já si myslím že ne.

LS: hm

MH: že to bylo na ráz.

LS: hm

MH: nemohu vám za to ručit, ale em

LS: [jasně.]

MH: [vím,] že byla přestávka mezi tím týdeníkem a filmem.

LS: hm

MH: ale že by byla přestávka mezi filmem, to ne. leda když se jim
přetrhl film, to se stávalo. šlo stop, tak než to slepili, tak
rozžali, ale,

LS: hm

MH: nemohu, nemohu si vzpomenout, to

LS: a něco dalšího, třeba že by tam bylo ňáké živé vystoupení,
hudba, v tom kině,

MH: ne. ne, to nebylo.

LS: hm a reklama?

MH: jo, reklamy byly, ale myslím, že až pozděj. já mám dojem, že v
prvních, u prvních filmů ani žádná reklama nebyla. za to vám nemohu
ručit, to já, já už si to nepamatuju.

LS: hm tak a teď je tu poslední otázka z té části, em jestli ste
někdy byla em přítomna promítání filmů v domácnosti.

MH: ne.

LS: ne.

MH: nikdy.

LS: dobře. tak, teď vám bude Soňa klást otázky, které se týkají
protektorátu v kině.

SM: dobře, takže vy už ste něco málo o tom protektorátu řekla, a já
bych se teď ptala trochu konkrétněji. takže, jak na vás působily
vlastně změny po tom roce devatenácet třicet devět?

MH: já, nezlobte se, já neslyším.

SM: neslyšíte. em jak na vás působily změny po roce devatenácet
třicet devět. to znamená, když začly platit ty protektorátní
předpisy.

LS: v kině, [teda konkrétně.]

SM: [v kině.]

MH: podívejte se, em byli sme zděšeni, nešťastni. takže em to se, to
se nedá vo tom ani mluvit. víte ee to byla strašná doba prostě.

SM: hm

MH: strašná doba, a em že bych chodila, začátek války sem vůbec, to
sme byli zalezlí, a em těžko dneska, podívejte se, my sme byli
ušlápnutí, udusaní, nemyslete si, že například ee jenom Němci nás
trápili, taky Poláci a Maďaři.

SM: hm

MH: a Maďaři. já sem učila na polské hranici, tak sem věděla taky. a
em vo tom se nechcu šířit, to se netýká filmů, ale em byli sme tak
zničení, už zřízením protektorátu, že o nějaké kultuře, em ně- ne-
neměl zájem.

SM: hm

MH: nebyl zájem vo kulturu.

SM: hm hm

MH: my sme byli rádi, když sme přežili den, a když se nám podařilo
donést do Brna ňáký vajíčko, nebo něco, abychom ne- nehynuli hladem,
nedá- eem to to je nesrovnatelná doba s dnešní, a taky byli sme
mladí, že, kolem té třicítky mně bylo, a tó, to člověk myslí jinak
než starý, ale prožila sem dobu, vlastně několikrát byla na kraji
krize, Kubánská krize, v Egyptě válka, jo? Sinajská, a tak dále. no
nevyšli sme z toho, stále je to takový, sme nešťastná generace.

SM: hm a když se teda ještě vrátíme k tomu protektorátu, tak všimla
ste si třeba, že by byla některá kina vyloženě německá, a některá

MH: ne.

SM: vyloženě

MH: ne.

SM: ne.

MH: [ne. ne. ne.]

SM: [to ste si nevšimla.]

MH: nevšimla, protože němectví v Brně dělali Židi.

SM: hm

MH: a Židi germanizovali Brno, a lítali v bílých podkolenkách, eště
v době, kdy už byl tady Hitler.

SM: hm

MH: ale mezi nimi trpěli nevinní Židi. například v Čechách, tady
byla paní Elplová, zemřela ve vedlejším pokoji, to je žena, to byla
žena toho spisovatele Miroslava Elpla, Čecha, ten ju dostal z
koncentráku tím, že si ji vzal, a byla z Písku. a v Čechách byli
Židi Češi. to znáte z těch spisů o ty pa- eem Oty toho.

LS: hm

MH: ee Pavla, ((Ota Pavel)) že? a em ee v Brně Židi germanizovali,
tvrdě, protože jim patřily továrny na Cejlu, a pode mnou bydlela,
když sem bydlela tam eem na ee Příkopě, paní, Krejčí se jmenovala,
která ee musela jít do německé školy, protože tatínek měl obchod na
Janské, a ti místní Židi mu řekli, jakmile nedáte dceru do německé
školy, přestaneme k vám chodit nakupovat. čili on doma ji vychovával
česky, byla to Češka, ale musela chodit do německé školy. pak sem
znala posledního potomka Havlíčka Borovského ((Karel Havlíček
Borovský)), pan Sedmík, se menoval, jeho manželka ee byla v
sirotčinci, protože bylo jich několik dětí, a když umřeli rodiče,
tak je dali všecky, každýho jinam, do jinýho si- a všichni museli z
toho sirotčince chodit do německé školy.

LS: hm

MH: jo? a ee Židi dávali em zaměstnání v továrně lidem, kteří
slíbili, že dají děti do německé školy. těchto poněmčenců bylo v
Brně celá řada, protože ne každý měl ee rodiče tak inteligentní, aby
mu řekli, koukej, chodíš sice do německé školy, naučíš se jim, ale
si Čech. to je zásadní eem myslím věc, em že to byla malá vzdělanost
u těch lidí, a jejich potomci, já sem se narodila, no narodila sem
se v (bavorskách), ale bydleli sme v Černých Polích, leta, a tam,
Černá Pole vynikala tím, že tam bylo plno Němců. a em tito lidé po
válce, em za války, jakmile se přihlásili k Němcům, museli svoje
chlapce poslat na vojnu. a ani jeden se z nich nevrátil. spoustu sem
jich znala, páč to byli vy- vrstevníci mých bratrů, lítali s nimi do
cihelny, tam kde dneska už není na Bednářské ulici, em kamarádili,
protože jazyková bariéra, to, Brno em brněnský hantec je z půlky
německý, jak je známo, že. a takže ty děcka kamarádily, na naší
ulici, a nejvíc sme opovrhovali ňákými Dajsíkovými, to byli Češi, za
války se dali k Němcům, jejich dcera chodila s německým ňákým tím
důstojníkem, byli v opovržení celé ulice. a bydlel tam odsunutej pan
em Portyš, já sem ho pak viděla, že je hlasatelem ve vídeňském
rozhlasu. mluvil krásnou spisovnou němčinou. moji domácí se
zastřelili, on byl major, Němci velmi slušní, hodní lidé. a
krasavici ženu měl, a když skončila válka, tak zastřelil napřed ji,
pak sebe, a byli první pohřbení v kráteru na ulici U sýpky. jo? tak
jak mezi Čechy sou rozdíly, tak byly rozdíly mezi Židy, i mezi, i
mezi Němci. a jak říkám, nejhorší byli ty poněmčenci. a v našem
domě, páč to patřilo Židovi, eem ee on šel do koncentráku, a vedle
nás, jak oni je stahovali pak do bytu, dali dvě slepé Židovky, a
když odcházely do koncentráku, bylo mně jich strašně líto. už sotva
chodily, ani jedna kloudně neviděla, a šly na smrt. a pak tam byli
ještě dva manželé, bezdětní, v domě, taky Židi, slušní hodní lidé.
byl rozdíl i mezi těmi Židy. a je dodneška.

SM: hm hm

MH: a je dodneška, protože sem se tady setkala s řadou, jedna paní
byla z koncentráku, úplně s nervy pryč, jo? páč prožila hrůzu, kdo
se o to, my sme gestapo měli jednou v domě, a to protože můj bratr,
podařilo se mu utéct z toho Berlína, tady eem pracoval jako
zemědělský dělník, aby se udržel, a na stejné ulici bydlel chlapec
stejného jména, měl jenom maminku, my už sme měli jenom tatínka, a
aby, protože ona neměla na jídlo, tak šel pracovat do ňáké cukrárny,
ne- jako dělník, a spoludělník Čech se ho udal.

LS: hm

MH: takže gestapo šlo po něm, a protože ten dělník věděl jenom
ulici, tak přišli k nám prvně. zážitek na celej život. víte, em
nelze soudit podle národnosti a podle náboženství.

SM: hm em a chodila ste teda za toho protektorátu více nebo méně do
[kina než] předtím.

MH: [do kostela?]

SM: em do kina.

MH: do kina? no z do protektorátu? má je to ano. nejvíc vlastně za
celej život.

SM: hm

MH: protože, ale až tak koncem, zezačátku ne.

SM: jo, a proč, proč ste začala chodit častěji do kina.

MH: no, podívejte se, umřela maminka, a em ten život byl takovej
beznadějnej, a tím, že byla u nás ta sestřenka mladá, no tak se šlo
do kina, semo tamo. ale em tak ňák, abych byla fanda,

LS: hm hm

MH: to vo sobě říct nemohu.

SM: hm hm á a ten výběr filmů em změnil se nějak [jestli se]

MH: [to už] sem řekla, že to je prostě, podle herců,

SM: podle herců.

MH: a podle těch obrázků a tak.

SM: hm a vzpomněla byste si, jak se vlastně chovali diváci v kině?
během toho protektorátu?

MH: těžko.

SM: ne? nevzpomněla byste si? takže em nepamatujete si třeba že by,
že by se v kině hajlovalo?

MH: prosim?

SM: jestli si nepamatujete, že se v kině třeba hajlovalo, když
[napři- například se]

MH: [v kině né, v kině se] nikdy nehajlovalo. v kině se nikdy
nehajlovalo, to si teda nepamatuju. to by v tu ranu byli vyřízený,
protože lidé by jim tam nešli.

SM: hm

MH: v kině se nehajlovalo. ne.

LS: a vůbec si nevzpomínáte na žádné projevy em

MH: ne.

LS: nestandardní [těch diváků za protektorátu.]

MH: [ne. ne. ne. ne. ne.] v kině né, pamatuju si jenom na jednu
nešťastnou schůzi kantorskou, kdy ee ee tam jak prostě provokativně
místo Masaryk říkali Masaříček, a kantoři se ozvali, a hned druhého
dne se zatykalo, čtyři lidi z naší ee školy, vrátili se sice,
děvčata dvě a dva muži, no to si nepřejte zažít. pamatuju se, když
byla hajdrichiáda, ((heydrichiáda)) tam pověsili tchána mého bratra,
a ee přišel mně inspektor ten den a divili se, že su uplakaná. Čech.

LS: hm

MH: jo? to, na to je lepší nevzpomínat. ale že by se hajlovalo v
kině nepamatuju.

SM: a třeba jak se ptal už Lukáš, jiné projevy? tam, třeba během
týdeníku?

MH: podívejte se, já to těžko mohu posoudit, protože já sem tak málo
chodila do toho kina, to se nedá zevšeobecnit, co já sem tam zažila,
třeba někdo má jiné vzpomínky, víte? em já já sem vám řekla, já sem
nebyla fanda na kino.

SM: dobře, a když se teda blížil konec války, em ee ch- ee

MH: [to se]

SM: [chození] do kina a chování [těch diváků]

MH: [to už se] do kina nechodilo,

SM: před koncem války se [nechodilo.]

MH: [né, to] to sme byli rádi, že sme zalezli, že sme přežili to
dopoledne. utíkalo se do Soběšic do lesa, utíkalo se do tunelu, toho
ee ten vlak, jak teď jezdí nový, ee na Letovice a na Tišnov, že jo,
ten se dokončoval, a vlastně kdyby tam byla buchla puma, tak začátek
toho tunelu, tak sme tam zůstali všichni. tenkrát když byl první
nálet, tak sem právě byla ee u Lužánek, na té ulici u Lužánek, a
když sem doběhla na kopeček, ten k nemocnici, jak je ta prudká,
menuje se to Na kopečku tuším. tak sem se dostala ještě do jednoho
domu, kde bylo otevřeno, a když pře- to byla hrůza na té ulici. to
byla padala jedna bomba na za druhou, tady ty Černovičky, co se dnes
menuje Černovičky, to se tenkrát menovalo, no jinak. teď sem, teď se
mi to nevybaví. to byla taková kolonie nouzová em ee staré vagóny a
z plechu slátané domečky a tak ((pravděpodobně Kolonie U
kostivárny)), teď to tam vypadá jako pěkná čtvrť, ( ) po válce
to spravili. a v tak to sem se dostala eště do toho činžáku, a pak
sem říkala, už je konec, tak sem vyběhla ven a teď sem se dostala, v
Černých Polích všechny vilky zamčené, já na ulici, a kolem dokola to
padalo. strašný zážitek. a to byl první nálet, no a pak víte, jak
Brno vypadalo po válce, že, a ten poslední nálet sme zažili v tom
domě, tam byly metrové zdi v tom domě. to bylo naše štěstí. to byla
kdysi fabrika prý, pak to byla škola, no a teď je to cikánský muzeum
((Muzeum romské kultury)). ale to byl krásný dům. my sme měli, každý
pokoj měl dvaačtyřicet čtverečných metrů. naši kluci jezdili na kole
kolem dokolečka. jo? topilo se v kamnech ještě, já sem zažila ještě
když v Brně zaváděli elektriku, jo? a plyn, to to v Brně nebylo. my
sme jak mladí s- si topili eee svítili svíčkami a měli, naši měli
karbitku. velmi nebezpečná <věc.> na na acetylen, že jo vlastně. no
a eem koncem války se už utíkalo z Brna, ve škole když začaly ve
Vídni kv- k kukala kukačka, tak sme některé děti pouštěli domů,
pamatuju si, že to bylo vo strach, aby se jim něco cestou nestalo, a
to už sme měli starosti o holej život. to už kino nikoho ne- nikdo
nezajímal se o kino. a divadlo už nehrálo.

SM: hm a vzpomínáte si na první návštěvu kina vlastně po skončení
války?

MH: ne. nevzpomínám. po skončení války sme se stěhovali, sháněli
byt, a em nebylo k sehnání malíř, aby nám vymaloval, a a to sem to
bylo plno trápení s takovými základními věcmi. kdepak kino. to se
nechodilo ani do divadla ani do kina. když tedy bombardovaná, a teď
neseženete ani povoz a musíte sama tlačit vozíček a převážet věci,
to sou panečku jiný, jiný starosti. to a ee ukradli mně všechny ee
my sme utekli z Brna před koncem války, poslední čas už sme pěšky
museli z Brna, už nás ani vlak nevzal, a ee když sme se vrátili, tak
dveře vyvrácený ee dokonce tam byli lidi, někteří, kteří, naši, to
nedělali Rusi. vykradli vykradli jinde, a pak se u nás jim líbilo
něco jinýho, například můj servis, ee polévkový, tak si zase sebrali
naše a tam nám nechali nějací cizí krámy, všecky, mýdlo a myd- já
sem si sama vařila za války mýdlo, protože což je teda vždycky
nebezpečná věc, jestli ste někdy věděla, jak se vaří mýdlo, se musí
sehnat žluč, a v prádelním hrnci tak na jenom na trošce, jo, vysolit
to pak, no jako chemik sem si věděla rady, a lidi mně sebrali
všechny prášky, všechno mýdlo navařený teda, protože normální už
nebylo k dostání, a já sem teď, jak ta střecha se zvedla, tak z těch
komínů ty všecky saze tam opadaly, a já sem se neměla v čem vyprat,
čím umýt, okna byly vybitý, to sme měli zalepený lepenkou, a ty
třísky toho skla byly v nábytku, čili pinzetkou vytahovat všecko z
nábytku, páč koupit po válce novej nábytek neexistovalo, že. to byly
jiný starosti než se jít do kina.

LS: hm

MH: neexistovalo.

LS: teď je tady v podstatě už úplně poslední věc, tady máme
připravený seznam filmů, které právě v těch třicátých a čtyřicátých
letech byly oblíbené, ještě je tu potom tady na druhé straně,

MH: hm Pražské švadlenky sem ne to, to

LS: a jestli se můžete podívat a jenom říct, jestli ste je viděla,
jestli to bylo [( )]

MH: [těch šest žen ((Šest žen Jindřicha VIII.)) sem] viděla, toto
ne, (..) Cácorka, (.) Ducháčka ((Ducháček to zařídí)) ano, U
pokladny stál ano, (.) Muži nestárnou, samozřejmě, (.) a vůbec nic
jinýho.

LS: vybavuje se vám něco u těch filmů, když ste teda je viděla,
třeba Muži nestárnou, nebo ty komedie s Burianem ((Vlasta Burian))?
kde ste je viděla, s kým, vzpomínáte si na to?

MH: ee s- nikdy s nikým sem do kina nechodila, jen právě se sestrou
a s tou sestřenkou.

LS: hm

MH: takže to je jednoduchý. ale většinou sama. páč sestra se pak
provdala, a em Burianovy ((Vlastna Burian)) filmy, no tak em u
kánonu stál ((pravděpodobně U pokladny stál)) a tak dále, Burian
((Vlasta Burian)), to to se všeobecně ví. a víte, že on zachránil
Lukavského ((Radovan Lukavský)) před na- nasazením ve válce ee v
Berlíně? ee ňáký profesor ee Lukavskýho, řekl Burianovi, ee že
Lukavský je v Berlíně nasazený, a Burian byl znám u německejch
oficírů hlavně jako maršálek, že?

LS: hm

MH: polní maršálek. ((C. a k. polní maršálek)) a takže, a pak on byl
bohatý celkem, měl vilu, že, no a voni ho tam chodili sem sem tam
(vyjeřd). po válce ho to stálo, jak víte, že em ee vězení a to ho
duševně zlomilo. ale on se zasadil v Berlíně o to, no a na ee na
úřadě v Praze teda, že nepostradatelný, že Lukavského potřebuje do,
jako on měl svoje divadlo ((Divadlo Vlasty Buriana)), že, a tím
pádem se Lukavský dostal z rajchu.

LS: hm

MH: takže Burian ((Vlasta Burian)) zachránil lukav- ((Lukavského))
ovšem to se, když ho zavřeli, nevědělo. stejně jako se nebralo na
vědomí, že Adina Mandlová pomohla spoustě lidí. jo? a eem prostě tu
historku vám nemusím opakovat, Mandlové historka je známá celkem,
vyšly její paměti, četl ste je?

LS: ano.

MH: no, takže víte, vo co de. kdo kdo se za ní zaručil pak.

LS: eem já nevim už komu [komu vona to]

MH: [Šmeral.]

LS: jo Šmeral, Vladimír Šmeral.

MH: to se, to byla em Šmeral, ona zachránila Šmerala za války,

LS: to je pravda.

MH: že ho skrývala,

LS: von se jí pak nezastal.

MH: taky pěkná odvaha. a von se pak na ní vykašlal, když už byl na
výši.

LS: hm

MH: a bratr Adiny Mandlové zakročil. šel za ním a šel tak koukej
hochu, Adina ti byla dobrá, kdyžs to potřeboval, a teď ji tam necháš
hnít. ale Adina mi byla sympatická tím, že v té době se nepoddala.
že když jí bylo zle, musela chodit na práce, tak ty lidi, kteří ji
ee se k ní chovali škaradě v té době na ulici na ní pokřikovali a
tak, ti sou u mě v opovržení. to je stejný jako dneska, když
vyznamenali gota ((Karel Gott)), a někteří lidé mu to nepřejí. a
přitom got ((Karel Gott)) nás za hranicemi reprezentoval jak málo
kdo.

LS: hm

MH: když bylo EXPO a tak dále, on byl mladíček tehdy. a já si
pamatuju, jak o něm psali, že ee se- když už byl unavenej, sedl si
na stůl a zpíval a zpíval až do, do zavření pavilonu.

LS: hm hm hm

MH: a že plno lidí našich i cizinců tam bavil, vlastně on nás
proslavil. tím zpíváním. a taky to není amatérskej zpěv, on na sobě
pracoval. takže ti, kteří mu to nepřejí, nejsou v právu.

LS: hm dobře, ještě se teda zeptám, jestli je něco, co byste sama
chtěla dodat, co ste neřekla v souvislosti s tím kinem, něco
doplnit,

MH: podívejte se, já si vážím ee všech dobrejch herců, když se
podíváte třeba jen na Sůl nad zlato, nebo, prostě tydlety ee ty
filmy em nesnáším ve filmu ee erotický takový ty záběry.

LS: hm

MH: tak jak sem je nesnáš- kvůli (karbikovi), který každou roli
opepřil ňákým posunkem nebo tak, sme přestali chodit s manželem na
činohry.

LS: hm

MH: jo? prostě ee ee my si em máme řádu dob- vynikajících herců,
Menšík ((Vladimír Menšík)) přece. Menšík bydlel na Bratislavské, em
to je hned vedle úrazovky tam. když umřel, tak měl tam takový
malinký eem malinkej ee stan- em pro auta, ee od stanoviště, jo? a
tam by stávalo jeho auto, jo? když umřel, tak byla kytička na tom
autě. a jeho tatínek nakupoval ve stejném obchodě jako já, na rožku
tam, a jednou moje paní pode mnou, ho nepoznala, něco, něco měla
ňáká řeč, a von se postavil a povidá, no nepoznáváte mě? a říkal,
dyť syn je celej já.

LS: ((smích))

MH: jo? čili byl hrdý na svého syna. Menšíka ((Vladimír Menšík)) sem
milovala. nemám ráda Bohdalovou ((Jiřina Bohdalová)).

LS: hm

MH: Bohdalová je dobrá herečka, ale když sem ju viděla párkrát,
například ve sklepě, jak eem ještě s Přichystalem ((Jiří
Přichystal)), s tím brněnským tenoristou tam popíjeli, a smála se až
jí bylo vidět do krku, to chování Bohdalové nesnesu. já si nesmírně
vážím, sem si vážila Medřické ((Dana Medřická)), Vydry ((Václav
Vydra)), ta stará garda, jo? to byli herci. eem měla sem hrozně ráda
reznera ((Boris Rösner)). jo? to byl charakter. em celé em opravdu,
myslím si, že my, u nás byli vynikající herci, i v divadlech,
divadlo za Jiříkovskýho ((Václav Jiříkovský))v Brně, to byla klasa.
opera naše, i opereta. výpravný operety v Brně byly, jo? v Redutě
((Reduta)), a pak hráli právě Na hradbách ((Městské divadlo Na
hradbách)) že? em myslím si, že co se herců dotejče, máme, máme
kvalitu. že máme kvalitu. a em nev- nemůžu říct, co bych vám
menovala to co znáte, to je zbytečný se s tím zdržovat, ale na řadu
herců, no Pešek ((Ladislav Pešek)) přece, že.

LS: hm

MH: a přitom to byli lidé charakterní, slušní. já eem Hrušínský
((Rudolf Hrušínský)), že? ovšem ty mladé Hrušínské už tak, to už
není vono. to už není vono. a em jestliže si musí ee herec
vytancovávat v televizi popularitu, to mně připadá dost trapný.

LS: hm

MH: jo? ukáže co umí, to je pravda, ale myslím si, že to není
důstojný. jo? Vinklář ((Josef Vinklář)) přece, to, jo? eem mám ráda
určité režiséry, Moskalíka ((Antonín Moskalík)), jo? klajna, ((Dušna
Klein)) to to to sou přece, Krejčíka ((Krejčík)), to sou kvality. že
se ti básníci ((Jak svět přichází o básníky, Jak básníci přicházejí
o iluze, Jak básníkům chutná život)) slavní jak přišel zá těch ten
ee to je, to se dá vidět ixkrát po sobě. Pyšná princezna, to můžete
vidět několikrát. a ty moderní už těžko. už těžko. já špatně vidím,
jo? protože

((rozhovor na 40 sekund přerušen příchodem ošetřovatelky))

LS: tak my už sme vlastně vyčerpali všechny otázky,

MH: no, já si myslím, že sem vás [zdržovala,]

LS: [((smích)) né.]

MH: že ste se toho moc [nedověděli.]

LS: [né, né.]

Konec rozhovoru

1

Rok narození: 1927

Bydliště do roku 1945: Židenice, ulice Podlomní.

Povolání: Po skončení války narátorka nastoupila do zaměstnání, byla
úřednicí v pojišťovně. V roce 1954 začala pracovat ve Vaňkovce,
v nákupním oddělení, kde byla na pozici skladová účetní.

LR: už by se to mělo nahrávat, takže já se vás úplně na začátek zeptám,
abych to tam měla zaznamenané, na vaše jméno,

HH: nó to, H. Helena.

LR: anó, na rok narození,

HH: devatenácet dvacet sedum.

LR: mhm, a kde ste bydlela do roku devatenácet čtyřicet pět?

HH: do roku čtyřicet pět, sem bydlela v Židenicích na Podlomní ulici.

LR: mhm

HH: tam ves- v našem domě teda to byl.

LR: mhm, a kam ste chodila do obecní školy?

HH: do obecnej školy, taky do Židenic,

LR: mhm

HH: napřed do dívčí školy, to byla jenom dívčí škola, a potom sme
chodili další, možná tam jenom jeden dva ročníky a pak do té páté
třídy, pak sme chodili do chlapecké školy ale,

LR: aha

HH: dí- dívky teda [jenom]

LR: [jo]

HH: a byla to chlapecká škola, opět tam na Táborské, v Židenicích

LR: mhm

HH: já su Žideňačka

LR: mhm

HH: první a (te-)

LR: ((smích))

HH: já sem se v Židenicích i narodila, víte.

LR: a do té obecné školy ste chodila, přibližně mezi lety...

HH: tak ee víte to sedumadvacet, a chodí se vod, vod šesti [se chodí]

LR: [mhm]

HH: tak od třiatřicet, že,

LR: [mhm]

HH: [až] potom, až do páté třídy, [třiatřicet]

LR: [takže] třicet třicet třicet třicet osum.

HH: ano, no.

LR: a potom ste chodila do měšťanky? [nebo...]

HH: [ne] já sem potom udělala zkoušku do reálného [gymnázia]

LR: [gymnázia] mhm.

HH: to sem chodila em na Křenovou,

LR: jo.

HH: a potom zase nás, pořád nás přesuno- přesunovali, tak do- pak zase
zpátky do Židenic,

LR:[mhm]

HH: [a] to byla [měšťanka],

LR: [aha]

HH: a tam sme nějaký ty dva roky, nebo kolik já nevim byli, v té
měšťance,

LR: [mhm]

HH: [jako] gymnázium, já sem totiž to gymnázium udělala jen do p- do
čtvrté, do kvarty,

LR: aha

HH: potom sem se rozmyslela, že sem si říkala, že mně jako moc latina a
matematika, to mně moc nešlo,

LR: mhm

HH: tak sem si říkala udělám něco jinýho, jako protože, sem byla taková
studentka, pořád sem tam... no tak em pak sem se ee, pak sem chodila na
Odbornou školu pro ženská povolání, dřív to byla Vesna,

LR: mhm

HH: pak se to menovalo Odborná škola pro ženská povolání. no a tam sem
chodila dva roky a pak do toho přišel konec války.

LR: mhm

HH: já sem ještě mohla udělat aj ten třetí ročník, to bylo buďto šití
šatů prádla anebo vaření, a to už bych byla taková jako vyučená, řekla
bych,

LR: mhm

HH: no ale, protože ta válka do toho právě přišla, konec války, bylo
to, tam sme ani nechodili do té školy, byl to zmatek takový. a náhodou
jedna známá, mně řikala, že ee dělá v kanceláři, jesi bych tam nechtěla
jako jít, jesi by mě to nebavilo, a protože můj otec byl <starý za
Rakouska úředník> já sem měla k tomu možná, víc jako vlohy než to, tak
e ee, tak sem ee přešla do té pojišťovny, to byla

LR: [aha]

HH: [pojišťovna] volný svobodných povolání, no a tam sem potom byla
stále, on pos- , pak se to menovalo i jinak. měla sem tam dost velké
úspěchy, mě to bavilo, já sem chodila do psaní na stroji,

LR: mhm

HH: a taklenc, já sem vyřizovala různou to, obyčejnou takovou
korespondenci, a to mě bavilo. tak sem tam zůstala až ee až do roku
padesát čtyři, kdy, kdy byl, byla nějaká ta měnová reforma, nebo
rekonstrukce nějaká, a oni mně nabídli, že né že by mě-, já sem byla i
v závodní radě, prostě sem se [angažovala],

LR: [mhm]

HH: ovšem nabídli mně, že by bylo pro mě lepší, abych víc si vydělala,
kdybych šla tady do toho bývalýho Zetoru,

LR: aha

HH: tam že ee bych si víc jako vydělala, a dělala bych taky takovou
[kancelářskou]

LR: [kancelářskou]

HH: práci. no skutečně sem to provedla, a byla sem tam velice
spokojená, byla sem na nákupním oddělení, ale dělala sem takovou jako
ee skladovou účetní i plánařku,

LR: mhm

HH: dohromady, tam sem už potom až do do penze zůstala

LR: [až do pen-]

HH: [víc] povolání

LR: [mhm]

HH: [sem] už neměla jako, ale tam se mně líbilo, bylo to blízko,
[víte],

LR: [mhm]

HH: měla sem, mohla sem tam pěšky i chodit, no, a tak tady z tech
Židenic, že, a tam se mně teda líbilo, no.

LR: mhm, dobře. tak ještě by mě zajímalo, jaké bylo povolání vašich
rodičů do toho roku devatenácet čtyřicet pět, říkala ste, tatínek byl
úředník...

HH: tatínek byl úředník a pak ee pak dosáhl dos- takové dobré funkce
vrchní účetní tajemník, a povolali ho tehdy, že by mohl do Prahy, [ale]

LR: [mhm]

HH: on byl takový patriot, a tady měl eště maminku, tak to odmítl teda,
a zůstal pořád v tom Státním nakladatelství dětské knihy.

LR: mhm

HH: a tam byl teda na Františkánské zaměstnaný, a maminka, ta byla v
domácnosti, protože dřív jako mladá nastoupila jako dělnice tady někde
v tom, to bylo na Staré Osadě, já nevim u- (Uhra) nebo jak se to
menovalo, byla to taková fabrička menší, no,

LR: [mhm]

HH: [za-] za protektorátu ona byla, šroubárna to byla, a ona měla zas
tak vztah k tomu, k těm strojům a tak, co já sem moc neměla,

LR: [mhm]

HH: [a] ona tam byla ráda taky, no a jako děvče už tam šla vlastně hned
po škole, a tak tam zůstala, až se vdala, tak už zustala v [domácnosti]

LR: [v domácnosti]

HH: se mnou

LR: mhm

HH: protože já sem se v tom dvacátym sedmym [se naro-]

LR: [narodila]

HH: narodila.

LR: mhm a měla ste nějaké [sourozence?]

HH: [já sem] bohužel neměla vůbec sourozence.

LR: dobře

HH: říkám bohužel ((smích))

LR: ((smích)) a chtěla byste. tak jo, tak, teď už se přesuneme k tomu,
k těm kinům, ale ještě se vás zeptám na poslední takovouhle obecnou
otázku, kdy pro vás skončilo pravidelné navštěvování kina?

HH: no pravidelné navštěvování kina, to teda, ee myslím tehdy, jak vz-
jak ee vznikla televize já [řeknu],

LR: [mm]

HH: když byla potom televize, tak už sme tak pravidelně nechodili,

LR: mhm

HH: jenom na to, co se nám zalíbi-, co se nám jako zdálo být dobré, tá
televize skutečně ten film odsunula do pozadí, škoda.

LR: mhm

HH: škoda.

LR: tak jo. tak teď už teda ee k tomu opravdu k tomu chození do kina,
vy ste byla malá,

HH: ano

LR: teď se budeme bavit asi o tom období do deseti let

HH: no

LR: tak jesi si vzpomínáte na svoji první návštěvu kina...

HH: to teda <ne> ((smích))

LR: ((smích))

HH: ale když mně bylo, co já vim, tak tech patnáct nebo co, tak to už
sme chodívali,

LR: mhm

HH: dokonce mě otec propašoval jednou na film zakázaný pro mládež, to
tak [bylo]

LR: [hm]

HH: pro mládež a j- tak sme na to chtěli jít a pak ři- řikal tomu ee
uvaděči tam, prosim vás, já jedu z venkova, zalhal, kam to děcko tady
mám dat

LR: ((smích))

HH: a on <mě tam pustil teda, víte,> ale e smůla byla v tom, že já sem
zase nesnášela, třeba já sem nesnášela jízdu ani autem dobře, a tam to
byl film, kde zrovna na začátku jela tak jakoby lokomotiva do
obecenstva,

LR: mhm

HH: a mně vám se udělalo špatně, já sem začala vlhnout a voni vlastně z
toho filmu neměli nic, ani já, protože my sme museli honem hledat něco
a ven. víte,

LR: mhm

HH: tak na toto je špatná vzpomínka

LR: [jo]

HH: [ale] potom se mně to už tak neopakovalo, až sem trošku zestárla, a
po té po pubertě řekněme, tak to už vůbec jako ne.

LR: mhm a pamatujete si, jaké to bylo kino, kde ste- kam vás [tatínek]

HH: [bylo to] kino Kapitol

LR: Kapitol, v centru.

HH: v centru,

LR: mhm

HH: my sme, to já ty kina tam všechny skoro znám tam, [že].

LR:[mhm]

HH: skala ((Scala)) potom byla Moskva ze skaly ((Scala)).

LR: mhm

HH: pak byla Moderna, to bylo tam u Nové radnice v té pasáži ((pasáž
Jalta)),

LR: mhm

HH: že, Alfa na Poštovské,

LR: Poštovské

HH: všechno ty kina já si ještě tak pamatuju, ovšem ty filmy tak, no
některý si třeba [pamatuju trošku]

LR: [mhm] ((smích))

HH: mně utkvěly v paměti, a to sem ještě chtěla říct, že třeba i za
protektorátu byly tady německé [filmy],

LR: [mhm]

HH: skutečně em dobré, to byla ta, to byla třeba Dům u jezera se to
menovalo, to vím, nebo marika rek ((Marika Rökk)) to byla taková,
nevím, jestli ste o ní někdy slyšela, vona byla

LR: [tanečnice]

HH: [tanečnice], vona byla zpěvačka, vona byla herečka, měla krásný
nohy a ((smích))

LR: ((smích))

HH: tak na to sme teda někdy chodívali, to se mně, a nejvíc co byl, co
mě upoutal jeden, já mám ráda detektivky, a jedna mě upoutala a
dodneška na ni nezapomenu, a bylo to s hajnsem rýmanem ((Heinz
Rühmann)), Stalo se za bílého dne,

LR: mhm

HH: a to vám mě, už sem potom jednou ještě viděla, a to mě tak zaujalo,
že na ten film nikdy nemůžu zapomnět.

LR: mhm

HH: ten hans rieman ((Heinz Rühmann)) to byl takový človíček menší, von
dělal detektiva, a tehdy šlo o vraždu dětí. nemohli pořád vypátrat, kdo
ty děvčátka zavraždil, a teď jak se po tom pátralo, víte, a tak, to mě
zajímá, ne abych já hned na začátku věděla, aha, to bude asi vrah, ale
prostě ee do toho děje, aby mě něco vtáhlo, a já ho sledovala.

LR: mhm, dobře. tak jo,tak se ještě vrátíme

HH: no

LR: ee je- jesi si vybavíte, jak často ste jako dítě, opravdu do těch
deseti let, chodila do kina?

HH: no do tech [deseti]

LR: [deseti] let

HH: to tak moc ne

LR: [mhm]

HH: [to si], to si nevybavuju, to bych lhala, kdybych řekla, víte to,
to si nevybavuju,

LR: [mhm]

HH: [až] potom sem byla starší [teda, no no]

LR: [až ste] byla starší. dobře a kina ste navštěvovala jaká?

HH: myslíte ee názvy, nebo jaká em?

LR: no názvy jako.

HH: no tady v Židenicích bylo kino Sport,

LR: mhm

HH: to byl e t- majitel toho kina byl pan Tříska, s jeho dcerou já sem
právě chodila na tom gymnázium, no a tam sme chodívali teda, třeba i
na- e na dětsk- na odpolední představení, pak tady byl kino, bylo kino
Světozor, ten byl kousíček dál,

LR: mhm

HH: a nakonec byla eště Hvězda, to bylo v bývalé sokolovně na nynější
Gajdošové

LR: [mhm]

HH: [ulici]. tam sme chodívali, pěšky samozřejmě, auto žádný, tak za
každýho počasí se putovalo do kina,

LR: mhm, a proč ste chodila právě do těchto kin?

HH: proč?

LR: mhm

HH: no byly [nejblíž]

LR: [nejblíž]

HH: nejblíž [no],

LR: [mhm]

HH: a do t-, do těch em brněnských taky sem chodila, už potom později

LR: [až později]

HH: [zase že], to sem jezdila už tramvají, měla sem tramvajenku, že, a
byla sem už zaměstnaná, no a tak sme tam taky navštěvovali ty, Kapitol,
to bylo pěkný kino, nebo ta Moskva, to potom nějak myslim zrenovovali,
nebo já nevim, jak to bylo. a tady v těch Židenicích to byly kina, tam
se třeba v tom kině Sport, tam ste vyšla hnedka na ulici, žádný
schodiště, nic,

LR: [aha]

HH: [to ste], to bylo tak nízko, že ste vyšla do ulice. a ve většině se
chodilo dólu, že to bylo jakoby podzemí. Alfa, a potom tehdy to byla
Moderna,

LR: mhm

HH: Moderna, to bylo zase v pasáži, ee já nevim, jak se teď menuje, ale
jak je Nová radnice [ta pasáž]

LR: [mhm vim kde], pak se to menovala Jalta, ne? [to kino]

HH: [Jalta]

LR: mhm

HH: hm tak tam sme taky chodívali, no prostě dost sem se, do Husovic
taky, kino Sibiř a eště jedno, to si nepamatuju, tam už sem chodívala i
potom s mým ee budoucím manželem, protože on byl z Husovic, tak tam
sme, <první film, co sem s ním viděla, byl Pád Berlína>

LR: mhm

HH: ale bylo to pěkný, já mám i vojenský filmy ráda, [víte]

LR: [hm]

HH: prostě, kde se něco dovim, no, kde ee nebo teď ty dokumenty, já se
dívám na dokumentární filmy, hodně, no prostě kino mě baví, no,

LR: mhm

HH: a tady teď máme možnost každou středu chodit [do kinosálu]

LR: [na fi- aha]

HH: a tam nám promítají ty staré filmy,

LR: jo

HH: no, tak si [vzpomínáme],

LR: [vzpomínáte]

HH: ještě no jé tak Král Šumavy a Práče a já nevím Hotel Modrá hvězda.

LR: mhm

HH: a takový, víte, no, někdy skutečně už to připadá člověkovi jako
takový dost naivní, ty starý filmy, víte, ale přesto se rády na to
podíváme, [no].

LR: [mhm] dobře. a jaký byl názor vašich rodičů na film, a na kino?

HH: no dobrý tak [jako],

LR: [dobrý]

HH: tak jako, já řikám, tak jak oni-, oni chodili se mnou taky, no,
zezačátku, že.

LR: mhm

HH: dobrý filmy

LR: a postoj školy k filmu? a ke kinům? jesi se třeba vyjadřovali
učitelé k filmu, ve škole...

HH: ve škole, tam se myslim ani moc o filmu nemluvilo.

LR: mhm

HH: tam ne. tak jenom my třeba ti spolužáci mezi sebou něco, ale že by
se nějak přímo mluvilo o filmu nebo, to to ne.

LR: mhm

HH: to si nepamatuju teda, no.

LR: a byl pro vás v tomto dětském věku film důležitý?

HH: no jistě, tam se člověk dozvídá kolikrát takový dobrý věci, že.
(..) jak se má chovat, a co je- co je dobré a co je špatné, že tam byl
ten rozdíl vždycky, něco bylo dobrý, no a pak se to třeba zase změnilo,
něco špatného

LR: [mhm]

HH: [a to s-] to bysme si mohli vybrat. tak ee to já... já su teda dost
na film, mám ráda film, no, mám pěkný vzpomínky na to, no.

LR: mhm

HH: no, další?

LR: a hrá- když ste byla třeba právě malá, tak hráli ste si třeba s
kamarády [na n-]

HH: [ne]

LR: když ste třeba viděli ňáký film [nebo],

HH: [ne ne] ne.

LR: a bavili ste se o filmech s kamarádkami, s kamarády?

HH: to, to možná ani ne.

LR: mhm tak jo.

HH: protože oni třeba ani nechodili, nechodil tehdy každý do kina,
[víte].

LR: [mhm] tak vy ste říkala, že ste, vy ste chodila na tu obecnou
školu, tak ste ještě moc do kina nechodila,

HH: m-m

LR: a potom později už ste chodila častěji?

HH: no častěji, byly doby, kdy sme třeba s rodiči, když sem chodila i
dvakrát do týdne,

LR: [dvakrát do týdne]

HH: [když se] nám [něco]

LR: [mhm]

HH: líbilo, tak viděli sme, aha, to bude možná pěkný, tak hup a večer,
já nevim, to se chodilo na šestou, nebo na osmou nebo i do- byly
dokonce i na desátou byly

LR: mhm

HH: představení, ale to už sme jako [nechodili],

LR: [mhm]

HH: ale na tu šestou hodinu, to bylo tak výhodný, [no]

LR: [mhm]

HH: tak to sme chodívali.

LR: a když ste byla takhle menší, tak chodila ste s někým jiným do kina
než s rodiči?

HH: n- ee tak někdy na ta dětská představení sem chodila s kamarádkou
[jednou],

LR: [mhm]

HH: to sem chodívala, to byly obyčejně v neděli to bylo, taky od těch
dvou hodin asi,

LR: mhm

HH: a to bylo asi vstupné korunu nebo co, <to sme dostali, a už sme
běželi, že>

LR: mhm

HH: když sme mohli, jako když bylo... když byla možnost, no.

LR: aa vy ste potom už nastoupila do zaměstnání, tak jesi se změnila ta
frekvence, kdy ste chodila do kina, jestli víc často nebo míň...

HH: no když sem nastoupila do... to sem chodila možná aj víc a [potom]

LR: [mhm]

HH: ee když sem se vdala, tak eště víc

LR: [mhm]

HH: [to sme] s manželem, pokud sme neměli televizi, tak [hup do kina].

LR: [a vdala ste se], vdala ste se v jakém roce?

HH: v roce e padesát sedum,

LR: mhm

HH: já sem se vdávala pozdě až ve [třiceti letech]

LR: [<aha až ve třiceti>]

HH: no

LR: to bylo nezvyklé [na tu dobu, že?]

HH: [no to sem-], no no no no, takže já sem pořád nemohla jako najít
toho pravýho, nebo von mě, já nevim, no, tak nespěchala sem,

LR: mhm

HH: neměla sem prostě ani, ani chuť moc, no.

LR: mhm, vy ste nastoupila do toho zaměstnání, tak ste už chodila třeba
do jiných kin než tady v Židenicích? [nebo...]

HH: [no to], to do těch [i]

LR: [do-]

HH: v Židenicích i do města.

LR: pořád stejně.

HH: ano pořád stejně.

LR: mhm

HH: nebylo to jenom možná, tak chodila sem taky do divadla, že

LR: [mhm]

HH: [a tak], ale tady v této oblasti můžu říct, že sem nejvíc tu
kulturu jako <projevovala>.

LR: mhm, a měla ste nějaké své opravdu oblíbené kino?

HH: ne, to nemožu říct, že bych zvlášť do některýho ráda chodila, já
sem se nedívala ani tak na to kino, jako na to, co se hraje.

LR: mhm (.) takže ste se vždycky rozhodla spíš [podle]

HH: [ano]

LR: spíš podle filmu

HH: byly plakáty, že, a v novinách bylo, a tak co sem si řekla, to by
mohlo třeba být dobrý, někdy sem se taky zklamala,

LR: mhm

HH: a třeba se mně to nelíbilo, no, ale ve většině případů bych řekla,
že ty filmy byly dobrý.

LR:mhm

HH: na- na tehdejší dobu [víte].

LR: [mhm], takže kde ste získávala ty informace o těch filmech? na
plakátech, vždycky [ste sledovala plakáty ]

HH: [na plakátech, no,] plakátech

LR: pak [noviny někdy]

HH: [anebo v novinách,] no.

LR: mhm a ňáké časopisy...

HH: ne to sem [nebrala].

LR: [to ne]

HH: ne ne

LR: mhm

HH: voni byly časopisy Kino, myslim se to menovalo, ale to sem já
[nebrala].

LR: [mhm], a bylo v ki- v Brně naopak kino, které byste neměla ráda?
kam byste vůbec nešla, kde se vám to nelíbilo?

HH: ee nebylo, to si nevzpomínám, že by mě některý tak... tady byly
taky ee, třeba kina, Čas u [nádraží]

LR: [mhm] [u nádraží]

HH: [tam se], člověk chodil po městě, měl ještě čas, nebo někdo spěchal
na vlak, šel na vlak, tak si šel do kina, kdykoliv si tam sedl,

LR: [mhm]

HH: [a] zase kdykoliv odešel, to bylo výborný,

LR: mhm

HH: a potom bylo, totéž kino bylo taky na náměstí Svobody ((Úderka)),
tak ee taky sem někdy tak, byla sem ve městě, tak sem si tam zašla no a
chvilku sem poseděla.

LR: a chodila ste do různých kin podle toho, jestli ste šla právě s
těmi rodiči, nebo s tou kamarádkou...

HH: jak do různých myslíte?

LR: no že třeba s rodiči ste šla já nevim, do Židenic do Hvězdy
((Hvězda)), s kamarádkou zase někam jinam...

HH: no s tou kamarádkou, vona byla tam ee ze Židenic dóle až u
Zábrdovic, tak s tou sme obyčejně šly do toho kina Světozor.

LR: mhm

HH: anebo Sport a jinak s rodiči třeba tady do té Hvězdy ((Hvězda)),
no.

LR: mhm

HH: [nevím]

LR: [nebylo] to vyloženě, že [byste]

HH: [to nebylo] vyloženě, že bych měla to, nebo to kino v obli- oblibě,
to ne.

LR: dobře, tak a teď by mě zajímalo, jak ste se obvykle v kině chovala?
například jestli ste měla ve zvyku v kině konzumovat jídlo nebo nápoje?

HH: no, to ee <nápoje teda ne,> ale protože u- v každém tom kině bylo
skoro bifé,

LR: [mhm]

HH: [v každém], tak to před představením se něco koupilo, a em třeba
aby to nechrastilo, tak moc sem teda jako... ne já sem nechtěla rušit,
víte, ale mívali sme, i rodiče třeba koupili

LR: [mhm]

HH: [a dali] mně něco potichoučku do toho, nějaké štolverk nebo něco,
ale že bych třeba jedla nebo, jedla nějaký jídlo, to vůbec nepřipadalo
v úvahu, jenom takový cukrlátko nějaký.

LR: to se tam prodávalo,

HH: to se tam [prodávalo],

LR: [mhm]

HH: a potom v Kapitolu ((Kapitol)), mně se zdá, tam měli dokonce, nebo
to bylo v té Moskvě ((Moskva)), tam měli bifé, tam se mohlo ee
konzumovat i káva, víno,

LR: mhm

HH: prostě nějaký nápoje, a bylo to obyčejně na na začátku nebo na
konci, anebo u některých filmů, já už ale nevím, jak je to možný, ale
byla i přestávka, jesi to byly dvoj- dvojfilmy

LR: [mhm]

HH: [tak] tam lidi se nahrnuli a dávali si, anebo tyčinky nějaký slané
nebo [tak, víte.]

LR: [mhm]. a bavila ste se během projekce filmu s ostatními diváky?

HH: né

LR: ne.

HH: ne ne, to by mně bývali ani naši nedovolili, abych rušila.
((smích))

LR: a reagovala ste vy nebo někdo ostatní hlasitě na ten film?

HH: ne, já ne, ale byli takoví, když [sme chodili]

LR: [mhm]

HH: ee na ty třeba tam seděli kluci, a když se tam líbali, tak
((napodobuje zvuk polibku)) dělali tak víte ( ) něco říkali, to
kluci hlavně,

LR: mhm

HH: děvčata, my sme nebyly takový. ((smích))

LR: mhm. a ozýval se během filmu, nebo po jeho skončení potlesk? někdy
ste zažila...

HH: ne, ne to sem- to sem nezažila, ne.

LR: hm

HH: to sem nezažila, ačkoliv některý filmy by si to třeba zasluhovaly,
ale to sem nezažila.

LR: mhm, potkávala ste v kině své známé? hovořili ste spolu v kině,
nebo až

HH: [ano ano]

LR: [pak cestou] z [kina?]

HH: [no měla] sem tam některý známý, no. hm tak až po kině, třeba když
sme vyšli ven, nebo v tom foajé ((foyer)), nebo u šatny, tak tam sme,
ale tak jinak ne, to ne.

LR: mhm. takže vy ste vlastně říkala, že ste chodila, nebo že vás
tatínek od- ee vlastně vzal [na ten nepřístupný]

HH: [propašoval], to [mě tehdy]

LR: [propašoval], přesně [tak]

HH: [propašoval]

LR: a někdy jindy se to stalo taky? [třeba s]

HH: [ne ne]

LR: kamarádkou, [nebo...]

HH: [ne, ne to] ne, tak ta kamarádka, já sem byla větší, taková
silnější něž ta kamarádka, my sme šly spolu a voni řikali, ty né, jako,
a vona se zlobila, my sme stejně starý, jo,

LR: ((smích))

HH: ona byla [menší]

LR: [mhm]

HH: <a slabší taková> jako já, tak mě by pustili třeba, a ji tam někdy
[nechtěli pustit]

LR: [mhm]

HH: ale nakonec pustili, přece jenom, [no.]

LR: [mhm], ale to už ste byly v tom věku, když ste teda mohly.

HH: jó, [jo jo]

LR: [nezkoušeli] ste to,

HH: [ne ne ne]

LR: [samy].

HH: to sme jako nezkoušely, nějak je (.) je obalamutit, nebo tak to ne,
když ne, tak když to bylo nepřístupný, no tak sme nešly, no ale když to
bylo přístupný a jí tam nechtěli pustit, tak sem se jí třeba zastala.

LR: mhm

HH: ona tak je to má kamarádka, chodíme spolu do školy.

LR: mhm. a stalo se někdy, že byste šla do kina bez placení?

HH: ne

LR: ne

HH: ne, to neexistovalo teda. vždycky sme měli zaplaceno. to byly
pakatele.

HH: proto-

LR: mhm

HH: proto- jak to slyším dnes, tak to byl pakatel. když stál lístek pět
korun, tak to už bylo hodně.

LR: mhm. a chodila ste do kostela?

HH: do kostela sem chodívala v době, když sem byla eště ve škole.

LR: ve škole.

HH: no to obyčejně, já sem chodila do náboženství,

LR: mhm

HH: a obyčejně se nás potom ten katecheta ptal ve škole, ee jaké bylo
kázání, o čem,

LR: mhm

HH: a když sme nevěděli, tak <poznal jako, že sme tam nebyli>, tak my
vždycky, jo, sme pamatovali sme si, co bylo asi tak v krátkosti. tak
bylo to takový... tak to bylo zavedené, no, tehdy bylo přísný.

LR: mhm, a jak často ste chodila do toho kostela?

HH: do toho kostela sem chodívala hlavně v neděli, dopoledne, a jinak
když byly nějaký svátky, že, Vánoce, Velikonoce, ráda sem zpívala
aleluja a já nevím já všechny ty písničky, [jo,]

LR: [mhm]

HH: to sem si zazpívala na konec každé mše, Svatý Václave, vévodo

LR: [mhm]

HH: [české] země, bylo a tak chodila sem ráda, no.

LR: a stalo se vám někdy, že by návštěva kostela zabránila jít do kina?
že třeba někde něco hráli, a vy ste musela jít do toho kostela.

HH: ne tak to se mně [nestávalo.]

LR: [ne]

HH: to ne. že já sem chodila právě vždycky dopoledne,

LR: mhm

HH: a na ty večerní nebo odpolední obřady co byly, to sem nechodila,
tak zase moc nábožensky založená sem nebyla, abych chodila na nějaký
ty, ja nevim jak tomu říkají, ror- ne rorátysovo ráno ((roráty)) ale,
prostě nějaký to modlení,

LR: mhm

HH: tak to né

LR: [mhm]

HH: [to sem] nechodila.

LR: a vy ste byla vyznání [římskokatolického]...

HH: [římskokatolické.]

LR: dobře, a ovlivňovalo vaše vyznání to, jak často ste chodila do
kina, [nebo jaké filmy ste]

HH: [ne]

LR: si vybírala.

HH: ne ne, to to neovlivňovalo, protože já myslim, že tehdy ty filmy
byly takový (.) poučnější a ne tak strašně tvrdý jako teď. teď ty, co
vidím v televizi, třeba hraje se to i tak, to sou tvrdý filmy, akční a
to mě do dneška nebaví.

LR: mhm

HH: jak říkám, detektivky, nebo při- to mě bavilo, ale musela sem
trošku na tom přemýšlet, kdo to asi bude a jak to dopadne, ale tady
toto, já když to teď vidím v televizi, tak řeknu vám, slečno em
bakalářko,

LR: ((smích))

HH: že mě to skutečně toto nebaví. mě nebaví už ani ty seriály. já
nejsu puritánka, ale pořád když tam při každé scéně vidíte jenom sex,
líbání, pití a tak, to se mně [nelíbí.]

LR: [mhm]

HH: to dřív tak nebylo, víte, ten film opravdu o něčem pojednával, jo
mělo to, ale tady toto, em, už teď ani na tu Ordinaci ((Ordinace
v růžové zahradě)) se moc nedi- nedívám, protože říkají mně sestry, co
se dívají, říkají to to teda si nemůže sestra dovolit, nebo tak toto em
tam je práce v nemocnici, na to by ani čas nebyl.

LR: mhm,

HH: mm

LR: ještě poslední otázka k tomu kostelu a filmu,

HH: [no]

LR: [jesi] si někdy pamatujete, že by se promítaly filmy na faře?

HH: ne,

LR: [ne]

HH: [ne] to si nepamatuji.

LR: tak, tak vy ste říkala teda, že ste si vybírala ee spíše návštěvu
kina podle toho filmu, [že,]

HH: [podle] filmu, no, co se mně tak zdálo, nebo sem to slyšela od
známých,

LR: [mhm]

HH: [to je pěkný], na to běžte, [že].

LR: [mhm]

HH: no

LR: a bylo pro vás při tom výběru filmu důležité, kdo ve filmu hraje?

HH: no bylo, protože já některý herce skutečně mám v oblibě.

LR: mhm, takže ste měla své [oblíbené herce].

HH: [ano, já sem] měla své oblíbené teda herce a doposud je mám, hodně
z nich už zemřelo, [že.]

LR: [mhm]

HH: ale em teda skutečně někteří se mně moc zamlouvají,

LR: [mhm]

HH: [a mně] se i zamlouvají t- t- třeba když jenom mluví, nějaký
dialogy, když někdo, jednou Jiřina Jirásková, jenom sama četla nějak
dialog a to bylo tak nádherně podaný, že sem si říkala, toto teda je,
toto je umělkyně [skutečně.]

LR: [mhm]

HH: ee mám ráda i veselohry taky, Petra Nárožnýho ((Petr Nárožný)),
toho mám ráda, to je zajímavý. ((smích))

LR: mhm

HH: on má takový <zvláštní humor, jo>

LR: ((smích))

HH: no a všechny teda ty co sou to... [Šimka ((Miroslav Šimek)) sem
měla ráda]

LR: [a do toho roku] devatenácet čtyřicet pět ste měla jaké oblíbené
herce? eště právě [třicátá léta,]

HH: [tak ee]

LR: druhá světová [válka,]

HH: [no tak] to, Karel hégr ((Karel Höger)) byl, že, ee Dana, Dana
Medřická myslim eště byla,

LR: mhm

HH: Zita Kabátová, ee ta ještě žije, že?

LR: [mhm]

HH: [ta eště] žije, pak e ta em já sem- safra (.) Mandlová ((Adina
Mandlová)),

LR: mhm

HH: Vítová ((Hana Vítová)), (.) Glázrová ((Marie Glázrová)), všechny
tady tyto mně se líbili no, mně se ten projev líbil, Štěpánek ((Zdeněk
Štěpánek)) herec,

LR: mhm

HH: vynikající, že, hégr ((Karel Höger)), to už sem myslim [říkala,]

LR: [mhm]

HH: tady Brňák náš, a tak no, tak se mně to...

LR: a šla ste třeba na některý ten film, když dávali s tou vaší
oblíbenou hvězdou, víckrát do kina?

HH: ne to sem já [nechodila.]

LR: [ne]

HH: jak vám řikám, já jenom tenkrát na to Stalo se za bílého dne, to
sem pořád čekala, kdy to budou dávat, ale bylo to německy, tak potom ty
německý filmy samozřejmě sem nechodily, až pak jednou se to objevilo,
tak na tom sem byla dvakrát,

LR: [aha]

HH: [ale jinak], jinak možná jenom ee snad omylem, že sem šla a pak sem
zjistila, je to už sem viděla, ale [že bych]

LR: [mhm]

HH: chodila třeba na jede- někdo chodí třeba na jeden film třikrát,

LR: [mhm]

HH: [tak to] já ne.

LR: mhm dobře. a bylo pro vás důležité, jestli byl film černobílý, nebo
barevný?

HH: no tak černobílý, mně je to celkem jedno, abych řekla pravdu, teď
je ta barva samozřejmě, je to lepší, ale když je to i černobílý, jak
onehdy nám tady třeba toho Krále Šumavy ((Král Šumavy)) ee promítali,
[to bylo]

LR: [mhm]

HH: černobílý, že, Práče černobílý, ten Hotel ((Hotel Modrá hvězda)),
všechno tady to byly černobílý filmy, co nám [tady]

LR: [mhm]

HH: z toho dívídýčka ((DVD)) prostě tam pouští, no,

LR: mhm

HH: tak ale moc lidí ani tam nechodí, víte.

LR: mhm

HH: někdy jo, a někdy je to skoro prázdný.

LR: a které filmy ste měla ráda a které zase ne? bylo něco...

HH: no tak ee řikam vám, já sem měla ráda em hlavně takový ty filmy
třeba rodinný, o rodině [něco, že]

LR: [mhm]

HH: anebo nějaký zamilovaný třeba filmy, ale jejich názvy já už si
nepamatuju,

LR: [mhm]

HH: [samozřejmě], ale (.) co bylo, no tak jinak detektivka nebo, nebo
ty seriály tehdejší taky byly, [že,]

LR: [mhm]

HH: Taková normální rodinka, teď to dávají zase něco podobnýho znovu,
anebo Chalupáři, to bylo taky myslim taky černobílý, [ani nevim],

LR: [ne to už je barevný].

HH: to už je [barevný?]

LR: [mhm]

HH: anebo co to bylo, b- Byli jednou dva písaři, Horníček ((Miroslav
Horníček)) a to, to byly všechno moji oblíbení, já cením tu jejich
mluvu, tu prostě, to jak, jak si všechno pamatují, že, a jak se vžijí
do té osoby, kterou představují,

LR: mhm

HH: skutečně to já cením.

LR: mhm

HH: no, skutečně se dovede vžít do toho, být třeba nějaké drasťák a
přitom je to úplně <mírnej člověk>.

LR: mhm, a jaké jiné druhy zábavy ste měla ráda? právě v době toho
dětství.

HH: tak já celkem, já nevim, [my sme tam]

LR: [kromě toho kina]

HH: chodili, místo toho kina e sme chodívali dost do přírody tady na
Říčky, na m- na Velkou Klajdovku, v zimě sem chodívala bruslit s tou
[kamarádkou]

LR: [mhm]

HH: no, jinak já lyžovat ani nedovedu, já nejsu sportovec, víte

LR: [mhm]

HH: [žádnej] ((smích)) <dodneska sem se nenaučila plavat třeba, když
vlezu do vody, tak euuu> ((smích))

LR: ((smích))

HH: <a manžel mně řikal, dyť to nic neni>, dyť se polož na tu vodu. a
já mám z vody strach,

LR: mhm

HH: já mám, my sme byli u moře, ale já já mám z té vody, z toho
strašnýho množství a tak, ne že bych sr- taky sem tam vlezla, že, co na
kraj někde, ale mám takovou zvláštní k vodě em jako strach z té [vody
víte.]

LR: [mhm]

HH: takže lyžovat neumim, akorát sem jezdila trošku na kole a a em teda
to bruslení, no

LR: [hm]

HH: [a takový] zábavy. jinak nic moc, nic moc teda.

LR: a dávala ste těmto zábavám přednost před kinem?

HH: ne myslim, ne, [ne.]

LR: [mhm]. tak a vy ste už mluvila tady o těch kinech, že ste znala v
Židenicích, v Husovicích [ste byla,]

HH: [mhm v] Husovicích taky [sem byla]

LR: [vůbec v Brně], tak jaký b- jaké byly rozdíly v těch kinech? jesi
ste si něják jako říkala...

HH: no tak byly někteře- některý kina byly veliký, že, potom třeba kino
Jadran, tam bylo širokoúhlé plátno,

LR: [mhm]

HH: [to] už, to už teda bylo pěkné, a v tech Husovicích to byly takový
menší kina. no a jinak, já nevim, že bych nějak zvlášť, já sem se na
ten interiér ani tak moc nedívala,

LR: [mhm]

HH: [byly i křesla] v některým pěknější, že, někdy byly jenom dřevěný
obyčejný vrzající, no ale jinak sem nedávala žádnou přednost.

LR: mhm, a lišil se třeba přístup zaměstnanců tady v Židenicích v
centru, že se chovali jinak?

HH: [jak myslíte?]

LR: [to, to chování] zaměstnanců, třeba uvaděček, že byly slušnější
někde nebo...

HH: ne ne ne.

LR: mhm

HH: to byly všude stejný, voni když sme tam častějc třeba do těch
Židenic chodili, tak už dobrý večer, a už nás pozdravili, jo, a paní u
bifé už se dívala, jesi si pudeme něco <koupit> ((smích))

LR: mhm, a pamatujete si, z čeho se skládal obvykle program projekce?

HH: z čeho se skládal [program?]

LR: [no], jesi jenom z filmů, nebo ještě [něco jiného bylo...]

HH: [ne, byly] tam napřed e ee reklamy myslim, a potom nějaká groteska
[bývala],

LR: [mhm]

HH: vždycky před filmem. a pak začal teprve film.

LR: mhm

HH: a bylo to... já už si tak matně vzpomínám, tady člověk, víte, tady
v tom domově člověk už úplně zakrní, úplně zakrní, já už na některý
slova ani si nedovedu vzpomnět. není to teda, vono je to všechno pěkný,
ale (.) člověk se octne v takovým prostředí, kde si nemůžete ani
popovídat [vo tom filmu,]

LR: [mhm]

HH: tady se mluví jen vo jídle pořád, jaký bylo a jaký em je to takový,
ja ne- to já nikoho nemám a já nemám tu nohu, takže já mám ještě byt ve
zř- teda [ve vlastnictví],

LR: [mhm]

HH: no ale tam bohužel to není bezbarijérový, a je to malý, tam bych
nemohla být, já bych byla stokrát radši, kdybych třeba měla někoho,
komu bych ty peníze, co dám tady, dala, a č- a chvilku častěji teda
párkrát denně třeba se mně trochu věnoval a mohla s ním pohovořit, tak
jak třeba hovořím teď s [vámi],

LR: [mhm]

HH: tady dám všechno a em a su taková jakoby vopuštěná, a teď zvlášť,
tam mám s tou paní veliký potíže.

LR: mhm

HH: víte, takže budu se možná stěhovat už brzo zas na jiný pokoj, a já
kolikrát plaču, abych vám řekla, a vzpomínám na to, co bylo, no.

LR: mhm

HH: tak.

LR: tak můžeme se teda ještě vrátit ee vy ste říkala, že tam byla ta
reklama, pak ta groteska,

HH: [groteska]

LR: [tak jestli vás] to zajímalo, tyhle části?

HH: [ale jo]

LR: [kromě toho] filmu.

HH: protože hlavně ty grotesky, že, tech reklam nebylo tolik jako
dneska, dneska máte reklamu na reklamu, tady v té televizi, že,

LR: [mhm]

HH: [a v- ] tam možná taky v tom kině, to tam sem nikde nebyla v tej
olympiji ((Olympia))

LR: [mhm]

HH: [že] a Velký Špalíček a olimpija ((Olympia)) [se to menuje]

LR: [ano]

HH: no to já vůbec tam sem nebyla nikdy, tam nevim, jak to vypadá.

LR: mhm

HH: a tady, tady teda, dycky nějaká ta groteska, miki mauz ((Mickey
Mouse)) to já nevim, co to tam <bylo,> to sme se chvilku zasmáli a pak
přišel film, půldruhé hodiny asi, no a šlo se domů zase.

LR: mhm. a byla ste někdy přítomná promítání filmů v domácnosti? takle
do toho roku devatenácet čtyřicet pět.

HH: em ne [ne].

LR: [ne], dobře. tak teď už pos- téměř poslední otázky, které se budou
týkat protektorátu. vy už ste o tom samozřejmě mluvila, protože ee ale
teď vyloženě, které se týkají, em toho [protektorátu]

HH: [protektorátu], bémen und méren ((Böhmen und Mähren)), [že jo.]

LR: [ano]

HH: [no jo]

LR: [tak jak] na vás působily změny po roce devatenácet třicet devět,
vlastně které, když začaly platit ty protektorátní předpisy, teď myslím
hlavně v těch kinech, jak to na vás [působilo.]

HH: [mhm], já si ani nepamatuju, co, co jako to bylo. no tak (.) e e
napřed bývaly samozřejmě německý filmy s titulkama, [že]

LR: [mhm]

HH: potom to, to odpadlo, to myslíte po tom po tom em osvobození už
nebo jak.

LR: ne, myslim ee právě po tom roce devatenácet třicet devět, právě
třeba jesi vám vadily ty titulky, nebo ty týdenníky?

HH: ne ne to mně nevadilo. viděli sme tam teda všelijaký ty nálety,
střílení a tak ale, mně to nevadilo. a titulky taky, někdy to šlo moc
rychle, člověk to nemohl ani [přečíst]

LR: [mhm]

HH: no ale...

LR: a vzpomínáte si, že by některá kina byla německá v této době, a
některá zase česká?

HH: tady myslíte ryze [německá nebo]

LR: [no jako], vyloženě, jako že by tam chodili třeba víc Němci.

HH: mhm, ne. to si nevzpomínám.

LR: hm. dobře a v tom období protektorátu, chodila ste do kina více
nebo méně, než dříve?

HH: v období protektorátu (.) em to možná bylo tak nastejno, já nevím,
to už to... (..) to bych zase tak, m- má ubohá paměť tak daleko nesahá.
((smích))

LR: mhm a změnil se výběr filmů, na které ste chodila?

HH: [změ-]

LR: [třeba přišly] jiné filmy, tak jestli ste si nějak jako vybírala
jinak.

HH: no, no tak byly tam ty budovatelské filmy, že, všelijaký,

LR: mhm

HH: tak na to sem taky chodila no. si všechno eště pamatuju, jak to
tehdy bylo, že. mm (.) totální nasazení a já nevím co, a lidi
pozavírali a nesmělo se vo ničem mluvit, že šel hnedka [do vězení],

LR: [mhm]

HH: a to tak to, a nějaký ty procesy takový zinscenovaný, že ví- nebo
třeba po ee po smrti hajdricha ((Reinhard Hendrich)), že co lidí bylo
zastřeleno a toto všechno sme my viděli i v kinech to bylo no.

LR: mhm a bylo víc těch německých filmů, tak to vám nějak vadilo,
nevadilo...

HH: no pokuď byly pěkný, no, někdy ty filmy ee z válečného prostředí
byly docela fajn,

LR: [mhm]

HH: [třeba], když se jednalo o letcích, že, co všechno letci dělali,
jak útočí, jak prostě se zúčastňují těch bojů, tak mě to baví, i dneska
se dívám na to tam, jak jak prostě ty stíhačky tam [lítají a]

LR: [mhm]

HH: mě to baví, no tak já ty letce teda stavím hnedka na druhý místo
myslím po chirurzích a tak, letci sou moji oblíbenci.

LR: ((smích))

HH: ty mě jako baví, no. o těch ráda slyším a [vidím je.]

LR: [mhm]. a pamatujete si, jak se diváci v kině v době protektorátu
chovali? jesi tam byl nějaký rozdíl, když přišel ten protektorát?

HH: hm nebyl, nebyl, lidi nic, že by vykřikovali něco nebo, tak se
chovali, to to ne,

LR: mhm

HH: možná že si to řekli pak venku ale v tom kině,

LR: mhm

HH: byl, bylo ticho, no.

LR: a když se blížil konec války, tak změnilo se vaše chození do kina
nebo chování diváků...

HH: no konec války no (.) em (.) to se chodívala taky, no, [do kina],

LR: [mhm]

HH: chodívala sem em, řikám vám, to bylo jako, takový e moje týdenní
skoro, chození [no do kina.]

LR: [mhm]

HH: skoro každý týden, dá se říct. no.

LR: a vzpomínáte si na první návštěvy kina po osvobození? na jejich
atmosféru, těsně po válce...

HH: ne.

LR: mhm

HH: těsně po válce co bylo. (.) to už si nevzpomínám, jak říkám, no
tak, to bylo (.) to byly různý ty em budovatelský takový filmy, že
<komunistický, jo> ((smích))

LR: ((smích))

HH: kde byla ta komunistická stránka víc vyzvedovaná, že,

LR: mhm

HH: takže, (.) nevzpomínám si přesně na to, jak to bylo už.

LR: mhm, dobře. tak to už sem téměř skončila s otázkami, ještě tady mám
poslední věc,

HH: no

LR: a to je seznam filmů, jenom třeba si to přečtěte. tady to začíná,
ale mám pocit, že vy ste trošku mladší ročník, takže em možná se vás
bude týkat asi tak odsaď, ty filmy. [tak třeba j-]

HH: [počkejte, co to] tady, cé ká polní maršálek ((C. a k. polní
maršálek)) Vlasta buriján ((Vlasta Burian)).

LR: jesi si nevzpomenete, nevybavíte, že ste na tom s někým byla v
kině, v jakém kině, nějaká vzpomínka [třeba],

HH: [no v jakém] kině [nevím],

LR: [mhm]

HH: ale viděla sem to cé ká polní maršálek ((C. a k. polní maršálek)),
to je s Vlastou burijánem ((Vlasta Burian)). Dvě srdce ve tříčtvrtečním
taktu, to si nepamatuju,

LR: mhm

HH: To neznáte Hadimršku, opět Burian ((Vlasta Burian)), Kouzlo
valčíku, zase si nepamatuju, toho burijána ((Vlasta Burian)), to sme se
chodili dívat, to byl skutečně tehdy král komiků teda. Lelíček ve
službách šerloka holmse ((Lelíček ve službách Sherlocka Holmese)), taky
sem viděla, taky buriján ((Vlasta Burian)), Pobočník Jeho Výsosti (.)
taky myslím Burian ((Vlasta Burian)), šest žen Jindřich osmého ((Šest
žen Jindřicha VIII.)), to sem neviděla asi, Zlatá Kateřina, si vider
fránc frac, to teda vůbec ne, co to je, to neumím ani číst, ci bider

LR: ci bider frac ((Csibi, der Fratz)), to je německý film

HH: mhm, mata hári ((Mata Hari)), byla vyzvědačka, to byla em myslím to
byl taky film, ale už si nepamatuju, jesi sem... Cácorka ne, Moderní
doba, Moderní doba, není to Werich ((Jan Werich))?

LR: ne, to je čeplin. ((Charlie Chaplin))

HH: čeplin?

LR: mhm

HH: tak toho em já nevim, toho sem moc ani toho čeplina ((Charlie
Chaplin)) moc neviděla, Tři muži ve sněhu, Svět patří nám, tak toto je
Werich ((Jan Werich)),

LR: ano, mhm.

HH: Dobrá země, ten název sem taky slyšela, ale už si to nedovedu
vybavit, Sněhurka a sedum [trpaslíků], ((Sněhurka a sedm trpaslíků))

LR: [mhm]

HH: ano, Ducháček to zařídí, ano.

LR: ((smích))

HH: to je taky ten v- e Vlasta buriján ((Vlasta Burian)).

LR: mhm

HH: Tři děvčátka pokračují, nevím, U pokladny stál, taky buriján
((Vlasta Burian)), To byl český muzikant, já nevím, bylo to vo
Hašlerovi ((Karel Hašler)), nebo o kom, to nevim teda, To byl český
muzikant.

LR: to bylo myslim o, ježiš, jak [se menoval]... ((smích))

HH: [já nevim]. to si z- ale To byl český muzikant sem určitě viděla,

LR: mhm

HH: ale nevím, kdo to byl, Opereta, nevím, Roztomilý člověk, mhm myslim
Oldřich Nový

LR: ano

HH: Vídeňská krev, hm to byl film taky?

LR: mhm

HH: Muži nestárnou, Pivec ((Jan Pivec)). minhauzn ((Münchhausen)),
Dobrodružství barona Prášila, a to ano to sem viděla, Tanečnice, to si
nedovedu už představit, La Paloma, taky si nedovedu představit,
Neviděli jste Bobíka? to byla česká veselohra, ale kdo tam hrál, už si
teď přesně mm to sou Bobík byl pes, že,

LR: mhm

HH: Její oběť a Sobota, to to už ne, to si nepamatuju, já některý si
pamatuju jenom podle toho názvu a třeba si vůbec nedovedu vybavit jako,
ale s s tím burijánem ((Vlasta Burian)), to samozřejmě jo, na to sme
chodívali.

LR: mhm.

HH: no tak...

LR: tak.

HH: konec?

LR: no tak z mé strany to je všechno, a teď už se jenom zeptám, jesi
třeba byste chtěla něco dodat, jestli třeba něco sem zapomněla se
zeptat, vy ste zapomněla [říct],

HH: [ne]

LR: o těch kinech, o filmech.

HH: bylo to obsažný, takže...

LR: ((smích))

HH: ((smích)) sice to netrvalo tak dlouho, no taky to [hodinku]

LR: [no]

HH: skoro trvalo, že.

LR: hm

HH: no a já včera už sem [byla nervozní],

LR: [no jasně].

HH: řikám, ježišmarjá, toto snad není možný, voni přijdou už za chvilku
sem s těma plínkama sem

LR: [mhm]

HH: [protože já] mám inkontinenci, kterou sem získala taky v té
nemocnici, když mně brali ee tu nohu, a tak já musím dostávat em denně
tři pleny,

LR: mhm

HH: takový ty pemprsky, a to vždycky přijdou, takže sem měla obavy, aby
zrovna nepřišli, když budeme jako,

LR: jasně

HH: v nejlepším hovoru, že.

LR: tak jo, tak já sem moc ráda, že ste si udělala čas i

HH: no

LR: i dnes

HH: no a proč ne,

LR: že to takhle vyšlo dobře.

HH: já, já se ráda pobavím,

LR: ((smích))

HH: ((smích))

LR: tak.

HH: dneska svítí sluníčko dokonce t- [dívám se],

LR: [no trošku], trošku

HH: [trošku]

LR: [mohlo by] svítit líp.

HH: a je tam chladno? je tam venku chladno?

LR: nó mohlo by [být jako]

HH: [no]

LR: asi když je listopad, tak by mohlo být víc chladno, ale docela je
[zima, no].

HH: [hm jo]. je zima. já někdy vyjedu jenom tady, jak jede

LR: mhm

HH: teď ten pán a chvilku tam su na vzduchu

LR: mhm

HH: a někdy teda jedu dál, když se to, když se to hodí, no.

LR: jo.

HH: tak sem ráda, že sem vám [vyhověla.]

LR: [no já sem] taky ráda.

HH: to už je potřetí, řikám, přišla ta e ta studentka, ta pomáhala v
kantýně tady a ta se mě jednou zep-

Konec rozhovoru