Citát

LR: tak by mě zajímalo, když se blížil konec války, tak jestli se
změnilo třeba chození vlastně, nebo jak ste chodila do kina nebo jak
se diváci chovali, když třeba viděli, že už bude konec té války (.)
jestli se něco změnilo?

VP: (.) no já myslím, že já sem v té době málo takhle veřejně někam
[chodila].

LR: [mhm] mhm

VP: jak vám říkám, toho manžela sem měla zavřenýho,

LR: mhm

VP: já sem měla myšlenky někde jinde

LR: mhm

VP: než na nějaký kina a ee celkem sem tak neměla ani moc
příležitostí sama ee i- nebo s- ne- nech- nechtě- netoužila jsem
sama nikam jít

LR: mhm

VP: a ty kamarádky třeba už byly vdaný zase [taky],

LR: [mhm]

VP: a měly i s tím manželem známosti, kdežto já sem zůstala sama, no
tak já sem se vo to tak ani moc neto, mimo sem měla maminku starou

LR: mhm

VP: tak e tu sem opatrovala až do šestadevadesáti nebo
sedumadevadesáti let, když už sem třeba aji byla v- z práce doma

LR: mhm

VP: takže já sem tydle pos- ty tydle roky prožila dost tak ee málo
ee málo radostně nebo

LR: mhm

VP: nebo málo šťastně

LR: mhm

VP: nebo ee pořád sem nevěděla, jak jak to všecko dopadne (..) hm

SM: a e potom potom, po té svatbě se to se to změnilo ta četnost
chození do toho kina?
VB: no, ze začátku byl manžel v tom Německu, jak sem vám říkala,
SM: no

SM: ((smích)) e a pamatujete si že by třeba n- ňácí diváci hlasitě
reagovali na ňák- na některý film?
VB: no, vykřikovali tam někteří, když byly ty cizí filmy potom jak
začaly, tak bylo to třeba (.) já si pamatuju na ňáký kovbojský film,
a tak vykřikovali chlapci, nenech se, anebo dej mu to, nebo tak jako
aby ho zbili,
SM: mhm
VB: a takhle v tom smyslu, to tak, ale to se nám nelíbilo. to i
manžel [odsuzoval]
SM: [mhm]
VB: jako kluk, že? jemu bylo tenkrát devatenáct, mně bylo, on byl o
rok jenom starší, (mně) bylo osumnáct.

SM: mhm (.) a pamatujete si že by se třeba během filmu nebo po filmu
ozýval ňáký potlesk?
VB: ani ne.
SM: ne.
VB: ne, to si nepamatuju,
SM: mhm
VB: ne. to si povídali, to bylo pěkný, nebo to nestálo za to, na to
sme nemuseli chodit a tak, to byly takový připomínky. ale tleskat
nebo takhle to nebylo.
SM: m-m, m-m
VB: no. to si nepamatuji ani ve městě, třeba v tom Kapitolu
((Kapitol)), ne. nepamatuju si že by, to v divadle ano, tam je to
asi tak samozřejmě, že?

SM: jo jo. dobře, takže vy ste vlastně říkala že ste že ste četli ty
ty vývěsky s tím s tím [programem]
VB: [ano ano]
SM: a četla ste třeba i ňáké noviny nebo časopisy
VB: hm ne,
SM: ne,
VB: ne,
SM: takže takže jenom [podle těch]
VB: [nekupovali sme] časopisy
SM: jenom podle těch vývěsek ste se řídili?

no tak na já nevím, pokud byl takový německý film tak to víte že
tam šli.
SM: mhm
VB: ale já si ně- na německý filmy si nepamatuju, že bysme ňák moc
chodili,
SM: a a přímo třeba ta kina, že že by Němci Němci chodili do ňákých
e vybraných kin v Brně? (.) jestli si nepamatuje ze
VB: oni měli byl ten Německý dům tady
SM: mhm
VB: tak jestli tam se nezhrocovali, tam jestli něco nebylo, a to
nevím.
SM: to nevíte.
VB: ne.
SM: mhm (.) a za toho protektorátu chodila jste do do kina více?
nebo méně než předtím,
VB: no méně, protože
SM: [méně]
VB: [sem tady] vlastně byla dost sama, manžel tady nebyl,
SM: mhm
VB: tak sem nikam nechodila.
SM: jo.
VB: já už sem hleděla abych ňákou korunku mamince pomohla vydělat,
SM: mhm
VB: už jsem se snažila.
SM: (.) a e a bě- během to- toho během té války byla ste vůbec vůbec
někdy v kině?
VB: ale myslim ano, to sem byla.
SM: mhm a pamatujete si třeba j- jestli jestli to chování, nebo jak
se ňák, cho-
VB: ne,
SM: cho- chovali diváci během toho
VB: ne [ne ne]
SM: [představení?] to si nepamatujete?
VB: to si netroufali, to víte, že to bylo takový dost hlídaný no,
SM: mhm takže takže
VB: no,
SM: když třeba se objevil v týdeníků e Hitler tak,
VB: no,
SM: tak nikdo, nikdo nic s-
VB: kdyby někdo dělal ňákou poznámku, to víte, to bylo jak e teď
potom za těch komunistů, to to bylo taky jak za Hitlera.
SM: mhm mhm
VB: hlídali jeden druhýho, byli lidi takoví prospěcháři, kteří
z toho těžili,
SM: hm
VB: když někoho udali.

SM: mhm a pamatujete si že třeba, když už se fakt opravdu blížil
konec té války, že by se ňák změnilo to chování těch diváků v kině?
nebo
VB: ne.

JV: a co třeba, co teda bylo ono, co na tom filmu

LH: ona třeba em nebo já vám řeknu na našem. Babičku naši.

JV: hm ano?

LH: ano. tak ta Babička, první, byla nádherná a pořád se líbí.

JV: ta, ta z roku em to myslíte ale už tu mluvenou, tu zvukovou.

LH: no ano, ne, naše Babička, že,

JV: hm

LH: ano. a vem všem se líbila. potom ji nafilmovali podruhu, podruhý, herecky ne- žádná vada na ni nebyla, ale proč tam už strkají jejich, zase tam strkají že no von se nad ňu naklání, a myslí si o všech možnejch techto. proč to dělají, dyť ať to dělaj jak to je. tak potom říkaj to není ono, a na to se nedívají, a dívají se na tu starou Babičku ((Babička)).

JV: hm

LH: tam se to všecko, a toto už, a je to herecky je to velice hez- zahraný. zahraný je to dobře, ale už je tam toho sexu převršení. proč to dělají. to se, tím to znehodnotí ten film. a to je herečka, která to tam em hrála, jedna aj druhá, všichni to, hráli krásně, to se nedá aby tím netrpěli oni. ale, to, to nebylo hezký. to nebylo hezký, to, tím to zkazili.

JV: dobře, takže ste říkala o tom filmu, o tom americkém, že se vám líbil, že tam třeba byla hudba, tak měla ste třeba ráda filmy s hudbou, kde byla.

LH: no s hudbou. ano ale nesmí ta hudba přesahovat do toho děje.

JV: jo. a jak byste popsala právě ty filmy, na které ste chodila. em byly třeba ňáký, žánr měly stejný, že ste třeba chodila na milostné filmy, nebo na

LH: nemusel být, no nejvíc se, nejvíce se mně, říkám, kde byli koně, kde byli, no byla hodně přírody, a a kde bylo třeba ukázaný různý ty, někde kde se to opravdu, že se to kde se to odbývalo, že, jak honem si, teď sem to chtěla říct a polkla sem to. Haničinec ((Petr Haničinec)), že, a toto, nebo Hanzl. Hanzl tam em jak tam zahynuli v tem

JV: Hanč a Vrbata ((Synové hor))

LH: ano.

JV: hm

LH: a takže tam, tam taky byla láska, že, taky. ale to je tak krásně podaný, ale tak krásně, že v tom vidíte kus lásky, že oni se měli rádi, a vidíte to že to je pěkný.

JV: dobře. takže teďka bychom se přesunuly k da- k dalšímu tématu, k předposlednímu, a to sou rozdíly v kinech. takže vlastně o tom už sme mluvily, že, o těch kinech jak vypadaly vevnitř, jak tam byly ty židle a tak, a že vlastně v některých kinech byly tvrdý židle a v těch lepších zase byly ty měkký.

LH: ano.

JV: a lišil se třeba

LH: plyšový.

JV: a lišil se přístup zaměstnanců v těchto kinech? že třeba v těch kinech, kde byly ty tvrdý židle, že se ty zaměstnanci

LH: to mně nevadilo.

JV: a chovali se ty zaměstnanci jinak než v těch

LH: ne, mně to nevadilo, jenom když tam byl pěknej film.

JV: hm a

LH: no ale hodně lidi chodili tam, kde byly ty tapetový.

JV: hm a třeba ten přístup těch zaměstnanců teda byl, byl stejný nebo

LH: no myslím že stejný, no.

JV: dobře.

LH: naopak si myslím, že tam měli hodně víc lidí, protože oni měli, to se myslím menuje Ponrepo, ne?

JV: Ponrepo v Praze

LH: a není to tady? ne ale to tak nechcu něco splést. ale zeptejte se tak jak je v tom. tam byly vždycky ty filmy starší, mají tam všechny, i tyto. ale taky tam měli i teho prvně myslím to tam dávali, že em teho krále. englic- Obsluhoval jsem anglického krále. ten se mu povedl. mně se líbily takový filmy.