Citát

Zobrazují se záznamy 1 - 10 z celkového počtu 12

Vera (1923) 06.363 510:519
Personál kina

to vás biletářka uvedla.
SM: mhm
VB: no
SM: a ona šla s vámi až na to místo? nebo to už potom,
VB: k té řadě, a řekla nám v té řadě si to místo tam už, je to e
když to viděla že je to volné tak nám to poradila.
SM: mhm hm
VB: to bylo dobré tak když nás uvádívali, to bylo docela zajímavý.
SM: mhm
VB: tak jak v divadle, dodneška uvádí, že?

Vera (1923) 06.363 1085:1094
Personál kina

am byly biletářky, tak jak v divadle.
SM: mhm a v těch předměstských kinech tam, tam e [lišil se]
VB: [ne]
SM: ňák přístup těch zaměstnanců? nebo tam [tam nebyli?]
VB: [tam] př- tam stál ten co utrhoval lístky
SM: mhm
VB: a řekl máte řadu, běžte až dopředu, nebo je to vpravo vlevo
SM: mhm
VB: poradil nám, ano, to je pravda, ale aby nás uvedl, tak jako
uváděli ve městě nebo v divadle (.) to ne.

Jaroslav (1926) 06.363 238:251
Personál kina

JB: ale když sem byl malé, tak sem chodil s babičkou, já sem měl
strašně hodnou babičku, to byl anděl takové, tak vona byla chytrá
všechno, ale neuměla číst a psát,

LG: mhm

JB: ale jináč byla chytrá a ráda chodila do kina. a my sme chodili
právě tady do toho kina Lípa, jo, na tu Marxovu ulici, a vona tam
měla známýho jednoho, které tam trhal ty lístky které pouštěl tam a
vona mu vždycky prže sem byl malej, to bylo zakázaný do patnácti let
anebo co, chodily kontrole, jo esi tam není nejaké mladé, to svítili
takhle, svítili baterkama a to já sem se dycky schovával takhle, no
a vona tá babička dycky vona mu dycky řekla jako počkejte až se to
setmí a toto tak nás tam pustil, no.

Jaroslav (1926) 06.363 653:678
Personál kina

a jak řikám pro mě to byla
taková vzácnost tam jako kluk malej se dostat do toho kina prže
většinou ty filmy byly, to bylo všady to jedno to bylo mládeži do
třinácti let nepřístupný, podruhý do patnácti let a takhlé, tenkrát
to bylo dost přísný no takový, na to se dbalo to chodily jako takový
kontroly a když už se začalo hrát, tak aj svítili baterkou, jestli
tam nesedí náké špunt jak já.

LG: a vyvedli vás třeba někdy z kina?

JB: ne, ne ne

LG: ne? a...

JB: jak řikám, to byl známej od té babičky ten co to pouštěl,

LG: mhm jo

JB: a ten dycky řekl vždycky počkejte až se setmí, tak nás tam
pustil, a jednou nás tam nechtěl pustit, to asi tam byla nějaká
kontrola, tak měl strach, jo, no tak sme museli jít dom.

LG: jo? a pamatujte si který film to byl? [na který vás nepustil?]

JB: [to nevim]. jak řikám, to byly ty americký, no, takový filmy,
anebo německý anebo český anebo... (.)

Jaroslav (1926) 06.363 938:944
Personál kina

JB: to těžko, to ne. no to by mě nepustil, ten co co to trhal ty
lístky, takže z babičkou sem chodil jenom tady do toho, tady do té
Lípy ((Lípa)) to byl její známé, [jo]

LG: [mhm]

JB: on tam bydlel v tym baráku co sme bydleli my, no. (.)

Jaroslav (1926) 06.363 965:979
Personál kina

LG: a jaký ste měl pocit když ste se dostal na ten nepřístupný film?

JB: no pocit sem měl uspokojící, <uspokojivý>.

LG: ((smích)) e já nevim jestli sem to správně pochopila, ten známý
té babičky v té Lípě ((Lípa)), on vás tam jakoby pouštěl bez placení
někdy?

JB: ne to sme museli mít lístek, no právě vám řikám že jednou nás
nepustil, prže to asi tam byla ňáká supr kontrola nebo ((smích))

LG: ((smích))

JB: nás nepustil a museli sme jít dom, no, lístky nám propadly anebo
jestli sme to někomu dali, já nevím. jo ale toto chcu říct,

Jaroslav (1926) 06.363 1393:1411
Personál kina

LG: a em lišil se třeba přístup těch zaměstnanců toho kina. podle
toho v které části města to bylo, jako jestli to bylo bohatší nebo
chudší?

JB: to ste nepoznala co a jak to ste, to vám utrhl lístek a šla ste
si,

LG: mhm

JB: a byly ty uvaděčky no takový, který vás uvedly a tady v této
řadě anebo takhle, jo, vám ukázaly jo a to, no a takže to všady bylo
takový normální, no, já sem měl kamaráda, spolužáka a ten dělal
nějaké čas bez školy toho uvaděče takovýho.

LG: jo?

JB: von řikal já kdybych mohl, tak bych chtěl být zaměstnané v kině,
jako protože von chodil strašně rád do kina, jo, a a mu se to líbilo
no dělat toho uvaděče a dívat se na ten film a takhle

Ludmila (1922) 06.363 398:400
Personál kina

JV: dobře. a teda říkáte že ta Sibiř, že ta byla levnější? nebo

LH: no, em oni se taky někdy, někdy tak jako šťouchali, to bylo za lacino. i v těch Židenicích. a říkám vám, on si takle mnul, a my sme to uslyšeli, což mu nebylo teda, ale já sem, my sme to nikomu neřekli, to už byl manžel teda, a von, ať prší, ať prší, takle si mnul, no, no podivej se, no, ěště je jich tam málo ale až bude pršet, no ještě, no ještě chvilu počkáme. když pršelo, tak bylo kino nacpaný. já vám můžu to bylo, je, to bylo kin, a kin, si člověk momentá- to bylo ještě, jak jede elektrika, k centrálce, na tu dlouhé ulici, tam bylo kino, kde ste se obrátila tam byly všude kina. všude byly kina. ale ne že by tam jeden byl nebo druhej. a oni se em předváděli honem aby, nebo tam byl namalované, víte taky co sme rádi chodili, tam byly jak cizí filmy to byly, em ňáký jak přepadaly ty lodě, víte ti, a ty s těma hlavama ne, a zkříženejma, ty, a to bylo taky plný. taky hodně. a voni hned měli namalované tento ven, a už měl hned kšeft. a to,

Ludmila (1922) 06.363 364:368
Personál kina

LH: a tam mívali taky ty levnější, a potom mívali levnější v Židenicích.

JV: hm a třeba Zora? to asi už, kino Zora? to tady je taky.

LH: no možná že to bylo, ale já to, když to nevím přesně raději to nechcu tvrdit. a v Židenicích taky. a v Židenicích vždycky si mnul ten pán, to sme ho jednou viděli, ať prší, ať leje, a když pršelo tak bylo plný kino.

Ludmila (1922) 06.363 626:632
Personál kina

JV: a nevybírala ste si třeba podle toho jaké to kino bylo, jaký mělo interiér, jak bylo vybavené, nebo jaká tam byla obsluha, podle toho ste si

LH: no, to vybavení třeba v Husovicích, tam to bylo velice, takový čistý, čistý, ale celkem tam nic není. tvrdý židle, že tvrdý židle a v té Lípě ((Lípa)) taky. to akorát tady něco malinko, jenom tak tady to vybavení nebylo tak nějaký moc, no ale byli tam dost takový ty uvaděči, nebo uvaděčka vám řekla tady dovedla vás až na místo, pěkně, a měli tam taky tak vzadu takovej ten balkónek jako, a mně se to, já sem tam nikdy nechodila na ten balkónek. jako ale to nebyl balkónek, ale pokračování těch, nebo začátek, že, em když ste vešla do toho hlediště a tak se vešlo, tak tady byly ty asi tři nebo čtyři ty, ty, no jako balkónek ale to nebyl balkón, že to bylo jenom tak, takový oddělený, že, a tak tam to bylo dražší. a jinak já sem dycky si brala, no když sme si chtěli ještě ledacos pořídit, tak sme mohli museli takle šetřit.

JV: a to teďka ste mluvila o tom kinu kde? em v těch Husovicích? teďka co ste popisovala to kino.

LH: ano. to je teď jak je to už, to už tam dávno není teď,