Citát
04.396
447:488
a
už sou teda do kina už pak to nebylo tak často, ale chodili sme dál
do biografu, snad jednou až dvakrát za štrnáct dní.
JV: ehm, dobře.
ZP: po válce.
JV: po válce.
ZP: to sme byli dost nadržení, protože z té první republiky sme
znali americký a západní em filmy, co tady, pak během války se jenom
promítaly německý a naše filmy, žádný si nevzpomínám, že by tady byl
nějakej jinej film kromě těhletěch dvou ani no francouzský vůbec ne,
jak říkám, jenom německý a naše filmy byly. tak sme byli dost tak
nadržený, přišly, po té válce, přišly americký filmy em takový ty
filmy, kerý propagovaly teda účast ve válce Američanů, že, to bylo
těch sedum salivenů ((Pět Sullivanů)) co sem vzpomínal, který je tam
napsaný, Bílé útesy doverské a já nevím takový prostě em filmy,
který propagovaly prostě aby lidi šli do války nebo aby byli šli do
armády.
JV: ehm, a jak to na vás působilo ten film, těch sedum salivenů
((Pět Sullivanů))?
ZP: ohromně.
JV: ono to bylo teda pět salivenů ((Pět Sullivanů)), se to menovalo.
ZP: pět?
JV: pět, ano.
ZP: vidíte, já sem myslel, že sedum. pět salivenů ((Pět Sullivanů)).
to byl to velmi jaksi em em takovej em silnej film, kde tam matka
ztratí všech těch pět salivenů ((Sullivan)), nakonec i bylo vidět,
jak všichni vodcházejí jako do nebe. tak pět salivenů ((Pět
Sullivanů)), promiňte, <já sem myslel že sedum>.
JV: oni myslim že i měli sestru, právě a tak...
ZP: to už si nevzpomínám, přesně na ten děj si už nevzpomínám.
04.396
544:549
JV: to jo, no. eh takže ten film vlastně na vás působil em kvůli
tomu, že ste taky zažil...
ZP: no, působil jaksi optimisti- i když byl smutnej, jo, tak působil
tak optimisticky, že sme viděli, že sou lidi, kteří dou za dobrou
věc aj dyš maj nasazet život.
04.396
1395:1397
pak už po
pětaštyrycátým roce sem chodil se slečnou, že, to už sem byl
dospělejší.
04.396
2178:2215
pak nás tam zaujaly, to sem tam
taky psal, že semka přišly sovětský filmy, že toho ejznštějna
((Ejzenštějn)) ten em jak se to meno- no...
JV: Křižník Potěmkin.
ZP: Křižník Potěmkin. to vidim dodneška vidím, jak ten kočárek tam
jede po těch schodech v té Oděse.
JV: ehm. a proč to na vás takhle působilo ten film?
ZP: to byly silný filmy. to bych řekl, to nebyla, myslím že to bylo
dost profe- po profesionální stránce prove- a po technické stránce,
ale po té technické stránce, to bylo už po válce, jo, po té
technické stránce to už to nedosahovalo těch kvalit těch amerických
filmů, to byl rozdíl. ty sovětský filmy byly po té technické stránce
jako horší. ale po em ta náplň byla ohromná, vim, že nás to teda
zaujalo. to s- Ivan Hrozný třeba...
JV: hm.
ZP: nevim vod koho to je, kdo to zfilmoval.
JV: em ježiš teďka, to bych měla vědět...
ZP: to nevadí, vidím, jak na něho tam sypou ty zlaťáky jo, dyš to
toho svýho syna jak pak nechá zavraždit, to nás jaksi zaujalo. byly
silný filmy. to nebyly takový filmy, z kterejch byste šla, votřepala
byste se a už by se nevědělo co se tam hrálo. to byly filmy, vo
kterejch se uvažovalo, kdy se vzpomínalo na to, že to v člověkovi
něco zanechalo.
JV: ehm.
ZP: a myslíte, že třeba ten em spíš ten děj vás zaujal, nebo teda...
ZP: děj. děj. em, tak to technický provedení nebo režii sme
nedokázali tehdá nijak ocenit, to sme tomu moc nerozuměli.
04.396
2562:2592
JV: dobře. a vzpomenete si na svoji první návštěvu kina po
osvobození?
ZP: snad to byl ten ( ) ne. to si nevzpomenu, kerej první film.
ale vim, že to byli teda ty saloveni ((Pět Sullivanů)), Bílé útesy
doverské, em a ty z těch sovětskejch filmů teda ten Ejzenštějn, ten
Křižník Potěmkin, ještě tam byl ně- nějakej Něvský něco bylo, to už
si nevzpomenu.
JV: Alexandr Něvský.
ZP: jak?
JV: Alexandr Něvský.
ZP: Alexandr Něvský, to bylo myslim něco vod něho film.
JV: a eště bych se zeptala, jestli byla nějaká zvláštní atmosféra po
tom konci války v kině?
ZP: ohromná. em vůbec to nadšení po válce, to už taky si vůbec
nedovedete představit, ta svoboda, která zase se nám vobnovila, to
byla to bylo ohromný nadšení vůbec mezi lidem, nejenom teda v tom
filmu, em to byl ohromná to si vzpomínám, vzpomínám si teda, to bylo
nějaký představení bylo v tom kinu em Studio v tom Kinu Art, jak sme
tam šli všichni, nevim teda jakej film už se tam promítal, to byla
em mladí, staří všichni tam šli s ohromným nadšením...
JV: a třeba taky nějaké hlasité projevy u toho filmu byly, nebo...
ZP: ne. ne, ne.
04.396
287:346
JJ: [no tak ee] až už vlastně do kina sem přestala chodit až vlastně
byly děcka, že
JV: [mhm]
JJ: [no tak] (..) už mně to pak tak nešlo (..) já sem byla naposledy
v kině
JV: mhm
JJ: to sem už byla (.) ( ), já sem vlastně byla ee v
osumaštyryceti už jako (.) vdova to sem potom měla (.) další
manželství
JV: mhm
JJ: jo no a (.) to sem tenkrát (.) man- manžel, co zemřel teď ten
druhý
JV: mhm
JJ: a náš tatínek mě vytáhli mě (poď) pudem do kina (...) my sme šli
do kina (.) a přišli sme po sedmi hodinách ráno domů, tak to už
konec, šlus! <už s vama v životě do kina nejdu (.) a vod té doby> už
sem v kině nebyla, ale tak (.) [možná]
JV: [a to bylo jaký rok (todle)]
JJ: tak namátkově sem někdy byla v tom Jundrově [se podivat ( )]
JV: [jaký jaký byl] vlastně rok, jak ste řikala tady tu příhodu, že
ste se vrátila ráno?
JJ: to sme byli já nevim to sme byli někdy (.) na ňákým filmu (..)
ježiši já si nevzpomenu co už to bylo
JV: a kdy to mohlo tak být, v jaké době, kolik vám mohlo být let?
JJ: to bylo někdy (..) počkejte v šestapa- někdy v sedumapadesátým
JV: mhm
JJ: no tak nějak [to mohlo být]
JV: [jo jo ke konci] padesátých let dejme tomu
JJ: no no tak (.) tak nějak v sedumapadesátým
JV: hm
JJ: osumapadesátým [roku]
JV: [a pak] už vás to moc do toho kine [ne ne]...
JJ: [pak] už sem <nešla> (.) pak sem tam někdy
JV: [mhm]
JJ: [sem] zabrousila, že pudem na něco pěknýho v tym Jundrově, ale
tam sem byla myslim ale dvakrát jenom
04.396
637:642
po
válce už potom (.) člověk už tak málo
JV: hm
JJ: to sem byla většinou doma [(s dětma)]...
04.396
1729:1737
JV: byla ňák soběstačná (.) a starší, takže ste měla i volnou
ruku...
JJ: no (.) no a potom jako po válce už človek měl zas ee jiný
starosti
JV: mhm
JJ: jiný trampoty, že (...) takže
04.396
2284:2303
JJ: a to se hrálo, to vím, že se hrálo aj po válce
JV: mhm
JJ: protože sem to byl po válce a to sem mně se zdá byla aj v na tom
v tom (..) kinu (..) ježiš jak se to tam jmenuje (..) ee to bylo ee
na (..) Hybešové
JV: mhm
JJ: mě se zdá že kino Mír nebo tak nějak
JV: mhm
JJ: se to jmenovalo (.) na Hybešové to bylo
JV: [na Hybešce]
JJ: [a to vím,] že to sem viděla aj po válce jako to bylo... to byl
taky dobrej film
03.395
1598:1612
V: a pak když ste si jako, mohla vybírat, nebo ste už jezdila i
třeba, ještě do toho roku čtyřicet pět, vlastně v téhle oblasti se
pohybujeme, do konce války, ale už ste třeba jezdila i do jiných
kin, tak ste si třeba ee bylo důležité pro vás ee jaký herec v tom
filmu hrál? nebo herečka? vybírala ste si i podle tohoto kritéria?
JC: no tak sme měli rádi, no tak já sem měla ráda toho pana, von byl
mladej, že, a ani jeden ten kluk nebyl tak hezkej, ten syn,
JV: a koho myslíte?
JC: jak Hrušínský ((Rudolf Hrušínský)) když byl mladej, tak to bylo.
a pak, to bylo, to já nevím kdy pak, ta Předtucha, tam měl blbou
roli, tak to sme měli na něho chvilku takovou, a to sme probraly i
s těma děvčatama, jo, to se tak ee...