Citát

ES: viděla sem ten rozdíl projevu mezi českým filmem a německým
filmem.

LS: a jaký byl podle vás rozdíl?

ES: no tak český film mně byl rozhodně bližší.

LS: hm.

ES: bližší.

ES: tak to víte, že sme navštěvovali víc český film.

LS: jo? a proč ste navštěvovali víc český film?

ES: protože ee citově sme jako k tomu byli mm blíže.

ES: já bych chtěla jenom říct, že sme byli vděční za každý český
film, který byl za toho protektorátu promítaný.

LS. hm.

ES. protože pro nás, jak sem už jednou z-zmínila, byl nej-
nejbližší. (..) protože každý národ má určitý prostě způsob jednání,
jiný způsob humoru.

LS: určitě, no.

ES: takže český film nám byl nejbližší. (...)

my sme zásadně, zásadně celou tu dobu
protektorátu nechodili na německé filmy.

MB: mhm, mhm

LM: vůbec vůbec ne. i když ty naše filmy voni kazili těmi ee titulky
německými a tak dál, no ale přesto sme chodili jenom, to to prostě,
ten odpor, tomu co bylo byl tak velký, že kdyby tam bývali nevim co,
tak sme tam nešli. stejně to bylo divadlo až až se zavřeli di-
zavřelo divadlo na Na hradbách jak se dřív říkalo Janáčkovo staré
divadlo ((Janáčkovo divadlo)), tak ee to převzala ee převzali Němci
a pak už sme tam vůbec teda zas, přesto že mi to hrozně sem
litovala, protože tam byly nádherné opery všeckých těch klasiků
německých a tak, no ale prostě sme Češi a nepůjdem.

MB: tam ste nechodili. mhm. jasně. a ee takže to vlastně se to
jakoby projevovalo tím, že do některých kin chodili spíš Němci a do
některých Češi? takhle se to jakoby ro- rozdělilo?

LM: kdo měl, kdo měl uvědomění Čecha, tak nešel. to záleželo prostě
na každém člověku, jak se s tím vypořádal. ale naše rodina se s tím
až do konce nevypořádala že, dycky byla proti. a já dneska, ještě
mnohé věci mě štvou.

MB: hm. (.) a týkalo se to myslíte spíš jakoby toho programu, že
vlastně e [Češi chodili jenom]

LM: [ne, už ze zásady]

MB: nebo

LM: ze zásady, prostě to je německy a ne.

MB: mhm

LM: úplná ignorace.

MB: myslím jakoby ee nejen to, že to byla německá, e německé filmy,
ale i třeba, že to byla jakoby německá kina

LM: ano, ano, [ano, ano, ano]

RM: ale moje maminka zažila razie (.) v kině, jo, že hledali (.) a
hlavně (.) kontrolovali, jestli mají obč- e jestli mají průkaz
nějakej, jo?

LG: mhm

RM: a e hlavně to bylo kvůli tomu (.) že hledali třeba (.) nežádoucí
osoby (.) Židi nebo něco takovýho

LG: mhm

RM: který měly zák- e zákaz že (.) chodit j- za války (.) takže ty
razie bývaly (.) že to se (.) uprostřed filmu rožlo všechno (.)
přestalo se hrát (.) vtrhli tam (.) ti gestapáci a (..) a vyváděli

LG: ee (..) byly ty razie jako (.) časté (.) v tom kině?

RM: no tak to nevim jestli byly častý, ale byly

LG: a viděla maminka teda i když někoho třeba vyvedli nebo tak?

RM: no určitě

LG: [jo]?

RM: [určitě] (..) vyvedli

RM: my sme měli přátele

LG: mhm

RM: my sme měli (.) a ona byla oni utíkali v osumatřicátým roce celá
rodina utíkali z Vídně sem před Hitlerem

LG: mhm

RM: no a tady je to potom (.) zasáhlo, že a ona byla potom (.) tuším
v tom třiaštyřicátým roce zavřená do toho do (.) Terezína a (.) taky
chodili hodně do kina a to právě tenkrát při té razii (..) od té
doby potom už nešli (.) protože ee to bylo (.) velký štěstí velký
štěstí (.) nevím jakým způsobem se jim podařilo (.) teda vyklouznout
ven (.) v tom návalu nějak a ona teda proklouzla s ní aji s manželem
jejím (.) a on byl (.) odvedený do (.) pracovního tábora do Norska

a to ta ee ta ee paní Nojová ta (.) už nechodila
nikde (.) ale potom byla zavřená [že potom šla]...

LG: [to byla ta] to byla ta maminka toho...?

RM: to by- toho chlapce, no

LG: toho chlapce (.) mhm

RM: no no (...) [ten]

LG: [a] (.) oni se oni se jako nebáli po- porušovat ten zákaz (.)
to- toho choz- z- z- zení do kina?

RM: no tak s- pořád měli štěstí, že, tak

LG: mhm

RM: ale potom už to jako (.) pak už nešli (.)

ES: ovšem, člověk potom byl ovlivněn tím, že ta herečka prostě začla
jako v těch německých filmech. no a člověk cítil tak jako. to víte,
my sme byli jinak vychovávaní k tomu vlastenectví, takže když ona
začla hrát v německých filmech, nebo začala mít poměr s němec-
s Němcem, takže člověk jako už tu (.) sympatii ztratí.

LS: ta popularita klesla.

ES: ano.

LS: tady se vás zeptám, jak na vás zapůsobily ty změny po roce
třicet devět, když začaly platit protektorátní předpisy. konkrétně
v těch kinech, že jo? protože i v těch kinech byly nějaké změny.

ES: ano.

LS: jak to na vás působilo celkově?

ES: no (...) člověk k tomu měl strašnej odpor.

LS: hm.

ES: ke všemu, co Němci prostě zavedli, tak byl, byl. i když sme to
nemohli dat nějak zjevně najevo, ale ee ta výchova už v té základní,
základní škole nám dala tolik, že sme ten protektorát velice těžko
nesli.

LS: hm, hm.

ES: ale zase byly ty filmy.

LS: hm.

ES: tak člověk musel na ten německej jít, že, když-

LS: teď myslím třeba i vlastně v tom kině, mhm, tam byly otázky
jazyka, že jo? ee, třeba povinná němčina v těch titulcích musela
být.

ES: tak nakonec, víte, (..) já, protože můj tatínek byl živnostník.

LS: mhm.

ES: a jak sem vám na začátku řekla, že to byla německá čtvrt, že tam
bylo většinou jako obyvatelstvo německé (.), hlavně židovské. a to
židovské nepromluvilo česky. takže já sem uměla německy. mě totiž
dali třebas o prázdninách do Svitav, do kláštera k sestřičkám, kde
žádná sestřička neuměla slovo česky. takže- já sem ovládala němčinu.
takže mě, já sem nemusela číst titulky, já sem rozuměla.