Citát
10.377
173:180
ES: z Kounicově sme šli v první třídě. a byl to film o Ja- o
Kozinovi ((Psohlavci)).
LS: o Kozinovi to byl film.
ES: o Kozinovi. a tím pádem jak se tam objevil ten duch, tak já sem
okamžitě vyskočila, chtěla sem si sednout, jenomže sedadlo sklaplo a
já si sedla na zem. ((smích)) takže to byl-
10.377
681:687
ES: jenomže když to byly katastrofální okamžiky, tak sem zavřela
oči. ((smích))
LS: ((smích)) jo, jo.
ES: když se někdo topil nebo někdo někoho vraždil, nebo když tam
byla nějaká rvačka, tak
10.377
687:687
vždycky zavřela oči.
10.377
689:694
LS: ((smích)) a třeba, když byste ještě měla říct, jestli ste nějak
živě reagovali, v průběhu toho představení na ten film třeba hlasitě
nebo ste se bavili.
ES: no tak to víte, že když se tam objevil ten duch, takže kino
jako, to bylo zřejmé, že děcka jako vzdychaly nebo (..) vyjekly.
10.377
978:989
ES: chodil se svojí babičkou, ee, to bylo kino někde na Starém Brně,
a protože ona chuděra byla analfabetka, tak si brala mého manžela,
kterej jí četl titulky.
LS: aha, takže v tom kině se promítaly ty němé filmy?
ES: němé filmy s titulkama a můj muž té babičce ty titulky četl.
ovšem od diváků byl okřikován, že? a nebylo to vítaný.
LS: a to bylo až po válce ale, zřejmě.
ES: ne, to bylo za první republiky.
10.377
1266:1284
LS: jasně. a třeba vypozorovala ste nějaké změny v chování diváků
v tom kině? po tom roce třicet devět? změnilo se nějak chování
diváků v kině?
ES: na českých filmech diváci se projevovali, kdež-
LS: a jak se projevovali třeba?
ES: ee smáli se, když byla nějaká vtipná scéna. ale (..) hrobový
ticho za protektorátu. nedali vůbec najevo, jestli se jim to líbí,
nebo nelíbí, prostě-
LS: i u těch českých filmů, myslíte?
ES: i u čes- prostě byl, byl klid a pokoj, protože každej se bál.
LS: aha, takže lidi měla strach projev-
ES: strach dávat, ano, svoje pocity najevo. ano.
10.377
1013:1022
JV: a bavily ste se třeba s ňákými jinými diváky, nebo že tam bylo
něco vtipného, tak jestli ste to nějak okomentovaly [(s dalšími
dětmi)]
ŽH: [nevzpomínám si,] že bychom vedly ňáký hovory, rozhodně ne, my
sme byly opravdu celej život, já sem byla
JV: hm
ŽH: ee ňák ee docela sme si vystačili jako rodina.
10.377
1034:1047
JV: a vzpomenete si třeba ee em když ste byly na tom dětském, na té
dětské projekci, na tom představení, jak jak reagovaly ostatní děti,
jako byl byly to třeba hlasité reakce nebo [nebo jako]
ŽH: [no určitě]
JV: <zlobily> nebo prostě smály se nahlas nebo [mluvily nahlas]
ŽH: [určitě] určitě, o mluvení ne ale s- smích a dokonce třeba i
tleskot při při při
JV: takže hlasitá reakce tam byla ee
ŽH: určitě
10.377
1632:1646
ŽH: my sme byli odjakživa ukáznění, dobře vychovaný [rodinou, takže
sme]
JV: [takže ste neměli problém]
ŽH: nevybočovali z nějak, nebyli sme divoký ani n- neukázněný.
JV: a třeba vzpomněla byste si, jestli tam n- někoho museli
umravňovat nebo
ŽH: určitě ne, já ne
JV. ne ne ne
ŽH: já nemám takový vzpomínky.
10.377
1269:1334
LS: tak a teď bych se vás zeptal, jak ste se v tom kině chovala
obvykle?
SM: no.
LS: jako divačka. jak ste se chovala v kině tenkrát?
SM: jako jestli sem ňáký projevovala ee
LS: třeba.
SM: emoce
LS: třeba.
SM: a takhle nad [dějem toho]
LS: [nó no no].
SM: filmu?
LS: třeba.
SM: ((smích))
LS: na co si vzpomenete. cokoliv.
SM: no tak když to bylo něco e no tak ale to em ee když to bylo něco e
veselýho, což většinou to byly ty veselohry
LS: mhm
SM: český, že, no tak sem samozřejmě s tím prožívala taky tu radost a
smály sme se, zvlášť když sme byly s kamarádkama ještě e tak tima em ne
úplně odrostlejma, myslím si e no tak bylo to v tom gymplu už teda to
už člověk byl potom, že ((smích)) dospělej aj a už se musel chovat
taky, protože e teda ee tam taky nám na nás dbali teda, na naše takový
vychování, my sme měli takový kantory teda to bylo klasický gymnázium a
e latina, řečtina a em němčina samozřejmě pořád, že e no ale měli sme
ohromnýho třídního, na toho moc em m- moc ale to to vlastně vod ale že
který prostě em dbal i na to, aby sme se i tam teda jako chovali, čili
čili to em ňák bylo, no ale tak em když bylo něco v tom kině veselýho
em v tom filmu, tak sme se zasmály, zařehtaly sme se, česky řečeno, ano
jako takový děvčata mladý ještě, no.
LS: já sem myslel třeba i jestli se tam
SM: a
LS: jedlo jídlo ee nebo e jestli po skončení
SM: v tom kině?
LS: byl potlesk a
SM: né tak to určitě né.
LS: ne?
SM: no to byl na dvě hodiny, to nebylo potřeba. možná že e že em ňáký
takový oplatek nebo kousek čokolády, to snad ano, ale né abychom jedli
v kině, to teda já sem nezažila.
LS: mhm mhm
SM: to ne.