Citát
04.396
357:377
AV: mhm, vzpomenete si na nějakou třeby třeba i hlasitou reakci
během filmu, že třeba lidi začli tleskat něčemu, tak spontánně
[uprostřed], nebo pískat.
MH: [jo], tak to jsem zažil v osmašedesátým,
AV: mhm.
MH: to už bylo po okupaci, kdy koncem roku dávali tady v Moderně
((Moderna)) na Dominikánským dávali vod Jasného ((Vojtěch Jasný))
Všichni dobří rodáci.
AV: ano.
MH: a to skončilo a celý kino vstalo a tleskalo.
AV: mhm, mhm.
MH: (to ještě) bylo pod vlivem té okupace, že?
AV: ano, hm.
04.396
379:403
MH: no jinak byly filmy, který měly ten třeba jako v sedmačtyřicátým
dávali v Alfě ((Alfa)) čtrnáct týdnů opakovali ten, ee, americký
film Věčná Eva, to bylo s dean- s dean- s deanou darbinkovou
((Deanna Durbin)), že jo,
AV: ano, ano.
MH: to dávali čtrnáct čtrnáct týdnů.
AV: čtrnáct týdnů. <viděl jste to víckrát>. [((smích))]
MH: [viděl jsem, viděl]. no a chodil jsem hodně, dávali tady tři
filmy s Ritou Hejvort ((Rita Hayworth)), že jo,
AV: mhm.
MH: se přiznám, že jako šestnáctiletý jsem byl do ní zamilován, že,
AV: ano.((smích))
MH: takže jsem chodil víckrát na ty její filmy.
AV: mhm, mhm.
MH: to bylo Krásnější než sen, Gilda a Modelka.
04.396
702:783
AV: byl jste někdy přítomný promítání filmu v domácnosti? nějaké
soukromé projekce...
MH: byl.
AV: hm. (.) takže někdo z vašich známých měl promítačku [a byla ta
možnost]...
MH: [ano, ano, ano]. (.) jeden můj spolužák, právě jeho otec byl
univerzitní profesor,
AV: hm.
MH: tak ten měl šestnáctku promítačku, že jo, velkou,
AV: hm.
MH: tak tam se promítalo vždycky filmy, asi půjčil z půjčovny a...
AV: hm.
AV: a tak to mělo určitě zvláštní atmosféru, že? [najednou
v takovém] soukromém prostředí...
MH: [ano, ano]. no, člověk mohl přijít do toho <mluvit> ((smích))
AV: <ano, to máte pravdu>.
MH: dělat poznámky...
AV: hm. takže taková diskuze tam byla, že jo, ohledně toho... a měli
jste to třeba nějak, že to bývalo pravidelně nebo...
MH: né...
AV: tak jak to bylo, nebylo to... nárazově, tak různě, [náhodně]...
MH: [no totiž], abych řekl, to byl takovej klub jako.
AV: hm.
MH: tam vždycky někdo byl.
AV: hm, hm.
MH: vod vod třech do deseti lidí, voni měli obrovskou knihovnu,
AV: hm.
MH: ten jeho otec, že. teď tu promítačku, hrával se tam ping-pong,
karty...
AV: aha.
MH: takže když tam člověk šel, vždycky tam někoho našel.
AV: hm, hm. a tady v Brně teda?
MH: v Brně. v Žabovřeskách, ano.
AV: hm. a v kterých letech tedy, asi, jestli to můžete si tak
vzpomenout...
MH: tak devětačtyřicet až (.) šesta sedmapadesát.
AV: hm. a promítali jste si české filmy i zahraniční...
MH: české, české.
AV: české a..
MH: to pamatuju na je-, to byl slovenskej film Hlavátky.
AV: hm.
MH: o těch rybách, že.
AV: hm. (...) takže ty příležitosti byly různé. že to byl, jste měli
takový klub a prostě promítaly se filmy.
MH: dokonce jeden čas o nás měla zájem estébé ((STB)), c- co to tam
scházíme, co děláme... ((smích))
04.396
875:880
MH: [akorát] takovej zážitek, to bylo někdy v sedmačtyřicátým si
vedle mě sedly dvě cigánky,
AV: hm.
MH: ještě v těch barevnej šatech a ty smrděly <strašně
04.396
882:901
AV: ((smích)) jaká byla atmosféra v kinech po osvobození?
MH: no tak, tak ( ) to sem začaly chodit ruský filmy,
AV: hm.
MH: ovšem ty se brzo vomrzely, poněvadž voni z těch Němců dělali
vyložený blbce.
AV: hm.
MH: že člověk si říkal, jak teďka (tehdá) s něma mohli takhle
válčit, kdy- když z nich dělají takový blbečky.
AV: hm.
MH: no a pak začaly chodit anglický filmy, to byly ty válečný
nějaký, nó a (.) koncem šestačtyřicátýho jsem přišel, říkám, to byla
ta Lidská komedie, americký film, pak Historky z metropole, no a pak
začaly ty americký filmy a to všechno. bylo na co chodit.
04.396
1093:1109
MH: v sedmačtyřicátým dávali v Alfě ((Alfa)) nějakej ruskej film o
operaci oka.
AV: hm.
MH: a jak se to (jen) běželo, mně se (udělalo) špatně, jsem vyšel
ven a oni už na to byli zvyklí a řekli, vám je špatně, jo, tak tady
máte vodu. ((smích))
AV: ((smích)) <už věděli, že nejste první jako, tak už...> ((smích))
MH: (zpočátku) to bylo dobrý, jak říkám, ale pak ukázali zblízka to
voko, jak se to chvělo, že jo, tak...
AV: přes celé plátno, přece jenom.
MH: no.
04.396
1164:1173
AV: kupoval jste si lístky nějak dopředu, šlo to kupovat nějak
dopředu na ty premiéry?
MH: no, dalo se předprodej, ale vobyčejně bylo dostat
AV: hm.
MH: před před představením.
AV: před přímo, před představením.
04.396
1381:1396
AV: hm. (.) to je zajímavé ještě, přemýšlím nad těmi, ee,
projekcemi, co jste se jich účastnil v těch bytech, že to opravdu
muselo mít zvláštní atmosféru...
MH: ano.
AV: že, jak říkáte, že to byl fakt takový klub, (.) s tou
promítačkou...
MH: no tak tam se dělalo všechno, jak říkám, tam se promítalo, četlo
se, hrál se ping-pong, karty se hrály...
AV: hm.
MH: jak vám říkám, jeden čas se vo to začali zajímat estébáci
(STB)), co co co tam je za schůzky ((smích))
04.396
1409:1419
MH: jinak nic tak nevím... no tak, se stávalo, že prostě vobčas
vypli eletriku, že.
AV: stávalo se to.
MH: stávalo. hlavně v těch padesátých šedesátých letech dost často
vypínali...
AV: hm.
MH: i v domácnostech.
04.396
128:143
LS: dobře, to uplně stačí, teď bych se vás zeptal, kdy pro vás
skončilo pravidelné navštěvování kina.
JN: kdy skončilo? (..) no to sem...
LS: zkuste tak přibližně tipnout rok.
JN: no to, to bylo snad v pětaštyrycátým roce.
LS: v pětaštyrycátým rocem, potom už jste...
JN: pak už sem neměl žádný zájem ani čas, jo.
LS: hm, hm.
JN: chodil sem do kina, já jenom čím dál to bylo míň, jo,