Citát

Rozhovor vedl/a: Pavel Skopal, Petr Szczepanik, Jiří Voráč
Rozhovor přepsala: Jana Volková
Datum a místo: 17.10.2008, FAV

Rok narození: 1922

Národnost rodičů: Matka z německé židovské rodiny, vychována česky.
Otec z ladýnské rodiny (Jižní Tyrolsko), vychován německy.

Bydliště do roku 1945: Narátor se narodil v Praze. Asi v roce 1926 se
jeho rodina přestěhovala z Prahy do Brna, nejprve na Lerchovu ulici
(Masarykova čtvrť, Brno-střed), následně se přestěhovali na jinou
ulici, na jejíž jménu už si narátor nevzpomíná. Poté bydleli v bytě na
Úvoze (městská čtvrť Veveří, Brno-sřed). V roce 1938 nebo 1939 se
narátor přestěhoval do Prahy, roku 1949 emigroval do USA.
Povolání: vysokoškolský učitel
Povolání rodičů: otec ředitel divadla, matka v domácnosti
Sourozenci: xxx

PSk: dovolil bych si teda takový jako krátký úvod, em takový situování
toho rozhovoru. my bychom, nás zajímá především ta brněnská oblast,
PD: ano, [jistě.]
PSk: [a chtěli] bychom em vlastně ten em rozhovor vést skrze vaší
osobní zkušenost em s návštěvou kina, jako takové východisko. em vy ste
vlastně bydlel v Brně do kterého roku.
PD: do Mnichova. to znamená do třicátého osmého, třicátého devat-
devátého roku.
PSk: a potom po válce ste se nevrátil do Brna.
PD: ne. [potom sem]
PSk: [ste byl pak v Praze.]
PD: sem, sme šli do do Prahy, a roku osuma- devětaštyrycet sem utek do
Ameriky.
PSk: hm
PD: no a od tý doby sem tady byl několikrát, taky sem učil na katedře,
na katedře germanistiky a to je vše.
PSk: takže bychom em začali tím raným obdobím vašich vzpomínek, em vy
ste ročník devatenácet dvacet dva, takže předpokládám, že ta, ty vaše
první zkušenosti diváka kina budou někdy z druhé poloviny dvacátých
let, mohl byste zavzpomínat em na to vlastně první dětské období, a
období rano-školní em návštěvy, do kterých kin ste chodil? a s kým?
PD: no, měli sme slečnu abych se přiznal, byli sme buržoazní, pracující
inteligence by se tomu řeklo. (a teda) měli sme slečnu, kerá mě vedla
do grand kina ((Grand - ul. Silniční)), páč vona byla ze Starýho Brna,
((Staré Brno)) a tam sme se každou sobotu dívali na americké komedie,
Laurel a Hardy, a tak ty krátký ovšem, ne delší film. to bylo vždycky
několik najednou. a potom si matně vzpomínám a, ale mohu se mýlit, že
existovalo něco jako Bio Sibiř. musíte mě poopravit jestli, Královo
Pole.
PSk: v poválečných letech určitě, ale jestli se to takto [menovalo]
PD: [ne ne ne,] to bylo, to bylo před válkou.
PSz: no, od roku dvacet dva už.
PD: jo. tak tam, tam mě taky vedla, em tam sem taky strávil, v sobotu
odpoledne byla dětská představení, a tam byly český filmy historický,
tam byl Svatej Václav, ((Svatý Václav)) tam byl em (.) něco s Bezdězem,
a to si matně pamatuju, ale byly to český filmy, historické. vona ona
si myslela že to na mě působí. já sem spíš ty americký komedie,
PSz: hm
PD: kerý byly em ty dělal tenkrát hel rouč. ((Hal Roach)) ale to sem
zjistil až dvacet let později. ale ty byly v grand kinu ((Grand - ul.
Silniční)).
PSk: a vy ste bydleli kde?
PD: my sme bydleli na Úvoze, tenkrát, nejdřív v Lerchový, ((Lerchová))
na Masarykově čtvrti, to nevim kde sme bydleli, to sem zapomněl, ale
potom sme bydleli na Úvoze číslo jednadvacet, to vím, tam sem se
podíval nedávno, tam se moc toho nezměnilo. jenom že tam byla cihelna
ta tam není.
JV: a vy ste přišel kdy teda do Brna z em z, vy ste se tady nenarodil
že jo, [vy ste se narodil v Praze a v kterém no]
PD: [né, já sem se narodil v Praze,] tak sem byl prvních pět let v
Praze, nebo šest let,
JV: jo
PD: nebo pět. a potom s rodinou s otcem a s matkou sem do tý Lerchový a
do, [na Úvoz]
JV: [takže někdy] v roce dvacet sedum ste přišel do Brna, zhruba.
PD: já myslím dvacet šest.
JV: jo.
PD: ale nevím přesně, tak nějak.
PSk: hm [tak]
PD: [spíš] dvacet šest myslím, no.
PSk: takže ta první zkušenost byla určovaná vlastně výběrem em [té
slečny která se o vás starala.]
PD: [no výběrem slečny (Thotový),] kerá byla ze Starého Brna, vodila mě
taky na plovárnu na Starým Brně, ((Staré Brno)) to byla moje první, a
vedle někde bylo grand kino ((Grand - ul. Silniční)), to vim.
PSk: hm
PD: a potom Bio Sibiř. no a potom sem jako do školy a potom začal, já
vím že sem do biásků chodil velmi často, poněvadž existovalo něco jako
soutěž. kdo pude nejvíc do biásků. a já sem měl malej kalendář, takovej
červenej, a tam sem si zaznamenal bio- biografy a filmy, a taky
kolegové někteří to měli, a kdo měl víc, ten to měl dobrý. a já sem
toho měl dycky nejvíc. ((smích))
PSz: takže to byla vaše soutěž jako kamarádů,
PD: [jo jo]
PSz: [né nějaká] jako reklamní akce.
PD: ne ne, to byla soutěž kamarádská, více méně, žádný ceny nebyly.
PSz: hm
PD: leda cena kdo unik rodině spíš, že jo.
PSz: hm
PD: no
PSz: a takže vy vy pamatujete němý film vlastně ještě tím pádem.
PD: no němý ale taky mluvenej, to,
PSz: no
PD: já si pamatuju něco co je důležitý pro dějiny biografu, a to je na
školní cestě z, z Úvozu přes Údolní, k německému gymnáziu ((Masarykovo
německé státní gymnázium)) kde sem tenkrát byl, to je teďka ňáká
akademie, že, tam na půl cesty visely takový ty skříňky, kde oznamovali
programy biografů,
PSz: hm
PD: a programy, ňáká vysoká škola lidová tam byla.
PSz: hm
PD: taky. tak já vím že najednou vidím plakát mlu- první mluvenej film
v Brně, sany boj. ((Sonny Boy))
PSz: hm
PD: nikdy sem to neviděl ale vím že, taky vím z literatury že to muselo
být roku osumadvacet,
PSz: hm
PD: takže sem to prožil aspoň na školní cestě. a potom v těch soutěžích
sme to brali všelijak. em já sem byl často v Universu, Universum, to
bylo v Nový, na Nový třídě, ((Nová ulice))
PSz: hm
PD: Lidická dnes,
PSz: hm
PD: sem se tam díval nedávno, tam je Městské divadlo, ne?
PSz: hm
PD: a tam sem viděl ohromně důležitej kla- americkej klasik, šou bót.
((Show Boat – Loď komediantů))
PSz: hm
PD: první verzi, kde zpíval em robson, ((Paul Robeson)) misisipi
((Mississippi))
PSz: hm
PD: no to bylo ohromný, a taky se ukázalo, no později se objevil v
Moskvě a bůh ví kde, v Americe měl velký potíže, že to byl důležitý
film. v dějinách filmu vůbec. em k tomu dodám moje paní je z Neapole,
mladší než já, vyrostla, doma se dívali na televizi už, na filmy starý,
každej den vod dvanácti do tří hodin do noci, a zvláště, její zvláště
oblíbený film je šou bót ((Show Boat – Loď komediantů)) první verze.
pak sme si to <koupili a pouštíme si to> na domácí aparatuře.
PSz: hm
PD: to si pamatuju velmi přesně. to byla velká událost.
PSz: a to byl vůbec první zvukový film, který přišel dó do
Československa [tehdy, v Praze no,]
PD: [(vážně?) já nevim, no]
PSz: v kině Lucerna.
PD: hm
PSz: a vy si pama- pamatujete co to pro vás znamenalo ten přechod od
toho němého filmu ke zvukovému? jestli to ňák [změnilo]
PD: [vůbec] ne. já sem to bral úplně jako,
PSz: úplně jako...
PD: přirozená tehc- technolo- přirozený technologický vývoj. to pro mě
znamenal převrat vlastně.
PSz: hm
PD: jenom se na to koukat to znamenal pře- to byl převrat.
PSz. hm
PSk: kdybych se vrátil k té vaší vlastně rodinné situaci a motivaci, em
rodiče vám ňák zasahovali, nebo chodil ste i s rodiči do kina? určovali
nějak [ten]
PD: [málo,] to vám řeknu, tos to to moje rodina byla divadelní. můj
otec byl dramaturg, ne v Praze, a tady ředitelem německýho divadla,
moje matka dělala kostýmy často, a to bylo všecko, no, všecko, ten
zorný úhel byl dramaticko divadelní. a o kinech málo věděli. a já
myslím že to byla z části moje opozice, proti rodinným, rodinnému
pohledu na na umění. že to bylo divadlo a nic než divadlo.
PSk: hm a to že ste vlastně byl z em z česko-německé rodiny,
ovlivňovalo to nějak tu vaši zkušenost že by, směřoval vás třeba otec,
nebo pamatujete si na to že některá kina byla více německá? pro
[německé publikum?]
PD: [ne, vůbec,] to bylo úplně, to bylo úplně, em tolerantní není
správný význam, páč na tom nezáleželo prostě. moje matka nejenom byla
česky vychovaná a byla ze židovský rodiny, takže v národnostních
otázkách byla velmi tele- tolerantní. to nebylo důležitý vůbec, k tomu
musím dodat, že můj otec byl z rodiny ladýnské, to vám musím vysvětlit
asi co to je, to je menšina v jižních Tyrolích, dneska má asi čtyřicet
tisíc lidí, kerý mluví ladýnským jazykem, kerý je, jako stará
provensálština, románský jazyk, a tam žili prostě v tom Valdygardeno,
do roku osumnácet šedesát, to byla monarchie stará, potom to byla, no
rolnická fam- em rodina, neměli co jíst, poněvadž těch lidí bylo mo-
moc, tak se nejdřív vodstěhovali do do Lince, tam se taky neuživili,
potom se odstěhovali do Prahy, do Týnského dvora, a můj děda prodával
tyrolské řezbařské práce. ale orientovaný tenkrát už na němčinu, páč
ta, to souvisí s tou ladýnskou situací, v jižním Tyrolsku, který dnes
je italské, že tenkrát se orientovali na němčinu, né na italštinu. i
dneska já mám tam příbuzný, kerý sou trilingváni. ladýnsky, německy,
italsky. tím chci říci, že pro mýho otce národnostní otázka de fakto
((de facto)) neexistovala. to byl, jemu to bylo je- jedno. on sice byl
vychován německy, dělal do německýho dramatu, ale babička v Praze ještě
mluvila ladýnsky, a modlila se ladyn- ladýnsky. takže, neby- nebylo to
jako kdyby byl pocházel z Ústí nad Labem nebo,
PSz: hm jasně
PD: nebo z Liberce, jako, to byl velkej rozdíl.
PSz: ale vy ste stejně asi ty národnostní otázky vnímal trošku
citlivěji, než [em]
PD: [no jo] dycky ten, páč sem je vnímal kriticky, že jo.
PSz: no a právě z toho hlediska, všiml ste si toho že ta em otázka
vztahu mezi Němci, Čechy, případně ještě Židi tady v Brně, pokud de o
kina, hraje ňákou roli? to znamená že původně byli vlastníky kin
především Němci, nebo židovští Němci,
PD: židovští Němci [no,]
PSz: [a po] roce devatenácet devatenáct začaly přecházet ty licence
PD: jo
PSz: do rukou českých spolků, ale pořád tam byli ti němečtí majitelé
[vlastně, a a my z literatury víme že to ňák ( )]
PD: [jo, no jo to bylo tak vzdálený.]
PSz: hm
PD: já sem byl kluk,
PSz: [jasně.]
PD: [já sem] o tom nevěděl.
PSz: hm a nevšiml ste si toho že em například Němci reagujou jinak na
em filmy třeba české, nebo německé s českými titulky, než Češi, nebo
naopak, že Češi reagujou jinak na německé filmy kde je špatný em špatný
překlad,
PD: to já nevim. abych se, já myslím že, já sem viděl filmy české, já
sem viděl filmy filmy německé, francouzské byly,
PSz: hm
PD: někeré italské, hlavně francouzské v tý době. ale neviděl sem
velkej rozdíl. a em já mluvim vo vo Brnu před rokem třicet šest,
PSz: hm
PD: to je před henlajnem, ((Henlein))
PSz: hm
PD: kde ty věci nebyly tak rázně definovaný ještě.
PSz: hm
PD: to se všechno motalo všelijak, že, ovšem byly byly raný nacisti, to
vám ještě vyložím, a byli čeští nacionalisté, ale mezi tím bylo sto
tisíc lidí kerý prostě žili.
PSz: takže třeba Jugendkino ste nenavštěvoval, pro [německou mládež.]
PD: [jo, tam sem musel.]
PSz: to [to,bylo hm]
PD: [s jugend, ((Jugendkino)) jako] em s, třídou,
PSz: hm
PD: tam nás hnali, do do Jugendkina ((Jugendkino)), tam tam sem viděl
jeden film, který mi zůstal v paměti, Dunaj, Donau.
((neidentifikováno)) no to brali vod začátku až do Černýho moře.
PSz: hm
PD: na to sem myslel když padesát let později klaudio magres, ((Claudio
Magris)) italskej autor z Terstu, napsal knížku Danubia, ((Danube)) kde
dělal totéž. a díval se na ten tok a na kulturní dějiny, a států a
regiónů kerý se Dunaj, ke- kerejma Dunaj proplaval jako.
PSz: protože z literatury vy- vyplývá že to bylo asi jediné německé
kino v Brně, to Jugendkino aspoň aspoň původně,
PD: no, von ten Jugendkino podle mý paměti byl umístěn v takzvaném
léringshajmu ((Lehringsheim)). to znamená tam byli učni němečtí, že,
PSz: hm
PD: takže to byla německá instituce. ale když se podíváte na program
jiných kin například Central,
PSz: hm
PD: nebo Kapitol,
PSz: hm
PD: nebo Moderna, tam bylo, tam byly převážně němeč- německý filmy. to
je úplně jasný.
PSz: hm
PD: a jenomže, já si pamatuju na Central, kde bylo hodně německých
filmů, tam taky promítali Brechtův ((Bertolt Brecht)) drajgrošnoper
((Die 3 Groschen-Oper – Žebrácká opera)) takže rozlišovat mezi českým
filmem a německým filmem před třiatřicet, em je trochu, no zkrácená
perspektiva, páč mezi těmi německými filmy byly taky důležitý jako em
Brecht, ((Bertolt Brecht)) drajgrošnop ((Die 3 Groschen-Oper – Žebrácká
opera)) hudba, hudbu dělal jeho, já už si teď nepamatuju kdo, dvorní
kapelník hrál foster ((Rudolf Forster)) a tak dále, to byla úžasná
událost.
PSz: hm
PSk: vy ste říkal že ste teda šli do jůgendkina, ((Jugendkino)) že ste
tam byli hnáni, to znamená že to byl jako školní
PD: no to byly školní em vycházky, jako celá třída pochodovala.
PSk: takže ste chodili pravidelně jako [se školou?]
PD: [já myslím] jo. ale nebylo to tak často zas. se nepamatuju,
PSk: hm
PD: na moc filmů. to byly kulturní filmy.
JV: a se školou německou, že jo vy ste chodil nejdřív do německé školy,
PD: jo jo.
JV: a potom teprve v osumatřicátém do [české, že.]
PD: [sem přešel] do [českého gym-]
JV: [čili tohle bylo] z té fáze (němec-), [když ste chodil do německé
školy.]
PD: [to je fáze německá,] jo,
JV: to je důležitý.
PD: jo. no to zřejmě ten já sem se díval do novin, to je dnes Art kino,
ne?
PSz: ano ano.
PD: eště sem, se tam musím podívat jak to vypadá [uvnitř jako.]
PSz: [ulice celá] hm
PSk: zajímavá byla ta vzpomínka em s těmi kamarády, takže vy ste
chodili, vy ste měli krou- em jako skupinu kamarádů,
PD: no
PSk: kte- em to bylo v kterém, kolik vám asi bylo.
PD: no, no bylo nám jedenáct dvanáct myslím. dvaatřicet třiatřicet
čtyřiatřicet tak ňák.
PSk: takže vy ste se předháněli vlastně kdo chodí častěji do kina.
PD: jo jo. a kde nás pustí, poněvadž to bylo důležitý. páč pod
šestnácti lety zákonem sme tam nesměli. jenomže, když sem tam šel v půl
třetí, nebo v půl čtvrtý, nebyl velkej prodej, tak nás ty biletérky
pustily. hlavně v oraniem kino. ((Orania)) ((smích)) to byl ráj
mládeže. každej film kerej byl <zakázanej, do šestnácti let,> v půl
třetí ste tam klidně mohl.
PSk: takže to mělo pověst kina, kam chodila mládež protože se tam
snadněji dostala.
PD: jo. já si pamatuju, to bylo věhlasný, hráli nějakej německej film
((neidentifikováno)) s albersem, ((Hans Albers)) a s francouzskou
herečkou ((neidentifikováno)), a chvíli bylo vidět jak obnaží levý prs.
to se rozneslo po gymnáziu, velmi rychle.
PSz: hm a vy ste s těmi kamarády mluvili německy?
PD: s těmi jo, no.
PSz: hm a pamatujete si jestli třeba zaměstnanci kina mluvili em
německy nebo česky, lišilo se to?
PD: já myslím zaměstnanci dycky mluvili česky.
PSz: mluvili česky spíš.
PD: jo jo.
PSk: a čím to bylo že teda toto kino mělo takovou jako liberálnější
nebo em atmosféru nebo že na to míň dohlíželo.
PD: no já nevim,
PSk: [netušíte?]
PD: [bylo to] malý kino, ne- neprodali dost vstupenek, tak tam pustili
kde koho.
PSk: hm
PD: i mládež pod třináct nebo čtrnáct. a to se rozneslo ovšem po
školách, no, že tam...
PSk: takže to byl vlastně pro vás mezi em kamarády jedno z kritérií
takového jako vítězství klukovského a potom ještě záleželo i na typu
filmů na které ste vybírali? měli ňáký jako mezi vámi větší jako,
PD: no jo no,
PSk: lepší [pověst]
PD: [každej] měl svoje jako. ale těžko se někdy dostat, já vim že v
biografu Republika, kerý bylo, sme jeden čas bydleli potom v Český
ulici, tam byly ty kaubojky ((kovbojky)), kerý mě moc zajímaly, ještě
dodnes mě zajímají moc. ale dostat se tam, to bylo nemožný, když vám
nebylo šestnáct. tam byl dozor, to bylo vnitřní město, tam tam byl
přísnej dozor. kdežto ora- oranium, ((Orania)) to bylo za Kolištěm bůh
ví kde, a tam se na to nedívali tak přísně jako.
PSz: a dokážete si vybavit jak vypadalo to filmové představení? kromě
toho že tam byl film, pokud jde o uvaděče, přestávku, reklamy krátké
[filmy]
PD: [no nejdřív] se sedělo v předsíni, takový židličky [byly,]
PSz: [foajé] ((foier)) hm
PD: kolem zdí, to v oranium ((Orania)) přesně vím,
PSz: hm
PD: každej si sed na tu židličku, tam se patnáct jich tam bylo, malej
malé malá předsíň, a potom přišel ten biletér, nebo byla to biletérka
obyčejně, kerá votevřela dveře a říkala, jede se, no tak sme se hrnuli,
a myslím že sme sedli kam sme chtěli, více méně, ačkoliv bylo číslo,
tenkrát.
PSz: a co bylo pak? jak začínalo představení?
PD: začínalo to reklamou, potom byl kulturní film, někdy žurnál,
PSz: hm
PD: a potom hlavní film.
PSz: hm
PD: a potom byla přestávka.
PSz: hm
PD: v tom filmu. (to člověk) zase šel ven, moh si koupit cukroví,
PSz: hm
PD: to pro, potom v Praze bylo velmi důležitý když člověk chodil s
dívkou do biásku aby ji taky koupil,
PSz: hm
PD: kafe nebo sodovku, eskimo brik ((Eskymo Brück)), potom pišudru,
vždycky.
PSz: a pamatujete si jestli ty reklamy obsahovaly i reklamy na filmy?
ve smyslu foršpanu? to znamená těch krátkých [filmů, to ne?]
PD: [ne, ne,] ty obsahovaly obchodní detaily, kde koupit to nebo ono.
PSz: čili statické, to byly jenom s- [slajdy.] ((slide))
PD: [to byly] projek- projekce,
PSz: hm
PD: statické.
PSz: hm
PD: určitě jo.
PSz: a nebo ještě možná gramofonové desky se pouštěly? nevybavujete si?
PD: no jo k těm projekcím,
PSz: k těm projekcím.
PD: k těm projekcím.
PSz: hm a vzpomínáte si na to že by tam ňákou roli hrály živé prvky? to
znamená em komentátor ještě v těch dvacátých letech, živá hudba, nebo
PD: ne
PSz: i ňáké prology ve smyslu divadelních čísel před těmi
PD: ne, ne.
PSz: filmy nic takového.
PD: ani v jednom divadle se nepamatuju na to.
PSz: hm
PD: to až pozdějc pamatuju, snad, no jo, taky v Americe v Berlíně
jednou sem byl na pancerkrojzer potěmkin, ((Panzerkreuzer Potemkin –
Křižník Potěmkin)) na luxembu- Luxemburgu je náměstí, takový pietní,
PSz: hm
PD: trochu demonstrativní představení,
PSz: hm
PD: a tam hráli na piáno jako.
PSz: hm
PD: živě.
PSz: čili vy si z těch dvacátých let hudbu živou nepamatujete, vy ste
PD: vůbec ne.
PSz: ona byla v těch kinech, takže si,
PD: [jo jo, ale nepamatuju se.]
PSz: [to ste nevnímal natolik abyste si] to zapamatoval.
PD: možná dvacátá léta, vy myslíte tak dvaadvacet třiadvacet.
PSz: ne ne, to bylo i koncem dvacátých [let.]
PD: [koncem.]
PSz: hm
PD: to si vůbec nepamatuju.
PSz: hm
PSk: kdy byste řekl, že se pro vás změnila ta em vlastně role té
návštěvy kina. bylo to s tím, že ste třeba začal chodit s přítelkyní,
nebo bylo to změnou š- em ve studiu, nebo [až]
PD: [to se] nezměnilo. já sem na českým gymnáziu sem hodně pracoval,
tak sem měl méně času, taky em byla situace politicky napjatá, každej
četl noviny a diskutoval, tak bi- biásek nebyl tak důležitej, že jo.
ale chodilo se do biásku. ale eště bez dívek, to je to začalo pro mě až
v Praze.
PSk: hm
PD: na Akademickým Gymnaziu. to se potom celá situace mění, páč musí
člověk do Juliše ((Juliš)), nebo do určitých biografů nemůže s tou
dívkou, vona taky,
PSz: takže tady [v Brně]
PD: [musí]
PSz: ste chodil s kamarády.
PD: prosim?
PSz: tady v Brně ste chodil s kamarády.
PD: v Brně to byli, to, buď sem šel sám, [nebo s kamarády.]
PSz: [úplně sám?]
PD: jo.
PSz: už v těch jedenácti dvanácti letech ste...
PD: jo jo, no dvanácti tři-, dvanácti (až) čtrnácti.
PSz: anebo s tou em [guvernantkou]
PD: [s tou] slečnou.
Psz: hm
PD: kerá si ty filmy ovšem vybírala sama.
PSz: já bych se ještě vrátil k jedný věci o které ste mluvil, to je to
jídlo, jídlo a pití v kině. em vy ste říkal, že si vzpomínáte na
konkrétní výrobky, které ste si tam kupoval, konkrétní em
[(laskominky,)]
PD: [no to byla,] to bylo v to bylo v době už pražský.
PSz: to už bylo, jasně.
PD: to v Juliši ((Juliš)) vim, to bylo tenkrát snad nejelegantní to byl
nej- nejelegantnější biograf, když sem měl dívku a rande, a když sem ji
pozval tak ona chtěla do Juliše ((Juliš)), a tam biletérky prodávaly
eskimo brik, ((Eskimo brück))
PSz: hm
PD: takovou zmrzlinu.
PSz: hm čili tady v Brně ste em si nevybavujete že byste pil nebo jedl
něco v kině.
PD: né, páč sem neměl peníze na úbyt. myslím.
PSz: hm
PD: to <stačilo možná> to stačilo zrovna na vstupenky a už nevim ani
kolik ta vstupenka stála tenkrát.
PSz: tam se to lišilo podle sedadel právě. vy ste říkal že ste si sedal
kam [chtěl ale ono to bylo rozdělený]
PD: [no vodpoledne jo.]
PSz: odpoledne, mohlo to být šedesát halířů a mohlo to být i šest
korun, takže...
PD: no jo, já si vzpo- vzpomínám na dvě koruny padesát, nebo tak nějak.
PSz: hm
PSk: vzpomenete si podle čeho ste vybíral filmy, vy ste už zmiňoval ty
em plakáty, reklamní, vzpomenete si em na to jestli noviny bylo pro vás
rozhodující nebo jestli to byly ňáké zvláštní reklamní akce na některé
filmy, jestli měly ňákou propagaci speciální?
PD: no já sem to měl z novin. anebo sem obcházel prostě město a viděl
sem co hrají. páč byly taky ty vývěsní skříňky.
PSz: hm
PD: po městě. a ty byly pro mě důležitý páč tam visely dycky takzvaný
stils. ((stills)) že jo.
PSz: fotosky.
PD: foto stils, ((photo stills)) tam bylo oznámení titulu a kde to
hraje, ale tam byly taky tři stils, ((stills)) kde ste viděl kdo hraje
například.
PSz: hm
PD: to bylo pro mě snad nejdůležitější.
PSz: a vzpomenete si na konkrétní hvězdy, které pro vás byly důležité
tehdy?
PD: ferbaska. ((Věra Ferbasová))
PSz: hm
PD: ((smích)) já se pamatuju, Věra Ferbasová, jednou du kolem nádraží,
tady v Brně, no a už mně bylo asi šestnáct nebo patnáct. a stál stál
tam hlouček lidí u vchodu, a voni říkali, ferbaska jede, ferbaska de
((Věra Ferbasová)). tak sem se hned přifařil, k tomu hloučku, a
najednou vychází ferbasová ((Věra Ferasová)) s růžema v náručí, lidi
tleskali já taky, a byl sem pyšnej na to že ji vidim.
PSz: hm takže z českých herců ferbasová ((Věra Ferbasová)), a byly i
nějaké zahraniční hvězdy? které vám...
PD: no ještě musím jednu s- story vám musím vyložit. páč to sem hrozně
pochodil v rodině, já sem dycky o Velikonocích jezdil k babičce do
Prahy, a voni mi dali kapesný sebou, aby babička neplatila na (mě.) tak
já sem já nevim já sem měl třicet korun kapesnýho na celý Velikonoce.
když sem byl v tom vlaku, a jelikož sem byl velkej kavalír a džentlmen
tak si říkám, já jdu do jídelního vozu teďka. co dělá džentlmen když
jede rychlíkem do Prahy. tak já tam du, kdo tam sedí hned to sem je
poznal, Antonie Nedošinská a...
JV: pištěk ((Theodor Pištěk st.)).
PD: pištěk starší ((Theodor Pištěk st.)). tam seděli. no tak já koukal,
sedl si, abych to všecko viděl, objednal sem si řízek, a malinovku,
pivo ne, stálo to takřka třicet korun. přijdu k babičce a druhej den
říkám <nemám už kapesný,> tak byl velkej frmol v rodině. ale pro mě je
to důležitý, já sem seděl takřka vedle nedošínský ((Antonie
Nedošinská)).
PSk: a takže vy si nevzpomínáte na to že byste šel s některým z rodičů,
že by vás vzali na určitý třeba film že byl pro ně, považovali ho za
[důležitý]
PD: [já] jak říkám, moje rodiče na film nebyli.
PSk: hm
PD: ty chodili do divadla. každej večer, no otec páč tam musel a matka
taky více méně.
PSz: hm
PD: a já taky chodil do divadla a do, do opery hlavně tady v v pondělí
a v úterý, v divadle v tý opeře hrálo hrála německá opera. a to mě
rodiče vzali sebou, seděl sem v ředitelský lóži, ale jenom do devíti
hodin, potom sem musel domu, tím se stalo že znám všecky opery, ale
jenom první jednání. ((smích)) konec už neznám. to muselo to doháním
celej život jak,
PSz: hm
PD: co se děje v Turandot v třetím jednání.
PSz: hm já bych se ještě jednou vrátil k tomu jak ste si vybíral ty
filmy, takže vy ste nejčastěji viděl em obrázek na ulici, ve [vitríně,]
PD: [no jo, ve]
PSz: a viděl ste tam ňákou hvězdu,
PD: jo.
PSz: která vás zaujala.
PD: no jo.
PSz: takže ste se neřídil tím jestli je to ňáký žánr, který [( )
nebo]
PD: [na žánry se] né, spíš lidi kerý tam hráli.
PSz: hm
PD: a to sem (měl) dost širokej pohled jako.
PSz: a vzpomenete si ještě na někoho kromě té ferbasové ((Věra
Ferbasová))?
PD: no, z protektorátu znám nazpaměť všecky. Adina Mandlová, nejvíc se
mi dycky zamlouvala golová, ((Nataša Gollová))
PSz: hm
PD: taky sem o ní napsal v tý (knížce) že to byla nejinteligentnější
žena vůbec, v českým protektorátním filmu.
PSz: no k těm em nejpopulárnějším hvězdám zahraničním v té době patřila
třeba Greta Garbo, nebo vily frič ((Willy Fritsch)), [ty to]
PD: [no jo no,] no vily frič ((Willy Fritsch)) je rozdíl, páč to vám
musím vyložit, já sem napsal knížku o filmech,
PSz: hm
PD: páč vili frič ((Willy Fritsch)) hraje ve filmu amfitryon
((Amphitryon – Bohové se baví)), od vendi getelíbn
((neidentifikováno)).
PSz: hm
PD: a to je poslední komedie nacistické říše, to je skutečně zajímavej
vtipnej film. tam von hraje, ale blbě. a důležitý je, ten film dělal
ranhojl šincl ((Reinhold Schünzel))
PSz: hm
PD: kerej potom šel do holyvůdu ((Hollywood)) a musel hrát nacisty.
PSz: hm
PD: celej život, jako trest, že šel do (exilu).
PSk: a když ste vybíral ty filmy podle plakátů, hrálo potom ňákou další
roli to v kterém kině se to hraje? řekl [ste si]
PD: [ne]
PSk: to ste [jel kamkoli]
PD: [hlavně sem] se musel do toho kina dostat.
PSk: hm
PD: a to, to se mi ulehčilo později když sem dorost jako,
PSz: hm
PD: ale když sem byl jako ve školním věku takle čtrnáct patnáct, to
byla dycky patálie. já sem se dostal do univerza ((Universum)), já sem
se dostal do uraniem ((Orania)), já sem se dostal do Centralu
((Central)) taky, a do dopsu ((Dopz)).
PSz: hm
PD: a víc, nevim.
PSk: takže okrajová kina už byly mimo váš dosah?
PD: no páč sme bydleli ve městě, tam se vůbec se vo to nezajímal.
PSz: ale rozdíly mezi těmi kiny ste ňák vnímal asi [jako]
PD: [no ale] jenom topograficky.
PSz: ne [v kvalitě]
PD: [ne kvalita-] ne kvalitativně.
PSz: hm
PD: já prostě do Králova Pole se mi nechtělo no.
PSz: hm
PD: no když můžu jít do dopsu ((Dopz)) tak, je to pět minut že jo.
PSz: a vzpomínáte si jak ste se chovali s těmi kamarády když ste šli do
kina, jestli jestli ste třeba em v průběhu projekce mluvili nahlas,
nebo jestli ste...
PD: ne, to my byli dě- děsně slušný lidé.
PSz: takže spíš ma- bylo ticho nebo, [ale obecně]
PD: [ale ticho,] abychom byli nenápadný.
PSz: hm
PD: ale tenkrát em školní mládež ještě s kravatou a kalhoty a sako,
PSz: hm
PD: a slušné chování. to sme byli rádi že sme tam byli, to sme nemohli
vyvádět aby nás vyved biletér nebo bi- biletérka že jo.
PSz: hm
PD: to, to na to, zas to nebylo možné.
PSz: takže si nevzpomínáte na žádný druh konfliktů nebo ňákého em ňáké
interakce s jínými diváky nebo něco, to ne?
PD: vůbec ne. každej seděl a čuměl s prominutím.
PSk: a potlesk? ozýval se někdy potlesk po filmu?
PD: to se nepamatuju.
PSz: a co ste dělali o přestávce.
PD: no buď sme seděli nebo sme seděli venku,
PSz: hm
PD: a dívali se na holky kerý tam obcházely, pak sme se vrátili na
sedadlo. nedostatek kapesného asi.
PSz: hm mě by ještě zajímalo, co bylo kolem těch filmů, to znamená
velký, velká prodejnost byla u gramofonových desek s písničkama. hodně
se poslouchaly písničky v rozhlase, byl byl velký prodej filmových
časopisů, vnímal ste tady tu kulturu která byla kolem těch filmů?
PD: málo. já sem čet filmové časopisy, náhodou,
PSz: hm
PD: když sem je viděl, čet sem o filmech v novinách, podle toho lidovky
((Lidové noviny)) nebo prágr tádblag ((Prager Tagblatt))
PSz: takže české i německé ste,
PD: [české i německé.]
PSz: [a deníky spíš než] časo- spíš než divácké časopisy.
PD: deníky jako.
PSz: deníky, hm
PD: tam byla filmová kritika,
PSz: hm
PD: tam se dá ale mě filmová kritika neovlivnila vůbec, páč sem si to
vybral podle toho co sem chtěl,
PSz: hm
PD: ale byl sem rád když to bylo potvrzeno potom ňákým kritikem, že jo.
PSz: hm
PD: ale, na gramofon sem netrpěl, rozhlas sme měli až velmi pozdě. já
si pamatuju, moji rodiče koupili první rádio nějak šestatřicet, páč si
vzpomínám, byla Habešská válka, a první em první věc kerou sem vnímal,
vnímal byla musoliniho ((Mussolini)) řeč v Římě, když porazili
Habešany.
PSz: hm
PD: to muselo bejt šestatřicet. a to byl, to byl to bylo první rádio
keré sme měli.
PSz: hm a pamatujete si že by ty filmy hrály ňákou roli em kromě teda
té soutěže o které ste mluvil, ve vašich dětských hrách nebo
v rozhovorech, že by bylo důležité em třeba imitovat, mluvu nebo
chování herce, nebo [identifikovat se s hercem,]
PD: [to nepamatuju, no.] to, možná identifikovat se s hercem to ano,
ale nevim, já sem to nedělal,
PSz: hm
PD: měl sem svoje oblíbence, jak čeplina, ((Charlie Chaplin)) nebo tak,
ale nikdy sem nezkoušel dělat čeplina. ((Charlie Chaplin))
PSz: hm a v rozhovorech s kamarády to hrálo důležitou roli? ty filmy
zážitky z nich,
PD: to jo. jo. kdo kde co viděl.
PSz: hm
PD: to bylo důležité, pro výchovu, ačkoliv ve škole se vo tom vůbec
nemluvilo. ta škola dělala latinu a češtinu, a to jak německá tak
česká,
PSz: hm
PD: o biografu ani, ani slovo.
PSz: takže ste vnímal že biograf je něco nižšího,
PD: absolutně nesouvisí s kultúrou.
PSz: hm
PD: ač sem seděl v Bílé nemoci a tak dále, to sem věděl, ale ve škole
se o tom nemluvilo.
PSz: a přímo ve škole ste neměli projekce školních filmů?
PD: já se nepamatuju, ne, ne.
PSz: hm
PD: na gymnáziu, to ne.
PSk: a vzpomínáte si že byste zaslechl někde v okruhu vašich známých že
by měli domácí projekci? jako projektor?
PD: no já si pamatuju, já sem měl domácí projektor takovej, a já sem
měl sto nebo dvě stě metrů filmu, kerý sem předváděl,
PSz: hm
PD: sobě samému.
PSz: hm
PD: často. a to byly z amerických filmů ňáký zbytky. ale nebyl- nebylo
to souvislý film ňák, to byly jenom útržky různejch filmů, když přišli
kamarádi nebo, když se slavila, když se slavily narozeniny musely být
atrakce, tak sem to pustil.
PSk: a jinak si nevzpomínáte že by em někdo měl, že by si půjčoval
někdo filmy, protože bylo možné si vlastně půjčovat em
PD: já myslím že nebylo možno si půjčovat, já si nepamatuju že, [že se
někde půjčoval]
PSz: [no to půjčovala firma paté ((Pathé)),] to půjčovala.
PD: že si někdo půjčoval film, jo, jak?
PSz: byly půjčovny paté, ((Pathé)) ale to asi nebylo tak časté aby na
to ( )
PD: paté? ((Pathé)) no já vim co to je, ale doma? pustit vážnej film?
no v Americe jo, v Americe sem se jednou rozhod, že založim em kino,
starých filmů, myslím na narozeniny, to už bylo v Americe snad v
padesátých letech, v šedesátých letech, opatřil jsem si kin kong ((King
Kong)), kerej sem měl moc rád, a pozval sem z koleje pár lidí, pustil
sem to a měl sem z toho <velkej skandál,> páč byla rasová otázka že jo.
PSz: hm
PD: kdežto v kin kongu ((King Kong)) černí sou podlidé, a ovšem jeden z
mých hosti hostů je dnes jeden z nejsla- nejslavnějších černých kritiků
v Americe.
PSz: hm
PD: kerej už se tenkrát ozval, to se nedělá, to se nedělá. no a měl
pravdu, ale tenkrát sem byl naivní.
PSz: hm
PD: taky kin kong ((King Kong)) se mi líbil.
PSz: a kdybyste teď měl zpětně zhodnotit, co pro vás em film znamenal v
tom období dospívání, jakou to mělo hodnotu pro váš em vývoj vlastně?
celkový?
PD: no já myslím že to byla základní škola, určitého druhu umění také.
PSz: hm
PD: já sem, snad proto že rodiče byli tak přísně zamířený na divadlo,
pro mě to byl vlastní svět, o tom moc nevěděli,
PSz: hm
PD: já sem se v tom pohyboval, věděl co to je, a někdy ovšem byly
styčné body, to vám vyložim ještě. em Oldřich Nový. můj otec tady
řiditeloval a znal se dobře s Oldřichem Novým, kerý začal tady jako em
režisér v operetě tenor. já sem si nedávno opatřil jeho rané písně, ty
byly hrozný. myslím že to je, je to deska taková malá, cédéčko ((CD)),
Růžové kombiné, ze starýho divadla, snad z dvacátých let, no to je
hrozný. ale, voni se znali v Praze to obnovili, no to je dlouhá story.
taky paní Nová ((Cecílie Nová)) byla z vídeňský židovský rodiny, velmi
talentovaná fotografka, france gruberová ((neidentifikováno)), kerá mě
fotila pro list paní a dívek,
PSz: hm
PD: a tak dále a tak dále. takže pro mě Oldřich Nový byl star číslo
jedna. a taky dodnes věřim, že Dívka v modrém je českej film číslo
jedna v protektorátu. z různejch důvodů který vám rád vyložim. no, tak
Novýho ((Oldřich Nový)) zavřeli na nucený práce, poněvadž manželka, že
jo, tak můj otec za ním jezdil a nosil mu salám. no a vrátil se potom
Novej ((Oldřich Nový)), ne- nem- neměl tak dost místa v tý nový
společnosti, chodil k nám do Příčný ulice ((Příční)), a prej se upil k
smrti, to to nevim už, páč sem tady nebyl. ale bylo to přece jenom
dost, byl to úzkej poměr taky, kvůli rodinám vlastně. a já měl dycky
volňásky do, do novýho divadla ((Nové divadlo)) v Praze. tak sem ho
jako osobně znal. no to je vše,
PSz: hm
PD: o Novým (( Oldřich Nový)) jako.
PSk: teď jestli dovolíte bychom udělali takový střih v čase, a nás by
ještě zajímalo jedno kratší období a to je teda období těsně po válce.
em ty tři roky přibližně než ste odešel.
PD: jo
PSk: z Československa.
PD: no já nevim, no tenkrát ta ten film nehrál tu roli, kerou hrál
dříve za první republiky pro mě. poněvadž, á, sem študoval, bé, sem byl
dvakrát v cizině jednou semestr v Curychu, jednou semestr v em Londýně,
tak to sem hodně toho zmeškal, až na výjimku to vám hned řeknu, a ta em
prostě ty, ty ideologické filmy keré sem viděl se mi moc nelíbily,
poněvadž ta ideologie vládla tím filmem, a bylo jich málo kde, člověk
se radoval z toho filmu, vyjímka číslo jedna, Měsíc nad řekou. to je
pro mě klasickej film. myslím čtyryapadesát tak ňák,
PSk: padesát tři čtyři,
PD: skvělej skvělej film. krška ((Václav Krška)). a taky krška ((Václav
Krška)) dělal už za protektorátu myslím.
PSz: no a ten ste viděl teda později až, em
PD: ten sem viděl až později ano.
PSz: a to období vlastně těsně po když em na konci války, to ste byl v
Praze.
PD: no jo to sem byl čas- to sem byl půl roku v lágru, tak filmy
nebyly. ale o protektorátních filmech, to sem chodil hodně do biásků,
nic jinýho nebylo celkem, takže, a hlavně byl českej film, takže sem to
sledoval dost podrobně, taky sem o tom napsal v tý knize.
PSz: hm
PD: a o Praze jako.
PSz: a vy, vy ste tehdy měl pocit že nemáte jiné kulturní vyžití, a
proto chodíte do kina? nebo...
PD: no ne, byla literatura a bylo divadlo, ale já sem tíhnul zase k
filmu.
PSz: ale divadla pak už nebyla v provozu že jo, později že jo, za
[první republiky.]
PD: [no jo, vod] prvního září štyrycet štyry nebyl. ale protektorát
trval vod devětatřicátého roku, že, takže toho bylo dost jako.
PSz: hm
PSk: a ten vlastně pocit té ideologičnosti to si sp- to si spojujete
tedy vlastně spíš s tou českou tvorbou pozdější,
PD: pozdější, [já]
PSk: [ale] do toho roku štyrycet osum už tehdy ste měl pocit nějakého
ovlivňování, ideologického působení, levicové tendence, nebo
prosovětské,
PD: no levicová tendence jako taková by mně nebyla vadila. stranická by
mně vadila.
PSk: hm
PD: pokud to bylo levičácké, takový všeobecný, tak s tím sme vyrostli
více méně, no, na to, ale em stranická disciplína ta se nám nehodila.
PSz: hm
PSk: vono vlastně už po tom roce čtyrycet pět existovala dohoda se
Sovětským svazem o nákupu filmu, takže tam byla velmi silná tendence
prosovětská,
PD: no jo no.
PSk: vedení filmu a (nevim) nakolik to bylo vlastně patrné na diváka,
to si myslím že asi [( )]
PD: [no divák] moc toho neviděl, páč tam nešel.
PSk: takže vy ste moc nechodil po...
PD: no já sem chodil když byl náhodou českej film, nebo, nebo
připustili eště americkej ňákej, nebo francouzskej, ale na na ty
sovětský filmy, totiž byly taky dobrý, ale ty byly staršího data. o tom
taky píšu, teď,
PSk: hm
PD: to byly ty sovětský muzikály od alexandrova ((Grigorij
Alexandrov)),
PSk: cir-
PD: a jako Cirkus, Volga - Volga,
PSz: Celý svět se směje,
PD: a veselý, ta veselá parta ((neidentifikováno)), nebo jak, ten
čtvrtej už není tak dobrej, ten už je moc stalinskej, ta socha v
pozadí. tak to sem taky viděl, myslím Cirkus sem viděl v Moderně
((Moderna)),
PSz: hm
PD: v Brně eště, já nevim proč.
PSz: a když vy teď mluvíte o těch starších filmech, pamatujete si že
byste šel někdy na film, em podruhé? nebo na film který už byl starší?
[do kina?]
PD: [to určitě,] já to mam doma. to pouštim. ((smích))
PSz: já ale myslim ještě em eště v době kdy ste byl v Československu,
buďto v Brně nebo v Praze jestli
PD: no určitě jo.
PSz: jestli [ste šel]
PD: [kdyby to byli] ukazovali tenkrát,
PSz: hm
PD: tak bych tam byl šel, ale ale oni pouštěli jenom ty nejnovější.
PSz: no právě že už byly případy, po válce ale už i ve třicátých
letech, že byly třeba speciální programy starých filmů.
PD: jo.
PSz: ať už to byly staré němé grotesky v době zvukového filmu,
PD: jo jo
PSz: nebo staré české filmy po válce se vracely některé. to se...
PD: já se nepamatuju.
PSz: a to a to opakované sledování téhož filmu, to si pamatujete že
byste šel na film který by se vám tak líbil, že byste na něj šel ještě
jednou?
PD: určitě, jo ale neznám příklad teď.
PSz: hm protože ono se uvádí v literatuře že to moc časté nebylo, takže
PD: no nebylo, ne, ne, to sem objevil až potom po dvaceti letech v
televizi, v sobotu odpoledne, filmy pro em lidi nad osumdesát let. teď
už to není, ale před pěti lety sem to ještě vídával.
PSz: ale nikdy se vám nestalo že by se vám nějaký film líbil natolik,
že byste na něj šel třeba třikrát čtyřikrát, pětkrát,
PD: jo. viva vila. ((Viva Villa!)) ((smích)) woles bíry ((Wallace
Beery)).
PSz: hm
PD: to sem viděl pětkrát.
PSz: hm
PD: a tam (hrajou ( ) v mexikánskym a tak dále, a to se mi moc
líbilo. teď vám prozradim ale také, že sem se potom styděl, páč ten
film se náramně líbil Hitlerovi. ten Hitler přece, vod dvacátých let až
do začátku války, každej večer měl filmový, filmové představení, kde
seděl. a em ten polský historik březniak ((neidentifikováno)) napsal
dějiny německého filmu, kde má statistku, nebo tituly filmů, na který
se Hitler díval, ( ) nejenom leni rýfnštál ((Leni Riefenstahl)), ale
také em woles bíry. ((Wallace Beery))
PSz: hm
PD: nebo viva vila. ((Viva Villa!))
PSz: a pamatujete si ve kterém kině ste na to, chodil ste na to v
jednom kině? nebo to bylo em [v delším časovém úseku.]
PD: [to už si nepamatuju.] no, když to bylo, no v Brně to nemohlo bejt,
no mohlo, já nevim teď datum, ale mohlo, nevim, ne, nemohlo, to už
muselo bejt v Praze.
PSk: a za těch univerzitních studií teda po válce to pro vás nehrálo
roli kino? nechodili ste ste s [kamarády nebo s dívkou]
PD: [málo, málo, poněvadž] sme měli jednak moc práce na univerzitě,
PSk: hm
PD: a jednak pořád kutil člověk politicky diskutoval, to nebyly diskuze
o filmu, to byly diskuze o sociální demokracii, jestli vydrží nebo
nevydrží,
PSz: hm
PD: vo národních socialistech a tak dále a tak dále.
PSz: čili vy ste tehdy považoval kino za něco co už je minulost pro
vás? nebo
PD: to ne, to nemohu říci, ale nebylo to číslo jedna.
PSz: hm
PD: člověk měl starosti politické, jak to dopadne vlastně že jo. a to
na universitě bylo hlavně důležitý, páč, kdo přednášel, kdo byl vyhozen
z fakulty, kdo byl vyhozen ze studentů, a to byly důle- důležitější
otázky tenkrát. a myslím že sou důležitější.
PSk: takže se vám nevybavuje ňáký konkrétní film em nebo událost, nebo
i po únoru, nějaké, nějaká projekce kte- o které by se vedly debaty
nebo která by byla ňák zvláštní.
PD: ne ne, nepamatuju, to bych musel dlouho přemejšlet, ale že mě to
nenapadne hned, to už něco znamená jako myslím.
PSk: ani změna v v atmosféře kin po únoru, ve výzdobě, ve způsobu
reklamy, propagaci sovětských filmů,
PD: no já sem to bral jako s prominutím přirozené, ačkoliv to nebylo
přirozené, ale, programatické, sem se tomu, nikdo se tomu nedivil, když
to, program byl vidět v tisku a (jinde,) a na univerzitách, tak v
kinech taky samozřejmě.
PSz: a když ste přešel teda z Brna do Prahy, taky em uvědomoval ste si
ňáké rozdíly v době kdy ste ještě chodil teda do kina za té druhé
světové války? jestli em je něco jiného jít na václavák ((Václavské
náměstí)) do premiérového kina než jít do dopsu ((Dopz)) nebo [do
Kapitolu ((Kapitol))]
PD: [no jo no,] když sem se stěhoval do Prahy, tak sem dosáhl věku snad
sedumnáct osumnáct let,
PSz: hm
PD: předmaturitního, a tenkrát rande bylo velmi důležitý, to byl
rituál.
PSz: hm
PD: a dívky se nemohly brát do Bajkalu ((Bajkal)) v Dejvicích, to voni,
tím netrpěly, páč za tím byli taky rodiče kerý kontrolovali holku, a
holka řekla, brodvej ((Broadway)), Světozor, Koruna, sk- em Juliš,
Juliš číslo jedna. jinak by to nešlo, tak člověk tam seděl a platil. a
eště kafe o přestávce nebo sodovku.
PSz: čili celkově to bylo dražší, byla to spíš příležitost rande než s
kamarády? je to tak?
PD: no to bylo rande, to bylo rituál, <rituální rande.>
PSz: hm
PD: to je jiná kapitola, to by, to patří před, do kapitolu, jak se
randilo,
PSz: hm
PD: v Praze. v protektorátu to bylo ovšem.
JV: já bych se ještě vrátil, čili my sme to Brno došli v tom vyprávění
spíš někdy k tomu roku třicet šest nebo tak, ale potom se dramaticky
mění situace, vy to popisujete vlastně i v té povídce v tom Brněnském
chodci, em jak nastal transfer, em jak ste opouštěl ňáká kina a do
jiných ste začal chodit, že jo, čili s přechodem z německého na české
gymnnázium tak právě to znamenalo přechod z některých kin do jiných
kin, em možná byste to ještě mohl popsat em blíž jestli si na to
vzpomenete, [třeba tu oranii ((Orania)) že ste opouštěl]
PD: [já nevim, nemyslim že] to nebyl dramatickej přechod, spíš takový
přesouvání akcentu, spíš myslím že sem přestal chodit do Kapitolu
((Kapitol)) , a do Centralu ((Central)), a začal chodit spíš do dopsu
((Dopz)). do, nebo do univerza ((Universum)), kde byla směs amerických
a českých filmů většinou.
JV: ale znamená to že asi některá kina byla pociťována jako německá,
případně [německá vyloženě byla] programově,
PD: [no ovšem.]
JV: a jiná byla považována za česká, asi, že jo to už byla trošku [jako
vlastenecká záležitost, ne?]
PD: [no jo, jenom,] jenom český biografy hrály hodně amerických filmů,
takže to vlastenectví bylo, takový volnější, kdežto němeč- neměcký
biografy hrály německý filmy výhradně, a těch bylo hodně, páč ta UFA
tenkrát produkovala o sto šest.
PSz: hm
PD: jo, kdežto...
PSz: a tady tento rozdíl ste si začal uvědomovat někdy až kolem toho
roku [třicet šest?]
PD: [to až] třicet tři, třicet čtyry pět, to byl vývoj velmi pozvolný.
PSz: a myslíte, že v tom hrálo větší roli to, že proběhla nacifikace
filmovýho průmyslu v Německu a změnil se vůbec charakter těch filmů?
nebo vaše osobní zkušenost tady z Brna [spíše.]
PD: [no myslím] že to byla, že to bylo spíš politický, že člověk věděl
že německý filmy ( ) ne,
Psz: hm
PD: že UFA je politická, a že prostě ty filmy který se dostaly sem,
často byly velmi ideologický, jako ung ríbn ((neidentifikováno)) nebo
tak. to nebyly hraný filmy, ovšem, byly až do protektorátu taky německý
mus- musikály ((muzikály)). a em sem byl dost jako nepatriotický a sem
tam byl.
PSz: hm
PD: páč mně se líbila marika rek ((Marika Rökk)), když stepuje.
PSz: hm
PD: to méno elizabet paule ((neidentifikováno)) a taky chci vidět
mariku rek. ((Marika Rökk)) anebo hilšr ((Margot Hielscher)), nebo ta,
to byly džezový ((jazzový)) filmy. dost viditelný tenkrát, páč byly tak
rozdílný od, od ideologických filmů.
PSz: no to je, to je právě zajímavé co říkáte, protože tady ty hudební
německé filmy podle toho co em vyplývá ze statistik, tak patřily vůbec
k těm nejpopulárnějším třeba cvaj hercn in drajfírl takt, ((Zwei Herzen
im Dreiviertel-Takt – Dvě srdce ve tříčtvrtečním taktu)) nebo em dý
draj fon de [tanknštele] ((Die Drei von der Tankstelle – Tři mládenci
od benzinu))
PD: [tankštele,] ((Tankstelle)) ale ovšem to je starý, draj fon de
PSz: [to] už bylo starší, že, [takže vy mluvíte spíš]
PD: [to je prehitlerovský.]
PSz: vy mluvíte [spíš o ( )]
PD: [ale já už mluvím] o muzikálech který dělal gebls. ((Goebbels))
PSz: hm
PD: nebo kde on byl už ministrem,
PSz: hm
PD: a natáčelo se vesele s marikou rekovou ((Marika Rökk)) a s margot
hilšer ((Margot Hielscher)) a tak dále.
PSz: takže vy si pamatujete spíš ty pozdější muzikály [než ty]
PD: [no páč sem] byl starší jako. draj fon de tanknštele ((Drei von der
Tankstelle – Tři mládenci od benzinu)) sem viděl později jako
antikvární vzpomínku už.
PSz: hm
PSk: vzpomínáte si že by na ty muzikály em na ty filmy s marikou rek
((Marika Rökk)) chodily i děti? jestli bylo...
PD: ne, děti tam nebyly, ne
PSk: já sem totiž narazil na to, že ve vzpomínkách žáků škol, který,
kteří byli narození kolem roku třicet sedum třicet osum,
PD: no
PSk: tak oni uváděli že v roce čtyrycet sedum, jako jednu ze svých
oblíbených hvězd mariku rek. ((Marika Rökk))
PD: ((smích)) no jo, možný to je, možný to je, já sem tam seděl,
PSz: hm
PD: ale mně bylo, já byl starší.
PSz: a ty písničky který tam zněly ste si potom zpívali?
PD: (ne)
PSz: nebo em pamatovali [ste]
PD: [sme] pamatovali, pískali, ale nezpívali, sme (to tak) neznali.
PSz: hm
PD: natolik jako, ale ten tanec se nám líbil, balet se nám líbil, džez
((jazz)) se nám, ta otázka je taky otázka džezu ((jazz)). a taky hraje
do tý, do, do otázky sovětských muzikálů, páč právě ta veselá parta
((neidentifikováno)) em Cirkus málo, ale Volga - Volga tam je ještě
džez. ((jazz)) a to lidem imponovalo.
PSz: hm čili vy ste paradoxně tady ty už nacistické filmy vnímal jako
prostředek moderní em kterým k vám přicházela moderní hudba vlastně.
PD: no tak moderní ten džez ((jazz)) nebyl,
PSZ: no ( )
PD: ale džez, ((jazz)) to byl, em moderní to nebyl páč přece jenom v
Praze ste mohl slyšet moderní džez, ((jazz)) když ste věděl že kdo
hraje v kavárně Vltava nebo tak, tam ste slyšel moderní džez ((jazz)).
PSz: hm
PD: v Praze až do roku čtyrycet čtyry, to byl ráj džezu ((jazz)), ku
srovnání s jinými městy jako, možná Paříž, já sem v Paříži nebyl, ale
tam prý to taky fungovalo.
JV: em tam ještě em popisujete taky em v jednom rozhovoru rozvádíte že
em Brno je městem tří topografií. české, německé židovské. a em mluvíte
taky o tom, na otázku v jednom rozhovoru, jestli ste ňák pociťoval na
sklonku těch třicátých let nějaké příznaky toho sílícího nacionalizmu.
em tak říkáte že v Praze ne, ale protože byla multikulturní, ale v Brně
ano. čili ve spojení vlastně s těmi třemi topografiemi Brna tato otázka
jak byste, mohl byste to nějak, nějak rozvést? blíž
PD: no,
JV: bylo to jenom dáno tím že Brno je prostě menší, nebo i ňákými
kulturními specifiky.
PD: no já myslím to bylo dáno hlavně tím že Brno je menší. jeden znal
druhýho velmi podrobně jako, v domě nebo v ulici a tak, a tak když
někdo řekl to nebo ono, tak si lidi pamatovali jako, nebo kdo jaký čet
noviny například. a člověk když mluví o tom německým Brně, mám dojem,
já sem poslouchal televizi zrovna, o Mnichovu a tak dále, já myslím že
se podceňoval tak ten německý aktivismus v Brně. páč tady byla velmi
silná sociální demokracie. měli vlastní noviny, měli folksblóter,
((Volksblätter)) ten ministr čech ((Ludwig Czech)), kterej byl německej
sociální demokrat, byl z Brna, seděl ve vládě v Praze, a byly tady
četný německý organizace jako routfaltn ((neidentifikováno)) a em tak
dále, tady vyvíjeli činnost. a měli své vlastní publikace. a Brno se
stalo po třicátým čtvrtým roce to vim, páč můj nevlastní otec byl
sociální demokrat, bylo střediskem emigrace rakouských sociálních
demokratů který utekli z Vídně. a žili tady všelijak až emigrovali bůh
ví kam, já nevim, do Ameriky, do do Švédska a tak dále. ale snad třicet
pět třicet šest, Brno bylo taky městem rakouské a německý emigrace
socialistický.
JV: hm
PD: takže, ta politika byla v užším kruhu jako. ale byla tady, a to
třídění bylo jasný, to jaký noviny ste četl, s kým ste mluvil, a tak
dále a tak dále.
JV: bylo to možná jasné, ale bylo taky podstatné, protože ty, ty živly
se přeci jenom prolínaly, nebo ty topografie nebyly vyhraněné, že jo ty
kultury nebo tak,
PD: topograficky ne, poněvadž,

JV: hm

PD: ovšem byly takový ostrovy to vim ze školy. em přítel Jiří Fišer,
který šel do exilu do Anglie, vrátil se v tankový armádě, ten byl synem
bohatší židovské rodiny v Pisárkách. tam byla řada vil, kde žili jako z
textilního průmyslu bohatší lidé. to byly židovský rodiny. to bylo to
byl to byla souvis- to byl souvislej ostrov, to sem pocítil na gymnáziu
například. (hás), který šel do Anglie, Fišer který šel do Anglie, sem
viděl, Fišera sem potkal, Jiřího, snad v září čtyrycet pět na Spálený
ulici ((Spálená)) v uniformě prostého vojína tankovýho praporu, s tím
černým baretem, říkám Jiří ty bys měl jako být generál už teďka. on
říkal, no to sem nemoh, já sem uďál chybu, já sem udal jako mateřštinu
němčinu. ((smích)) tak se vrátil coby vojín, a potom študoval tady
zemřel brzo bohužel. ale byly takový takový ostrůvky. a na taky byl
ostrov to sem pociťoval potom ve škole jasně, byla skupina německých
proletářů. to v Praze vůbec neexistovalo. v Praze když byl Němec, tak
byl s em z rodiny buď průmyslový nebo byl to právník a tak dál. to byla
buržoazie. to většinou ( ), málo menšin. kdežto tady, v průběhu em
stěhování textilního průmyslu do do Brna v devatenáctým století, se
nastěhovala kolonie textilních dělníků a barvičů z Německa, a ty žili
někde pod Špilberkem. já už vám nemůžu říct kde, v dost úzkých jako
domech takových, chudých domech. a ty byli taky ve škole, tvořili
součas- em vrstvu. si pamatuju ňákej Lachnid, nebo Valdek, to byli
úplně jiní Němci než sem byl zvyklej. páč byli chudáci. byli dělníci,
to neexistovalo, to bylo zvláště ten, si pamatuju na Špilberku, ten
Valdek za dvacet hale- halířů si stáh kalhoty. <my sme mu dali dvacet
halířů, abychom to viděli.> von z toho měl děsnou radost, páč měl
dvacet halířů navíc. ale to jenom ukázka, jako co se dělo na Špilberku.
to byli chudáci, to byli, to byli skutečně proletáři.
PSz: hm
PD: o těch nikdo už nemluví.
PSz: a pokud jde o židovské děti tak s těma ste byl v kontaktu?
PD: s těma sem byl v kontaktu, jednak s bohatejma, ale jednak taky s
Hrdličkou, kerý byl chudej Žid, sionista, velmi ranej, nevím jestli se
mu podařilo se stěhovat, no a měl sem to taky v rodině, jako
cechndorfovi, kerý se stěhovali do Izraele, a vona mi po válce napsala
pohlednici, že dělá psycholožku v Tel Avivu, se jí to podařilo. ale to
bylo roztroušený, to žili na Úvoze, v Masarykově čtvrti, na Dornychu
spíš chudí Židé.
PSz: hm
PD: žena jednoho mýho kolegy slavného amerického kritika Hartmana, je z
Dornychu. a to sem hned věděl, co je to za rodinu, když řekla já sem z
Dornychu. to bylo, to, to bylo sociologicky uzavřené. no a to se
prolínalo, a žilo to spolu a potom se to najednou rozešlo více méně.
PSz: hm
PD: každej koukal emigrovat někam a tak.
PSz: a vy ste říkal že toto vlastně u těch kin moc velkou roli teda
nehrálo potom [pro vás.]
PD: [nehrálo.]
PSz: to jestli to bylo ve čtvrti kde žili převážně em
PD: vůbec.
PSz: čeští proletáři nebo němečtí, [(tak to kino)]
PD: [no německých] proletářů tolik nebylo.
PSz: hm
PD: ale, no Lido Bio, bylo v Marxově ulici, ne? ale taky hráli různý
programy.
PSz: hm
PD: no většinou česky samozřejmě [ale byly tam]
PSz: [ale pokud de] o publikum, kdybyste odhlédl od programu a vzal si
publikum, dalo se říct že když ste tam přišel, tak ste si byl, mohl ste
cítit že ste mezi Němci třeba? nebo mezi...
PD: no v Lido Biu ((Lido Bio)), tam byli samí socialisti, sociální
demokraté. buď němečtí nebo čeští.
PSz: takže spíš ste vnímal sociální rozdíly než národnostní? u těch
kin?
PD: no v Lido Biu ((Lido Bio)) jo.
PSz: hm
PD: jinak, jinak to bylo smíšený.
PSz: hm
PD: těžko to určitě jako, poněvadž když máte film jako fred aster
((Fred Astaire)) v Moderně ((Moderna)) tenkrát, tak kdo tam seděl. (.)
Češi, Němci, Židi, no, takže,
PSz: hm
PSk: takže to místo kde to kino bylo em nevrhalo nějaký jakoby stín,
nějaký akcent na to kino, nebylo to ovlivněno tím, že [( ) (nikam)
nejezdí nebo]
PD: [no, když to bylo,] to je čistá teorie, páč to neznám, ale já
myslím když to bylo kino předměstské, v Černých Polích a tak dále, tak
to muselo hrát roli taky na, na sociologii návštěvníků. ale ve městě
v dopsu ((Dopz)),
PSk: hm
PD: nebo v Kapitolu ((Kapitol)) to byla, to ne. kdo na to měl, tak tam
šel, no.
PSz: takže vám se nikdy nestalo že by vám rodiče řekli tady do toho
kina em nesmíš protože je to nebezpečný, nebo špinavý, nebo něco
takovýho.
PD: ne.
PSz: hm
PD: taky ty kina neznali.
PSz: hm
PD: ((smích)) takže nemohli diktovat, do kerýho můžu do kerýho nemůžu.
JV: já bych se zeptal ještě na jeden konkrétní detail, vy tam
popisujete em jak ste změnil směr když ste přišel z toho německého na
české gymnázium, jak ste přecházel em přes Lažanského náměstí či
Moravské,
PD: jo
JV: a Koliště, Koliště bylo cítěno jako určitá hranice, že jo. em
PD: no
JV: nebo ne? tehdy ještě ne?
PD: jaká hranice?
JV: no tak toho centra a periferie řekněme, nebo...
PD: a centra a, to sem tak necítil
JV: ne?
PD: ani ne. ne.
JV: a em píšete že to gymnázium bylo v Legionářské [ulici,]
PD: [v Legionářské] ulici.
JV: a to je která ulice? protože já sem ani v historických názvech
brněnských ulic nenašel em Legionářskou,
PD: no bylo gym- První český gymnázium na Legionářské ulici.
JV: no tak to muselo být kapitána ( ) Kapitána Jaroše, ne? asi.
PD: tak to je Kapitána Jaroše,
JV: jo.
PD: když mi ukážete plán, tak vám to snad...
JV: je to když se de dolů jako, jako [(před tím) Kolištěm]
PD: [Koliště.]
JV: první doleva, že jo,
PD: jo, první doleva.
JV: jezdila tam tramvaj
PD: [no jo no]
JV: [ještě za] první republiky, no, tak to je Kapitána Jaroše, aha.
PD: Kapitána Jaroše.
JV: já sem se právě neuměl,
PD: jo jo
JV: zasadit, to je První české gymnázium [em v Brně.]
PD: [a to musím] řict, to sem se dozvěděl až pozděj, tam byl kantor
kerýho sem neměl, ten to byl Artur [Závodský.]
JV: [aha]
PD: ten se zajímal vo divadlo a vo film. a to byla ta vyjímka. ostatní,
já já sem měl báječný kantory taky, Róbrta Konečnýho ((Robert Konečný))
například, nic o filmu nic, literatuře ano, o divadle jo.
PSz: a v těch preferencích, nebo em v kulturních zájmech spolužáků se
něco změnilo? cítil ste ňáký rozdíl při tom přechodu?
PD: no já myslím ta sociologie studentů v českým gymnáziu byla totálně
jiná.
PSz: hm
PD: ta byla, tam byly hodně zastoupeny střední vrstvy, a málo chudých
lidí. takže ty, tam bylo hodně zájmu o kulturu, to je samozřejmý, ale
to kino to bylo přece jenom dost plebejský ještě,
PSz: hm
PD: na tom stupni, to to spíš českej film zajímal páč to byl, bylo
mluveno česky nebo, herečky, české, Rolf Wanka, a tak dále a tak dále,
PSz: hm
PD: ale já mám dojem že to žáci byli takový jako fajnovky. z rodin
slavnejch em právníků brněnskejch a tak dál.
PSz: hm čili to šlo spíš nahoru jakoby sociálně.
PD: to sociálně šlo nahoru.
PSz: hm
PD: a ten film nebyl sociálně,
PSz: hm
PD: dost nahoře ještě, myslím. to ještě páchlo zábavou, to nebylo ještě
umění.
PSz: hm
PD: myslím. ale to sou takový dojmy že jo.
PSk: tak já myslím že můžeme skončit, moc vám děkujeme.

konec rozhovoru

Rozhovor vedla: Lucie Roušová
Rozhovor přepsala: Jana Volková
Datum a místo: 23.2.2009, FAV

Rok narození: 1932, sourozenci: o čtyři roky mladší bratr

Bydliště do roku 1945: Dobrovského (dnes Jana Uhra – Veveří)

Povolání rodičů: Otec do 1945 prokuristou u velkoobchodu s uhlím,
poté technikem Na špitálce v mýdlárně. Matka v domácnosti.

Povolání narátora: Vystudoval geologii na PřF MU. Pracoval
v geologickém průzkumu do 1962, poté v Ústavu užité geofyziky do
1967, pak v podniku Cihelny Gustava Klimenta, kde byl v těžebním
provozu.

LR: rozhovor s panem Milanem L. proběhl v pracovně katedry,
asi od půl druhé odpoledne, tazatelem byla Lucie Roušová.

LR: na začátek se vás chci zeptat jenom na takové vaše ee údaje,
abysme to měli tak ňák nahrané a po kupě, ee jenom stručně, nechci
ňáké obsáhlé odpovědi. takže vy se menujete Milan Láznička,

ML: [ano]

LR: [narodil] ste se roku devatenácet třicet dva.

ML: [třicet] dva, ano

LR: bydlel ste před rokem devatenácet čtyřicet pět v ulici Jana Uhra

ML: Jana Uhra, [ano.]

LR: [v Brně] a ee nyní bydlíte vaše současné [bydliště]

ML: [v Králově] Poli, Tyršova štyrycet sedum.

LR: hm a zeptám se vás, kam ste chodil do obecné školy.

ML: na, začal sem na Kotlářské, tam na rohu, jo,

LR: hm

ML: no a vodtamtuď nás vystěhovali, páč tam potom byla ta, to bylo
přifařený k těm, těm ee v Kuřimi tam byla továrna na lete- na
letecký motory, jo

LR: hm

ML: a tak sme, sem potom chodil na, tady na Veveří.

LR: hm a to bylo teda do roku, [asi do (vašich)]

ML: [do roku] devatenácet štyrycet tři.

LR: tři.

ML: a ve štyrycátým třetím sem nastoupil na gympl.

LR: hm a to ste chodil kam na gympl.

ML: na Kounicovu třetí er gé ((III. reálné gymnázium)) dneska je tam
ee elektroprůmyslovka.

LR: hm pak bych se vás chtěla zeptat, jaké bylo povolání vašich
rodičů před tím rokem devatenácet čtyrycet pět.

ML: otec byl, otec byl ee do roku devatenácet čtyrycet byl
prokurista u jedné pražské firmy, to byl velkoobchod s uhlím, a
potom byl v ee jako technik, to byla ta, říkalo se tomu Na špitálce
mydlárna. mimo jiný tam byl Menšík.

LR: aha

ML: otec Menšík a pochopitelně i mladej Vladimír ((Vladimír
Menšík)).

LR: hm

ML: jo takže můj otec si s otcem Menšíkem si tykali. a já sem si
tykal

LR: s Vladimírem ((Vladimír Menšík)).

ML: s mladým.

LR: ((smích))

ML: a von byl vo něco starší, von byl myslím vo štyry roky starší.
von byl myslím osumadvacátej ročník

LR: hm

ML: nebo tak ňák.

LR: takže ste se znal. a maminka?

ML: ta byla v domácnosti.

LR: byla v domácnosti. měl ste bratra nebo [sestru?]

ML: [ano,] bratra, ten je o štyři roky mladší.

LR: hm dobře. a ještě vlastně po tom gymnáziu, jakého vzdělání ste
pak ještě [dosáhl.]

ML: [Přírodovědecká] fakulta.

LR: jo, tady na [(Masaryčce)] ((Masarykova univerzita))

ML: [obor geologie.]

LR: obor biologie.

ML: ne biologie. g, geologie.

LR: jo [geologie, aha aha]

ML: [g jako Gustav ((smích))]

LR: tak to je asi něco úplně jiného, ee a jaké bylo vaše povolání v
průběhu toho života? jenom stručně.

ML: no to bylo ten, to bylo prakticky, to bylo geologický průzkum,
to bylo do roku devatenácet šedesát dva,

LR: hm

ML: potom sem byl ee v Ústavu užité geofyziky do roku šedesát sedum,

LR: hm

ML: od roku šedesát sedum sem byl u tehdejšího národního podniku
Cihelny Gustava Klimenta ((smích)) jo,

LR: hm

ML: takže a tam sem prakticky byl jako, jako ee no dá se říct na
těžbě, jo? ne na průzkumu, ale přímo jako v těžebním provozu.

LR: hm dobře. a ještě poslední otázka tady z toho okruhu, kdy pro
vás skončilo pravidelné navštěvování kina.

ML: když začala televize.

LR: když začala

ML: nebo, vlastně ne, to vám můžu říct hned, to bylo v roce
devatenácet padesát osum, kdy sem byl z Brna přeloženej ven. jo, to
znamená, to sem byl ee ve vel- u Velkýho Meziříčí potom v Chotěboři.

LR: a tam ste do kina už nechodil.

ML: to se do kina nechodilo, protože to, tenkrát ty filmy, prosim
vás,

LR: jo, jasně.

ML: a potom už začala televize, no tak to vůbec.

LR: dobře. tak teď už se přesunem spíš k těm biografům, a první
okruh otázek je o vaší dětské zkušenosti s biografy asi do těch
vašich desíti let, to znamená do toho roku devatenácet čtyřicet dva,
a ee mě by zajímalo, jestli si vzpomínáte na svojí první návštěvu
kina.

ML: no, podívejte se, my sme chodili do kina s otcem,

LR: hm

ML: jako máti ta ne, jo? ale s otcem sme chodili no a, a to sme
chodili jako ty první mám takový dojem, to byl někerej film Laurel a
Hardy.

LR: jo, takže na to si [vzpomínáte.]

ML: [grotesky.]

LR: jasně.

ML: jo no potom takový ňáký miky maus ((Mickey Mouse)) a tak dále
jo.

LR: hm

ML: to bylo teda před válkou.

LR: no, [samozřejmě.]

ML: [potom] za války, no tak to už byly filmy přizpůsobený prostě
německýmu, německýmu režimu.

LR: hm a jak často ste jako dítě do těch svých asi deseti let chodil
do toho kina.

ML: podle toho, jak ty filmy běžely.

LR: [podle toho, co vás (zajímalo.)]

ML: [jak se to, jak jak se to] obměňovalo.

LR: aha aha takže můžete ňák [třeba]

ML: [no to vám] to vám neřeknu takhle ten, a potom taky záleželo,
[podivejte se, záleželo taky na tom,]

LR: [( )]

ML: tenkrát byly soboty pracovní,

LR: hm

ML: jo, otec byl prakticky zaměstnanej, poněvadž ten jezdil, ten
jezdil jako po těch, po služebních cestách,

LR: hm

ML: jo, takže to a a máti, ta s náma to, ta s náma ani tak moc do
kina si nevzpomínám, že by, že by maminka šla s náma někdy do kina.

LR: hm takže ste se

ML: i když fakt je to, že my sme vlastně měli, sme bydleli na Jana
Uhra, to tenkrát bylo Dobrovskýho, takže sme měli dva biografy dá se
říct za humnama, jo, to bylo kino Stadion,

LR: hm

ML: a bylo to dole, dole na Cihlářský. to bylo tenkrát, se to
menovalo Studio.

LR: hm takže ste chodil s tatínkem, s nikým jiným, nebo...

ML: ne. no a potom to, potom až se přišlo na ten ee na to gymnázium,

LR: hm

ML: tak to už sme chodili, to už sme chodili jak se říká parta.

LR: dobře, a kina ste navštěvoval ty za humny, jak ste [řekl, a
ještě]

ML: [no tenkrát] tenkrát ne, podívejte se, to už bylo to, tenkrát to
bylo ee tenkrát to bylo daný tím, že více méně už začaly nálety,

LR: hm

ML: takže my sme neměli od rodičů <povolený někam> na ňáký takový.
ale zkrátka a dobře, když sme šli sami,

LR: hm

ML: tak v zásadě to byly kina, kde sme to měli jak se říká ee k
doběhnutí domů.

LR: hm

ML: jo no a to byly ty dvě kina, to bylo to, tady ten Stadion,

LR: hm

ML: to sme měli prakticky to bylo pár minut vod baráku, dole, dole
to Studio jak by smet, no a ještě snad bylo, k dosažení bylo v
Žabovřeskách ta, Lucerna.

LR: jo, takže tahle tři kina ste navštěvoval jako malý.

ML: a jinak to jinak prostě tady ty ve městě, to už bylo dost
takový,

LR: hm a vy ste teda říkal, že ste chodil do kina s tatínkem,

ML: ano.

LR: jaký byl názor těch rodičů na ten film.

ML: no tak to tenkrát se nebralo jako názor <prosim vás, to je>
tenkrát to nebylo tak jak dneska, když se kouká někdo na televizi a
řekne, že to bylo pro kočku, nebo že to bylo jak <pro kočku,> nebo
že to je blbost,

LR: hm

ML: <jo> anebo že se na to dalo koukat.

LR: takže bavili ste se o filmu?

ML: ne

LR: doma

ML: ne.

LR: dobře. a co ve škole?

ML: vůbec ne.

LR: vůbec. hm učitelé vůbec [nekomentovali]

ML: [ne ne ne]

LR: kina, biografy, filmy, nic. a ten film byl pro vás v tomto věku
v tomto dětském věku důležitý?

ML: no podívejte se, byla to změna. jo pá- co sme tenkrát měli jako
dítka. jo, to byly buďto, buďto to byly knížky, ale to prakticky
byly takový, ty knížky, no to se neobměňovalo za protektorátu. to
byly knížky z první republiky, to byly takový typický, já nevím
Broučci,

LR: hm

ML: potom později ten, Kája Mařík, jo, <takový prostě ty>

LR: hm

ML: no a pochopitelně ta, ee jako skautská literatura, jo, to.

LR: hm a

ML: nebo spíš takhle, jako knížky nás spíš držely ty časopisy pro
mládež. to byly, Mladý hlasatel,

LR: hm

ML: páč tam vycházely ee Rychlé šípy, a a potom byly ještě ňáký
skautský.

LR: hm

ML: ale mě spíš to táhlo k tomu, k té k té sokolské tématice,

LR: hm

ML: protože já sem jako do skautingu nechodil, jo? protože a to bylo
zase daný tím, že že moje matka, no tak to byla jako sokolka vod
((smích)) <dá se říct> duší tělem,

LR: hm

ML: jo, no a měli sme to kousek do Sokola na stadion. to byl Sokol
Brno jedna.

LR: do tělocvičny. a když vás, když pro vás byl ten film tak dalo by
se říct důležitý, tak ee jestli se to projevovalo ve vašem chování,
ve hrách, v tom, jak ste se bavili s přáteli, s kamarády,

ML: tenkrát na to nebyly prosím vás myšlenky, jako kluci. něco o
filmu se bavit nebo tak, to

LR: dobře. a tak teď se přesuneme spíš do toho třeba, jako vlastně
vy ee eště do těch desíti let žil v protektorátu, ale až po teď se
přesuneme do té doby mezi tím čtyrycet dva, čtyrycet pět, [to
znamená]

ML: [no to máte] tam do toho protektorátu, no tak to bylo do
třinácti let.

LR: hm

ML: prakticky já si tady ten protektorát, to si velmi dobře
pamatuju,

LR: hm

ML: a co bylo potom, to si pamatuju ještě víc. zvláště to, co bylo
po vosumaštyrycátým.

LR: hm a v té době protektorátu ste chodil do kina pořád stejně nebo
častěji.

ML: podle toho, jaký tam byly filmy, to znamená chodilo se na to.
podívejte se <tenkrát žádnej velk- moc velkej výběr nebyl.>

LR: hm

ML: byl jednak byly ňáký český filmy a to muselo bejt mlá- aby to
bylo mládeži přístupný, to je jedna věc,

LR: hm

ML: a potom tam byly německý filmy a na ty se nechodilo.

LR: hm

ML: jo, páč ty nás vůbec nezajímaly.

LR: hm proč vás nezajímaly?

ML: no to byly německý filmy.

LR: hm

ML: to bylo jako to em no to byla mentalita Čechů, ignorovat prostě
všechno co bylo německý, obzvláště tady v Brně.

LR: hm

ML: kde bylo Němců jak dobrejch.

LR: a ee která kina ste navštěvoval. už ste říkal, že v tom dětství
ste navštěvoval převážně ta

ML: to byly prostě,

LR: [Lucerna, Stadion]

ML: [to byly tady ty] kde sme to měli u toho, no a potom vobčas se
šlo, vobčas se šlo do města,

LR: hm

ML: když byl ňákej ten, když byl prostě ňákej, ňákej ee dobrej film,
no a ve městě, no tak tenkrát to byly ty, tam bylo na vybrání bylo
štyry nebo pět biografů.

LR: hm

ML: a to já si vzpomínám, no tak to bylo na dnešním Moravským
náměstí, to byla skala, ((Scala))

LR: hm

ML: potom na Poštovský to byla Alfa, dole u divadla Kapitol, na
Dominikánským náměstí nevím jak se to, to si nevzpomínám,

LR: [Moderna?]

ML: [to potom,] jak?

LR: Moderna?

ML: Moderna. no a potom to byla Jalta.

LR: Jalta.

ML: ale chodilo se to vám můžu říct na náměstí Svobody,

LR: hm tam byla...

ML: Central.

LR: Central.

ML: centrál ((Central)).

LR: a pak Úderka se to menovalo.

ML: a to byla Úderka, jo a kam sme chodili potom naproti nádraží, to
zřídili Němci. to se menovalo ópé ((OP – Ohne Pause)),

LR: hm

ML: zkratka one pause ((Ohne Pause)). tam se promítalo prostě durch,
jo, a a tam byly jednak tam byly ty, ty jejich německý ten zvukovej
týdeník, ale to se ignorovalo, když tam byli Češi, tak dost často
vzdychali, při promítání. ale my sme tam jako dítka sme tam chodili,
protože tam se promítaly německý trikový kreslený filmy. barevný.

LR: aha

ML: to tenkrát bylo, to tenkrát bylo něco, a a to sem si potom, to
sem si jednou potom to sem si v některým pořadu, v televizi, v naší,

LR: hm

ML: jo, tam právě vykládali o tom německým filmu. tady právě vo
těch, vo těch laboratořích v Berlíně, kde se vyráběly tady ty
kreslený trikový filmy

LR: hm

ML: a voni právě tenkrát to bylo vybombar- vybombardovaný a voni je
přestěhovali na barandov ((Barrandov)).

LR: hm

ML: tak tam vo tom vykládal prostě ňákej pamětník z barandova
((Barrandov)), páč kerej tam pracovali voni taky, jo. takže na ty,
to sme chodili, protože to byly ty, to byly, podívejte se, vono
takhle, vono to navazovalo. před válkou se chodilo na miky mause
((Mickey Mouse)).

LR: hm

ML: to byl miky maus ((Mickey Mouse)), a Pepek námořník, <já nevim
ty seriály> jaký byly, pochopitelně to za Německa, em za
protektorátu přestalo,

LR: hm

ML: no a tak tam potom nastoupily prostě ty německý trikový filmy,
no a ty měly úroveň. vono za prvé vono to bylo barevný, miky maus
((Mickey Mouse)) a to byl černobílý, jo, ale ty německý trikový, ty
kreslený filmy ty byly barevný.

LR: hm a jak ste říkal, že to teda běželo bez přestávky

ML: ano

LR: tak jak to probíhalo když ste tam šli. to ste tam mohli zůstat
jak [dlouho]

ML: [jo]

LR: ste chtěli? jak dlouho ste tam třeba zůstali.

ML: no podle toho, jak se nám to líbilo.

LR: jo.

ML: no, takže já si pamatuju <ještě to,> my sme tam chodili, tam
pochopitelně byla německá obsluha jo,

LR: hm

ML: v pokladnách, a tak dále, a a my sme to tam dycky dělali tak, že
sme tam šli celá parta a lístky kupoval jeden nebo dva a ty druhý
tam ((smích)) [<pod vokýnkem, jo>]

LR: [((smích)]

ML: no, starej známej vtip. prostě ten, ee fór, jo,

LR: jasně

ML: tady tohle to jo na a, anebo potom sme kupovali ty, potom se
kupovaly, potom sme tam chodili zadarmo někteří, jo,

LR: hm

ML: páč to bylo myslím do, do šesti nebo do sedmi let to bylo
zadarmo. jo a to dycky když tam šel ten tak tam byl německej ten,
uvaděč, a ten říkal ste vy dety? ((smích)), <takže mu to> bylo ňáký
dost divný, protože my sme jaksi byli,

LR: starší.

ML: kapánek sme byli,

LR: ((smích))

ML: ale von nás tam nechal, nás tam projít. jo, páč někteří ee ten,
lístek měli, no totiž tak záviselo taky tenkrát na penězích.

LR: hm

ML: jo,

LR: hm

ML: protože někteří na to skutečně neměli. jo, z těch kamarádů.

LR: hm stalo se vám někdy, že by vás nepustili?

ML: no ne, no tak podívejte se, bylo kolikrát to že ee že já sem
dostal peníze vod rodičů a za někoho sem to, za někoho sem to
zaplatil.

LR: hm a měl ste v této době své oblíbené kino?

ML: no ten, ten Stadion a dole to Studio.

LR: a co se vám na na těch kinech líbilo.

ML: za prvý, že to bylo blízko

LR: blízko.

ML: domů, a potom celkem ta úroveň byla dobrá, jo, to bylo takový, i
když to Studio bylo ee bylo kino jako malý, čili bylo to na úroveň
takzvaný jak se tomu říkalo blechárny,

LR: hm

ML: no to byly tady ty kina, kerý byly na předměstí, jo.

LR: hm

ML: tomu se říkalo blechárny. jo, a mělo to svoje vopodstatnění,
poněvadž vod tamtuď byla velká naděje, že si člověk ňákou tu blechu
přinese, jo, podle toho, co tam chodilo ((smích))

LR: a podle toho, co tam chodilo nebo podle toho zařízení.

ML: ne, podle toho prostě, podle publika, kerý [tam chodilo,]

LR: [aha aha]

ML: jo? a tak to tak prakticky do toho Studia ((Studio)) sme chodili
taky rádi, protože to bylo takový, vono to bylo takový rodinný tam,
víte, to bylo, no víte proč se to menovalo Studio?

LR: no, to nevim.

LR: tak tam vedle byl Masarykův studentský domov.

LR: jo, ten tam ještě je.

ML: a von potom z toho byl učňák.

LR: hm

ML: udělanej, jo?

LR: hm

ML: za bolševiků. jo, no a pochopitelně tam chodili ty co tam
bydleli, páč tam bydleli ty, tam nebyli žádný učni,

LR: hm

ML: ale to byli ti, to byli ti kteří studovali tady gymnázium nebo
průmyslovky nebo tak a a pochopitelně byli mimobrněnští, jo? no tak
ty tam bydleli, to zrovna zrovna tak jako jako ee Lucerna,
v Žabinách ((Žabovřesky)), no to bylo dvorní kino z Kounicové
koleji.

LR: hm

ML: tam chodili študáci normálně v pyžamu. páč to měli kousek, jo?

LR: hm

ML: do doby teda než ty, než to zavřeli ty, ty koleje jo? to bylo za
první republiky. kdy prakticky tam ty vysokoškoláci chodili.

LR: hm a bylo naopak v Brně kino, které ste neměl rád, kam ste
nechodil?

ML: to se nedá říct. no počkejte, po ee po tom po ee v těch
padesátejch letech ano.

LR: hm to už, o tom se [už nebavíme.]

ML: [páč to bylo už] to, to už byl ten, to už v člověku byla averze
už tím názvem.

LR: hm

ML: Moskva, Jalta a tady tohleto to je jak to čpělo tady tím, těma
ruskejma těma tak,

LR: jasně.

ML: to musel bejt skutečně když se tam šlo, tak to musel bejt film
kerej,

LR: [stál za to.]

ML: [jako něco] něco stál za to.

LR: hm a chodil ste do různých kin podle toho, jestli ste šel s tím
tatínkem, jestli ste šel s kamarády,

ML: to se tenkrát nerozlišovalo. prostě to se rozlišovalo podle
filmu.

LR: podle filmu.

ML: a byl dobrej film s Vlastou Burianem ((Vlasta Burian)), no tak
se šlo, na to. nebo Laurel a Hardy, <no tak> tak se prostě šlo a
jestli to bylo takový kino nebo makový kino, to vůbec jako nehrálo
žádnou roli.

LR: hm a teď mě zajímá, jak ste se obvykle v kině choval, třeba
jestli bylo ve zvyku konzumovat v kině jídlo nebo nápoje.

ML: ne. totiž to ani nebylo. za protektorátu vůbec ne,

LR: hm

ML: za první republiky na to si nevzpomínám, jak to tam bylo, a po
válce taky nic moc, páč nesmíte zapomenout, že do toho roku
devatenácet padesát dva bylo jídlo na lístky.

LR: hm v kině se tedy neprodávalo občerstvení.

ML: ne.

LR: ne. a bavil ste se během projekce filmu s jinými diváky?

ML: to nebylo jako teď, že se tam hvízdá a podobně, jo, to...

LR: hm a takže vy ste říkal, že se teď hvízdá a předtím diváci ňák
hlasitě na ten film nereagovali.

ML: za války se vzdychalo při německém zvukovém týdeníku.

LR: hm

ML: jo, kdy prostě vítězili na všech frontách. jo, tak obecenstvo
prostě ostentativně vzdychalo.

LR: hm

ML: na to si vzpomínám jak teď. (a my) sme se zapojili
<pochopitelně>

LR: ale jiným způsobem. třeba ee následoval někdy během filmu nebo
až po něm potlesk?

ML: [ne.]

LR: [pamatujete] si, ne.

ML: ne.

LR: nikdy ste nezažil.

ML: ne.

LR: a potkával ste v kině své známé? [hovo-]

ML: [no]

LR: hovořili ste o filmu,

ML: no o filmu sme ne( ) no těch známejch, prosim vás dyť toho
bylo to to, toho byla fůra, nesmíte zapomenout, že televize nebyla,

LR: hm

ML: a jediný, jediný ty ee takový to vyžití pro ty mladší, no tak to
bylo kino, páč divadlo, to ještě tenkrát pro nás nebylo.

LR: hm

ML: nehledě na to že i, i ten ten divadelní repertoár byl omezenej.

LR: hm bylo tedy běžné setkat se v kině s přáteli,

ML: no pochopitelně.

LR: a při cestě domů si povídat o filmu nebo o čemkoli.

ML: no tak to sme si nepovídali o filmu.

LR: už ne.

ML: no ňáký prostě jiný ty se řešily, jo.

LR: ((smích)) dobře. ee teď by mě zajímalo, jak ste si vybíral ten
konkrétní film, na kerý ste šel do kina, co pro vás bylo důležité.

ML: no tak podívejte se, vybíral za prvé, muselo to bejt teda
mládeži přístupný,

LR: hm

ML: to za prvé. jo, no a, a za druhé prakticky to byly ee podle,
podle toho, prostě, těch herců kteří tam hráli, jo,

LR: hm

ML: pochopitelně byly filmy, no Vlasta Burian, ten byl ( )

LR: hm

ML: no a před tou válkou ten Laurel a Hardy, jo, no a a (.) a prostě
podle toho, jo?

LR: hm takže hlavně podle obsazení.

ML: ano.

LR: hm a ee kde ste získával informace o těch filmech? čím

ML: na plakátě.

LR: na plakátě. žádné časopisy ste nečetl,

ML: tenkrát žádný nebyly.

LR: tak, někteří

ML: byl ňákej ten, to si pamatuju, naši to vodbírali, já nevim jak
vono se to menovalo, no ale to bylo, to bylo pro nás moc učený,

LR: hm

ML: jó, to.

LR: jako děti ste,

ML: no

LR: jenom na plakáty koukli, a když tak šli do kina.

ML: no, to bylo to,

LR: hm a vy už ste teda řekl, že pro vás bylo důležité, kdo ve filmu
hrál. tak by mě zajímalo, jestli ste měl své oblíbené herce,
herečky. [které ste měl rád.]

ML: [no tak herečky,] tak to ne ani tak, ale ty herci prostě, no tak
byla legrace, no to byl Vlasta Burian, Laurel a Hardy,

LR: hm

ML: já nevim co ještě, tenkrát byli, byli takoví ty komici jo, to,

LR: hm vzpomínáte si na ňáký film, jak ste si na něm, na Vlastovi
Burianovi ((Vlasta Burian)) [nebo na Laurel a Hardym] ((Laurel a
Hardy))

ML: [prosim vás, no tak ty] ty filmy z Vlastou Burianem ((Vlasta
Burian)), ty vám můžu vyjmenovat, to se teď pro- to se teď promítá
pořád, [jo, to není ten]

LR: [to se teď promítá pořád,] to je pravda, ale jestli si
vzpomínáte na ňáký konkrétní, když ste vy byl na tom v kině, v té
době,

ML: no, Anton Špelec, ostrostřelec, potom tam bylo (.) no to bych
vám musel tady vyjmenovat, to bych si zavzpomínal, páč to bylo,
[toho bylo ix.]

LR: [mě spíš zajímá, jestli nějaký] konkrétní zážitek váš,

ML: ne,

LR: spíš,

ML: Laurel a Hardy, to byly ty Laurel a Hardy studují, jo, Laurel a
Hardy na moři, jo, Laurel a Hardy v cizinecké legii, <no a ještě
potom> já nevim, toho bylo taky fůra, jo, to,

LR: hm

ML: my sme chodili zásadně na filmy prostě kde byla legrace, ňáký
takový ty vážný, to nás vůbec, potom, jo, to bylo a potom jak se šlo
na Babičku ((Babička)),

LR: hm

ML: jo, to už, ale to už sem chodil jako na gymnázium a to bylo
vlastně, to už bylo po válce, jo,

LR: hm takže jako dítě ste spíš se chodil do kina bavit.

ML: no,

LR: hm a chodil ste na ty filmy toho Laurel a Hardyho ((Laurel a
Hardy)) nebo toho Vlasta Buriana ((Vlasta Burian)) vícekrát? na ten
stejný, že ste šel třeba

ML: a víte že jo?

LR: jo?

ML: ano.

LR: často?

ML: buďto sme se vždycky sebrali celá parta, a šli sme. no my sme
měli tu výhodu, že sme to kino měli vedle gymnázia.

LR: hm

ML: no <takže> pro nás to nebyl žádnej problém.

LR: hm kolikrát ste třeba šli na ten film.

ML: no tak to vám těžko, to záleží podle toho, jak kde, no, dvakrát
i třikrát, jo?

LR: dvakrát i třikrát. nebylo to neobvyklé, prostě když se vám film
líbil,

ML: když se to líbilo, tak se to, a hlavně sme neměli co dělat.

LR: hm

ML: jo, to...

LR: hm em vy ste říkal, že v tom kině ópé ((OP - Ohne Pause))
promítali ty barevné filmy, tak bylo pro vás důležité, jestli šlo o
ten film barevný nebo černobílý? ať už ty...

ML: pro nás bylo to, atraktivní byl ten barevnej film. páč to
tenkrát nebylo.

LR: hm

ML: tenkrát bylo všechno černobílý. toto byl barevnej film, a potom
to byly prostě takový ty trikový, tam různý ty figurky,

LR: hm

ML: já nevim tenkrát ten, Kanárek ((neidentifikováno)) jak to si
vzpomínám, jo,

LR: hm

ML: a tak von se menoval, jo? jako méno [měl]

LR: [hm tak] to byl hraný film Kanárek?

ML: ne, to bylo prostě to byl kreslenej film,

LR: aha [aha]

ML: [a jednou] se proslavil ten děj to bylo to, že prostě kanárek
uletěl z klece někde voknem ven, a teď nevěděl co a jak a lítal tam
po venku a tak dále. to byl celej ten děj, jo?

LR: a to byl ten německý film.

ML: to bylo německý, ale pochopitelně tam se nemluvilo,

LR: hm

ML: jo, tam byla hudba akorát

LR: hm

ML: k tomu jo? takže to nám nevadilo, tam nebylo nic německýho,

LR: hm

ML: vono to bylo barevný, a celkem ten děj byl i zábavnej, jo?

LR: hm a které filmy ste měl rád a které ne. vy ste mluvil o těch
komediích, co podle vás dělalo film tím dobrým filmem.

ML: herci. a potom a pochopitelně a ten děj.

LR: hm

ML: jo.

LR: hm

ML: a to jako mluvím toto, to mluvím jako o filmech kde, kde se
chodili, kde sme prostě chodili dá se říct ještě v těch, no v těch
dětskejch letech, jo, potom, když už sem byl na tom gymnáziu, jo, no
tak pochopitelně no tak tam se to, takový ňáký ty budovatelský
filmy, no tak to vůbec, to,

LR: hm a bylo pro vás důležité, nebo hrálo nějakou roli v které zemi
byl daný film natočený? už ste mluvil o těch německých filmech že ty
ne, tak jestli ještě, měl ste oblíbené,

ML: to vůbec.

LR: třeba americké nebo...

ML: no podívejte se, tady po tom, po tom roce čtyřicet pět, ještě
když to bylo uvolněný, tak tady běžely filmy americký,

LR: hm

ML: jo, běžely tady filmy, filmy rakouský,

LR: hm

ML: jo, a to byly prostě někerý filmy, na kerý se dalo jít i
víckrát, já nevim, já si vzpomínám, třeba to byl, to bylo myslím, to
byl film rakouskej nebo německej to, ten herec se menoval hás
((možná Hans Hass)), ale nebyl to hugo hás ((Hugo Haas)),

LR: tak to nevim.

ML: hugo hás ((Hugo Haas)) to nebyl, a sice to byla ta, ten děj se
odehrával, on byl totiž potapěč,

LR: hm

ML: a filmoval prostě ten podmořskej, podmořskej život. to. a a nebo
se chodilo, já nevim jak voni se ty filmy menovaly, ale to byly
filmy, kerý se na- kerý natočila vlastně ten děj se odehrával
vlastně, to byla tenkrát ta vídeňská lední reví ((revue)).

LR: hm

ML: se říkalo Petrova lední ee to byla lední reví ((revue)) režiséra
Petra. ((neidentifikováno))

LR: hm

ML: jo, tak to byly myslím dva filmy, kde se toto, kde se děj
odehrával tady z tohodle toho, tohodle toho prostředí. nebo si
pamatuju teď na ty filmy, teď ty názvy si pamatuju taky. Hřmící
stáda. to byl americkej film, to se, ten děj se vlastně točil kolem
toho, když za války, v Austrálii, ze severní Austrálie stěhovali
veškerej ten dobytek a to všechno stěhovali na jih, páč se obávali
japonské invaze, jo,

LR: hm

ML: tak právě jak přes ty, jak přes ty pouště tam prostě s tím
dobytkem, šli ten, ty problémy s tou vodou, jo, s tím napájením toho
dobytka, byl tenkrát Hřmící stáda, ještě, za hodinu bych si vzpomněl
jo? ty názvy. to sou to sou prostě filmy, kerý si pamatuju ještě do
dneska.

LR: hm

ML: a to nehráli to, to nehrála roli nehráli herci. jo, to bylo
prostě děj.

LR: hm

ML: no potom to byly pochopitelně filmy s válečnou tématikou.

LR: to vás taky zajímalo. [ale to bylo až po tom roce devatenácet
čtyřicet pět.]

ML: [gvadalkanal ((Guadalcanal)) a tak dále, jo, to bylo u toho.] to
bylo prakticky do toho roku, já nevim, štyrycet osum, čtyrycet devět
a potom už byly ty budovatelský, no tak to,

LR: hm a ee jaké jiné druhy zábavy ste měl rád, říkal ste, že ste
četl časopisy, byl ste sokolem,

ML: no podívejte se ten ((smích)), ten Sokol nám zaprvé nám ho
zatrhli Němci,

LR: hm

ML: jo, ale to bylo jako později, protože já si vzpomínám, že, že
sme chodili na stadion,

LR: hm

ML: to tam tenkrát už byl rozhlas nastěhovanej, jo, a že sme chodili
s průkazkama a přes vrátnici a tam byl tam stál německej voják. jo,
takže ten Sokol, ten nám tam, ten Sokol ještě za Německa ňákou dobu
vydržel,

LR: hm

ML: no pochopitelně potom za komunismu to se zlikvidovalo, jo, to,
prostě Sokol, Sokol a církev, to byla první ta, která komunistům
lezli, keří komunistům lezli na nervy.

LR: hm a jiné druhy zábavy, volný čas, když ste byl takle malý.

ML: no prosim vás časopisy, časopisy za komunistů žádný nebyly.

LR: no za komunistů, myslím před tím rokem devatenácet čtyřicet pět.

ML: no tak to byly ty, to byly ty časopisy pro mládež, jo?

LR: hm hm

ML: ať už to byl ten Mladý hlasatel, a já nevim, no jo, jo Vlaštovka
byla ještě <to bylo> to bylo taky a, eště myslím dva,

LR: hm

ML: kerý sme jako pečlivě, pečlivě vodebírali. myslím Srdíčko, byl
další časopis, a (.) a potom ještě byla ňáká, ne vlastivěda, ale
něco taky takovýho, jo?

LR: dobře. takže, jo. a teď mě zajímá, jaké byly rozdíly, jestli ste
vnímal rozdíly v místních kinech. třeba interiér, zaměstnanci,
chování jejich zaměstnanců,

ML: no tak, podivejte se, byly kina takzvaně nóbl,

LR: hm

ML: to byly ty, to byly ty ve městě,

LR: hm

ML: no a potom byly takzvaný blechárny.

LR: jo, tak to o tom už ste mluvil.

ML: jo.

LR: takže mezi ty nóbl, chodil ste často do, tam asi patřila třeba
skala ((Scala)), že jo, nebo...

ML: nó, no tak podívejte se, to bylo, vono když si to tak vezmete
ty, ty biografy ve městě,

LR: hm

ML: no to bylo na pětníku.

LR: hm

ML: jo? [to nebyly]

LR: [vzpomínáte si] na ty zaměstnance?

ML: no, vůbec ne,

LR: oblečení, chování, ne?

ML: akorát vim, že toto, že prakticky byl tam dycky ten, tomu se
říkalo biletář,

LR: hm

ML: jo, kerej prostě po vás chtěl vstupačku, kus vám utrh, ((smích))
<kus vám dal> a támhle sednout, povídal, <jo?> ((smích))

LR: hm a z čeho se skládal obvykle program té projekce.

ML: no, takhle, začalo to reklamama.

LR: hm

ML: jó, anebo prostě ňákejma takovejma em no zkrátka a dobře aby se
vyplnil ten čas, od co tam pustili lidi,

LR: hm

ML: jo, do toho vlastního promítání. tak konkrétně tady vím, že na
Stadioně ((Stadion)) tam dycky, tam, pouštěli tam ňáký ty reklamy a
zpívaly Sestry Skovajsovy ((smích)) to si pamatuju eště teď, jo?

LR: přímo byly jako...

ML: ne ne ne, to bylo jako...

LR: jo, to...

ML: pozadí, zvukový.

LR: aha aha.

ML: jo, potom se pustil zvukovej týdeník,

LR: hm

ML: jo, potom byla krátká přestávka prostě pro ty, co přišli pozdě,
páč když se promítal zvukový týdeník, tak nepouštěli nikoho,

LR: hm

ML: no a tak potom přišli a potom běžel ten, potom běžel ten, ten
vlastně film.

LR: hm a zajímaly vás tyto doprovodné části, reklama, týdeník,
chodil ste na ně?

ML: tak ta reklama mě tak moc ne, no protože vono tenkrát no, vono
když to člověk srovnává s dnešní reklamou, tak tenkrát to byla
ubohost. jo, to byl obraz bídy a utrpení, no ale byla to reklama,
kerá odpovídala,

LR: hm

ML: něco podle hesla pamatuj, že má Jína za patrona Antonína, jo, a
Baťovy ((sích)) boty, a Koudelkovy losy, velké výhry nosí <a takový
ty, jo> to si pamatuju ještě dnes, jo.

LR: ty byly jako hrané nebo jenom statické [obrazy.]

ML: [né, to] byly jenom vobrazy.

LR: hm a ten týdeník vás zajímal?

ML: jo.

LR: jo to už ste...

ML: no.

LR: dobře.

ML: a dokonce si vzpomínám na jeden týdeník, na to sme se šli
podívat dvakrát až třikrát.

LR: hm

ML: víte? a sice, to nám ukazovali, jak v Itálii

LR: hm

ML: prostě dělnická třída bydlí v těch ubohých barácích a tak dále,
a my sme si všimli, že vedle, kde byly moderní baráky, byl velkej
nápis volte jedna.

LR: volte jedna.

ML: volte jedna, no jedna to byla komunistická strana. nám to
připadalo ňáký povědomý, a víte co sme zjistili? že to bylo
filmovaný tady Mezírka. tam jak je dneska ee kontinental ((hotel
Continental)).

LR: jo, aha

ML: páč tam byly, to byla bejvalá dělnická kolonie, to byly nízký
baráčky,

LR: hm

ML: a ta ulička mezi nima, to bylo normálně vydlážděný kamenama
takle vyspádovaný doprostřed tekla stružka,

LR: hm

ML: tam tekl vodpad z těch

LR: domů

ML: z těch domů, jo, a vedle byly postavený moderní baráky, to byla
ta Mášova.

LR: hm

ML: jo, a tenkrát sme se na to šli podívat i dvakrát až třikrát,
abysme si to ověřili. poněvadž nám bylo dost divný, že by v Itálii
bylo volte jedna.

LR: takže oni natočili

ML: ano, to byl ten, to bylo, to se jim hrozně hodilo, jo, protože
to byly moderní baráky a vedle toho byly takzvaný, no dalo by se
říct slams ((slums)).

LR: hm

ML: jo, a to sme potom zjistili teda kde to je, jo že je to teda, že
je to Mezírka.

LR: hm a to bylo asi v jakém roce, vzpomínáte si?

ML: štyrycet devět, padesát.

LR: aha to už bylo, hm, to je zajímavé.

ML: no ne, tak podívejte se, to bylo to, em první volby byly v roce
čtyrycet šest,

LR: hm

ML: a to bylo volte jedna. jo, páč to byly vlastně poslední svobodný
volby ee poválečný. potom se měly konat v osumaštyrycátým se měly
konat jako řádný volby, do toho, no a to už komunisti měli strach,
že to skončí debaklem, no tak se udělal Vítěznej únor.
LR: hm a ještě by mě zajímalo, jestli ste byl někdy přítomen v této
době před tím rokem čtyřicet pět promítání filmu, ale doma.

ML: ne.

LR: nikdo z přátel nebo [neměl někdo promítačku]

ML: [no to nebylo]

LR: [no a]

ML: [to] nebyly promítačky, to...

LR: někteří jako měli, ale právě je to velice nepravděpodobné, bylo
to spíš v takových těch bohatších, mnohem bohatších [rodinách.]

ML: [já nevim,] protože já sem se pohyboval taky prostě v těch
bohatších vrstvách,

LR: hm

ML: tam, no protože sme bydleli tady, na té Jana Uhra, tam bydlela
dá se říct smetánka,

LR: hm

ML: ale nevím vo nikom,

LR: ne

ML: že by měli doma promítačku.

LR: hm

ML: a to tam teda bydleli ty, to tam bydleli dá se říct, no,
buržoazie.

LR: hm dobře. em teďkon už k tomu protektorátu o tom už ste mluvil
(několikrát), ale mám tady pár konkrétních dotazů, ee jak na vás
působily ty změny po tom roce třicet devět, když začaly platit ty
protektorátní předpisy. hlavně teď myslím v těch kinech, jak to na
vás působilo.

ML: no podívejte se, nám to ani tak, nám to ani tak nevadilo,
protože tenkrát běžely německý titulky.

LR: hm

ML: jo, i u českejch filmů byly německý titulky, jo, ale my sme to
prostě brali, no jako, tenkrát dítka sme z toho neměli velkej ten,
sme z toho neměli velkej pojem, no zkrátka a dobře, tak tam byly
německý titulky, no. nehledě na to, že my sme byli tady zvyklí s
těma Němcema žít pohromadě. jo, protože to neexistovalo, že by, že
by před tím rokem třicet osum tady byly byla ňáká nevraživost mezi
Čechy a Němci. dyť my sme si normálně hrávali jako dítka sme si
hrávali s Němcama.

LR: hm

ML: jo, to teprve až toto v tom osumatřicátým roce až prostě ee
přišel Hitler, jako tady s těma nárokama na to, tak pochopitelně
tady najednou z brněnských Němců se stali sudetští Němci, i když to
je blbost, páč Brno nikdy nebylo součástí Sudet, jo,

LR: takže ste to v těch kinech vám to nijak

ML: no oni ty, oni ty německý titulky nám nevadily, nehledě na to,
že my sme to, my sme tenkrát většina z nás německy znala.

LR: hm a v té době protektorátu chodil ste do kina víc nebo míň, v
závislosti právě na těch změnách.

ML: ne, to záleželo na tom, jaký byly ty filmy, pochopitelně nebudu
em chodit na ňáký německý filmy,

LR: hm

ML: jo, i když teda na někerý německý filmy se šlo, já si vzpomínám,
že ten film se menoval gajervali ((Geierwally)).

LR: hm

ML: no to byla supí, supí waly. waly ((Wally)) bylo křestní méno.

LR: hm

ML: jo, to si pamatuju, ale to se šlo z toho důvodu, že tam byly
pěkná, pěkný záběry scenerie z Alp.

LR: hm a

ML: jo a potom, jo. chodilo se na filmy, kerý hrál hajns rýman.
((Heinz Rühmann)), to byl komik. německej.

LR: takže zase [zvítězilo]

ML: [tak na] hajnse rýmana ((Heinz Rühmann)) to sme chodili.

LR: hm

ML: jo, poněvadž to byla záruka, že bude sranda.

LR: hm

ML: ale nechodilo se pochopitelně takový to, no tak to chodili ty,
to chodili ti dospělí, kde prostě hráli ty, kde hráli takoví ty
němečtí herci, a já nevim, jak von se menoval, vili frič ((Willy
Fritsch)) nebo tak ňák, jo, no to, to byli známí herci, no tak to

LR: hm

ML: ne- nesmíte zapomenout jednu věc, berlínský ateliéry, to byl
evropskej holyvůd ((Hollywood)).

LR: hm

ML: jo, a taky proto se nedivím, že tenkrát, když ee prostě v
protektorátu Němci zabrali barandovský ((Barrandov)) ateliéry,
udělal se z toho Prag-Film, takže prostě (.) několik českejch
hereček to podepsalo.

LR: hm

ML: a potom s tím měly neskonalý, měly s tím neskonalý problémy. jo,
ale tenkrát se na to nikdo nedíval, no prostě to byly ty, to,
německý filmy měly úroveň. a americký tady nebyly.

LR: hm a ještě [teda]

ML: [ne,] vili forst ((Willi Forst)) se menoval, ne (fridrich
horst.)

LR: hm

ML: no to byl známej <milovník.> na to chodili ty, na to chodili
dospělí.

LR: vy ste na to nechodili.

ML: né, no tak vono to bylo vesměs mám takovej dojem, že to ani
nebylo mládeži přístupný.

LR: hm

ML: to tenkrát nebylo z toho důvodu, že by tam byly ňáký ty, ňáký
erotický scény jak teď, ale zkrátka a dobře to byly takový ty, no
kde to bylo mládeži nepřístupný.

LR: hm a změnil změnil se jiným způsobem ten výběr filmů, na ty
německé ste teda moc nechodili, až na výjimky,

ML: no tam byly ty, podívejte se, voni byly německý na který se dalo
jít, a potom byly ty tendenční,

LR: hm

ML: no pochopitelně žid sís ((Žid Süß)) <a podobně> no tak to bylo
jasný, jo.

LR: hm a jak se to vaše chození do kina, a jiných diváků, změnilo to
chování v kině. s blížícím se koncem války. jestli ste vnímali...

ML: no, podívejte se, vono to totiž bylo tak, em s blížícím se
koncem války, zaprvé, byl nedostatek uhlí, takže se netopilo, takže
kina nepromítaly.

LR: hm

ML: jo, a potom tady bylo to nebezpečí prostě těch náletů,

LR: hm

ML: jo, a tak to, tak prakticky v těch kinech se to ani tak moc
neprojevovalo.

LR: hm

ML: protože já mám totiž takovej dojem, že ty kina přestali
provozovat někdy v letě čtyřicet čtyři. jo a jako odvozuji to
z toho, že vlastně od podzimka štyřicet štyři sme nechodili do
školy.

LR: hm

ML: to sme chodili do školy jednou tejdně. pro úlohy, pro úkoly
domácí, jo a to sme v tej škole byli tak dycky jednu dvě hodiny
voblečený v zimě, jo kde prostě se zkontrolovalo to, kdo úlohy měl,
kdo úlohy neměl, a vyfasovali sme další a šli sme domů. ke své velké
radosti. sněhu bylo tenkrát habaděj, jo, takže to bylo to, a kina
vůbec, kina a divadla to, to vůbec ne.

LR: hm a vzpomínáte si na své první návštěvy kina po osvobození? [na
atmosféru.]

ML: [no pochopitelně,] jéžiš panenko marja, to vám řeknu hned. kino
Kapitol,

LR: hm

ML: jo? kino Kapitol, teď mluvím jako vodborník geolog.

LR: ((smích))

ML: je postavený na vodě.

LR: jo.

ML: a tam se musí čerpat voda. jo, i teď, jo, aby nedocházelo prostě
k zaplavení toho ee toho suterénu. a pochopitelně na jaře čtyřicet
pět se voda nečerpala,

LR: hm

ML: takže prvních pět sedadel v kině Kapitol bylo zaplavenejch. no
teda né ty sedadla, ale zkrátka a dobře ee dalo by se tam sedět
jedině v gumákách.

LR: <jasně>

ML: jo,

LR: <podlaha>

ML: a promítal se tam, promítaly se tam ruský válečný filmy. no
vesměs to byly z toho, em týdeníky z fronty.

LR: hm

ML: jo, takže na to si vzpomínám, páč tam sme chodili. jo a vim že
teda prvních pět sedadel to bylo jako em nedostupných.

LR: hm a chování těch lidí bylo jiné?

ML: no pochopitelně, no tak prosim vás tenkrát to bylo Rusové nás
vosvobodili, tenkrát sme ještě nic nevěděli vo ňákým komunismu nebo
něco.

LR: hm a vzpomínáte si, jak se třeba jak ty lidi reagovali v tom
kině?

ML: no tak jako normálně, ne že by tleskali nebo něco, ale zkrátka a
dobře to, prostě Němci dostávali na frak, na to, jo, ukazovali to,
na tom to byly, byly to záběry, my sme, no pochopitelně takový
frontový ty, záběry, to sme neviděli, protože sme viděli jenom
prostě německý, jo, Německo vítězí na všech frontách, jo, to bylo
všude napsaný, jo a tyhlety hesla, tam sme viděli samou německou
armádu, kerá vítězí a najednou sme prostě viděli Rusy jak bojujou to
jak bojujou s něm- tam dokonce byly ty, byly tam záběry z toho, ze
západní fronty,

LR: hm

ML: jo, a no tak, to bylo to, protože jinak, jinak potom, až začaly,
a to potom začaly, ale tady ty brněnský, ty brněnský kina se dost
brzo potom em potom em po konci války se daly do provozu. já mám
takovej dojem, že po prázdninách už to běželo, v plný parádě. jo a
pochopitelně se promítaly ty, promítaly se, se prvorepublikový
filmy, no a potom se začaly promítat i ty filmy, kerý se natočily za
protektorátu, ale nejdřív z toho museli vymazat ty německý, ty
německý titulky.

LR: hm a americký filmy se promítaly?

ML: ano.

LR: hm dobře, tak teď už, téměř poslední věc, mám tady seznam filmů,
keré byly promítané v době, kdy ste je mohl navštívit v kině, tak
vám je ukážu a zajímalo by mě, jestli se na ně vzpomínáte a jestli
si třeba nevybavíte nějakou vzpomínku z kina, když ste na nich byl.

ML: no To neznáte Hadimršku, no to je jasný, Vlasta Burian, jo?
Kouzlo valčíku, to mně něco říká,

LR: hm

ML: ale to tenkrát bylo pro dospělý.

LR: hm

ML: jo, a mám takovej dojem že, že dokonce bych mohl vědět i herce.

LR. hm

ML: jestli tam nehrál ten, do- Dohnal ((Jiří Dohnal)) nebo tak ňák
se menoval. ten hrál tady tyhlety milovnický role. no Lelíček ve
službách šerloka holmse ((Lelíček ve službách Sherlocka Holmese)) to
je jasný,

LR: jasně

ML: Vlasta Burian,

LR: [váš oblíbenec.]

ML: [qik ((Quick)) to nevím] co je. Pobočník Jeho Výsosti, další,

LR: hm

ML: Vlasta Burian. šest žen jindřicha osmého ((Šest žen Jindřicha
VIII.)) to bylo pozdější. na to si vzpomínám. lórenz oliviér
((Laurence Olivier)),

LR: hm

ML: sér lórenz oliviér ((Sir Laurence Olivier)), v titulní roli.
Zlatá Kateřina, to nevím, cibi der frac ((Csibi, der Fratz)), tak na
to si nevzpomínám. Mata Hari nevím,

LR: hm

ML: jo na to si teda nevzpomínám,

LR: to je s marlen ditrich ((Marlene Dietrich)).

ML: jo? Cácorka, to taky nevím, Moderní doba, nic, Tři muži ve sněhu
nevim, Svět patří nám, pochopitelně, Voskovec, Werich ((Jiří
Voskovec a Jan Werich)), Dobrá země nevim. jo, Sněhurka a sedum
trpaslíků ((Sněhurka a sedm trpaslíků)), no to byl ten, no
pochopitelně. kreslenej film. to bylo myslím wolt dyzny ((Walt
Disney)).

LR: hm a byl ste na tom v kině?

ML: no jéžišmarja, několikrát.

LR: několikrát,

ML: jó

LR: pamatujete si to ještě.

ML: Ducháček to zařídí, jasně, Vlasta Burian, Tři děvčátka
pokračují, nevzpomenu, U pokladny stál, další, Vlasta Burian, To byl
český muzikant, na to se chodilo, Otomar Korbelář,

LR: hm

ML: jo, na to si vzpomínám, Město ztracených, to mně nic neřiká.
Opereta, nic, Roztomilý člověk, to byl hugo has ((Hugo Haas)).

LR: to je film, nevim jestli tam hraje hugo has ((Hugo Haas)), ale
hraje tam Oldřich Nový.

ML: nebo Oldřich, ne, Oldřich Nový.

LR: Oldřich Nový.

ML: ano. Vídeňská krev, na to si nevzpomínám, Muži nestárnou, to
bylo s Oldřichem Novým, mám takovej dojem.

LR: hm mám takovej dojem, že ano.

ML: Dobrodružství barona Prášila, to bylo pozdější potom,

LR: hm

ML: poněvadž tam hrál ten, tam hrál přeci Kopecký ((Miloš Kopecký)).

LR: ee tohle je myslím nějaký německý film, ale o baronu prášili
((Prášilovi)) [prá-]

ML: [to] bude to samý. já mám takový dojem, že to bylo to s- že to
bude to samý.

LR: hm

ML: toto. tadyta Tanečnice, to nevím, la palóma ((La Paloma)) to si
nevzpomínám, neviděli ste Bobíka ((Neviděli jste Bobíka?)) no to byl
poválečnej film, to běželo, jo, Její oběť a Sobota, to mně nic
neřiká.

LR: hm a nevzpomínáte si, nevybavujete si ňákou vzpomínku z kina, na
základě...

ML: ne.

LR: to už je...

ML: tady je počkejte, tady máte,

LR: to je ňáký rok dvacet, sedum dvacet osum, takže to ste určitě...

ML: zpívající ((Zpívající bloud)), no to nic,

LR: to ste nezažil.

ML: Pražské švadlenky,

LR: [určitě to třeba, určitě to třeba, samozřejmě znáte to, ale]

ML: [no cé ká polní maršálek ((C. a k. polní maršálek)) tak to je
jasný, ale (ten je to), cé ká polní] maršálek, to bylo v dvojím
provedení, jednak byl Vlasta Burian a potom byl, jak von se menoval,
ten herec, Dvě srdce v tříčtvrtečním taktu. to vím že ten, něco ten
film běžel, ale na to se nechodilo jako mládež,

LR: hm

ML: jo, to...

LR: dobře, a chtěl byste ještě něco dodat, o čem sme dosud
nemluvili?

ML: to, to musíte ptát.

LR: no já mam svůj okruh otázek vyčerpaný, jenom si, mám pocit že vy
ste něco říkal panu Skopalovi o tom, že ste jako sokol vystupoval
v kině, pokud vím.

ML: né.

LR: ne, to ste nebyl vy?

ML: já sem se mu zmiňoval,

LR: hm

ML: ale to bylo to kino Stadion,

LR: hm

ML: on prostě si to pletl s tím, že tam bylo letní kino.

LR: ano to tam pak bylo, ale [až]

ML: [jo], ale to bylo až prostě v pozdějším komunismu, ale ten, to
kino Stadion, to původně patřilo pod Sokol,

LR: hm

ML: páč celej ten areál, tam toho stadionu to vlastně patřilo
[Sokolu.]

LR: [Sokolu.] hm

ML: jo, takže tam byl prakticky když to vemu na té Kounicově ulici,
no tak tam byla zaprvé tam byla restaurace. to když to vezmu vod
toho, (vod) tej budovy toho gymnázia,

LR: hm

ML: jo to byla restaurace, zároveň tam byl vchod do kina, jo, potom
byl hlavní vchod,

LR: hm

ML: jo, to se, tam byl ten sál, kde se pořádaly prostě taneční a
plesy a tak dále, jo, po tom vedle byla tělocvična,

LR: hm

ML: jo no a a pochopitelně potom byl ten ten venkovní areál, kde kde
se pořádaly různý, zaprvé se tam pořádaly ty sokolský slety, v tady
tý oblasti, co měla ta ta Sokolská župa, potom se tam pořádaly
atletický závody, no a v zimě tam bylo kluziště. jako přírodní. no
ale tenkrát zima byla, nebylo globální voteplování, jo, takže tam
sme chodili bruslit.

LR: dobře, tak [já sem vás pochopila ňák]

ML: [a tak s tím sem se s tím sem se] právě při téhleté
příležitosti, to sem se zmiňoval, že tam že to prakticky patřilo
[Sokolu, jo]

LR: [Sokolu.]

ML: a voni to potom, po tom roce štyrycet osum, celej ten areál tam
převzal Československý rozhlas,

LR: hm

ML: jo, takže tím pádem prostě tam voni si zabrali i to, i prostor
toho kina, páč tam měli studio.

LR: hm

ML: a prakticky z celýho toho sokolskýho stadionu pro tu tělovýchovu
zbyla ta tělocvična, kerá více méně patří už k té tam na na ta k té,
to sou ty objekty k té Sokolské ulici, tam na tom rohu, no a potom,
potom ten, to to přírodní hřiště, co tam bylo, tak tam se pořádaly
atletický závody, no a potom ňáký takový ty voblastní spartakiády,
no a to bylo všechno.

LR: hm dobře tak já sem to asi ňák špatně pochopila,

ML: no to nebylo jako tam,

LR: [že ste vystupoval]

ML: [to nebylo, to nebylo jako] se Sokolem, se Sokolem, vono no
totiž, podivejte se, vono to bylo tak, prakticky em po první válce
se zakládaly tady takový ty ty takzvaný sokolovny.

LR: hm

ML: jo, to bylo i na venkově a tak dále, pochopitelně součástí každý
sokolovny, to bylo pro tu ňákou takovou tu kultůru, pro zábavu, tak
pochopitelně byl buďto ňákej ten sál, no a když tam byl sál, tak tam
bylo zároveň i kino. jo, a to byly ty to byly to byly em i tady v
Brně, byly prostě někerý ty ty biografy, kde vlastně to bylo
součástí sokoloven. to byly ty předměstský.

LR: hm a tohle bylo teda samostatné kino, to nebylo součástí.

ML: no, myslím že i bylo, aby to bylo využitý.

LR: hm

ML: jo, tak podívejte se. v Žabovřeskách, já nevim jesti vám to něco
řiká, byla takzvaná salesiánská oratoř.

LR: hm

ML: no dneska je tam to jak je sídliště Novovřesky ((slangový název
části Žabovřesk)), dneska je tam postavenej novej kostel, to je tam
za tím, za Rubínem ((Kulturní dům Rubín)).

LR: hm

ML: no a tam dřív bejvala salesiánská oratoř. to měli ti, ten ten
řád těch salesiánů, ti se věnovali mládeži, a to vlastně byla
dřevěná budova, kde em na jedný straně byl oltář, a na druhé straně
byla, bylo jeviště. takže, když oni tam pořa- když se tam odpoledne,
v neděli bylo bylo požehnání,

LR: hm

ML: tak prostě otevřeli tu část, kde bylo, kde byl oltář, jo na
pochopitelně tam vodbylo se to požehnání, jo, potom votočili židle
vo sto osumdesát stupňů, zavřeli stěnu u oltáře, votevřeli jeviště,
a bylo tam divadlo.

LR: aha

ML: a to divadlo provozovali ti řádoví bratři, a mezitím než to em
prostě připravili, votočili ty židle a to všechno, tak venku bylo
hřiště a my sme tam hráli fotbal.

LR: hm

ML: takže my sme prostě v neděli, v neděli vodpoledne sme chodili
prostě k salesiánům k salesiánům na, no na požehnání.

LR: hm a zároveň to bylo spojený [se zábavou.]

ML: [a zároveň] to jo, a takže to bylo divadlo, no a a třeba,
podívejte se, vemte si, vono to totiž tady ty, ty biografy, kerý
byly dá se říct na těch předměstích, čili tenkrát to byla periferie,
jo, ( ) ty Žabovřesky, Královo Pole a tak dále, dyť Královo Pole
mělo dva biografy. jo, tam byl v Besedním domě ((Bio Besední dům))
byl bylo kino to se potom přejmenovalo na Jadran, ale možná že se to
Jadran menovalo i dřív.

LR: hm já mám [pocit, že ( ).]

ML: [mám takovej] dojem, páč vemte si to, že tam sou všude sou tam
ty ulice, který se vztahujou k té bývalé Jugoslávii. tam máte
Srbská, Slovinská, Charvatská, takže možná že to byl Jadran i za
první republiky.

LR: no, teď to tady nikde nevidim, ale mám pocit, že ne teda.

ML: to bylo v beseďáku ((Bio Besední dům)), v Králově Poli, a dvě
stě metrů dolů bylo další kino.

LR: hm

ML: se menovalo Oko nebo Světozor nebo tak nějak, to nevim, jo a a v
tom Jadranu, tam bylo první širokoúhlý plátno v Brně.

LR: a Jadran, už to vidím, to se menovalo Bio Besední dům a pak
Adria. a Jadran až od roku [devatenácet čtyřicet osum.]

ML: [jo tak Adria. Adria, ano.] no tak vona [Adria a Jadran je to,]

LR: [vono je to to samý v podstatě.]

ML: na jedno brdo, jo,

LR: hm dobře.

ML: no ta em v Žabovřeskách ta Lucerna, to zůstalo, to se udrželo,
no a potom já nevim, vim, že v Černovicích bylo kino ((kino Avia)),
v Husovicích bylo kino na Dukelský ((Bio Jas)), v Židenicích bylo
kino,

LR: v Židenicích tady je svět- tam byl právě ten Světozor

ML: [Světozor, byl Světozor]

LR: [předtím se to menovalo] kino Vesmír,

ML: no,

LR: to do roku [devatenácet třicet osum]

ML: [no no tak ňák ano.]

LR: hm

ML: a tady takový ty, já akorát co se týká těch em těch em jako
periferních, tak to akorát ovládám tu Lucernu ((Lucerna)) v
Žabovřeskách a potom dole v tom Králově Poli.

LR: hm

ML: jo a potom ještě bylo kino ve městě, Metro. na Lidický.

LR: hm

ML: to je em potom to byla mrštíkárna ((Divadlo bratří Mrštíků)),
jo, Divadlo bratří Mrštíků, to bylo Metro.

LR: jo. Metro, jo to bylo předtím Universum, ale do roku devatenácet
třicet šest a potom kino Morava.

ML: ano.

LR: městské divadlo [má to, vlastně teď tam je městské divadlo.]

ML: [no a potom to potom to převzalo] to převzalo městský divadlo
(bylo) to Divadlo bratří Mrštíků.

LR: aha dobře. tak tím sme asi skončili si myslím, jestli teda
nemáte ještě ňákou vzpomínku zajímavou.

konec rozhovoru

1