Citát
2.351
55:191
narozena v roce dvacet štyři
BK: mhm
JV: a narodila ste se v Brně?
BK: hm
JV: a v Líšni nebo?
BK: ne v Žideni-
JV: v Židenicích
BK: no vlastně v porodnici, tak se může ři- v Brně
JV: a tam ste eee navštěvovala ee školu měšťanku nebo?
BK: no ano na- napřed v Židenicích na (Fildové) ulici obecnou školu
JV: ano
BK: a potom měšťanky na Staré Osadě tady potom sme se přestěhovali
na Špačkovu
JV: mhm
BK: takže tam třetí a čtvrtou měšťanku až už ( ) tam na Táborské
JV: a můžu se zeptat, povolání vašich rodičů?
BK: tatínek byl policista,
JV: mhm
BK: dneska se to říká a maminka v domácnosti.
JV: byla v domácnosti.
BK: mhm
JV: měla ste sourozence?
BK: ano ano dva.
JV: bratra sestru?
BK: bratra a sestru
JV: bratra a sestru a vy ste byla v narozena nej- nej- uprostřed
nebo
BK: uprostřed
JV: uprostřed
BK: uprostřed
JV: dobře
BK: no
JV: a vy ste dosáhla jakého nejvyššího vzdělání?
BK: no jenom ty čtyři měšťanky a vyučená švadlena,
JV: mhm
BK: dámská krejčová (myslim)
JV: to ste se vlastně vyučila těsně před válkou
BK: no už už
JV: nebo během války [chodila ste ještě do učení]
BK: [no no no ano ano]
JV: a ze školy ste odešla v roce?
BK: v devětatřicátým sem končila čtvrtou měšťanku
JV: měšťanku a pak ste ještě ty tři [nebo čtyři]
BK: [pak sem ty tři roky] chodila
JV: to znamená do roku štyrycet dva
BK: ano
JV: a teď mohli bysme si zrekapitulovat ee vaše povolání vlastně od
té doby, co ste vyšla školu ee až do důchodu?
BK: no tak to sem to sem se vyučila, ale protože už zase sme byli
čtyřiadvacátý ročník byl povolaný
JV: hm
BK: do rajchu jo byl- sme dostali rozkaz, a tak sme se všichni ti
jednadvacátý ročník muži a čtyřiadvacet ročník děvčata sme se
snažili vzít a mít [děti]
JV: [jasně] abyste nemuseli být nuceně nasazení
BK: ano jinak bysme byli
JV: hm
BK: no nasazeni totálně, takže sem měla týden starýho syna, když sem
dostala předvolanku, no a jinak moje kamarádky teda některé musely
odejít, některý se dostaly jako třeba do zbrojovky nebo takhle, jo,
do těch...
JV: takže dítě se vám narodilo v roce?
BK: třiaštyrycet
JV: třiaštyrycet
BK. no posledního prosince, takže...
JV: a pak ste teda pracovala po [válce jako švadlena?]
BK: [potom sem byla,] ne, potom sem byla v domácnosti
JV: mhm
BK: pak až do šedesátýho roku, to sem potom nastoupila, protože ten
můj nej- mám tři děti
JV: mhm
BK: a ten můj nejstarší šel na vysokou, tak já sem potom nastoupila
do práce, a to už sem jenom takhle...
JV: a tam ste zastávala pozici ee?
BK: to sem byla jako ve sklad- skladník dělník, jo,
2.351
994:1012
JV: já vlastně ani nevím o kolik let byl starší
BK: o čtyři
JV: o čtyři roky mhm
BK: jo
JV: a naopak zase vaše sestra byla mladší
BK: o deset let
JV: o deset let
BK: no takže to už bylo
JV. takže ona byla jakoby
BK: no (velký) bylo bylo
2.351
283:290
JV: a se školou německou, že jo vy ste chodil nejdřív do německé školy,
PD: jo jo.
JV: a potom teprve v osumatřicátém do [české, že.]
PD: [sem přešel] do [českého gym-]
JV: [čili tohle bylo] z té fáze (němec-), [když ste chodil do německé
školy.]
PD: [to je fáze německá,] jo,
JV: to je důležitý.
2.351
523:540
BK: (..) až potom, říkám, až od těch patnácti let, co sme se
přestěhovali tam nahoru
JV: hm
BK: na tu Špačkovu,, tak to sme byli vlastně v domečku, jináč sme
žili žili v (zakleté) [teď najednou vidíte]
JV: [tam ste se přestěhovala v roce]
BK: no třicet třicet osum, třicet devět no třicet osum ano ano to
mně bylo čtrnáct roků [třicet osm]
JV: ve čtrnácti letech
BK: mhm ano
JV: a tam už to bylo jiné
2.351
39:51
PSk: [a chtěli] bychom em vlastně ten em rozhovor vést skrze vaší
osobní zkušenost em s návštěvou kina, jako takové východisko. em vy ste
vlastně bydlel v Brně do kterého roku.
PD: do Mnichova. to znamená do třicátého osmého, třicátého devat-
devátého roku.
PSk: a potom po válce ste se nevrátil do Brna.
PD: ne. [potom sem]
PSk: [ste byl pak v Praze.]
PD: sem, sme šli do do Prahy, a roku osuma- devětaštyrycet sem utek do
Ameriky.
PSk: hm
PD: no a od tý doby sem tady byl několikrát, taky sem učil na katedře,
na katedře germanistiky a to je vše.
2.351
77:95
PSk: a vy ste bydleli kde?
PD: my sme bydleli na Úvoze, tenkrát, nejdřív v Lerchový, ((Lerchová))
na Masarykově čtvrti, to nevim kde sme bydleli, to sem zapomněl, ale
potom sme bydleli na Úvoze číslo jednadvacet, to vím, tam sem se
podíval nedávno, tam se moc toho nezměnilo. jenom že tam byla cihelna
ta tam není.
JV: a vy ste přišel kdy teda do Brna z em z, vy ste se tady nenarodil
že jo, [vy ste se narodil v Praze a v kterém no]
PD: [né, já sem se narodil v Praze,] tak sem byl prvních pět let v
Praze, nebo šest let,
JV: jo
PD: nebo pět. a potom s rodinou s otcem a s matkou sem do tý Lerchový a
do, [na Úvoz]
JV: [takže někdy] v roce dvacet sedum ste přišel do Brna, zhruba.
PD: já myslím dvacet šest.
JV: jo.
PD: ale nevím přesně, tak nějak.
PSk: hm [tak]
PD: [spíš] dvacet šest myslím, no.
2.351
179:205
PSk: hm a to že ste vlastně byl z em z česko-německé rodiny,
ovlivňovalo to nějak tu vaši zkušenost že by, směřoval vás třeba otec,
nebo pamatujete si na to že některá kina byla více německá? pro
[německé publikum?]
PD: [ne, vůbec,] to bylo úplně, to bylo úplně, em tolerantní není
správný význam, páč na tom nezáleželo prostě. moje matka nejenom byla
česky vychovaná a byla ze židovský rodiny, takže v národnostních
otázkách byla velmi tele- tolerantní. to nebylo důležitý vůbec, k tomu
musím dodat, že můj otec byl z rodiny ladýnské, to vám musím vysvětlit
asi co to je, to je menšina v jižních Tyrolích, dneska má asi čtyřicet
tisíc lidí, kerý mluví ladýnským jazykem, kerý je, jako stará
provensálština, románský jazyk, a tam žili prostě v tom Valdygardeno,
do roku osumnácet šedesát, to byla monarchie stará, potom to byla, no
rolnická fam- em rodina, neměli co jíst, poněvadž těch lidí bylo mo-
moc, tak se nejdřív vodstěhovali do do Lince, tam se taky neuživili,
potom se odstěhovali do Prahy, do Týnského dvora, a můj děda prodával
tyrolské řezbařské práce. ale orientovaný tenkrát už na němčinu, páč
ta, to souvisí s tou ladýnskou situací, v jižním Tyrolsku, který dnes
je italské, že tenkrát se orientovali na němčinu, né na italštinu. i
dneska já mám tam příbuzný, kerý sou trilingváni. ladýnsky, německy,
italsky. tím chci říci, že pro mýho otce národnostní otázka de fakto
((de facto)) neexistovala. to byl, jemu to bylo je- jedno. on sice byl
vychován německy, dělal do německýho dramatu, ale babička v Praze ještě
mluvila ladýnsky, a modlila se ladyn- ladýnsky. takže, neby- nebylo to
jako kdyby byl pocházel z Ústí nad Labem nebo,
PSz: hm jasně
PD: nebo z Liberce, jako, to byl velkej rozdíl.
2.351
315:316
PSz: hm a vy ste s těmi kamarády mluvili německy?
PD: s těmi jo, no.
2.351
57:58
PD: no, měli sme slečnu abych se přiznal, byli sme buržoazní, pracující
inteligence by se tomu řeklo. (a teda) měli sme slečnu,
2.351
173:176
PD: [málo,] to vám řeknu, tos to to moje rodina byla divadelní. můj
otec byl dramaturg, ne v Praze, a tady ředitelem německýho divadla,
moje matka dělala kostýmy často, a to bylo všecko, no, všecko, ten
zorný úhel byl dramaticko divadelní.