Citát

narozena v roce dvacet štyři

BK: mhm

JV: a narodila ste se v Brně?

BK: hm

JV: a v Líšni nebo?

BK: ne v Žideni-

JV: v Židenicích

BK: no vlastně v porodnici, tak se může ři- v Brně

JV: a tam ste eee navštěvovala ee školu měšťanku nebo?

BK: no ano na- napřed v Židenicích na (Fildové) ulici obecnou školu

JV: ano

BK: a potom měšťanky na Staré Osadě tady potom sme se přestěhovali
na Špačkovu

JV: mhm

BK: takže tam třetí a čtvrtou měšťanku až už ( ) tam na Táborské

JV: a můžu se zeptat, povolání vašich rodičů?

BK: tatínek byl policista,

JV: mhm

BK: dneska se to říká a maminka v domácnosti.

JV: byla v domácnosti.

BK: mhm

JV: měla ste sourozence?

BK: ano ano dva.

JV: bratra sestru?

BK: bratra a sestru

JV: bratra a sestru a vy ste byla v narozena nej- nej- uprostřed
nebo

BK: uprostřed

JV: uprostřed

BK: uprostřed

JV: dobře

BK: no

JV: a vy ste dosáhla jakého nejvyššího vzdělání?

BK: no jenom ty čtyři měšťanky a vyučená švadlena,

JV: mhm

BK: dámská krejčová (myslim)

JV: to ste se vlastně vyučila těsně před válkou

BK: no už už

JV: nebo během války [chodila ste ještě do učení]

BK: [no no no ano ano]

JV: a ze školy ste odešla v roce?

BK: v devětatřicátým sem končila čtvrtou měšťanku

JV: měšťanku a pak ste ještě ty tři [nebo čtyři]

BK: [pak sem ty tři roky] chodila

JV: to znamená do roku štyrycet dva

BK: ano

JV: a teď mohli bysme si zrekapitulovat ee vaše povolání vlastně od
té doby, co ste vyšla školu ee až do důchodu?

BK: no tak to sem to sem se vyučila, ale protože už zase sme byli
čtyřiadvacátý ročník byl povolaný

JV: hm

BK: do rajchu jo byl- sme dostali rozkaz, a tak sme se všichni ti
jednadvacátý ročník muži a čtyřiadvacet ročník děvčata sme se
snažili vzít a mít [děti]

JV: [jasně] abyste nemuseli být nuceně nasazení

BK: ano jinak bysme byli

JV: hm

BK: no nasazeni totálně, takže sem měla týden starýho syna, když sem
dostala předvolanku, no a jinak moje kamarádky teda některé musely
odejít, některý se dostaly jako třeba do zbrojovky nebo takhle, jo,
do těch...

JV: takže dítě se vám narodilo v roce?

BK: třiaštyrycet

JV: třiaštyrycet

BK. no posledního prosince, takže...

JV: a pak ste teda pracovala po [válce jako švadlena?]

BK: [potom sem byla,] ne, potom sem byla v domácnosti

JV: mhm

BK: pak až do šedesátýho roku, to sem potom nastoupila, protože ten
můj nej- mám tři děti

JV: mhm

BK: a ten můj nejstarší šel na vysokou, tak já sem potom nastoupila
do práce, a to už sem jenom takhle...
JV: a tam ste zastávala pozici ee?

BK: to sem byla jako ve sklad- skladník dělník, jo,

JV: já vlastně ani nevím o kolik let byl starší

BK: o čtyři

JV: o čtyři roky mhm

BK: jo

JV: a naopak zase vaše sestra byla mladší

BK: o deset let

JV: o deset let

BK: no takže to už bylo

JV. takže ona byla jakoby

BK: no (velký) bylo bylo

JV: a se školou německou, že jo vy ste chodil nejdřív do německé školy,
PD: jo jo.
JV: a potom teprve v osumatřicátém do [české, že.]
PD: [sem přešel] do [českého gym-]
JV: [čili tohle bylo] z té fáze (němec-), [když ste chodil do německé
školy.]
PD: [to je fáze německá,] jo,
JV: to je důležitý.

BK: (..) až potom, říkám, až od těch patnácti let, co sme se
přestěhovali tam nahoru

JV: hm

BK: na tu Špačkovu,, tak to sme byli vlastně v domečku, jináč sme
žili žili v (zakleté) [teď najednou vidíte]

JV: [tam ste se přestěhovala v roce]

BK: no třicet třicet osum, třicet devět no třicet osum ano ano to
mně bylo čtrnáct roků [třicet osm]

JV: ve čtrnácti letech

BK: mhm ano

JV: a tam už to bylo jiné

PSk: [a chtěli] bychom em vlastně ten em rozhovor vést skrze vaší
osobní zkušenost em s návštěvou kina, jako takové východisko. em vy ste
vlastně bydlel v Brně do kterého roku.
PD: do Mnichova. to znamená do třicátého osmého, třicátého devat-
devátého roku.
PSk: a potom po válce ste se nevrátil do Brna.
PD: ne. [potom sem]
PSk: [ste byl pak v Praze.]
PD: sem, sme šli do do Prahy, a roku osuma- devětaštyrycet sem utek do
Ameriky.
PSk: hm
PD: no a od tý doby sem tady byl několikrát, taky sem učil na katedře,
na katedře germanistiky a to je vše.

PSk: a vy ste bydleli kde?
PD: my sme bydleli na Úvoze, tenkrát, nejdřív v Lerchový, ((Lerchová))
na Masarykově čtvrti, to nevim kde sme bydleli, to sem zapomněl, ale
potom sme bydleli na Úvoze číslo jednadvacet, to vím, tam sem se
podíval nedávno, tam se moc toho nezměnilo. jenom že tam byla cihelna
ta tam není.
JV: a vy ste přišel kdy teda do Brna z em z, vy ste se tady nenarodil
že jo, [vy ste se narodil v Praze a v kterém no]
PD: [né, já sem se narodil v Praze,] tak sem byl prvních pět let v
Praze, nebo šest let,
JV: jo
PD: nebo pět. a potom s rodinou s otcem a s matkou sem do tý Lerchový a
do, [na Úvoz]
JV: [takže někdy] v roce dvacet sedum ste přišel do Brna, zhruba.
PD: já myslím dvacet šest.
JV: jo.
PD: ale nevím přesně, tak nějak.
PSk: hm [tak]
PD: [spíš] dvacet šest myslím, no.

PSk: hm a to že ste vlastně byl z em z česko-německé rodiny,
ovlivňovalo to nějak tu vaši zkušenost že by, směřoval vás třeba otec,
nebo pamatujete si na to že některá kina byla více německá? pro
[německé publikum?]
PD: [ne, vůbec,] to bylo úplně, to bylo úplně, em tolerantní není
správný význam, páč na tom nezáleželo prostě. moje matka nejenom byla
česky vychovaná a byla ze židovský rodiny, takže v národnostních
otázkách byla velmi tele- tolerantní. to nebylo důležitý vůbec, k tomu
musím dodat, že můj otec byl z rodiny ladýnské, to vám musím vysvětlit
asi co to je, to je menšina v jižních Tyrolích, dneska má asi čtyřicet
tisíc lidí, kerý mluví ladýnským jazykem, kerý je, jako stará
provensálština, románský jazyk, a tam žili prostě v tom Valdygardeno,
do roku osumnácet šedesát, to byla monarchie stará, potom to byla, no
rolnická fam- em rodina, neměli co jíst, poněvadž těch lidí bylo mo-
moc, tak se nejdřív vodstěhovali do do Lince, tam se taky neuživili,
potom se odstěhovali do Prahy, do Týnského dvora, a můj děda prodával
tyrolské řezbařské práce. ale orientovaný tenkrát už na němčinu, páč
ta, to souvisí s tou ladýnskou situací, v jižním Tyrolsku, který dnes
je italské, že tenkrát se orientovali na němčinu, né na italštinu. i
dneska já mám tam příbuzný, kerý sou trilingváni. ladýnsky, německy,
italsky. tím chci říci, že pro mýho otce národnostní otázka de fakto
((de facto)) neexistovala. to byl, jemu to bylo je- jedno. on sice byl
vychován německy, dělal do německýho dramatu, ale babička v Praze ještě
mluvila ladýnsky, a modlila se ladyn- ladýnsky. takže, neby- nebylo to
jako kdyby byl pocházel z Ústí nad Labem nebo,
PSz: hm jasně
PD: nebo z Liberce, jako, to byl velkej rozdíl.

PSz: hm a vy ste s těmi kamarády mluvili německy?
PD: s těmi jo, no.

PD: no, měli sme slečnu abych se přiznal, byli sme buržoazní, pracující
inteligence by se tomu řeklo. (a teda) měli sme slečnu,

PD: [málo,] to vám řeknu, tos to to moje rodina byla divadelní. můj
otec byl dramaturg, ne v Praze, a tady ředitelem německýho divadla,
moje matka dělala kostýmy často, a to bylo všecko, no, všecko, ten
zorný úhel byl dramaticko divadelní.