Citát
10.377
450:475
LH: ((smích)) takže, mm třeba během projekce filmu, bavil ste se s
jinými diváky o tom [filmu, nebo ste se...]
BH: [ne. ne. ne.]
LH: a reagoval ste vy nebo ee nebo diváci ve vašem okolí nějak
hlasitě na mm na promítaný film? jestli třeba tleskali, nebo...
BH: mhm toh- to nemůžu říct to, (..) myslim, že ani ty takovýhle (ty
mm) nebyly. (..) prostě v té v tom vod roku dvaaštyrycet až do te do
těch pětaštyryceti, že.
LH: ehm.
BH: to bylo t- to bylo zlý, panč projevte se nahlas...
LH: ehm.
BH: bylo bylo byli sme (.) prostě tady byli Němci, že. a projevit se
nějak (.) a č- Čech obzvlášť, že, protože v té době byly by ty
titulky německý, že, (.) předtím byl wochengšáu ((Wochenschau))
LH: ehm.
BH: týdeník a pak byl vlastní film, i když byl českej tak byl s
titulkama, (..) že. (.) no, projevovat se nebylo vhodné.
10.377
992:1004
LH: přece jenom změnilo se to třeba v některých kinech em v přístupu
lidí, nebo v chování lidí?
BH: (..) no tak já sem s nima nepřišel do styku, že.
LH: hm.
BH: přišel a sedl si vedle a hotovo.
LH: jasně.
BH: my sme, ee ani sme se nebavili, ani sem neviděl, jestli je to
Čech, nebo Němec, že, proč tó...
10.377
1053:1076
LH: á vzpomenete si, jak se diváci v kině ee v době protektorátu
chovali?
BH: no já myslím, že to ale záleželo na tom, jaký bylo osazenstvo,
jestli tam byla ee většina Čechů, nebo Němců, tam em pochopitelně,
někteří Němci r- reagovali na určitý (..) jo, emotivněji.
LH: [ehm.]
BH: [jako] my če- my sme byli (..) držený.
LH: takže vzpomínáte si, že by třeba se v kině ee třeba hajlovalo,
dokonce.
BH: tak to nepamatuju.
LH: [to nepamatujete.]
BH: [ne, ne.]
LH: ale ee [řekněme...]
BH: [ale emotivněji] v emotivněji se chovali ev Němci při určitejch
scénách, který nás dusily a je povzbuzovaly.
10.377
1112:1122
LH: jasně. mm mně spíš právě šlo o to, jestli třeba v tom kině ee se
ňák ta atmosféra toho osvobození taky projevovala, jestli třeba lidé
se chovali jinak [u filmů...]
BH: [tak to nemůžu], tak to nemůžu říct, protože (.) sem nic
takovýho nezažil, že by, že by prostě se projevovali, ne- nede.
LH: [ehm.]
BH: [ale] říkám k- ke konci války a začátkem teda v v po po
pětaštyrycátým vosvobození, tak to byly jiný zájmy, to nebyly kina.
10.377
1269:1334
LS: tak a teď bych se vás zeptal, jak ste se v tom kině chovala
obvykle?
SM: no.
LS: jako divačka. jak ste se chovala v kině tenkrát?
SM: jako jestli sem ňáký projevovala ee
LS: třeba.
SM: emoce
LS: třeba.
SM: a takhle nad [dějem toho]
LS: [nó no no].
SM: filmu?
LS: třeba.
SM: ((smích))
LS: na co si vzpomenete. cokoliv.
SM: no tak když to bylo něco e no tak ale to em ee když to bylo něco e
veselýho, což většinou to byly ty veselohry
LS: mhm
SM: český, že, no tak sem samozřejmě s tím prožívala taky tu radost a
smály sme se, zvlášť když sme byly s kamarádkama ještě e tak tima em ne
úplně odrostlejma, myslím si e no tak bylo to v tom gymplu už teda to
už člověk byl potom, že ((smích)) dospělej aj a už se musel chovat
taky, protože e teda ee tam taky nám na nás dbali teda, na naše takový
vychování, my sme měli takový kantory teda to bylo klasický gymnázium a
e latina, řečtina a em němčina samozřejmě pořád, že e no ale měli sme
ohromnýho třídního, na toho moc em m- moc ale to to vlastně vod ale že
který prostě em dbal i na to, aby sme se i tam teda jako chovali, čili
čili to em ňák bylo, no ale tak em když bylo něco v tom kině veselýho
em v tom filmu, tak sme se zasmály, zařehtaly sme se, česky řečeno, ano
jako takový děvčata mladý ještě, no.
LS: já sem myslel třeba i jestli se tam
SM: a
LS: jedlo jídlo ee nebo e jestli po skončení
SM: v tom kině?
LS: byl potlesk a
SM: né tak to určitě né.
LS: ne?
SM: no to byl na dvě hodiny, to nebylo potřeba. možná že e že em ňáký
takový oplatek nebo kousek čokolády, to snad ano, ale né abychom jedli
v kině, to teda já sem nezažila.
LS: mhm mhm
SM: to ne.
10.377
2243:2251
LS: a nemohla ste přijít dýl třeba do toho kina?
SM: a to mohla. to mohla. ale zase se asi kvůli tomu usazování v té
řadě potom,
LS: mhm jasně.
SM: to sem nechtěla vobtěžovat takhle. takže e takže to sem asi
neudělala. Ne, to sem to mě nenapadlo prostě nikdy, no.
10.377
2285:2303
první část teda toho týdeníku byla vždycky tendenční,
ať už to byla e
LS: jasně.
SM: válečná nebo komunistická.
LS: mhm
SM: em takže em mně to mně celkem em no em totiž my sme na to začali
být všichni em nás na to em přivá- převádělo to ten režim,
LS: hm
SM: který teda se snažil, abysme teda s něma sympatizovali, že, takže
to bylo takhle, ale ee vím, že to jako em nám nebylo příjemný a že e že
sme třeba aj si ř- něco povídali mezitím a tak, abysme se na to
nemuseli dívat. no tak ta válka tam kolikrát byly ty záběry byly drsný,
že někde takže to takhle bylo
10.377
2438:2498
LS: a vy ste teďka zmínila, že fungoval ňáký správce v tom kině.
SM: správce.
LS: a býval přítomný třeba i na projekci těch filmů, mezi diváky?
SM: no je to možný, to bych aj, ale my sem jako nějak e je přímo e že
by nám třeba stáli někde v pozadí nebo tak, ale aby třeba, jo vidíte,
to bylo možný jistě, protože e se třeba někdy stalo, že tam někdo k
tomu dělal poznámky.
LS: no no ( ).
SM: a to byli, ano to potom byli gestapáci teda a ty jejich nohsledi a
to určitě byli i ti ředitelé těch kin němečtí, kteří měli za úkol teda
toto zjišťovat ano ano toto máte pravdu teda.
LS: a setkala ste se třeba někdy s tím, že by někdo v kině právě dělal
takové poznámky a pak to mělo ňáké následky?
SM: no e já sem e se setkala s těma poznámkama, ale o následcích sem
nevěděla teda. jestli byly.
LS: a co to bylo [třeba za]
SM: [zrovna tam]
LS: poznámky? na co to byly poznámky nebo
SM: em no tak ta dyť to mohl být ňáký film ty se e často vodehrávaly z
nějakých německých rodin a tak, kde se prostě něco kritizovalo a kde
třeba někdo z rodiny em se nesnášel s druhým, protože ten jak se to
stávalo i v rodinách byl tam Čech a byl tam Němec, že.
LS: no.
SM: národnosti teda. takže em tó určitě teda vyvolávalo tady tyto
poznámky nějaký, no ale jak říkám. konkrétně vím, že to bylo určitě to
bylo teda ale nevzpomínám si už na ňákej konkrétní případ.
LS: [to nevadí].
SM: [ale vím, že] teda toto bylo.
LS: a eště vlastně když teda sme u toho, tak by mě zajímalo, jestli ste
sledovala, že by se ňák změnilo celkově chování těch diváků v tom kině
za protektorátu? (.) právě jak ste zmiňovala ty [poznámky],
SM: [takový], aha.
LS: e hlasité ňáké projevy [smích]
SM: [ano].
LS: potlesk v určitých místech.
SM: ten smích možná když tam někdo něco řekl ten Němec ňákej třeba tak
to určitě, potlesk to né, to sem teda nezažila. no ale určitě em to
taky záleží, že, na individualitě těch lidí, kdo tam zrovna byl, kdo
měl odvahu toto udělat, protože e li- potom postupně jak to postupovalo
ee tak e ty represálie všelijaký, tak e člověk měl obavu, že,
10.377
2509:2513
LS: vzpomínáte si třeba, že že by se za toho protektorátu v kině
hajlovalo? někdy? třeba u týdeníku, když se tam objevil Hitler nebo
[nesetkala ste se s tím].
SM: [ne ne ne ne,] to sem se nikdy nesetkala.
10.377
2565:2576
LS: jasně. tak a teď když se přesuneme už jakoby ke konci války, tak ee
jak se zase měnilo vaše chování s tím blíže s tím blížícím se koncem
války v kině? chování v kině s blížícím se koncem války.
SM: no.
LS: byly tam změny?
SM: eee možná že takových ňákých těch e polohlasitých poznámek nebo tak
že se ozývaly. ovšem ee víte až do konce války sme byli pořád teda
doplašení. by člověk řekl. protože em to bylo teda vopravdu em dost
jako,