Citát

PS: hm a potom ste dělala co eee [nebo]?

JV: [no] takže sté redakce sem pak teda taky vodešla, jo, [a pak už
sem]

PS: [jenom stačí jako]

JV: pak už sem byla v Brně v různejch podnicích víceméně takových jako
administrativní

PS: mhm

JV: technických a tak no sice sem do důchodu pak šla jako samostatnej
programátor za- zařazená ale (.) moc toho nevím nevím vůbec niž už to
to bylo prostě protože řed- ředitel podniku s oddělení programování
výtáhl, že mu odešla na mateřskou sekretářka a vytahl se si mě na
sekretariát a víceméně sem jeho kumpánům nalívala kafe vařila a já
nevím co a a potom si vy- vymyslel, že veškerý veškerý písemnosti co
tam máme dokumenty, že že přepíšu na počítač jo,

PS: mhm

JV: takže to tam sem se mu to byla votrava a to sem byla ráda, že už
sem šla do důchodu.

PS: takže vy ste šla na gymnázium a po gymnáziu...

JV: no

PS: nebo takhle jenom obecně stačí, jestli ste šla na vysokou vysokou
školu, [jestli ste měla vysokoškolské vzdělání nebo...]

JV: [no chtěla sem] chtěla sem na filozofickou, ale moje názory jako
soudruhům ne- nevyhovují,

PS: mhm

JV: tak sem po dvou měsících automaticky vylítla.

PS: jo

JV: ((smích)) <no takže> nerada ani na to [vzpomínám]

PS: [jasně]

JV: to byla taková nešťastná doba, jo, v tom padesátým roce na podzim
a...

PS: hmm a potom ste pracovala...

JV: já sem teda chtěla dělat ne jako filozofii, ale já sem já sem
chtěla dělat zeměpis tělocvik a něco takovýho spíš, jo

PS: mhm

JV: jakože sem hodně dělala do toho sportu a zeměpis a cestování mě
bavilo a tak to jenže to patřilo k filozofické fakultě, jo.

PS: mhm a pracovala ste ee jako co jestli se můžu zeptat jenom typ
povolání?

JV: to byl další průšvih, to já sem taky sem dost s- psávala no a tak
sem si sehnala místo v redakci,

PS: mhm

JV: v redakci Práce a tam sem vydržela rok <a vyletěla sem taky,
protože> v brněnské redakci by vám aji řekli ne na nějaký známý kdo tam
byl tehdy možná ty ména by vám řekly Standa Budín ((Stanislav Budín))

PS: no to znám no

JV: hmm a Sokol a Rydlo a tak ale seděla sem v kanceláři s hochem,
kterej byl tak starej jako já, no (.) pořád sem měla dojem, že že někdo
na mě donáší a on donášel až sem na to [přišla]

PS: a vy ste mluvila o tech kroužcích ruštiny, takže to ste [toho ste
se účastnila?]

JV: [tak to byla akce,] to byla akce, to byly ve fabrikách ve všech
[podnikách]

PS: [mhm]

JV: a ve fabrikách byly prostě takový akce, aby sme se učili ruštinu,
že a pak se z toho dělaly zkoušky, jé začnu gymplem byla akce Mládež
vede Brno

PS: ano to vím

JV: to bylo za (švindl)

otec byl v penzi, že. měl malou penzi, matka byla v domácnosti,
takže já jsem se domluvila s rodiči, já jsem měla jít studovat
farmacii, že, ten rok to odložíme a že půjdu do práce, než ten bratr
prostě dostuduje. jenomže, vlastně, to dopadlo tak, že sme byli na
tom, prostě já sem živila ten rok celou tu rodinu. našla jsem si
solidní práci, a takže jsem skoro všechny peníze dávala rodině,
protože bratr toho nosil málo a...

KH: hm

LN: tak.

KH: a vy ste potom šla zpátky do školy [nebo už ste zůstala v
zaměstnání?]

LN: pak už sem se nedostala. já už sem nemohla jít studovat, to bylo
v devětačtyřicátém roce a to už, my sme měli, jako buržoazní rodina
sme byli poznamenaní a vzhledem k tomu, že bratr vlastně měl nějaký
politický ten škraloup, že, tak sem prostě, padli sme na společenské
dno, byli sme odsouzení jako prostě [celá rodina].

KH: [a jaký] typ zaměstnání ste teda dělala?

LN: já jsem dělala úřednici jako v účtárně mzdovou, účetní a takže
sem prostě byla u stavebního podniku

matka byla pořád v domácnosti a byla v
zaměstnání jenom v roce čtyřicet tři a čtyřicet čtyři, nebo, ano, ee
ve Zbrojovce, to musela jít do zaměstnání, to dostala předvolání z
pracovního úřadu a musela jít do Zbrojovky.

MJ: já sem začal do e školy e chodit v roce dvacet devět, když mi
bylo šest let, já teda o rok později,

JV: totiž otec byl naši byli v československé církvi ((Církev
československá husitská))

PS: aha

JV: otec byl matrikář, ta církev ve válce měla smysl,

JV: vytočili, no a tak sem se potom myslela sem udržím, ale říkala sem
si, no tak že pudu do světa, tak sem šla do krajské redakce v Jihlavě
(.) učila sem tam dva kroužky ruštiny, to byla éra pamatujete si ty
lidový kroužky rož- ee ruštiny, slyšel ste vůbec o tom?

Rok narození: 1923

Sourozenci: sestra – starší o 1,5 roku

Povolání rodičů: otec středoškolský profesor, matka v domácnosti

Bydliště do roku 1945: ulice Soukopva (Masarykova čtvrť - Stránice)

Povolání narátora: Po maturitě pracovat u Baťi, po válce vystudoval
vysokou školu technickou a pracoval jako projektant u Stavebních
závodů, kde byl až do důchodu. V současnosti nadále sám projektuje.

Rok narození: 1931, sourozenci: dvě sestry – mladší o dvanáct a čtrnáct
let.

Bydliště do roku 1945: Banskobystrická (Řečkovice)

Povolání rodičů: otec typograf a korektor, matka pracovala jako tovární
dělnice, poté, co se jí narodily dvě mladší dcery, zůstala
v domácnosti.

Povolání narátora: vystudovala gymnázium, po studiu byla jeden rok
členem redakce Práce, poté pracovala v krajské redakci v Jihlavě,
v tuto dobu také vyučovala v kroužcích ruštiny. Poté v různých
brněnských podnicích, kde vykonávala administrativní práce. Před
důchodem pracovala na sekretariátu „podniku z oddělení programování“,
zde také dělala administrativní práce.