Citát

Zobrazují se záznamy 1 - 3 z celkového počtu 3

Miroslav (1923) 0.0 3:1184
Celý rozhovor

Rozhovor vedla: Jana Volková
Rozhovor přepsal: Jan Trnka
Datum a místo: 12. 10. 2009

Rok narození: 1923

Sourozenci: sestra – starší o 1,5 roku

Povolání rodičů: otec středoškolský profesor, matka v domácnosti

Bydliště do roku 1945: ulice Soukopva (Masarykova čtvrť - Stránice)

Povolání narátora: Po maturitě pracovat u Baťi, po válce vystudoval
vysokou školu technickou a pracoval jako projektant u Stavebních
závodů, kde byl až do důchodu. V současnosti nadále sám projektuje.

JV: takže dneska je dvanáctého ee října dva tisíce devět, a já bych
náš ee rozhovor začala otázkami ee na některé osobní informace e o
vás. takže já, předně bych se zeptala na vaše jméno, celé.

MJ: Miroslav J.

JV: mhm e na rok narození.

MJ: devatenáct set dvacet tři.

JV: mhm děkuju. a bydliště před rokem štyrycet pět?

MJ: ee Brno Soukopova čtyři ((Soukopova 4)), to je v Masarykově
čtvrti.

JV: mhm. a škola, které, kterou ste navštěvoval, nebo školy.

MJ: obecná škola na Babákově náměstí v Masarykově čtvrti. pak třetí
reálné gymnázium tady na Kounicově a potom bylo e k samozřejmě
maturita byla za války štyrycet dva, nebyly vysoké školy, tak sem
tři roky dělal u Baťů ((Baťa)),

JV: mhm

MJ: jako manuálně, a potom sem šel na e techniku vysokou škola, to
byla vysoká škola technická doktora Edvarda Beneše,

JV: mhm

MJ: stavební fakultu, kterou sem absolvoval v roce štyrycet devět,

JV: mhm dobře.

MJ: tím skončilo moje studium.

JV: a dále bych se zeptala na povolání vašich rodičů.

MJ: votec byl profesor, středoškolskej, maminka byla v domácnosti.

JV: mhm dobře. á měl ste nějaké sourozence? sourozence, jestli [ste
(měl)]

MJ: [ano] mám ještě jednu sestru starší vo rok a půl.

JV: mhm dobře. á teďka bych se zeptala e jaké bylo vaše povolání,
jak jaké byly vaše povolání vlastně až do současnosti.

MJ: od školy?

JV: ano.

MJ: no já sem byl zaměstnaný ve stavebních závodech, jenom teda půl
roku, pak sem šel dva roky na vojnu,

JV: mhm

MJ: e to e prezenční, to sem musel e to tedy byly pro náš ročník
dvouletý, čili já sem vlastně v jednapadesátým, to mně bylo
osmadvacet let teprve začal. pokračoval sem ee v ve stavební
profesi, byl sem projektant,

JV: mhm

MJ: u (stavebních) závodů, pak se to měnilo na Hydroprojekt a zase
stavební závody až do svýho pětašedesátýho roku, a dělal sem
převážně statiku. e b- byl to byl to podnik se potom nakonec menoval
Ingstav, to byl velký podnik pro velké vodní stavby. ale já sem tam
dělal e on dělal po celejch, po celé republice, hlavně teda
v Čechách a na Moravě no hodně přehrad, jezů ee regulací, ale dělal
potom aj průmyslovou výstavbu a co se dalo, to bylo za té totality.

JV: mhm

MJ: no a koncem teda v d- listopadu vosmdesát devět sem zrovna
končil, no a pak sem e dělal ee dva e dvakrát brigádu na úřadech,
kde si mě vyžádali jako ee stavebního jako <profesionála> a ee
v dělal sem aj u u u ee na novém domově a kromě toho em su
autorizovanej inženýr pro pozemní stavby, takže sám projektuju

JV: mhm

MJ: trvale, no. já totiž bych to nepotřeboval z důvodu finančních,
ale e prostě mě to baví a zjišťuju, že ten obor statika, vy nevíte
co to je, to sou konstrukce, výpočty, to mladí lidi na to vůbec
nejdou, inženýrů je dost, ale když se, říkám, tak si najděte ( )
ňákýho mladšího statika, tak oni řekli bohužel e je jich tak málo,
že ee nemůžem nikoho sehnat. tak já tu statiku, to je totiž dost
zodpovědná práce, že jo,

JV: mhm

MJ: když něco e zvrtá stavař a nebo ee ňákej instalatér, když když
dělá projekty vodovodu, čehokoliv a udělá tam chybu, tak se to
změní, nic se nestane, ale když udělá statik chybu, tak spadne
konstrukce. a nebo opravy starejch domů, já mám děsnou zodp- když já
řeknu, že ten krovy to vydrží nebo nevydrží, že jo

JV: mhm

MJ: tak e mám z- záruku, kdyby to náhodou nefungovalo, tak du do
kriminálu, nebo, proto se toho hodně lidí hlavně mladších bojí, oni
raději jenom tak dělají, aby se vyjadřovali, aby nemusel- no prostě
dneska je jiná em mentalita, ale aj v mých dobách to moc lidí
nedělalo. já sem měl štěstí, že sem teda se tomu věnoval a e nakonec
ee mě volali v Ingstavu, to byl obrovskej podnik, měl šest tisíc
zaměstnanců a kde byl ňákej průšvih, nebo technicky ne- nedořešený,
tak mě tam volali a tím já sem nabyl takový zkušenosti, že já dneska
když se <podívám na stavbu,> tak vidím tu konstrukci a když mě
volají na chalupy, že se trhá barák anebo chcou zvětšit vokno, tak
nespadne to? tak já jim okamžitě poradím a napíšu a případně dám aj
úřední razítko, který mám do dneska, takže po té stránce su pořád
aktivní, což mi aj v mým věku celkem vyhovuje a udržuje, no.

JV: mhm dobře. ee tak a [teďka]

MJ: [tak]

JV: bych se zeptala na to e kdy pro vás skončila pravidelná návštěva
kina?

MJ: no v já trvale chodím,

JV: mhm

MJ: do kina, hlavně teď a hlavně chodím do Kina Art, nebo skala
((Scala)), to sou ty filmy, kde ee sou podle mýho názoru kvalitní,
to neni (.) ta masová <bych řekl> ee média, ty filmy, který e sou
vz- mu- musí mít vzrušení a ee no prostě e to nejní em žádnej bulvár
nebo tak bych to řekl, to sou opravdu filmy, kde je jenom několik
diváků, to je dotovaný městem

JV: mhm

MJ: a sou to vopravdu psychologický a e kvalitní e filmy, které mně
velice sedí. já kromě toho sou to většinou zahraniční, já vzhledem
k svému věku už tolik neslyším, ale pokud aj slyším to už (neroste)
věk, tak já tomu nerozumím, když aj vy mně mluvíte rychle a nebo
tak, já než si to ((smích)) <bych řekl zpomalím,> tak mně to trvá,
tak já se občas zeptám, aj svých teda ee vnuček a a toho, že jo, ee
že e em prosím, co říkáš? ona řík- ona krá- řekne, dědo, ty
neslyšíš, já povidám, slyším, ale nerozumím, protože ty to rychle
mluvíš a já tak rychle mně to nemyslí, ((smích)) to už je vě- to už
je ee to, ale jinak su z- zdravotně celkem dobrej, protože kromě (.)
em mého povolání, které mě bavilo a ve kterým stále su aktivní e
z když se mě ze zájmu ze záliby, já em peníze nepotřebuju, ale taky
žiju skromně, ale em prostě em mě to baví a su rád, když můžu lidem
pomoct a kromě toho byla druhá má celoživotní bych řekl činnost byla
cvičení v Sokole, jo. Sokol, to byla organizace, která už dneska
není. dneska je, ale to dělají samý sporty. tehdy se cvičilo
pravidelně v tělocvičnách dvakrát týdně, no a to byla nejen (.)
tělocvi- tělovýchovná organizace, ale aj bych řekl e em pros- bych
řekl morální, nebo bych řekl eee dávala lidem myš- tam sokolská
myšlenka je provázela celej život a ještě dneska staří, pokud byli
v Sokole nebo svoje moji rodiče, to byli sokoli, oni se tomu
věnovali zadarmo všechno dělali o- (obětová) osvětová činnost, taky
kina měli, moře kin tehdy, dokud ještě nebyla televize, to dneska
zaniklo, ale to byla skvělá organizace. zrovna tak jako Baťova
((Baťa)), ale to teďka sem nepatří.

JV: mhm dobře.

MJ: takže chodim dodneška. do Kina Art a mně vyhovuje, když sou tam
titulky, to já čtu, ale když to je em dabovaný, česky mluvený aj
české filmy, tak já všemu nerozumím, protože oni mluví tak padají
hlasem a em já pro já to sice em tro- chápu trochu, ale je mně
milejší, když sou to fi- filmy s titulky.

JV: mhm dobře. á tak teďka bych se zeptala na vaší dětskou
zkušenost. ee asi tak dó ukončení obecné školy. ee a zeptala bych
se, jestli si vzpomínáte na svojí první návštěvu kina?

MJ: první návštěva kina byla o prázdninách, já eee sem jezdil
vodjakživa jezdím, teď taky, e do Tišnova, víte kde je Tišnov?

JV: ne

MJ: to je tady kousek od Brna.

JV: aha

MJ: jak je Kuřim, Tišnov na vysočinu tam měla prababička dům a do
dneska tam je se schází naše rodina na zahradě a tak. <a tam> bylo
jednou přijeli provazolezci ňák- na náměstí, jo, nebo e cirkus nebo
něco takovýho

JV: mhm

MJ: a potom tam najednou dávali kino, no venku, plachtu a to bylo
něco úžasnýho, pamatuju, že to to sem tehdy ani skoro nespal, jako
děcko sem viděl najednou že se pohybujou auta a lidi to e my si to,
vy už si to nedovedete představit, ale pro nás to, to sme nikde
neviděli, v divadlech, ovšem to byli skutečný herci, ale aby někde
byl obrázek a lidi se hejbali, to to bylo něco em nepochopitelnýho,
pro všechny. tak opravdu <aby> že tam byla ňáká honička s autem a to
jelo po takové stráni a padaly kameny, oni ho chtěli shodit a já sem
trnul celej, sem to prožíval, jako kdyby to bylo e dy- kdybych tam
byl sám u toho, že jo, pak sem na to nemohl zapomenout. to byl němej
film samozřejmě, to byly němé.

JV: ano.

MJ: no a pak sem pak další filmy co sem e cho- viděl, to už bylo
v Brně, to už byly ty první kina, no to byly je- ještě němé filmy,
to prostě bylo em nějak byl děj, to se nemluvilo a najednou to bylo
přerušený třeba ee přišli dva lidi a ten jednomu něco říkal <jenom
teda> v posuncích, teďka bylo č- černé plátno a bylo, ty potvoro, ty
mně neunikneš, tam byl nápis, že jo, čili to on mluvil, pak zase
chvílu ten druhej mu řekl a zase černý nápis, tak to sme četli
((smích)) to už člověk musel číst, že jo, tak to sme četli, ale to
netrvalo dlouho, akorát šárlí šaplin ((Charlie Chaplin)), ten měl
němé filmy svoje, protože on to všechno hrál i v dobách, kdy už byl
em zvukový film. no tak ty němé filmy, to sem viděl v Lucerně
((Lucerna)), to bylo kino z Masarykovy štvrti dole v Žabovřeskách,
to je dokonce <dodnes jedna z mála> e tří kin, které ještě existujou
v Brně a hrajou, kromě těch Art a skaly ((Scala)), že jo. tak tam
sme chodívali, jako děcka pokud nám naši dali tu dvě koruny, nebo
korunu padesát, no to je dneska desetkrát em em jako míň, ale to
nehraje roli ňáký, no to sme museli zaplatit, (jo), dycky tam bylo
velká tlačenice a, tak to si vzpomínám na ty první filmy. ale potom
sme chodili už na české a to trvalo až do konce války jako, nebo
trvá dodnes, že jo. no a teďka chcete vědět o em o čem to bylo nebo
jaké to byly filmy nebo jaký sem měl dojem no

JV: no e já bych se zeptala nejdřív e ten němý film, ten první film,
který ste viděl, e tak kdy to asi bylo, v kterém to bylo roce?

MJ: bylo to v Tišnově, no to mně ještě nebylo šest let, no tak bylo
v roce dvacet osm.

JV: mhm

MJ: plus mínus já to ((smích)) tehdy sem ani o rocích nevěděl, že jo
pětiletej kluk.

JV: mhm dobře. á eště v tom Brně potom e jak ste chodil [do toho
kina]

MJ: [no to] vod toho třicátých let pořád.

JV: mhm

MJ: já sem začal do e školy e chodit v roce dvacet devět, když mi
bylo šest let, já teda o rok později, ale protože sem byl nemocný,
ale (přímo do druhý), ale to sou detaily, ale e pak sem chodil e
pravidelně s rodičema a potom s klukama, hlavně sme chodili na
filmy, který pokud sme dostali koruny, že jo, teda zaplacený, na
české filmy to byly e s Vlastou burijanem ((Vlasta Burian)) a (.)
velice rádi a pak byly takový ty em n- skoro normální, no, Otec
Kondelík a ženich Vejvara a venkovský s k- e Štěpničkovou ((Jiřina
Štěpničková)) a tak, no. já to už, e české filmy pak sme, jo,
chodili rádi na Voskovce a Wericha ((Jiří Voskovec a Jan Werich)), a
velice se nám líbily filmy podle toho, těch Žákových ((Jaroslav
Žák)) knih ee Cesta do hlubin študákovi duše a Študáci a kantoři, to
eště teďka ty filmy někdy dávají e v ve filmech pro pamětníky nebo
jak se to menuje? em no to občas [bejvá]

JV: [(ano)]

MJ: tak ale to se díváme všichni staří, ale aj ti mladí, ono to mělo
svoje kouzlo tehdy, no to byly filmy em velice jako zábavné a to. no
a ze zahraničních si pamatuju na toho šaplina ((Charlie Chaplin)) a
potom na ty později na ty už ee holyvůdské ((Hollywood)) teda
americké románky em no ee Tarzan syn divo- e syn divočiny ((Tarzan,
syn divočiny)) to bylo několik dílů, pak ty kaubojky ((cowboy)) to
nás potom velice, (rózmery) ((Rose-Marie)) a slaďáky a z toho byly
písničky, to sme si zpívávali, takže jít do kina, to byla taková, no
to byla jediná lidová zábava, pokuď ee se lidi nezpívali sami
v hospodách nebo co, tak nic jinýho nebylo, to nebyly když to s- vy
nevíte, že nebyla televize, ani rozhlas tehdy <nebyl>.

JV: mhm

MJ: to se e to se ty vesnice dělaly e co sem byl na vesnicích,
zábavu samy. oni v- k večeru se mládež sešla po, v létě po práci a
zpívalo se, na venkově. dneska se nezpívá. dřív chodily prů-
církevní v církvi, teda e v kostele, já su bez vyznání, ale e v t-
ale církevní e no církev byla (.) celej středověk a to doznívalo až
do konce, no ještě do teď teď už to ovšem není vono, to byla n-
nositel kultury, (.) to nejen obrazy a sochy byly jenom církevního
námětu, nebo z devadesáti procent, že jo.

JV: mhm

MJ: byly tam kázání, to znamená morálka, když ti lidi dělali celej
celé dny vod rána do večera, starali se vo dobytek a vo všechno, ale
když jednou v- za týden to se šlo v ne- v sobotu se dělalo,
samozřejmě to byl pracovní den a v nedělu, když se šlo do kostela,
tak se teda před tím umyli a vzali si oblek a teďka dostali,

JV: mně je zima (já si) ((obléká se))

MJ: (muži), aha, a dostali prostě e trochu té duševní bych řekl a ah
duševního života v tom kostele, kde zaprvé se zpívalo, oni zpívali
lidi taky, potom byla e bylo kázání, že jo, ten p- panáček, jak se
(řeklo) nebo pan farář nebo kněz, že jo, promluvil lidem do duše a
potom tam byly všechny obřady od křtu, narození, svatba, úmrtí, že
jo, šlo se na pohřeb a takže ta církev měla, byla nositelem kultury
vzdělání, školy byly církevní

JV: mhm

MJ: a no a potom obecné do štrnácti let byly státní povinné, ale už
aj církev tam měla svoje náboženství, čili to dodávalo, ale v-
vysoké školy, to bylo jedině církevní, nebo většinou filosofie a to
bylo jako před šk- před vysokejma práva a medicína, šak latina je
dneska stále e vědecká mezinárodní řeč.

JV: mhm á

MJ: já umím taky latinsky <kupodivu když (u té techniky) nás to taky
ještě učili>.

JV: a když mluvíte o té v- církvi a o té o těch farách

MJ: no,

JV: e vzpomínáte si e že by třeba někdy na faře ste viděl film
promítat? že by třeba farář promítal e z z projektoru ňáký film.

MJ: ne.

JV: ne nikdy.

MJ: ne.

JV: mhm

MJ: v kostele nebyl nikdy film a pokud byly náboženství, já sem tam
nechodil ale vím, že tam byl (martínek), jednou sem tam zůstal tak
né, kněz mluvil, kněz se učil, rétorika to byla

JV: mhm

MJ: umění mluvit, on uměl mluvit a ee dycky jenom kázal.

JV: mhm

MJ: a nebo na na o- při obřadech se modlil, že jo, napřed latinsky
(aj) česky, na pohřbech, při svatbách promluvil do duše,

JV: mhm

MJ: nikdy film nebyl v k- ani teďka neni myslím, já nevím, jestli
ka- se někde promítá?

JV: teďka taky nevim, ale my sme tady měli pamětníka, který právě si
na to vzpomínal, že ee

MJ: kněz promítal?

JV: ano e

MJ: já ne teda.

JV: a vy teda nejste věřící, ale já bych se zeptala, jestli ste
chodil do kostela? když ste nebyl věřící.

MJ: já sem do kostela e em ne- nechodil, ale dycky sem se tam i
dostal, když sem se potom třeba voženil to tam ee rodina, vona byla
manželka ze mlejna u Třebíče, tak chodili do kost- tak sem chodil
s nima aj předtím někdy nás to zajímalo, tak nás tam ee strýc byl
katolík v Tišnově, tak ten nás tam (sebou) bral někdy a někdy sme
tam šli aj sami, aby ze zajímavosti by- když tam hrály varhany a
chodili tam lidi, tak pro nás to jako pro děcka bylo něco
zvláštního,

JV: mhm

MJ: tak sme tam šli, [jenom]

JV: [a s-]

MJ: ačkoliv sme tomu nerozuměli. a za války <potom,> když člověk
když nebylo, teda bylo děsně málo jídla na lístky ale měli sme známý
na Slovácku, odkud pocházel otec, tak nás tam někdy vzali na
zabíjačku, abychom si ňa- najedli, jako mlá- mládež, že jo, ale
v nedělu řekli, to musíte chodit do kostela. my sme řekli to no my,
tak se dívej na mě, tak sme vždycky děl- vedle a když oni se, tak
sme si křižovali, vobouchali a podobně.

JV: mhm a stalo se někdy teda když ste chodil do toho kostela, stalo
se někdy ee že se vám ta návštěva kostela kryla s projekcí filmu? že
ste nemohl jít d- do kina, kdy-

(.)

JV: e [že ste že ste, ano]

MJ: [že to kolidovalo s f-]

JV: že ste chtěli jít třeba do, nemohl ste tam jít kvůli tomu, že
ste šel do kostela.

MJ: ne.

JV: nestalo se.

MJ: já sem do kostela, potom sem tam chodil, protože mě zajímaly
stavby a vůbec to, málo platný, ten návštěva kostela pro ty věřící,
pro to ty kostely sou úžasně teda nejen stavebně ale i výzdoba, že
jo

JV: mhm

MJ: to povznášelo, oni žili v chaloupkách, vy to neznáte, já sem
eště zažil, že žili s dobytkem v jedné místnosti, plno děcek, rodičů
a a a toto e žili prostě v e s přírodou v z ee na Valašku, když sem
byl ve Zlíně, tak to sem teda sám byl překvapen, jak žili e to, ale
najednou, když jednou za týden šli do kostela, tak měli ohromující
pocit, že je to něco je. a opravdu ta ta církevní architektura a
nebo ty sochy nebo gotika, tak to opravdu ee bych řekl ee ty lidi
povznáší a p- ee skoro je až k nebi, nebo po- chápou, že tam je
<ňákej> dokonce kadidlo e říkají (dyť) víte, co to je kadidlo, že
jo.

JV: mhm

MJ: ten ee ty dřevěný uhlí takový, co v- voní, že jo. to to má
jejich, když je to kněz roz- roz- rozhoupá a začne to vonět, tak ten
dým má povznášet taky lidi, duše jejich, aby šla k nebi symbolicky,
to je ještě starší než křesťanství.

JV: mhm dobře. á tak my sme se zastavili u té dětské zkušenosti ee
s s kinem, já bych se zeptala, jak často ste chodil do kina asi do
svých deseti let. [jak]

MJ: [do] deseti let?

JV: ano, jak často ste chodil do kina, jestli jednou týdně nebo
[nevzpomínáte si]

MJ: [tak jednou] za měsíc.

JV: mhm dobře.

MJ: když sme dostali peníze s klukama potom a tak nebo

JV: mhm

MJ: někdy s rodičema. průměrně em desetkrát za rok. víc, nebo
dvanáctkrát pat- tak asi jednou za měsíc.

JV: mhm

MJ: to já tak přesně nevím.

JV: á eště s kým ste v tomto období chodil do kina? tak říkal ste
s rodiči,

MJ: s rodičemi

JV: mhm

MJ: s rodiči teda a nebo s e s kamarády se spolužáky.

JV: mhm. á tak to bylo asi tak nastejno nebo to bylo třeba
výjimečně, že ste šel s rodiči.

MJ: no né, napřed sme chodili jenom s rodiči e to oni nás brali na
filmy, který ee sou pro nás, protože my sme těm jako děcka z vobecné
škole,

JV: mhm

MJ: sme nerozuměli detektivce a nebo ňákým ee milostným těm, to nás
vůbec nezajímalo, my sme měli ee e chodili sme ná buď pohádky, pokud
byly a moc nebyly a nebo ee co aj nám někdy naši řekli ten děj a
nebo to potom dodatečně o co se jednalo. takže to sme cho- to sem
chodil s rodičema do těch (.) vosmi deseti let a pak teda už
s rodičema člověk v pubertě přestává e chodit všady.

JV: mhm

MJ: do divadla sem s oni cho- měli předplatný, tam sem chodíval.
otec jako nás tak víceméně, profesor, intile- intelektuálně vedl em
sestry aj bratrance sestřenic- toho sem měl v Brně plno. takže e e
pak sme chodili sami a když sem byl už em na gymnáziu nebo to, tak
sám a v za války nebylo nic jiného než kino, ve Zlíně, tam sem
chodil často, no.

JV: á do [kt-]

MJ: [(čeho)]

JV: e bylo ňáké kino, do kterého vás rodiče brali? vy ste chodil
s těmi rodiči. bylo ňáké jedno kino, kam ste chodili hlavně?

MJ: no tě- oni em oni chodili do toho to em to byly em to se
nechodilo podle kin, to se chodilo podle toho, co dávají, ale ty
hlavní f- e filmy hlavní teda kina, kde se dávaly, tak to bylo
dražší, to bylo to dops ((Dopz)) to je potom skala ((Scala)),

JV: mhm

MJ: Kapitol,

JV: ano.

MJ: a Kapitol a Moderna to bylo v kině jal- Jalta? tam jak je ten
palác, já nevím, to máte asi, těch film- byl těch kin bylo [patnáct]

JV: [ano Jalta, Jalta]

MJ: [asi v Brně,] no.

JV: mhm

MJ: to byly takový ty, bych řekl trochu nóblejší.

JV: mhm á změnilo se potom e [ten vý-]

MJ: [a taky] na Stadion, protože to bylo sokolský a my sme
podporovali Sokol na k na k e e do e s- na Starým Brně bylo taky
[kino] ((Kino Grand))

JV: [ano ano]

MJ: [na]hoře.

JV: á když ste teda chodil s rodiči do těchto kin, do těch víc nóbl,
jak ste říkal, tak změnilo se potom výběr kin e když ste začal
chodit s kamarády? třeba že ste s kamarády chodil do jiných kin než
předtím s rodiči.

MJ: (.) to tak přešlo samo.

JV: ale chodil ste do jiných kin? potom s kamarády, než [s-]

MJ: [prosím]

JV: jestli ste chodil s kamarády do jiných kin než s rodiči?

MJ: jó. no do hlavně do té Lucerny ((Lucerna)), tam sme chodili
jenom s děckama, tam em rodiče ani nechodili. oni si byli na
divadlo, ale e tam sem chodil už s klukama s bratrancama a s kam-
s se spolužákama, sám, no. a to bylo, těch kin bylo plno. oni byly
levnější ty takový ty e malý kina, co bylo na náměstí Svobody ((kino
Úderka)) a na ná- na tom na, u nádraží ((kino Čas)) a e v k em na ee
v Krpoli ((Královo Pole)) a kde- kdekol- kdekoliv, no a podle fil-
to už sme si vybírali podle filmů a tak, no. to postupně přecházelo,
jak člověk ten tim věkem rostl od puberty vejš, že jo, tak se
osamostatnil a už sme vyhledávali filmy, který em kromě teda
veseloher, to nás vždycky bavilo, tak které nás bavily. no no byly
to ty kaubojky ((cowboy)) detektivky šárlí šán ((Charlie Chan)) to
byl takovej, pravidelně dávali, to byl čínskej ee detektiv, to byly
šanovky ((filmy s Charlie Chanem)) to bylo, seriál.

JV: mhm a dokázal byste říct, proč vás ty kovbojky a ty detektivky
právě bavily? v tomto věku.

(.)

JV: proč proč vás bavily ty kovbojky a detek[tivky].

MJ: [protože] to bylo napínavý.

JV: aha

MJ: a byly tam taky em bylo to napínavý a bylo to takovej, no šou
((show)) no e jak dneska <říkají,> že jo.

JV: mhm

MJ: něco z e e co se em v našem em u nás nedělalo, že jo. kovboji
tam chodili, jo, taky už zamilovaný potom, že jo a ten všady řádil a
e e střílel e po těch e po indiánech, to tehdy rasismus <to
neexistovalo> že jo, ale on byl hrdina, všechno mu šlo, že jo,
chytal do las bejky, to bylo dobrodružství.

JV: mhm

MJ: nebo Tři bengálští jezdci jak bojovali v proti domorodcům
v Africe v Indii a podobně, tehdy boj proti domorodcům, dneska by se
řeklo to to neni možný, ale tehdy to bylo jako hrdinství a ani
nakonec, Američani dobývali (.) Ameriku proti indiánům a ee Jižní
Ameriku tak surově, že to dneska ať si nehrajou na lidská práva, že
jo, no hrajou už si nehrajou dneska už je to jináč, ale tehdy tehdy
ee dobyv- prostě e dobrodružství v cizí zemi teda hlavně v tech ee
kolóniích a nebo v těch Africe, Asie, Jižní Amerika tó vzrušovalo,
no ((smích)).

JV: mhm dobře.

MJ: to bylo vzrušení pro nás, že jo, takže to jako děcka e hlavně
kluky, já sem s holkama nechodil, že jo, tehdy samozřejmě, ale to
ná- to nás jako lákalo.

JV: mhm dobře. á dál bych se zeptala, jaký byl názor rodičů na filmy
a na kina? jestli vás třeba podporovali v chození do kina nebo
naopak.

MJ: no oni se dycky ptali na co du a s kým du a to já sem jim
poctivě říkal. já sem je poslouchal.

JV: mhm

MJ: to přiznám.

JV: a říkali vám třeba na co máte jít e na co nemáte jít?

MJ: ne.

JV: ne nemluvili vám do toho.

MJ: ne, leda když byl ňákej takovej, no naučný, ale to byly, to
dávali zvlášť, ale do toho nám nemluvili, jenom řekli p- právě co
oni taky viděli a to byly em to byly ty filmy e zaprvé ty ee
zábavné, ty veselohry e

JV: mhm

MJ: s Burianem ((Vlasta Burian)) a nebo e potom s e byl Pat a
Patachon americkej a nebo byl ten (.) Voskovec a Werich ((Jiří
Voskovec a Jan Werich)), ale to mělo už úroveň aj teda m- mravní, že
jo, to byl boj proti fašismu e t- to e á ty sociální em to nás tam
vodili a nebo říkali, že to je dobrej film, tak sme tam šli sami.

JV: takže vy ste se doma bavili o filmu?

MJ: no když se mě ptali, tak jo.

JV: mhm

MJ: no jistě.

JV: takže se ste se bavili o tom, který film je dobrý a který
špatný, doma,

MJ: no [no].

JV: [s ro]diči. mhm dobře. á

MJ: no to je tedy špatný já si nevzpomínám, že by se nám nějakej
nelíbil nebo že by nám, že bychom tam museli chodit. se školou se
chodilo na filmy, ale em to byly potom propagační za války a
podobně, to už sme teda rozlišovali, to už člověk byl dospělej, že
jo. ((smích))

JV: mhm dobře. takže vy ste teda chodili se školou za války do kina.
mhm dobře.

MJ: prosím?

JV: vy ste teda za války chodil se školou do kina?

MJ: no ee sám taky.

JV: já vim, ale se školou taky, ano?

MJ: no když se šla celá škola, tak samozřejmě.

JV: a jak to bylo často asi, že ste chodili se školou do kina.

MJ: já nevim, třikrát štyrykrát za rok.

JV: mhm

MJ: a dycky byly před před kinem byly týdeníky,

JV: mhm

MJ: tehdy běžně a to sme na to chodívali, protože to byly aktuální
věci a to sme viděli e taky ee život, kterej sme prožívali, řekněme
když to bylo v Brně nebo v městě nebo aj na venkově, to bylo takový
lidský pro nás, to nebylo hraný, že jo, to bylo e tam byla e závody,
taky závody třeba automobilový a nebo ee cvičení a nebo průvody a no
ee leccos, no. týdeníky byly velice zajímavý pro nás. za války ovšem
už byly propagační, že jo, jak p- přišel protektorát v roce třicet
devět, tak Němci to ovládali a už to buď šla propaganda a to sme
naopak sabotovali jako Češi týdeníky, ale Němci potom to viděli, že
každej de až po ty, že se čekalo před kinem až bude týdeník, protože
tam byly hrdinný armády německý, že jo, a my sme je nenáviděli,
Němce, to bylo úplně stoprocentní skoro, že jo, všichni nenáviděli
sme válku a Němce, tak sme tam nechodili a oni potom řekli, esli
nepudete hn- prostě jak se začaly hrát týdeníky se zastavělo kino a
lístek nelístek, nikoho tam nepustili, když ne tam nebyl od začátku,
no tak sme to museli vidět, no. ((smích)) to byly takové věci,
dneska už těžko pochopitelný, ale to

JV: mhm

MJ: to si člověk tak vzpomíná, no.

JV: mhm dobře. á e teda vy ste chodil se školou do kina až za války
a v tom dětském věku ste nechodili se školou do kina? na té obecné
škole třeba.

MJ: na obecné ne.

JV: mhm

MJ: na obecné ne, to sme chodili nanejvýš na na loutkový divadlo,
loutkovýho nebo tak.

JV: mhm á e učitelé se ňák vyjadřovali k filmu v té době?

MJ: no jo, no když nás tam vedli, tak řekli, co tam bude a pak sme o
tom třeba mluvili ve škole.

JV: mhm á

MJ: to bylo v rámci občanské nauky, ale to tam šla celá škola nebo,
to se tedy neučilo nebo tak. můžu se napít, jo?

JV: určitě určitě. ehm á ani na té obecné škole, když ste...
nechodili ste do kina na obecné škole, to vim, ale n- nemluvili
učitelé o tom, co je zrovna v kině nebo že byste tam neměli chodit,
nebo že byste tam naopak měli chodit.

MJ: ne.

JV: ne.

MJ: to si nevzpomínám, ne.

JV: mhm dobře. ee a byl v tomto dětském věku do těch deseti let
vašeho věku, byl pro vás film důležitý? nebo návštěva kina, byla pro
vás důležitá?

MJ: no ee zajímavá. e něco e něco úplně mimořádnýho.

JV: mhm

MJ: protože nic takovýho sme nikdy neviděli, to bylo naše e kromě
divadla ovšem, divadla, to sme chodili na opery a tam chodil málokdo
a to nebylo jako lidové nebo běžné, ale do kina, to byla nejlido-
nejlidovější zábava, bylo taky v- většinou vyprodaný a nebo byly
návaly a podobně a tam sme chodili jako em víceméně rádi, ale em
pokud sme měli, ono to stálo ňáký peníze, no.

JV: mhm

MJ: pokud sme si sami nehráli a nebo nečutali s mičudou, tak zábava
byla e jiná než dneska pochopitelně. televize nebyla, rozhlas nebyl,
to bylo takový jenom sluchátka, to ani málokdo poslouchal a jezdilo
se na kole a no víc se prostě, byl jinej jinej druh, jinak se žilo,
no ale to ((smích)) to nese věk, no.

JV: mhm dobře. á to že ste chodil často do kina nebo že pro vás byl
důležitý film e projevovalo se to nějak na vašem chování dětském
nebo na vašich zvycích nebo hrách dětských?

MJ: no hrách jó. sme hráli na kauboje ((cowboy)) a na indiány a
takle.

JV: mhm a kopírovali ste třeba ňáké postavy z filmu, které ste
viděli, dávali ste si ména podle toho nebo

MJ: jó,

JV: příběhy [ste]

MJ: [to] to to to sme si dycky (rozdělili nebo) řekli, já budu
bufalo bil ((Buffalo Bill)) to byl co stáda a hrál si na to, že on
je ee jako ten předák a vede, má pod sebou, to sem si taky, že, to
je totéž, jak se když se hrají na vojáky. na vojáky sme si taky
hráli, mezi nama e dřív v- vojáci e pochodovali po ulicích a
zpívali, to byla běžná věc, to sme strašně se dívali nebo to to bylo
něco em zvláštního jako církevní průvod taky dneska už nechodí,

JV: mhm

MJ: na ee když já sem v e v církvi nebyl, ale to sem jako obdivoval
nebo uznával boží tělo a nebo o Velikonocích pochody a když vojáci
byli na cvičácích, to sme chodili a dívali se jak oni tam e chodí
bojovat jak třeba pořadoví dělaj to sme napodobovali jako děcka.

JV: mhm

MJ: to byly naše vzory e pro zábavu a jak přišly kina tak samozřejmě
jak se menoval? no třeba Tarzan syn divočiny ((Tarzan, syn
divočiny)) tak sme v Tišnově skákali z toho ze stromu na strom a
takový opičky jak jak sme to viděli.

JV: mhm dobře.

MJ: hrdinové, to byli ee kteří e v- všady vyhrávali, že jo, stříleli
a nepřátele zničili, napřed podléhali a nakonec vyhráli, tak sme jim
fandili, my sme to prožívali.

JV: mhm. tak e já bych teďka přesunula dál

MJ: no

JV: e od té dětské zkušenosti už ee na dobu, kdy vám bylo deset let
a víc

MJ: no

JV: á zeptala bych se, jak často ste v tomto cho- období chodil do
kina? od těch deseti let výš.

MJ: (..) no, to bylo teda e já to no tak řekněme ee dvakrát za
měsíc, no.

JV: mhm dobře. á (.) e která kina ste navštěvoval? změnil se teda
výběr těch kin? e vy ste říkal, žé s rodiči ste chodil do jiných kin
než s těmi kamarády teda, že ste

MJ: s rodičema?

JV: ano, že ste s ro[dičema]

MJ: [no do] těch dražších.

JV: ano.

MJ: to sme aj když sme e chtěli jít sami tak oni řekli, že nám tu
pětikorunu nedají, že jo, že nám dají dvě koruny a tak sme chodili
do těch kin na periferii a těch míň co dávaly co byly lacinější.

JV: mhm dobře. á měl ste ňáké svoje oblíbené kino, které ste
navštěvoval nejvíc, kam ste chodil nejradši?

MJ: no oblíbené né. no do do Lucerny ((Lucerna)), protože to bylo
nejblíž a bylo to laciný.

JV: mhm, dobře. á bylo ňáké kino, která které se vám vůbec nelíbilo,
do kterého byste třeba nikdy nešel? v Brně.

MJ: ne.

JV: nebylo. mhm. a teďka bych se zeptala ee na chování v kině. jak
ste se v kině obvykle choval? ee takže například jestli ste měl ve
zvyku něco jíst nebo pít v kině, jestli ste...

MJ: ne.

JV: ne- nejedl. á diváci ostatní třeba jedli nebo pili v kině?

MJ: ne.

JV: aha. á eště jestli byl během projekce ňáký hovor, jestli ste se
třeba bavili mezi sebou s kamarády? během filmu.

MJ: to jo. to když někdo a to ostatní je vokřikovali pššš ticho
((hlasová imitace)) a tak.

JV: á stalo se tře-

MJ: pokud někdo to takle vyrušoval.

JV: mhm. a stalo se třeba, že by někoho vyvedl uvaděč? ňákého
člověka, který vyrušoval.

MJ: ee

JV: jestli uvaděč někoho třeba vyvedl z toho kina, když někdo rušil.

MJ: ee ne ale pohrozil.

JV: mhm

MJ: to vim, když sme byli v Lucerně ((Lucerna)), to bylo takový
kino, kde byl děsnej nával, protože oni tam ty lístky ee, to nebylo
podle e sedadel, každý chtěl být vzadu, tam to bylo tak zvýšený, tak
dycky hrrrk a ten nás držel a a toto, ale em že by vyvedl, to né, to
by musel nějak ně- dělat ňákou moc velkou pos- to si nepamatuju.

JV: mhm

MJ: ale chodili a šprycali takovou tu lesní vůni, protože tam byl to
vy- vět- klimatizace nebyla, že jo, když tam bylo narvaný lidma, tak
to byl (.) k zalknutí, ale to to my sme necejtili to em si člověk
necítí, že je toto, že jo, ale tak to patřilo jako em jako sme dycky
vstávali a čuchali honem k <sobě (ty)> ((smích)), šak víte co to je,
jo, ten...

JV: ano.

MJ: sprej. chodil kolem a to patřilo jako, to je dobrý kino, oni nám
tam aj řekněme za eee pokropí a nebo nám tam ee nás tam prostě ee
dají takovej požitek, že je tam vůně, provoní to ten vzduch. a to
jenom tak, to dělali v Lucerně ((Lucerna)), jinak ne.

JV: mhm takže jenom v Lucerně ((Lucerna)) tohle to dělali? to
nedělali i v jiných kinech?

MJ: já sem to nikde neviděl. možná, nevím.

JV: mhm dobře.

MJ: ale u ť- u těch němých filmů prej, ale to sem nezažil, u těch
lepších kin, když ee tam hráli, tak tam byl klavírista, kterej
improvizoval podle toho, co se v kině ee dělalo, že jo,

JV: mhm

MJ: když tam byl ňákej to, tak on začal ((rytmické klepání o desku
stolu)) em jako silněji ňákej boj a když bylo ňáký trochu
zamilovaný, tak ee změnil do tóniny a hrál takový, no prostě ee jaro
a tak, no. a to sem zažil myslím jednou, už nevím, ale mně by to nic
neříkalo, no, ale vím, že se, že to říkali, že tam je, to bylo i na
těch plakátech, že jo, že je tam klavírní doprovod. ((smích))

JV: mhm

MJ: to patřilo jako em aby ta cena se zaplatila, no.

JV: á e ozýval se třeba potlesk? v kině třeba po skončení filmu.

MJ: možná že jo, ale to nevím. (..) ani, né pravidelně ne-e. ne
nebylo.

JV: mhm

MJ: ne potlesk nebyl. ani na konci. (.) nevzpomínám si opravdu.

JV: mhm dobře. á potkával ste v kině své známé? ee jestli ste třeba,
prostě jestli to kino bylo ňáký prostor, kde ste se setkávali se
známými s přáteli, kde ste udržo[vali]

MJ: [né] no my sme viděli, že tam dou, tak sme se pozdravili,
spolužáci, ale pak sme si sedli a po kině sme šli dom.

JV: mhm dobře. á třeba po tom kině, když ste šli domů, bavili ste se
mezi sebou o tom filmu, který ste viděli.

MJ: no jistě.

JV: mhm dobře.

MJ: pokud byl dobrej a nebo sme nadávali, no jistě, no tak člověk ee
když sme to viděli, tak sme o tom mluvili.

JV: mhm. a ještě bych se zeptala, jestli ste chodil na nepřístupné
filmy?

MJ: jo.

JV: jo.

MJ: a to sem se dycky vytahovali a a a snažili sme se tam projít, no
tady to bylo do šestnácti nepřístupné, ale to bylo aj nepřístupné
nejen kvůli e ňákým erotickým scénám, ty tam vůbec tehdy nebyly, ale
tehdy bylo aj víceméně erotika, když se dva políbili, tak to už mus-
to už bylo mládeži nepřístupno, ale hlavně teda když se tam střílelo
a nebo byly tam ňáký vraždy a nebo takový tyto, tak to bylo mládeži
nepř- nepřístupné a to nás teda lákalo, i když ee s té erotiky to
kluci na to nejsou, to prostě je nezajímá do těch dvanácti let, to
je jim putna a holky možná ne, to už sou možná (tak) vyspělejší a to
ero- to to nás vůbec nezajímalo, ale em už to, že je to nepřístupný,
jestli nás tam pustí a někdy to by- nás vyhazovali. no nepustili.

JV: mhm á s kým ste chodil na tyto nepřístupné filmy? (.) s kým ste
tam chodil, s kým ste se

MJ: no sé s bratranci se známýma a s e těch sem měl a nebo se
spolužáky potom. se známýma, s kamarádama.

JV: a

MJ: ze Sokola a tak, no. pokuď sem měl kamarády, tak sem tam s nima
chodil.

JV: mhm. a jakým způsobem ste se dostávali na tyto filmy? jakým
způsobem ste jako oklamali tu obsluhu [nebo]

MJ: [jo] když byly nepřístupné?

JV: no.

MJ: no to sme se tak schovali a em tak sme si šli po špičkách, já
sem byl dycky malej, že jo. a nebo sme dělali á no st- no (.) dívali
sme se jinam, no, já nevim, tak sme to snažili se, nebo že je nával,
tak oni potom neměli čas si každýho dívat, né abychom tam šli jako
malí kluci a všady a ten uvaděč, tam se trhaly lístky, jako teď, že
jo, tak aby z daleka viděl a povidá, ty sem nechoď.

JV: mhm

MJ: protlačili sme se tam. ale většinou to šlo.

JV: mhm. á byla v kině ňáká Brna e byla v Brně ňáká kina ee která, o
kterých se vědělo, žé tam je možnost na ty nepřístupný filmy jít, že
ty uvaděči, ty pouštěj ty mladší?

MJ: ne.

JV: ne.

MJ: to nevim, to já sem tolik do kina nechodil, abych zjišťoval a
taky ten uvaděč jeden takovej druhej, vonakej tak,

JV: mhm

MJ: to ne.

JV: a jaký ste měl teda pocit při navšť- návštěvě nepřístupného
filmu?

MJ: no že sem někoho oblafl a že uvidím něco, co bych neměl vidět.
to je takovej ((smích)), no né, to je dobrodružství no nebo em
dneska by se řeklo adrenalin, že jo, pustí mě tam, (nevim) toto.

JV: mhm dobře.

MJ: já sem ovšem potom měl problém, že s- sem vždycky malej a když
přede mnou seděli někdo velkej to <aj aj pozděj,> tak sem moc
neviděl, tak sem se musel dívat tak a nebo sem si aj nosil
<v aktovce ňáký knihy a abych seděl vejš>. to byl b- největší
problém, jestli si přede mě nesedne ňákej, velkej člověk, to byl můj
větší problém než cokoliv jinýho.

JV: mhm á

MJ: to byl můj osobní, (protože) to no kdo byl dlouhej, tak tomu to
nevadilo.

JV: mhm. á ještě bych se zeptala, jestli ste chodil do kina bez
placení někdy? jestli ste, bez placení. jestli ste někdy z- zadarmo,
jestli ste někdy nezaplatil za to kino.

MJ: ne.

JV: nesta[lo]

MJ: [ne]

JV: se vám, že byste tam vás tam někdo třeba pust[il nebo]

MJ: [ne, ne].

JV: mhm

MJ: to se mně teda, to by bylo proti mému, já bych, na mně by to asi
lidi poznali.

JV: mhm

MJ: nebo ti a proč bych to dělal? já když sem chtěl jít, tak sem
řekl našim a oni povídali na co chceš jít a s kým a toto a když mě
to, tak mi dali peníze.

JV: mhm dobře.

MJ: já sem nikdy kapesný neměl a sám se- až teda em za války a když
sem byl ve Zlíně samozřejmě, sem byl samostatnej, už sem žil, no to
už sem byl dospělej, po matuře.

JV: mhm. á teďka bych se zeptala e jakým způsobem ste si vybíral
film, na který ste do kina chtěl jít? j- jak ste si ee vlastně, kde
ste třeba bral informace o tom ee o tom filmu nebo podle [čeho ste]

MJ: [no z obráz]ků.

JV: z obrázků?

MJ: a a s a psaní, každej film byl vo něčem. a taky herci už no no
pochopitelně, to (.) to bylo dycky n- napsaný co to je za film, i
když to potom třeba em oni to přikrášlovali pochopitelně, ale to už
člověk podle obrázku a podle toho věděl, co to je. no taky, těch
filmů nebylo, on každý běžel štrnáct dní, tak to (nebyla) taková
záplava filmů jak teď.

JV: mhm

MJ: kin bylo hodně, ale hráli tam (.) já nevím, že by tam em že by
někdy, člověk nevěděl na co de.

JV: (.) takže ste získával vlastně ty informace o filmu z těch
plakátů s obrázků, ano? a ještě třeba od někuď? eště od rodičů ste
říkal, že ste se bavili,

MJ: no vod ka- e vod kamarádů.

JV: mhm od kamarádů.

MJ: nó a o- od spolužáků a známých a řekl, to je bezvadný, já sem
viděl film, tak sme tam potom chtěli jít taky a tak to nám řekli vo
čem to de,

JV: mhm

MJ: někdo chodil častěji, teda já sem moc nechodil. to přiznám. byli
ti, kteří museli vidět všechno a ti nám to říkali, ta osobní
zkušenost je poměrně nejcennější.

JV: mhm dobře. á teda bylo důležitější ten film ee než to kino na
který ste še- do kterého ste šel. že ste si hlavně vybíral podle
filmů a ne podle kina? nebo obráceně?

MJ: em podle filmů.

JV: podle filmů.

MJ: a podle ceny teda. ((smích))

JV: mhm. takžé třeba kdyby byl až na Komárově někde ňáký film, který
ste chtěl vidět, tak byste tam jel? nebo někde třeba jinde.

MJ: (.) no jo, ale, ty filmy tak oni tak kolovaly, ono většinou (.)
do do do daleka bych nejel teda do Komárova, tam sem nebyl nikdy. to
by už musel být kor film, ale to se nepamatuju, že bych kvůli filmu
e že by dávali jenom v zapadákově to ať to si tak to už nevim.

JV: mhm

MJ: toto vám moc neo- na to neodpovím.

JV: á bylo teda pro vás důležité, kdo ve filmu hrál? říkal ste, že
ste měl rád nějaké herce, [že ste je měl oblíbené].

MJ: [no eee] některé ee z našich, to byl třeba Burian ((Vlasta
Burian)) nebo Voskovec a Werich ((Jiří Voskovec a Jan Werich)) že
jo, ze zahraničních kde kde byla záruka, že tam bude zábava nebo e
nebo to bude napínavý, ale jinak jinak né, protože herců bylo dost
plno a kvůli hercům sem nikdy nešel.

JV: mhm. á proč ste měl právě toho Buriana ((Vlasta Burian)) rád,
nebo toho Vosk[ovce a (Wericha)] ((Jiří Voskovec a Jan Werich))?

MJ: [no toho mám] dodnes rád.

JV: mhm

MJ: (prostě) to je to je komik, kterej kterej em no já nevím, no on
to d- prožíval on to vyjadřuje, takovej už od té doby nebyl. byli
jiní, že jo, jak sem řekl (pat a pato-) ((Pat a Patachon)) a nebo
ten ee (.) jak se menoval e em který nemluvil ky- kejt- kýtn
((Buster Keaton)) se myslim menoval, [americkej].

JV: [bastr bastr] kýtn ((Buster Keaton))

MJ: co?

JV: bastr kýtn? ((Buster Keaton))

MJ: jo.

JV: bastr kýtn ((Buster Keaton)).

MJ: no to byl muž s němou tváří, ten byl e vtipnej podle těch v-
některej (špičkoval), ale jinak ne jinak mě teda zajímalo dycky co
tam hrajou.

JV: mhm

MJ: když českých herců nebylo tolik jako teď.

JV: e dobře. á e eště bych se zeptala, jestli pro vás bylo důležité,
když ste zažil i ty černobílé filmy, jestli pro vás bylo důležité,
jestli je ten film černobílý e nebo barevný. jestli.

MJ: no barevný tehdy nebyly. to byly až v poslední době. to bylo
všechno černobílý.

JV: všech- všechny byly čern[obílý]

MJ: [no jo]

JV: nebyl žádný barevný film?

MJ: no film em černobílý sou třicet let nebo štyrycet, já nevím, to
už bylo tady to už sem byl dospěl- [toto]

JV: [jo, aha]

MJ: [teh]dy byly jenom černobílé.

JV: mhm takže si nevzpomínáte na žádné barevné filmy?

MJ: tehdy nebyly.

JV: mhm dobře á

MJ: ňáký e jaksi se snažil nebo koloro- ko- kolorovali ee někdy jako
část byla tak všichni byli co to, ale to byly takový neskutečný
barvy. pokuď si vzpomínám co první (přišlo) teda ale barevný jak sou
dnes, to vůbec nebylo.

JV: mhm

MJ: ještě teďka vidíte filmy z padesátých šedesátých let černobílý.

JV: ano ano. á když to bylo kolorovaný, tak třeba líbilo se vám to
víc ty kolorovaný filmy? e nebo míň nebo

MJ: no potom jo.

JV: bylo to pro vás důležité, že to bylo kolorovaný? [šel ste]

MJ: [né pro mě] bylo dycky důležitější obsah, námět, to je dodnes.
eště dneska se dělají černobílé filmy nějaké.

JV: mhm jo.

MJ: aby ta f- aby ta barva jako nepřevažovala nad bych řekl hodnotou
nebo e nebo významem toho filmu. no mně je to aj e u knížek a nebo u
divadel mně ee když tam hraje nevim ňákej herec, tak mě to
nepřitáhne když em se mně nebude líbit kus. já se dívám dycky na
obsah a nebo na bych řekl hodnotu filmu jako z té vnitřní e stránky,
no.

JV: mhm. á eště sem se chtěla zeptat, když ste zažil ty němé filmy,
němé filmy, když ste je zažil, jestli pro vás bylo důležité potom,
jestli je ten film němý nebo zvukový. jestli ste šel radši na
zvukový film.

MJ: e to pak byly jenom zvukové. těch ně- němých bylo bylo mně to
jedno,

JV: mhm

MJ: bylo mně to jedno. ten děj byl rozhodující, ale těch němých, to
když já už sem potom chodíval častěji, tak už ty němé nebyly. to jak
říkám, byl akorát ee ten nesmrtenlej ee č- šárlí šaplin ((Charlie
Chaplin)), kterej i dy- v- chtěl mít s protože on to všechno, třeba
Moderní doba anebo to to chtěl ee prostě ten zvuk tam nechtěl mít.
ale hrála tam myslím nějaká hudba, ale jinak né, jinak to hn- u mě
nehrálo roli prakticky.

JV: mhm

MJ: ovšem ten zvuk rychle šel. ten byl velice brzo a pak byly
všechny už zvukové.

JV: mhm á hrálo pro vás nějakou roli to, v jaké zemi byl ten film
natočen?

MJ: ne.

JV: takže em

MJ: no ne no ee f- em holyvůd ((Hollywood)) americké to bylo
americkej byl jedině holyvůd ((Hollywood)) že jo, tehdy a tak to už
mělo hodnotu, že to mělo výpravu vel- větší, že jo

JV: mhm

MJ: a (.) to prostě ee em to prostě bylo ee em na vyšší úrovni. ti
naše, to bylo vidět, že to sou kulisy a že tak hrajou skoro jak
v divadle, kdežto tam to bylo už takový trochu vyspělejší.

JV: mhm

MJ: ale tak e-e esli je německej, francouzskej, švédskej nebo náš,
to to to nehrálo roli.

JV: á takže to, že ten film byl vyspělejší, ten halyvůdskej
((Hollywood)) film, že vypadal líp, takže to nebyl důvod, proč byste
šel na americký film radši než na český?

MJ: ne.

JV: ne.

MJ: ne. muselo to mít určitou hodnotu.

JV: mhm dobře. á e co byste řekl, že dělalo film dobrým filmem? co
mu dávalo tu hodnotu?

MJ: obsah.

JV: obsah, takže to

MJ: podle mě.

JV: takže ten příběh, nebo [nebo]

MJ: [ano].

JV: dobře.

MJ: to i teďka v tom Artu ((Kino Art)) já tam někdy přídu, mě už tam
znají víceméně ((smích))

JV: mhm

MJ: a chcu si koupit lístek a mně řekne, musíte počkat esi budou
teda aspoň dva, protože pro jednoho nehrajou.

JV: mhm

MJ: tak já počkám a e tam já, bývá pět šest lidí tam, to mládež
vůbec netáhnou ty filmy a to je tak kvalitní to to mně to vyhovuje
já su děsně rád, že ten Art ((Kino Art)) a skala ((Scala)) taky, ale
skala ((Scala)) je to, ale to je (jedno), že to sou filmy oni sou
dotovaný i městem, tam je lacinější vstupný, jinak by tam se
neuživili, kdežto Velkej Špalíček ((Velký Špalíček)), tam sem
párkrát byl, no je to drahý, ale to je ee (že jo), mně stačí ty
ukázky tak ee du pryč.

JV: mhm

MJ: bomby, že, no to je vzrušení vod teda ee (.) em bych řekl e scén
napínavých dramatických, jak lidi lítaj do povětří, no strašný
válečný a zabijáci a a tyto až po ty sexuální, že jo, to tam musí
bejt, že jo, to musí být ňáký drasťák t- em to mládež na to chodí a
dokonce když aj film je e třeba slušnější, teda u nás byl pokuď si
vzpomínám velice pěknej film ee Máj, ten Máchův ((Karel Hynek
Mácha)) Máj, jo

JV: mhm

MJ: to byl film, kterej stál za to vidět. no tak se ta mládež
nejednou směje. už scény, kde von udělá ňákou věc, která vůbec
k není k smíchu, oni čekají na zábavu, no ne, tak to bychom mohli
mluvit o generačních problémech, to

JV: mhm

MJ: ale p- pro mě hraje roli jedině obsah a náplň filmu.

JV: mhm dobře. á stalo se vám někdy, že ste šel na ňáký film
vícekrát za sebou?

MJ: jo.

JV: mhm a

MJ: to sou právě tyto.

JV: mhm a často se to stávalo?

MJ: hm to ne. protože oni taky nehráli, oni potom hráli jednou za
čas.

JV: mhm

MJ: ale ví- vím, že sem některé viděl víckrát.

JV: a vzpo[menul]

MJ: [a s ]chutí

JV: vzpomněl byste si třeba, které to byly? jaké filmy?

MJ: no všechny Burianovy ((Vlasta Burian)), všechny Voskovce a
Werich- cha ((Jiří Voskovec a Jan Werich)) o těch ee š- Škola,
základ života a Študáci a kantoři, to byly ty filmy, to bych se
díval furt.

JV: mhm á proč myslíte, že vás právě tyto filmy zaujaly? proč si
myslíte že

MJ: to bylo něco zvláštního. to měly to (...) no protože e e to byl
e opravdu uměleckej výkon, to jako když máte ee hudbu já teda
poslóchám jenom klasiku, tak něco bych poslouchal vod rána do več-
pořád, já totiž ee to moderní uměně- vůbec umění, ať je to malířství
nebo hudba nebo ee aj ee poezie, to zvlášť zvlášť, že jo, em podle
mě má hodnotu, když to člověk denně se, třeba obraz, když se dívám
denně na jeden obraz, mám ňáký já mám rád Jambora ((Josef Jambor)) a
eště ňáké jiné a celej život se na ně dívám to e je to kopie tak e
pořád v tom něco nacházím a když je ňákej moderní obraz, tak se na
to podívám a druhej den už bych to nechtěl vidět. zrovna tak
fotografie neberu za umění.

JV: mhm a takže myslíte, že třeba na vás ty studentské filmy
působily právě kvůli tomu, nebo

MJ: a- atmosférou aj myšlenkou.

JV: mhm

MJ: dyť ten ten závěr je jednoznačný. jak ten profesor ee nakonec
řekne em ti š- ti študenti mají svou duši.

JV: mhm

MJ: a to prokazuje celým, napřed je nepochopil, ale nakonec řekl,
oni mají (jít) svou duši, že jo. on rozuměl té mládeži, to člověk
zná nazpaměť pomalu, ale rád se na to dívám, protože to je hodnota.
jako rád poslouchám hudbu nebo básně, čtu jednu báseň pořád až ee
pořád v ní hledám ně- ee nacházím něco hezkýho, v opakování, to je,
podle mě kvalita hraje jedině ee roli tím, že si to člověk může
stále poslouchat nebo číst a nebo se na to dívat.

JV: mhm dobře. á jaké jiné druhy zábavy ste měl rád? nebo jaké jiné
druhy záb[avy]

MJ: [váž]né. no a nebo veselohra, která opravdu em ona každá je,
dobrá, veselohra není jenom e vykládat vtipy nebo něco bezduchýho,
to musí mít ducha, no. to člověk pozná, no, to se dá těžko říct. to
musí mít ňákou hodnotu, která e z toho pramení, z toho ee z toho
uměleckého výtvoru <ať je to malířství nebo film>.

JV: mhm dobře a měl ste třeba, cho- chodil ste třeba d- do divadla?
v té době nebo

MJ: ano.

JV: na- nebo na koncerty, nebo

MJ: prosím.

JV: nebo na koncerty. jaké jiné druhy zábavy ste měl v té době?

MJ: já sem do divadla, naši měli předplatný, tam nás brali od
malička, i samozřejmě ná e opery hlavně. to sem znal dv- Smetanovy
((Bedřich Smetana)) Dvořákovy ((Antonín Dvořák)), to se hrála
klasika, že jo, Janáčka ((Leoš Janáček)) sem, trvalo leta, třicet
let než sem pochopil, co to je, že jo. tak e na opery hlavně. e
činohry, to málo, tam byly ty Čapkovy ((Karel Čapek)) Matka nebo to,
to mě teda zaujalo a nebo ee ž- siráno z b- z beržeraku ((Cyrano
z Bergeracu)) to mě taky strašně, to mělo ňákou hloubku myšlenku,
tak to bych to to to sem chodil rád, no. však filmy byly taky
podobný.

JV: mhm á dal byste třeba přednost divadlu před kinem, nebo koncertu
před kinem.

MJ: jak jak co, no tak koncert je něco úplně jinýho to

JV: mhm

MJ: koncert e (mám) můžu si půjčit pustit desky, ale že je člověk na
koncertu, už ta atmosféra, že se člověk i na to soustředí. doma e se
můžu pustit televizu film a najednou člověk zjistí, že myslí na něco
jinýho, já se na televizi vůbec moc nedívám.

JV: á

MJ: to je jedno.

JV: třeba jestli byste šel radši na koncert než do kina, kdyby se
vám to krylo, nebo že byste šel radši do divadla než na [do kina].

MJ: [to nevim]. to já bych e em poznal co co co mě co mě víc.

JV: mhm

MJ: (ono konečně) e na divadla neni pořád ale k- kino můžu jít ee
být druhej den nebo třetí. kino dycky hraje několik dní, tak když
vím, že je divadlo, tak tam du do divadla.

JV: mhm dobře.

MJ: akorát u mě to nesmělo kolidovat, když bylo úterý a pátek
cvičení. to sem neexistovala žádná kultura, nic, ani rande a nic
jinýho později to sem, úterý a pátek byly moje dny, kdy sem <šel do
cvičení>.

JV: mhm

MJ: tomu dávám přednost a potom (..) no divadlo no, protože ee kino
můžu vidět kdykoliv, jo, to hrají tady potom v dalších kinech, že
jo, to to z těch premiérových kin šlo do těch, tak sem řekl, počkám,
až to příde do ňákýho levnějšího, to em neuteče.

JV: mhm. á ještě bych se zeptala, jaké byly e rozdíly v místních
kinech? jaké byly rozdíly mezi e kinama, jestli s- e ste třeba
vnímal ňáké rozdíly? říkal ste, že někerá kina byla nóbl. tak je-
[jaké jak]

MJ: [a nóbl] a cena.

JV: mhm

MJ: no ty nóbl, to byly ee ty premiérové, Alfa ještě byla taky
premiérová.

JV: mhm a

MJ: skala ((Scala)), Alfa, Kapitol, Moderna a pak byly ty (.) méně
hodnotný, no a pak byly ty prťáky ((ozve se rána)) tam na, pardon

JV: mhm

MJ: na na tom na venko- e e e na na em na perifériích.

JV: á lišil se třeba nějak interiér? těch kin, těch nóbl kin a těch
méně hodnotných kin.

MJ: no jistě. no tam to bylo úzký, jedno bylo dokonce tak šikmý na-
nacpaný (.) em ale to mně nevadilo. já sem tu hodnotu filmu em dával
vysoko na to, no byly no samozřejmě. to byly přece em jak v divadle
sedadla a to bylo, dokonce tam byl bufet, že jó a někdy aj přestávky
byly v kině, ale to málo kdy a em to bylo nóbl posezení, že jo, k ee
bylo to hezký (bez toho, no nevim z toho) ty prťáky, to bylo
adaptovaný <starý ty kde se chodilo>, starý místnosti probouraný. č-
filmy letěly, že jo, to byla zábava lidu, tak to byl jak to byly
velký rozdíly, ale u mě to nehrálo roli, spíš ta cena.

JV: mhm. á lišil se třeba nějak přístup zaměstnanců, v těch nóbl
kinech a v [těch]

MJ: [ne].

JV: menších. ne.

MJ: n- uf absolutně nevím, kdo tam byl a co dělal e em uvaděč a

JV: mhm

MJ: já nevim, šatnář, ale to je e

JV: a třeba nechovali se něják jinak tře- v těch v těch nóbl kinech
nebyli třeba ňáký slušnější nebo ňáký

MJ: ne.

JV: ne. mhm

MJ: (<nepozorovalo se mi>)

JV: dobře. ee teďka bych se z- se zeptala, z čeho se skládal obvykle
program projekce. ee jestli, byl tam dlouhý film, říkal ste, že byly
aktuality ee

MJ: no napřed byl týdeník a pak byl film.

JV: mhm a byly třeba ňáké reklamy?

MJ: byly.

JV: aha a ty byly kdy? ee

MJ: no pur- ee na začá[tku].

JV: [na z]ačátku. á to byly reklamy jako na co? na další film to
byly reklamy, nebo to byly reklamy

MJ: ukázky byly pozděj, napřed nebyly, ale to byly reklamy, že se
tam pustil obrázek.

JV: mhm. á

MJ: to bylo statický, že jó.

JV: mhm

MJ: jako teď.

JV: a to byla reklama třeba na film, který se uvede příště? nebo to
byla rekl[ama]

MJ: [to by]lo taky. ano. pokuď věděli, tak to (ono). no to byla
reklamy na zubní pastu a boty a Baťa,

JV: mhm

MJ: já nevim, to bylo plno, a potom, navštivte naše kino, příště
uvedeme, tak to bylo dycky co tam uvedou,

JV: mhm

MJ: a v těch venkovských, v Tišnově třeba jenom napsaný na kus
průhlednýho na celofán a tak to tam pustili d- když neměli em ten a
někde to bylo žé film, já nevim Maryša a ó drama z vesnického
prostředí uvedeme v kině od pátýho do vos[mýho]

JV: [mhm]

MJ: nebo já nevim.

JV: á byly třeba krátké filmy?

MJ: byly.

JV: krátké filmy.

MJ: ano.

JV: a

MJ: často.

JV: mhm a ty byly kde v tom programu. ty byly...

MJ: e pó týdeníku.

JV: mhm

MJ: týdeník, potom byl krátkej film, když ten hlavní nebyl dost
dlouhej, že jo,

JV: mhm

MJ: a to bylo dost často. krátkej to byl e (.) po tý n- em no prostě
jenom ňáká malá ee ukázka a nebo e příhoda a nebo já nevím co.
krátkej film. jako teďka to bejvá.

JV: mhm á ty krátké filmy vás taky zajímaly, nebo už ste se těšili
na ten dlo[uhý]

MJ: [jo]

JV: film.

MJ: no né, člověk si vybral podle hlavního filmu.

JV: mhm

MJ: a týdeník, to nevěděl co bude. no a krátkej teda ať je takovej
nebo vonakej, když se nelíbil, nedalo se nic dělat, tak ta štvrt
hodina se vydržela.

JV: mhm

MJ: protože hlavní byl film. ten, na to se chodilo.

JV: mhm dobře. á byla tam ňáká přestávka mezi tim? přestávka.

MJ: e no napřed jó, když měli jeden aparát a než <vyměnili> tu aj
v aj bylo několik em když měli jednu aparatůru,

JV: mhm

MJ: že jo.

JV: a

MJ: no tak tam byl kotouč, že jo, a najednou em to zhaslo, že jo, a
to trvalo pár minut než ee tam dali druhej díl a pak se (vinul)
druhej díl a pokračovalo to d-

JV: mhm

MJ: ovšem to byly ty venkovský nebo ty malý kina, ale pak už měl
každý dva a e automaticky jak jeden přešel něk- e tak n- no teďka je
to taky, no teďka už ne, teďka sou ty digitály, to je dneska jinýho.

JV: mhm á co se dělo v té pauze než vyměnili ten film?

MJ: nic.

JV: nic.

MJ: se čekalo a lidi se mohli bavit.

JV: mhm á taková ta klasická přestávka, že by se rozsvítilo a že by
třeba

MJ: některý filmy to měly tak t- tó jako v divadle jak se šlo aj tam
bylo foajé ((foyer)) a tam byl aj bufet nebo co, ale to em to bylo
málo. oni většinou tak akorát, protože pak hráli totéž podruhý nebo
potřetí, že jo, třikrát za sebou, takovejch přestávek bylo málo a
(.) to nehrálo, to nevím, byly ale em málo velice.

JV: mhm

MJ: u mě to bylo i naopak, já bych byl raději, kdyby to, protože mně
šlo vo to vidět ten film.

JV: ee a co se o takové přestávc- a co se o takové přestávce dělalo?
třeba že se šlo [z toho sálu ven]

MJ: [no když když byla] tak ono se (na ni) přestávka deset minut, že
jo, patnáct, že jo, no tak lidi šli jak v divadle, no tak vyšli e
šel do bu- nebo se šli promenovat se známýma anebo šli na záchod
nebo no prostě

JV: mhm

MJ: ee se zvedli a p- trochu se prošli, aby jim ((smích))

JV: mhm

MJ: aby se em trochu provětrali a nebo si šli zakouřit a nebo tak.

JV: mhm dobře. ee byl ste někdy přítomný promítání filmu
v domácnosti? třeba [že]

MJ: [jo]

JV: ano?

MJ: ale e to měl strýc. e jeden měl, dokonce nás filmoval, a to byla
osmička samozřejmě toto a tam dával aj titulky, takže o ee to byly
rodinný filmy to ee to bylo pro nás bezvadný, ale filmy půjčený
z půjčovny takový doma? ne.

JV: ne, takže ste měli vlastní filmy. ste si i sami

MJ: no to sme si, to dělal strýc osmičku, to bylo půle na šestnáctky
byla víc, ale to sem nikdy neměl a neviděl,

JV: mhm

MJ: doma teda.

JV: mhm [dobře].

MJ: [a ty] půjčován- půjčený jako e teďka sou ty pučíte si de- devět
(tejch) no to cédéčka ((CD)), to nebylo přece, to nebyla ani
televize, nic, doma.

JV: mhm

MJ: to se muselo napnout plátno a pak pustit ten, film. že jo, to,
na elektriku to vrčelo a (na to) sme se dívali, no.

JV: á při jaké příležitosti ste si ty filmy pouštěli? e ty [ty]

MJ: [ja]ko doma?

JV: ano.

MJ: no tak když e se s e sme se sešli a strýc přišel s promítačkou a
řekl e bude se promítat. tak sme se, s radostí dívali. bylo to pár
filmů, moc né a to sme se dívali furt dokola.

JV: á [jak]

MJ: [no] kdy- kdybyste viděla vy, jak ste jako malý děcko batolila
teďka, taky se budete dívat ráda, ne? na sebe.

JV: mhm

MJ: on fil-, dokonce můj, náš strýc, on dlouho neměli děcka, takže
filmoval nás, když sme dělali v e ti- Tišnovské zahradě všelijaký,
stavěli stany a jezdili byste na maťá- ee na ma- e na maňáscích e
ve- vedle (struhy) a tak takže, naše hry a to je do dneska se na to
rádi díváme.

JV: mhm ee dobře. a jak často st- jak často to asi tak bylo to
promítání v domácnosti. jak často ste se na ty filmy koukali?

MJ: no tak dvakrát za rok, nebo jednou málo.

JV: a to bylo teda jenom v rámci rodiny, nebo to bylo mezi přáteli,
nebo

MJ: no přátele to nezajímalo ( )

JV: hm

MJ: jenom rodinný, no. a pak tam em většinou teďka taky maj někteří
filmy a nebo ty digitály a to je, jak se narodí děcko, tak ho
filmuje furt a člověka už to nebaví, protože e em jednou ee jí toto
a potom oslava a Vánoce to je em tehdy to bylo trochu zajímavější
možná. e teďka je to běžný, no, dneska to víte dneska si pustíte,
nafilmujete a přímo si to pustíte na promítačku, co ste nafilmovali.

JV: mhm

MJ: rodinná oslava. to je dneska digital, to je. to zprofanovalo,
protože kdo by se na to díval. ((smích)) tehdy to byla vzácnost.

JV: mhm ee dobře. tak já bych teďka se ee přesunula k období
protektorátu á

MJ: no.

JV: bavili bychom se teda o tom. á zeptala bych se, jak na vás
působily změny po roce třicet devět, kdy začly platit protektorátní
předpisy. ee jestli byla třeba některá kina vyloženě německá, nebo
vyloženě česká?

MJ: né.

JV: že, nebyla ňáká kina chápána jako že to sou pro Němce kino, že
tam chodí hlavně Němci.

MJ: no možná měli v Německým domě ((Německý dům)). to stálo
uprostřed (.) Lažanskýho teďka Moravskýho náměstí ((Moravské
náměstí)), tam měli voni.

JV: mhm

MJ: a e tam možná měli kino, ale jinak né.

JV: mhm. á některé kino, třeba české, že by bylo, že by tam Němci
nechodili.

MJ: no to většina, protože ď- (..) no za protektorátu všichni
němečtí vojáci a b- byly to německé filmy, no tak tam chodili taky,
že jo no.

JV: mhm

MJ: to to se nerozlišovalo.

JV: dobře. ee teďka bych se zeptala, jestli ste chodil do kina více
nebo méně než ee dříve. jestli ste za toho protektorátu ňák ee začal
chodit do kina více než před tim protektorátem.

MJ: no chodil, protože sem b- byl starší.

JV: mhm

MJ: a chodili sme s kamarádama a jako děcko to sem, to byl takovej
víceméně svátek, když sem šel do kina. no málo taky těch filmů,
tolik nebylo, já nevim. no za protektorátu nic jinýho nebylo, ani
divadla e se český opery už moc nehrály, to se muselo, no prostě.
(..) to se chodilo do kina dosť.

JV: mhm

MJ: a byly taky český filmy celou válku, že jo. na německý se moc
nechodilo. to jako, spíš na film, ale do kina e em do kina se
chodilo.

JV: takže ste chodil spíše na české filmy než na ty německé?

MJ: no jistě.

JV: mhm. á takže se teda změnil ten výběr těch filmů. chodil ste
teda spíše na ty české.

MJ: ano.

JV: mhm á takže rozhodovalo teda em

MJ: no a nebo zahraniční, jo, samozřejmě západní nebyly, ale

JV: mhm dobře. a takže, ale na ty německé ste chodil taky, nebo ste
na ně pře[stal]

MJ: [kam?]

JV: na ty německé ste chodil taky nebo ste na ně

MJ: taky.

JV: mhm a tak když ste teda šel na ten německý film, tak na jaký
německý film ste šel, když už ste na něj šel? proč ste na takový
film šel?

MJ: no když to bylo (..) já sem teda Němce samozřejmě neměl rád, to
nikdo tady, ale ale ee oni většinou to zaplavili a když nic jinýho
nebylo, tak sme šli jako za ( ) marika rék ((Marika Rökk)) a
nebo, oni měli taky takový operetní a zábavné filmy. tak to sme
viděli.

JV: mhm

MJ: když nebylo těch českých, no tak sme šli aj na německý, ale
většinou teda český všechny. ono jich taky tolik nebylo, oni taky ee
za války byla bída aj vo ten materiál a vo všechno a em takže těch,

JV: mhm

MJ: německých bylo víc, protože em to byla jejich, doména, že jo. no
tak sme šli aj na německej.

JV: mhm dobře. á eště bych se zeptala, jak se diváci v kině za
protektorátu chovali? jestli se to ňák změnilo to chování. e ee na
rozdíl od té doby před protektorátem. (..) jestli byla třeba jiná
atmosféra v tom kině.

MJ: (..) ani ne, akorát sem říkal už žé na ty e po- ee na týdeníky,
který byly vysloveně propagační ee se lidi ee nechodili a pak teda
oni řekli, pak to <z-> ((smích)), nedovolili zůstat e v e k přijít
do kina pot- po týdeníku, tak se muselo chodit na ty týdeníky.

JV: mhm. takže ty týdeníky německé ste teda neměl rád?

MJ: ne, to nikdo, to bylo ee em jak e německá vojska e útočí a ee
furt a ee propagační, že jo.

JV: mhm

MJ: hitlerjungen ((Hitlerjungend)) jak je to ď- dokonalá mládež, no
celá e propaganda, jak za komunismu byly Rusko, ale toto eště bylo
horší.

JV: mhm takže to na vás ňák špatně působilo? třeba ten týdeník? nebo
s-

MJ: no tak e my už sme byli dost velcí, abychom věděli, že to je šmé
no no šmé, no že to do nás lejou, no, člověk byl ee já sem em neby-,
to člověk musel vidět, protože v novinách to psali a rozhlas, pokuď
byl, že jo, tak taky německy furt, že jo. em nápisy a pochodovaly
tady aj německý armády, aspoň na začátku, potom už teda po ke konci
války b- už né, takže e to sme brali jako nutný zlo. už sme se
těšili, až bude konec války.

JV: mhm á vzpomínáte si třeba, že by se v kině hajlovalo?

MJ: ne.

JV: e ne. vůbec ne.

MJ: akorát mě jednou, když sem šel do Blanska em za známýma a tam
byli čekali a a já sem šel dál po- povidám, jak to, že nikdo (nejde)
a při mně- dal mně pohlavek a shodil mně klobouk, protože vzt-
vztyčovali říšskou vlaj- vlajku,

JV: mhm

MJ: zrovna a to ti lidi věděli a já sem si toho nevšim a že sem
nesmekl nebo nezůstal, tak mně dali pohlavek, až se mi toto pak s,

JV: mhm

MJ: pak už sem si dával pozor. ((smích))

JV: ((smích))

MJ: jo kdyby hajlovat, ani ve škole sme nehajlovali a nic.

JV: mhm ee á změnilo se nějak chování diváků v kině nebo četnost
návštěvy kina s blížícím se koncem války? [že byl]

MJ: [když při]š- e za války

JV: když už když už se blížil konec války, jestli se ty diváci
chovali nějak jinak v tom kině, jestli byla jiná atmosféra.

MJ: (.) v kině ne. to ne- nevzpomínám. no em když už tam někdo šel,
tak viděl, že to bude takový nebo vonaký.

JV: mhm

MJ: (.) ale já myslím, že sem ani tolik nechodil. e na český filmy a
na na německý výjimečně teda, fakt. to to člověk dal dycky přednost
českýmu pochopitelně.

JV: mhm a chodil ste třeba více do kina s blížícím se koncem války
nebo naopak méně?

MJ: no spíš méně.

JV: mhm á proč to bylo? to bylo bylo to z ňákého důvodu? bylo to ňák
spojit- mělo to spojitost [s tím]

MJ: [no ne] z důvodu, že já sem em tu em propagaci em neměl rád, no.
no totiž můj otec jako sokol celoživotní ee když sem maturoval
dvaaštyrycátýho, no tak ho tady ee zavřeli aj se sokolama a pak ee
ho odvezli do Osvětimi a skočil v plynové komoře, že jo, tak já sem
ty Němce eště víc nenáviděl než ostatní kluci, nebo spolužáci, že
jo.

JV: mhm

MJ: čili když mi bylo osmnáct, tak sem ztratil otce, že jo. eště tak
potupně, no.

JV: hm

MJ: umučenej v plynové komoře, no tak sem Němce nenáviděl, no ale e
to občas sem e do kina sem chodil a ee tu propagandu t- tak člověk
viděl f- furt em. pochody a vlajky, no tak to nenáviděl, ale <sám
sem přece nemoh chodit a brat> vocel a a strhávat prapor, to bych
skončil špatně, tó zase <takovej> nikdo nebyl takovou vodvahu. pokud
nebyl partyzán.

JV: takže vy ste říkal, jestli sem to správně pochopila, že ste
chodil ke ko- e s blížícím se koncem války, ste chodil méně do kina
kvůli tomu, že tam byla ta propaganda?

MJ: né kvůli tomu, že už potom už těch filmů ubejvalo českých,
německých přibejvalo a na ty sem chodil výjimečně, no, když tam byly
třeba ňáky lyžařský a nebo ee z Olympiády z toho še- to to dávali,
tak to to sem šel, protože to nebyla samá ee propaganda. no ale e
ten týdeník s tou e armádou německou jak ee furt se kasali, to
s člověk přetrpěl, to viděl furt.

JV: mhm

MJ: na všech plakátech a v celým životě, no. to Němci to vovládali a

JV: mhm

MJ: my sme museli držet hubu a těšit se až to teda skončí. ((smích))

JV: mhm, dobře á vzpomínáte si na svojí první návštěvu kina po
osvobození?

MJ: (..) no asi jo, ale to byly ty týdeníky jak e pokud k nám začaly
chodit ze západu a taky ty ty naši jak jak se osvobozuje, pokud to
bylo v kinech, tak to sme chodili, samozřejmě, protože em vono ten
film neskončil e fronta se táhla, že jo, to trvalo než tu republiku
přešli a hnedka potom (.) jak odešli, tak e začaly tak filmy byly vo
e v- úplně opačný, že jo, no ale pak to sme zjistili, že to je vše
ee ee sovětský filmy, no tehdy byla sovětská, ne ruská, že jo,

JV: mhm

MJ: no tak ty byly propagace zase obráceně, že jo, to na se nám
začalo lézt kr- krkem, to sme poznali, že to je jiný než to bylo ve
skutečnosti.

JV: mhm

MJ: ale to nějak moc nás neovlivňovalo, tak sme prostě nešli do kina
na ruský filmy e sme teda nikdy nechodili. to ne to.

JV: mhm á po tom osvobození v tom kině, změnila se ňák ta atmosféra?

MJ: no jistě.

JV: j- ja- jak byste jí poslal. tu atmosféru, jaká byla atmosféra po
tom osvobození.

MJ: no (byla) atmosféra všady radostná, [no].

JV: [a] projevovalo se to teda i v tom kině?

MJ: no tak ee týdeníky byly, najednou německý všechno bylo pryč a
všechno bylo český, že jo.

JV: mhm

MJ: takže to byla radostná nálada, ovšem když člověk přijde do kina,
tak se dívá na kino a pak vodejde, to během kina to to tu tu radost
má člověk v sobě, ale během kina to neprojevuje.

JV: mhm dobře takže s-

MJ: to spíš na ňákejch těch věřejných e srazech nebo průvodech a
nebo em to byla radostná atmosféra celkově, ale když už člověk de do
kina, tak de kvůli filmu.

JV: mhm dobře. ee tak teďka bych vám ukázala seznam filmů ee
takových těch ee největších filmových hitů, které ste v té době mohl
vidět v kině. á já bych se vás zeptala na to, ee jestli ste, které
filmy ste viděl á

MJ: já si vemu brejle.

JV: mhm (...) můžete třeba poznačit ty filmy, které ste viděl.

MJ: zatrhnouť?

JV: ano. ee ale aby to bylo v té době a jestli ste to viděl v kině,
v té době.

MJ: jo tak to už [jen]

JV: [no].

MJ: toto? cé a ká polní martášek ((C. a k. polní maršálek)) to je
Burian ((Vlasta Burian)) ee kde to mám zatrhnout?

JV: kam chcete, nějak to [udělat].

MJ: [krouž]ek?

JV: třeba například. mhm.

MJ: to je Burian ((Vlasta Burian)). to je Lamač ((Karel Lamač)). to
je režisér. To neznáte Hadimršku, jak by smet. to je Burian ((Vlasta
Burian)). Kouzlo valčíku ne-e. Lelíček, no šerlok holmes ((Lelíček
ve službách Sherlocka Holmese)). (..) ( výstuž) jo taky.
ne. mata hári ((Mata Hari)) nó to byla ta špiónka. (..) Cácorka, <to
ani nevím, že byl film>. Moderní doba. šaplin ((Charlie Chaplin)).
je tady šaplin ((Charlie Chaplin)) jé [nó].

JV: [ano] je.

MJ: pamatuju velice dobře. tři muži (.) ve sněhu ((Tři muži ve
sněhu)), to ne. Svět patří nám Voskovec a Werich ((Jiří Voskovec a
Jan Werich)). Frič ((Martin Frič)). Dobrá země, to byla od té od té
spisovatelky, Dobrá země, jak se menovala? to sem viděl. Sněhurka
((Sněhurka a sedm trpaslíků)) oblíbená to sme si di- chodili furt.
valt disny volt disny ((Walt Disney)) no Ducháček to zařídí. vér- ee
d- eee ten, Burian ((Vlasta Burian)). U pokladny stál, to je zase
Burian ((Vlasta Burian)). To byl český muzikant, to sem taky viděl,
to bylo (.) ne-e, Opereta? Roztomilý člověk, to je Oldřich Novej
((Oldřich Nový)).

JV: ano ano hm.

MJ: vídeňská vínr blůts ((Wiener Blunt – Vídeňská krev)) no jó. to
sem viděl. (..) Muži nestárnou no to byla aj hra. minhauzn ne-e
((Münchhausen – Dobrodružství barona Prášila)), Tanečnice ne-e. La
Paloma? La Paloma byla ta, to nevím. to znam ee fi- ee píseň. Její
oběť, ne-e.

JV: mhm dobře a teďka bych se zeptala ee z těch filmů, které ste si
poznačil,

MJ: no.,

JV: jestli vás ňáký z z nich více zaujal než ostatní, jestli ste
ňáký z nich měl opravdu rád, nebo ste na něj [šel]

MJ: [no] opravdu no, to většina.

JV: většina.

MJ: všechny Burianovy ((Vlasta Burian)). maršálek ((C. a k. polní
maršálek)) To neznáte hadimršku, to já ne, od sebe nemůžu vo- Burian
((Vlasta Burian)) byl dycky senzační, no to já,

JV: mhm

MJ: to byl, em k nezaplacení komik, no.

JV: (.) jestli třeba na ňáký film

MJ: Moderní doba, no to je šárlí šaplin ((Charlie Chaplin)) to, Svět
patří nám Voskovec Werich ((Jiří Voskovec a Jan Werich)) no to,
Sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) to sme měli jako děcka děsně
rádi. Ducháček ((Ducháček to zařídí)) e Burian ((Vlasta Burian))

JV: a třeba zapůsobil na vás ňáký z těchto filmů tak, že byste si ho
třeba musel na něj jít znovu, nebo [( )]

MJ: [šel] bych na všechny znovu.

JV: mhm

MJ: e tyto co tady mam.

JV: a nebo že vás třeba potom inspiroval k nějakým dětským hrám,
nebo k nějakému zvláštnímu chování nebo k něčemu.

MJ: ne-e.

JV: nebo že byste měl s s tím filmem spojený ňáký zážitek, který ste
potom.

MJ: ne-e.

JV: ne.

MJ: (..) Sněhurka a sedm trpaslíků, to dy- když sme měli maškarní
ples, tak sme se na to, sme dělali ty figurky, ale to tak náhodou,
že e to byl,

JV: mhm

MJ: eště širly temple ((Shirley Temple)) tady není. ee ameri- z to
tu sme měli rádi, to byla malá holka roztomilá s takovým černochem,
no prostě ty, to holyvůdský ((Hollywood)) filmy měly takovýdle
jakýsi kouzlo, to bylo něco jinýho než u nás.

JV: mhm. á proč myslí- proč myslíte, že ste měl rád tu širly templ
((Shirley Temple))? z jakého důvodu?

MJ: ee on byla roztomilá malá holka a to mělo to, že ona dovedla d-
rozdávat radosť. ona žila s ta- no žila no měla takovýho (.) sluhu,
teda to ona byla z rodiny jakési, jo a pak ona dělala u nás
velvyslankyni před pár lety širly ((Shirley Temple)) teda už jako
stará babka, že jo, a to ovšem t- toto a tak si všichni vzpomínali
širly temple ((Shirley Temple)), to bylo náš dětská roztomilá, ke
všem se usmívala a s tím černochem dělali takovou dvojici, to
vopravdu bylo, že ho měla ráda, von ju taky, to byla radosť, no.

JV: mhm

MJ: z ní. z ni jako třeba e em kniha (polijana). to byla e to nám
naši dali číst a my sme t- to četli radostně sme říkali, to jé
bezvadná holka, která rozdává radosť. ona třeba říká, když si
zlomila nohu, říkali jí, dyť seš chudák, nejsu, já su ráda, že sem
si nezlomila obě. Podívej, po jedné skáču, měla radosť i když by
člověk byl pesimista, to v člověku zůstane, že jo.

JV: mhm

MJ: proto já taky, (někdo řeknu) starej a povidám <no podivej, já
eště furt žiju>, já su rád, že su starej, mně to vůbec nevadí, proč
by mně to mělo vadit. tak věk je tady a naopak, já su, bych nechtěl
být mladej, protože to, co sem zažil, první republiku Masarykovu
((T. G. Masaryk)) já sem Masaryka (v osmi a vodvracel a tým) tady
viděli, <že sem si ho chytl za kabát> že jo. poznal sem protektorát,
drsnou válku, že jo. smrt otce, viděl sem mrtvoly, na ulicích,
nálety, že jo. no to dneska mládež nemá ee jídlo na lístky,
zatemnění, to si nedovede představit naše nejlepší ee věk když tady
ee dět- chodí e na ty všechny eee zábavy a jak to bylo dřív, to bylo
ee jak se to menovalo strýc (.) taková ta, no ty srocení mládeže a e
pak to bylo (.) v kava- v kavárnách to začali, já už nevim, jak se
to menuje, je to anglicky tyto, že jo, no e em to mládež dneska se
pořád baví e nemám jí to za zlý, chápu, ale my sme tu zábavu neměli
a proto když je na to šp- vzpomene, že člověk neměl co jest aj někdy
hlad, že jo e co sme jedli a tak dneska, to je to to člověk má
radost, že e že to může srovnat s tou em dobou válečnou, co byla
nejhorší a e to pak byla chvílu radost, že jo, ale pak sme poznali
najednou, že ta že ti Rusáci, že to jé ty Sověti, že to jé ee em
stejný jak ty Němci v mno- v mnohém teda, že jo, á pak byl ten
osmaštyrycátej nešťastnej, pak sme dva roky na vojně a to e sice sem
dělal v malé, já sem byl dycky ee já s- mě málem vyhodili z vysoké
školy protože sem neudělal prověrky, no byl sem prostě masarykovec a
e v režimu sem se neměl dobře, ale že potř- sem dělal něco, co nikdo
nechtěl dělat, tu statiku, tak sem kraloval. já sem žádnou funkci
nikdy neměl a taky sem netoužil. já sem takovej zvláštní člověk, ale
to je jedno, neříkám o sobě ňákej ideál. no ale když si člověk na to
vzpomene, no tak že vojnu, to sem em žádnej důstojník nebyl, to sem
byl kmán a tvrdá tvrdej teda režim ee em plnou polní, noční pochody,
to sme byli, hrábl sem si na dno svých sil.

JV: mhm

MJ: to n- dneska by e vůbec e dneska už m- ani em podle mýho e o
holkách nemluvím tó tak neznám, ale em kluci by potřebovali dostat
zabrat. manuelně nikdy nedělali, aby museli vstávat o půl patý, jít
do fabriky a a dělat u pásu nebo něco, to sem zažil, já sem byl aj
v dolech jednu dobu, to sem dobrovolně šel, abych to poznal, mě to
bavilo, ale řekl sem, když poznám prácu v dolech, což bych mohl o
tom <i dat přednášku,> tak potom se cítím když už nemusím fárat do
dolů, dělat ee ve fabrice, nemusím běhat po cvičácích (.) tak ee
dneska je to ráj, že jo, ovšem kde e ty mladí když to nepoznali, no
tak moje dě- děcka taky ne a toto, že jo, tak o to sou podle mě
chudší, bohužel. ne že bych jim přál aby zažili, ale kdyby to
zažili, tak pak se jim ten svět bude lí- bude líbit víc, že jo. tak
jako kdybyste musela týden jest jenom krupeto,

JV: mhm

MJ: jenom a eště málo a mět hlad a potom najednou dostala něco
lepšího, tak vám bude chutnat aj to, co vám dneska nechutná, třeba
rizoto anebo něco vomaštěnýho nebo mlíko, no to tehdy nebylo, že jo,
sme jedli ee em skoro hladověli, že jo a pak najednou se to začalo
lepšit (.) máš jako, máte jako tak. když bylo za komunismu nebyly
mandarinky a pomeranče a čokoláda a nic, že jo, tak když jednou za,
přišli ee za e před Vánocema dali příděly, tak najednou sme dostali
každý tři mandarinky, to byla lahod- dneska můžete mít mandarinku
kolik chcete a e to už tak nechutná.

JV: mhm

MJ: nechutná jako kdybyste něco neměla,

JV: mhm dobře.

MJ: to jé [takovej pocit, no].

JV: [já bych se teda eště], já bych se ještě zeptala

MJ: já vám tady vykládám ale ee

JV: to je v pořádku to je v pořádku. eště poslední otázku bych se
zeptala, jestli byste chtěl k těm kinům

Konec rozhovoru

1

Augustin (1924) 0.0 3:638
Celý rozhovor

Rozhovor vedla: Lucie Česálková
Rozhovor přepsala: Jana Volková
Datum a místo:

Rok narození: 1924, měl dva mladší bratry.

Bydliště do roku 1945: Narodil se v Šidbořicích, roku 1930 se přestěhoval do Brna. Nejprve bydleli v Juliánově, pak na ulici Nezamyslova (Židenice).

Povolání rodičů: Matka v domácnosti, otec švec.

Povolání narátora: Školy na Táborské, měšťanka na Kamenačkách, školu ukončil 1938, poté se učil na natěrače a lakýrníka v Šidbořicích, poté, od roku 1941 nebo 1942, toto povolání vykonával u firmy Skřivánek na Francouzské ulice. Pak dostal předvolání na práci do Zbrojovky, kde zůstal minimálně do konce války.

LČ: a vaše jméno?

AU: no U., U.A.

LČ: a kdy ste se narodil? rok narození?

AU: dvacet čtyry. devatenácet dvacet čtyry.

LČ: a kde jste bydlel do roku devatenácet čtyřicet pět.

AU: jo, tak těch míst je dost, co sem bydlel. já sem se narodil v Šidbořicích, to je tam na jižní Moravě, no a byl- bylo mi šest roků, když sem začal chodit do školy, tak sme se přestěhovali do Brna. a bydleli sme v em Juliánově tehdy to se menovalo Juliánov, tam byl em byly Vinohrady, em Špačkova vila to byla tenkrát v tech Vinohradech. a tam bylo asi třiapadesát schodů, vždycky se muselo jít. ste zapomněla koupit kvasnice, tak znovu dolů <a znovu nahorů.> em potom sme se přestěhovali do Nezamyslové, tam sme měli domovnictví,

LČ: a to vám bylo kolik?

AU: em to mně bylo, no to sem chodil do školy.

LČ: hm

AU: no to sem chodil asi tak do, do třetí čtvrté třídy nebo tak.

LČ: hm

AU: protože vím, že sem ho- ha- hodně pamatuju si, že sem vodhraboval sníh. to byly haldy sněhu, že nebylo vidět přes silnici, tak sme to házeli z chodníku, že. no a tak sem chodil do školy na Táborské, anebo, no ještě Táborská taky a tam sou dvě školy, jo, nahoru, nahoře, kolem u (tratě) a potom tady dole, kde byla potom měšťanka aj. no a pak sme se přestěhovali, a to bylo po válce. za války sme ještě bydleli tam, na té Nezamyslové, a potom to domo- domovnictví sme pustili, tak dostali naši dostali em tady, jak je jak je ta Svitava, ten splav,

LČ: hm

AU: tak tady u Tkalcovské, tak tam se chodilo, a tam sme bydleli, no tam sem bydlel vlastně dlouhou dobu. až sem se voženil. až sem se voženil, tak sem dostal v Královopolské byt v Řečkovicích. no, a tam sme bydleli hromadu let, než, no, nevim už přesně kolik, než se nám narodil jako chlapec. napřed bylo děvče potom chlapec, a tak sme dostali byt, páč tam to bylo špatný, jo, pro děcka, takový tmavý a, no nevyhovovalo to podle mě. tak nám dali byt potom v Královopolské, přidělili nám tady v Lesné.

LČ: a em

AU: vlastně v Lesné, em v Bohunicích, v Bohunicích. no a tam su dosud, v těch Bohunicích.

LČ: a ženil ste se teda po válce.

AU: ženil sem se, ano, po válce. protože po válce sem šel na vojnu teprve. no, protože Němci nás na vojnu nebrali, že, takže po válce sem se voženil, a to už sem byl, no, to bylo kdy, někdy po čtyrycátým roce, v šestačtyrycátým roce sem přišel z vojny. ne. to bych vám, v šestačtyrycátým roce sem, já sem ďál ve Zbrojovce potom, za Německa, tak to bylo. já sem vyučenej jako natěrač a lakýrník, tak sem pracoval u ňáké firmy v Brně Skřivánek. a my sme dělali hodně státní práce, a tak já sem dostal potom předvolánku do Německa. jo, a ten můj mistr, jelikož ďál státní práce, tak mě vymodlil, jo, no a když to došlo podruhý, a tak já už sem potom říkal nezlobte se, já už pudu vod vás pryč, šel sem do zbrojovky, to sem dostal tam předvolání. v Zábrdovicích. protože já říkám Zbrojovka mně je milejší jako když mě vymodlíte a já znova dostanu do do Německa, že. no a tak sem přešel do té, do té, a tam sem ďál teda hlavně odpolední a nebo noční práce, protože přes den sem chodil, když bombardovali, tak sem si povidal, kdyby to sypali na Brno, tak sem chodil tam do (agátek), tam byla (térovna) pod letištěm, tak sem tam chodíval vždycky třeba si lehnout vedle, jo, no a tam sem se potom, tam sem se voženil. když sem dělal. no, no a...

LČ: a ty školy ste vystřídal před před válkou jak vlastně. nejdřív když ste bydleli v tom Juliánově, tak ste chodil do školy tam,

AU: to sem chodil, jo, do školy ano, počkejte to sem měl kamaráda na Kamenačkách, ale ta škola jestli byla na Kamenačkách nebo jak, buďto to byla Táborská, anebo roh Kamenaček. já už si přesně nepamatuju. tak, no ty školy, ty školy sem vystřídal dvě. to by- to bydlení to sem vystřídal myslím čtyry nebo pět, a do školy dvě. v té horní škole, tam v té jak přejíždí vlak přes Táborskou, tak tam sem chodil dříve, a pak sem přestoupil do měšťanky tady dolů.

LČ: hm kam přesně?

AU: no té, blízko té Životské ((Životského)) ulice jak se otáčí
elektrika, jak jede, jestli jestli to...

LČ: hm

AU: znáte trošku. u kapličky se tam říkalo. tam byla hospoda U Sládků, a byla tam kaplička. kříž s Ježíšem tam byl. tak tam byla škola. Nezamyslová, já sem byl na Nezamyslové, vedle byla ajmová, ((Eimova)) ta škola vlastně patřila do ajmové ((Eimova)). vchod, podle vchodu myslím. no, tam sem to vychodil. tři měšťanky, no a, to bylo před, ano, já sem vychodil školu myslím v osumatřicátým roku. protože si pamatuju, že chodily průvody lidí po ulicích v té (lidlové), ta politická situace, lidi křičeli dejte vládu Syrovému! dejte vládu Syrovému! to byl ňákej jednovokej takovej generál,

LČ: já vim.

AU: chodil s- jak Žižka, s jedno voko zavázaný. no a em sem se rozhodoval co bude, já sem porád chtěl být vobchodníkem. ((smích)) a i sem někdy chodil tam k jednomu vobchodníkovi vypo- vypomáhat trochu. no a jelikož sem měl přízeň, matčin bratr měl živnost, jako natěrač, tak jednou sme byli v Šidbořicích, a von mně povidal, Gusto, co budeš dělat? a já povidám no tak ještě nevim, ještě zatím nemám nic. a von mně povidal, nechceš ke mně? jako? s celým zavopatřením. tak sem tam byl, teď nevím jestli tři nebo čtyři roky, to už si nepamatuju, takový jednoduchý věci, a člověkovi se to vytrácí z hlavy. tak sem šel k němu, no, tam sem byl s celým zaopatřením, až sem se em vyučil prostě, tak sem přestoupil k té firmě Skřivánek,

LČ: ano.

AU: to bylo em Francouzská ulice nebo tak se to ňák menuje. no a tak, voni ďáli taky, my sme ďáli právě ty státní práce a všecko taky, že

LČ: hm

AU: nemocenské, a em no prostě všecko možný, no.

LČ: a jaké bylo povolání vašich rodičů.

AU: em moje matka byla v domácnosti, ta chodila po em po lidech drhnout parkety prát a takový, ta se udřela vlastně. a až z toho potom vonemocněla, no, a otec ten byl švec. ten pracoval u Batě. ale u Batě jako ne ve Zlíně, ale tady, jak je Baťův palác, jak ste říkala, na Kobližné, ta vysoká budova, jo, to tenkrát bylo Baťovo, voni to potom přestavěli až to, estli mu to, já nevim jakým způsobem to přešlo na Brno nebo čí to je. tak tam pracoval, no, ale výdělky teda, no, jak Baťovci. organizace tam byla dobrá u Bati, líbilo se mně, že Baťa rok co rok dycky, si myslím že to bylo na prvního května, pozval všecky svoje zaměstnance em vzal autobusy a navozil je do Zlína. tam to slavili, jo, a vím že otec dycky přijel, tak nám dovezl pomeranče, no a prostě dostali balíčky kdo měli jako děti. no, bylo to špatný, no, byla bída za první republiky. já sám sem poznal hladu dost, když to přirovnám k dnešku, tak žijeme dneska jako rokšíldi ((Rothschild)).

LČ: a měl ste sourozence?

AU: měl sem. měl sem dva bratry. měl sem tři, ale ten jeden zemřel hned tak brzo po narození, toho sem vůbec neznal. ti dva už taky umřeli, já su sám.

LČ: a byli starší nebo mladší.

AU: mladší.

LČ: mladší.

AU: oba byli, oba mladší. no, bohužel.

LČ: a kdy ste přestal chodit do kina, jako obecně vůbec [v rámci vašeho života.]

AU: [kdy sem přestal chodit?] no em já sem, abych tak řekl, když sem šel do učení. tak už to bylo slabý, protože já sem dostával pět korun za týden, a to sem na nedělu jel dycky dom. tak dvě koruny autobusem tam, dvě koruny zpátky, a za korunu sem šel do kina. <to byl můj vejdělek.> ale když potom už nevím kdy to bylo, když sem měl čas nebo něco, tak sem chodil stavět kuželky tam ke Sládkům do hospody. protože sem potřeboval ňákou korunu taky rodičům při- jako jednou sem vydělal za večer šest korun. to si nedovedete představit co to bylo, že. já sem byl rád, když hráli kuželky, čím víc srazili, tím pro mě to šlo víc, páč já sem měl třeba dvacet halířů za hru. no, a když sem přinesl domů šest korun a vysypal to na stůl, tak, anebo když byl leteckej den, tak ten hospodskej přišel za mnou a povidal poslouchej, nechtěl bys tam stát s reklamou pod letištěm v Černovicích jak je ten kopec Černovickej. tak sem tam stál u příkopu, držel sem reklamu, že u Sládků se dobře najíjó a napijó. tak aby tam lidi chodili. tak sem dostal za to sodovku, a em jeden řez z vánočky, ne z vánočky, z bábovky. tam měli nakrojenou bábovku. jestli to zbylo vod druhýho dne, já nevim, ale já sem byl šťastnej, páč já sem se, mohl sem napít a mohl sem se najíst. em takže sem hleděl prostě rodičům kde to de, hladu sem zažil dost.

LČ: takže potom v tom učení už ste do kina tolik nechodil.

AU: do toho tam sem potom omezil to protože to, to mně zbyla koruna jenom dycky, že,

LČ: hm

AU: tak někdy sem ani do toho, do toho kina nešel, podle toho co hráli.

LČ: a teďka se podiváme teda na to dětství úplně, když ste jestli si vzpomínáte na svoji první návštěvu kina.

AU: to si nevzpomínám.

LČ: anebo jaké jsou vůbec ty nejstarší vzpomínky na kino.

AU: no nejstarší vzpomínky na kino to byly kina em na Rokycanové, to se menovalo myslím Slávia ((Kino Slávia Židenice)). voni tomu říkali blechárna, protože tam chodili, nechci říct, ty přičmoudlíci, že, ale, anebo v Černovicích ((pravděpodobně Slovan)), ale to už si dneska nevzpomenu jak to kino se menovalo. prostě co byly ty kina nejbíž. já sem nemohl do drahého kina, že. takže za korunu, za dvě koruny nejvejš. to sme chodili někdy aj dokonce do první řady, tam se nám smáli, to sme museli polosedět a pololežet v tom sedadle, páč to sme blízko plachty, ne, ale, no jako děcka nám to bylo jedno, hlavně když sme to viděli.

LČ: a

AU: a jestli chcete ty filmy nějaký, jak ména nebo,

LČ: tak k tomu se asi dostaneme,

AU: jo.

LČ: a jak často v té době ste chodil jako dítě takhle kolem těch deseti let třeba.

AU: jak často?

LČ: hm

AU: no bylo to málo, řekněme jednou za měsíc, to už bych lhal, kdybych vám řekl přesně, protože už si, já už si moc věci nepamatuju. protože kolem toho se nemluví už, na to se nikdo neptá, tak se vám, tak vám to z té hlavy jako vyprchá.

LČ: a s kým ste v té době chodil.

AU: no, většinou sám. anebo jestli s kamarády, ale kam- kamarády sem měl, a to sme chodili, my sme chodili víc na na trampy jak se říkalo. do lesa na Říčky a tam, ty jeskyně sme tam prolízali a takový. to byl náš život vlastně, sem se tam bydlel jeden taky takovej, menoval se Štach, a tak von se snažil jako dělat vedoucího prostě v té partě kluků, ne, a tak poďte poďte do lesa. chodili sme na Macochu, na Říčky, prostě na Býčí skálu a takový. my sme byli, co se, co bylo volno tak hodně v lese. tam nás to táhlo.

LČ: a do toho kina ste teda chodil sám rači.

AU: no do toho kina em

LČ: ani se sourozenci teda nebo s...

AU: ne, no, ten mladší sourozenec ne, poslední co byl, ten už neměl jako vo ty kina, nebo vo tu společnost moju tak zájem. ale ten druhé, to někdy sme šli spolu ale už si to nepamatuju tak.

LČ: a chodili ste teda hlavně do té Slávie ((Kino Slávia Židenice)),

AU: no to byly tak to bylo ano. ta Slávia ((Kino Slávia Židenice)), a nebo potom tam bylo modernější kino, tam bylo dokonce ta podlaha šikmá taková, aby viděli aj z toho zadu, že, to bylo kino Hvězda. a to bylo potom za války vybombardovaný. tam padla, to dostalo přímej zásah bomby. no a nebo do těch Černovic ((pravděpodobně Slovan)). to byla ta kina bych řekl dosažitelný pro nás, pro děcka.

LČ: takže ste tam vlastně chodili, protože to bylo blízko.

AU: blízko. a tam do města, jako do skaly ((Scala)), nebo tak tam byly potom lístky dražší, tam ste nemohla za korunu.

LČ: hm

AU: tam byly myslím šest korun nejnižší lístky nebo tak.

LČ: em jaký byl názor rodičů na na film a na kina.

AU: no em jaký, no bych řekl normální, jim to bylo, oni se ani neptali poměrně, nebo nestarali se o to, prostě tehdy byly jinačí starosti, tehdy byly starosti abysme žili. aby aby se děcka mohly oblíknout, najest, že, to byla hlavní starost, no, a vo a vo a my děcka sme hodně lítaly po ulici, měly sme takovou volnost. takže třeba sem řekl já du do kina, nebo kdes byl, a byl sem v kině, a to. a co hráli, tak sme řekli třeba nějakej ten (Tom Mix) Můj přítel král ((neidentifikováno)), nebo něco, samý takový ty divočiny. nebo čapájev ((Čapaje)), to sme si mysleli bůh ví co je to za film, <že tam ležel za kulometem a chladil, chladil (chlazenit).> no jako děcka, to víte, sme mysleli bůh ví co to je.

LČ: a peníze ste dostával od rodičů na to?

AU: peníze nikdy vod rodičů myslím. ni- nepamatuju si ani jeden případ, že bych dostal vod rodičů peníze. voni neměli sami.

LČ: takže ste si ňák vydělával nebo?

AU: já sem si přivydělával, já už ani nevim. a já sem taky měl malý útraty, za co, že.

LČ: já sem myslela na to kino právě.

AU: jo na to kino? no to si pamatuju právě z toho když sem se učil, tak za tu korunu že sem dycky šel do kina, jo, ale takhle kde sem bral peníze, co sem si asi někde někde přivydělal. nebo já si pamatuju, když sme bydleli v té Nezamyslové, tak tam bydlela ňáká rodina, mám dojem, že se menovali Faltusovi. a ta paní byla hodná, ale už byla stará. a vona vždycky em jak mně říkala Ggustíku nebo jak, skočil bys mně tam nebo tam do obchodu nebo něco, a když ste jí prostě poslechli, vona mi dala ňáký ty halíře, že, třeba tu korunu, nebo já nevim jako, tenkrát. a tak sem získával prostě peníze.

LČ: jasně.

AU: že sem se snažil někomu něco udělat, a tak tak byly takový, no, já když dneska pošlete kluka, tak mu dáte bonbón nebo čokoládu nebo em

LČ: a třeba ve škole se o kině nebo o filmu ňák vyjadřovali?

AU: em ve škole ne, to si nepamatuju vůbec. akorát že sme byli em nabádaní, abysme se chovali slušně nebo tak, no ale to víte, jako kluci.

LČ: a byl pro vás v tom dětském věku film důležitý nějak jako zlvášť?

AU: no, důležitý, řekl bych důležitý bylo to, že sme se bavili. bylo to lepší jak když sme lítali po ulici. že, dělali nějaký lotroviny. sme, já si pamatuju, že když sme tam za pár halířů tam bydleli takový výrobky říkali to- řikali tomu blechy. jo, to byl fosfor, červenej, a ještě něco, to je prostě výroba byla ta že to dycky dali jako kapku na papír, jo, no a vono jak to uschlo, tak my sme to lámali třeba, a když ste škrtla v něco, tak jakoby to chytlo a pustilo se a vono to lítalo a prostě po místnosti, skákalo, tak dost často em anebo hlavičky vod sirek. to se kladlo na koleje. tam byla vostuda ve škole skoro pořád. ačkoliv to sme neďáli my tak pořád. někdy sme to uďáli, a já sem poznal že ten, až nám to ve škole vysvětlili proč, protože tehdy jezdily tramvaje, a nebyly zavírací dveře. ty plošiny byly otevřený, že, já sem taky málokdy nastupoval když sem jel do města nebo kam, na zastávce. já sem si na tramvaj počkal v zastávce, a jak zpomalila, trošku v tým oblouku, tak já sem se rozutíkal, chytl madla a naskočil. a to sem dělal tak dlouho než se mi jednou podlomily nohy a já sem si pomalu rozbil nohu. jo, vono to vono to nemá cenu toto. a že když sme dali ňáký ty blbosti na koleje třeba, mohli vypadnout lidi. protože to se nemáte zdání co to bylo za rány, to bylo jak když střílí. a kdo stojí někde na kraji, tak sme vlastně mohli ohrozit člověka. tak sme toho zanechali takovejch blbostí, no, ale na denním pořádku to bylo ve škole furt. někdo si stěžoval.

LČ: a to kino vás teda neinspirovalo v nějakým, k nějakému em

AU: ne,

LČ: zvláštnímu chování.

AU: v tom, já sem se v tom kině viděl takhle jako mimo svět tento, jo? ste se do toho filmu vžila, tak ste byla hrdinkou nebo hrdinem, že,

LČ: ale nepřenášel ste si to jako do života úplně, jenom v tom kině.

AU: no nemohl, protože tam se odehrávaly jiný věci, tam jezdil na koni toreador, nebo co všade, a abych si z toho vzal do toho.

LČ: takže byste na to hráli třeba.

AU: já sem si přišel, no to sme taky, taky si zkoušeli udělat laso, a točit s tím a házet, no, to jako kluci všecko napodobujete. ale nikdy sme nedělali takhle škodu. nebo sme zazvonili někdy na zvonky a schovali sme se, no, zazvonili sme na štyry, a teď sme měli radost z toho, že vyšlo víc lidí, nebo se hlásilo, no, bohužel, to je, nebo bohudík je to takový zábavy co dělaj dodneska všecko možný takový. ale dneska je ten svět daleko hrubší, tehdy nebylo tolik. nebo sme neměli pojem vo tom, že je tolik násilí to co je dneska. dneska je, dneska je strašné. člověkovi se nechce ani žít vám řeknu v této době a v této zemi.

LČ: a bavili ste se s kamarády o kině, nebo o filmech vzájemně?

AU: no to sme někdy spolu vykládali, třeba když tam byl ten Čapajev, že jo, to byl dneska vím, že to byl politickej film sovětskej. tehdy nám to bylo jedno jestli to byl americký, sovětský, to co se prostě, že tam jezdili na koních, tam se střílelo, to bylo něco. kdežto dneska když to vidím v televizi, tak to přepínám. protože mě to násilí už tak otravuje, že bohužel je to jediná má zábava že, do kina nemů- no mohl bych jít, ne že bych zas neměl třeba na to vstupný, ale přes sto korun do kina jak ve Špalíčku je, to teda se nezlobte. to radši nakoupíme něco, a podělím nějaký chudáky. to ne.

LČ: a zpívali ste si třeba písničky z filmů? nebo...

AU: jo, to už si nepamatuju, ale asi že ano. asi že ano, páč jako kluci sme kolikrát zpívali.

LČ: a em teďka bych se vlastně zeptala na to období vlastně po roce když už vám bylo deset, deset let, em změnilo se nějak potom když ste říkal, že když ste začal chodit do učení, tak potom ste vlastně přestal chodit tak často.

AU: no jo, no.

LČ: tak jak často ste chodil potom.

AU: no potom už si nepamatuju. myslím že sem s kinem skoncoval. a dneska vůbec. už nemám vo kino zájem ani kdyby mě tam zvali dobrovolně.

LČ: a když ste začal chodit do práce tak se to taky ňák ještě zmenšilo nebo?

AU: no, já sem hleděl hodně pracovat. prostě kde se dalo, přesčasy a kvůli kvůli výdělkům. tehdy si pamatuju že sem měl, u té firmy u Skřívánka kolem čtyřech korun něco, pak sme si jednou, to to bylo jednou totiž ten sta- staré pán, ten Skřivánek, on byl jako majitel, on vedl to jako, ale za něj prostě s náma chodil ten jeho syn. my sme mu říkali pane Jeník, jo? a voni se jako neshodli ten starej pán chtěl, abysme drželi hodinu přestávku třeba polední, a ten mladej zas říkal půl hodiny, jo? a tak sem jednou jedl, a už bylo půl hodiny pryč tak přišel a co obědváte? ano. a teď najednou přišel mladej a tak poďte udělejte to a to. já už sem se nazlobil potom jaksi, ve mně se to trochu hnulo, a já povidám proboha tak se domluvte spolu jak to vlastně chcete. ste dva a <tady každý to vedete,> no a řekl bych to byla taková malá hádka, a hned sem dostal vo dvacet halířů přidaný víc. to bylo zajímavý. už sem dostal čtyry koruny dvacet na hodinu. no.

LČ: když ste se teda začal chodit do toho učení a potom ste byl v zaměstnání, navštěvoval ste ňáký jiný kina než předtím?

AU: ne.

LČ: takže ste pořád

AU: nepamatuju si že bych, je to možný, že sem byl v tom kině skala ((Scala)) asi dvakrát. protože si pamatuju, že sme šli po schodech dolů. tak to muselo být v tom kině. to bylo takový jako kino v podzemí, jo, no, ale...

LČ: takže jinak ste...

AU: počkejte jinak mo- možná, ale to, jo, až já bych nelhal, to si nejsu jisté, ale ještě sem byl v kině několikrát, tady na jose- na Josefská nebo jak se to menuje ta ulice. tam je v té jak je ten průchod.

LČ: v Alfě ((Alfa)).

AU: v Alfě ((Alfa)). tak tam vím, tam taky si pamatuju, tam si vzpomínám. tam byly ty galerie, a do toho kina se šlo trochu jako dolů. taky to možná bylo v podzemí. takže ty ty kina městský sem bych zařadil tu skalu ((Scala)), ale tam to bylo málo, to jestli sem byl dvakrát nebo sem spíš šel tady na té mi- na té Josefské nebo Minoristké nebo jaké to, v té Alfě pasáži ((Alfa pasáž)). tam sem byl víckrát, a potom si vzpomínám, že sem byl taky někdy v tom kině Jalta. ne Jalta, Jalta byla v Husovicích. na Dominikánským náměstí. počkejte co to bylo za kino ((na Dominikánském náměstí kino Moderna, později Jalta)). já to tady mám napsaný, už, Židenice Černovice Komárov, em Lucerna se mi zdá že to byla, ale nejsu si jisté.

LČ: Lucerna to je v Žabovřeskách.

AU: to je v Žabovřeskách?

LČ: ano

AU: jó, to je Žabovřesky. tam sem taky byl, myslím aspoň pětkrát. v té lucer- v té Lucerně ((Lucerna)), to si pamatuju. to je tam poblíž té tramvaje, už si, ještě že ste to řekla. víte máte lepší paměť jak my. ale jak se to, mám dojem že je to zrušený že to kino. to byla taky pasáž tady na Dominikánským. to ste z Dominikánského jak je Národní výbor, ten úřad, jo, tak tam byl průchod takové. na jedné straně na Dominikánské ste šla do průchodu a vyšla ste tam na té boční ulici. k internacionálu ((Hotel International)) jak to teď ta ulice tam někde.

LČ: hm

AU: ale jak se to kino menovalo já nevim ale myslím že už je zrušený. já na tu stranu se vůbec nedostanu.

LČ: a tahlecta, tahlecta em městská kina, měl ste mezi nimi nebo vůbec mezi kiny měl ste ňáké oblíbené, kam...

AU: ani ne.

LČ: by se vám jako líbilo chodit?

AU: ne, já sem se spíš díval co hrají.

LČ: hm

AU: já sem hlavně, mě nejvíc bavilo veselohry, jo, jo hodně, no, asi tam přindete na ty, až budete chtět ty filmy ňáký, tak pár takovéch.

LČ: takže ste si vlastně nevybíral podle kina,

AU: ne.

LČ: ale spíš podle filmů.

AU: podle, podle filmu a podle ceny. podle vstupného, kde to nebylo drahý. takový ty...

LČ: vzpomněl byste si třeba jak se vám líbily ty interiéry uvnitř těch kin? jak se ta kina lišila?

AU: no to určitě, to kino na té Rokycanové nebo co to bylo za ulici, ta Slávia ((Kino Slávia Židenice)),

LČ: hm

AU: to bylo prostě dřevěný židle a, prostě abyste si sedla, akorát si pamatuju, že kolikrát chodila ta paní a šplíchala tam nad lidi, jo, procházela tam kolem, buď to byla voňavka nebo něco, aby ten vzduch se osvěžil,

LČ: a to se dělo i jinde, nebo jenom tam.

AU: to se to se dělo aj v těch Černovicích ((pravděpodobně kino Slovan)) mám dojem. to byly kina když ste šla z kina, tak otevřeli to se tam ale dvoje nebo troje boční dveře, to sme šli třeba jako do dvora, a tadyma ven. kdežto vstup do kina byl jako hlavním vchodem. to si pamatuju, akorát, počkejte kde to bylo, myslím že v té Slávii ((Kino Slávia Židenice)), já už si to tak přesně ty kina nepamatuju kde to bylo. ale vím že co byly ty kina třeba kino skala ((Scala)) tak to bylo, tam byly jako bych řekl ne plyšový teda, ale ňáký lepší sedadla tam už to bylo hezčí. no vě- ale většinou co sme chodili na ty dřevěný. a byly to sklapovací. protože ještě vím, že sme se smáli, byl takové vtip, že kdosi přišel nějací manželé, a ten, ta manželka během toho kina porád se vrtěla, manžel jí říká, co prosím tě máš? a vona furt, mě to tlačí. a von povidá jak tě co tě může tlačit prosím tě. až rožali tam, <vona seděla na nesklopené židli, na té hraně.> tak sme si z toho dělali legraci. <jak může> ((smích)) no když to vezmete, tak přindete pozdě do kina, tak vás uvaděči uváděli s baterkou, že, a protlačovala ste se, no a to si člověk nevšiml, že se to sklápí. tak hleděl sem, páč lidi už pšššt, ticho, sedni. hned křičeli. hodně teda co se rušilo že lidi rádi jedli. a já sám sem to měl rád. během filmu něco pojídat, jo?

LČ: aha

AU: to byl takové zlozvyk, ale jelikož ty papírky a to dodneška šustí porád, tak já sem to přestal kupovat, já sem si koupil třeba kilo hroznu nebo něco. a jedl sem ty hrozny. páč to nešustilo a já sem byl spokojenej a přitom sem si pochutnal. já mám hrozny hrozně rád.

LČ: a ostatní diváci také měli ve zvyku konzumovat nebo jíst?

AU: no měli, to jako kolem vás to šustilo, to jako, ale zase když někdo zašustil, druzí ho vokřikli.

LČ: hm

AU: takže tam byly, takový to vyrušování bylo zkrajů dost...

LČ: a kupovali si to lidi jako předem někde, nebo v kině.

AU: ano tam byly em já si pamatuju, ještě že ste to řekla, myslím v tom kině skala ((Scala)) nebo někde byly takový bych řekl, takový stánky maličký, ne stánky, tam prodávali, takové pult, za tím byla paní nějaká a měla tam různý bonbóny.

LČ: hm

AU: to si lidi kupovali předtím. no, já když sem měl hlad, tak sem měl takový voříšky v tom cukru obalený. proto su <taky bez zubů dneska.>

LČ: a třeba nápoje taky se tam prodávaly? na- nápoje.

AU: nápoje jo, sodovky, pití takový, ano. ale jestli víno a takový, to nevim, to možná, ojediněle někde ale nepamatuju si.

LČ: hm

AU: já sem vo alkohol neměl zájem.

LČ: ale tak třeba ňáké limonády nebo...

AU: limonády určitě. tam byly sodovky a různý druhy takový, no prostě někdo se napil předtím, že, protože tam byly všude byly toalety, dalo se aj během představení odskočit, když bylo potřeba, přesto že to teda lidi dělali málo, protože rušili. já sem měl nejradši vždycky takový uprostřed toho někde, jo, já sem si obyčejně vždycky říkal takovou dvanáctou až patnáctou řadu, doprostřed někde. tak pokud to bylo možný, tak mě tam paní dávala. ačkoliv jedna paní byla chytrá, vona říkávala, když přinde ňáké mládenec nebo slečna sám, tak já právě se snažím ten druhé lístek prodat tomu druhýmu. přišel třeba mládenec, tak vona j- jeden lístek dala bokem, až přišla sama slečna tak jí ho dala.

LČ: ((smích))

AU: prostě seznamovala takhle jako lidi, jo. no je to, je to dobrej nápad tady toto, že.

LČ: a třeba reagovali diváci nějak na na film? jako když [se promítal.]

AU: [a jó,] a velice, aj my, dokonce nás jednou vyvedli <z kina.> jak sme se smáli. <my sme,> no prostě jako děcka jako mladí, no, partya nás byla, já už to nepamatuju kdo všecko, ale teď tam něco dávali, tak ste se smála. a lidi se začali smát, tak sme se přidali. smáli sme se tak, že nám <vynadali.> a mám dojem, že nás vyvedli. teď si nejsu jistej kde to bylo, ale v nějakým tým obyčejným kině. a lidi jó, lidi na to reagovali hodně, na film. no proto vlastně tam člověk, dneska bych tam šel jedině proto abych viděl, abych ten film prožíval, že.

LČ: takže ste se smáli, nebo...

AU: smáli.

LČ: a třeba ňáké nadávání, nebo...

AU: né, to né, to sme nikdy nenadávali nikomu.

LČ: a myslíte si, že se... nebo vzpomněl by ste si, jestli se někdy po filmu, nebo během filmu tleskalo?

AU: to hodně, to se stávalo. bylo něco moc pěknýho, no tak se zatleskalo, jak po koncertě. samozřejmě ne dlouho, protože to, kdybyste ten film rušila, tak jako my tím smíchem, a tím povykováním, tak rušíte druhý lidi. protože nepřinde tam každé veselé. že. příde si prožít třeba ten film,

LČ: a to se stávalo běžně u nějakých normálních filmů nebo si vzpomenete konkrétně u jakého.

AU: no to byly nějaké veselohry nebo něco takového. buďto to bylo se šaplinem ((Charlie Chaplin)), nebo em takový ty blbosti, nebo já sem měl nejradši filmy, to byl Laurel a Hardy. ti dva američtí komici. ti jak hráli, tak ((smích)) to kdyby dneska dávali někde v kině možná že bych aj šel. tak lístek do ňákejch třiceti korun, víc bych za to nedal. protože vono už je to přece jenom, ty obleky a to všechno prostředí starý, už to není takový co by člověka dojalo. ale ze sympatie bych tak šel, jako.

LČ: a potkával ste v kině teda svoje kamarády, nebo, ste říkal, že ste chodil sám, ale teďka ste říkal že ste tam byli jako skupina, nebo

AU: tam se dycky ňáká, tam chodilo hodně mladéch.

LČ: hm

AU: zvlášť do té Slávie ((Kino Slávia Židenice)) tady, dolů. do té blechárny. já sem říkal tak tam sem dycky narazil na nějaký ty známý.

LČ: a potom ste si třeba cestou domů povídali o filmu, nebo...

AU: no to, nó, tak když sme si vo něčem povídali, tak se vybíraly ty okamžiky, kdy ten, em něco provedl, prostě komickýho, jo, to sme se ještě smáli dodatečně. ovšem to už bylo zadarmo.

LČ: ((smích))

AU: takový.

LČ: a jako chodili ste na večerní nebo odpolední představení, nebo kdy vlastně.

AU: no na večerní taky sme někdy se propašovali, ale už si nepamatuju na co, no ale spíš sme chodívali tak o čtyrech hodinách nebo jak kdy to bylo. k večeru, kdy se měla mládež, ovšem mládež přístup ale em na film aj, že, když byl ňáké vážné film, tak ste neměla vůbec přístup mládeži do osumnácti nebo do kolika zakázáno.

LČ: a snažili ste se to ňák třeba porušovat? tohle?

AU: no snažili sme se to někdy, třeba když přišlo to ze Švédska nebo co, to Mlčení nebo co to bylo, že, my sme si mysleli bůh ví co to bude, když dneska se na to podíváte, tak sou to <běžný> běžný scény ze života. nó tam když dneska bude něco zakázanýho, tak tím víc to láká. člověk si myslí, tam něco bude, co tam bude, co tam může být. a ste plný očekávání a dete z kina a řeknete si, taková kravina, stálo to za to? podle, vono záleží co, vo co člověk má zájem. já sem měl, já hlavně veselohry, to bylo moje, takže já abych se cpal někde speciálně na nějaký ty filmy pro dospělý, to mně bylo jedno. sem povidal až dorostu, tak stejně to budou hrát. tak nic mně neuteče. a ono opravdu mně nic neuteklo.

LČ: a když ste si teda, když se podiváme konkrétně už na ty filmy třeba, tak jak ste si vybíral ty konkrétní snímky na které půjdete do kina.

AU: no to byly plakáty. plakáty byly různý a upoutávky takový, no hlavně z plakátů. a teď sem potřeboval zjistit, co tam je třeba napsaný, třeba je to životopisné film ňáké, že, já nevim. třeba vo Smetanovi nebo tak něco takovýho. to bylo vážnější, tak to už bývalo takový, většinou na veselohry. jak tam byl Laurel a Hardy, nebo em ten em ty dva, jak se voni menovali, už sem to měl na jazyku. ten vysoké a nižší jestli si pamatujete, nevíte? ((Pat a Patachon)) dva, no to byly takový asi tři skupiny, nebo tři možnosti těch herců. šaplin ((Charlie Chaplin)) Laurel a Hardy byli první, potom byl šaplin ((Charlie Chaplin)) anebo, teď si nevim, jeden byl vysokej a druhé malé. a momentálně mně to uvízlo. ((Pat a Patachon))

LČ: a vybíral ste si teda podle teda podle právě těch svých oblíbených herců, jak říkáte.

AU: jedině podle herců.

LČ: a na které filmy ste s nima si třeba vzpomenete jestli...

AU: no, vzpomínám si na to, Laurel a Hardy třeba to bylo, voni byli třeba na moři nebo v Africe, a různý takový ty, jo, a během toho, nebo tam byli indiáni útočili, voni třeba Angličani tam měli ňákou pevnost nebo něco, nebo ta cizinecká legie, že, to bylo taky, Laurel a Hardy v cizinecký legii. no, voni tam převlečení, to víte. teď vidíte tam tu figurku, a von ještě je to tak legračně do, a ( ) nás, tak vás to rozesměje, no, a, no a, nebo toho Čapajeva ((Čapaje)), to byl, to byl teda ten politickej film, to sme my tenk- tehdy nechápali co to je. ale nám klukům to bylo jedno, hlavně když se střílelo, jo, a dneska to nenávidím ty filmy, kdy zabíjení takový, anebo, to, to bylo, no, třeba tam jel na koni nebo na nějaké ten, bych řekl já nevim jak ho nazvat, no, a von tam zapadl třeba do bahna, anebo do, šel pěšky, padl tam do bahna jako sou ty slatě, takový třeba na hranicích tam, jak to bylo tenkrát u Šumavy jak pro- pře- to byl, a tam najednou von zjistil že zapadá do bahna. a čím víc se snažil vyprostit, tím víc tam zapadal než se zadusil. no. to by- to byly takový trochu drastický až, ale...

LČ: a co se vám na tom vlastně teda líbilo na těch na těch em na těch veselohrách.

AU: no, tam sem měl rád ty, různý ty, takový ty em gagy, nebo gegy nebo jak tomu říkají. von de, třeba zakopne, a třeba se něčeho chytne teď to utrhne, jo, no takový ty mimořádný situace legrační. to máte aj dneska když půjde někdo, zakopne a nic se nestane tak se budete usmívat. ((smích)) dívat se na něj co von dělá. dneska máte taky kolikrát komický situace, ale víc je těch dramatickejch.

LČ: a bylo pro vás třeba důležité, viděl ste ňáký barevný film?

AU: em první můj barevné film byl německé, a tam hrála em marika rok ((Marika Rökk)) nebo jak se to, to bylo, to byl první, ale ty barvy byly ještě dost ubohý. to jestli to byl ten (easkor), nebo co to bylo, to si nepamatuju. to byl můj první barevné film. marika rek ((Marika Rökk)) tam hrála, to si pamatuju.

LČ: a kdy to bylo, nevíte?

AU: to už si nepamatuju. to bylo hodně dlouho. no hodně dlouho odedneška, ale tehdy to bylo zase později, až už sem byl, ale to opravdu nevim, no. mohlo to být tak někde v patnácti letech? nebo tak nějak.

LČ: a em nebylo pro vás třeba tak důležité, jestli je film barevný nebo černobílý, že byste to bral jako ňákou lepší.

AU: barva byla lepší, ale tehdy toho bylo tak málo, že sme na to vůbec nereflektoval. mně to bylo jedno, hlavně když bylo kino a byla legrace.

LČ: a potom

AU: no, pokračujte.

LČ: jestli zvukový film jak ste vlastně vnímal ten přechod z němých filmů na zvukové.

AU: no to bylo dobrý. to bylo něco.

LČ: a co

AU: no já vím, že sme jednou, byla tam moja babička, dej jí pán bůh nebe, a tak sme šli do kina, tak myslím za tři koruny nebo za dvě. no a voni tam ukazovali ty, to bylo, nevím jestli ve filmu nebo před filmem jak byly ty em takový předehrávky, žurnály nebo jak tomu říkali, tak tam měli koně, utíkali koně, najednou ty koně skočili, jo, a ta babička <začala křičet.> ono to bylo tak, byla blízko té plachty, a teď ty koně skočili, vona se polekala, že skočíjou na ně. <tak> ((smích)) to sme se tomu museli smát.

LČ: a vzpomínáte si teda jak vlastně se to změnilo od těch němých filmů na ta, na ten na ten zvukový film?

AU: no hodně, no hodně se to změnilo. ačkoliv už si nedovedu představit kterej byl barevné film potom. já si vzpomínám na ten první, kdy to jako začalo, ale už další potom, některý filmy byly jenom barevný, no ale...

LČ: a ten a ten zvuk vlastně, byl, chodil ste někdy na němé filmy?

AU: no byl, mně to bylo jedno, jestli byly němé nebo zvukové. hlavně když tam byla legrace. to bylo moje, legrace. a to je dodneška. kde je legrace, tam chcu být.

LČ: a takže si vzpomínáte vlastně jak to vy- vypadalo v kinech když eště se promítala promítaly němé filmy, jestli se k tomu hrála ňáká hudba?

AU: to už si nevzpomínám. ale něco tam muselo určitě být, protože v tom kině by bylo, mimo občanů teda, by tam bylo ticho. to už si nevzpomenu, to...

LČ: a hrálo pro vás roli třeba to v jaké zemi ten film vznikl, jestli byl...

AU: ne, ne, protože já sem už věděl že ten, ti komici, Pat a Patachon se menujou ti dva. ten dlouhej a ten malej. Pat a Patachon. to byli tři moji oblíbení ti, jo, ty Laurel a Hardy, šaplin ((Charlie Chpalin)) a Pat a Patachon. ti jak někde byli, tak mně nezáleželo ani jak se ten film menuje, věděl sem že bude legrace.

LČ: a takže co

AU: a myslím že, myslím že tam nějaká hudba hrála, mám dojem.

LČ: a co pro vás teda dělalo ten film dobrým. říkal ste hlavně teda ta zábava.

AU: no pobavili sme se. protože jinak byla bída, byla ste napolo hladná pořád, že, teď dete do školy, tam máte učení, kolikrát vám to někdy nesedlo, že, no a teď pořád ste myslela na jídlo. ačkoliv tehdy to bylo lepší jako dneska, protože my sme dostávali, já se čítám mezi ty chudší, nás tam bylo asi pět ve třídě, to sme postupovali porád. tak sme dostávali hodně věci zadarmo. každé den mlíko tam chodilo nějaký, já sem měl tu výhodu, těch mlík tam chodilo myslím šest do třídy. a mám dojem, že to nebyly půllitry, že to byly třetinkový lahve, jo, a já že sem se o to staral, tak sem měl každé den, a měl sem notýsek a tam sem měl napsanejch těch šest nebo sedum lidí, a to sem střídal aby to bylo spravedlivý.

LČ: hm

AU: anebo obědy nám dávali někdy. a to zas sme měli známý, že sem přišel do školy hladné, a když byla svačina, tak sem se díval kdo třeba má chleba, tak se třeba ho poprosila nebo sem říkal vždycky, dej ptáčku do zobáčku. no byli tam někeří kluci ale řekl bych z devadesáti procent že vám dal každé. že sme se tak dělili. byl tam třeba ňáké Pospíchal, ten měl přísnýho otce a von byl železničář, a ten teda dycky mi dal kousek chleba namazanýho něčím, a von říkal ale ty mně dáš zase z oběda ukousnout, jo? sme dostali třeba zelí, chleba, a ten, bylo to jako celek to bylo tak jako velký. a když to přišlo, tak von už ani sem ho nemusel volat, von přišel, tak mně dej. já sem ho vzal do ruky ten tak si ukousni. von by mně byl ukousl celou ruku. no ale já sem neřikal nic, protože von mně zas dal chleba. tak sme tak sme tu bídu přetloukali, no.

LČ: a stalo se někdy, že byste šel třeba na ňáký film víckrát?

AU: jo, když to bylo pěkný, tak sme po čase šli zas.

LČ: a jaké jiné druhy zábavy kromě kina ste vlastně teda měl eště.

AU: no, to bylo ten řekl bych dneska trampink, ale my sme chodili do toho lesa, to bylo taková partya kluků, že, tam sme spávali aj v je- aj v jeskyni jednou si pamatuju, že jak to působilo, zahrabaní v listí, no a ty zvuky, to byste nevěřila co jaký je, myslíte si, že je ticho v lese v noci, jestli ste to nezkusila tak...

LČ: to já znám.

AU: to je nádhera. ale s tak to bylo teda strašidelný trochu, že, protože nejsou tady vlci, žádná divoká zvěř, ale přece jenom člověk, tam to zahoukalo, tam to zašustilo, tam něco zapraská, tak člověk byl kolikrát takhle až skoro vyděšené. ale zvykli sme si na to, bylo to pěkný, byli sme v přírodě. a vlastně sme dýchali zdravé vzduch, když už to tak řeknu.

LČ: a třeba jiné věci jako čtení nebo divadlo, nebo...

AU: rád rád sem četl, ale neměl sem rád Rodokapsy třeba. to byly takový časopisy, tam byla jedna paní, vona měla vobchůdek, menovala se Široká. a vona papírnictví takový měla. a když ste měla třeba ten Rodokaps, tak ste jí ho přečtené, donesla ste jí ho, dala jí ho, a vona vám dala nové, a vy ste dala třeba korunu. nebo něco za to, jo, za to přečtení. a tak vona pořád měla no- se to obměňovalo, čili tím si přivydělávala ty korunky, jo? no ale stálo to za to, aby sme to potom když sme zas nám třeba líbilo něco třeba ( ) sme si koupili, na jako na mlsání. to bylo levný. anebo sme aj zbytečně utratili třeba za ty blechy, že. no. to víte, jako kluci, no, kluci sou bych řekl všude stejní.

LČ: a třeba em ňáké tancování nebo sportování?

AU: ne já sem nerad tancoval. já sem se styděl dost víte? mně to em ne to. co se mi líbilo hudba. jak chodili po Židenicích ti šumaři, jo, takoví, dneska by to bylo, no jako šumaři tak voni si přivydělávali. byli to lidi em vodněkud z ňákejch těch chudších krajů, někdy aj Slováci možná, a tady hráli na trubku nebo na housle a takový. někteří chodili po domech, to sem měl rád když přišli na dvůr a začali na dvoře hrát. a to byl to hodně bylo v té době když ty rakvický děti se utopili. jestli vo tom, jestli to znáte ten případ. to jela škola na výlet, a u Novéch Mlýnů tam, tam je ta řeka Dyje, je široká, a tam voni se potřebovali dostat na druhou stranu, a tam byl vor, převozní, tak voni najeli aj s konima a s těma dětima na vor. a vono se to převrátilo v té řece. hromada, myslím třicet dětí se utopilo nebo něco. přestavte si, co to mohlo být. dneska když se na to dívá, tak si řeknu, to byl blbec ten převorník, pře- převozník, <převor-> a blbec byl aj učitel. jak takovej člověk může učit děti, když ho nenapadne, když se zvířatama na vor. když ty zvířata zdivočíjou, něčeho se leknou, tak s- děcka popadaj do vody. některý zachránili, ale to bylo strašný. voni dou na výlet a pozbydou život na to, na to když dneska myslím, tak je mně až zle. mně už dneska dělá všecko zle všecko možný, jak třeba v televizi hlásili sedumnáctiletá holka v nemocnici zemřela. nevíjou ňák, ale dostalo se ji hodně draslíku nebo těch do toho, no. všecko. já už ne- nesnáším v mým věku tady to umírání. a ne- nejhorší je to děti. když někdo, někteří rodiče trestají dítě, a zabijou ho, já bych ty rodiče zabíjel, kdybych k tomu měl tu příležitost. bohužel, taková je doba. dneska je doba brutální, no.

LČ: a bavil vás třeba rozhlas v té době?

AU: v té době rozhlas sem neposlouchal, my sme totiž neměli ani rádio, nic.

LČ: hm

AU: a my, já sem sehnal první krystalku, a to když sme poslouchali večer třeba, tak sme leželi ne posteli dva, každej měl jedno sluchátko u ucha. to když ste poslouchala sama, ty uchátka em sluchátka dala na uši, tak ráno ste je nemohla voni vod nich bolely uši. no, a potom když sem pracoval v té Zbrojovce jako, to už sem byl po vyučení, jo, tak sem chodíval si přivydělávat, můj bratr, byl stavařem, dej mu bán bůh nebe, a von tady u jedné firmy pracoval poblíž Zbrojovky. tam řezali desky prostě, a zbijeli bedny na víno. když se přepravovalo víno tak aby to bylo v těch bednách. tak von povidal, poď ke mně, tam s nama. tak sem tam chodil. v noci sem ďál třeba em ve Zbrojovce, a ve dne sem šel dopoledne třeba pomáhat jim tam, řezat, zbíjet ty bedny. no, a co sem to chtěl, ještě sem chtěl něco k tomu dodat, myslim ne? no takže tak sem ďál prostě pro život, ten život. kde se dalo šustnout, kde bych někomu pomohl a něco to neslo, tam sem tam ste mě mohla najít.

LČ: a když si vzpomenete teda ještě na ta kina, lišil se třeba i přístup zaměstnanců krom toho interiéru, k tomu ste už něco říkal vlastně, jak se ta kina lišila jedna od druhého třeba i právě tím, co co tam bylo k dispozici,

AU: no, vesměs na tu, na tý zaměstnance si nemůžu stěžovat. protože když ste přišla pozdě tak ste, někde pouštěli, ale někde ne, musela ste počkat až bylo po žurnále. se rožlo, a lidi obsadili zase svoje místa. jinak to byly většinou ženy. ne- nevzpomínám si, že by někde byl muž uvaděč. to byly uvaděčky takzvaný, že, no a vona měla baterku v ruce a když někde vás zavedla třeba bokem a říkala posaďte se tady až rožnou, no. a slušný, ne- nemůžu nemám vzpomínku, že bysme se dostali do křížku nebo něco, já sem si potom uvědomoval, že když sem byl trošku v řadě třeba patnáct, tak sem si bral na kraju. protože já sem měl přístup a kdykoliv sem mohl odejít. hned a nemusel sem se jako dohadovat s lidima. někomu to bylo nepříjemný, když ste se protlačovala. vony ty řady byly dost těsný, ty lidi museli vstávat, a když máte třikrát čtyřikrát během toho vstát, tak vás to otravuje, že. no, na ty zaměstnance si ne- nestěžuju vůbec.

LČ: a takže si nemyslíte, že by se to nějak lišilo, že by v těch obyčejnějších kinech by byli jako jiní než v těch...

AU: ne

LČ: luxusnějších.
AU: ne. myslím si že, no, mně to nepřipadalo. já sem se totiž ani moc vo to nestaral, protože, já sem přišel, a když sem přišel pozdě, tak sem počkal po žurnále a místo sem si našel. protože na lístku byly čísla řady a sedadla, že, tak to nebyl problém kdo byl trošíčku jako, <vychodil školu a uměl číst,> tak si přečetl kde má sedět.

LČ: a z čeho se skládal teda ten program. vy ste mluvil, že byly nějak ty žurnály, a...

AU: no to ste přišla a začala hrát hudba z krajů v tu dobu kdy měli začít, někdy se to vo nějakou minutku třeba jako zpozdilo, což nám nevadilo, protože někdo doběhl na poslední chvilu, že, no za a potom ukazovali reklamy, tak jako dneska. jenže tehdy mně ta reklama nevadila, a dneska bych to rozbil, tu televizi, když to vidim. hlavně Nova a Prima. to sou televize, který bych zrušil. protože ty otravujou lidi jenom. díváte se na film, a během toho filmu třeba třikrát vám to přerušíjou reklamama. a ty stejný. no to je přece nes- nesmysle to, já se dívám na film, já jednu tu, jednu tu přestávku bych bral třeba, protože někdo potřebuje během, film, to je třeba půl druhé hodiny, potřebuje jít na vé cé ((WC)). nebo někdo nevydrží, má rád třeba to kafe si udělat k tomu nebo tak, takže tu jednu přestávku bych ještě bral, ale když to máte každou půlhodinu anebo š- tři během filmu, to je moc.

LČ: a jaké byly teda ty reklamy tehdy.

AU: no, tehdy reklamy nám byly vzácný. protože já si vzpomínám když začala televize, tak sme se dívali aj i na Vídeň třeba, jo? já sem tenkrát bydlel v Řečkovicích, tak sem si udělal takové, no takovou anténku sám, abych chytl Vídeň. Vídeň sem chytal přes rádio, protože já už sem si rádio tehdy po- sem byl ženatej, tak sem si tehdy pořídil, no a to sem si dal na vokno, a když letělo letadlo, tak vono to blikalo světlo, jo, povidám, zas letí letadlo. přeletělo, a tak sem si ladil, ruku sem měl na rádiu a chytal sem zvuk. jak ten vídeňskej nebo, takže my sme si chytali reklamy aj, byli sme zvědaví na ně. třeba v té Vídni. no dneska už není tomu, no, ale když něco začne, tak vás to vždycky zajímá.

LČ: ale ty reklamy v těch kinech, to byly jaké reklamy.

AU: no to bylo, podle mě to bylo měli ňáký diapozitivy skleněný nebo něco, to tam dali do aparátu nebo tam se to přehazovalo. třeba (palaba), nebo něco na baterky, jo, tam bylo něco, vám doporučovali různý zboží a takový. no a to trvalo chvilku a pak začal žurnál. a ten žurnál já si, ty žurnály si hodně pamatuju za Německa. jak německý vojsko vítězí, jak ustupují do předem připravených pozic. jo, to sme se vždycky smáli. ukazovali z války. a hlavně ze so- hlavně ze Sovětského svazu jak tam v tom bahně a v tom ty auta jezdí a von byl prostě čím víc se snažil projet, tím víc zapadal. a vojáci vod blata všecko jak to tam tlačili. no, to vám řeknu. utrpení. no ale kdo je tam zval.

LČ: a to ste chodil rád na ty týdeníky? nebo...

AU: ty týdeníky mě bavily, protože to byl třeba týdeník číslo ten, a to se, no některý neměly to kina všecky stejný, to si asi propůjčovávaly, a to trvalo tak myslím jestli deset minut, bylo to takové, prostě než se ti lidi uklidníjou a než se začne promítat hlavní film. tak to byl takovej a bylo to dobrý, to byly takový ukázky ze světa, jako bych řekl dneska Televizní noviny. jo, no Televizní noviny před rokem nebo před dvěma byly mnohem zajímavější. dneska je, nechci se k tomu vůbec vyjadřovat.

LČ: a krom toho týdeníku byly tam i třeba ňáké krátké filmy nebo?

AU: em nevim určitě, ale možná že tam bylo někdy, něco. ňáká ukázka z ňákého filmu nebo tak. ale to opravdu nemůžu stoprocentně říct.

LČ: a třeba přestávky byly? během představení?

AU: přestávky? myslím že nebyly. já si to- nevzpomněl, to nebylo jako v divadle. nebo když ste em nevim. to vám nedovedu říct, že by byla přestávka a pak se pokračovalo. to už bych lhal.

LČ: a em tak jak ste ještě zmínil ty, ty německé týdeníky, jak na to lidé reagovali, když to najednou teda ukazovalo vlastně tu, tu válku, jak se to [změnilo.]

AU: [jak reagovali.] no, jak lidi. mo- moc když to bylo za Německa, tak ste nemohla moc reagovat. musela ste přežít všecko prostě, no. když ste zareagovala, tak se mohlo stát, že vás vyvedli, a už ste se nevrátila. do kina.

LČ: byl ste...

AU: protože tady, no, vy ste mladá, vy ste neprožila válku, Německo. buďte šťastná. sem, stačilo, nechcu říct, ňákou poznámku, nějakou nevhodnou, někdo vás slyšel, udal vás a už ste jela. už ste se ztratila.

LČ: a byl ste někdy přítomný, že by někdo měl promítačku v domácnosti?

AU: no já sem, jo promítačku.

LČ: že by někdo promítal doma filmy v té době.

AU: to si nepamatuju.

LČ: hm

AU: to si nepamatuju. já sám sem potom měl, sem si promítal osmimilimetrový filmy, to už sem začal fotografovat a takový, ale že by někdo promítal, ne. nevím.

LČ: a když se teda zaměříme konkrétně na to Německo, tak jak vlastně na vás působily ty změny za protektorátu, když se začalo platit ty předpisy.

AU: cizí měny?

LČ: změny vůbec.

AU: jo změny.

LČ: změny za protektorátu. tak třeba ta jazyková otázka, že byly třeba titulky v němčině,

AU: učili nás němčině taky ve škole, z toho sme si dělali legraci, bohužel kdybych měl rozum co mám dneska, tak bych se byl učil. protože jak se říká, kolik řečí znáš, tolikrát si člověkem. a je to dobře, no vono v budoucnosti bude angličtina, vono voni říkali že bude pět řečí hlavních. anglicky, německy, španělsky a ještě ještě ňáký. asi pět řečí má být, no. ale chybu dělá ten, kdo se neučí. my sme si vždycky furt říkali, dej hlavu pod necky a naučíš se německy. jako hloupý děcka, no. dneska, dneska mám vnučky a byl bych rád, kdyby se učily tu angličtinu. protože je to budoucnost asi světa. než teda svět se zničí sám.

LČ: a v té době vám to nějak vadilo, že třeba ta němčina byla i v názvech na na nárožích, v reklamách, v titulcích,

AU: no, vadilo, vadilo nám to tím, že vám to nahánělo strach. když ste přišla a najednou vidíte bekantmachmund ((Bekanntmachung)) vyhláška, jo, tolik a tolik bylo popravenéch, tolik a tolik. to mi vadilo, já su dost citlivé tady na toto všecko. že by člověk měl být člověkem, a být jeden s druhém, ať je to Turek, Habešan nebo ten, zažil sem tady takovou krásnou věc, nedávno dávali v televizi film, a v tom právě bojovali Němci a teď em s našima. a najednou byly Vánoce, a oni o těch Vánocích se tak spřátelili, že se ti Němci s nama skamarádili. přišli prostě do zákopu k nám, a tam se bavili, že, a po Vánocích zase se vrátili, anebo když měli, když je mělo střílet dělostřelectvo, tak Němci říkali poďte k nám do zákopu, budou budeme budou ostřelovat tamty a ty, jo, anebo naoplátku zase naši zvali Němce, a to se mně líbilo, že voni místo aby se vraždili lidi který se v životě neviděli, člověk měl doma děti a mají se vraždit. proč já bych měl třeba zabíjet vašeho otce. my se vůbec neznáme. a voni se sešli, podali si ruce spolu prožili Vánoce, no a pak to, to se mi líbilo dvakrát. jednou ve filmu bylo taky naši byli v zákopech, a najednou byly Vánoce, a voni slyšeli em koledy hrát. Němci hráli koledy. no a naši se divili jak je to možný, a vono to bylo tak, ty Němci hráli koledy proto, aby byl hluk, jo, o Vánocích řeknu proč hrají, ale tím byl velké hluk a voni přemísťovali tanky.

LČ: hm

AU: přibližovali k tomu, během toho, víte to sou takový, příde na všecko, ale já mám, já sem říkal, já kdybych byl na vojně, měl nepřítele, tak mu dám znamení nějaký že se nemusíme podáme si ruky, posedíme povykládáme, vyměníme si adresy a ne abysme se zabíjeli. dyť sme přece lidi, ne? sme ( ) nějaký. já nenávidím zabíjení. já kromě řekněme komára nebo to, já nezabiju nic.

LČ: a tak

AU: všecko je to boží stvoření.

LČ: a ty německé týdeníky, to přece teda byla ale propaganda, ne?

AU: byla to propaganda. my sme to tak brali jako propagandu. protože sme, sem vám to říkal zkrajů, sme se smáli tomu ustu- em přemístili sme se do předem připravených pozic, jo, no voni když prohrávali, tak si vykopali zákopy a ne- a nebo se stahovali, a měli předem připravený pozice. tak se přemístili. kdo tomu, kdo to nepochopil, tak si myslel, že zas třeba něco vyhráli nebo tak. bohužel, tehdy Němci měli velkou moc.

LČ: takže vy ste znali jakoby ty zprávy z fronty třeba z jako správně, a tak ty týdeníky...

AU: no, něco ste slyšela z rádia, protože se poslouchal Londýn, něco se vykládalo třeba buď v hospodě anebo někde, mezi lidima se to. a teďka to dáte dohromady a učiníte si sám ten.

LČ: no.

AU: a to z- to byla vina Anglie a Francie, tady že se k nám nepřidali hned. domluvili si tu ten Mnichov a tu schůzku tam, ten runciman ((Walter Runciman)) a daladiér ((Édouard Daladier)), a ti, z nich sme si dělali taky srandu, z deštníkem, a. bohužel, politika je taková.

LČ: a chodil ste v té době do kina méně nebo více, nebo stejně.

AU: ne, to bylo v té době, kdy sem chodil jako stejně do kina. ne teda často, ale jak se prostě vyskytla nějaká příležitost, že něco bude hrát zajímavýho, buď dobrodružný, jo, ale povidám, nelibily se mi Rodokapsy, jak sme mluvili vo té paní Široké, protože tam byly samý kovbojky. a kovboji mě moc netahli. mě tahly letecký filmy, jo, bitvy letecký a takový. to mám, no, nakonec se mně podařilo aj na vojně sem se k nim dostal, k letectvu. a to mě baví dodneška.

LČ: a v té době ste si chodil už na jiné filmy, ne už na ty veselohry? chodil ste na něco jiného za Německa?

AU: no moc, moc vážný tenkrát mě, mě to, sem moc nezajímal. já sem se o děvčata moc nezajímal, protože sem tancovat nechodil, měl sem rád teda muziku, to když někde sem šel třeba kolem hospody a voni tam hráli nebo něco, jak když v těch Židenicích tam byli nějací bratři brněnští, voni tam hráli dycky, alkazar ((Alcazar)), jo, vo Španělsku a takový, tak sem tam dycky postál třeba půl hodiny, poslouchal jak hrají. ale hudbu hudbu mám rád dodneška ale...

LČ: a na jaké filmy ste teda chodil za toho Německa.

AU: za to za to, no, to vám říkám ty veselohry.

LČ: pořád, jo?

AU: no všeli- jak byly samozřejmě za toho Německa mám dojem, že byly americký sem moc nechodily, to už si nedovedu představit jak jaké jak byl ten přesun těch filmů v té době politické. já sem se tak dvakrát vo politiku nezajímal vůbec nevím jak

LČ: jak se teda změnilo to chování diváků v kině, když ste říkal, že si nikdo nemohl nic dovolit.

AU: byli lidi, nemě- nesmělo se prostě povykovat. jinak bylo nebezpečí, že se kino zavře a li- lidi pudou dom. dělalo se třeba to, že si koupili kýchací prášek. koupili si lístek na balkoně, a během těch deníků votevřeli krabičku a sypali to dolů.

LČ: hm

AU: aby lidi kýchali a kýchali. prostě aby se ten, samozřejmě to někteří lidi rušilo, no ale, lepší je do ničeho se neplést, jo

LČ: a ten kýchací prášek jako po- aby lidi kýchali přes ten týdeník právě.

AU: no právě, to se dělalo, aby kýchali během toho týdeníku, že, aby se to rušilo. protože to bylo...

LČ: to byly provokace teda.

AU: to byla provokace taková.

LČ: ale to za to hrozily nějaké postihy, ne? nebo...

AU: no pokud by ho chytli tak ano. ale já nevim že by někoho takhle chytli, že by byla nějaká vostuda, že by se rožlo a třeba tamtoho vyvedeme.

LČ: hm

AU: nepamatuju si. no lidi no víte, lidi byli proti někteří, někteří souhlasili, to vidíte co je dneska za lidi. vemte si jenom politický strany, jak je to znesvářený všechno.

LČ: a vzpomněl byste si, jak na první návštěvu třeba po osvobození, jestli to bylo zase úplně jinou atmosféru? jestli ste byl v kině nějak po osvobození a jak se to změnilo.

AU: po osvobození to už si nedovedu, nedovedu moc představit. dokonce mám dojem, jestli vůbec sem byl v kině někdy po osvobození. protože to už sem byl starší trošku, tak už mě to tak. já mezi tím, jo, jak sem em říkal že sem dělal v noci třeba ve Zbrojovce a ve dne sem šel řezat to dřevo anebo stloukat ty bedny, tak já sem si tam přivydělal nějaký ty peníze a tam jednou přišla řeč na rádia, a tam byl, tam byla ňáká v Židenicích firma (irontenta.)

LČ: ano.

AU: iro- a nějak ten vedo- ten vedoucí nebo ten co tam to řídil, tak přišla řeč na rádia a já povidám, já žádný nemám. von povidá, ty nemáš rádio? já ti seženu. no a že má známýho toho ředitele z té fabriky, a taky jo, tak mně to domluvili a tak sem koupil rádio čtyřlampovku Supert to byl, když sem to donesl dom, to bylo slávy. já sem se vlastně staral porád celej život, já su takové rodinné typ. dom, všecko dom aby bylo. matka žehlila dřevěnou žehličkou, simůlin ((simulink)), to dřevěný uhlí. hlavu zavázanou, protože ju bolela, ale jak, jestli znáte co to je ten plyn z toho uhlí, jo, kysličník uhelnaté. to musela dýchat. no tak já sem potom když sem byl v učení, tak sem koupil elektrickou žehličku jí.

LČ: hm

AU: tehdy tam byl ňáké, no za sto dvacet korun ňáké. bylo to peněz dost, no ale našetřil sem na to, to bylo víte radosti, a vona byla zase dost těžká, ale už mohla žehlit elektrikou. protože mně šlo vo její zdraví. no a nebylo rádio. otec málo vydělal, že, a tak sem to rádio koupil, no. a tak to de se vším.

LČ: já vám teď eště

AU: byl potřeba vysavač, zas já. no. jako bych řekl že ta domácnost em nebo to leží na mně, no.

LČ: a když vám teď ukážu tady seznam filmů, jenom jestli byste si vzpomněl na některé z nich nebo jestli se vám k nim něco vybaví. (.) jestli některé z nich vlastně patřily třeba k vašim oblíbeným jestli ste je vůbec viděl.

AU: no Lelíček ve službách šerloka holmese helmse ((Lelíček ve službách Sherlocka Holmese)), jo, mám dojem to sem viděl, ale mám dojem jestli že sem to viděl v televizi dokonce to hrají aj.

LČ: to jo, ale v té

AU: Pobočník Jeho Výsosti to sme viděli, ale to už si nevzpomenu. Mata Hari. to Mata Hari to bylo, to byla vyzvědačka, vona, jestli vo ní znáte bližší, vona přišla třeba zpívala, a tady měla korále. a ty korále měly různý sem tam barvy. to byla špiónka, oni si podávali jako, jestli znáte morzeovku.

LČ: hm

AU: tak to byly ty korále byly poskládaný tak jako, aby dávaly zprávu, než ju chytli.

LČ: a to ste viděl teda v kině to Mata Hari.

AU: tu Mata Hari si nepamatuju, ale znám to, někde sem to viděl. ale už nevím jestli, Tři muži ve sněhu, to nevim, Svět patří nám, to sem viděl Voskovec a Werich ((Jiří Voskovec a Jan Werich)), to určitě, aj v, ale to myslím v televizi všecko.

LČ: aha

AU: Sněhurka a sedum trpaslíků, taky sem. Ducháček to zařídí, no to je bezvadné film, tam hrál ten mám dojem, ten, Ducháček že to je, jestli se nepletu, jak von se menuje. Plachta ((Jindřich Plachta)), není to Plachta?

LČ: Burian ((Vlasta Burian)) tam hraje.

AU: Burian duch- tak ale, hrozně mám rád dneska Plachty ((Jindřich Plachta)). Burian, Plachta a ty. ale to Ducháček to zařídí, to se mi moc líbí, to je legrace. To byl český muzikant, to sem taky viděl, to byl, to hrál ten, nevim takovej starší pán, nevim jak se menuje. to byl jako vo tým

LČ: Korbelář ((Otomar Korbelář)).

AU: Korbelář ((Otomar Korbelář)). to dycky otoman Korbelář. ((Otomar Korbelář)) von už nežije ale. Roztomilý člověk, no pravda, to znám.

LČ: ale myslíte, že spíš z televize teda.

AU: ale už, mám dojem že z televize tady toto. Muži nestárnou, to znám určitě z televize, to sem viděl aj třikrát. to bylo, no, není to legrace, ale je to takový prostě jak ten muž si namlouvá jednu potom dceru a i vnučku. až nakonec vona mu říká, prosimvás, déte mu tu ((smích)). <nebo von si počká ještě na další.> Tanečnice, to nevím. neviděli ste Bobíka ((Neviděli jste Bobíka?)) no jistě, to se jednalo vo tým malým psíkovi, jak tam chodili podvodníci a dovezli cizího psa a říkali, to není náš Bobík, a, její o- Její oběť, (to) ne. tak mě ty filmy, to, to máte zaznamenaný, no tak.

LČ: a máte třeba ještě něco, co byste chtěl dodat k tomu, k tomu o čem sme třeba nemluvili a co se týká teda kin a toho jak ste chodil v té době za první republiky a za protektorátu do kina?

AU: no, já tady takhle sem si vypsal jenom některý ty kina kde sou, ale co bych k tomu dodával já nevim, no. my sme měli, my sme měli, my mladí sme měli svůj svět. že. nás nezajímalo, mě mě osobně zajímalo jenom buď jít na do lesa, nebo s tou partou někde žít, aby člověk prostě jak bych řekl něco si užil, jo, abych tady nežil nadarmo. anebo pracovat něco, přivydělávat si. kde se dalo přivydělat tam ste mě našla.

LČ: a pak se pobavit v kině.

AU: a zábavy, to sme měli, no se sebou hlavně s klukama. jedno vím, že sme, že sem šel za školu, jak se říká. hodně chodili kluci a em no prostě nepřišli do školy, že, a tak já sem se tak o tom přemýšlel, že jednou povidám, já to jednou zkusím. jednou sem se k tomu vodhodlal, že sme nešli do vyučování, jo, a já druhej den potom, ale já vám řeknu, dodneška mě to mrzí, protože já sem z toho nic neměl, my sme byli tam v Židenicích u židovského hřbitova tam byl plac, tam sme kopali chvilku a takový. ale já sem pořád musel myslet na školu, jo, co bude a ne už bych to nikdy neudělal. to samý bylo jako když sem byl na vojně, tak přetahovat, jo. pro- já sem měl vycházek dost, já sem měl za střelecké vodznak, a za různý ty, takže mně propadla ještě každej den hodina, vycházky, ale přetáhl sem, přetáhli sme jednou, a já sem byl nesvůj. to sme byli někde s vojákama, někde sme seděli, už nevím kde to bylo. v ňáké restauraci nebo kde. a pak sme šli po půlnoci až dom, v noci. bylo to v zimě, a najedou vidíme proti sobě ňákou já sem porád měl strach jak to dopadne. ale jelikož tam byl jeden em keré pracoval v kancelářu tam, u toho vedoucího, povidal nebojte se, já to vyžehlím. a teď vidíme proti sobě postavu ňákou, potácí se, a von to byl náš velitel.

LČ: hm

AU: opilej šel z kasáren, já nevim. no. tomu povídal, tomu všecky zapsat. já sem si povidal no teď bude. a von povidá nebojte se, druhej den nám potom povidal dobrý je to kluci, von chtěl jenom vědět, kdo ho viděl v tom stavu.

LČ: ((smích))

AU: jo, takže to bylo, von chtěl vědět, jo. to bylo dobrý. a jinak já su zvyklej radši pro pořádek. co sem má udělat, udělat. a mám klid.

LČ: tak dobře, tak já vám děkuju, [za ten rozhovor,]

AU: [no nemáte zač.] já bych vám toho nalhal víc.

LČ: ((smích))

Konec rozhovoru

Rut (1934) 0.0 3:1518
Celý rozhovor

Rozhovor vedla: Lenka Gorecká
Rozhovor přepsala: Blažena Stránská
Datum a místo: 30. listopadu 2010, bydliště pamětnice – Helfertova
ul., Brno

Rok narození: 1934

Bydliště do roku 1945: Bratislavská (Brno – střed)

Národnost rodičů: německá

Povolání rodičů: Matka v domácnosti, otec pracoval v plynárně, za
války byl v koncentračním táboře.

Povolání narátora: Navštěvovala obecnou školu na Příšní, dívčí
gymnázium, vyučila se soustružnicí a krátký čas toto povolání
vykonávala. Poté pracovala jako rýsovačka, přičemž studovala
průmyslovou školu. Pak pracovala v plánování v kanceláři
v Královopolské. Poté pracovala v Zetoru, kde byla nejprve
v plánování, poté dispečerkou, odtud odešla do důchodu.

[křik dětí v pozadí téměř po celou dobu záznamu]

LG: e tak já bych se vás nejprve zeptala na vaše celé méno a na rok
narození

RM: tak (.) a já sem narozena v roce devatenácet třicet štyry (.)
jedenáctýho srpna devatenáct (set) třicet štyři (.) v Brně (.) a (.)
co ještě?

LG: celé méno

RM: R. M.

LG: ee (.) e kde ste bydlela do roku štyrycet pět?

RM: e na Bratislavské třicet jedna

LG: a (.) které školy ste navštěvovala? ( )

RM: navštěvovala sem na Příčný ulici (.) obecnou (.) školu (.)
smíšenou (.) e německou (.) a (.) to sem (.) a e v roce štyřicet
štyři (.) sem e dělala zkoušky do e do německého gymnázia (.)
chodila sem do dívčího gymnázia tenkrát se to menovalo óbršůle
((Oberschule)) jo jako (.) vrchní škola nebo tak nějak... a (.) bylo
to (.) v místech kde dnes stojí nové divadlo.

LG: mhm

RM: to (je) to bylo vybombardovaný a potom... tak tam (.) sem
chodila to té... a to sem chodila asi jenom do března (.) protože
potom bylo bombardování a (.) bylo to nebezpečný, tak už sem do
školy nechodila (.) a po válce v pětaštyřicátým roce potom po válce
sem dělala zkoušky do české školy a e musela sem přejít do páté
obecné, protože sem pátou třídu neměla (.) (to) sem přecházela ze
štvrté hnedka do toho gymnázia (.) a tak to sem dělala toto a (.) v
(.) eee rok štyřicet šest (.) sem dělala zkoušky do českýho gymnázia
(.) to sem chodila e bylo to realné gymnázium na Vranovské (.) v
Husovicích (.) tam sem chodila dva roky, protože potom byl rok
štyřicet osum (.) a byla ee jako e jednotná škola (.) a my sme
museli přejít do (.) střední školy, protože sme eště neměli latinu
(.) takže ste... kdo chodil už do tercie, tak dodělal gymnázium (.)
a protože my sme končili v sekundě ten rok, tak sme přešli do (.)
střední školy se to menovalo tenkrát je to vlastně měšťanka

LG: mhm

RM: to byla vlastně měšťanka a (.) [zavrčel pes] na... ticho ((na
psa)) na e Merhautovu [štěkl pes] sem chodila (.) jo a tam sem to
dělala až do toho (.) no až do té štvrté třídy [(do)]

LG: [a e] když ste mluvila o těch e o těch zkouškách do té české
školy, to bylo co?

RM: nó hlavně čeština a počty (.) [nic víc]

LG: [a vy vy s-] vy ste do té doby mluvila (.) česky?

RM: ne ne, já sem se naučila česky až o prázdninách

LM: o prázdninách [toho roku š-]...

RG: [a po] prázdninách sem [šla]

LG: [mhm]

RM: jako dělat ty zkoušky a byli s- byla sem převedena teda do české
e páté třídy a tu ta byla e původně na (.) na Vranovské ne na
Vranovské ne já nevím jak se ta ulic menuje (.) je to tam (.) e je
to škola (..) před Svitavou svit- tam teče Svitava já nevím e (.)
když se odbočuje od Cejlu směrem do Husovic, tak tam byla [taková]

LG: [(Příční)]?

RM: ne ne ne ne (.) Příční je tady na Bratislavské

LG: mhm

RM: e to se de jak (..) když se vyjíždí, jestli víte (.) jes- když
se vyjíždí (.) z Francouzské na Cejl (.) tak je odbočka e doleva
Vranovská

LG: mhm

RM: a tak trošinku šikmo e je (..) ulice (.) která vede (.) taky do
Husovic, ale je to poblíž Svitavy (.) a tam byla postavená (.) já
nevím jak se ta ulic menuje (.) tam byla postavená taková novější
škola a tam sme chodili do té páté obecné (.) to patřilo k Vranovské
(.) to bylo část jako Vranovské, protože (.) ta škola byla myslím
taky nějaká poškozená (.) takže tam nebylo místa dost, tak pátá
třída byla tam (..) no a od tam sem šla do husovickýho gymnázia

LG: mhm (.) a ee ta čtvrť, ve které ste bydlela, byla to česká nebo
německá čtvrť?

RM: to byla Bratislavská, to bylo smíšený

LG: mhm

RM: to nebyla čtvrť, to byla normálně ulice

LG: jo (.) a e bydlelo tam jakoby většina českých nebo německých
obyvatel?

RM: to bylo smíšený

LG: smíšený

RM: bylo smíšený (.) v našem domě taky bylo byli čes- Češi i Němci a
(..) snášeli sme se (..) dobře sme spolu vycházeli

LG: mhm (.) ee (.) em a vaše e rodiče jaké měli povolání?

RM: e moje ma- moje maminka byla v e (.) v domácnosti (.) a otec byl
zaměstnaný (.) v plynárně (..) <ale nevím co tam dělal>

LG: mhm (.) [jo]

RM: rotože (.) my sme měli tam byl (.) třikop- e třípokojový byt

LG: mhm

RM: který sme měli rozdělen na dva byty (.) tam bydleli ti jedni
taky co utíkali (.) z toho Rakouska (.) před Hitlerem a byli jako e
v té větší části (.) protože měli štyři syny

LG: mhm

RM: a (.) my sme si nechali tu menší část (.) jako (.) kuchyň a
pokoj (.) jenom (.) a oni měli jako (..) velkou předsíň, kterou měli
jako kuchyň (.) pokoj a kabinet se tomu říkalo jo takovej, takže oni
se tam... a tím (.) protože vlastně ke konci už byly jenom ženy (.)
a (.) těch pár děcek co sme byly

LG: mhm

RM: a <takže> a maminka zůstala tam sama, protože já sem byla v té
Rokytné (.) a když e mít- to sem vám myslím říkala (.) u nás celou
válku bydlela (.) e s- slečna (.) e sme jí říkali slečno (.) ee
česká (.) a (bydlela) u nás na bytě

LG: to ste myslím neříkala

RM: no (.) ne neříkala?

LG: ne e

RM: no takže (.) protože sme zůstali s maminkou samy (.) takže u nás
bydlela ta slečna (.) menovala se Janštová (.) to si vzpomínám
Anežka Janštová (.) a bydlela u nás jako v bytě (.) a spala s nama
v pokoji, jo? my sme ten pokoj byl velkej a ta (.) u nás bydlela (.)
a ta řikala e (.) paní Slačiková e teďka už to tady bude hrozný,
vite co, já končím tady a du dom do Rokytné (.) to je tam u Ivančic
(.) k rodičům (.) jeďte s Ruti s k nám (.) jako se mnou (.) jeďte
tam a tam přečkáme konec války (.) a maminka souhlasila a říkala
dobře (.) aby vzala teda mě a jela a že ona si ešče (.) ona byla
zaměstnaná (.) za války na nádraží (.) a jako když se chodilo na
perón (.) anebo z perónu, tak se (.) odevzdávaly lístky a ukazovaly
lístky, jo, takže tam byla a dělala mezi českejma dělník- e českejma
lidima (.) a ti maminku strašně chránili (.) a (.) a ona říká, já
musím e do té práce ešče jít a říct jim, že už nepřijdu (.) aby
věděli o tom abych (.) nebyla hledaná

LG: mhm

RM: a (jenže) my sme jeli posledním vlakem (.) a maminka už se na
nama nedos- nedostala (.) takže maminka byla v Brně (.) a já sem
byla s tou slečnou u té její rodiny (.) a takže (.) zbyla tam sama a
tak se <všichni potom ke konci> nahrnuli na tu Bratislavskou a
<obýval se tam ten celej> třípokojovej byt dohromady a (.) všichni
byli pospolu (..) takže tak nějak to bylo (.) a tatínek když se
vrátil z koncentráku, tak <maminka říkala> (.) všichni lítali
objímali tatínka a já sem stála (.) a dívala sem se a nemohla sem
ani promluvit <(jo tak) a tatínek jí říkal (.) všichni mě vítali a
jenom tys mě nevítala>

LG: mhm

RM: a maminka byla (prej) (.) ona říkala já sem byla jak (.) solnej
sloup (.) já sem nemohla ani ani v- e dejchat (.) no a takže (.) a
on se vrátil (.) a za tři dni byl odsun (.) a oni nás chtěli (.) je
chtěli hnát do odsunu (.) a jedině (.) štěstí to (.) že (.) tamti
byli Rakušáci (.) a naš tatínek byl e (.) z toho koncentráku (.)
takže byli odsunu uchráněni (.) no (..) takže na odsun nešli (.) a
ešče k tomu sem já nebyla vůbec v Brně (.) [takže to]

LG: [mhm] (...) em a ještě teda (.) nějaký zážitek z kina nebo (.)
tak (.) o čem byste chtěla mluvit (.) máte? (myslím) třeba ee...

RM: no jistě když se mně ten film (.) líbil nějakej, tak s- se o tom
mluvilo (.) to bylo bezvadný jak to a e každej film takovej co byl
dobrej (.) tak se prožíval ešče doma

LG: a když ste byli třeba e děti (.) hráli ste si na ty filmy (.)
nebo zpívali ste si písničky?

RM: ne ne ne ne to ne to sme si nepamatovali písničky

LG: mhm

RM: ale (.) hráli sme si na tu postavu třeba

LG: jo

RM: když tam byla nějaká princezna nebo něco (.) tak sme si hráli na
tu princeznu a na toho prince, jo takový (.) tak to ano (.) to sme
tak nějak prožívali (.) ale (...) můj syn třeba po válce (..)
<(tehdy dávali) kozáckýho velitele ((možná Kozácký kapitán)) (.) on
na něm byl snad> (.) dvacetkrát, jo? mu se to tak líbilo (.) to já
sem mu musela ušít aj takovou beranicu jakousi z toho (.) takovýho
bílýho leskyma nebo co (.) a můj manžel byl voják, tak mu přinesl
(.) tu hvězdu (.) sem mu musela našít na tu čepicu (.) a s nějakou
šavlou <si tady hrál na dvoře a (.) takže> ten to prožíval hrozně
(.) když mu to dneska řeknu, tak tomu nechce věřit (.) že byl
tolikrát <no> (..) a tak jó byli byli aj nějaký blbý filmy ee sem
říkala no že sem na ně vůbec lezla (.) ale málokdy (.) jinak se mi
ty filmy skoro všecky líbily (.) některé víc, některé míň (.) když
byl třeba takovej ten Carův kurýr (.) to byl myslím dvoudílnej
dokonce film (.) no to to byl film jak (..) to už (.) no tak tak
(...) co ešče? (..) no a vy ste b- říkala minule jako že (.) e kde
jaký kino bylo nebo něco takovýho [takže ( )]...

LG: [mhm no já tu] tu e mapku mám, ale vám vám tady nejede internet,
takže já vám [nemám jak to (.) jak to ukázat]

MR: [mhm mhm mhm mhm] aha (.) ne no tak

LG: ale vzala sem to sebou myslela sem na to

RM: jo

LG: tak jestli jestli už nic nemáte, tak já bych to já bych to (.)
[utla]

RM: [skončila,] jo? dobře

LG: děkuju moc

RM: no nemáte zač

konec rozhovoru

1