Citát

LG: a vybírala ste si třeba ty filmy podle podle země, ve které
vznikly?

RM: ne ne ne

LG: a k- kdyby ste měla říct, co pro vás e jaký film byl pro vás
jako dobrý, co ten film musel mít (.) aby vás zaujal?

RM: no buďto to ne- nesměla to být nějaká kravina, blbost

LG: mhm

RM: anebo na to člověk šel (.) protože věděl, že to je taková
volovina, které se člověk zařehtá (.) ale (.) aby to bylo (..) no
prostě se to musí líbit, že? (..) (když) máte takový ty filmy (..)
ty ang- am- jestli sou americký nebo anglický ja teď nevim (.) (jak)
(.) no americký (.) ten (.) co zemřel (.) ne gery kůpr ((Gary
Cooper)) ne (.) ten druhej ten fešák takovej (.) co hrál taky tu
Milionovou bankovku ((Milionová bankovka)) a Velká země (.) takovej
ten vysokej (.) gregory pek ((Gregory Peck)) jo

LG: [<jo gregory pek ((Gregory Peck)) mhm>]

RM: [jo jo jo] (.) takže (.) to byly vždycky hezký filmy (..) bylo
to takový zkreslený, že (.) vždycky zvítězilo to dobro (.) vždycky
se řeklo (.) no to nemůže skončit špatně přece ten nemůže umřít nebo
<tak nějak jo>? (.) a (.) a (.) (to) ešče dlouho se potom vykládalo
taky vždycky vo těch filmech jak je to (.) a teď do kina (teď)
nechodím vůbec, protože (.) je to zaprvé strašně drahý a a (.) de to
všecko (.) běží to všecko v televizi [potom]

LG: ee bylo pro vás důležité (.) kdo v tom filmu hrál?

RM: ne nebylo to důležitý

LG: a vy ste zmiňovala toho Vladimíra Ráže, měla ste eště oblíbené i
jiné herce?

RM: no tak všechny ty h- herečky pěkný

LG: mhm

RM: že (.) to až pozdějš že co (.) protože oni totiž ty (.) takový
ty dobrý český filmy aji ee v těch e co se dávají teďka jako

LG: mhm

RM: jako starej českej film (.) to zaniklo (.) po tom
osumaštyřicátým roce toto zaniklo (.) a byly jenom ty novodobý
takový ty (..) ty pokrokový podle nich jo jako ee co se e týkalo
jako toho vývoje tady e (...) nábor do do fabrik a takový to (.) to
potom bylo takový... a všecko jenom jako (.) na tu jednu strunu to
bylo (.) to nebylo jako (.) objektivní (.) to bylo ruský filmy a tak
(.) žádnej americkej žádnej anglickej neběžel (.) to až po dlouhých
letech když bylo to Ponrepa ((Ponrepo)) tam na té Husové (.) tak tam
pronikaly takový ty e i ty americký nějaký filmy a to bylo teda (.)
nabitý jenom proto že to byl (.) americkej nebo tak film (.) to se
tam člověk (.) dostával těžko, že (.) já si vzpomínám, že sem viděla
těch pět sulivanů ((Pět Sullivanů)) (.) ešče (.) dokud ešče běžely
ty filmy e (..) po té válce

LG: mhm

RM: a potom sem ho viděla znovu v tom Ponrepu ((Ponrepo)) (.) a
pamatovala sem si ho že viděla sem to (.) a stejně sem plakala <na
tom filmu> po několika letech (.) a (.) tak (.) no a oblíbený e se
nám líbili teda jako ty herečky a herci z těch (.) z těch
anglickejch a americkejch filmů (.) to se nám teda líbili (..) a to
byli (.) ty naši (..) to už bylo takový i když sme na tom rádi
chodili chodili sme rádi aj tady na tyto novodobý filmy (.) ale (.)
to bylo něco jinýho tam toto (..) já sem (.) já vůbec já dodnes (.)
mám ráda (.) filmy (.) e který sou (.) nevymyšlený a (.) zakládají
se na skutečnosti (.) a ty válečný filmy (.) to mám ráda (.) a (.) a
srovnávám to (..) tvrdím jedno (.) že když je historickej film (..)
i ať už je to z této války nebo z dřívějška (.) takže ty historický
filmy a hlavně válečný scény (.) ty ruský filmy byly lepší (.) tady
na toto (.) jo?

LG: mhm

RM: ale (..) ( ) že ty scény a to (.) takový ty válečný (.) byly
lepší tam udělaný než v těch anglickejch nebo americkejch (.) to
bylo takový (.) zkrásněný (.) ty jo takový takový (.) ne tak (.) ne
tak tvrdý (.) jo, ale to (.) sme si já říkala (.) že ta válka je
hrozná, takže tak to asi (.) bylo (.) jo?

LG: mhm (..) e a kromě těch válečných filmů a těch e filmů podle
pravdy, měla ste (.) eště nějaké oblíbené filmy (.) jako které ste
vyhledávala (.) víc než ty ostatní?

RM: no jistě jistě (.) když třeba (.) to sem viděla totiž (.) ve
Vídni (.) Jih proti severu (.) a pak sem ho viděla až po dlouhé době
(.) v televizi (.) takže třeba (..) ta vivien lej ((Vivien Leigh))
(.) anebo (.) red- e <jak on se menoval>?

LG: ( )

RM: e jak on se menoval co hrál toho re- reda bet- batlera? ((Rhett
Butler))

LG: <já si asi nevzpomenu>

RM: (fouskatej) <jo> (.) ježiš mariá (.) známé anglic- e americké
herec (...) já si teď teď nevzpomenu <jak von se menuje>?

LG: (jejda) <ale mě to bude taky štvát> že si nemůžu vzpomenout

RM: prosím?

LG: že mě to taky taky jako <že si nemůžu vzpomenout>

RM: no no no vidím ho vidím ho

LG: <jo (.) ja taky>

RM: a (.) <já mu pořád říkám red batler ((Rhett Butler)) protože on
ho hrál toho reda butlera> ((Rhett Butler)) <a on se menoval> (.)
jěšiš maria možná si vzpomenu za chvilku, ale teď ne (.) no (.) a
tak to (.) vím že ten film sem viděla (.) ve Vídni (.) a tak sem
toužila potom aby běžel tady a když potom ho dávali, napřed sme ho
sem ho viděla na vídeňské televizi (.) tak e (.) do toho filmu sem
se tak vžila (.) že když sem potom po letech četla tu knihu (.) tak
sem byla (..) zklamaná (.) ne napřed sem četla tu knihu (.) a když
sem potom viděla ten film, tak sem byla těma hercama některýma
zklamaná

LG: mhm

RM: protože sem si ho v- podle toho podle té knihy (.) představovala
toho člověka úplně jinačího (.) než ho představoval potom ten film
(.) tak (.) to sem říkala, ono je lepší napřed to vidět a potom [to
číst] než to napřed číst a potom vidět (.) ale to jenom sou takový e
(.) e u některejch, jo, že sem si říkala, no toho sem si
představovala úplně jinak (.) <jo a takže> (..) no anebo toho e (..)
Doktor Živágo ((Doktor Živago)) (.) tak to teda (.) sem byla taky s
tím úplně sem ho četla toho Živága (.) a potom teda sem ho viděla
(.) a tam mi vadilo to i když se mi ten film strašně líbil (.) a že
(.) to neskončilo, že to nebylo tak jak to bylo v té knize (.) že to
tam bylo takový trošku, jo?

LG: mhm

RM: takže ono (tady) (..) a já tady tyto knihy aj ráda čtu (.) no
(...) a nejhorší je na tom to, že si člověk na ten film vzpomene a
(.) nevzpomenete si na ten název toho filmu (.) třeba jak to byla ta
(.) ee jestli to byl deník nebo co jany ejrové ((Jana Eyrová)) nebo
nebo

LG: [(any f- (.) any frank?)] ((Anna Franková))

RM: [nebo tak nějak] jo jo (.) teď nevím přesně jak se to menovalo
(.) to taky takový já já mám ráda (.) aj ty historický filmy (..) já
sem byla zamilovaná do těch francouzskejch, kde hrál žán maré ((Jean
Marais)) on hrál vždycky takovýho (.) hrdiny, jo (.) tak a takový
filmy sem měla taky ráda hrozně (...) na slaďáka taky sem se šla
podívat, ale (.) tady tyto byly takový

LG: a proč teda ti herci byli vaši oblíbení nebo proč ste je [měla
ráda]?

RM: [prosím]?

LG: proč ste měla ráda ty herce které ste zmínila?

RM: za prvé (.) obyčejně měli (.) kladnou roli

LG: mhm

RM: a byli hezcí (.) jo?

LG: mhm

RM: tak z těch důvodů (..) a někdy někdy se člověku líbí (.) e aj
herec kterej není nějakej pěknej, ale už jenom tým svým podáním té
role, jo? (.) tak to jako (.) si člověk toho toho herce oblíbí

LG: (..) a chodila ste třeba na ty filmy, kde byl váš oblíbený herec
opakovaně?

RM: ano ano ano (.) sem šla aspoň pod- třeba podruhý na to

LG: mhm

RM: aby to člověk pořádně jako... protože vám ledasco unikne aji,
že? (.) a tak aby se to člověk (.) prožil tady ten film (..) no

..) a ty reklamy a to bylo myslím až (.) po té válce (..) a nevím
ani (.) kdy (.) jestli hned? (.) to už si vzpomínám z pozdějších dob
(.) že sem eště sme říkali takový blbý reklamy (.) pořád jo (.) jaký
o keksech a vo takový to (.) ale (..) nevím kdy to bylo

LG: mhm

RM: to to už bych kecala kdybych řekla že byly (.) ale ty týdeníky
teda byly (.) dlouho (.) že (.)

JH: no tak, tady sme chodili jenom do toho devětatřicátého roku
štyrycátého jenom na české filmy, pak to byly německočeský nebo
českoněmecké filmy, že, myslím, že sem nějakej velikej rozdíl u toho
nedělal, protože u toho českého filmu byly německé titulky, že, u
německého filmu byly české titulky, takže to člověk bral jako takovou
samozřejmost.

JH: protože oni pouštěli prostě reklamy, pak pouštěli ten týdeník, a pak
pouštěli ještě to, takže kdo chtěl, mohl přijít hneď jako ráno, totiž
tam byla výhoda ta, že nebylo číslování.

LČ: jo

JH: tam bylo jenom prostě peníze do té řady, peníze do té řady a peníze
do té řady, jako tři. kolik se to platilo tehdy si nepamatuju, protože
my sme měli teda takzvanou permanentku že, a kdo prostě přišel dřív, tak
si mohl sednout do té zadní řady, že, za ty peníze, a kdo přišel
později, tak musel sedět třeba v první druhé řadě a podobně. takže lidi
chodili, někteří chodili později a někteří chodili až po těch.

LČ: aha, a vy ste chodili ale na začátek?

JH: ne, my sme chodili, až byla tma už, už začínal film, potom jakmile
skončily ty eh ty týdeníky, že, tak my sme tam chodili prostě, aby nás
jako někdo neviděl.

LČ: jo, ale to ste chodili s těmi rodiči, abyste se tam vplížili,

no a potom už e se známostí a
s mužem. ((smích))

(tak) jako (.) a p- a protože to byla
vždycky (.) do toho kina jít (.) t- to byla vždycky událost taková,
že

LČ: a to bývalo tak jednou týdně teda?

JH: no tak eh, promítalo se středa, sobota, neděle.

LČ: mhm.

JH: a my sme chodili v tu středu.

LČ: jo.

JH: no prostě, když nám to nevyšlo, tak sme nechodili, že, ale
pravidelně, dost pravidelně sme teda jako chodili tak, já od těch deseti
jedenácti let.

LČ: a v té době ste teda do žádných jiných kin nechodil, až do těch
patnácti?

JH: no. tak takový (nějak), já si nepamatuju, jestli byly dětský
představení nebo ne. rozhodně sem teda nechodil nějak odpoledne nebo
něco.

LČ: a jaký byl rodičů názor na film a na kina?

JH: no tak zamilovanou tatínkem byla Anny Ondráková, to jak se prostě
hrál film s Anny Ondrákovou, tak to se šlo. to se třeba <šlo i dvakrát>,
no a jinak sme to brali, rodiče prostě byli normálně nevystudovaní, že,
takoví z těch prostředních vrstev, že, protože jeho tatínek byl stolařem
a maminčin tatínek byl nějakým mistrem v té textilce nebo něco takovýho,
takže nějaký velký vzdělání, měli prostě základní vzdělání a ten náhled
prostě byl (vytvořen), když se jim to líbilo, tak to byly hezké kina a
když se jim to nelíbilo... ale chodili sme i jak se říká na hezký i na
škaredý.

LČ: a rodiče chodili teda společně vždycky teda?

JH: společně, no, to u nás byl takovej jako středa...

LČ: zvyk.

JH: ten <kinový den>.

LČ: a vzpomněl byste si, jestli se ve škole nějak vyjadřovali o kinu?
učitelé třeba, nebo jestli k tomu měli nějaké komentáře?

JH: to já nev- dovopravdy, mám dojem, že ani celkem ne. no tak někdy
byla taková zmínka, že třeba nějaký učitel někoho viděl z těch do
patnácti let, tak se to jako ve škole muselo probrat, že, ale, a
pamatuji si, že sem taky jednou nebo dvakrát měl taky nějaký ten pohovor
s panem učitelem nebo s někým, že bych neměl chodit jako.

LČ: a byl v té době, v těch deseti až patnácti letech, pro vás film
nějak důležitý, jako zvlášť, že byste si třeba em...

JH: že by to ve mně něco zanechalo? nebo něco takovýho? ne, já sem to
bral asi jako takovou legraci. nebo prostě nějakej přídavek k tomu
<svému životu> tehdy.

LČ: a jaké jiné zábavy ste třeba měl nebo koníčky?

JH: no tak, v zimě to bylo teda bruslení, na lyžování a tak dále jednak
nebyl terén, jednak nebyly peníze na vybavení a tak, ale brusle prostě,
jako to sem od malička teda jako, a pamatuju se teda, tam jak bylo kino
Hvězda, tak tam bylo velké kluziště, tak to byl teda od rána nebo od
rána, vod odpoledne nebo tak večer, dokonce když mně bylo těch třináct
štrnáct patnáct roků, tak sme s kamarádem sme učili tancovat na ledě,
chodili sme <za děvčatama, že jo>, no tak to byl jako takovej. no tak v
létě, jak bych to řekl, no tak hlavně teda kolem Brna, prostě Hády, a to
byl můj teda rajón, hlavně execirák, jestli víte co je to execirák, ne?
nad židenickými, jsou kasárna v Židenicích, a nad Židenicemi je kopec
Hády, a na té stráni pod těmi Hády, bylo vojenské cvičiště a tomu se
říkalo execirák, takže tam prostě sme sváděli boje s Majlontem, to byli
kluci z Maloměřic, a tak tam se dělaly války a tak dále, prostě to bylo
takový.

LČ: a myslíte si, že třeba takové ty bojůvky, že třeba ste měli
odkoukané z filmů, nebo ze čtení ste to měli? nebo to bylo přirozeně?

JH: to byla taková přirozenost, totiž to byla tradice. víte? židenický,
Židenice a Maloměrice, to byl Šimice a Majlont, že, jak se říkalo tehdy
a tam prostě, já vím že (.) co tam bydleli v Židenicích před námi ještě,
jo, tak vždycky vykládali, tak to byli staří jako tatínek nebo něco, jak
dělali boje prostě na tom execiráku, no.

LČ: a třeba nějaké dobrodružné, nebo takové ty špionážní a kriminální,
to ste neměl...

JH: no tehdy se to nehrálo, já si nepamatuju nějaké prostě že by, no
kdyžtak byla taková nějaká detektivka, ale taková jako naivní nebo něco
takovýho možná, ale že by se tam jako zabíjelo, střílelo, nebo tak jak
je to teď, rozhodně ne. to rozhodně nebylo.

LČ: a šel ste na nějaký film víckrát?

JH: jó. chodil sem víckrát, ale <už si nepamatuju na který> ((smích)).

LČ: ale ne- ne...

JH: rozhodně to byl nějakej českej veselej veseloherní, to od Hašlera
((Karel Hašler)), pokud tam si vzpomínám, ale kterej to byl, to sem
viděl asi desetkrát. eh, liguére, eh to si pamatuju, tam prostě tady to
vyznělo, jak říkal liguére jak pije nebo něco, ale jak se teď už menoval
((Anton Špelec, ostrostřelec)) no rozhodně ty Hašlerovy ty filmy, ty
byly bezvadný teda to bylo jako, ne Hašlerovy, no, ten komik náš?

LČ: Burian ((Vlasta Burian)).

JH: Burianovy ((Vlasta Burian)), jo, tam to prostě bylo, jestli to bylo
(.) no U pokladny stál. to sem viděl taky několikrát a nepamatuju si,
ale rozhodně tady tyto filmy, ty byly teda nejsenzačnější, pro mě teda.

LČ: a jaké jiné druhy zábavy v té době ste měl rád? jestli ste chodil
ještě nějak jinam?

JH: no tak, říkám, to sme mluvili na začátku, zima léto, v létě teda,
pokud sme nějak s kamarádem anebo to, tak na kolách a ven. o prázdninách
sme objížděli republiku prostě jako na kolách.

LČ: a měl ste teda nějaké jiné zábavy, kterým ste dal přednost před tím
kinem?

JH: prosím?

LČ: jestli ste měl nějaké zábavy, kterým byste dal přednost před kinem?

JH: no já sem zas tolik do toho kina nechodil, abych byl prostě jako byl
maniak a něco jinýho, tak když sme šli na čaj vo páté, tak už se potom
do kina nešlo teda nebo něco takovýho.

LČ: a ještě ještě bych se teda, my už sme o tom částečně mluvili, ale o
těch rozdílech mezi těmi kiny a vzpomněl byste si třeba, že se teda
změnil i přístup zaměstnanců mezi tou Hvězdou ((Hvězda)) mezi tím
Světozorem ((Světozor)) mezi tou Slávií ((Kino Slávia Židenice)), že by
tam byla jiná obsluha?

JH: (.) já myslím, že tam nějaký rozdíly nebyly.

LČ: a mluvil ste vlastně i o tom, z čeho se skládal ten program
projekce, byly tam vlastně nějaké přestávky?

JH: vždycky. ze začátku teda dokonce v té v tom v té Slávii ((Kino
Slávia Židenice)), tam byly vždycky dvě přestávky než se přemotal film.

LČ: mhm

JH: ty filmy prostě nenavazovaly na sebe.

LČ: a co se dělalo o těch přestávkách?

JH: no tak nic, tak koukalo se, dívalo se prostě na to a mezitím mám
dojem, že chodili něco s nějakýma takovýma těma burákama a takovými těmi
sáčky, nějakými, vidíte, teď mně to právě zaza- zapálilo, to sem
nevěděl, ta doba a to bylo právě mezi tím. až potom teda v tom Světozoru
((Světozor)), tam už teda byly ty filmy, že to jelo pořád, tam už ty
přestávky nebyly. ale v té Slávii ((Kino Slávia Židenice)) určitě.

LČ: a vzpomněl byste si, že třeba došlo k nějakému přerušení pásu nebo?

JH: jo, to se stávalo, to bylo dost často.

LČ: a jak na to lidé reagovali?

JH: no nic, to se vzalo jako samozřejmost a jéé , rožnul se sál, chvilku
se počkalo, to se to jelo, to jako vždycky to teda mělo odezvu takovou v
tom sále že, ale že by někdo jako nadával nebo něco, protože to byla
samozřejmost tehdy.

LČ: a když se promítaly teda ty reklamy a ty ty týdeníky, byly i nějaké
krátké filmy u toho?

JH: ne. nepamatuju si že, mm někdy potom později k těm k těm obrázkům,
vznikly krátké filmy prostě takové, že řezník nabízí to a to, víte jako,

LČ: jako reklamy.

JH: jako reklamy, jako filmovej šot takovej to to si tak, ale to až
hodně později.

LČ: dobře. a teď bychom se vrátili úplně do dětství, eh vzpomínáte si,
když ste byl poprvé v kině?

JH: no tak zrovna jako poprvé né. ale my sme, já bych vám řekl jenom
jakou sme měli výhodu. na to, totiž tatínek tam měl holičství. a tehdy
bylo zvykem, že se do těch holičství dávaly plagáty ((plakáty)) z kina,
a my sme tam měli právě ten jeden plagát ((plakát)), z toho jednoho kina
židenickýho ((Kino Slávia Židenice)) a měli sme prostě takzvanou volnou
vstupenku, čili jednou za týden sme mohli, teda rodiče, já jsem tehdy
jako i když mně bylo deset roků, tak sem šel s nimi do kina, ale tam se
do kina smělo chodit až od patnácti let.

LČ: aha.

JH: a to sem ( ) vždycky schoval, když tam náhodou byl nějakej učitel
nebo <ředitel> nebo ředitelka. vždycky sme přicházeli prostě už po, to
byly reklamy napřed, pak byl žurnál, že, tak potom žurnálu sme vždycky
přicházeli, a měli sme tam svoje už jako takový vyhrazený na boku místo.

LČ: a to už ste byl vy a eště kdo?

JH: no tatínek a maminka.

LČ: [vaši rodiče. takže vy ste tam měl svoje rodiče.]

JH: [tatínek, maminka a já], já jsem sám jako do kina do patnácti roků
vůbec nechodil.

LČ: takže s nimi ste dycky chodil...

JH: vždycky jsem chodil prostě.

LČ: a to bylo jaké kino v těch Židenicích?

JH: tam byly tři kina. tam bylo Hvězda, to bylo na sokolovně, pak byl
Světozor, to bylo takový parádnější kino, a teď to my sme měli tu ten
plagát ((plakát)), já přesně teď nevím, jak se menovalo, esi Slávie
((Kino Slávia Židenice)) nebo...

LČ: možná Slávie (se jmenovalo).

JH: já mám dojem, že Slávie, jo, tak tam v té Slávii ((Kino Slávia
Židenice)) sme měli tady toto.