Citát

JH: no tak, tady sme chodili jenom do toho devětatřicátého roku
štyrycátého jenom na české filmy, pak to byly německočeský nebo
českoněmecké filmy, že, myslím, že sem nějakej velikej rozdíl u toho
nedělal, protože u toho českého filmu byly německé titulky, že, u
německého filmu byly české titulky, takže to člověk bral jako takovou
samozřejmost.

potom později už to člověk jako měl už
takovej určitej odstup od toho, jo.

LČ: a třeba nějaké dobrodružné, nebo takové ty špionážní a kriminální,
to ste neměl...

JH: no tehdy se to nehrálo, já si nepamatuju nějaké prostě že by, no
kdyžtak byla taková nějaká detektivka, ale taková jako naivní nebo něco
takovýho možná, ale že by se tam jako zabíjelo, střílelo, nebo tak jak
je to teď, rozhodně ne. to rozhodně nebylo.

LČ: a šel ste na nějaký film víckrát?

JH: jó. chodil sem víckrát, ale <už si nepamatuju na který> ((smích)).

LČ: ale ne- ne...

JH: rozhodně to byl nějakej českej veselej veseloherní, to od Hašlera
((Karel Hašler)), pokud tam si vzpomínám, ale kterej to byl, to sem
viděl asi desetkrát. eh, liguére, eh to si pamatuju, tam prostě tady to
vyznělo, jak říkal liguére jak pije nebo něco, ale jak se teď už menoval
((Anton Špelec, ostrostřelec)) no rozhodně ty Hašlerovy ty filmy, ty
byly bezvadný teda to bylo jako, ne Hašlerovy, no, ten komik náš?

LČ: Burian ((Vlasta Burian)).

JH: Burianovy ((Vlasta Burian)), jo, tam to prostě bylo, jestli to bylo
(.) no U pokladny stál. to sem viděl taky několikrát a nepamatuju si,
ale rozhodně tady tyto filmy, ty byly teda nejsenzačnější, pro mě teda.

LČ: a jaké jiné druhy zábavy v té době ste měl rád? jestli ste chodil
ještě nějak jinam?

JH: no tak, říkám, to sme mluvili na začátku, zima léto, v létě teda,
pokud sme nějak s kamarádem anebo to, tak na kolách a ven. o prázdninách
sme objížděli republiku prostě jako na kolách.

LČ: a měl ste teda nějaké jiné zábavy, kterým ste dal přednost před tím
kinem?

JH: prosím?

LČ: jestli ste měl nějaké zábavy, kterým byste dal přednost před kinem?

JH: no já sem zas tolik do toho kina nechodil, abych byl prostě jako byl
maniak a něco jinýho, tak když sme šli na čaj vo páté, tak už se potom
do kina nešlo teda nebo něco takovýho.

LČ: a ještě ještě bych se teda, my už sme o tom částečně mluvili, ale o
těch rozdílech mezi těmi kiny a vzpomněl byste si třeba, že se teda
změnil i přístup zaměstnanců mezi tou Hvězdou ((Hvězda)) mezi tím
Světozorem ((Světozor)) mezi tou Slávií ((Kino Slávia Židenice)), že by
tam byla jiná obsluha?

JH: (.) já myslím, že tam nějaký rozdíly nebyly.

LČ: a mluvil ste vlastně i o tom, z čeho se skládal ten program
projekce, byly tam vlastně nějaké přestávky?

JH: vždycky. ze začátku teda dokonce v té v tom v té Slávii ((Kino
Slávia Židenice)), tam byly vždycky dvě přestávky než se přemotal film.

LČ: mhm

JH: ty filmy prostě nenavazovaly na sebe.

LČ: a co se dělalo o těch přestávkách?

JH: no tak nic, tak koukalo se, dívalo se prostě na to a mezitím mám
dojem, že chodili něco s nějakýma takovýma těma burákama a takovými těmi
sáčky, nějakými, vidíte, teď mně to právě zaza- zapálilo, to sem
nevěděl, ta doba a to bylo právě mezi tím. až potom teda v tom Světozoru
((Světozor)), tam už teda byly ty filmy, že to jelo pořád, tam už ty
přestávky nebyly. ale v té Slávii ((Kino Slávia Židenice)) určitě.

LČ: a vzpomněl byste si, že třeba došlo k nějakému přerušení pásu nebo?

JH: jo, to se stávalo, to bylo dost často.

LČ: a jak na to lidé reagovali?

JH: no nic, to se vzalo jako samozřejmost a jéé , rožnul se sál, chvilku
se počkalo, to se to jelo, to jako vždycky to teda mělo odezvu takovou v
tom sále že, ale že by někdo jako nadával nebo něco, protože to byla
samozřejmost tehdy.

LČ: a když se promítaly teda ty reklamy a ty ty týdeníky, byly i nějaké
krátké filmy u toho?

JH: ne. nepamatuju si že, mm někdy potom později k těm k těm obrázkům,
vznikly krátké filmy prostě takové, že řezník nabízí to a to, víte jako,

LČ: jako reklamy.

JH: jako reklamy, jako filmovej šot takovej to to si tak, ale to až
hodně později.

LČ: mhm. a měl ste teda o ty týdeníky zájem? co vás na nich zajímalo
nebo?

JH: no tak celkem, vlastně až sem chodil sám jo, tak potom. tak,
rozhodně tady byly ty vojenské týdeníky a tak dále, prostě mě to
zajímalo ta situace, jak to vypadá všecko a tak dále, protože to je
člověk tehdy bral naprosto jinak, jo, čili když Němci jako útočili někde
a tak dále, no tak to člověk jako sledoval, kde vlastně, co vlastně se
děje, protože jiná informace jednak v rádiu, bylo jenom, nějaké zprávy a
tady v tom to člověk viděl jako na vlastní oči, ty boje třeba tam někde
u Kurska ((Kursk)) nebo něco takovýho. ovšem bylo to tendenční
samozřejmě, že jo, jako vždycky wermacht ((Wehrmacht)) vyhrával, že.

LČ: a to se pak změnilo ne, když začali ustupovat tak?

JH: ne. to se nezměnilo vůbec až do konce pořád vyhrávali v těch
týdenících. to je dovopravdy jako tak. oni prostě takticky, třeba
ustoupili kousek, aby, mohli nabrat další síly a podobně ale, nikdy to
prostě v žádným žurnále nebylo, že by nějakou bitvu prohráli. to
neexistovalo.

LČ: a vy ste věděli, jak to bylo ve skutečnosti?

JH: no tak všelijaký byly zprávy. my sme to jako neměli možnost Londýn
poslouchat nebo něco, no ale, to víte v holičství, tam se promele teda
všecko. ten příde s tím a ten příde s tím a ten příde s tím, něco je
pravda, něco není pravda, že, tak to člověk prostě, a já sem bych ani
nemohl tak nějak říct, eh že bych v té době nějak přemýšlel, já nevím,
že by ta válka měla skončit, že by to prostě mělo být nějak jinak a
podobně, to člověk fakticky jako tehdy nechápal nebo nerozuměl nebo
prostě neměl možnost to nějakým způsobem konfrontovat nebo něco
takovýho, že.

LČ: a jak ste to teda vnímal, když ste věděl, že to není tak úplně
pravda, co se v těch dokumentech ukazuje?

JH: no tak, jak se říká...

LČ: že to je tendenční jako...

JH: to jako člověk si to prostě přebral ve skutečnosti to jako.

LČ: a takže vám ty titulky v němčině nepřišly nějak špatné, nebo
nevadilo vám to?

JH: ne, ne. člověk to bral jako samozřejmost, no tak oni tam chodili v
Židenicích bylo spousta Němců,

LČ: mhm

JH: my, co sme chodili, bydleli v takovém v takovém usedlosti menší, že,
a ty majitelé byli Němci, a tam sme měli dva jednopokojové byty a tak
sme tam byly dvě české rodiny a jinak to bylo velikánské hospodářství a
to byli Němci, oni chodili normálně do kina taky, že, ale většinou teda
chodili asi do té Slávie ((Kino Slávia Židenice)).

LČ: mhm a s tou slečnou ste chodil na jiné filmy třeba? nebo eh...

JH: no tak my sme byli, já nevím, asi třikrát v tom Světozoru
((Světozor)) a mám dojem, že právě jednou na tom na té reví ((revue)) a
mám dojem, že taky i na tom na tom stepaři. tehdy mě úžasně, jestli sem
to poprvé viděl prostě tancovat stop ((step)), že mě to tak prostě
hrozně zaujalo, teď, do teďkom si vzpomínám prostě na nádherné teda to
revoální film ((revue)) a hlavně teda to stopování ((stepování)) sem si
říkal, jak to je možné se naučit.

MB: a to je, vlastně, do jaké doby ste chodila do kina pravidelně?

LM: no jako študáci tak se tak se to dalo dalo říct, že sme chodili
jako ee ale i potom, když sme em byli ty em to totální nasazení a
tak dále, tak sme chodili ale hlavně do, jak se to menovalo? sto? do
Studia ((Studio)), to bylo vedle vedle em (.) jak to tam to tam
bylo, tam byla (..) dneska proti soudu, co je na Kounicové nebo
vlastně to není Kounicová, to je Burešova, ee tak ee tam byl
studentský domov, Masarykův studentský domov potom a nevím, jestli
tam není stále a vedle [toho]

MB: [jo jo jo] na té u té Botanické, [tam si myslím že to tam je,
mhm, mhm, mhm]

LM: [no je to Botanické mezi bota- Botanickou a a] tam to tou
spodní. a ehm tak tam sme hlavně chodili, protože tam to bylo
strašně, no přijatý pro studentskou a vůbec pro kapsu mladých lidí a
byly tam výborné české filmy. my sme zásadně, zásadně celou tu dobu
protektorátu nechodili na německé filmy.

MB: mhm, mhm

LM: vůbec vůbec ne. i když ty naše filmy voni kazili těmi ee titulky
německými a tak dál, no ale přesto sme chodili jenom, to to prostě,
ten odpor, tomu co bylo byl tak velký, že kdyby tam bývali nevim co,
tak sme tam nešli. stejně to bylo divadlo až až se zavřeli di-
zavřelo divadlo na Na hradbách jak se dřív říkalo Janáčkovo staré
divadlo ((Janáčkovo divadlo)), tak ee to převzala ee převzali Němci
a pak už sme tam vůbec teda zas, přesto že mi to hrozně sem
litovala, protože tam byly nádherné opery všeckých těch klasiků
německých a tak, no ale prostě sme Češi a nepůjdem.

LM: [no] takže a pak sme chodili eště do Alfy ((Alfa)), já nevím jak
už se to tenkrát jmenovalo si to vůbec nepamatuju. Alfa, která byla
ee která byla na ee na Poštovské.

MB: mhm, [jo já tady]

LM: [je to stále]

MB: mám, já tady mám napsanou tu Alfu ((Alfa)), no

LM: [ano]

MB: [my] eště vlastně ty údaje o těch kinech nemáme

LM: ano

MB: přesně [kompletní, ale mám to tady poznamenané]

LM: [no ano a pak sme] chodili do skaly ((Scala)) ale to se taky
menovalo jináč na náměstí na Moravském náměstí

MB: mhm, to se dřív menovalo ňák něco bio něco ((Dopz)), jo, [(já
tady ten název mám tak tak zvláštně)]

LM: [já nevím, já nevím,] protože nás jako študáky vůbec nezajímalo
((smích)) b- bych řekla kam jak se to menuje. já to opravdu
nepamatuju. a potom teda po válce se to menovalo menovalo skala
((Scala), ale myslím, že eště za toho protektorátu, že se to
menovalo, [psáno]

MB: [já tady mám]

LM: scala ((Scala))

MB: mhm že to byla skala ((Scala)) od roku třicet pět

LM: no

MB: a od roku čtyrycet osm už to pak byla Moskva

LM: to byla potom ano, to bylo přeměněné, no, ale ono se to eště
před tím nějak menovalo, na tom nezáleží.

LM: ne, my sme my sme ee Vesna, která byla teda, však možná že víte
eště všecko, co kolem Vesny je, tak to byla ee spolek založený ke
vzdělání žen. českých žen.

MB: mhm

LM: založený koncem toho devatenáctého století a tam se propagovalo
hlavně divadlo. a do divadla se a koncerty. protože dřív byly
symfonické koncerty na stadionu na jedničce, na Sokole Brno jedna
((Sokol Brno I.)) a ee no a ee v Besedním domě byly byly koncerty,
tam bývaly menší, spíš sólové koncerty, protože je tam menší sál,
ale tady my sme znali Rafaela Kubelíka ((Rafael Kubelík)), Talicha
((Václav Talich)), ee prostě sme, holky sme študačky tak sme sbíraly
autogramy, to já všechno doma mám. ((smích)) a hrozně si toho cením.
a ee tady v Brně byl brněnský dirigent Břetislav Bakala. známá známá
osobnost a jeho jeho sestra ee ona byla profesorkou, Antonie
Bakalová, měla takovou, takovou (byla taková přehnaná), ale to, co
ona nás naučila kolem kultury, ona nás měla na tom učitelském ústavu
ze zpěvu, tak my, když sme šli na koncert, než sme šli na koncert,
tak ona věděla, co bude, jak co vypadá a ona nás přesně upozornila
na všecko, takže sme věděli jak to poslouchat, ty skladby a bylo to
úžasné a já sem tady tomu zůstala věrná a my sme em tak už su sama,
už nemám manžela, tak večer nemůžu nikam chodit, ale my sme chodili
padesát let, sme měli předplatné do na filharmonii.

MB: mhm

LM: takže hluboce založení eee za- založení do muziky, tak no.

tady pokud se týká e tady návštěva kin potom e
z učitelského stavu, tak, jak vám říkám, to ani se nedá říct jako ee
to kino, spíš to bylo to divadlo, ty koncerty.

MB: mhm, mhm mhm

LM: tak tady už em sem neměla takový nějaký (.) přehled.