Citát
04.361
289:305
LŠ: no poprvé, no to už to bylo hned jak zač- eště aj byl němej
film, když sme chodili, my sme bydleli na té Kabátníkově, a tam byly
ee spíš kasárny,
LČ: mhm
LŠ: víte? jak jak potom tam byla ta továrna, že,
LČ: ano
LŠ: tak před tím tam byly kasárny. no a tak tam se hrálo, to byl
němej film a voni tam hráli vojáci,
LČ: aha, [takže v těch kasárnách měli?]
LŠ: [<víte> takovej doprovod], eště němej film, ano tam za padesát
halířů <sme> em chodili,
04.361
1235:1252
LŠ: no nic, to sme tam tak seděli a tř- někdy se jim přetrhl film
taky, že jo.
LČ: to si pamatujete takovou událost, že se přetrhl film?
LŠ: no kolikrát.
LČ: a co se jak to vlastně vypadalo.
LŠ: nic, zhaslo to, a tak sme museli počkat, no.
LČ: ale neděly se nějak...
LŠ: ne, nic se nedělo.
LČ: že by takže ani
LŠ: ne ne ne vůbec.
04.361
1647:1653
LČ: a tak vzpomněla byste si ještě na něco, o čem sme do teď
nemluvili? co by vás na nějakou konkrétní vzpomínku z kina třeba ee
ohledně toho přetrhávání pásu nebo cokoli.
LŠ: ale nic to nás tak ne ne nevadilo, víte, to sme brali jak
samozřejmost. tak vono to nebylo pokaždý, že, to nebylo pokaždý. ale
(.) byly to hezký filmy všecko.
04.361
913:941
LČ: a mluvil ste vlastně i o tom, z čeho se skládal ten program
projekce, byly tam vlastně nějaké přestávky?
JH: vždycky. ze začátku teda dokonce v té v tom v té Slávii ((Kino
Slávia Židenice)), tam byly vždycky dvě přestávky než se přemotal film.
LČ: mhm
JH: ty filmy prostě nenavazovaly na sebe.
LČ: a co se dělalo o těch přestávkách?
JH: no tak nic, tak koukalo se, dívalo se prostě na to a mezitím mám
dojem, že chodili něco s nějakýma takovýma těma burákama a takovými těmi
sáčky, nějakými, vidíte, teď mně to právě zaza- zapálilo, to sem
nevěděl, ta doba a to bylo právě mezi tím. až potom teda v tom Světozoru
((Světozor)), tam už teda byly ty filmy, že to jelo pořád, tam už ty
přestávky nebyly. ale v té Slávii ((Kino Slávia Židenice)) určitě.
LČ: a vzpomněl byste si, že třeba došlo k nějakému přerušení pásu nebo?
JH: jo, to se stávalo, to bylo dost často.
LČ: a jak na to lidé reagovali?
JH: no nic, to se vzalo jako samozřejmost a jéé , rožnul se sál, chvilku
se počkalo, to se to jelo, to jako vždycky to teda mělo odezvu takovou v
tom sále že, ale že by někdo jako nadával nebo něco, protože to byla
samozřejmost tehdy.