Citát
09.376
535:539
LČ: a kam ste si kupoval lístky?
JH: no tak, když sem byl sám, tak do toho prostředního, že jo, když sem
byl s <děvčetem, tak do toho třetího>, pořadí, ale kolik sem platil,
nepamatuju se, absolutně ne.
09.376
557:574
LČ: a potom, když ste se teda potkávali s těmi kamarády po filmu nebo
před filmem, o čem ste si povídali?
JH: no tak většinou před filmem.
LČ: většinou před filmem ste si povídali?
JH: nó, protože po filmu, to prostě se otevřely dveře a každej vypadl,
to už to se šlo přímo do ulici tam vycházelo ven.
LČ: pak už ste se nebavili o tom filmu?
JH: tam už sme se s nikým neviděli, a taky málo kdy sme se, poznali sme
se, ale neseděli sme vedle sebe, že.
LČ: mhm
JH: takže potom, jak se vešlo do kina, tak už potom nebylo...
09.376
1098:1106
LČ: mhm a s tou slečnou ste chodil na jiné filmy třeba? nebo eh...
JH: no tak my sme byli, já nevím, asi třikrát v tom Světozoru
((Světozor)) a mám dojem, že právě jednou na tom na té reví ((revue)) a
mám dojem, že taky i na tom na tom stepaři. tehdy mě úžasně, jestli sem
to poprvé viděl prostě tancovat stop ((step)), že mě to tak prostě
hrozně zaujalo, teď, do teďkom si vzpomínám prostě na nádherné teda to
revoální film ((revue)) a hlavně teda to stopování ((stepování)) sem si
říkal, jak to je možné se naučit.
08.375
171:174
LČ: a jaký byl rodičů názor na film a na kina?
JH: no tak zamilovanou tatínkem byla Anny Ondráková, to jak se prostě
hrál film s Anny Ondrákovou, tak to se šlo. to se třeba <šlo i dvakrát>,
08.375
175:181
rodiče prostě byli normálně nevystudovaní, že,
takoví z těch prostředních vrstev, že, protože jeho tatínek byl stolařem
a maminčin tatínek byl nějakým mistrem v té textilce nebo něco takovýho,
takže nějaký velký vzdělání, měli prostě základní vzdělání a ten náhled
prostě byl (vytvořen), když se jim to líbilo, tak to byly hezké kina a
když se jim to nelíbilo... ale chodili sme i jak se říká na hezký i na
škaredý.
08.375
804:811
LČ: a bylo to pro vás důležité, jestli byl barevný, nebo přišlo vám to
něčím zajímavější?
JH: no dovedete si představit, jakej to byl pohled na to vidět barevnej
film? to prostě bylo něco senzačního, jo. já si, vím, že to bylo drahý,
že sme, že sem na tom teda byl a myslím, že i s tou děvčicí a, a to bylo
úžasnýho něco, to si člověk jako teď nedovede představit, když vidí
všecko <barevně> ((smích)).
08.375
849:854
JH: no za prvý, abych se mohl zasmát, já jsem měl hrozně rád em filmy
veselé, jo. pokud to byl takovej film, kterej jak se říká vzal za
srdíčko, tak mám dojem, že jsem i uronil nějaké to srdíčko, prostě
člověk to prožíval dovopravdy to prožíval, hlavně v takových těch
třinácti štrnácti letech, jó. potom později už to člověk jako měl už
takovej určitej odstup od toho, jo.
08.375
468:474
JK: (já) buďto sem šla do kina, anebo tam sem tam nešla (.) a když
sem tam šla tak (.) zase s určitou představou
LG: mhm
JK: že to bude vážný film, že se tam asi pravděpodobně bude jednat o
tom a o tom že? a hotovo.
08.375
513:544
JK: no tak za prvé se o tom mluvilo doma se o tom mluvilo
LG: mhm
JK: mluvilo se s přáteli o
LG: mhm
JK: o těch filmech, že? a co ještě? (..) nic nic nic zvláštního tam
nebylo, ale říkám, buď to film dobrý
LG: mhm
JK: tak i ten mladý člověk na to rád šel, ale jeden z těch takových
těch známých filmů na které se chodilo v s-
LG: mhm
JK: v uvozovkách tak to byl ten film (jé jestli) já si ještě
vzpomenu jak se menoval (..) jak se menoval? (..) Bílá nemoc
LG: Bílá nemoc mhm
JK: Bílá nemoc, tak to byl takový stěžejní
LG: mhm
JK: (promítaný) film
LG: [a mhm]
JK: [Bílá] nemoc
08.375
546:567
LG: vy ste říkala, že ste teda chodila na ty dobré filmy a kdybyste
mohla říct e co ten film jakoby musel být, aby byl nazván tím dobrým
filmem? jakoby co bylo podle vás dobrý film?
JK: mu- musel by mě zaujmout
LG: mhm
JK: něčím
LG: jo (.) a ee měla ste nějaké oblíbené herce nebo herečky?
JK: asi že jo, ale
LG: [nevzpomenete (si)]
JK: [že bych] to tak přesně s- mohla
LG: mhm
JK: určit kdo který film ( ) nebo který herec to byl to a- to ani
nevím