Citát

ale za první republiky byly
židovský kina, kam chodili Židi. mám dojem, že to Excelsior, zrovna,
co sem o něm mluvil, že to bylo takový židovský kino.

JV: a před válkou třeba na americké nebo anglické, francouzské,

CN: jo, King Kong myslím, to to byl ňákej takovej film vo orangutanovi,

JV: hm

CN: em tam sem, tam sem byl, ale myslím jako nevědomé dítě, takže, i
když teda to muselo bejt hrozně zajímavý, tak vím jenom, že rodiče si o
tom povídali, nebo že v příbuzenstvu se vo tomhle filmu právě mluvilo
jako americkým filmu, nebo o zahraničním ňákým víc, kromě těch
grotesek, a té širly templ ((Shirley Temple)), což byla hraná věc,
nevim.

JV: a zeptala bych se na první otázku, jestli si vzpomínáte na svou
první návštěvu kina.

CN: která byla první, to nevím. ale jakej byl můj první pocit nebo
úchvat filmem, to byla širly templ ((Shirley Temple)) samozřejmě, byť
nevim, jak se ten film menoval, ale eště si některý scénky dovedu
představit, to asi sem vplul do takové všeobecné sentimentální reakce,
dojem- dojemná fabule toho filmu ňáká,

JV: hm

CN: kde ta holčička měla takovou skleněnou kouli, kterou když pohnula,
tak padal sníh, ale vono to vybavovalo ňáký, ňáký její smutný
nostalgický vzpomínky na něco, na domov nebo na něco, co prostě už
postrádá,

JV: hm

CN: takže tohle to byla, bylo to takový, takový opravdu, taková jemná
emotivní jaksi stimulace k tomu, zamejšlet se nad nad ňákým sirotkem,
nebo nad takovou ňákou existencionální situací dítěte bez bez opory,

JV: hm

CN: bez budoucnosti nebo tak. to si nejsem, dokonce vim, kde sem to
viděl. to bylo v kině dnes neexistujícím teda.

JV: a ve kterém víte?

CN: vím. to se menovalo kino Central, a bylo to na náměstí Svobody.

JV: hm dobře. a to [bylo]

CN: [a to byla] jedna, a druhá taky, taky americká zřejmě, záležitost
byl nějak- nějaká asi dysnyjovka ((Disney)), byla to pohádka o vlku a
kůzlátkách. to byla vůbec první groteska, kterou já sem viděl, a byla
vydatná, dokonce ještě si pořád pamatuju ňákou písničku, kterou tam
zpívali, a muselo to bejt teda, no že by to bylo dabovaný, to by snad
nemohlo tehdy, to ne. ale ta písnička byla Dej si pozor na vlka, ta
melodie se mi pořád ještě dokáže vybavit.

JV: hm

CN: možná že tam byla aspoň nějak ta ta, ta píseň v nějakým překladu.
to prostě sou záhady, který já už nedokážu dneska,

JV: hm

CN: spolehlivě em vyložit, nevim.

JV: hm dobře.

CN: a bylo to teda opravdu v tom období na něž se ptáte, do těch mejch
deseti let. em to byla ještě vlastně první republika myslím.

JV: dobře. a myslíte, že tyhlety filmy vás nějak ovlivnily? nebo měly
na vás nějaký...

CN: no em jistě jo. i to, že si je pamatuju jaksi je to, vyvolává to ve
mně nějaký estetický resonance, že, a a právě zase ta první věc, o níž
sem tady mluvil, s tou holčičkou širly templ ((Shirley Temple)), to
jaksi zase vyvolávalo zase takovej, dispozici k solidárnímu cítění vůči
někomu kdo, kdo trpí. samozřejmě že to bylo velice velice teda tak
efektně uděláno, aby to právě to dojetí vyvolávalo u diváka, ale jo, já
myslím, že to byla jistá etýda ((etuda)) takovýho empatickýho em
pohledu na, na svět.

JV: a myslíte, že to třeba bylo populární i mezi vašimi kamarády
tyhlety filmy?

CN: to určitě jo. určitě.

JV: a třeba ste si o tom nějak povídali? nebo...

CN: těžko říct. a potom do těch deseti let, to asi ňáký takový
rozhovory, to to bývaly jenom takový bodový, že jo,

JV: hm

CN: že sem včera někde byl tak, ale aby se šlo do ňáký analýzy nebo,
nebo ňáký takový posouzení věcný, to sme asi nevedli. pravděpodobně s
rodiči, možná sem vo něčem takovým musel mluvit, to určitě jo,

JV: hm

CN: jináč se u nás doma, zejména s maminkou sme vedli rozhovory, jakýsi
její komentáře, nebo,

JV: hm

CN: nebo vysvětlení, asi sem taky hned všemu nerozuměl, protože
vopravdu to byly jedny z mejch prvních filmů, na ty úplně první si
nevzpomínám, možná e to byly tyhlety,

JV: hm

CN: a že to chtělo ňákej takovej interpretační eště po- pokus od
maminky.

JV: a ona vám třeba nějak doporučovala filmy?

CN: to je všecko možný, ale to už si ne- nevybavím. to si nepamatuju.
snad se najde někde někdo starej, kdo eště taky něco o tom, kdo by si
pamatuje více. zejména tam, kde by se v rodině na filmovou kulturu
kladl důraz. u nás myslím že to byla jakoby taková trošku samozřejmá
spontánní věc, která se moc nepromýšlela,

JV: hm

CN: nebo nevyhledávala em ňákým systémem, kterej bychom si stanovili.

JV: hm a teďka bych se zeptala na to, když ste byl na těchto filmech,
na které si teďka vzpomínáte, tak s kým ste tam byl, jestli si na to
vzpomenete.

CN: ano, to sem určitě byl s maminkou.

JV: hm

CN: v tomto věku sem chodil asi nejvíc s maminkou. tatínek měl takový
trošku mimo rodinný zájmy, a em jaksi odbočky, ten myslím že se mnou do
kina nikdy nešel, on taky myslím, vůbec nevím, jakej von potom, tos to
brzy zem- teda se zastřelil přesně řečeno. em jestli něco četl nebo
jestli měl ňáký jiný kulturní em dřívější zkušenosti, to nevim. byl to
spíš takovej úředník, kterej si hleděl své práce, velmi spolehlivě v
tom oboru, ale, ale matka pěstovala spíš teda múzy,

JV: hm

CN: v takovým lidovým smyslu.

JV: em a teďka bych se zeptala, vy už ste mi to vlastně částečně říkal,
em jak často ste do těch svých deseti let chodil do kina. jestli to
tedy bylo taky jednou měsíčně, nebo myslíte, že to bylo jinak?

CN: do těch deseti let si dovedu představit, že to nebylo jednou mě- že
to bylo trošku řidší.

JV: hm

CN: opravdu myslím že teda, právě to toto byly filmy vyloženě dětský,
myslím že na takový filmy, který zpravidla sou určený em obecnému
diváctvu, že tyhlety filmy pro dospělý že, že prostě nenapadlo maminku
aby, aby mě ňák takhle k nim otevřela cestu.

JV: ani třeba dyš někdo dělal v tom kině...

ZP: ne.

JV: bordel, nebo tak...

ZP: ne. ne ne ne, mm žádnej em žádnej jaksi jak řikám, tehdy byla
taková asi ta mládež, nebo aji dospělí, byli ukázněnější takoví, než
sou teďka, aj dospělí se mi zdají, že byli tehdá, měli jaksi em
vyšší kázeň než mají než mají teď.

JV: ano. em byl ste někdy přítomen promítání filmů v domácnosti? že
by někdo třeba vlastnil projektor?

ZP: my sme měli projektor.

JV: vy ste měli projektor.

ZP: bratr. v pětatřicátým roce, než otec zemřel, na Vánoce dostal
projekční přístroj Kodak osum, cine osum to bylo, a měl k tomu i
kameru. ne, jo, jako přijímací přístroj měl k tomu, takže sme em
byly k tomu aj sme dostali dva filmy, jeden takovej cestopisnej
krátkej film a jednu grotesku. tu grotesku si moc nevzpomín- mám
dojem, že to byl nějakej miky maus ((Mickey Mouse)), ale to, mám
dojem, že to byl miky maus ((Mickey Mouse)). a to byl nějakej
takovej cestopisnej film vo nějakejch exotickejch zemích na tom
druhým, ale s- em filmovalo se, že brácha ne, brácha byl malej, ale
rodiče nebo někdo filmoval, tak ty filmy se promítaly.

JV: ehm, a kde ste nebo kde získával materiál na to filmování?

ZP: to se dostalo. normálně v obchodech byl film, kterej se jako na
osmičku, na rozměr osum milimetrů se dostal. je šestnáctka, jestli
víte, a ta se dělila, takže perforace byla vždycky u té osmičky jen
na jedné straně. samozřejmě to bylo němý, to nebylo ozvučený, že.

JV: a pučoval si třeba někde filmy, jako z nějaké půjčovny nebo
odněkaď?

ZP: ne.

JV: a kde...

ZP: ale byly em myslim že to existovalo, že se mohly teda pučit s-
nějaký ty grotesky a vim, že se teda mohly koupit, že sme ty dva
filmy měli koupený, takže se koupit mohly. esli se pučovaly nebo
nepučovaly, to si nevzpomínám. my sme je nepučovali.

JV: em kde kde koupil ty dva filmy, vzpomete- vzpomenete si na to?

ZP: v Brně bylo několik takovejch obchodů s filmovým materiálem,
jeden byl na jak je Jakubský náměstí, tak tam na rohu, možná že je
tam doposuď. a druhej byl na Masarykový, tam jak je Zelnej trh tam
jak se scházelo tak tam byl taky obchod s filmovým materiálem, tak
se to normálně se dalo koupit, v krabičce plechové se dalo to
koupit. teďka nevím jak to jo jo jo jó, do té kamery to byl Kodak,
ta kamera, tak tam se zakládala celá ta šestnáctka, dyš se dyš se em
jaksi spotřebovala ta jedna půlka, tak ta kazeta se takle vobrátila
a přijímalo se teda na tu druhou polovinu. a pak dyš ste to dala
vyvolat, tak voni to rozřízli a už vám dost- dostala ste teda em
filmosmyčku jenom.

JV: ehm.

ZP: ale kupovalo se to jako šestnáctka.

JV: ehm, dobře. a ještě by mě zajímalo, při jaké příležitosti se
potom ty filmy pouštěly?

ZP: při rodinných oslavách by se dalo říct, dyš se sešla teda nějaká
akce, dyš byla voslava nějakých narozenin nebo něco takhle, tak se
promítal film. dyš em jeden ten film si pamatuji. eště, jak vám
řikám, to bylo o Vánocích, dyš sme to dostali, dyš brácha to dostal,
otec devátýho ledna zemřel nato, jo, čili otec už na žádném tom ob-
na tom filmu nebyl, ale em všelijaký výlety se filmovaly, dyš se šlo
n- na výlet, tak se filmovalo. vim, že brácha byl na em v takovym
táboře, my sme měli my sme měli takovýho šoféra, vlastního šoféra,
kterej když potom otec zemřel, tak em vo prázdninách to bylo em em
jeli tábořit do údolí do údolí pod Ketkovskej hrad, to je Jihlavka
myslim, jestli se nemejlim, nevim jestli Jihlavka nebo Oslavka. em
tak myslim Jihlavka je to. pod Ketkovskej hrad, tak sme ho tam byli
navštívit a tak vim, že z toho s- byl film, jo. anebo dyš sme se
loučili potom s tou Zastávkou ((Zastávka u Brna)) a pekla se
živánská, víte co to je, na rožeň se dalo to maso no takhle a tomu
se řikalo živánská pečeně a tak to, tak to se při tom rozloučení se
to peklo, tak z toho byl film. nebo je eště dodneška ek- musí, možná
existuje. protože ten přístroj, to dostal bratr, možná že teda ten
se vodstěhoval potom v Praze, skončil teda potom v Praze, tak možná
ten film tam ještě existuje.
JV: ehm, dobře, a to ste teda pouštěli em ty filmy, který ste si
sami natočili...

ZP: ano.

JV: a ty filmy, který ste si koupili ste si pouštěli nějak?

ZP: ty byly jenom ty dva a ty byly už tak vohralý, že, ty už sme si
nepouštěli.

JV: ehm.

ZP: sme pouštěli ty filmy, kerý sme si natočili sami.

JV: dobře, a jak to bylo asi často, jak ste si pouštěli ty filmy
sami?

ZP: tak při příležitosti, řekněme tak jednou za půl roku.

JV: ehm, dobře. a to teda bylo mezi rodinou, nebo ste na to zvali i
přátele?

ZP: ne, ne, to byla vždycky jenom rodina.

JV: ehm.

ZP: a byl to vždycky takovej svátek, protože to chvilečku trvalo,
než se to nainstalovalo, že, vobsluha toho přístroje byla ta- měli
sme teda i projekční plátno, to perličkový, jo, že se to promítalo
na to, byly to takový no, em samozřejmě že sme neměli titulkovač,
neměli sme zařízení pro sestřih toho filmu, to bylo všechno
nesestříhaný, to sme na tom neměli možnost teda to sestříhat. tak
jak se to namo- nafilmovalo, s chybama,a bohužel vim, že i při tom
vobracení toho em té kazety se to někdy trošičku vosvětlilo, že to
bylo uplně ven, takže na tom byly takový ty závoje bílý na tom byly
vidět.

JV: dobře, a je nějaké kino, do kterého ste naopak nechodil? nebo
nechtěl chodit?

ZP: eem eem, ne. že bych tak apriori sem si řekl, že toto kino mi
bylo nes- nejsympatičtější a toto sympatičtější, ne. chodili sme
hodně do toho na ten Stadion, a aj sem tam sme byli teda tam onde
nebo aj vybírali sme si kde hrá- vim, že sme chodili třeba aj do eh
kin eh v těch předměstích, do těch předměstskejch, když sme viděli,
že třeba premiérový kino sme nestihli v těch premiérových, tak se
chodilo, já vím, že sme jednou jeli do Tuřan třeba na nějakej film,
už si nevzpomenu na kterej, ale byli sme až v Tuřanech.

JV: dobře, a když teda říkáte, že ste chodil často do toho Stadionu
((Stadion)), em, má to nějaký důvod, jako proč ste chodil zrovna...

ZP: byl blízko, ten vstup, protože tam byly ty to sme chodili na ty
dětský představení, tam se hrá- a byly normálně i večerní
představení. tak na ty večerní představení sme jako děcko nechodili,
ale pak už jak sme byli dospělí, tak to tam chodili aj na ty večerní
představe- em (měli sme) eště kromě, to musím říct, eště kromě toho
em Stadionu ((Stadion)) sme měli Studio, dneska Kino Art, to bylo
taky naše voblíbený, protože bylo to taky blízko. a bylo, to Kino
Art bylo tak em abych řekl mně dost sympatický. nevím proč, vono
bylo menší to kino, myslím taky tam byla rovná podlaha, to bylo to
sympati- em měl sem k tomu tam jakejsi vztah, k tomu kinu, Studiu
((Studio)), dnešní Art.

JV: dobře.

ZP: občas sme chodili do Lucerny ((Lucerna)), to je taky blízko, a
někdy sme jeli do toho Králova Pole, to bohužel nevím už jak se to
kino jme- jmenovalo v tom Králově Poli. už ho taky zrušili, tam byly
dvě kina, ten Jadran, ale předtím vlevo bylo ještě jedno kino ((kino
Union)), to nemáte v přehledu?

JV: dobře. a měl ste nějaké oblíbené kino, do kterého ste chodil
častěji?

ZP: kromě do toho do toho Stadionu ((Stadion)) sme chodili do té
Moderny ((Moderna)). to bylo na té na tom Dominikánskym náměstí,
myslim že ten palác se dneska pořád jmenuje Palác Moderna, nebo
beta, Beta pasáž se tomu řikalo, byl Alfa pasáž, a tam byla Beta
pas- dneska je to zavřený, vono se to nějak bourá nebo se to, je to
v havarijním stavu ten, to.

JV: ehm, dobře. a ještě bych se zeptala, jak ste si vybíral
konkrétní film, na který ste šel? kde ste o něm zjistil nějaký
informace? nebo jak ste se o něm dozvěděl?

ZP: tak sem spíš chodil em by se dalo říct skoro na všechny filmy.
jak řikám, sme tam chodili třikrát, štyrykrát nebo i víckrát týdně,
takže sme absolvovali skoro všechny filmy. co se hrálo, tak sme na
to šli. že sme si moc nevybírali. že sme šli na všechny filmy, na
kerý se em dalo jít.

JV: a vy ste věděl dopředu, na který dete film, nebo ste...

ZP: ne, to sme věděli.

JV: ehm. to sme věď- věděli em protože tak jak sou dneska plakáty,
tak byly tehdy plakáty s programama kin, a že sme si vybrali tady
tenhleten kin- film že do toho kin- kina pujdem. programově sme šli,
ne náhodně.

JV: takže z plakátů ste měl ty informace.

ZP: z plakátů sme měli ty informace. jednak z plakátů, jednak pak z
toho taky, že těch, jak sem vám řikal, že promítali ty ukázky a že
tam bylo napsaný vždycky náš- budem promítat ty a ty filmy, že tam
dycky ten program v tom filmu byl, že sme si to zapamatovali a potom
sme teda řekli tam bude ten film, tak na to se pudem podívat.

JV: em takže em vy ste vlastně, mě by teďka zajímalo, jestli ste em
šel přímo na ten film, anebo jestli ste si vybral teda jiný film
kvůli tomu, že ste chtěl jít třeba do toho Kina Art, co je dneska,
že ste měl rád to kino, jesi byste šel na jiný film, kerý vás zas
tak ani nezajímal?

ZP: ne, ne. dyš sme se vybrali film, tak sme šli na to, ať to em
bylo třeba někde. jak řikám, dyš sme nestihl- chodili sme skoro na
všechny filmy, kerý v Brně se promítaly, to můžu říct. a dyš sme
nějakej nestihli v těch premiérovejch kinech, tak sme šli teda na
nějakej ten na někde, kde se to pak promítalo někde na předměstí. a
my sme to stihli, sme skutečně byli takoví filmoví fandi. em nic
jinýho nebylo, že. co divadlo, koncert, až potom co sem rozum bral,
tak sme chodili nejenom na všechny divadelní představení, na všechny
činohry, na všechny operní představení, operní operety moc ani né,
ale chodili sme taky skoro na všechny koncerty co bylo. do toho
divadla sme chodili na študentský slevy, to byly takový slevenky,
sme chodili vždycky dozadu na bidýlko až, to bylo uplně vzadu, tam
se chodilo za starý peníze, za pět nebo za deset korun se tam
chodilo.

JV: ehm, em a bylo při výběru filmů důležitý, jaký v tom filmu hraje
herec?

ZP: o jo, to sme si vybírali, protože sme měli em jaksi oblíbený
herce, že. dodneška můžu teda menovat ty v ženský roli, golovou
((Nataša Gollová)), Adinu Mandlovou ((Adina Mandlová)), Lídu bárovou
((Lída Baarová)), Glázrovou ((Marie Glázrová)), em, no bylo jich
hodně.

JV: Vášovou ((Marie Vášová)) tady ještě zmiňujete.

ZP: Vášovou ((Marie Vášová)), bylo jich víc s- Stela Zázvorková s-
ne, kdepak, Stela Zázvorková ne, a eště jedna, vona nedávno hrála,
jak se menuje, taková stará pani?

JV: Štěpničková?

ZP: ne Štěpničková, ale ěště jedna, no já už si nevzpomenu. eště
teďka nedávno hrála.

JV: hm. to už...

ZP: Zita Kabátová!

JV: jo, Zita Kabátová.

ZP: Zita Kabátová, a z těch mužskejch herců, co byly teda čeští
herci, jak říkám, Hrušínský ((Rudolf Hrušínský)), em Marvan
((Jaroslav Marvan)), Plachta ((Jindřich Plachta)) z těch komiků.
Burian ((Vlasta Burian)).

JV: hm. a můžete říct, proč pro vás tito herci byli zajímaví?

ZP: em nebyli zajímaví. oceňovali sme jejich herecký výkony.

JV: herecký výkony, a...

ZP: byli skutečně em ta em škála em hereckejch výkonů byla velmi
široká. už sme tehdy dokázali vocenit špatnýho herce vod lepšího
herce. musím říct, že ta Mandlová ((Adina Mandlová)) žádná velká
herka nebyla, jo. kdežto ta Zita Kabátová jo. nebo aj mezi těma
většinou herci byli vynikající, jo, to bylo ty, co se menoval
Stanislav em najman ((Stanislav Neumann)), jo, Ferenc Futurista,
Emil fi- Fiala ((Eman Fiala)), těch tam bylo spoustu a to byli
výborní herci. mezi těma ženskejma, tam už taková ta úroveň nebyla.
ty už moc dobře nehrály. aj ta Lída bárová ((Lída Baarová)), eem.

JV: ehm, dobře. a rodiče teda chodili do kina, vaši?
ZP: moc ne.

JV: moc ne.

ZP: to se moc tehdá jaksi nenosilo, em, jak řikám, žili dost takovým
společenským životem. já vim, vzpomínám si pořád, že u nás byli
nějací hosté. hrálo se, hráli karty, hráli komondo, em, musíte si
uvědomit, em, v em první republika, em tehdá to byla vesnice nebo
městys, to už byl, to už si nevzpomínám, ten Zbýšov nebo ta Zastávka
((Zastávka u Brna)), tam byla společnost těch em inženýrů a těch
kolegů otcových, a ty se scházeli dohromady buďto u nás, anebo někde
jinde a žil se takovej dost společenskej život. to už dneska
neexistuje ((smích)).

JV: hm.

ZP: a eště vám můžu říct to, že em nebylo žádný, že by se sešli a
byli nějaký pilo se nějak moc alkohol nebo se nějak moc hostilo,
vobyčejně se sedělo, (utkvělo mi), že kouřili, to vím, že tam bylo
vždycky zakouřeno, ale esli se nějak moc pilo víno nebo nějakej
tvrdej alkohol, to nevím, ale vím, že otec teda vždycky po jídle s
matkou si otvírali sedmičku vína a tu dycky vypili.

JV: ehm.

ZP: pivo ne, víno pili.

JV: hm, dobře, tak tady bych měla ještě dotaz k té slečně
vychovatelce.

ZP: ano.

JV: em, jestli vybírala filmy ona, nebo kdo vybíral ty filmy, na
který jste šli.

ZP: to bylo akorát, já si vzpomínám akorát ten jeden film, a to asi
vybrala ona. na víc filmů si nevzpomínám, myslím, že to byl Jánošík,
ale dobře už si nepamatuju, bysme se museli podívat někde jestli,
byl to němej film eště.

JV: hm, a dál s váma teda už nechodila do kina, potom v tom Brně?

ZP: v Brně ne, vona zůstala v tom Zbýšově, tam se provdala, my sme
se přestěhovali do Brna, zůstali sme tady jako sami, bydleli sme
v domě, kde matka měla svoji sestru, čili naše, moje teda tam byd-
bydlela, tak sme se stýkali s ní, vona měla jednu dceru, my sme byli
dva kluci. ale ona s náma moc nechodila, vona byla vo sedum roků
starší než my, tak už byla to taková slečna, tak s náma klukama
mladšíma už se moc nebavila, tak sme chodívali my s bratrem sme
chodívali sami. a to vim, to sem tam taky napsal, že to bylo na
Stadionu ((Stadion)) tady na Kaunicově ulici, tam bylo kino Stadion,
se menovalo, pak se to předělalo, menovalo se to Dukla, pak z toho
udělali to nahrávací studio rozhlasu a tam se chodívalo, to bylo
nejbližší kino, bylo takový dost moderní, však to sem tam taky psal
myslím, a tam sme chodívali každou sobotu sme tam chodívali na
dětský představení vodpoledne, za korunu nebo za dvě.

JV: ehm.

ZP: a vůbec, ty ceny tehdá těch vstupenek tehdá nebyly vo moc větší,
já si tak vzpomínám byl nejmíň byly dvě kor- nebo štyři koruny, šest
korun, osum korun, to už se chodilo do lóže.

JV: ehm, a vy ste chodil do lóže?

ZP: ne, em, to víte, matka jako vdova, neměla moc peněz, em musela
se hodně jaksi uskrovnit po tom, co žila jako pani ředitelová a
potom jako vdova, tak se musela dost uskrovnit, tak sme měli moc
málo, já vim, že měla matka penzi tehdá, předválečnejch peněz musim
říct, že to bylo tisíc korun na sebe a na nás každýho dostávala dvě
stě padesát korun, ale jakejsi milodar, z té Rosické báňské
společnosti dostávala taky tisíc korun. tak měla všeho všudy na
celej měsíc měla dva tisíce korun, dva tisíce korun, a z toho štyry
sta padesát sme dali za byt, čili zbylo nějakejch těch patnáct set
na všechno možný.

JV: ehm, dobře, a když sme u těch lóží, vzpomenete si, jaká
společnost chodila do těch lóží, nebo kdo si kupoval ty dražší
lístky?

ZP: obyčejně milenci.

JV: <jo?>

ZP: tam se moc nechodilo, protože se řikalo tam byly dycky
(tapisérie) se řikalo, tam sou blechy, jo, tak sem nechodil, ale
možná to pravda nebylo, jo. ale většinou to byly takový lóže, kde
byly štyři místa, že, a většinou jak říkám tam chodili milenci, my
sme teda do lóže málokdy, že bysme šli do lóže, ne, em.

JV: ehm.

ZP: ale byly v těch kinech, jednotlivejch, ty lóže byly. jako pod
balkónem dycky byla taková skupina jako lóží a tam.