Citát

ale máte pravdu,
to bylo před válkou ta Sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)), to
vim, že nás vzali, že to bylo ve skale ((Scala)), že se to
promítalo, a že to bylo před válkou, ale na tom sme dvakrát nebyli.

ale za první republiky byly
židovský kina, kam chodili Židi. mám dojem, že to Excelsior, zrovna,
co sem o něm mluvil, že to bylo takový židovský kino.

CN: vono potom zejména když bylo stanný právo, který se, bylo dvakrát,
že, v té době, tak to byl důvod ke zvláštní opatrnosti, a opravdu sme
byli asi sledováni, a byly dokonce za velmi jednoduchý jaksi projevy,
né úplné z- jaksi totožnosti s tím německým pohledem třeba na
hajdrichovskou ((Heydrich)) záležitost, prostě tresty smrti padaly
úplně, úplně snadno, takže tam asi by rozhodně nedošlo k tomu, že by
někdo v kině, byť jenom před sousedy, dal najevo ňákej, třeba pochybnej
em úsudek o tom, co v té, v tom týdeníku bylo nebo tak.

JV: hm

CN: to se, to se neslo s takovou mrtvolnou jaksi pasivitou, že to musí
holt tam být, ale neztotožňovali sme se s tím, ani sme s tím nijak
nezápasili.

JV: hm a byl třeba, viděl ste někdy, že by se v kině hajlovalo, když se
na plátně objevil třeba Hitler, nebo...

CN: to asi ne, ale jestli to, jestli se nepletu, a byla ta em některá
představení školní, třeba k nějakýmu výročí, Hitlerovu asi, no tak
nevylučuju, že když se, když se hrála pak německá hymna, no, nevim
nevim, vo hajlování vím jenom jednou, že sme v gymnáziu museli na
školním dvoře hajlovat, když přišel ministr školství Emanuel Moravec
na, na vizitu, na vizitaci té školy, ale em nedo- je možný, že i, že i
v kině při em ňáké takové slavnostní příležitosti, když se hrály
německý hymny, že se, rozhodně se stálo v pozoru. že by se hajlovalo
teda, to teďka si neuvědomuju, ale em ale jakási taková vynucená pocta
těm symbolům, teda tý hymně, to byly vlastně hymny dvě, to horst vesl
líd ((Horst Wessel Lied)) a dojčland líd ((Deutschland Lied)), vobě dvě
se někdy ozývaly, tak rozhodně tam byla taková přísně kontrolovaná teda
disciplína, která si netroufala dát najevo ledabylým, takovým
reagováním, že to nebereme za své, tam se muselo všecko teda srovnat,
aby to bylo

JV: hm

CN: podle, podle toho nacistickýho vzoru.

é okupace, dyš sme neměli
možnost vidět tu západní provenienci, tak že nás to dost jaksi
vadilo, že sme byli odkázáni jenom na ty na ty český na na ty
německý. možná že to, tam píšu em ty toneli ((Tři Tonneli -
neidentifikováno)), není nepíšu to tam? a že to byl myslím italskej
film, to byl nějakej film z cirkusovýho prostředí, možná že to byl
italskej.

JV: ano...

ZP: ( ) co?

JV: ano, o těch akrobatech.

ZP: že to byl vo těch akr- a že to byl italskej film. ale jiný filmy
si nevzpomínám, že by byly. skutečně americký nebo vůbec západní,
anglický, francouzský filmy.

tak sme chodívali
většinou s bráchem. s děvčatama eště ne, sme byli mladí na děvčata.

JV: ehm, a ještě bych se zeptala, když ste si zapisoval ty filmy,
tak v kterých letech ste si to zap- zapisoval asi, kolik vám bylo
třeba?

ZP: nó, to bylo během té války, že. tak to do toho pětaštyrycátýho
roku, do toho pětaštyrycátýho roku, to mi bylo nějakých těch
třináct, čtrnáct, patnáct let.

JV: a třeba dělali to taky vaši přátelé? něco podobného?

ZP: ne, nevzpomínám si. nevzpomínám si.

JV: ehm.

ZP: myslím ani brácha si to nepsal, že sem to psal sám.

a to už ročník
štyrycet jedna, který byl hluboce v protektorátě, em vlastně už dva
roky to probíhalo v takový atmosféře, kdy pokud by byl nějakej důvěrnej
em a vlasteneckej komentář, tak to asi by nám profesoři ve třídě nebyli
řekli.

JV: hm

CN: ale na film jakožto umění, to myslím že teda ještě sme byli příliš
malí na to, aby nám, aby docela takovou širokou oblast em otevírali,
ale je pravda že, ale to už sme zase v tom protektorátním období spíš,
em ve škole obecné tam myslím o filmu nikdy nějaká řeč nebyla,
nevybavuju si to, možná že to bylo i tak že, že někteří žáci na to ani
neměli peníze, nebo já nevim, že tam byla taková jako ten standard
návštěvy biografu a tak, že se nedá předpokládat natolik, aby ten
učitel na té obecné škole, aby vo tom mlu- hovořil jakoby ke všem, jako
o věci, která by měla být společná, společným zájmem, em ne,
nevzpomínám si, že by někdy, až do té čtvrté třídy obecné, nebo v tom
prvním, v té první takzvané třídě hlavní školy, to byla ta měšťanka, se
jmenovala hlavní škola, tam s náma o tom niko nemluvil. a protože pak
už běžel ten protektorát, tak já si myslím že, že se em raději pokud by
to bylo velmi aktuální, tak že se tomu všichni raději vyhýbali než aby
riskovali veřejnou nějakou výzvu něco zhlédnout nebo něčemu rozumět
trošku.

JV: takže ani za protektorátu vám neříkali nic.

CN: učitelé ne. ne, ale vodili nás do kina,

a potom teda těsně po
válce, když přišly nějaký anglický filmy, a to už mně bylo patnáct, to
už mně nebylo možná, a vás zajímá myslím jenom údobí do pětačtyřicátýho
roku, takže to pak ty ty robin hůd ((Robin Hood)) a, a myslím Kniha
džunglí, dva takový barevně naprosto teda do té doby nepředstavitelný
filmy, tak to bylo, to byla událost. ale to nezahrnuje už naši epochu.

JV: a stávalo se třeba, že ste nějakého herce měl rád, nebo ste ho
obdivoval, a chodil ste....

ZP: jé, já vám řeknu, koho sem měl rád. širly templ ((Shirley
Temple)). to byl můj ideál. vona byla tak asi stará jak já, jo, tak
sem ju obdivoval, protože to sme před válkou, to sem tam ani
nenapsal, to sem chodili na všechny filmy, kde hrála širly templová
((Shirley Temple)).

JV: dobře, a čim vás zaujala, kromě toho, že...

ZP: výborná, vona byla vynikající herečka teda. jednak byla pěkná,
jo, se nám líbila jako děcko, jo, jako em stářnice, byla pěkná, eh
dycky sme si mysleli, že se s ňou setkáme...

JV: a teďka vy ste říkal, že teda ty týdeníky byly dvojí, že byly...

ZP: byly německý a byly český, ale teď už nevím jestli jak říkám
byly, obá dvá se promítaly, nebo jestli byl jenom ten německej, nebo
jenom ten českej, to už si nevzpomenu.

JV: ehm, a ty německé, ty byly v jakém jazyce? v němčině?

ZP: v němčině. v němčině a mělo to titulky. bylo to titulkovaný.

JV: a ty reklamy, ty byly nějaké hrané reklamy...

ZP: ne ne, diapozitivy.

JV: ehm.

ZP: a dokonce někdy dost em bych řekl neuměle vyrobený, třeba byly
malovaný, ne fotografie, že, byly malovaný třeba na nějakej, nějaký
sklíčko, to byly diaprojektory, který měly rozměr toho vobrázku pět
krát pět, čili to se dalo aj rukou něco tam namalovat, to byly em
dost neumělý vobrázky to byly. ale propagovalo to třeba nějak bylo
byl- jó, eště něco bylo, to sem zapomněl na to, byly ukázky příští
program.

JV: ehm.

ZP: to běželo vždycky, teďka nevím po tom týdeníku nebo před tím
týdeníkem bylo připravujeme, jo, a bylo tam vobyčejně ten první
následující film, byly ukázky z toho filmu, a pak tam bylo ještě
jaký filmy se připra- připravujou, co tam budou hrát. to bylo
nevzpomenu si, jestli to bylo jaksi po tom týdeníku, nebo před tím
týdeníkem, nebo ale mám dojem, že to bylo před tím týdeníkem.

JV: ehm, dobře. a ještě ste říkal, že byly krátké filmy, a až po
nich ten hraný film.

ZP: a po nich byl hranej film.

JV: a ty krátké filmy vás taky zajímaly, nebo ste se spíš těšil na
ten hraný film?

ZP: ne ne, byly zajímavý. byly zajímavý, ty krátký filmy byly různý,
jo, bylo tam vždycky něco em z přírody, nebo z techniky, em byly to
takový krátký filmy a i když sme jaksi už se těšili na ten hlavní
program, tak sme to jaksi vys- jaksi taky sme. někdy byly pěkný, to
záleželo na tom, jakej ten krátkej film byl, někdy byl zajímavější,
některý byly míň zajímavý.

JV: ani třeba dyš někdo dělal v tom kině...

ZP: ne.

JV: bordel, nebo tak...

ZP: ne. ne ne ne, mm žádnej em žádnej jaksi jak řikám, tehdy byla
taková asi ta mládež, nebo aji dospělí, byli ukázněnější takoví, než
sou teďka, aj dospělí se mi zdají, že byli tehdá, měli jaksi em
vyšší kázeň než mají než mají teď.