Citát

Vedl: Lukáš Skupa
Přepis: Dominika Řebíková
Datum a místo: 13.2.2009, bydliště pamětníka

Rok narození: 1924. Sestra starší o devět let, bratr starší o sedm
let.

Bydliště do roku 1945: Narodil se v Telči, střední školu vystudoval
v Brně, pravděpodobně byl v Brně od roku 1939 do 1943. První rok
bydlel na Gorkého – Veveří (nebo na ulici Steinerova – Veveří),
další tři roky na Úvoze - Veveří, na prázdniny jezdil zpět do Telče.
V roce 1943 se přestěhoval z Brna do Telče.

Povolání rodičů: Otec učitel, matka v domácnosti.

Povolání narátora: Po 1945 byl učitelem v učňovské škole v Třešti.
Poté musel na vojnu, sloužil v Českých Budějovicích, Praze a Zlíně,
v armádě byl 20 let, poté pracoval pravděpodobně jako technik.

LK: jestli teda bychom si mohli ještě nejdřív zrekapitulovat vlastně
ty vaše osobní údaje, em, to znamená to vaše bydliště do toho roku
štyrycet pět. vy ste teda řikal, že ste bydlel [v Telči]

JN: [v Telči], přesně, do štyrycet pět, já sem byl v Telči, em, to
sem byl vod roku třicet tři do štyrycet, do třicet devět sem byl v
byl sem byl v Telči. ovšem v Telči sem měl trvalej pobyt pořád, jo,
pak sem byl tady štyři roky.

LS: jasně, hm [hm hm]

JN: [na tý průmyslovce] a votu- votaď sem vodešel byl sem se tenkrát
dostal z protekce em v Telči na na na tu, tam do fabriky jako ( ),
stříkačky, (hasičky) se tam dělaly, potom tam byla em potom tam
dělali do do vstřikovací zařízení do toho do (..) víte, můžete
prominout, já...

LS: ne, to nevadí...

JN: si nepamatuju...

LS: ani nemusíme do takových podrobností vlastně [zasahovat]

JN: [no tak] sem byl v tý fabrice no a votaď mě em em votaď mě
vytáhli na- ná- násilně do toho do tý armády, no.

LS: čili vy ste potom, co ste tady skončil tu průmyslovku, v tom
třiaštyrycátým roce, odešel zpátky do Telče.

JN: jo já sem do Telče odešel v štyrycátým třetím.

LS: štyrycátým třetím, ehm.

JN: to jsem matur- em to jsme maturovali a v štyrycátým třetím sem
šel, byl sem byl sem tady zaměstnanej u nich v konstrukci a...

LS: ehm.

JN: taky sem tam em taky ňákej pán ( ) začít s náma a em to je...

LS: a když bysme měli potom ještě zrekapitulovat vlastně po druhé
světové válce jenom telegraficky ty vaše povolání, kterými jste
prošel vlastně až do důchodu?

JN: to můžu, to můžeme.

LS: jenom opravdu stručně to stačí.

JN: tak co chcete teďko vědět?

LS: kde ste potom pracoval, po tom pětaštyrycátým roce.

JN: po pětaštyrycátým (..) sem byl nějakej čas ve škole, učňovské
škole, v Třešti...

LS: ehm, a tam jste co dělal?

JN: jako učitel.

LS: jako učitel.

JN: jo. celkem krátce a em votaď nás víte jo teda to ty em em z
vojny sem přišel v roce štyrycet pět šest šty- v roce štyrycet až
štyrycet devět sem byl v Telči teda. a a v Telči a Třešti, no, potom
teda mě vzali násilím na tu na em za Čepičky ((Alexej Čepička)), do
do armády, jo, a tam sem sloužil, většinou v Českých Budějovicích,
no a potom sem byl třeba v Praze eště mezitím, a to bylo v armádě,
jo. no a v těch v těch Českejch Budějovicích sem teda vydržel
prakticky dvacet let a a em potom mě pustili, sem na mojí na vlastní
záruce vodešel a tady jsem em zase em kamarád, kterej, s kterym jsem
chodil do školy ( ) sháněl technika, tak mi tak tak mě tam umístil a
pak ještě u něj jsem byl až do do em až do em týdle do tý do
Sametový revoluce (až po ní), tak to bylo to byl štyrycet-

LS: to nevadí, nemusíme ty léta úplně upřesňovat, stačí jenom, když
vezmete povolání.

JN: no a tam tam sem skončil taky.

LS: hm, a ještě bych se zeptal, jaké bylo povolání vašich rodičů
před tím rokem čtyrycet pět.

JN: no, otec byl učitel a matka byla v domácnosti.

LS: a em zmiňoval jste, že jste měl nějaké sourozence.

JN: no, sestru, starší sestru, o o kolik, asi o devět let, a bratra
o sedm let staršího, já sem byl nejmladší ( ) a nám ještě než sem
se já narodil, tak nám umřel jeden malej teda jako, jako batole. ( )
no a (..) tak kde sme to skončili.

LS: dobře, to uplně stačí, teď bych se vás zeptal, kdy pro vás
skončilo pravidelné navštěvování kina.

JN: kdy skončilo? (..) no to sem...

LS: zkuste tak přibližně tipnout rok.

JN: no to, to bylo snad v pětaštyrycátým roce.

LS: v pětaštyrycátým rocem, potom už jste...

JN: pak už sem neměl žádný zájem ani čas, jo.

LS: hm, hm.

JN: chodil sem do kina, já jenom čím dál to bylo míň, jo, em ve
válce, před válkou to si pamatuju, že, jak sme promítali tady junion
pejsifik, Union Pacifik ((Union Pacific)) se to psalo, to bylo vo tý
tam stavbě tý železnice přes teda celou Ameriku severní, to byl teda
bezvadnej film, to si pamatuju, [to teda]

LS: [a to] se tady v Brně promítalo?

JN: to se promítalo eště v Telči.

LS: aha aha aha.

JN: jo, a no a dyš tady v Brně, to sem chodil dost často do kina,
tak tehdy napřed se promítaly i americký filmy a em pak vypukla
válka em první ( ) našich filmů, sem tam nějakej německej, si
pamatuju, a dokonce nějakej italskej film taky a em (..) pak s- (..)
em v jednaštyrycátým roce em se přišla, Japonci napadli perl harbr
((Pearl Harbor)), Ameriku, tak Němci jim vyhlásili válku, Slovensko
vyhlásilo taky válku Americe, to si ty- to si nepamatujete, že jo.

LS: to si nepamatuju.

JN: Slovenský stát tehdy...

LS: no, no.

JN: vyhlásil Americe válku, dodneška nemaj uzavřenou mírovou smlouvu
to ((smích)) no a tak to jsme chodili na různý filmy, poněvadž vono
to bylo laciný. to víte, tak já sem za štyry stovky musel tady
vyžít, em, bydlel sem tady v podnájmu a musel sem se živit a všecko
dělat. pamatuju si, že em v tom roku třeba asi štyrycet dva, nebo
jak to, celej rok sme neměli b-, neměli sme knedlíky, jenom
brambory, často takový modrý, a a a já sem měl pořád hlad, si
vzpomínám a měl sem tam aj jednoho dobrýho kamaráda, ten jezdil tady
do Stražovic u Kyjova a vždycky vždycky přijel, já už na něj čekal,
on mi dal vždycky najíst jako. já sem se styděl, ale já měl takovej
hlad, to...

LS: no, co má člověk dělat, když má hlad, no.

JN: to...

LS: a vy ste vlastně, tady mám napsáno, že vy ste tady v Brně bydlel
na Gorkého, což byla tehdy...

JN: myslím Štajnerova teda...

LS: Štajnerova, a pak na [Úvoze]

JN: [potom Úvoz], jo, na šta- Štajnerový sem byl jenom rok první,
pak sem byl d- další až do konce to znamená tři troky sem byl na
Úvoze, předtím tak to bylo tam vedle, víte to-

LS: to není daleko, no.

JN: no, to bylo pár to bylo pár kroků vod sebe. a do školy sem
chodil tam jako zadem, em to bylo taky blízko jo, to sem měl blízko
do toho, do k tý průmyslovce.

LS: a ta průmyslovka, to bylo tenkrát...

JN: na Sokolské.

LS: na Sokolské.

JN: na Sokolské, tenkrát byla na Sokolské.

LS: ehm, dobře, takže můžeme přejít k těm otázkám, které se týkají
toho kina, a já se vás zeptám, jestli si vzpomenete na svojí úplně
první návštěvu kina.

JN: no, to, to si nevzpomenu...

LS: nebo...

JN: no bylo to něco bylo to něco bylo em to bylo nějakej něco když
jsem byl malej, tak v Telči, nějakej němej film si pamatuju, že tam,
že tam lítaly granáty a bouchalo to tam. a pak em pak em rychle
přišel zvuk k tomu, jo, tak to těch filmů bylo dost. představte si,
že náš náš filmovej průmysl, ten dokázal za za tejden udělat film.

LS: tenkrát to bylo jako na pásu.

JN: to bylo, no to nemělo moc velkou úroveň většinou, ale některý
byly dobrý.

LS: který třeba? vzpomenete si na nějakej?

JN: Pudr a benzin, to, s těma s Voskovcem a s Werichem ((Jiří
Voskovec a Jan Werich)) a burijanovy ((Vlasta Burian)) filmy, první
sem, první film toho, zvukový, s Burianem ((Vlasta Burian)), polní
mařš- céká polní maršálek ((C. a k. polní maršálek))

LS: na ten si vzpomínáte?

JN: na ten si vzpomínám živě.

LS: a kde jste ho viděl? [v Telči]

JN: [v Brně,] jo, a pak sem ho viděl několikrát takhle v těch
vzpomínkovejch, ale to, to s- to si pamatuju, a těma filmama em pak
byl velice dobrej film taky U pokladny stál,

LS: to byl taky...

JN: ten vyšel ale už v devětatřicátým roce, už v době zavřenejch,
zavření škol, ho teprv uvedli, no, to byl náš film, no ty americký
napřed šly, velice tady v Brně sme rádi chodili na grotesky, ono
třeba tam dávali ve Studiu ((Studio)) v tom fil- v tom v tom kině
Studio, tak dávali třeba celej soubor několika grotesek.

LS: a to byly němé grotesky nebo...

JN: ne, to byly normální, to už byly em to no to byly takový psiny
byl bylo tam třeba Námořník Pepek ((Pepek námořník)), jo.

LS: kreslený myslíte?

JN: to bylo kreslený no, a em tak to to víte, (to sem právě neřek,)
to byly vesměs kreslený a (..) a hodně teda hodně s- tam chodilo už
tehdy kovbojek, jo, to tehdy my kluci sme, jo, na to chodili a pak
přišel em ta válka s Amerikou, tak to zarazili, a vod tý doby už
potom chodily jenom naše a naše chodil- bylo dost těch filmů, tak to
sme nevynechali ani jeden z těch...

LS: jo?

JN: no. moc sme taky chodit nemohli, tak se chodívalo tak jednou
dvakrát týdně, ale jednou si pamatuju, že nějak vokolo Vánoc sem šel
a a š- celej týden sem vim, že sem šel...

LS: jo?

JN: takhle jo, a to už byla válka a vono to už začalo pak německá
propaganda a to...

LS: ehm, hm...

JN: von teda gébls ((Joseph Goebbels)) to velice dobře uměl, chlap
mizerná, protože em samozřejmě Česko bylo proněmecký, jo, a proti
vostatním, ale von těm lidem přinášel jako srandu.

LS: no, přesně tak.

JN: pamatuju si taky na film žid sís ((Jud Süß))...

LS: ten ste viděl?

JN: ten sem viděl.

LS: tady v Brně v kině?

JN: tady v Brně, jo.

LS: a jak se vám líbil, nebo, jak na něj vzpomínáte?

JN: no, vzpomínám s s takovejma roztodivnejma vzpomínkama, jo, já
sem nebyl nikdá antisemita, jo, aby se ne- jo, tak (..) voni Němci
se to snažili strašně zkreslit, že jo, tydlety...

LS: hm.

JN: a potom sem teda viděl první německý barevný film a to byl em em
baron Prášil ((Dobrodružství barona Prášila)).

LS: baron Prášil, ehm hm.

JN: no tak to sme viděli barevnej film. taky se dělaly pokusy, že
se, že sme si museli koupit tam tenkrát to bylo všecko laciný asi za
padesát halířů takový brejle papírový a na jednom byl žlutý papírek
a na jednom byl nebo čer- byl červená a na druhým byl zelená a na na
to na na na plátně se promítaly dvěma barvama, čili každý voko nám
vidělo a vono to bylo bylo to úžasně plastický, (čili to nějak to
zhaslo nebo).

LS: hm, a co to bylo za film, tady jak jste viděli s těmi brýlemi,
to si nevzpomenete?

JN: to si nevzpomenu.

LS: ani kino, kde to bylo?

JN: to bylo zřejmě ve Studiu ((Studio)), jo, no tam chodili hodně
studenti do to ho Studia ((Studio)) tam to bylo takový to bylo
laciný, to já si pamatuju, pak se chodilo někam na jak je (..) em no
na tý hlavní ulici

LS: vy ste zmiňoval eště skalu ((Scala))

JN: jo, skala ((Scala)), do skaly ((Scala)) se chodilo, ale taky ta
byla drahá, ale chodil, vim že se tam chodilo.

LS: ale byla drahá.

JN: ska- skala ((Scala)) byla dražší, to zas v Krpoli ((Královo
Pole)) bylo lacinější kino, jo.

PS: v Krpoli ((Královo Pole)) myslíte tam bylo Union kino.

JN: to už ani nevím, ale na kraji hned bylo em na kraji na na...

LS: já tady ten seznam kin mám, můžeme se na to podívat...

JN: na toho, na (..) em na kraji (..)

LS: v Králově Poli, [myslíte]

JN: [v Králově Poli]

LS: tak já se podívám, třeba to tady najdeme, já vím, že v Králově
Poli bylo kino Union.

JN: to je možný.

LS: ale bylo jich tam určitě víc.

JN: jo, taky, to víte, taky sme, no, chodili sme, nejvíc se chodilo
do toho Studia a hlavně totiž tenkrát em třeba ten jeden film dávali
v několika kinech na střídačku, takže my sme si vybrali kde to bylo
blízko a kde to bylo laciný, jo, to sem musel každou korunu tenkrát
počítat, to víte.

LS: tak mám tady kino Besední dům v Králově Poli.

JN: Besední dům...

LS: sem našel.

JN: tam sem snad byl jednou nebo, málo.

LS: mhm, tak se podíváme, jestli je tu ještě nějaké další. z toho
Králova Pole...

JN: tady em em v městě byly kino jak je em starý em vedle Starý
radnice tam bylo nějaký kino, to si nepamatuju, jak se jmenuje teď
jak se de na náměstí Svobody takle dolu, tam je to náměstí dneska no
em Stará radnice předtím je takovej šikmej plá- plácek
((pravděpodobně Zelný trh)), no a tam to si nepamatuju jak se to
kino menovalo, tam sme ch- chodili sem tam teda sme do toho taky
chodili.

LS: u Staré radnice? já teďka přesně nevím [kerý má-]

JN: [Stará radnice]

LS: kerý budete mít na mysli, tam třeba bylo hodně známé kino
Univerzum, potom se to menovalo Metro...

JN: no Metro, Metro teďka si pletu kde bylo...

LS: Excelsior, Republika.

JN. jo.

LS: to byly taková nejznámější kina v tom v tom vnitřním Brně v tom
centru

JN: jo, no my sme chodili do různejch fil- do různejch to už si tak
nepamatuju, víte, přesně. do toho Unionu ((Union)) se chodilo často
jednak že tam bejvaly ty grotesky a kolikrát tam byly filmy em který
sme chtěli vidět, nějaký ty nějaký ty kovbojky a tak, no.

LS: ehm.

JN: a ja- pak ja- jak jak se do toho vložili Američani, tak Němci už
to zarazili, postupně, pamatuju si dokonce jeden jeden švédskej film
se tady promítal, taky nevím jak se me- menoval to em em tenkrát tam
byla nějaká melodie a vím, že em to bylo vihrmachn muzík ((Wehrmacht
musik)), německy teda dyš to bylo přeložený, pač tenkrát ty filmy
byly s německejma titulkama, pokud byly český nebo taky tam byl taky
ňákej italskej film, sme taky viděli, taky francouzskej film, ale to
to bylo vyb- pečlivě vybíraný, aby tam teda aby tam nebylo něco
protiněmeckýho.

LS: hm, čili co pro vás bylo vlastně rozhodující, když ste si
vybíral to kino, do kterého půjdete, tak podle čeho ste se
rozhodoval?

JN: no, totiž my sme věděli podle novin, co to co to asi je a mezi
sebou sme řikali, hele, Franto, tam maj pěknej kin- pěkný kino,
pudem tam to bylo laciný, vite? já nevim, za tři koruny bylo kino,
možná i lacinější někerý a to v těch exkluzivních kinech skala
((Scala)) anebo tam to bylo ta štyry za pět korun.

LS: takže vy ste si vybíral podle...

JN: to sem si jednak cenově a em jednak podle co sme si řekli mezi
sebou.

LS: který film by vás teda zajímal, který byste chtěl vi-

JN: hm.

LS hm a když se ještě teda vrátíme do té Telče vlastně, tak tam ste
říkal, že tam bylo taky kino.

JN: no tam bylo, tam bylo v sokolovně tam se menovalo Městský kino v
sokolovně no a tam ty zaměstnanci tam byli asi dva tak, cvičilo se
v pondělí a ve štvrtek mám dojem a v sobotu v neděli a případně eště
někerej den se hrálo kino a to tam narovnaly židle do toho a...

LS: hm.

JN: někerý ty židle měli spojený, že se to šouplo takle, tak tam se
chodilo do ki- kina to takle vobyčejně to se složilo na to no a
vešlo se tam hodně lidí a pak pak jak sem chodil do Sokola, tak já
sem měl kino za korunu nebo za padesát halířů, čoveče.

LS: tak to bylo pro vás...

ON: no jó, tenkrát pak peníze nebyly, to víte, to, my sme měli,
matka musela splácet dluh na barák, jo to em hm pač dyš otec umřel,
tak sme neměli tolik úspor a em teďka dcera chodila do školy v Brně,
brácha chodil na chemii v Praze, pak dyš zavřeli školy, tak teda em
sme slyšeli jak se flákal po různejch podnikách, byl ve Zlíně a tak.

LS: no...

JN: ((smích)) to nebylo to lehký.

LS: to se nebylo lehký udržet na studiích.

JN: [no jasně]

LS: [no] a jak často ste chodil do toho kina v té Telči, dyš ste tam
byl?

JN: no jak to bylo možný, to prostě, prakticky na každý kino ale em
dyš sme em dyš sme věděli někde předem, že je to blbý, no tak se tam
nešlo, snažili sme se vůbec pak i tady v Brně, snažili sme se
bojkotovat německý filmy.

LS: jo?

JN: jo, to jenom třeba ten žid sís ((Jud Süß)) sme tak to byl člověk
zvědavej, voni to strašně chválili, taky na náměstí Svobody byl
jeden bylo jedno kino ((Central)), to bylo jen pro Němce.

LS: a to si nevzpomínáte na název toho kina?

JN: ono bylo v tý frontě, dyš em jak je dyš se šlo vod Jakubský, jo,
tou ulicí Jakubskou, tak hned na levý straně, vono nebylo velký a
tam dávali teda ty echt německý, tam chodili na legitimace enesdéápé
((NSDAP)) Němci tam chodili.

Ls: mhm.

JN: tam se...

LS: já tady mám náměstí Svobody kino Central.

JN: to bylo asi vono.

LS: jo?

JN: to bylo vono.

LS: kino Central, takže to bylo vyloženě německé kino.

JN: to bylo německý kino.

LS: a tam ste teda tomu ste se vyhýbal.

JN: já sem myslím tam vůbec nikdy nebyl.

LS: hm.

JN: eště jednou snad ale těžko, vůbec sem tam nebyl.

LS: hm, hm, to je právě zajímavý, tady v tom protektorátu, tam potom
byly vlastně i zvláštní předpisy, že jo, do těch kin, tam musely být
že jo, už ste zmiňoval ty německé titulky.

JN: no jó.

LS: em jak ste tohle všechno vnímal, nebo židovské obyvatelstvo mělo
zákaz vstupu do kin.

JN: no to no to tak člověk na to koukal jak jak blbec a em em to
pamatuju si, že bylo tak v tý první zimě už bylo to napadlo hodně
sněhu, víš jak em (jak letos bylo hodně) tak voni vyhnali všecky
židy a ty museli uklízet sníh, si pamatuju, byli slušní, většinou to
byli bohatší lidi, byli voblečený pěkně, měli lyžařský boty třeba
vim, a odhrabovali sníh a většinou to házeli do těch kanálů, jo, pač
v kanálech je teplejc a vono se to vodplavovalo (a něco vodházeli) a
em dycky tam chodil nějakej ten esesman ((SS)) voni sou takový zvla-
všici se báli, jo.

LS: a vzpomenete si přímo třeba na nějaký zážitek z kina z tady tý
doby, který by právě souvisel s tím protektorátem, s těmi předpisy
em nebo třeba publikum, že jo, mohlo dávat najevo nějakym způsobem
svůj nesouhlas, nebo naopak souhlas s tím, co se promítalo.

JN: to se taky stalo, ale to em bylo jak dyš dyš vpadli do Ruska,
Němci, tak to měli úžasný úspěchy, jo, to byly strašný strašně
zajali těch, tam teda Rusi Rusi nebyli vůbec připravený, tito, tito
a Stalin to tam zvoral em si pamatuju, že tam em se stalo, že voni,
jo, vobjevil se Hitler, Němci, který byli v kině, pač chodili Češi i
Němci, jo, vyskočili, začli tleskat a řvali hurá hurá. jo, Češi zase
( ) ticho jo a ale to bylo to bylo vo hubu, pač von pak Němci
rozsvítili, jo, a tak každej zmlkl, jo, aby aby ho nemohli, aby ho
nemohli jako zničit, páč to to se dostal člověk do koncentráku a
nevěděl za co.

LS: hm.

JN: mně se stalo, že vedle mě seděl hoch, ňákej Miloš Král, a on měl
vtip na Hitlera a se to, blbostí se, to musim říct, se to rozneslo a
a em najednou nám tam přišli gestapáci a a zavřeli ho, já sem byl u
výslechu, páč sem seděl vedlěe něj, a eště jeden a a em byl bylo
vokolo toho velký zle a to bylo ve dvaaštyrycátým roce, v březnu a
toho Krále zavřeli a pak já sem byl pak eště u soudu na Cejlu
v červenci, jenomže em toho koncem května byl atentát na hajdrycha
((Heydrich)).

LS: hm.

JN: to bylo strašný, to si nedovedete představit, jaká byla hrůza
mezi lidma. teďka si pamatuju, že sem byl na večeři, no na večeři,
tam měli papriky ňáký naložený a naši zrovna ( ), jo, to si
pamatuju, jak se všichni takhle přikrčili a každej se bál na někoho
podivat, pač to chodili, denně byly cedule rudý, tam bylo, že em že
se že byli popravený, třeba jich tam bylo deset nebo dvacet a em a
důvod, souhlasil s atentátem na zastupujícího říšskýho protektora,
souhlasil s atentátem, sem tam jednou šel a bylo tam asi patnáct
nebo štr- nebo pár lidí, já čtu a najednou tam vidím J. N.,
ročník devatenácet dvacet čtyři, sem měl taky, ale byl ze Zlína, byl
popravenej taky, tak to () to vám přeběh po zádech takovej mráz
protože...

LS: hm.

JN: (..) to je se člověk nemůže divit, že potom sme ty Němce tak
nenáviděli, dyš uvážíte, že z těch Lidic voni zabili
vosumavosumdesát dětí, dětí jo, to hrozný, dneska se to bere jako
nic.

LS: to jo to máte pravdu, no.

JN: no.

LS: tak se vrátíme teda k tomu kinu, em s kým ste chodil do toho
kina?

JN: s kamarádama.

LS: tady v Brně.

JN: tady v Brně [s klukama, jo, to]

LS: [tady v Brně s kamarádama], a když ste byl v Telči tak...

JN: v Telči, tak taky s kamarádama.

LS: taky s kamarádama.

JN: ( ) co sme byli známí.

LS: ehm ehm a em jaký byl váš názor rodičů na kino?

JN: no em já sem otce neměl, teda už, jo, vod toho třiatřicátýho
roku, no matka ta mně nebránila v ničem, protože viděla, že to
stejně neni nic platný a to byla venkovská žena, mírná a teda
snažila se mě chudák vychovávat v katolický víře a nepovedlo se jí
to to...

LS: ((smích))

JN: to bylo, to víte to, vona dyš se dělá taková taková nepřirozená
vý- výchova, tak třeba my sme měli katechetu, von byl doktor, doktor
teologie, ( ) ten nás měl na gymplu a von em měl met- von měl
vlastně ty svý metody velice tako- takový takový jezuitský, von se
choval jako teda jako kdyby si ho Jirásek ((Alois Jirásek)) vymyslel
v tom em si psal, jestli chodíme do kostela si zapisoval, si dělal
čárky každýmu a em a tou přísností by se dal, ten ze mě udělal
ateistu, ten ten člověk tou svojí přísností, pak eště když o tom
uvažuje a rozumíš už si říká, no tak to je em sem byl vychovanej
teda jako v katolickým em v katolický víře, ale uplně to nakonec
dopadlo jinak.

LS: uplně jinak. a dyš ste se zmínil, že v té škole teda em byl
přísný katolický, tak třeba ve škole k těm filmům měli nějaký
postoj? ať už pozitivní nebo negativní? ze strany kantorů a tak
dále?

JN: em my sme měli jako třídního sme měli Františka (Navaru), von
ten ten toleroval všecko, jo, to byl bezvadnej chlap.

LS: myslíte v té Telči.

JN: v Telči, jo, a tady em v Brně se to nekomentovalo, na teda to
vůbec nepřišlo.

LS: nikdy ste se nesetkal s tím, že by vám třeba doporučili, ať dete
do kina na ňáký film.

JN: ne, to ne, jedině potom až potom jak sem řikal, že s- em ten
udělal ten ( ) oni ho vyhodili, vyhodili ředitele celý průmyslovky,
vyhodili třídního a a toho profesora, kterej tam byl a tak eh potom
teda sme potom museli chodit násilně na ňáký na ňáký představení em
německý, jo.

LS: ehm.

JN: to se přišel sem přijel do Brna nějakej propa- propagandista, si
pamatuju, se menoval se Hugo Tuskány.

Ls: mhm.

JN: čili musel to bejt původně Maďar nebo co, a ten em on doved
mluvit teda plamenně nás přesvědčoval, že to Němci vyhrajou, jo, a
to si vzpomínám, my sme pak měli nějakýho tich- Tichý se menoval a
zase sme měli kluka, kerej byl fašista, jo, ten fašista, to byl
blbec, jo, a ale zajímavý, ale von nás neudal nikdy, to jo, páč se
mluvilo votevřeně čí je a ((smích)) ten ten začal vykládat jak ten
Hugo Tuskány, jakej je to génius a všici kluci vokolo něho
přikyvovali a Franta, ten ten fašista Franta, (em teď sem si nemohl
už tak von si myslel, že nás všecky ((smích)) <dyš sme končili, tak
sem mu řek) ty vole, to teď to proserete stejně> ((smích))

LS: tak to bylo štěstí, že na vás ještě nikde nežaloval, že?

JN: ne no ale my sme bylo hrozný bylo, že se že se ten ten vtip, von
řekl jenom tak, že em vy umíte německy, že jo?

LS: právě že skoro vůbec, spíš teda anglicky, ale...

JN: jo, my sme se učili německy, von říká, von ten náš kantor byl
přišel z Jižní Ameriky, měl původně tam prodělal, byl takovej
žlutej, prodělal tu zimnici.

LS: jo, jo jo.

JN: a tady se chyt, dělal, učil němčinu, protože to byl strojař,
neměl se kde chytit, voni k nám přišli vysokoškolský kantoři pr-
přednášet.

LS: no.

JN: a a von em teď co sem vám eště chtěl říct (..)

LS: asi něco v souvislosti s tim vtipem to mělo být.

JN: jo s tim vtipem, a von dycky ten kantor ke konci hodiny aby to
zpestřil, tak měl tam německý noviny, kerý normálně vycházely a
Němci totiž tam votiskovali různý vtipy, většinou blbý teda, jo, a
tak aby tak em tam bylo třeba něco na ženský anebo takový, ale em
takový em blbý prostě ty f- byly ty fóry a a těsně před koncem
hodiny ten- ten Král se přihlásil, že řekne taky vtip a řiká (engl
tr gutrman štant a viktoria plac a elektriše) čili jeden dobrej muž
vystoupil z elektriky na na na au- platz nebo au- au- náměstí
Svobody, jo.

LS: mhm.

JN: (un sákte) a řekl (ich šajse fírer) jenže fírer je štyrka a
fýrer je em fýrer byl vůdce, jo, to bylo posvátný, to všici chlapi,
kerý kde někde dělali dělali nějakýho fýrera, vedoucího, tak se
musel se přemenovat, byl to byl byl z nich lajtr.

LS: mhm.

JN: jediné výjimky, jediná výjimka byla, že byl mašinfýrer, jo, no a
von to řekl takle a em štyrycet nás bylo ve třídě, to bylo nacpaný
jako a von jak řekl to von von trochu zadrhoval, řekl šajse, tak
kluci mysleli, že se předvedou, že jo, a haha, rozesmáli se, no a
ten Lajze, ten profesor se menoval Lajze, si ho zavolal a řikal k
němu jako domlouval a nikdo si toho celkem nevšímal, jako ve třídě,
už konec hodiny, tak oni se mezi sebou a von mu řekl, že bude
potrestanej. no a za tejden tam přišel německej pověřenec, inspektor
s (plackou zy pacenchajcem) a a zkoušel nás a na konci řekl Král
Novak und Černýček, Král, já byl vedle Novák a jeden kluk vzadu
Zedníček se menoval chomen mite a vodved si nás do sborovny dole a
tam už čekali gestapáci, postavili každýho do rohu čelem (no a začal
sem si řikat) co a jak a oni z toho udělali právě fýrer jak řikám
fýrer je byl vůdce a fírer a v tom jim, náhodou v tom jim poněvač ze
mě si kluci dělali srandu, poněvač jim voni tady nedokážou říct
tvrdý i...

LS: jo.

JN: jo to znáte taky taky jo tady em třeba em ze mě si dělávali
srandu, že poněvač, já sem řikal ix a řikal ty jak to to řikáš ex jo
a von voni vo- ix ypsilon, jo, já sem věděl, že to nedovede vys- tak
já sem tam několikrát jim prostě v těch řikal, že neřekl fýrer že
řek, jo, fírer že řek fírer, štyrku, a voni to no taky viděli mladý
kluky, tak to akceptovali eště a a bylo to vo hubu to až pak to bylo
s tim s tim em hajdrichem ((Heydrich)) to to bylo vo hubu.

LS: no.

JN: to no tenkrát em nám vyházeli takhle a no, a člověk to musel no
no a von ten ten se tam stal jeden chlap ředitelem, menoval se
Bujniak a ten Bujniak byl v roce třicet štyři nebo kdy tady v Brně
byl byl puč fašistickej, esi ste nějak vo tom něco slyšel.

LS: hm.

JN: a em voni fašisti zabili em zabili em v Židenicích strážnýho a
mysleli, že udělaj revoluci, blbci, že jo, tak tenkrát voni je
někerý pozavírali a ten Bujniak byl mezi nima a to z něj byl
strašnej fašista a prosazoval prosazoval todle, no a ten nás do-
dotáh asi dvakrát jed- jednou ve skale ((Scala)) a tam ( ) nějakej
ten film a tam...

LS: to sem se chtěl právě zeptat, co co to bylo za filmy, co vám
promítali tady ty, na které ste museli chodit.

JN: to byla nějaká propaganda, já už já už si to nepamatuju.

LS: nepamatujete a jak ostatní třeba spolužáci na to reagovali?

JN: no každej byl nasranej s prominutím, jo, to sme tam chodili,
museli chodit, jo, ale to to to se stalo asi jenom dvakrát, voni z
toho udělali víceméně slavnost

LS: aha aha

JN: jo, slavnost a nějakej em něco přesvědčovali přesvědčovali nás
tam, že to vyhrajou, jo.

LS: a to bylo v rámci výuky ste chodili?

JN: to em výuka nevýuka, celý půldne sme tam byli třeba.

LS: aha aha aha, takže to bylo spojený vlastně jenom vám promítli
film nebo ještě vám něco k tomu řikali...

JN: tomu pro- prom- to to tam řečníval ten ten blbec německy a česky
von si pamatuju jak řikal, že němčina, to bude to esperanto
v Evropě, jo, prostě, jo pak ho pověsili po válce ho pověsili hned
tam proti Lékařský fakultě, tam je tělocvična německá a tam ho po-
po- pověsili.

LS: hm hm.

JN: tady byla nějak hm hm na to pověšení, sem tam nešel, protože
tady lidi chodili na takový na takový atrakce jak blbí, jo.

LS: to je hrůza no taková podívaná.

JN: no to em.

LS: a em, eště sem se chtěl něco s tím a to v kterém kině to bylo,
co ste říkal tady to to si nevzpomínáte.

JN: co?

LS: tady ty povinné projekce těch...

JN: skala ((Scala))

LS: ve skale ((Scala))?

JN: ve skale ((Scala)) určitě a mám dojem, že eště někde ale ve
skale ((Scala)) to bylo určitě a mám dojem, že že dvakrát sme byli
ve skale ((Scala)).

LS: mhm.

JN: ale si si nepamatuju, no nebylo to častěji, no anebo dyš ten
<Hugo Tuskány> tak to s- to von tam nikdo nechtěl jít, bylo
nařízení, že kolikrát nás tam musí, bylo to v neděli, jo a kolik
musí bejt a a to sem měl průšvih málem s tím, protože em em vybrali
nás, já sem byl vybranej kvůl- kvůli nějakýmu vyrušování nebo co a
já sem se ňák vzpouzel a a pak sem prohlásil tak dobře, dyš tam
musim, tak tam pudu a on em se zarazil strašně si pamatuju a říká,
ne, vy tam dete dobrovolně.

LS: ((smích))

JN: no, to víte.

LS: tak a eště se vás zeptám em do věku zhruba deseti let, když ste
eště vlastně byl v té Telči, jak moc pro vás byl ten film důležitý,
jako...

JN: to...

LS: pro dítě.

JN: to sme em sem tam něco ňákej dětskej film, jo, ten první to to
si určitě pamatuju teda toho polního maršálka ((C. a k. polní
maršálek)), jo.

LS: hm.

JN: to to byla ohromná, to byl první ozvučenej film to to víte
s Burianem ((Vlasta Burian)) a pak em a ten my sme toho třídního
nahoru tak byl to byl velice tolerantní chlap, my sme mohli jít s
povolením kantora, jo, takže.

LS: do toho kina?

JN: do kina vůbec jako, abysme si a poněvač protože to narušuje naší
výchovu třeba, jo, ale tak s povolením ((smích))

LS: no ale byl byl ten film přístupný vůbec mládeži? céká polní
maršálek ((C. a k. polní maršálek))?

JN: to já nevím ale...

LS: nebo v kolik se promítal vlastně?

JN: večír normálně.

Ls: že tam vlastně malé děti ani po té devatenácté...

JN: ne, to tam nešli, voni ne, to voni ne.

LS: tak jak ste sem tam dostal?

JN: to už já sem no no to ten maršálek ((C. a k. polní maršálek)),
no tak to to už bylo to mi bylo rozhodně dvanáct asi.

LS: jo jo.

JN: já sem tady byl do štrnácti, skoro do patnácti let, ve škole, em
sem em pak sem šel do do Brna no.

LS: a dyš eště bysme to mohli specifikovat, třeba dyš ste jako malý
chodil do kina, tak jestli potom z těch filmů, jestli to na vás mělo
takový vliv, že by se to třeba projevilo nějak ve vašem chování, že
byste napodoboval herce, v rozhovorech s kamarády ve vašich hrách a
tak dále.

JN: nějak se to moc nepodařilo.

LS: ne?

JN: ne. my sme chodili a vim, že na ty dětský, že jo, to byla
Sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) taky a takovýdle a pak ty
grotesky, no tak to byly takový srandy a j- to bylo...

LS: dobře, dyš teda se přesuneme, dyš ste byl v tom Brně, tak jak
často ste tady chodil do toho kina, týdně zhruba tak, když byste
měl.

JN: já já bych řek tak jedou až dvakrát týdně.

LS: mhm, jednou až dvakrát týdně.

JN: jednou až dvakrát týdně, někdy sem to tak vynechal, někdy zase a
em em chodili sme jak sme jak jesi to za to vůbec stojí, jo, to sme
si domlouvali mezi klukama, řikali, hele, támhle je dobrej em dobrej
western, jo, nebo tak...

LS: no.

JN: tak sme tam šli a a potom byly pamatuju si, pak byly ty filmy
někerý byly slušný třeba sluš- Noční motýl, esi ste to byla taková
em jako že do toho dalo více více více prachů se do toho dalo, jo.

LS: to se vám líbilo?

JN: bylo to nákladnější, jo, bylo to bylo to docela pěkný no, taky
tam bylo vo těch prostitutkách, tak se mi to líbilo, no a to to byly
to to různý to byly některý, tak já už si to nepamatuju, vite.

LS: to nevadí, řekněte co si pamatujete, teď mluvíme o těch filmech,
tak třeba co pro vás byl dobrý film, podle čeho vy ste se
rozhodoval, co byl dobrý film podle vás.

JN: no, jednak aby to byla psina, jo, to bylo jedno měřítko, potom
em ale byly tam vážný věci, kerý mm jo, někdy se tam řešily různý
růz- různý ty a no tak (..)

LS: em třeba jestli pro vás bylo i důležité, kdo v tom filmu hrál.

JN: jo.

LS: měl ste svoje oblíbené herce a herečky?

JN: no to byl tenkrát eště Marvan ((Jaroslav Marvan)) myslím a
Smolík ((František Smolík)) nebo jak se menovali.

LS: hm.

JN: pamatuju si.

lS: hm.

JN: to em samozřejmě že s-, no Voskovec s Werichem ((Jiří Voskovec a
Jan Werich)), to to sme se snažili na to jít a pamatuju si, že nám
nám třeba nedoporučovali, to to bylo ještě předtím vlastně někerý
kantoři to nedoporučovali, abysme na to necho- abysme na to nešli
nebo tak, no to bylo tak jako když nám řekli, na kerej film máme jít
no.

LS: a čím to zdůvodnili třeba že tam nemáte jít?

JN: no že to je em že to je neni pro mládež ta výchova a tak, no.

LS: mhm, dobře a dyš se teda dostaneme zpátky ještě do toho Brna,
tak vzpomenete si konkrétně, která ta kina ste nejčastěji tady
navštěvoval?

JN: nejčastěji Studio. to bylo to sme měli po ruce, to bylo to
laciný, potom bylo myslím ňáký kino myslim taky v tý sokolovně jo,
nebylo tam?

LS: em myslíte Sokol? Sokol měl svoje kino, moment jak se mi tady...

JN: v Sokolský ulici, tam em byl stadion tam byl stadion
sokolskej...

LS: kino Stadion, nebylo to kino Stadion?

JN: to je pravděpodobný, jo, tak tam sme někdy šli, tam to bylo vo
něco dražší jo, to hrála ta koruna hrála velkou velkou roli.

LS: jo?

JN: no neměli sme prachy a eště k tomu sme neměli jídlo, víte, tak
se to nedalo, to bylo blbý.

LS: ale na kino dycky se muselo najít.

JN: no muselo se nebo tak em vono stejně dycky se to nedalo utratit
tak za to, no.

LS: mhm, jo takže ste říkal em Studio.

JN: Studio a to to na ten Stadion.

LS: Stadion, [a eště nějaké kino]

JN: [na Stadion sme chodili] a eště já nevim, jak se to tam menovalo
čoveče tam dole...

LS: zkuste si třeba ulici jenom vzpomenout, můžeme to tady dohledat.

JN: ulici em myslim Štefanikova. ((pravděpodobně kino Moravia))

LS: tak já se podívám, jestli to tady není, Štefánikova...

JN: to je proti Lužánkám, jo, tam bylo kino, takový menší tam sme
taky chodili.

LS: Štefánikova to tady bohužel teda nikde nemám, tenkrát ta ulice
se menovala jinak že jo?

JN: to se co sem tady tak asi štyrykrát se přemenovala.

LS: Štefánikova ulice naproti Lužánkám, řikáte.

JN: no bylo to kino naproti Lužánkám no, dyš se šlo vod jak se sakra
dyť sem tam tudle jel, no já mám s tou pamětí mám velký...

LS: ne to vůbec nevadí.

JN: no to se tam dyš se de vod města tak je to první stanice.

LS: mhm, Moravské náměstí.

JN: vod Moravskýho náměstí dyš se de, tak je to první...

LS: Moravské náměstí, potom je Pionýrská? Pionýrská.

JN: tak před.

LS: Antonínská.

JN: Antonínská.

LS: Antonínská.

JN: tam to bylo někde vedle Antonínský.

LS: ehm tak jak je dneska Městské divadlo myslíte? ne.

JN: proti to bylo.

LS: proti Městskému divadlu?

JN: ale proti blíž ještě k Antonínský.

LS: blíž ještě, já vím, že tam bylo někde Univerzum, Metro se to se
to menovalo pak to kino.

JN: si to si napamatuju tak...

LS: ale bylo tam ještě jedno.

JN: takovej krcálek to byl.

LS: mhm, takže tam ste taky chodil.

JN: tam sme chodili někdy, jo, ale jak řikám, nejvíc se ch- vono
víte, vono se to kino jed- jeden ten film se promítal v několika
třeba postupně.

LS: mhm mhm

JN: jo, takže my sme si to vybrali, abysme se aby to přišlo
nejlacinějc.

LS: takže ste čekali, až...

JN: až až až to tam příde.

LS: až to příde do toho lacinějšího kina.

JN: potom byl už takovej systém, že třeba voni to promítali tejden,
anebo někerý to sme vědeli, co se tak sme se podle toho sme se
zařizovali.

LS: mhm a teda které které z těch co ste řikal bylo nejoblíbenější
pro vás to kino.

JN: no to Studio.

LS: a proč bylo zrovna oblíbený.

JN: protože je laciný.

LS: protože bylo nejlacinější, jiný...

JN: bylo laciný a byli my sme bydleli sme dost vokolo, tak ty ty co
sme tady byli em to sme byli teda em venkovský, jo.

LS: mhm.

JN: Brňáci třeba byli byl- v Krpoli ((Královo Pole)) no tak chodili
do Krpole nebo tak.

LS: jasně a jiný důvod, třeba že by se vám líbilo, jak to vypadalo
vevnitř, nebo...

JN: no tak tenkrát takovej rozdíl nebyl, víte.

LS: nebyl? to by mě právě zajímalo, vy ste určitě těch kin navštívil
spoustu...

JN: jó.

LS: tak kdybyste měl [porovnat]

JN: [tak velký rozdíly] nebyly.

LS: ne?

JN: vono to bylo dost em dost chudý, víte, celkově.

LS: vzpomenete si třeba na nějaké detaily z toho interiéru toho
kina, nebo přístup zaměstnanců k těm návštěvníkům?

JN: no skala ((Scala)), to bylo slavnostní kino, jo, to b- to bylo
jako takový reprezentační, potom em tam jak se sakra menuje em
naproti, když se jede vod nád- z nádraží a zahybá se jed- jednička
zahybá... ((kino Kapitol))

LS: hm.

JN: tak hned nap- naproti v tom tam je pořád je tam ňáký kino.

LS: pořád je tam eště?

JN: tam je a je je aspoň mám dojem, že pěkně zařízený, tam sme taky
někdy byli, sakra jak se to tam menuje.

LS: já teda bohužel zase nevim, co myslíte. ani ulici nevíte, jak se
ta ulice menuje?

JN: no je to, je to dyš se jede vod nádraží.

LS: mhm.

JN: zahne jede jednička a zahne doleva vod nádraží, jo.

LS: a jakým směrem dyš jede?

JN: no dyš jede z nádraží tou jedničkou sem do města do měs- centra
nebo a pokračuje.

LS: jo jo jo Šilingrovo Šilingrovo náměstí, nemyslíte? na Šilingrově
náměstí? tam bylo taky kino, tam jezdí jednička okolo mám dojem.

JN: Šilingrovo náměstí, je to [je nahoře]

LS: [ne ne ne] tam jednička nejezdí, to je to je nahoře.

JN: nahoře, hergot.

LS: tak na to asi nepřídeme, to [to nevadí]

JN: [ale tam] tam tam bylo kino dycky a bylo bejvalo slušný jako
víte takový lepčí.

LS: hm.

JN: no takový a je to tam dodnes jo, to jen tak pro zajímavost,
tudle sem byl v kině, šel sem se podívat na ten Tobruk.

LS: no.

JN: no, vůči tomu filmu nemám výhrady, ale půl hodiny, nejméně
pětadvacet minut, reklamy.

LS: reklamy no, to...

JN: a em a platil sem sto štyrycet devět korun.

LS: to ste byl v multiplexu na tom.

JN: jo.

Ls: tak to vás votrávilo asi, že.

JN: to em řikal sem si, už víckrát tam nepudu, že by mě že by mě
(vycucali) to já v důchodu já nemůžu takový věci dělat.

LS: to jo to člověk musí (načasovat)...

JN: my si žijeme teda ze ženou dobře, páč ze ženou sme tady dva, jo
a sme zvyklí šetřit, nejsme zvy- nejsme zvyklí utrácet a já si
nemůžu naříkat na nic.

LS: mhm.

JN: děcka mám dobrý, jo, jako bejvají taky případy, že děcka tahaj z
rodičů peníze, tak to né, to vůbec nepřichází v úvahu u nás a mě
spíš podporujou, dyš ne peněžně, ale to jako to em.

LS: dobře, můžeme se vrátit zase em teď bych se vás zeptal, jesi
naopak bylo v Brně kino, které ste vyloženě neměl rád, nebo kam ste
zásadně nechodil.

JN: no tak do toho německýho.

LS: do toho centrálu ((Central)).

JN: do toho centrálu ((Central)).

LS: a ještě nějaké další to bylo?

JN: ne, já si nepamatuju.

LS: ne.

JN: že bych měl em jo, že bych měl, poněvač ( ) vyloženě německý
kino, tak tam ze zásady voni tam měli plagáty dycky ale ale na
někerý směli jenom Němci, jo, to třeba na někerý představení, ale
tam tam bych bejval nikdy nešel, jo.

LS: dobře. ještě se vás zeptám, jak ste se v tom kině choval, vy ste
řikal, že ste tam chodili s kamarády, jak to probíhalo v tom kině,
to vaše chování.

JN: ale, nebyly, jak říkám, se snad stalo snad dvakrát že
(vohlídali) ty Němci ticho ticho...

LS: mhm.

JN: páč víte, to měl každej strach, že se něco poněvač to stačila
maličkost, třeba v tom v tom em devětatřicátým roce eště než než
před vypuknutím války, tak já sem u toho nebyl, ale byla tam moje
sestra u nádraží, najednou se s– nějaký lidi scukli tam a začli tam
vykřikovat cosi, jo.

LS: ehm ehm.

JN: a najednou tam přijeli em asi dva obrněný transportéry německý a
em za- že tam vylez ten vedoucí a zařval rozejít se, za či minuty
budeme čílet, no a to sme věděli, že to každý věd- že toho voni sou
schopný, tak se honem rozběhli, poněvač, ale (..)

LS: já sem myslel teďka třeba em třeba i běžná návštěva nějakého
normálního filmu, tak jestli třeba ste při tom jedli jídlo, pili
nápoje bavili, ste se spolu?

JN: no to nebylo možný.

LS: ne?

JN: to ne, nep- nepamatuju si to em to to by nám to by nás ( ) hned
ty voni dycky nějaký zaměstnanci a to by to nebylo to nepřicházelo v
úvahu, si nepamatutuju, že by něco takovýho bylo.

LS: takže ste byli...

JN: moh- mohlo se jedině snad dyš měl člověk žízeň a měl v v ruce
skleničku sodovky, tak že se napil a šoup jí zpátky do kabele nebo
tak, ale jináč, aby se tam jako živil něčim, to nepřicházelo v
úvahu.

LS: ani ste se spolu nebavili nebo ste nějak nekomentovali ten děj.

JN: ne, to nešlo.

Ls: ne.

JN: ne, to nešlo to vono vono byla velká přísnost ( ) člověk nevěděl
co to co to, člověk nevěděl...

LS: byl tam někdo přímo jakoby v tom sále, kdo dával pozor na ten
pořádek?

JN: no tak em nevim, jestli to bylo někde přímo uřčený, ale
vyskytovali se tam takoví lidi, to jo.

LS: mhm hm a to jak ste říkal, že třeba lidi reagovali na ty na
obrazy toho Hitlera nebo em...

JN: to Němci jo.

LS: stávalo se, že třeba u normálního filmu, třeba hraného filmu?

JN: jo, to dyš em zrovna u hranýho ne, ale týdeníky, dyš ( ) záběry
em Hitler někde vystoupil a řval tam, ten doved řvát, to víte, řval
tam oj oj oj a jo, vir vir já nevím vir dank vílen fýrer, vite,
děkujeme našemu vůdci.

LS: jasně.

JN: to se tam to se tam vyskytlo, ale nebylo to, em aby se to
vyskytovalo hromadně, to se nestávalo.

LS: bylo to často, často?

JN: právě že to se...

LS: ne?

JN: to se nestávalo, právě že v tom nadšení, dyš tenkrát táhli do
toho do toho Ruska, voni tam v- voni tam zajali snad milion zajatců
nebo kolik, byly tam detailní záběry, voni snímali ty Mongoly a ty
em snímali je na slunci a dyš seděli proti slunci, tak voni kor
vypadali teda jak a teď tam to dycky šel záběr tam ukazovali že jak
sou jako škaredý a tak a...

LS: mhm.

JN: se tam vobjevila ušlechtilá postava německýho vojáka, každýho
krásně voblečenýho a ((smích)) my sme si z toho dělali víceméně
psinu.

LS: a (nemohlo třeba být, když ste) nebo nelíbily se vám tak ty
týdeníky, nebylo možné, že ste třeba přišli dýl do toho kina?

JN: (to nebylo možný)

LS: a nechodili ste dýl teda, chodili ste na ty týdeníky taky.

JN: no, někdy se ch- šlo dýl, ale tak- nějaký hromadný akce, to ne.

LS: to ne, hm, a v tom kině potkával ste tam svoje známé? v
hledišti?

JN: no em s- svoje kluky známý, ze školy, sem tam.

LS: hm a potom dyš třeba skončil ten film, tak povídali ste si spolu
o tom o tom filmu?

JN: no ( ) ve škole hlavně se...

LS: mhm.

JN: víte, to zas byla blbost nebo em sme s- to tvrzení sme uváděli
na normální míru, protože voni Němci byli ( ) voni dyš začli
vítězit, jo, voni byli byli přesvědčený, že teda přesně není...

LS: hm hm, tak teď bych se vás zeptal, už to tady vlastně taky
trochu zaznělo, jak ste si vybíral ten konkrétní film, na který ste
do kina šel.

JN: no, em hlavně že sem se to dověděl vod kamarádů a nebo dyš to to
byly v plakátech bylo a člověk něco věděl z novin, jo, no a tak sme
se to dozvěděli, no, že se tam, že ten film je někde někde dobrej,
nebo, že pamatuju si vel- velký nadšení bylo pro ten švédskej film,
páč to byla rarita určitě, ačkoliv to jako žádná velká kvalita
nebyla, jo, ale to sme na to šli a hr- hrála se tam nějaká melodie a
to em nikde se to jako nehrálo, pamatuju si, že tam em byli parta
kluků z z toho em z konzervatoře a voni si to ( ).

LS: jo?

JN: a že potom to hráli třeba dyš v neděli se chodilo do na tanec
tady v ( ) tak prostě ten tam hráli.

LS: hm, a em eště se vrátíme, vy ste zmiňoval některé ty herce,
které ste měl rád, to sme jenom nakousli, em mohl byste teda říct
třeba které herce nebo herečky ste měl rád a proč zrovna ty?

JN: no tak to je, em to víte, tak jaký, no, to byl Smolík
((František Smolík)), Marvan ((Jaroslav Marvan)), páč voni byli
takový charakter, že ho ukazovali.

LS: ehm ehm.

JN: jo já no a a nebo pěkný herečky, že jo, taky.

LS: jaké herečky třeba se vám líbily?

JN: em em (..) to je voni přežívaly až do dnes jo (..) jak se sakra
menuje, no...

LS: česká herečka myslíte?

JN: no.

LS: jé, tam byla třeba Adina Mandlová.

JN: no jo, Mandlová byla velice známá ale, Mandlová, Vítová ((Hana
Vítová)).

LS: mhm.

JN: eh ta (..) já mám paměť děravou.

LS: to nevadí.

JN: ( )

LS: lída bárová ((Lída Baarová)) třeba.

JN: no tak bárovou ((Lída Baarová)) taky, ta potom šla ( ) do
Německa, jo.

LS: nataša golová ((Nataša Gollová)).

JN: golová ((Nataša Gollová)), tu sem si vzpomněl, ta.

LS: mhm.

JN: nebo pak pak z těch starých em z těch (..) ty šikovný baby (..)
a nebo ( ) že hrála v Babičce ((Babička)) byla ten film Babička, jo.

LS: mhm mhm.

JN: tak em tam tam ty herečky ( ) ta představitelka.

LS: Terezie Brzková

JN: Brzková, no, tak.

LS: jak se vám líbil ten film Babička tenkrát, dyš ste ho viděl?

JN: no líbil se, líbil se nám.

LS: jo?

JN: jo, to se vono to bylo takový, nebyl to žádnej krvák a bylo to
pěkný.

LS: a na které filmy ste radši chodil, které ste měl nejradši?

JN: <no to bylo různý, to se nedá tak říct>

LS: jo?

JN: já sem chodil taky do divadla sem tam moc k-

LS: hm hm.

JN: moc kluků nechodilo, no tady bylo to divadlo, kerý je dneska
Mahenovo, to bylo víceméně německý divadlo, to voni nem- naši herci
ho neměli moc rádi a pak bylo starý divadlo ((divadlo Na hradbách))
tam jak je ten Bílej dům, jak se řiká u toho kostela, tam bylo malý
divadlo, tam padla bomba na něj, to spadlo uplně, tam sme chodívali,
to bylo naše starý český divadlo, tam sme chodívali hodně, z- teda
hodně, no, víckrát tam hráli ňáký operety a pamatuju si, dokud ještě
nebyla válka s Ruskem, tak tam bylo vod ( ) ale bezvadná ale
bezvadná taková trilogie srandy, jo tak člověk to posuzoval, že <jak
je to tam krásný> (..) ale von (co doved udělat, to von si) člověk
myslel, že to dělá jenom srandu, ale vono to bylo pravdivý,
pravdivý, jo.

LS: no a třeba ještě nějaké další zábavy kromě toho kina a divadla?

JN: no na fotbal sme chodili.

LS: mhm, takže sport.

JN: jo, na fotbal, já pamatuju dokonce jak hrál eh Bican ((Josef
Bican)) tady, v Židenicích, čoveče, to bylo zázračný.

LS: <jo>

JN: on byl už byl trochu při těle, von tenkrát von byl rychlej a von
dostal tu přihrávku a von se na patě votočil a a pic brankář měl co
dělat (a nemoh to chytit) von za eh za celé za za to za to údobí,
jak se za toho půl roku si pamatuju, že jednou ve stati- sta-
statiskách statistikách bylo, že střílel za Slávii dvanáct
jedenáctek, jo, a dal dvanáct gólů jo <to von> prostě to bylo
nechytatelný co von doved.

LS: a ještě něco dalšího, kromě teda toho fotbalu, toho divadla...

JN: no já sem...

LS: v tom volném čase?

JN: taky bejval em tam jak je Výstaviště, tam bejvala Bauerova
rampa, tam byli cyklisti tam jezdili a (..) em em kam sme to sakra
eště chodívali.

LS: a dával ste přednost tady těmto, co ste menoval třeba tomu
sportu, tomu divadlu, přednost před tim kinem?

JN: ono to nebylo tak častý s tim sportem, vite, to (..)

LS: takže která...

JN: my sme tam chodili rádi, no, zase, ( ).

LS: mhm.

JN: no na ( ) tam sme jezdili na kole a pla- plavali sme si živě
pamatuju, jak ( ) tam bylo to dvaadvacátýho června roku štyrycet
jedna, Němci vpadli do Ruska, to sme nevěděli, sme tam byli celá
parta, bylo nás tam asi šest ( ) a měli sme tam ňáký jídlo a prostě
sme byli u vody a pak sme k večeru, to byl červen, to byl letní čas
sme jeli, ( ) jezdilo se vokolo Kounicovejch kolejí, to byl taky
hroznej zážitek, jo, tam tam byly šibenice a stří- stříleli tam.

LS: hm.

JN: sme tam jeli a tam na tom náměstí, tenkrát se to menovalo Tivoli
em nevim jak se to teďka...

Ls: já myslim, že je to pořád Tivoli, myslíte to secesní, jak sou
tam ty secesní...

JN: ty krásný baráky no.

LS: no no.

JN: tam stál ňákej kamarád z ze školy a mával na nás, my sme
zarazili a von říká, co to mu kluci řikáte, řikáme čemu, máme válku
s Ruskem.

LS: mhm.

JN: a my sme si totiž po cestě všimli, jak Němci chodívali s těma
klo- kloboukama a bílý punčochy a tak to voni jako, my sme si po
cestě všimli, že tam stála skupinka tři Němci a ( ) takle něco
kecají, za chvilku zase další skupinka a voni dyš tam vpadli, tak eh
už z toho měli strach, poněvač řikali, ježišmarja s Ruskem, no a
Hitler je pak přesvědčil, no, že to teda udělají ( ).

LS: hm.

JN: to si pamatuju jak dneska. horko bylo my sme tam byli sme z toho
uplně vyjevený, dvaadvacátýho června (..)

LS: takže která vlastně z těch z těch zábav pro vás byla taková
nejpřednější?

JN: no nejlacinější bylo kino, jo.

LS: hm hm.

JN: a dyš byl pěknej fotbal, tak se šlo na fotbal a...

LS: jasně.

JN: a ale na divadlo sem tam sem já teda sem chodil sem tam na
divadlo jo ( ) to (..) ( ) to byla nádhera čoveče.

LS: a v tom kině em se třeba stávalo, že se promítaly taky barevné
filmy, vy ste...

JN: to byl, první barevnej film byl em em baron Prášil
((Dobrodružství barona Prášila))

LS: baron Prášil.

JN: tady si pamatuju.

LS? takže bylo to pro vás třeba i důležité, jestli ten film je
černobílý nebo barevný?

JN: no to se ví, to se líbilo se nám to, no, byly tam, to voni si
Němci dali záležet na tom, aby jim to vyšlo.

LS: takže to byl první barevný film, který ste viděl.

JN: jo, no předtim byly nějaký ty grotesky třeba.

LS: jo, ehm.

JN: a todleto byl hranej film, kerej byl v barevném, protože někerý
lidi tomu nechtěli věřit, řikali, to není možný.

LS: a jak to na vás působilo, dyš ste viděl svůj první barevný film,
předtím vlastně všechno černobíle.

JN: no, já, to se mi líbilo samozřejmě, to jako, jak to působilo em
bylo tam vyšší vstupný teda určitě.

LS: jo?

JN: jo, to voni si přida- přidali třeba dvě koruny, že, místo těch
třech to stálo pět, tak sme se podrbali za uchem.

LS: v kterém kině se to promítalo ten film, nevzpomenete si na to?

JN: já, to vám neřeknu.

LS: to nevadí.

JN: ale vono se to promítalo asi ve dvou kinech tady, nebo mož-
možná dokonce ve třech.

LS: tak to se dá i zpětně zjistit a em eště by mě zajímalo, jestli
pro vás bylo důležité, z jaké země ten film pochází.

JN: no přirozeně, to em to em jak byla na na na ty americký se
chodilo už, no tak nám se líbily stří- střílení a todle, že jo, a
potom se to zarazilo, no tak byly německý, německý em voni se
pokoušeli dělat taky takový jakoby westerny a ale em to s- to já
vim, že dyš se vobjevil ňákej cizí film, tak ze zájmu sme se zašli,
chtěli podívat, mám dojem, že nějakej italskej sme viděli a
francouzskej dokonce, ale to byl to, bylo to bylo jako bílá vrána
mezi tim jenom, pak bylo všecko německý a naše.

LS: mhm.

JN: a Američani, ty skutečně až do toho prosince štyrycet štyrycet
jedna teda se intenzivně promítaly americký filmy tady.

LS: hm a byla ná- národnost, nebo země vzniku filmu, na který ste
zásadně nechodili?

JN: no na německý sme nechtěli chodit, ale mm někdy byl člověk
nucenej, protože sme taky věděli, že sou někerý dobrý celkem.

LS: a který třeba z těch německejch se vám líbily?

JN: to si nepamatuju.

LS: nepamatujete.

JN: to bych kecal, víte.

LS: to nevadí.

JN: to bych kecal, to jako...

LS: mhm. třeba ste zmiňoval, že se snažili natáčet nějaké westerny
po vzoru těch amerických.

JN: jo, něco tam, něco si tak vzpomínám, ale te- so to pletu, ale
bylo to stejně blbý.

LS: ((smích)) tak to nevadí a stávalo se třeba, že ste šli na
některý ten film víckrát?

JN: jo to se stávalo. třeba někdy na americkej se šlo dvakrát,
třikrát, taky se to stávalo, ale celkem vzácně.

LS: hm.

JN: pač člověk holt, to vite, to ( ) to bylo špatný, no <to já sem
dostal ty štyry stovky> a někdy, dyš to matce vyšlo, tak mi dala pět
a to si člověk musel koupit sem tam ňáký pravítko a takový voloviny,
to se dneska těm děckám si vůbec nedovedou představit, že může mít
někdo hlad, jo, já měl hlad jako pes. to sem vobtěžoval em moje
sestra měla jednu kamarádku ( ), já sem k nim šel na návštěvu jo,
poněvač sem, no vyloženě sem se tam šel najíst a taky to poznali na
mně hned, ale moc nadšeně mě tam moc nevítali, takže sem tam víckrát
nešel, ale ( ) já měl hlad, no, <co sem měl dělat>.

LS: co má člověk dělat, no, když má člověk hlad, tak si musí to
jídlo nějak opatřit, no, a dyš se vrátíme ještě k těm projekcím,
které ste tady navštěvoval, tak z čeho se vlastně skládal ten
program, dyš byste si měl vzpomenout na to, co se dělo od té doby,
dyš ste přišel do kina...

JN: no tak em tak že jo k- pouštěli nějakou reklamu, ale ne takový
velmi velmi krátce, anebo promítali krátký ukázky z dalších filmů.

LS: hm hm

JN: to bylo to bylo dost častý, ale to bylo velice krátký a tak ta
reklama byla jako byly byly ty jak sem va- řikal, že sem byl na tom
na tom Tobruku ((Tobruk))

LS: mhm.

JN: tak tim ten film uplně zkazej, vite, no fakt fakt tam pětadvacet
nebo třicet minut.

LS: je to běžný, no.

JN: a a to člověk platí za to, že jo ten čas no a stodevětaštyricet
korun nebo kolik to fuj.

LS: ((smích)) takže to bylo před tím filmem se promítala krátká
reklama.

JN: jo, krátce něco tam bylo.

LS: a přestávka, dyš byla přestávka?

JN: em o přestávce taky se mohlo někdy stát, vono někdy totiž
někerej ten film se em musel ňák že to nestačili to navázat, jo, že
to, takže byla krátká přestávka, jo, a ale to em to už to bylo ( )
pak už to měli zařízený, že měli dvě mašiny tam a...

LS: ehm a třeba stávalo se, že v těch kinech bylo ještě jako
doprovod nějaké živé vystoupení?

JN: nepamatuju.

LS: ne.

JN: nepamatuju se.

LS: ehm a dyš ste zmiňoval vlastně ty doprovodné části toho
programu, to znamená třeba ty reklamy nebo týdeníky, měl ste zájem
tady o tyhlety doprovodné.

JN: no, tak em těch reklam tam bylo jenom ně- ňáká uplná maličkost,
to se dělalo, no tak člověk si říká jak je- pudu na to, nepudu na
to, jo, že si to ( ) na t- na t- jo, například, že jo, něco teď
dávali ukázky z tý Babičky ((Babička)) dyš uš jo tak tak sme řikali
si, jo, hraje tam teda ta nebo ten tak si zase...

LS: hm.

JN: ( ) podívat.

LS: dobře. ještě se vás zeptám, jestli ste byl někdy tady v tom
období před rokem štyrycet pět em účastníkem, že by se promítalo v
domácnosti.

JN: e- ne neměli sme nikde.

LS: ne.

JN: myslíte v domácí...

LS: domácí promítačka, že by se doma promítaly filmy.

JN: ne to sme neměli sme neměli.

LS: mhm dobře, teď tady mám ještě něco k tomu protektorátu, my už
sme toho vlastně ale docela hodně zodpověděli z toho protektorátu,
takže se vás zeptám em jestli ste pozoroval tím, jak se třeba
blížila ta válka ke konci, jestli to bylo nějak znát v chování
diváků v tom kině.

JN: to už sem byl v Telči.

LS: to už ste byl zpátky.

JN: to sem byl v Telči a no tak ňáký ( ) nebejvaly a ne, ne
nepamatuju si.

LS: hm a potom těsně po roce štyrycet pět po osvobození, vzpomínáte
si na atmosféru v těch kinech, nebo na vaše zážitky první po tom
osvobození.

JN: no tak snažili sme se, pamatuju si, že sme se snažili, abysme
sehnali nějaký filmy ty ty novější třeba z války a no tak stávalo se
třeba, že třeba tam někdo vystoupil a řekl k tomu, jo, em em k tomu
průběhu konce tý války a podobně a že jako tam bo- bojovali třeba
naši letci a nějaký takový...

LS: jo.

JN: zmínky, to byly spíš takový dobrovolný vystoupení a ty reklamy
co byly, no tak sem třeba já sem sám psal, to no em pač to bylo na
velký formát a tak, ale to bylo třeba propagace třeba budeme mít
plavecký závody tam a tam, jo, takovýdle.

LS: jo jo.

JN: to bylo pro tydle a em a za to se nic neplatilo. no nebo nebo
propagovali, že něco někde bude. zábavy nesměly bejt, to se
nechodilo tancovat nijak, dyš dyš něm- německý vojáci musí bojovat,
tak přece se nebude tančit, že jo, nebo tak to nebylo. zajímavý bylo
že, že sem na tý průmyslovce, že bylo dovolený pořádat pořádat em ty
em taneční hodiny.

LS: jo?

JN: jo.

LS a tam ste chodil do tanečních?

JN: no samozřejmě.

LS: ((smích))

JN: tak to bylo to sme byli v kerým, myslím v třetím ročníku, anebo
v druhým v dvaačtyrycátým to bylo asi, nejsem si jistej už, no a tak
ale to bylo pro be- to bylo v Besedním domě ((Besední dům)) a tak em
měli sme mistr Kadlec dancmajstr teda a jeho žena a ty to vedli na
úrovni.

LS: hm.

JN: jo, to on to držel, aby aby se kluci naučili chovat a a na
průmyslovce my sme tam neměli holky žádný, tak to se to šla delegace
a vyjednávala ve Vesně, tenkrát byla Vesna.

LS: no.

JN: jo, a to bylo pro pro holky a na- voni byly rádi, dyš sme
samozřejmě voni taky voni zas neměly kluky.

LS: všechno to bylo oddělený.

JN: no, a tak tam tak tam sme tancovali, no, holky často chodily
teda takle ( ) že jo, ale pamatuju na to, na ty taneční pamatuju
velice rád a ten Kadlec, to byl teda, ten byl dansmajstr

LS: jo?

JN: to byl elegán, čoveče.

LS: ((smích))

JN: pak prej už ke konci nemoh chodit, sem se po letech dozvěděl
(..)

LS: hm. dobře, já ještě se vrátím úplně, vy ste z telefonu zmiňoval,
že na prázdniny ste se vracel zpátky domů zase na venkov, že?

JN: no...

LS: přes prázdniny ste tady v Brně nebyl.

JN: no, to sem nebyl, to sem byl v Telči.

LS: a tam ste zase třeba chodil přes ty prázdniny do kina?

JN: taky.

LS: jo? mě by eště zajímalo, dyš byste porovnal tady tu svojí
zkušenost právě z toho venkovského nebo z toho maloměstského kina a
potom tady z těch brněnských kin. dyš byste to měl porovnat, jak v
čem to bylo jiné nebo...

JN: nic zvláštního, tam sme neměli Němce ( ).

LS: ani za války?

JN: ani za války, ještě sem tam nějakej, tam, pač Telč a ( ) to bylo
český. to von žádnej valnej rozdíl nebyl, akorát že tam bylo, my sme
to kino měli v rovině fakticky, to to eště tady ( ) našikmo, že jo,
tak to bylo že člověk dyš tam blbě seděl, tak se musel ( ) no tak
celkem to šlo.

LS: takže tam to bylo celkem asi trošku provizorní, to kino.

JN: no jó, to bylo provizorní, no, ale bylo to plný, bylo to bylo to
na hodně lidí oni byli ty...

LS: já tady mám ještě úplně poslední záležitost tady, jestli se
můžete podívat, je seznam filmů od roku dvacet devět do roku
štyrycet pět.

JN: ( ) paměť ( ).

LS: a jestli můžete se podívat na ten seznam a říct, který z nich
ste viděl, jak na něj vzpomínáte, co pro vás znamenal. brejle asi
nemáte, já bych vám je podal, ale nevím teda kde sou.

JN: já mám různý brejle, vite.

LS: aha aha.

JN: to si musím vybrat. já špatně vstávám. dyš chodím, tak už to de,
ale než vstanu, tak mě bolí koleno. jo už to de, kde to mám sakra.
jo tady mám nějaký brejle.

LS: určitě si na něco z toho vzpomenete, myslím, že ste i některé z
těch jmenoval co tady sou, takže se zkuste podívat do toho seznamu a
jesi se vám vybaví nějaké vzpomínky, kde ste ten film viděl, s kým.
podívejte se na to.

JN: nevím nevím (..) tak ten první to ( ) vůbec neznám.

LS: mhm.

JN: céká polní maršálek ((C. a k. polní maršálek)), no to je jasný.

LS: o tom sme mluvili už

JN: ( ) si nevzpomínám. To neznáte Hadimršku, to bylo taky
s Burianem ((Vlasta Burian)), že jo. Kouzlo valčíku ani nevím, to si
nepamatuju. Lelíček ((Lelíček ve službách Sherlocka Holmese)), to
teďka nepamatuju. Pobočník Jeho Výsosti, nevybavuju, jak to bylo.
šest žen Jindřicha osmého ((Šest žen Jindřicha VIII.)), tak to sme
viděl, ale už nevim kdy, nepamatuju si, jo, bylo to na na...

LS: eště potom když otočíte, tak je tam druhá stránka.

JN: (na všecko) sem taky nechodil to víte. Mata Hari, víte že sem
Mata Hari viděl, ale už si vůbec nepamatuju...

LS: Mata Hari, tam hrála Greta Garbo hlavní roli.

JN: no jo ale já už si to vůbec, to sem musel bejt hodně, já sem byl
asi dost malej.

LS: no to as- no to určitě. kolikátej je tam rok napsaný, tam tam
není rok asi ale to mohla být tak polovina třicátých let.

JN: no to to sem asi viděl a možná načerno sme tam chodili, nás tam
nechtěli pouštět, že sme mladý moc, v Telči.

LS: a jak ste to dělal, když ste se chtěl dostat do kina načerno?

JN: no, tak to se třeba em se tam na chvilku nahrnul někerej se tam
podfouknul, no, a bylo to, no. Cácorka, Moderní doba, to byl, to byl
to bylo s Werichem ((Jan Werich)).

LS: to je čeplin ((Charlie Chaplin)), Moderní doba, ale podobný tomu
filmu Svět patří nám.

JN: ano ano, Svět patří nám, to sem myslel. to byl čeplin ((Charlie
Chaplin)), jo.

JN: Tři muži ve sněhu, nepamatuju si. Svět patří nám, to je jasný
Dobrá země, to byl myslím, to byl myslím nějakej western.

LS: to byl americký film. já možná když byste to chtěl
připomenout...

JN: to byl nějakej western, ale to si nepamatuju vůbec ty názvy.

LS: tak já tady mám taková synopse k těm filmům, tak jestli byste si
chtěl připomenout obsah, můžeme klidně si to...

JN: no, Tři muži ve sněhu, to sem teda vůbec si...

LS: to je vždycky jeden z nich je český, jeden z nich je cizí. Tři
muži ve sněhu, to je zrovna český film.

JN: to jo ale, Moderní doba, no, ale Svět patří nám, to je jasný a
Dobrá země to mám, to musel bejt americkej film.

LS: Dobrá země je americký film. moment, já se tady podívám...

JN: asi asi to bylo něco nějakej takovej western to byl.

LS: příběh čínského farmáře, dostane od ot- od svého otce za ženu
osvobozenou otrokyni. usilovností a skromností se podaří rozšířit
svůj majetek...

JN: tak to teda ne to si teda nepamatuju.

LS: ale hladomor je donutí opustit statek a začít žít ve městě.

JN: ne tak to si nepamatuju.

LS: hm.

JN: Ducháček to zařídí, to je jasný, to je Burian ((Vlasta Burian)),
že jo, Sněhurka a sedm trpaslíků, to bylo...

LS: ten ste viděl? Sněhurku ste viděl?

JN: no jó ten sem viděl a to, teďka mám dojem, že to bylo to bylo em
barevný, že jo.

LS: mhm.

JN: no, americkej barevnej film, tak ten byl eště před...

LS: ten je z roku devatenácet třicet osum, Sněhurka ((Sněhurka a
sedm trpaslíků)).

JN: no ten byl před tím, před tím německým t- em před tím před...

LS: před baronem Prášilem ((Dobrodružství barona Prášila)).

JN: před baronem Prášilem.

LS: určitě no a tu Sněhurku ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) ste kde
viděl?

JN: tu sem viděl v Telči.

LS: v Telči taky, hm.

JN: to sme, se nám velice líbilo Tři děvčátka pokračují, nepamatuju
si. U pokladny stál, no Burian ((Vlasta Burian)). To byl český
muzikant, to bylo vo Kmochovi ((František Kmoch)), Město ztra-
ztracených ((Město ztracených)).

LS: to je taky americký film.

JN: americký, ale nepom- nepamatuju si. Opereta, to byl nějakej
cizí.

LS: to je Německo, vili forst ((Willi Forst)) režie.

JN: to je možný, jo. Roztomilý člověk, no to bylo (bezvadný taky).

LS: mhm mhm.

JN: Vídeňská krev, to byly tři čtyři rakouský produkce.

LS: to je taky vili forst ((Willi Forst)), Německo.

JN: no, pamatuju si, to si pamatuju ale...

LS: na tom ste byl?

JN: určitě sem na tom byl. voni dovedli udělat nějaký takový
bombastický filmy pěkný, někdy něco bylo jako em. no tady je baron
Prášil ((Dobrodružství barona Prášila)) ještě.

LS: baron Prášil.

JN: Tanečnice, to nevím, jo, to...

LS: to je František Čáp z roku štyrycet tři. Marie Glázrová v hlavní
roli.

JN: to je, to sem taky určitě viděl. La Paloma (..) La Paloma to...

LS: to je německý film z roku čtyřicet čtyři.

JN: tak to si nepamatuju.

LS: muž se snaží zabránit své neteři pro- prostitutce v lásce k
námořníkovi, který má skony k alkoholismu.

JN: tak to sem teda neviděl to sem neviděl to e- (..) Neviděli jste
Bobíka? to je vo psovi?

LS: to je český film, Vladimír Slavínský.

JN: tak jesi je to český film, tak sem ho viděl.

LS: je to komedie a točí se děj okolo záhadného zmizení milého psa-
pejska.

JN: no, ale asi to velkou úroveň nemělo, páč si to a- jedině tak
( ). výpověď, neznám. Sobota, taky ne.

LS: můžete zkusit třeba konkretizovat nějaký ten film, na který si
vzpomínáte, kde jste ho viděl, když se vám líbil, tak co pro vás
znamenal.

JN: já sem vo tom tak neuvažoval.

LS: ne?

JN: to třeba Sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) se mi velice
líbila ale vůbec to to sme byli to bylo zjevení, že jo ( ) barevnej
film a byl pěkně udělanej na tehdejší dobu, to bylo.

LS: a ten byl s titulky ste ho viděl, tu Sněhurku ((Sněhurka a sedm
trpaslíků))?

JN: ta Sněhurka, ta byla americkej film, já vám neřeknu, jestli to
nebylo dokonce namluvený, nad- nadabovaný

LS: mhm.

JN: to bylo eště před válkou.

LS: to bylo, hm hm.

JN: (..) To byl český muzikant, to byl takovej náš jako, ukázal, že
taky něco dovedem. viděl ste ho? neviděl.

LS: em to byl český film, já [myslím, že sem ho viděl]

JN: [to byl vo vo Kmochovi ((František Kmoch)) takovej]

LS: to byl takový film, ten hrál na tu národní strunu trochu, že jo.

JN: no právě, bylo to vo Kmochovi ((František Kmoch)) a jak jezdil a
po těch, po těch městech a propagoval teda českou muziku dechovou,
to bylo (..)

LS: myslím si nebo jestli si dobře vzpomínám, tak sem dokonce někde
narazil v materiálech, že tady u toho filmu tam taky publikum právě
tleskalo, že tam Kmoch ((František Kmoch)) přijede do Brna

JN: jo.

LS: a že se stalo v nějakém kině, že publikum tam u toho tleskalo,
začlo tleskat.

JN: ano ano, to se stalo určitě. mně se, já si na ten na ten záběr
jak von jede z ( ) si pamatuju. oni tady totiž ten kostel byl bez
věží dlouho, tam ty věže postavili až v minulým století...

LS: no no no.

JN: začátkem. a tak to byl jako ten záběr z toho (...) já špatně
vidim, já se já to nemůžu pořádně tady přečíst.

LS: co nemůžete přečíst?

JN: ( ) třeba vite, no.

LS: jo jo jo jo jo to, to je vlastně jenom pokyn k tomu.

JN: jo

LS: k těm filmům no, že em máte tam se podívat, které byly vaše
oblíbené, kde, kdy ste je viděl a proč se vám líbily a to sme v
podstatě teďka procházeli.

JN: no tak já se já sem je viděl vesměs jenom jednou, akorát tu
Sněhurku ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) sem viděl tehdy dvakrát.

LS: hm hm.

JN: ( )

LS: tak jo, tak to sme vyčerpali v podstatě co sme měli, já eště se
zeptám, jestli sám chcete něco doplnit k tomu co ste řekl, em
jakýkoliv postřeh k té vaší zkušenosti v kinech před rokem štyrycet
pět, kdybyste ještě chtěl říct cokoliv.

JN: to víte, hledal sem něco co b- vždycky něco, co by jako bylo pro
pro tu českou věc, nějak nenápadně, aby to ty Němci nepoznali jako.

LS: hm.

JN: tak jako ( ) ten to měl vždycky ( ) jo, přišel na to, že dyš tam
bude dávat moc těch válečnejch, tak to neni dobrý že, že chce ( ) že
ty lidi si chtěj jako vodpočinout vod toho.

LS: hm hm.

JN: a to a von byl chytrej, chlap mizerná (..) voni sou (eště ta)
nějak jinak se menovali hm hm.

LS: co máte na mysli?

JN: to byly ňáký takový, čoveče (..) jak tam Smolík ((František
Smolík)) hrál, jak tam Smolík hrál toho starostu (..)

LS: český film myslíte?

JN: českej film.

LS: aha, tak František Smolík tam hrál starostu.

JN: no a jak se to menovalo.

LS: nevzpomenete si, o čem to bylo, ten film?

JN: no tak (..) von si em von pil víno pořád jo, ten starosta jo a
von si dal takovou míru, že sám pro sebe určil, kolik toho má vypít
a objevoval se tam anděl, kerej ho zrazoval vod toho a to bylo
tak... ((snímek Městečko na dlani))

LS: jo? tak to si teď vůbec nevybavuju, a je to film, který vznikl
před tím rokem čtyrycet pět?

JN: právě já ani nevim, čoveče, to právě nevím.

LS: teď se mi vůbec nevybavuje...

JN: to sem, to mohlo bejt po válce už.

LS: to je pravděpodobný že jo, hm (..) a ten vás zaujal tenhle film,
ten se vám líbil.

JN: ten se mi to bylo pěkně udělaný.

LS: to byla komedie?

JN: no to byla napůl komedie.

LS: aha aha aha, tak já si ted asi nevzpomenu.

JN: ten Prstýnek, to bylo taky už po válce.

LS: Prstýnek, to byl rok štyrycet pět, nejsem si jistý, jestli šel
do distribuce po válce, ale eště spadá tou výrobou do té
protektorátní...

JN: já nevím jak to...

LS: a ten se vám líbil prstý-

JN: ten se nám líbil taky, no, to bylo vtipně udělaný (..) jak sakra
se eště menoval ten jak si dělali srandu z těch filmů, ale to bylo
taky po válce

LS: ah co myslíte teďka?

JN: eh e- jak tam jak tam ten toho pytláka sakra.

LS: Pytlákova schovanka?

JN: Pytlákova schova-

LS: Pytlákova schovanka, to už je taky...

JN: taky po válce.

LS: no no no.

JN: taková pohádka.

LS: tak si zkuste třeba vzpomenout ještě na nějaký, který se vám
líbil, na který si vzpomínáte, který vám utkvěl v paměti.

JN: (jo no nevim jak se to) nevim jak se menujou (..) Nebe a dudy

LS: Nebe a dudy, to je taky...¨

JN: taky po válce.

LS: ne ne ne ne ne, ten právě myslim, že je protektorátní.

JN: nebo protektorátní.

LS: hm.

JN: tam hráli ty dva kluci malí (..) Plachta ((Jindřich Plachta)).

LS: hm hm.

JN: (..) to vite, já to mám stou pamětí blbý, no.

LS: mm to neříkejte, tady ste mi řekl spoustu zajímavých věcí.

JN: (to sem si vzpomenul náhodně)

LS: pokuď už si na nic nevzpomínáte, na žádný film, tak to nevadí.

JN: no jo to víte, člověk je starej a no co chcete, pětaosumdesát mi
bude.

LS: no, to já smekám klobouk, že si toho tolik pamatujete, to je
skvělý přece.

JN: co je mi co mám dobrýho, tak pořád mi chutná jíst.

LS: no, to je důležitý.

JN: to řikaji, že to je ( ) no vono taky se říká, dokud prase žere,
tak je to dobrý, dyš přestane žrát tak, se musí zabít.

LS: ((smích)) to snad ne.

JN: no tak to řikaj sedláci todle, no (..) ( ) mýho otce, otec byl z
deseti dětí, z Telče, a kerej tam zůstal na domě, tak ty mají
dvanáct dětí.

LS: hm

JN: všici sou zdraví, živí.

LS: dvanáct dětí.

JN: ( ) udělali a nemohli ho vyhnat, poněvač <co by udělali s
dvanácti dětma>

LS: <no>

JN: dokázal dokázali to přežít těch a velice všichni katolíci to
jako.

LS: hm hm.

JN: voni byli von navíc, dyš je tam byli do toho kláštera ( ) hodně
no a em.

Konec rozhovoru

Vedla: Jana Volková
Přepis: Dominika Řebíková
Datum a místo: FAV MU, Brno, 7.10.2009

Rok narození: 1927, sourozenci: bratr starší o 3 roky.

Bydliště do roku 1945: Zbýšov, roku 1934 se přestěhoval do Zastávky
u Brna, stejný rok pak do Brna na ulici Jiráskova (Veveří). V roce
1944 povinně odešel na práci do Prostějova.

Povolání rodičů: Otec ředitelem Rosicko báňské společnosti, matka
nejprve úřednie Bratrské pokladny, poté v domácnosti.

Povolání narátora: Vojenskou službu dělal na Vojenské technické
akademii, poté tam ještě dva roky zůstal jako civilní asistent až do
roku 1958, poté rok působil na Vysoké škole stavební, odtud odešel
do důchodu roku 1991. Pak byl ještě zaměstnán v divadle Husa na
provázku.

JV: takže dneska je sedmého října dva tisíce devět, em já tady mám
pana docenta inženýra Z. [P.]

ZP: [jak to víte?]

JV: ((smích))

ZP: ((smích))

JV: <z ímejlu ((e-mail))> em...

ZP: aha.

JV: em je asi deset dopoledne a začínáme rozhovor. takže em já bych
se vás nejdřív zeptala na takové základní údaje o vás em jako je
jméno, celé, to už jsem vlastně říkala...

ZP: Z. P.

JV: ano. rok narození?

ZP: dvacet sedum.

JV: em bydliště do roku štyrycet pět?

ZP: em Jiráskova padesát.

JV: ehm, a navštěvovaná škola, nebo školy?

ZP: em

JV: do roku [štyrycet pět]

ZP: [to byla] na em na Kotlářské, ale byla, menovalo se to teda na
Kounicové, roh, jak se menovala přesně to už nevím, ale byl to roh
Kounicové a Kotlářské.

JV: ehm.

ZP: tam sou dvě školy teda. tam byla co byla směrem jako do do em
Kounicové, tak to byla obecná škola a co byla do Kotlářské, tak to
byla měšťanka. a pak tam byla ještě další škola, ta byla takhle za
rohem na Sušilové, to byla další obecná škola. a já sem chodil do té
na tu Kounicovu.

JV: ehm.

ZP: do obecné školy. pět, vlastně tři, štyry, pět, protože ty první
dva roky sem dělal na Zastávce u Brna a první rok ve Zbýšově u Brna,
kde sme bydleli.

JV: ehm, a em dál? jaké školy ste navštěvoval dál, postupně?

ZP: pak sem em chodil na reálku, první, to se menovalo první státní
československá reálka v Brně ((I. státní reálné československé
gymnázium)), byly dvě, druhá byla na Křenové, tak to byla první
státní československá reálka v Brně, tam sem vodmaturoval, a pak sem
šel na techniku, sem dělal štyry roky, štyry roky slaboproudej obzor
techniku, teda elektrotechnický.

JV: ehm. a em potom ještě pokra- em potřebujeme dál informace z
dosaženého vzdělání.

ZP: tak.

JV: jenom zběžně.

ZP: [pak sem], dyš sem absolvoval, tak sem se přihlásil, tehdá
začala, skončila technika, v jednapadesátým roce a založila se
vojenská akademie. Vojenská technická akademie vétéá ((VTA)) a
protože sem měl jít na vojnu, tak sem se přihlásil tam, že bych tu
vojnu dělal tam, a voni mě přijali, tak dva roky sem dělal jako v v
armádě v em ve vojenský sem dělal základně vojenskou službu a pak
sem tam zůstal jako civilní asistent až do roku padesát osum, kdy v
důsledku teda takzvaných kádrových nějakých prověrek, které teda
existovaly, mě vocaď vyhodili, a naštěstí stejný rok došlo k jakési
delimitaci vojenskýho školství a em zži- zřídila se em em
Energetická fakulta při technice, to během té Vojenské technické
akademie zůstala jenom jediná fakulta, a to byla fakulta
architektury, tak se to menovalo Vysoká škola stavební a v padesátém
šestém roce vznikla další fakulta energetická, která měla dvě
oddělení, jedno strojní a jedno elektrotechnický, a já sem přišel na
to elektrotechnický oddělení a v roce padesát devět byla založena
Fakulta elektrotechnická a vod té doby su na té Elektrotechnické
fakulty. až do jednadevadesátýho roku, kdy sem šel do důchodu, ale
nějakou shodou okolností sem byl potom zaměstnán různě, taky v
divadle Husa na provázku, ale pak při nějaké příležitosti za mnou
přišel děkan té Elektrotechnické fakulty a žádal mě, estli bych
nezaložil klub absolventů a přátel na té Elektrotechnické fakultě,
tak sem ho založil a vod té doby su v tom klubu tam.

JV: ehm, dobře, děkuju. a em eště bych se zeptala na vaši rodinu,
em, na to, jestli ste měl sourozence.

ZP: měl sem bratra, o tři roky staršího, ten vystudoval Vysokou
školu báňskou v Ostravě, taky tam vocaď musel vodejít z kádrovejch
důvodů, protože můj otec byl ředitelem Rosicko báňskej společnosti
do roku pětatřicet, vlastně vod roku dvaatřicet do roku pětatřicet,
kdy zemřel, a v důsledku toho sme voba dva byli jaksi kádrově
nevhodní a voni nás prostě nás pořád nějak šikanovali. no tak bratr
taky vodešel, on byl zůstal na škole na té báňské akademii zůstal,
jako asistent, ale v tom roce štyrycet osum musel vocaď vodejít a
šel dělat normálně na šachtu, byl nejdřív na tom Rosicko-
ooslavanským revíru, tam dělal takzvanýho závodního inženýra, což
byl vlastně v dne- v dnešním slova smyslu to byl ředitel té šachty a
i tam vocaď musel v roce padesát osum, když byly ty třídně, třídní
prověrky, tak musel vocaď vodejít, potom, a šel šel do Kladna na
výstavbu dolů, kde byl myslím až do konce, do důchodu, pak odešel,
to přesně nevím v kerým roce odešel, ale v roce em dva tisíce osum
zemřel, čili už su sám. otec zemřel teda v roce třicet pět, zůstala
matka s náma dvouma klukama, přestěhovali sme se, byli sme tam,
původně sme bývali v té Zastávce u Brna, ocuď sme se přistěhovali do
Brna na tu Jiráskovu, teda tehdy Tivoli padesát, a tam sme teda
bydleli.

JV: ehm, dobře. a ještě bych se zeptala na povolání vaší matky.

ZP: matka byla...

JV: před rokem štyrycet pět.

ZP: matka byla eště dřív byla úřednicí takzvané Bratrské pokladny v
té Zastávce u Brna. Bratrská pokladna, to bylo vlastně takov-
odborové jakési sdružení, kde si ha- havíři ukládali nějaký peníze,
aby měli v době stávky nebo v nějaké nouzi, aby měli peníze na žití.
tak ona tam dělala úřednici. tam se taky seznámila s otcem, kterej
tam přišel jako mladej inženýr, a tehdá matka měla měsíčně osum set
korun a otec nastupoval se šesti set korunama jako inženýr. ona byla
o tři roky starší než otec.

JV: ehm, dobře.

ZP: ale potom, jak se vdala, tak už tu práci nedělala a zůstala v
domácnosti.

JV: ehm, tak jo, tak já bych teďka přešla už k těm kinům, zž-

ZP: ano.

JV: k tomu samotnému rozhovoru. začala bych dětskou šku- zkušeností,
asi do těch vašich deseti let věku. eh a já bych nejdřív přečetla
ten em část dopisu, který ste mi poslal, protože vlastně odpovídáte
tím na em mojí hnedka první otázku, jaká je vaše první zkušenost s
filmem. em takže z vašeho dopisu. první můj kontakt s filmem byl
ještě v mém dřívějším bydlišti, ve Zbýšově u Brna.

ZP: ano.

JV: em, filmová představení se konala v místním hostinci, U Šaurů.
em bylo to v malém sále, který sloužil i pro jiná, pro jiné účely.
bály a tancovačky, schůze horníků, a tak dále. em, tak tady bych se
zeptala, jak často se tam ty filmy promítaly, jak často...

ZP: to si přesně nevzpomínám, ale myslim, že to bylo jednou týdně.

JV: mhm, a který den asi?

ZP: myslim, že to bylo v sobotu.

JV: ehm, dobře, em tak já bych četla dál. bylo tam asi deset řad po
deseti sedadlech a na vyvýšeném místě, kde při tancovačkách hrála
dechovka, bylo ještě pár sedadel. em, byly to obyčejné skládací
hospodské židle. promítalo se jedním přístrojem zezadu, na plátno,
které se příležitostně stahovalo přes jediná okna, která vedla ze
sálu na náves. prvním filmem, který jsem ve svém raném věku viděl,
em, bylo to začátkem třicátých let, em byl ještě němý film Jánošík.
moc si z něj nepamatuji, bylo mně sotva pět let. em, takže to byl
rok třicet dva?

ZP: tak asi.

JV: třicet dva. em, ještě jsem nechodil do školy. doprovázela mě
naše slečna vychovatelka. na ostatní filmy z té doby si již
nevzpomínám. em, tak tady bych se ještě zeptala, jak často ste tam
chodili? bylo to teda každou sobotu?

ZP: ne, to bylo výjimečně.

JV: výjimečně, mhm.

ZP: to sem byl snad poprvní, tehdá, pak sme se teda přestěhovali, v
roce třicet štyry sme se přestěhovali na Zastávku ((Zastávka u
Brna)), a tam sice bylo aji teda kino jako se tam promítalo, ale tam
sem myslim ani nikdy jako v na biografu nebyl, na té Zastávce. tam
sme byli krátkou dobu, protože sme tam postěhovali v čtyrycátym em v
třic- em štyryatřicátym roce na na em pra- o prázdninách sme se tam
stěhovali a otec v lednu zemřel a my sme tam byli jenom do prázdnin,
pak sme se stěhovali do Brna, čili já sem tam byl jenom rok. a že
bysme byli někdy šli do kina, to si nepamatuju.

JV: ehm, dobře. a vy ste tedy chodil tam, nebo byl ste v tom kině
poprvé s tou svojí slečnou vychovatelkou.

ZP: ano.

JV: a bratr tam s váma byl taky, nebo...

ZP: asi ano, ale nepamatuji se na to ((smích)).

JV: dobře, a em, proč s váma chodila vychovatelka?

ZP: tak, em, to víte, rodiče žili takovým dost společenským životem,
em, čili na nás moc čas neměli, pořád byli někde na cestách, tak sme
měli s- jak se řikalo teda slečnu k dětem, jo.

JV: hm.

ZP: byla už u bratra, potom dyš já sem se narodil, tak se starala vo
mě. Byla, to můžu říct, moje skoro bych řekl první máma, protože mně
dycky řikala, že dyš se naši vrátili někde z cest, tak sem k matce
vůbec nechtěl jít, a ona se jaksi o mě starala celou dobu, aj dyš
sem byl už potom jaksi na studiích a během války sem tam vždycky k
ní jezdil. vona neměla děti, první se narodilo mrtvé, pak měla
dvojčata, tak sem pak se kamarádil s těma jejíma, s těma dětima
jejíma, ale pořád sem tam jezdil a jak vám řikám, byla to moje druhá
taková máma a měl sem ju velmi rád. pak em co měla ty chlapce, dva,
jeden zůstal v Brně, jeden z- šel do Brna, jeden zůstal v tom
Zbýšově, oženil se a on asi nesnesla s tou svou snachou, tak ten syn
ju strčil do domova důchodců v Zastávce u Brna, tam sem ještě pořád
za ní jezdil, ale tam potom zemřela.

JV: ehm, dobře. a rodiče teda chodili do kina, vaši?
ZP: moc ne.

JV: moc ne.

ZP: to se moc tehdá jaksi nenosilo, em, jak řikám, žili dost takovým
společenským životem. já vim, vzpomínám si pořád, že u nás byli
nějací hosté. hrálo se, hráli karty, hráli komondo, em, musíte si
uvědomit, em, v em první republika, em tehdá to byla vesnice nebo
městys, to už byl, to už si nevzpomínám, ten Zbýšov nebo ta Zastávka
((Zastávka u Brna)), tam byla společnost těch em inženýrů a těch
kolegů otcových, a ty se scházeli dohromady buďto u nás, anebo někde
jinde a žil se takovej dost společenskej život. to už dneska
neexistuje ((smích)).

JV: hm.

ZP: a eště vám můžu říct to, že em nebylo žádný, že by se sešli a
byli nějaký pilo se nějak moc alkohol nebo se nějak moc hostilo,
vobyčejně se sedělo, (utkvělo mi), že kouřili, to vím, že tam bylo
vždycky zakouřeno, ale esli se nějak moc pilo víno nebo nějakej
tvrdej alkohol, to nevím, ale vím, že otec teda vždycky po jídle s
matkou si otvírali sedmičku vína a tu dycky vypili.

JV: ehm.

ZP: pivo ne, víno pili.

JV: hm, dobře, tak tady bych měla ještě dotaz k té slečně
vychovatelce.

ZP: ano.

JV: em, jestli vybírala filmy ona, nebo kdo vybíral ty filmy, na
který jste šli.

ZP: to bylo akorát, já si vzpomínám akorát ten jeden film, a to asi
vybrala ona. na víc filmů si nevzpomínám, myslím, že to byl Jánošík,
ale dobře už si nepamatuju, bysme se museli podívat někde jestli,
byl to němej film eště.

JV: hm, a dál s váma teda už nechodila do kina, potom v tom Brně?

ZP: v Brně ne, vona zůstala v tom Zbýšově, tam se provdala, my sme
se přestěhovali do Brna, zůstali sme tady jako sami, bydleli sme
v domě, kde matka měla svoji sestru, čili naše, moje teda tam byd-
bydlela, tak sme se stýkali s ní, vona měla jednu dceru, my sme byli
dva kluci. ale ona s náma moc nechodila, vona byla vo sedum roků
starší než my, tak už byla to taková slečna, tak s náma klukama
mladšíma už se moc nebavila, tak sme chodívali my s bratrem sme
chodívali sami. a to vim, to sem tam taky napsal, že to bylo na
Stadionu ((Stadion)) tady na Kaunicově ulici, tam bylo kino Stadion,
se menovalo, pak se to předělalo, menovalo se to Dukla, pak z toho
udělali to nahrávací studio rozhlasu a tam se chodívalo, to bylo
nejbližší kino, bylo takový dost moderní, však to sem tam taky psal
myslím, a tam sme chodívali každou sobotu sme tam chodívali na
dětský představení vodpoledne, za korunu nebo za dvě.

JV: ehm.

ZP: a vůbec, ty ceny tehdá těch vstupenek tehdá nebyly vo moc větší,
já si tak vzpomínám byl nejmíň byly dvě kor- nebo štyři koruny, šest
korun, osum korun, to už se chodilo do lóže.

JV: ehm, a vy ste chodil do lóže?

ZP: ne, em, to víte, matka jako vdova, neměla moc peněz, em musela
se hodně jaksi uskrovnit po tom, co žila jako pani ředitelová a
potom jako vdova, tak se musela dost uskrovnit, tak sme měli moc
málo, já vim, že měla matka penzi tehdá, předválečnejch peněz musim
říct, že to bylo tisíc korun na sebe a na nás každýho dostávala dvě
stě padesát korun, ale jakejsi milodar, z té Rosické báňské
společnosti dostávala taky tisíc korun. tak měla všeho všudy na
celej měsíc měla dva tisíce korun, dva tisíce korun, a z toho štyry
sta padesát sme dali za byt, čili zbylo nějakejch těch patnáct set
na všechno možný.

JV: ehm, dobře, a když sme u těch lóží, vzpomenete si, jaká
společnost chodila do těch lóží, nebo kdo si kupoval ty dražší
lístky?

ZP: obyčejně milenci.

JV: <jo?>

ZP: tam se moc nechodilo, protože se řikalo tam byly dycky
(tapisérie) se řikalo, tam sou blechy, jo, tak sem nechodil, ale
možná to pravda nebylo, jo. ale většinou to byly takový lóže, kde
byly štyři místa, že, a většinou jak říkám tam chodili milenci, my
sme teda do lóže málokdy, že bysme šli do lóže, ne, em.

JV: ehm.

ZP: ale byly v těch kinech, jednotlivejch, ty lóže byly. jako pod
balkónem dycky byla taková skupina jako lóží a tam.

JV: a eště vzpomenete si em v tom Zbýšově u Brna em jak ste byl
poprvé v kině, em jak to představení vypadalo, jestli třeba bylo
přerušované nějakýma em výstupama nebo...

ZP: em, ne, bylo jenom vždycky se přerušilo, dyš von přeměňoval jo
em kazetu jako s filmem, tak to sme museli počkat než to přehodil a
pak se promítalo dál.

JV: a mezitím se teda jenom čekalo? mezitím se...

ZP: ne ne ne, to se čekalo, to se rozsvítilo, a povídalo se, mám
dojem, že tam bylo i nějakej to byla hospoda, no tak tam chodili na
sodovku nebo na něco takovýho se tam chodilo, bifet tam žádnej
nebyl, ale na to na tu sodovku nebo na něco se šlo třeba napít, ale
nějaký vystoupení mezitím, nic tam nebylo mezi, během té přestávky.

JV: dobře, takže já bych přečetla další úsek toho roz- toho dopisu
vašeho, em to už sme vlastně tady říkali. em, po přestěhování do
Brna, v roce třicet pět, takže to vám bylo osum let, em, sme s
bratrem pravidelně navštěvovali sobotní do- odpolední představení
pro děti a mládež v sále na Stadionu ((Stadion)) na Kounicově ulici,
kde se později nacházelo kino Dukla. em. bylo to celkem dosti velké
dosti velký kinosál se třemi pásy

ZP: ano.

JV: již stabilních sklopných křesel.

ZP: ano.

JV: uprostřed bylo asi patnáct sedadel. em, po stranách asi pět,
nebo po pěti sedadlech.

ZP: po pěti sedadlech.

JV: em, do kina se vcházelo z přízemí do malé dvorany, kde byla
vpravo pokladna. do prostorného předsálí kina vedly schody, u nichž
ještě stál dole biletář a trhal kupony vstupenek. em, takže do toho
kina ste teda říkal, že ste chodil s bratrem sám.

ZP: jo.

JV: ano. a pak...

ZP: tak sám, bylo tam spousta děcek, ale spolu sme chodili jako dva
vždycky. možná že tam byli nějací kamarádi, ale to teda už si
nevzpomenu, určitě tam byli, ale kteří, to nevím.

JV: já ještě sem zapomněla...

ZP: no.

JV: z úvodu jednu otázku, jak dlouho ste chodil do kina pravidelně?

ZP: jak myslíte, ee?

JV: no třeba že ste chodil do kina, řikáte, dejme tomu každou
sobotu...

ZP: během, to bylo každou sobotu sme chodili, matka po vobědě si
lehla, dala nám každému teda dvě koruny a vypadli sme z baráku,
myslim že to bylo ve dvě hodiny nebo ve tři hodiny ale myslim, že to
bylo ve dvě hodiny vod dvou do štyř, nebo do půl štvrté, takové
představení, mělo to vždycky přestávku, jo, to sem tam taky psal,
vobyčejně to byly kreslený grotesky ale aj hraný grotesky to byly.
jo.

JV: ehm.

ZP: což už dneska se teda nedělá, že. ale tak tam sme chodili,
každou sobotu sme tam byli.

JV: dobře, ale já myslím třeba do padesátých let, nebo do šedesátých
let ste takhle chodil do kina?

ZP: ne, ne to bylo do konce války do to ho pětaštyrycátýho roku, to
sme chodili do kina hodně často, to sem tam taky psal, že sme
chodili třeba možná štyrykrát, třikrát, štyrykrát do týdna sme
určitě chodili, em někdy sme šli, to vím určitě, aj dvakrát denně
sme šli do kina.

JV: ehm em a takže nevíte tak asi do kdy ste chodil pravidelně.

ZP: do toho pětaštyrycátýho roku. od pětaštyrycátýho roku už se to
em ta společnost se rozrůz- už zase byly jiný zájmy, jo, vim, že
teda třeba na škole, ale to bylo na všech gymnáziích, na všech
středních školách se zakládaly takový spolky studentů, lišili sme se
čepicami, měli sme takový čepice, kšiltovky, řikali sme tomu
čepušenka, každý gymnázium mělo jinou barvu té čepušenky. a tam se
odehrávala taková jakási odborová činnost těch študentů, že sme se
nějak scházeli, dělali sme nějaký společný akce, s kantorama se
jednalo třeba prostřednictvím toho, dyš se něco potřebovalo vyřídit,
tak se prostřednictvím toho studentskýho spolku se tohleto dělalo. a
už sou teda do kina už pak to nebylo tak často, ale chodili sme dál
do biografu, snad jednou až dvakrát za štrnáct dní.

JV: ehm, dobře.

ZP: po válce.

JV: po válce.

ZP: to sme byli dost nadržení, protože z té první republiky sme
znali americký a západní em filmy, co tady, pak během války se jenom
promítaly německý a naše filmy, žádný si nevzpomínám, že by tady byl
nějakej jinej film kromě těhletěch dvou ani no francouzský vůbec ne,
jak říkám, jenom německý a naše filmy byly. tak sme byli dost tak
nadržený, přišly, po té válce, přišly americký filmy em takový ty
filmy, kerý propagovaly teda účast ve válce Američanů, že, to bylo
těch sedum salivenů ((Pět Sullivanů)) co sem vzpomínal, který je tam
napsaný, Bílé útesy doverské a já nevím takový prostě em filmy,
který propagovaly prostě aby lidi šli do války nebo aby byli šli do
armády.

JV: ehm, a jak to na vás působilo ten film, těch sedum salivenů
((Pět Sullivanů))?

ZP: ohromně.

JV: ono to bylo teda pět salivenů ((Pět Sullivanů)), se to menovalo.

ZP: pět?

JV: pět, ano.

ZP: vidíte, já sem myslel, že sedum. pět salivenů ((Pět Sullivanů)).
to byl to velmi jaksi em em takovej em silnej film, kde tam matka
ztratí všech těch pět salivenů ((Sullivan)), nakonec i bylo vidět,
jak všichni vodcházejí jako do nebe. tak pět salivenů ((Pět
Sullivanů)), promiňte, <já sem myslel že sedum>.

JV: oni myslim že i měli sestru, právě a tak...

ZP: to už si nevzpomínám, přesně na ten děj si už nevzpomínám.

JV: a jak to na vás působilo v tom, když ste vlastně měl zkušenosti
z té války, em.

ZP: my sme tu válku zažili taky vlastně. já sem v štyryaštyrycátým
roce o prázdninách, po prázdninách em mě em nevím jestli to vite,
řikalo se tomu totál ajnzac ((Total Einsatz)) to tehdá vyhlásil ten
německej ministr špér ((Albert Speer)), že všichni musijou teda být
nasazení pro zdra- pro em z- z- zdárnej průběh jako války, a tak už
předtím byli nasazený em lidi, em ročník dvacet štyry, ty eště šli
do Německa a menovalo se to technič- techniše nódhilfe ((Technische
Nothilfe)), Technická nouzová pomoc se to menovalo. byla to taková
polovojenská organizace, dostali sme uniformy, já už sem teda do
toho rajchu nešel, já už sem tady, protože byl rozbombardovanej aj
protektorát, tak sem zůstal tady, tak sme jaksi chodili, byl sem
tady nejdřív v Brně, byla rozbombardovaná líšeňská fabrika pod strá-
pod Stránskou skálou, jestli to tam znáte, ještě teďka tam byla
Zbrojovka, nebo zetkáel ((ZKL)), tam bylo rozbombardováno a tak tam
sme ch- šli, pak nás přehodili do Prostějova, kde sme byli na
letišti, tam taky bombardovali letiště, tak sme zase zahazovali ty
krátery. tak sme trochu em z té em války aj potom během jaksi
osvobození, dyš šla přes přes em Brno dyš šla fronta, tak sme byli,
já sem eště, to bych řekl, že em já sem šestnáctýho dubna sem z toho
ajnzacu ((Einsatz)), jak se řikalo, z toho Prostějova sem utekl.
vlakem sme se dostali jenom do Holubic, protože tam už byla fronta,
z těch Holubic sem šel až do Brna pěšky, bratr přišel, já sem, to
bylo v pondělí, v pondělí, v pondělí to bylo, šestnáctýho dubna, já
sem přišel v poledne a bratr byl nasazenej někde v severních
Čechách, tak se dostával taky dost dobrodružnou cestou, vlakem se
dostával do Brna, a přišel, večer se vrátil taky, čili my sme se
vrátili vobá dvá matce domu v jeden a tentýž den. a to sme prožili
teda to osvobození Brna, což bylo dost krutý, protože dyš sem se
vracel toho šestnáctýho dubna, tak byl uplnej klid. dyš sem potkal
prvního člověka, sem šel po silnici tam od Holubic, dyš sem potkal
prvního člověka, to bylo nad em nad Brnem, jak teďka už se sjíždí
potom k Brnu, tak tam sem potkal prvního člověka. sem se ho zeptal a
von říká, no bylo včera bylo tady velký bombardování, dneska je tady
klid. naštěstí teda náš barák neutrpěl, i když blízko, já bývám na
té, byl- bývali sme teda na té Jiráskové, a Údolní, ta byla
rozbombardovaná.

JV: ehm.

ZP: jo, jak je teďka ta proluka, tam byl klášter. teďka je tam em
jako volný místo, tam byl klášter, to em bylo rozbombardovaný celý.
při náletu, to nevím, dvacátýho listopadu myslím to bylo, ten nálet
na Brno, ale to už nepamatuju si přesně ten poslední nebo
předposlední, pak byly ještě další. tak sme tu válku trošku zažili,
jo, tak sme jaksi dost dovedli pochopit em ty pocity těch vojáků
kteří, těch Američanů, kteří se vlastně šli bít za cizí stát, že.

JV: ehm.

ZP: to musela bejt dost velká odvaha.

JV: to jo, no. eh takže ten film vlastně na vás působil em kvůli
tomu, že ste taky zažil...

ZP: no, působil jaksi optimisti- i když byl smutnej, jo, tak působil
tak optimisticky, že sme viděli, že sou lidi, kteří dou za dobrou
věc aj dyš maj nasazet život.

JV: ehm, dobře. tak já bych se teďka vrátila zas- zase zpátky, k té
dětské zkušenosti s filmem.

ZP: ano.

JV: em, a pokračovala bych s tim kinem Stadion, kam ste chodili, tam
sem eště nedočetla všecky informace. em, takže to kino Stadion, dál.
hlediště bývalo obsazené tak ze dvou třetin. promítaly se americké
kreslené, i hrané grotesky, kreslené sem měl raději. mezi kreslenými
dominoval Kačer Donald, Pepek námořník, a občas i miky maus ((Mickey
Mouse)). také jedna kreslená groteska se nám líbila, o mužíčkovi,
který vznikal z kreslené čáry. hrané grotesky obyčejně popisovaly
příhody party dětí v amerických chudinských čtvrtích. em, takže
dokázal byste říct, proč se vám líbily více kreslené gro- grotesky,
než ty hrané?

ZP: mně se líbí dodnes. ((smích)) nevím, tak bylo to takový
barevnější, živější to bylo, ty hraný grotesky byly takový em míň
jaksi přitažlivý, ty kreslený byly efektiv- efektnější.

JV: ehm, a kterých bylo víc, bylo víc kreslených nebo hraných?

ZP: bylo to tak myslím půl na půl. že byly aj ty kreslený, bylo do
té přestávky myslím byly ty em em to už nevím, jestli ty hraný
grotesky a potom byly ty kreslený grotesky, ty disnejovky
((Disney)). ale nebyly to jenom disnejovky ((Disney)), byly tam si
vzpomínám aji jiný třeba to přesně nevím co to byl, to byl takovej
panáček, kterej vystoupil z toho z toho papíru, nebo na- z té čáry a
byly tam všelijaký kouzla. to už si moc teda nevzpomínám kdo to byl
autor téhleté grotesky kdo byl.

JV: ehm, a jak na vás tyto filmy působily? měl ste nějaký pocit z
toho, nebo nějaký zážitek, zajímavý?

ZP: ne. já bych řekl, že z toho sme si nic neodnesli, em spíš to
bylo tak em většinou teda na pobavení. sme jaksi tak strávili ty dvě
hodiny sme strávili tady em tím zážitkem. moc sem si z toho
nevodnesl.

JV: a tam ste teda chodili pravidelně na tyto grotesky?

ZP: pravidelně.

JV: ano, a byl pro vás v tom dětském věku film důležitý?

ZP: em důležitý jako em jako em zdroj zábavy. em nějaký výchovný em
působení bych řekl, že to bych z toho nevodnesl. že to byla pro nás
taková zábava, že sme ty dvě hodiny nebo půldruhé hodiny tam
strávili a koukali se na ty grotesky. po válce, to už přesně nevím,
esli to bylo před válkou, ale myslim že to bylo až po válce, sem
přišla ta Sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)), dyznyjova
((Disney)), ten kreslenej film. to už byl takovej dost výpravnej
film, že, tak ten em bych řekl na mě působil jaksi víc. kdežto ty
Pepek námořník a ten, ty vostatní, Kačer Donald a to to bylo
skutečně takový spíš prázdný. to nemělo žádnou žádnou hloubku.

JV: hm, a em čím ste se teda eště bavili? dyš říkáte, že to byl
zdroj zábavy, tak měli ste ještě jiný...

ZP: měli!

JV: možnosti vyžití?

ZP: měli, možná že to bylo jaksi nevím čím způsobeno, ale založili
sme klub. v baráku co sme byli, tam bylo asi pět chlapců, dvě
děvčata tam byly, ale ty děvčata byly starší, vo dost starší, ta
sestřenice byla vo tři, ta Olga byla asi vo štyry roky starší a pak
tam byla ještě jedna rodina německá, vlastně dvě rodiny německé. ty
měly taky dcery, ale s těma sme se nekamarádili, z jaksi z národních
důvodů. tak sme založili klub, ten klub byl dost aktivní, konali sme
loutková představení, protože jeden kamarád měl loutkové divadlo, to
byl syn majitele toho domu. ten dům vlastnil nějakej doktor Pišinka,
měl dva syny, Járka staršího a Zdeňka mladšího, matka jejich, teda
jeho paní, byla původně rozená Čechová, a Čech měl v Brně rek-
lékárnu. měl dvě dcery, a každé té dceři dal věnem jeden barák. a to
byl ten náš barák, kde sem v něm, kde sme v něm bývali, a ten em em
ta rodina měla teda dvě ď- dva chlapce, s kerejma sme se kamarádili.
pak tam byl domovníkův synek, to byl třetí, nebo čtvrtý, my sme byli
dva, voni byli taky dvá, čili pátý, a pak eště tam byli z z em z
ulice, ale to už ty už jaksi moc do toho klubu sme nebrali. ten klub
že teda působil všelijaký <akce>, em ty akce byly různého, třeba sme
chodili na výs- na výlety. matka moc na výlety nechodila nebo takhle
moc se ven nechodilo. dyš se chodilo, tak se chodilo po Brně, jo,
vim, že pro ňu třeba tehdá existovala Myslivna, dneska existuje
pořád, nad Pisárkama, jo, tomu se řikalo jegrhaus ((Jägerhaus)), to
byla neměcká myslivna. no tak jegrhaus ((Jägerhaus)) to už byla to
byl velkej výlet, jo, z toho z té Jiráskovy. ale em kam matka
chodila, ona byla potom dost nábožensky jaksi založená, tak sme
každej rok chodili na Vranov na pouť. jesi víte v na Vranově každé
září, celé září sou poutě, tak vždycky sme chodili na pouť. a to sme
chodili pěšky, až z Brna do toho Vranova sme chodili pěšky a zase
nazpátek. ale jináč sme moc jako em ven nechodili. tak sme začali
chodit s těma klukama s těma kamarádama z toho z toho baráku, z toho
domu. v zimě sme chodili, v letě sme chodili. na výlety. v neděli se
šlo vždycky, v sobotu se dělalo, já eště chodil do školy, tak v
neděli se chodilo na výlety a to jak řikám, v zimě aj v letě.
chodilo. se. a vim, že sme v zimě, jo, eště vám musim říct,
samozřejmě že tehdá letěly em ten časopis se menoval Mladý hlasatel,
kde byli ti em Foglar ((Jaroslav Foglar)) jak se menovali ti Rychlý
šípy, jo, tak podle těch Rychlých šípů oni už aj ten časopis
vyhlašoval em klub za- nebo zakládal vyhlašoval zakládání klubů
Mladého hlasatele, jo, čili těch klubů bylo spousta, asi si myslím,
ale my sme teda se neregistrovali u toho Mladýho hlasatele, ale ten
klub sme založili, a podle toho sme teda em ty výlety dělali, jo. v
okolí Brna, do okolí Brna, v zimě sme chodili se sáňkama, sme
udělali takovej štrůdl, nebo takovel vlak, ty jednotlivý sáně sme
zas- za sebou vzali sme si baťohy, dostali sme horkej čaj vim, že
sme <při jedné jízdě> ten baťoh mi spadl, rozbil sem tu <termosku>,
čaj se vylil, tak sme se bavili tímletím způsobem. třeba sme dělali
jo, eště musim říct, během války, v místě jak dneska je jak je
Besední dům a eh Pražákův palác, tak pod tím, v tom místě kde dneska
stojí nebo je parkoviště, em parkoviště hotelu internacion ((Hotel
International)), tam jezdíval každej rok na podzim tam jezdíval
lunapark. tak sme hodně často chodívali do toho lunaparku.

JV: ehm.

ZP: jo, různě sme se bavili na kolotočích, ale tam byly všechny
možný atrakce, tak tam sme chodívali a jo tam byla jízda hrůzy, jo,
to znáte z lunaparku že se jede a (sou tam všelijaký) to jak je, tak
tu jízdu hrůzy sme inscenovali v našem sklepě, jo, vyrobili sme
((smích)) takovou my sme tomu řikali strágula, to bylo nějak podle
té podle těch Rychlých šípů, dvě kolečka, sehnat jenom kolečka to
byl problém, vod em kočárku, tak sne udělali takový tohle a jezdili
sme teda sme toho člověka naložili a <jezdili sme> po tom sklepě, a
tam sme dělali všelijaký takový hrůzy na ně, no byla to legrace
spíš, než něco vážnějšího. sme dycky, jo, a kromě jinýho sme taky
psali deník. bohužel ten deník já nemám, ten měl ten em předseda
toho klubu, to byl ten em Jarka Vyšinka, Jaroslav Vyšinka se menuje,
ten vyštudoval architekturu, byl potom profesorem na architektuře,
ale poměrně brzo zemřel, ten jeho brácha, ten mladší brácha Zdenek,
ten eště to už končil po válce, ten nějak v osumaštyrycátym roce se
roznášel nějaký plakáty a jako mladýho kluka ho chytli, zavřeli ho a
byl odsouzenej, já mám dojem že byl odsouzenej na patnáct let do do
žaláře, za to, že roznášel ty letáky jako mladej kluk, to byl on byl
em maturant, jo, on potom eště šel se přihlásil na Vojenskou
akademii, samozřejmě tam už ho nevzali v důsledku toho nebo pak
teprve přišel přišlo se na to na ty letáky. byl těch patnáct roků
zavřenej, pak šel dyš se vrátil při nějaké am- amnestii byl myslím
propuštěnej po deseti letech, to přesně nevím jak, tak se hlásil na
Vojenskou akademii, tu Vojenskou akademii dokonce dodělal,
vyštudoval, ale ten zemřel velmi brzo na následky teda toho věznění.
( ) zemřel eště dřív než ten Jarek, to je ten starší brácha. tak
ten Zdeněk zůstal u něho. žije jeho žena, ta ještě pořád žije, a já
nejsem s to vod ní ten deník dostat, že ho není schopná najít. ale
byl to deník, kterej ten Jarek Vyšinka, kterej byl velmi šikovnej,
podle toho návodu v tom Mladým hlasatelu ho svázal, tam byl návod na
vázání knih, tak ho svázal jako knížečku a tam sme všichni
zapisovali každej určitou dobu tam zapisoval všechno, co sme v tom
klubu dělali. bohužel jak řikám, ten deník existuje, ale je
nezvěstnej.

JV: ehm, to je škoda. ehm, tak...

ZP: jo a tam sme eště aji kromě <jinýho sme> vydávali časopis,
vlastní časopis sme vydávali. psalo se to rukou, kreslily se tam
vobrázky, každej tam něco napsal, a po- po- prodávalo se to tak, že
to každej dostal, zaplatil padesát halířů a zase kdo to dál tak zase
padesát halířů. ale vyšly bohužel jenom dvě čísla <těhle těch>
tohoto časopisu. menoval se Hlasatel.

JV: dobře, tak já bych měla další otázku...

ZP: no, prosim.

JV: eště...

ZP: dyš moc mluvím tak mě s- zarazte.

JV: ne, to je v pořádku. em, takže em projevovalo se em na vašich
dětských hrách em to, že ste chodil do kina? nějak inspirovalo vás
to inspiroval vás ten film k něčemu, nebo...

ZP: ne.

JV: ne?

ZP: nemůžu můžu můžu říct ne, inspiroval nás hlavně ten Mladý
hlasatel.

JV: ehm, takže vás to nějak neovlivnil v tom jak ste si hráli.

ZP: ne.

JV: em, ani ste třeba nenap- nenapodobovali nějak té- nějaké herce
nebo...

ZP: ne.

JV: příběhy...

ZP: ne.

JV: nebo...

ZP: tak hluboce, ty filmy, který sme navštěvovali, jak říkám, byly
spíš takový zábavný, nebylo to nic hlubšího, ty filmy em s tou
hlubší tematikou, nebo vážnější tematikou, ty sme začali navštěvovat
až po osvoboz- až po tom pětačtyrycátym roce.

JV: hm, dobře, a třeba filmové písničky ste si nezpívali?

ZP: nebyli sme tak muzikální. nikdo. byl jeden kamarád, ten nebyl z
toho našeho klubu, ten hrával na kytaru, jo, to sme taky dělali, že
sme chodili do jeskyní.

JV: ehm.

ZP: sme navštěvovali jeskyně. první, kerou sme navštívili v tom
klubu, em byla jeskyně pod Stránskou skálou, jesi víte, tam sou
jeskyně. tam sme prolízali, to byly naše první zkušenosti, ale pak
sme chodili třeba do na Říčky, to je údolí říčky, co teče jak je
Ochozská jeskyně, tak sme i tu Ochozskou jeskyni navštívili a různý
ty, tak sme jeskyňařili. a dokonce sme vlezli do Rudickýho
propadání, to byly takový dobrodruž- během války, to bylo ještě za
války.

JV: takže ta znalost filmů vlastně nebyla nějak důležitá.

ZP: ne.

JV: ani v těch...

ZP: ne.

JV: rozhovorech ničím...

ZP: ne, ne. můžu říct, že na nás teda em v tom do toho
pětaštyrycátýho roku ty em filmy em ty filmy byly em dvojího druhu,
em ty český filmy znáte, jo, em s Adinou Mandlovou ((Adina
Mandlová)), s Lídou bárovou ((Lída Baarová)), Eduard Kohout, Rudolf
Hrušínský, jako mladej, jo, Dohnal ((Jiří Dohnal)), herec, em kdo
tam ještě hrál, no Plachta ((Jindřich Plachta)), že, tak em to byly
spíš takový nechcu říct komerční filmy, ale spíš teda filmy ne
vážnějšího obsahu, spíš tak jak se to dneska ( ) ještě když (
) něco vysílá, tak to sou tyhlety filmy. pak tam byly ještě ty
německý filmy, ty byly dvojího typu. byly jednak takový revijální
((revue)), jo, em velkej ansámbl, gerls ((girls)) jo, tam tancovaly,
mezi nima teda byla ta marika reková ((Marika Rökk)) vo které sem se
tam zmínil, jo. písničky, em to byly takový hudební filmy, sára
leandr ((Zarah Leader)) tam zpívala, že. a to byl jeden film, co sem
teda si pamatoval tyto em tyto revijální ((revue)) filmy, pak tam
byly detektývky ((detektivky)). v tom, z těch detektývek si pamatuju
jednoho herce, ten se menoval hans alvrs ((Hans Albers)), velmi
sympatickej herec, takovej fakt dobrej byl. a pak tam byly takový ty
veselohry, to byl zas hans ríman ((Heinz Rühmann)) v těch
veselohrách zase dominoval. a mám dojem, že to byl rakouskej herec,
hm teďka ale tam sem vám to napsal, jak se menoval ten rakouskej
herec, teď si momentálně na něho nemůžu vzpomenout, hans albrs
((Hans Albert)) byl ten Němec, to byl taky jeden z těch komiků.

JV: aha.

ZP: tak to byly takový ty komický filmy, veselý. první em první
filmy barevný, který sem viděl byl ten minhauzn ((Münchhausen –
Dobrodružství barona Prášila)), což je ten baron Prášil jejich
jejich, a pak tam byl ten film, to m- lázeň na mlatě ((Lázně na
mlatě)) bád auf d tene ((Das Bad Auf Der Tenne)) se to menovalo, ale
přesně už děj obou si nevzpomínám.

JV: dobře a dyš ste teda zmínil ten em film em bad auf der tene em
tak tam říkáte, že em je to z venkovského prostředí, o dívce, která
se koupe na mlatě, stodoly...

ZP: jo, nahatá.

JV: za průsvitnou bílou plachtou...

ZP: pod bílou plachtou. tehdá se eště nahý ženský neukazovaly ve
filmech, jo, dyš bylo, to bylo něco úžasnýho, dyš byla teda nahatá
na tom na té plachtě bylo vidět, jak se koupe nahá, ale nahá ženská
neexistovala ve filmu. a i dyš se líbali, to bylo velmi decentní jo,
byli b- em jakákoli soulož byla teda em třeba začátek, jo, a pak, co
si vzpomínám, vždycky tekla voda, jo, em milování bylo
charakterizovaný tím, že někde tekla voda jako řeka se ukazovala
nebo něco, nevím proč, ale měl sem ten dojem, že to ta tekoucí voda,
že symbolizovala to milování.

JV: ehm, a tato scéna v tom filmu byla chápána nějak skandálně?

ZP: né, né, ne, to bylo velmi decentní.

JV: ehm.

ZP: to bylo velmi decentní.

JV: takže nepůsobilo nepůsobilo to na vás nějakým zvláštním
způsobem, nebo...

ZP: ne, ne.

JV: dobře, takže já se vrátím zpátky znova eh k tomu, já se vrátím k
tomu em ještě dětskému k té dětské zkušenosti. em když ste chodil na
ty dětské filmy a na ty filmy pro mládež, tak bych se zeptala na
atmosféru při té projekci, em jestli ty děti nějak reagovaly na ten
film, během toho představení, jestli se nějak projevovaly hlasitě?

ZP: přemýšlím (...) ale em že by nějakej potlesk, možná smích se
vozval, ale nějaký hlasový projevy tam nebyly. spíš sme to tak jaksi
sledovali dost zaujatě, že se neprojevovalo nějak diváctvo.

JV: ehm, takže potlesk třeba...

ZP: ne.

JV: po skončení taky ne...

ZP: ne.

JV: a ani při projekci se děti nebavily mezi sebou?

ZP: mhm, možná výjimečně, ale em jaksi em nepamatuju si, že by to na
mě působilo nějak rušivě, čili asi to tam moc nemohlo bejt.

JV: ehm, dobře.

ZP: i když tam chodilo bych řekl em taková sk- sociální rozvrstvení
dost široký, že že tam byly aj z chudejch rodin aj možná z bohatejch
rodin, tak tam k žádnýmu nějakýmu em konfliktu mezi těma děckama
nedocházelo.

JV: ehm, dobře, a potom v těch filmech, nebo v těch kinech, nebo na
těch projekcích, které nebyly určeny přímo dětem, tak tam taky nijak
se diváci neprojevovali hlasitě?

ZP: ne.

JV: nebo nereagovali?

ZP: ne.

JV: ani žádný potlesk?

ZP: ne, ne. potlesk při filmovým představení já si nepamatuju.

JV: ehm, dobře. a teďka bych se zeptala, jaký byl názor vašich
rodičů na film a kina. já vim, že tam teda nechodili moc,

ZP: nechodili moc, nechodili moc do v- do kin, em já si teda
vzpomínám jenom em matku sem měl, a ty s- em rodiče teda vod ten-
nebo ta sestra její a ten její muž, em nechodili moc do kina.

JV: ehm, a měli na to nějaký názor, třeba že si mysleli o tom filmu,
že to není pro ně, nebo že je to pro někoho jiného?

ZP: snad můžu říct, že em kdo chodil do kina z mých příbuznejch,
matka byla ze čtyř ze čtyř em sester, byly štyry sestry, všechny
štyry se provdaly, jenom matka a ta jedna sestra měla měla em děti,
ty dvě byly bezdětný. ta jedna bydlela ve Střelicích a dyš přijely
do Brna, tak vždycky šly do biografu. to si vzpomínám, dyš z těch
Střelic přijely do Brna, tak šly do biografu. a chodily do kina, to
sem tam taky napsal, na Šilingrově náměstí, jak začíná eh
Dominikánská ulice bylo malý kinečko, řik- menovalo se to ekcelziór
((Excelsior)). pak tam bylo ňáký em dyš ta budova patřila Telekomu
moc mluvim hlasitě?

JV: ne, ne v pořádku, já to jenom upravuju, aby to nesměřovalo
jinam.

ZP: em em pak tam v tom měli nějakej sál, Telekom tam byl, ten sál
tam existuje, možná tam existuje dodnes, tak tam bylo malý kino,
ekcelzior ((Excelsior)) se menovalo a oni každý vždycky dyš přijely
do Brna, tak dycky šly do toho ekcelzioru ((Excelsior)) do kina.

JV: a proč zrovna tam?

ZP: nevím. nevím, možná že to bylo blízko teda em blízko em nádraží,
protože voni přijely, voni bývaly ve Střelicích, tak přijely do
Střelic, a chodívaly do toho ekcelzioruv ((Excelsior)) do kina.
proč, to vám neřeknu, protože byly eště blíž kina, toho nádraží, ale
to byly poměrně takový premiérový kina, dost drahý. kdežto tohleto
bylo teda né premiérový kino, to bylo takový levnější kino, tak
chodily do toho ekcelzióru ((Excelsior)).

JV: a chodily vlastně i doma do kina? ne jenom v Brně, ale i tam...

ZP: ve Střelicích bylo kino, to si vzpomínám, bylo kino, protože dyš
sem jezdíval k tetce do Střelic jako na návštěvu, vona vždycky,
protože my sme byli sami, tak vona si nás někdy vzala a bejvali sme
u ní s bratrem, tam sme se kamarádili zase s jinej- s jinou
skupinou, tak tam sme chodili skoro pravidelně taky do kina. tam
bylo kino ve Střelicích. chodili sme do kina.

JV: ehm, dobře. a eště k těm rodičům, oni teda nechodili do kina,
ale podporovali vás v chození do kina, nebo vám to naopak...

ZP: ano. myslím, že to bylo hlavně proto, že se nás matka zbavila,
že měla klid.

JV: ehm, dobře. em a takže vlastně vám nezakazovali nějaké filmy...

ZP: ne. dokonce sme se potom, samozřejmě že byly filmy mládeži
přístupný a mládeži nepřístupný, tak pak jak už sme dorůstali, tak
sme se chodili dycky snažili sme se dostat na filmy mládeži
nepřístupný, ty byly, já nevím, myslím vod patnácti nebo vod
štrnácti let, to už si nevzpomínám, někerý byly vod vosumnácti,
myslím bylo vod patnácti, někerý byly vod vo- od vosumnácti, tak dyš
byly, sme se snažili potom dostat na ty filmy mládeži nepřístupný,
dyž nás bylo, nám bylo těch třináct štrnáct, už sme se dělali jako
vyšší, starší, že sme si vzali klobouk třeba dyš sme šli, jo, sme
vypadali dospěleji.

JV: a proč ste tam chtěli jít na ten film?

ZP: no, tak protože možná to bylo jako zábavnější, nebo em byly to
normální filmy, em prostě kde možná se vyskytovalo to líbání nebo
něco takový nebo bylo naznačený to milování, tak sme se m- sme se
snažili přijít tady na tyhlety filmy, poněvač sme si to užili.

JV: ehm, dobře. a to bylo asi od kolika let ste se tam dostal?

ZP: jak vám řikám, to bylo vod těch patnácti, tak dyš nám bylo
takovej třináct štrnáct, tak už sme se snažili jako bejt dospělejší.
em vim že to bylo tak, že ten biletář nás někdy vracel.

JV: ehm.

ZP: že nám neni šestnáct, no.

JV: a ještě bych se zeptala na školu, jaký byl postoj školy ke
kinům? zaujali nějaký postoj učitelé, nebo...

ZP: žádný filmový představení školský nebyly. neexistovalo. byly
nějaký em akce školský, ale filmový představení nebyly. chodili sme
třeba do divadla, se chodilo, nebo sme chodili na nějaký takový em
by se dalo říct trochu výchovný koncerty, vzpomínám si na jeden, ten
byl v tom sále na Stadionu ((Stadion)), ale v tom em velkým sále, v
tom em kde byl melodram, bohužel si nevzpomenu kdo už to složil, na
Máchův Máj. byl to takový melodram, a promítala se, byla plachta,
projekční plátno, kde se promítaly takový vobrázky, ale nepohyblivý,
jenom jako diapozitivy em na motiv toho Máchova Máje. tak na tom sme
byli. ale em filmová představení, to sme ze školy nešli nikdy.

JV: dobře, a učitelé se nějak vyjadřovali k filmům, které sou zrovna
v kinech nebo k nějakým jinym? ne?

ZP: ne.

JV: ne, takže vám ani nic nezakazovali?

ZP: ne.

JV: dobře.

ZP: ne.

JV: pak tady mě zaujalo, vy ste měl, em cituji, měl sem v
kalendáříčku [zapsány]

ZP: [ano]

JV: všechny filmy, které jsem viděl, i s hlavními herci a vstupným.
em, proč ste si to zapisoval? nebo z jakého důvodu?

ZP: em tak sem si psal takovej jako deníček.

JV: ehm.

ZP: jo, to sem si psal, kdy sem byl, em někdy s kým sem tam byl, em
pak sme teda zapsali ten teda ten titul toho filmu em hlavní
představitele sme si tam napsali a vždycky sem si zapsal em kolik
sem za to em za to vstupný zaplatil. tak abych měl jaksi přehled o
tom, který ty filmový představení sem navštívil. protože skutečně
těch filmových představení sem jaksi navštívil hodně.

JV: ehm.

ZP: jak říkám, někdy aj i dvakrát denně.

JV: a chodil ste třeba sám do toho kina občas?

ZP: s bratrem. ale em pak když on on byl jak řikám o ty štyry roky
starší, tak on byl už dřív nasazen na ten total ajnzac ((Total
Einsatz)), byl nejdřív byl em byl v Rakousku v grácu ((Gratz)), u
kleknerverke ((pravděpodobně Klekner Werke)), pak vocaď utekl, jo,
utekl vocuď, dostával se přes hranice tajně někde u Ivančic, byla
posunutá hranice až někde za Rénu, jestli to tam neznáte, řeka, jak
teče řeka, tak přes to přecházel. tajně přecházel přes ty hranice,
tehdy to nebylo vlastně pravý jako zemský hranice, ale byly to
hranice mezi Říší a mezi protektorátem. nebyly tak hlídaný jako ty
venkovní hranice. tak to přešel a nechal se tady zaměstnat, zase u
těch kleknerverke ((pravděpodobně Klekner Werke)), ale někde v
severních Čechách, menovalo se to tam hnání- Hnátnice, tak tam byl
zaměstnanej. a z té Hnátnice se potom před se před vosvobozením se
vracel dost zajímavou cestou, vím, že jel aj vlakem, že ho vzali na
lokomotivu, aby se dostal vocud pryč, domů. tak sme chodívali
většinou s bráchem. s děvčatama eště ne, sme byli mladí na děvčata.

JV: ehm, a ještě bych se zeptala, když ste si zapisoval ty filmy,
tak v kterých letech ste si to zap- zapisoval asi, kolik vám bylo
třeba?

ZP: nó, to bylo během té války, že. tak to do toho pětaštyrycátýho
roku, do toho pětaštyrycátýho roku, to mi bylo nějakých těch
třináct, čtrnáct, patnáct let.

JV: a třeba dělali to taky vaši přátelé? něco podobného?

ZP: ne, nevzpomínám si. nevzpomínám si.

JV: ehm.

ZP: myslím ani brácha si to nepsal, že sem to psal sám. ty kytičky
vám vadnou vadnou. ((smích)) sou moc vysoko, co? špatně se zalejvaj.

((pan Piňos se zajímá o místo, kde se rozhovor odehrává – je to
kancelář na katedře FAV, a o to, co studuje jeho dotazovatelka))

JV: Teorie a dějiny filmu a audiovizuální kultury.

ZP: filmu, aha. tady na té katedře filmové byl nějakej Zdenek, jak
von se menoval, vedoucí, nevzpomenete si, kdo tady byl dřív jako na
film, na...

JV: em tak...

ZP: Zdeněk, Zdenek...

JV: Zdeňka neznám...

ZP: <já si za chvilku možná vzpomenu>

JV: teďka je to docent Voráč.

ZP: Zdenek, to byl jako (stařík), no, já si možná si za chvilku
vzpomenu. s, na s byl. no už tady určitě néni. hm.

JV: hm, tak nevadí, tak já se zeptám dál, ještě.

ZP: ano.

JV: tady ste psal zase o tom kině Stadion, na Kounicově ulici, em
ste psal, že tam byl široký bufet.

ZP: bufet, jo.

JV: em byl tam celkem široký bufet, kde se prodávaly limonády,
housky se šunkou nebo salámem...

ZP: ano.

JV: jedna stála korunu nebo korunu dvacet, podle toho, byla-li se
salámem nebo šunkou, a různé sladkosti prodávané na váhu. ale ne...

ZP: na kusy.

JV: em neprodávané na váhu ale na kusy. em jedno sisi bylo za pět
haléřů.

ZP: víte co je to sisi? takovej ten štvereček, takovej ten skoro
gumovej bombón placatej, já nevim, jestli se to ještě dneska, ještě
se to dneska, taková karamelka to byla, ale nebyla to jako karamel z
cukru, ale bylo to ovocný, tomu se říkalo sisi a to jedno sisi stálo
pět halířů.

JV: ehm. em a tady ste psal že na víc sme se nezmohli, než em na to
jedno sisi. z jakého důvodu?

ZP: neměli sme pení- jak vám řikám, matka byla vdova a moc peněz sme
neměli.

JV: a kupovali ste si tam to jídlo pokaždé? nebo...

ZP: jídlo vůbec ne.

JV: tak to sisi.

ZP: jenom to sisinko vždycky sme š...

JV: a vždycky?

ZP: tak snad jo, možná jo. možná někdy sme si koupili nějakou limču,
ale kolik stála limonáda, to už nevím. to byly sodovky. ty sodovky
eště dneska existujou, byly to ZON, znáte sodovky zonky?

JV: ano, slyšela jsem o tom.

ZP: no, tak to byla zonka, ta se vyráběla v Třebíči, byly dvě, byla
citrónová a malinová byla, červená nebo žlutá byla. tak to sme si
někdy koupili tu zonku, nebo tu limonádu, ale to už nevím kolik.
chodili sme tam em s kamarádem, eště, ten se menoval Arnošt Sláma,
už je bohužel taky po smrti, ten byl syn stavitele. a ten měl em
spoustu peněz, jo, tak ten si tam kupoval možná aj i tu limonádu,
ledacos, ten měl dost peněz. ale my sme peníze neměli, tak sme
museli hodně šetřit.

JV: ehm.

ZP: ale eště vám řeknu, dyš sme se semka přistěhovali, tak sme měl-
em to nebyl takovej přepych, měli sme služku. ta služka bydlela u
nás teda, pomáhala matce, ale krátkou dobu, to vím, že moc dlouho u
nás nebyla. sme jí platili sto dvacet korun měsíčně, ta služka, za
tu, za stravu a za byt, a dostávala kapesný sto dvacet korun, to
bylo všechno. pak sme jí teda museli propustit, protože na to nešlo,
na to už nebylo.

JV: dobře, a ještě bych se zeptala, kdy ste si to jídlo kupovali,
nebo tu tu sisi?

ZP: vo přestávce.

JV: vo přestávce.

ZP: byla dycky přestávka, jo, mezi tou jednou čá- a tou druhou byla
dycky chvilečku desetiminutová přestávka, a pak se zazvonilo,
třikrát se zvonilo, šlo se zase nazpátek, zhaslo se a promítalo se
dál.

JV: a kdy se to jedlo? jedlo se to o té přestávce...

ZP: o té přestávce.

JV: tam...

ZP: ne.

JV: v sále ne.

ZP: v sále ne. mám dojem, že tam byly aj i nějaký buráky nebo to už
si nevzpomínám, ale nějaký takový šustění, že by se jedlo em během
toho, ne. em řeknu vám, že em mládež, em aj i mládež tehdá byla
podstatně ukázněnější, než je mládež dnes. měli sme takovej respekt,
respekt vůči dospělejm lidem, vůči kantorům, tak jak dneska slyším,
jak se mladí lidé chovají třeba na škole vůči kantorům, to sme si
nikdy nedovolili. já sem měl hrůzu z kantorů, zvlášť jeden, z toho
sem měl úplnou fóbii, já sem měl dost takovej nervák sem byl a su
dodneška, em sem měl takovou fóbii, že sem měl z něho strach.
menoval se Matějů, ten profesor. to už bylo na střední škole. ale aj
na obecné škole sem byl jako takovej nej- takovej dost em s-
bojácnej člověk, měl sem respekt, vim, že sem nesnesl pít třeba
kávu, matka vařila meltu, nebo teda nějakou takovou náhražku
kávovou, skutečná káva, to skoro nebylo, tak vařila tu meltu. takže
sem tu meltu sem nesnášel tu sem nemoch pít, tak sem musel dycky
dostával sem kakao, sem ráno pil. to sem snesl do žaludku. ale em
někdy sem se jako aj bohužel z nervózní žaludek, že sem se
pozvracel, no, dyš sem měl nějakou hrůzu z něčeho. to sem měl
((smích)). sme chodili, ze školy, tak sem nesl takhle aktovku, a jak
byl tam byl takovej kameninový zábradlí, tak tam sem to kameninový
záb- po tom sem jel a ta ta taška mně spadla, jo, tak to byl hroznej
přečin, že matka musela jít do školy, kvůli <tomu>, že mně spadla
taška, že sem se choval nepřístojně. hm byli kantoři byli přísnější,
než sou dneska.

JV: ehm, dobře. a ještě k tomu jídlu teda, takhle to chodilo i v
jiných kinech, že se nenosilo jídlo do s-

ZP: ne.

JV: do sálu?

ZP: ne. ne.

JV: nenosilo.

ZP: ne, nenosilo se, jídlo se do sálu nenosilo, možná někdo si
vzpomínám teda, že em někdo šustil em dyš měl sáček s bombónama, jo,
tak šustil tim, ale to vobyčejně em lidi jako pšššt a jako tak
<upozorňovali>, aby byl klid. eště vám řeknu tohleto. em byla móda,
že dámy chodily v kloboukách, jo, a tak dyš si sedla a nechala si
ten klobouk na hlavě a nesundala ho, tak sme vždycky požádali tu
<prosim vás, sundejte ten klobouk, protože přes něho sme neviděli na
na plátno>.

JV: ehm, dobře. em tak teďka bychom se em dostali vlastně do už
druhého stupně toho rozhovoru, em že bychom přeskočili od té dětské
zkušenosti už k té starší trošku, od těch deseti let věku vašeho. a
teďka bych tedy přečetla, vy ste mi psal o biografech, na které si
vzpomínáte.

ZP: ano.

JV: tak já tady přečtu ten kousek z toho dopisu. em takže. v Brně
bylo spousta biografů...

ZP: já si, že vám skáču do řeči, mám dojem, že jich bylo
jednadvacet.

JV: ehm.

ZP: nevím jestli sem to tam napsal.

JV: em...

ZP: možná, že ne, ale mám dojem, že jich bylo v Brně jednadvacet,
včetně teda těch okrajových v těch Tuřanech a a v Lískovci, že jich
bylo celkem jednadvacet. premiérových nebylo moc. premiérová byla
skala ((Scala)), Alfa, Kapitol, Metro, Metro. víte, kde bylo Metro?
jak sou dneska Mrštíci ((Divadlo bratří Mrštíků)), nebo em Městský
divadlo.

JV: jo.

ZP: tam bylo kino. kino Metro.

JV: ano.

ZP: tak to bylo taky premiérový, a myslím, že ta Moderna v tom
Paláci Moderna na na zel- na j- Dominikánským náměstí, že bylo taky
premiérový kino. všechno vostatní byly takový už druhořadý em
druhořadý kina.

JV: ehm, dobře. takže v Brně bylo spousta biografů, luxusních a i
méně honosných, ba i venkovských, zejména na předměstích. k těm
prvním patřila kina alfa, skala ((Scala)), Kapitol. k těm méně
honosným pak kino Metro na Nové, dnes Lidické ulici.

ZP: no ale to myslim, že bylo taky dobrý, to Metro bylo taky dobrý.

JV: ehm. kino Moderna v Paláci Beta...

ZP: ano.

JV: na Dominikánském náměstí. tento biograf byl v suterénních
prostorách...

ZP: ano.

JV: paláce, a občas při náhlých a vydatných deštích bylo
zaplavováno, další kina byla spíš v okrajových částech Brna. jedno
ale bylo v samém srdci Brna, na Šilingrově náměstí, na konci ulice
Dominikánské. to bylo Excelsior.

ZP: ( )

JV: em, které patřilo k těm komornějším. na Marxově ulici bylo Lido
Bio, na začátku zab- Žabovřesk kino Lucerna, na Cihlářské kino
Studio, dnes Art, a další v předměstských částech, například kino
Elektra na rohu dnešních ulic Štefánikovy a Šumavské. em další malé
kino bylo na začátku Veletržní ulice, ještě před vstupem do objektu
dnes em již zaniklých lázní na Starém Brně. jmenovalo se snad ju-
Union. další předměstské kino bylo na Cejlu, naproti známému žaláři.
kino Radio, později Radost.

ZP: Radio, jo.

JV: ano, to bylo byla to Radost, potom, em dnes jakási herna. v
Králově Poli byla též dvě kina. takže vy tady mluvíte o luxusních em
kinech a o takových venkovských. tak já bych se zeptala, v čem
vlastně ste považoval nebo v čem ste viděl ten rozdíl mezi těmi
luxusními a venkovskými kiny.

ZP: tak ty premiérová kina, jako byla třeba ta Alfa nebo Kapitol,
jestli sem tam řekl taky ten Kapitol...

JV: ano.

ZP: to bylo skutečně em vybavený em kino jako takový, že to mělo em
jo s- šikmý jako hlediště bylo bylo pěkně vybavený jako osvětlení,
bylo tam aj neonový třeba osvětlení, čili byly takový lepší. kdežto
ty předměstštější, nebo ty méně honosnější biografy, ty byly takový
em jako spíš drobnější, že tam bylo akorát to hlediště, většinou
teda už ne šikmý, že bylo rovný, ale promítací plocha byla poměrně
dost vysoko, takže se vidělo ze všech těch míst. kapacita byla teda
podstatně menší, že, těhletěch těhletěch kin.

JV: a lišil se třeba nějak přístup zaměstnanců těch kin? podle toho,
jestli to bylo luxusní kino, nebo to venkovské?

ZP: em. tak em ty lepší kina měly biletáře, keří teda nebo n- em
nejenom biletáře, myslím si aj uvaděče, že byl v kolem těch, když
přišel, tak vás vzal lístek a uvedl vás na místo a dokonce kdyš bylo
jako teplé počasí a ten vzduch byl vydýchán, tak tam chodil s
takovým rozstřikovačem vůní, to tam rozstřikoval, jo, aby to bylo
jaksi se osvěžilo. čili to byly sály, který byly apriori udělaný
jako už biografy. kdežto ty si myslím, že to byl vždycky nějakej
sálek, kterej byl jako kino adaptovanej, ty vostatní, ty vostatní
kina. ale ten Stadion, ten byl taky dělanej jako biograf, původně,
ale ten byl takovej prostší. tam žádná výzdoba nebyla, to byla
taková ta funkcionalistická stavba, strohá, bez jakýchkoli ozdob.
ale vzpomínám si, že tam byl krásnej lustr v té hale nahoře, takovej
čtverec to byl a z toho visely jednotlivý takový koule a těch tam
bylo snad možná dvacet, takže to bylo takový pěkný.

JV: ehm. a eště, lišilo se nějak chování diváků v těch luxusních
kinech od těch venkovských kin?

ZP: em nemůžu říct.

JV: anebo složení diváků, třeba že tam byla jiná třída lidí?

ZP: tak asi ano, ale tak jaksi abysme to chápali jako em vyloženej
jako rozdíl, to nemůžu říct, to sme teda nepoznali, že by to byl. em
v tehdejší době, to bylo teda za války, em přesně tu dobu před tím
mým nastěhováním z té Zastávky u Brna, kdy byli teda jako
kapitalisti a dělníci, tak to si tak jaksi už nepamatuju. čili si
pamatuju tu dobu, kdy už tady tyhle rozdíly už nebyly takový. za
války žádní takoví teda bohatí lidi moc nebyli, čili bylo to tak
všechno spíš na stejné úrovni. em po válce jakbysmet a po
osumaštyrycátým roce teprv, že. to, ty třídní rozdíly se jaksi
vyrovnaly a byli sme si všichni rovni.

JV: ehm, dobře.

ZP: <někdo byl rovnější teda>, někdo byl, byly tam samozřejmě byly
rozdíly.

JV: a hráli hrálo roli to kino jako vypadalo hrálo...

ZP: hrálo. hrálo to roli.

JV: em v tom, do kterého kina ste šel?

ZP: ano, m- mělo. dyš se šlo do toho premiérovýho kina, tak to bylo
takový trošičku svátek, jo, že sme šli, že sme aj jaksi se lepší
voblíkli, do těch ostatních kin se chodilo tak se chodilo normálně,
že jo, občansky, ale pak dyš se šlo do toho lepšího kina, tak se šlo
asi jako dn- možná už to dneska neni, ale asi jak se chodilo do
divadla. jo, že už to bylo něco takovýho lepšího. kdežto do těch
ostatních kin se chodilo tak v takovým občanským voblečení,
normálně. ale tam se chodilo tak jako ve s- slavnostnějším, ve
společenštějším oděvu.

JV: dobře.

ZP: tam panovalo, že tam vždycky tam byly šatny. jo, eště ( ) sou
dneska taky. em nevím es- jestli byly ty šatny aj u těch menších
kin, ale myslim si že jo, třeba kino Lucerna měla šatnu, kino,
myslim že byly ve všech kinech byly šatny.

JV: ehm.

ZP: což em tak obvyklý néni. em máme známou, ta žije ve Spojených
státech, a ta mi řiká v em v kárnegi hol ((Carnegie Hall)) neni
šatna. že tam si lidi dávají šaty jako kabát dyš přijdou, tak si
dávaj na klín.

JV: ehm.

ZP: což mě překvapilo. v divadle, v koncertních sálech že neni
šatna.

JV: to je zajímavý. a eště bych se zeptala jestli em výběr toho k-
výběr kina, jestli se lišil podle toho, s kým ste do toho kina šel,
když ste šel třeba s přáteli, nebo s dívkou, nebo s rodiči, pokud
šli do kina?

ZP: tak dyš se šlo s těmi rodiči do kina, tak se zpravidla šlo, ale
em to nebylo moc často, jak řikám rodiče, jednak matka šetřila, tak
moc do kina nechodila, tak em em dyš se šlo, tak se šlo do toho
premiérového kina na lepší představení, ale em to bylo zcela
výjimečně, to nebylo běžný. tak to sme chodili jaksi slavnostněji by
se dalo říct. to byla taková em dost výjimečná událost, dyš se šlo s
matkou do kina nebo ale maximálně s matkou. ale nevzpomínám si na
to, že by to bylo nějak moc často, skutečně to bylo výjimečně. sme
chodívali s sami s bratrem, anebo dokonce sem chodil sám. pak už po
pětaštyrycátým roce sem chodil se slečnou, že, to už sem byl
dospělejší.

JV: dobře. a měl ste nějaké oblíbené kino, do kterého ste chodil
častěji?

ZP: kromě do toho do toho Stadionu ((Stadion)) sme chodili do té
Moderny ((Moderna)). to bylo na té na tom Dominikánskym náměstí,
myslim že ten palác se dneska pořád jmenuje Palác Moderna, nebo
beta, Beta pasáž se tomu řikalo, byl Alfa pasáž, a tam byla Beta
pas- dneska je to zavřený, vono se to nějak bourá nebo se to, je to
v havarijním stavu ten, to.

JV: dobře, a je nějaké kino, do kterého ste naopak nechodil? nebo
nechtěl chodit?

ZP: eem eem, ne. že bych tak apriori sem si řekl, že toto kino mi
bylo nes- nejsympatičtější a toto sympatičtější, ne. chodili sme
hodně do toho na ten Stadion, a aj sem tam sme byli teda tam onde
nebo aj vybírali sme si kde hrá- vim, že sme chodili třeba aj do eh
kin eh v těch předměstích, do těch předměstskejch, když sme viděli,
že třeba premiérový kino sme nestihli v těch premiérových, tak se
chodilo, já vím, že sme jednou jeli do Tuřan třeba na nějakej film,
už si nevzpomenu na kterej, ale byli sme až v Tuřanech.

JV: dobře, a když teda říkáte, že ste chodil často do toho Stadionu
((Stadion)), em, má to nějaký důvod, jako proč ste chodil zrovna...

ZP: byl blízko, ten vstup, protože tam byly ty to sme chodili na ty
dětský představení, tam se hrá- a byly normálně i večerní
představení. tak na ty večerní představení sme jako děcko nechodili,
ale pak už jak sme byli dospělí, tak to tam chodili aj na ty večerní
představe- em (měli sme) eště kromě, to musím říct, eště kromě toho
em Stadionu ((Stadion)) sme měli Studio, dneska Kino Art, to bylo
taky naše voblíbený, protože bylo to taky blízko. a bylo, to Kino
Art bylo tak em abych řekl mně dost sympatický. nevím proč, vono
bylo menší to kino, myslím taky tam byla rovná podlaha, to bylo to
sympati- em měl sem k tomu tam jakejsi vztah, k tomu kinu, Studiu
((Studio)), dnešní Art.

JV: dobře.

ZP: občas sme chodili do Lucerny ((Lucerna)), to je taky blízko, a
někdy sme jeli do toho Králova Pole, to bohužel nevím už jak se to
kino jme- jmenovalo v tom Králově Poli. už ho taky zrušili, tam byly
dvě kina, ten Jadran, ale předtím vlevo bylo ještě jedno kino ((kino
Union)), to nemáte v přehledu?

JV: em mám, já se podívám.

ZP: to bych se rád dozvěděl, jak se to kino jmenovalo. ten jeden byl
Jadran.

JV: takže na Králově Poli?

ZP: v Králově Poli. na port- né na port- na...

JV: teďka se mi tady trošku seknul počítač, tak, zkusím pustit nové
okno.

ZP: a jestli vás zdržuju tak...

JV: já to můžu během toho...

ZP: ne, nechte to.

JV: až to najdu tak vám řeknu. takže...

ZP: Bajkal? nebyl Bajkal? kino Bajkal?

JV: je to je to možné, tak já to najdu, až se...

ZP: nechte to.

JV: až se to tady...

ZP: nechte to.

JV: podaří obnovit počítač, tak já to najdu. zatím bysme teda
pokračovali dál.

ZP: no.

JV: em takže v tomto období, po těch deseti letech věku ste ještě
pořád chodil často do kina, ano, takže...

ZP: pořád.

JV: říkáte, říkáte...

ZP: snad víc než předtím, jo, to už sem snad začal trošičku rozum
brát, tak to sem právě si zapisoval ty ty filmy jednotlivý a to sem
chodil teda už potom, dyš mi bylo těch patnáct let, tak to sem
chodil aj na ty mládeži nepřístupný, s tou Mandlovou ((Adina
Mandlová)) a, turbína ((Turbina)). viděla ste ho?

JV: turbína ((Turbina))? ano, to znám.

ZP: krásnej film. krásnej, s Lídou bárovou ((Lída Baarová)), kdo
hrál toho druhýho? to byl Vydra ((Václav Vydra)) myslím, ne?
mladej...

JV: já se můžu podívat...

ZP: mladej vydra. Eduard Kohout hrál tam.

JV: mně se zastavil počítač, takže to nenajdeme.

ZP: nehledejte to, nechte to.

JV: takže chtěla bych se ještě dál zeptat, jestli jste třeba
potkával v kině své známé? nebo jestli to byl takový prostor, kde
vlastně ste se mohli setkávat?

ZP: ne.

JV: že byste tam chodil za účelem třeba...

ZP: ne, ne, do kina se šlo na kino. že se chvíli se čekalo než
vodevřeli kino, pak tam pustili, že jo, hrnuli se k šatně, nedávali
sme si vždycky kabáty do šatny, protože to pak sme vodcházeli a zase
se muselo čekat, tak někdy si to člověk vzal, položil si to na klín,
a pak hnedka s- sme šli pryč. ale em zcela výjimečně sme tam tak to
bylo čirou náhodou sme se tam setkali, ale programově, že bysme si
tam dávali rande s nějakejma kamarádama, tak to ne.

JV: em, dyš ste teda šel do toho kina s bratrem hovořili ste třeba
potom cestou z kina třeba o tom filmu, který ste viděli?

ZP: ano, to sme se bavili, em dokonce sme jaksi tak hodnotili,
dělali sme si takovou jakousi kritiku toho představení, to sme
hodnotili, teda já nevím, esi tehdá sme tak jaksi znali, jak se
režie po- po- em projevuje na tom filmu, ale em hodnotili sme em
hodnotili sme výkony jednotlivejch em jednotlivejch protagonistů,
herců co tam hráli, jak hráli tak to vim, že sme se vo tom bavili.
nebavili sme se moc, ale ačkoliv taky sme vzpomínali teda na ten
děj, co se tam odehrávalo, a vim že teda, em můžu říct, že to em už
pak teda jako v těch, dyš sme chodili na ty hraný filmy, tak že em z
toho sem měl takovej jakejsi dojem, že to na mě působilo, že sem si
z toho vždycky něco jaksi odnesl. že to nebylo tak jenom že bych to
tam tak jako dřív, že sem to tam díval jako na něco, ale že už sem
si z toho něco vodnesl.

JV: hm, dobře.

ZP: film Panenství, jo. to si na to taky vzpomínám.

JV: a můžete třeba říct, v čem to na vás působilo, nebo...

ZP: citově bych řekl, aj bych řekl výchovně, že sme se snažili em
potom chovat tak, jak se chovali ti protagonisté toho filmu, v tom
dobrym slova smyslu, ne v tom špatnym slova smyslu. pokud sme tam
viděli nějakej mord, tak samozřejmě že sme se nesnažili, ale
rozhodně to na nás mělo vliv. jaksi tak výchovnej vliv, že sme
snažili jaksi přiblížit chování těm lidem, co tam hráli.

JV: ehm, dobře, a eště bych se zeptala, z čeho sestáva- em z čeho se
obvykle skládal program té projekce?

ZP: jo, to vám můžu říct přesně, za to- začínalo to promítáním
reklam. diapozitivy, tam šly reklamy, pak šel týdeník.

JV: ehm.

ZP: ten byl vždycky, týdeník, nevím esli byly dokonce nebyly dva, že
šly za rajchu ((Reich)), za Německa, že šel náš týdeník, že šel náš
a že šel ( ), německej týdeník. to už nedovedu přesně jestli byl
ten anebo onen to už nedovedu jaksi posoudit. tak šel týdeník, pak
bývaly krátké filmy, nějakej krátkej film byl, a pak šel teda
večerní film. a mezi tím vždycky byla krátká krátká přestávka. když
se přišlo pozdě eh do kina, tak se nešlo. počkalo se až skončí třeba
ty reklamy a pak teprve uvaděčka vás, prodávaly se, to sem ani
neřekl, em před každým filmem se prodávaly programy toho filmu. to
už se dneska nedělá. tenkrát jako dyš de člověk do divadla, tak si
můžete koupit program, dneska za strašný peníze, byli sme na
Mozartovi tam v Městským divadle, za program chtěli ale sto deset
korun, jo. kdežto tehdá ten program stál já nevím možná dvě tři
koruny. vstupné bylo štyři, šest, osum, že, pak možná i víc,
dvanáct, jo, a ten program byl za tři za štyry koruny. nekupovali
sme si ho, šetřili sme.

JV: ehm, a eště bych se zeptala, em, jestli vás ty reklamy nebo ten
týdeník zajímaly, jestli ste...

ZP: týdeník jo. protože nebyla televize, jo, čili týdeník nám
ukazoval em jaksi v obraze nám ukazovali současný novosti. ( )
týdeník, že. tak nám ukazovali za války to bylo hlavně z z z fronty,
že, události z fronty, ale aj takový ty události místního významu,
nebo teda národního významu, že tam bylo něco, kdo tam navštívil
nějakej, ty potentáti, třeba tak to, třeba jak sou dneska televizní
noviny, že, ne tak dlouhý, ten týdeník trval maximálně, já nevím,
deset minut, možná ani deset minut ne, a to byly takový naše teda
dneska televizní noviny.

JV: a ty třeba týdeníky německé, z tý z té války, tak nepůsobily na
vás nějak špatně, nebo...

ZP: né. ty sme brali s dost velkou rezervou, protože voni tam pořád
ukazovali jak útočili v době, kdy už teda prohrávali, jo. ne, to sme
dokázali jaksi filtrovat, tu jejich propagandu, i když sme byli
mladí, tak ta jejich propaganda na nás na nás nějak moc nepůsobila,
ne. protože em kromě tohoto em sdělovacího média sme samozřejmě
poslouchali rozhlas, ale neposlouchali sme náš rozhlas, ale
poslouchali sme, se tomu řikalo Kroměříž, víte proč? prostě stanice
kromě Říše. a byly dva, byl Hlas Ameriky a a Volá Londýn, jo,
tyhlety dva. nevím jestli to víte, oni vysílali na středních i na
krátkých vlnách. dneska už krátký vlny se skoro ani nepoužívají. na
těch krátkých vlnách se to muselo vopatrně hledat, a protože se
zjistilo teda, že se poslouchá zahraniční rozhlas na krátkejch
vlnách, tak všechny rozhlasový přijímače musely mět ty krá- krátký
vlny vykuchaný, že ste musela to rádio zanýst do nějaký opravy, tam
vám z toho vycvikli tu cívečku, která umožňovala poslech na těch
krátkejch vlnách a dostali sme takovou červenou cedulku, kerá se
musela přidělat na ten rozhlasovej knoflík, kde se ladil, bylo tam
napsaný pozor pozor, poslouchání zahraničního rozhlasu se trestá
káznicí anebo smrtí. to sme tam museli mít přilepený, dyš přišel
tahlencta. tak to sme samozřejmě že zase se to vobcházelo, byli
radioamatéři, kteří dokázali tu cívečku vyrobit, naletovat tam a tak
ty krátký vlny se poslouchaly dál. ale vov- velmi vopatrně, že sme
dycky byli uchem přilepený na ten rozhlasový přijímač, abysme
nemuseli mít ten rozhlasový přijímač mít puštěný jako hlasitě, sme
to poslouchali potichu, protože v tom domě, kde sme bydleli my, byly
dvě německý rodiny. jedna rodina byla velmi slušná, to byl i když
ten pán chodil s odznakem enesdéápé ((NSDAP)), ale byla tam další
rodina, a to byli takoví nacisti jaksi v pravým slova smyslu, těch
sme se báli. ale ta jedna rodina, ta byla velmi slušná, mezi nima
sme se, měli jedinou dceru, menovala se Ilze, už si nevzpomenu na to
její druhý méno, ale nekamarádili sme se s ňou. i když byla v našem
stáří. dyš sme se pozdravili em potkali, tak sme se pozdravili,
řekli sme německy kris got ((grüß Gott)), ale nekamarádili sme.
(mičovi) se menovali, (mič).

JV: a teďka vy ste říkal, že teda ty týdeníky byly dvojí, že byly...

ZP: byly německý a byly český, ale teď už nevím jestli jak říkám
byly, obá dvá se promítaly, nebo jestli byl jenom ten německej, nebo
jenom ten českej, to už si nevzpomenu.

JV: ehm, a ty německé, ty byly v jakém jazyce? v němčině?

ZP: v němčině. v němčině a mělo to titulky. bylo to titulkovaný.

JV: a ty reklamy, ty byly nějaké hrané reklamy...

ZP: ne ne, diapozitivy.

JV: ehm.

ZP: a dokonce někdy dost em bych řekl neuměle vyrobený, třeba byly
malovaný, ne fotografie, že, byly malovaný třeba na nějakej, nějaký
sklíčko, to byly diaprojektory, který měly rozměr toho vobrázku pět
krát pět, čili to se dalo aj rukou něco tam namalovat, to byly em
dost neumělý vobrázky to byly. ale propagovalo to třeba nějak bylo
byl- jó, eště něco bylo, to sem zapomněl na to, byly ukázky příští
program.

JV: ehm.

ZP: to běželo vždycky, teďka nevím po tom týdeníku nebo před tím
týdeníkem bylo připravujeme, jo, a bylo tam vobyčejně ten první
následující film, byly ukázky z toho filmu, a pak tam bylo ještě
jaký filmy se připra- připravujou, co tam budou hrát. to bylo
nevzpomenu si, jestli to bylo jaksi po tom týdeníku, nebo před tím
týdeníkem, nebo ale mám dojem, že to bylo před tím týdeníkem.

JV: ehm, dobře. a ještě ste říkal, že byly krátké filmy, a až po
nich ten hraný film.

ZP: a po nich byl hranej film.

JV: a ty krátké filmy vás taky zajímaly, nebo ste se spíš těšil na
ten hraný film?

ZP: ne ne, byly zajímavý. byly zajímavý, ty krátký filmy byly různý,
jo, bylo tam vždycky něco em z přírody, nebo z techniky, em byly to
takový krátký filmy a i když sme jaksi už se těšili na ten hlavní
program, tak sme to jaksi vys- jaksi taky sme. někdy byly pěkný, to
záleželo na tom, jakej ten krátkej film byl, někdy byl zajímavější,
některý byly míň zajímavý.

JV: ehm, dobře. a o přestávce vy ste teda říkal, že dyš ste byl dítě
eště, do těch deseti let, tak že ste si kupoval to sisi o přestávce.
a jak to bylo teďka, když ste byl starší? o přestávce?

ZP: tak možná sme se šli projít, ale většinou eh eště takhle, to už
se nedělala přestávka, to už em jak se začlo, tak to běželo, tam už
přestávky potom nebyly. začalo těma reklamama, týdeník, to příště co
se bude hrát, ten krátkej film, tam už přestávky nebyly. to už se
jelo bez přestávky. před kinem, před kinem ste mohla, tam byl bifet,
vodevřenej, tak ste mohla jít do toho bifetu a tam si koupit
nějakej, jak řikám tu sodovku nebo čokoládu, bombóny, jo ale <z
úsporných důvodů> jako študáci sme na to neměli.

JV: ehm, dobře, takže ani jako přestávka mezi...

ZP: ne.

JV: těma krátkýma filmama...

ZP: ne, nebyla.

JV: dobře.

ZP: to se to se běželo jenom.

JV: a takže teďka bych se zeptala, vlastně to už sme taky o tom
hovořili, jestli ste chodil i na nepřístupné filmy, takže to ste
chodil, od těch třinácti let ste se pokoušel...

ZP: á, um tak snažili sme se dostat, jak řikám, někdy nás někdy nás
ten biletář vodhalil a nepustil nás, ale většinou sme se nějak
dostali. brácha byl vo ty tři roky starší, tak ten tam už mohl, ale
tam mě vždycky nějakým způsobem protáhl a sme šli vobá dvá.

JV: em takže ste chodil em se svým bratrem...

ZP: jo.

JV: na ty nepřístupné filmy.

ZP: jo, jo, jo.

JV: em, takže jakým způsobem, to ste říkal, že ste se snažil vypadat
starší...

ZP: jó, to vim, že sme si třebá em že sme si dávali do bot nebo
nějaký podpatky abysme byli vyšší, voblíkali sme se, abysme byli
starší, že sme nosili třeba ten klobouk, že sme si vzali na hlavu,
em sme se dělali trošičku starší, no.

JV: a byla v Brně nějaká kina, o kterých se vědělo, že spíš tam tu
mládež pustěj?

ZP: ne.

JV: ne? a bylo třeba nějaké kino o kterém ste věděl, že vás tam
určitě nepustěj, že to ani nemá cenu zkoušet?

ZP: e em, to záleželo, záleželo to skutečně na tom biletářovi,
kterej tam třeba stál a trhal ty lístky, jestli nás tam pustí, ale
em myslím, že ne, myslím že ne, nebylo, ne ne ne ne. nedalo by se
říct, že byly nějaký benevolentnější kina a nějaký míň benevolent-
přísnější.

JV: a jaký ste měl pocit z toho, že ste se dostal na nepřístupný
film?

ZP: nó, bylo to takový em tak cejtil sem se tak jako starší, že em
myslím, že em ta závadnost toho filmu nebyla nikdy taková, jak sou
třeba dneska filmy, to nebylo, že tam něco se vodehrávalo, nějaký ty
milost- ty milostný scény tam bylo, ale jak řikám, takový nějaký
milování <tam> to si nevzpomínám. vim na jeden film, na kerej sem
ale tehdá nepřišel, to sme to byla ta extáze ((Extase)) Machová, jo,
to sem ten film sem neviděl, a eště byl jeden jeho film, to se
menovalo něco nějaká neděle ((Ze soboty na neděli)) to byla.
nevzpomenete si, jak se menoval Machatého ((Gustav Machatý))...

JV: neděle, em...

ZP: nějaká neděle.

JV: teďka nevim.

ZP: to je jedno, ale byla extáze ((Extase)) a eště ten jeden film,
tak ty sem neviděl ani jeden. to sem neviděl ani jeden z těch filmů.
nevím kdy ta extáze ((Extase)) byla, jestli to bylo ještě za prvn-
to bylo ještě za první republiky, že? před válkou ta extáze
((Extase)) byla.

JV: ano.

ZP: Machatého ((Gustav Machatý)).

JV: em tak teďka bych se zeptala, em, jesi ste chodil do kina bez
placení někdy, jestli se vám to...

ZP: nikdy. nikdy. jo, počkejte, počkejte. jak sem vám řikal, že sem
měl tu vychovatelku, kerá pak se provdala a bydlela v tom Zbýšově a
dál, tak s tou sme chodili k těm šaurům ((hostinec U Šaurů)) teda do
kina taky dyš tam bylo, tak možná, že někdy, ale em pravidlem to
nebylo.

JV: ehm.

ZP: nesnažili sme se nějak tak. to, vim že se to dělo, jo, že v té
hospodě se dalo nějak tam vlézt, to už nevím jak, voknem né, nebo
přes em výčep nebo nějak se tam dalo vlézt, ale em neprk-
nepraktikovali sme to. měli sme jaksi hrůzu z toho, že nás vodhalej.
neměli sme tu vodvahu tam jít teda, no.

JV: ehm, a byl ste třeba někdy přítomen tomu, že někoho odhalili a
vyvedli ho ven z toho kina?

ZP: em ne.

JV: ani třeba dyš někdo dělal v tom kině...

ZP: ne.

JV: bordel, nebo tak...

ZP: ne. ne ne ne, mm žádnej em žádnej jaksi jak řikám, tehdy byla
taková asi ta mládež, nebo aji dospělí, byli ukázněnější takoví, než
sou teďka, aj dospělí se mi zdají, že byli tehdá, měli jaksi em
vyšší kázeň než mají než mají teď. teďka každej si tu, nebo zvlášť
teďka po po té revoluci si tu demokracii každej vykládá po svým, a
bere si z té demokracie to, co mu dělá dobře a ne to, co by měl teda
té demokracii dát von. bohužel.

JV: hm.

ZP: nemáte ten dojem?

JV: tak já sem nezažila jiný období než tohleto, tak já nemám s čím
srovnávat a je to možné, ehm.

ZP: vy ste vodkuď?

JV: já sem z Hradce Králové.

ZP: z Hradce Králové, a jak co vás zaneslo až do Brna?

JV: tenhleten obor, ten obor...

ZP: ten není v Praze?

JV: je v Praze, ale já mám radši Brno než Prahu, tak, a vono je to
vlastně stejně daleko do Brna i do Prahy, tak sem tady.

ZP: tak vy ste Češka, no.

JV: em, tak já...

ZP: pokračujte.

JV: ano. em byl ste někdy přítomen promítání filmů v domácnosti? že
by někdo třeba vlastnil projektor?

ZP: my sme měli projektor.

JV: vy ste měli projektor.

ZP: bratr. v pětatřicátým roce, než otec zemřel, na Vánoce dostal
projekční přístroj Kodak osum, cine osum to bylo, a měl k tomu i
kameru. ne, jo, jako přijímací přístroj měl k tomu, takže sme em
byly k tomu aj sme dostali dva filmy, jeden takovej cestopisnej
krátkej film a jednu grotesku. tu grotesku si moc nevzpomín- mám
dojem, že to byl nějakej miky maus ((Mickey Mouse)), ale to, mám
dojem, že to byl miky maus ((Mickey Mouse)). a to byl nějakej
takovej cestopisnej film vo nějakejch exotickejch zemích na tom
druhým, ale s- em filmovalo se, že brácha ne, brácha byl malej, ale
rodiče nebo někdo filmoval, tak ty filmy se promítaly.

JV: ehm, a kde ste nebo kde získával materiál na to filmování?

ZP: to se dostalo. normálně v obchodech byl film, kterej se jako na
osmičku, na rozměr osum milimetrů se dostal. je šestnáctka, jestli
víte, a ta se dělila, takže perforace byla vždycky u té osmičky jen
na jedné straně. samozřejmě to bylo němý, to nebylo ozvučený, že.

JV: a pučoval si třeba někde filmy, jako z nějaké půjčovny nebo
odněkaď?

ZP: ne.

JV: a kde...

ZP: ale byly em myslim že to existovalo, že se mohly teda pučit s-
nějaký ty grotesky a vim, že se teda mohly koupit, že sme ty dva
filmy měli koupený, takže se koupit mohly. esli se pučovaly nebo
nepučovaly, to si nevzpomínám. my sme je nepučovali.

JV: em kde kde koupil ty dva filmy, vzpomete- vzpomenete si na to?

ZP: v Brně bylo několik takovejch obchodů s filmovým materiálem,
jeden byl na jak je Jakubský náměstí, tak tam na rohu, možná že je
tam doposuď. a druhej byl na Masarykový, tam jak je Zelnej trh tam
jak se scházelo tak tam byl taky obchod s filmovým materiálem, tak
se to normálně se dalo koupit, v krabičce plechové se dalo to
koupit. teďka nevím jak to jo jo jo jó, do té kamery to byl Kodak,
ta kamera, tak tam se zakládala celá ta šestnáctka, dyš se dyš se em
jaksi spotřebovala ta jedna půlka, tak ta kazeta se takle vobrátila
a přijímalo se teda na tu druhou polovinu. a pak dyš ste to dala
vyvolat, tak voni to rozřízli a už vám dost- dostala ste teda em
filmosmyčku jenom.

JV: ehm.

ZP: ale kupovalo se to jako šestnáctka.

JV: ehm, dobře. a ještě by mě zajímalo, při jaké příležitosti se
potom ty filmy pouštěly?

ZP: při rodinných oslavách by se dalo říct, dyš se sešla teda nějaká
akce, dyš byla voslava nějakých narozenin nebo něco takhle, tak se
promítal film. dyš em jeden ten film si pamatuji. eště, jak vám
řikám, to bylo o Vánocích, dyš sme to dostali, dyš brácha to dostal,
otec devátýho ledna zemřel nato, jo, čili otec už na žádném tom ob-
na tom filmu nebyl, ale em všelijaký výlety se filmovaly, dyš se šlo
n- na výlet, tak se filmovalo. vim, že brácha byl na em v takovym
táboře, my sme měli my sme měli takovýho šoféra, vlastního šoféra,
kterej když potom otec zemřel, tak em vo prázdninách to bylo em em
jeli tábořit do údolí do údolí pod Ketkovskej hrad, to je Jihlavka
myslim, jestli se nemejlim, nevim jestli Jihlavka nebo Oslavka. em
tak myslim Jihlavka je to. pod Ketkovskej hrad, tak sme ho tam byli
navštívit a tak vim, že z toho s- byl film, jo. anebo dyš sme se
loučili potom s tou Zastávkou ((Zastávka u Brna)) a pekla se
živánská, víte co to je, na rožeň se dalo to maso no takhle a tomu
se řikalo živánská pečeně a tak to, tak to se při tom rozloučení se
to peklo, tak z toho byl film. nebo je eště dodneška ek- musí, možná
existuje. protože ten přístroj, to dostal bratr, možná že teda ten
se vodstěhoval potom v Praze, skončil teda potom v Praze, tak možná
ten film tam ještě existuje.
JV: ehm, dobře, a to ste teda pouštěli em ty filmy, který ste si
sami natočili...

ZP: ano.

JV: a ty filmy, který ste si koupili ste si pouštěli nějak?

ZP: ty byly jenom ty dva a ty byly už tak vohralý, že, ty už sme si
nepouštěli.

JV: ehm.

ZP: sme pouštěli ty filmy, kerý sme si natočili sami.

JV: dobře, a jak to bylo asi často, jak ste si pouštěli ty filmy
sami?

ZP: tak při příležitosti, řekněme tak jednou za půl roku.

JV: ehm, dobře. a to teda bylo mezi rodinou, nebo ste na to zvali i
přátele?

ZP: ne, ne, to byla vždycky jenom rodina.

JV: ehm.

ZP: a byl to vždycky takovej svátek, protože to chvilečku trvalo,
než se to nainstalovalo, že, vobsluha toho přístroje byla ta- měli
sme teda i projekční plátno, to perličkový, jo, že se to promítalo
na to, byly to takový no, em samozřejmě že sme neměli titulkovač,
neměli sme zařízení pro sestřih toho filmu, to bylo všechno
nesestříhaný, to sme na tom neměli možnost teda to sestříhat. tak
jak se to namo- nafilmovalo, s chybama,a bohužel vim, že i při tom
vobracení toho em té kazety se to někdy trošičku vosvětlilo, že to
bylo uplně ven, takže na tom byly takový ty závoje bílý na tom byly
vidět.

JV: ehm. dobře, tak já bych se teďka zeptala eště jesi ste chodil do
kostela?

ZP: chodil.

JV: chodil. a...

ZP: chodil sem. a řeknu vám, chodil sem hodně, protože sem měl k-
kamaráda, matka dyš potom sme se sem přistěhovala, tak hodně em se z
ní stala taková em hluboce věřící, chodila do kostela, chodili sme
ke zpovědi, chodili sme ke svatému přijímání em d- každou nedělu sme
chodili do kostela, protože sme bývali tady na Jiráskový, tak na
Grohový teďka je kostel svatý Rodiny ((kostel sv. Rodiny)), jesi ho
znáte.

JV: hm, ano.

ZP: tak tam sme chodili do toho kostela, ten nebyl tak zašalovanej
jako je teďka, to až komunisti to přeměnili em v školu em a
přestavěli to, ten kostel skutečně byl jako explicitně vyjádřenej
tam mezi těma dvěma barákama, tam byl klášter a to byl klášterní
kostel svaté Rodiny a tam se chodili na mše, chodilo se na chodilo
se na ( ) mši se tomu řikalo, v deset hodin se chodilo a chodilo
se v máji v květnu se chodilo na májový. a jak vám řikám, měl sem
kamaráda, ten byl z hluboce věřící rodiny, s tim sem se kamarádil,
začal sem s ním chodit aj do kostelního sboru u minoritů v kostele
svatých Janů, vite kde je? minoritskej kostel?

JV: eh, nevim teďka.

ZP:: ten je na Josefské, na Josefské jo, tak tam sme chodili zpívat
na kurz, a to bylo em se mně hrozně líbilo, jednak sme se tam
setkávali s děvčatama, který v tom kurzu byly, vim, že byla jedna
hezká, a moc se nám líbila voboum, voběma, tak tam sme chodívali
zpívat potom už, pak sem přestoupil z tohoto sem přestoupil do
ferstra ((Foerster)), to bylo pěvecké brněnské pěvecké sdružení
ferstr ((Foerster)), a nakonec sem skončil v Moravanu, pěvecké
sdružení Moravan. to byl takový zase spíš věřící tam byli a tak sem
skončil, protože sem neuměl dobře zpívat, tam mě vocaď vyhodili už.

JV: ehm, dobře. a teda říkáte, že ste tam chodil každou neděli do
toho kos-

ZP: každou neděli sme chodili do kostela.

JV: a stávalo se vám, že třeba em že ste kvůli kostelu nemohl jít do
kina? nebo naopak?

ZP: ne, ne ne ne. ne, kino bylo večer, kostel byl v poled- teda
dopoledne. nikdy se nestávalo, že bych, že by mně kolidovalo
návštěva kostela nebo té té májové že by mně to kolidovalo, nestalo
se mi to nikdy.

JV: ehm, a ještě bych se zeptala, ke které církvi ste se hlásil?

ZP: křesťanské, katolické.

JV: ehm, a ovlivňovalo vaše vyznání nějak to, jaké ste si potom
vybíral filmy?

ZP: ne.

JV: ehm.

ZP: neovlivňovalo.

JV: a ještě, pamatujete si, jestli se někdy promítaly filmy na faře?

ZP: tak em farní kostely byly v Brně, tohleto nebyl farní kostel,
ale nes- ani sem neslyšel o tom, že by se někde na faře promítaly
filmy.

JV: ehm.

ZP: to je zajímavá otázka, to by mě zajímalo, proč se na to ptáte.

JV: protože jeden em respondent nám říkal, že to právě zažil.

ZP: ne.

JV: že na nějaké faře se promít-

ZP: je to možný, možná na nějakých venkovských farách, že se
promítaly filmy.

JV: dětem právě promítal filmy nějaký farář. možná proto, aby je to
zaujalo víc, těžko říct.

ZP: to mě překvapuje tahleta skutečnost, já sem nikdy neslyšel, že
by se prom- a to byl jak starej člověk, kerej respondent, kolik mu
bylo jako byl tak na v mym...

JV: no tak osumdesát taky.

ZP: jo? no, e em. to možná na venkově se to někde dělo, ale v Brně
neslyšel sem ani vo tom, že by se to někde na venkově dělalo, ne.

JV: ehm, dobře. ehm, tak já bych teďka zase přečetla kus z vašeho
dopisu, to už by se týkalo těch filmů, my sme o tom možná už
mluvili. takže tady ste psal em ještě před okupací nacisty v březnu
třicet devět jsme měli možnost zhlédnout několik amerických a
západních filmů. především to byla kreslená Sněhurka a sedm
trpaslíků...

ZP: to nevím, jestli to bylo před válkou, mám dojem, že už to bylo
až po válce t- ta Sněhurka možná. ale možná, že to bylo eště dřív,
to si nevzpomenu teda přesně.

JV: Sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)), já tady mám přesnou
dataci, kdy to bylo. to tady mám napsaný, em tak ta Sněhurka byla
třicet osum.

ZP: třicet osum, tak to bylo eště před válkou, když sem ji viděl.

JV: třicet sedum byla natočená a třicet osum byla u nás.

ZP: čili to já sem ju viděl eště před válkou.

JV: a dál tady píšete další titul je Návštěva z temnot em.

ZP: to nevím, to byl myslim francouzskej film, tam hrál žán maré
((Jean Marais)) a daniel darijé ((Danielle Darrieux)).

JV: a další film Její první ples...

ZP: ten mě velmi teda em bych řekl mě strašně zaujal. to byl velmi
silnej film. bohužel ne- n- možná by se našlo, kdo to režíroval,
nevíte náhodou?

JV: to bych se musela podívat...

ZP: neh- nehledejte to. to byl velmi silnej, ten na mě ohromně
zapůsobil, protože to byl film, vona si vzala dycky taneční pořádek,
tam našla toho tanečníka, s kterým tančila a pak ho šla navštívit.
ty osudy těch jejích tanečníků po ix letech, nevím jak to bylo, ale
to bylo po dost, myslim že to bylo po padesáti letech, tak to bylo
dost jaksi rozdílný co ty co ty lidi, ty jejich osudy.

JV: takže ty jejich osudy vás na tom zaujaly.

ZP: ty osudy. ty osudy, protože skutečně někdy to byly e, brutální
scény, to si vidim jak se tam ten muž s tou ženou tam pobili před ní
a...

JV: a to bylo nějak neobvyklé, třeba ty brutální scény? že vás to
zaujalo?

ZP: asi ano.

JV: ehm.

ZP: takový nějaký em střílení nebo něco takovýho, takový to co je
dneska plno ve filmu, tak to vůbec nebylo, nechci říct, že to bylo
pohodový, všechny ty filmy. byly to jaksi dramatický filmy, jo, ale
em takový nějaký moc velký násilí, nebo nějaký rvačky, to tam
většinou nebývalo, to si nevzpomínám, že by tam bylo.

JV: ehm. takže ten film na vás zapůsobil teda jak ste říkal těmi
osudy.

ZP: těmi osudy těch lidí a...

JV: ehm.

ZP: kteří em po těch padestát- nebo nevím po kolika letech to vona
navštěvovala jak teda žijou.

JV: ehm, dobře. a ta Sněhurka a sedm trpaslíků, když ste to
zmiňoval, ta Sněhurka a sedm trpaslíků, ta na vás zapůsobila čím, že
si jí tak pamatujete?

ZP: ohromně. čím, no tak jednak tím provedením technickým, protože
to sem už tak jaksi dokázal ocenit. em pak mě tam ohromně em zaujal
zpěv, jak ona zpívá, to bylo velmi pěkný to zpívání. em vim, že to
byl teda soprán, dost tak jaksi vysoko položenej, a potom sem
vždycky řikal, že Američanky, zpěvačky, maj vždycky zvláštní barvu
hlasu se mně zdálo. že nemaj stejnou barvu hlasu jako Evropanky, že
maj zvláštní barvu hlasu. jestli to byla náhoda, to nevim, to čili
ste srovnával nějaký ty zpěvačky to nevim kdo to tehdy zpíval eh s
edit pijaf ((Edith Piaf)), třeba, že tak to byl rozdíl v tom v tom
zabarvení toho hlasu, ty americký zpěvačky měly vždycky ty ty ten em
rejstřík postavenej jaksi výš.

JV: hm, dobře. a taky o tom Její první ples píšete, že ten děj byl
velmi sugestivní, to už ste říkal. am ano hlavní představitelka si
po letech vzpomíná na své tanečníky ze svého prvního plesu.

ZP: ale nav- šla je navštívit.

JV: dobře. a tady píšete, vlastně zdůrazňujete to, že ste eště před
tou okupací viděl americké a západní filmy. em bylo to pro vás
důležité, že ste viděl právě ty americké a západní filmy ještě před
tou okupací?

ZP: pak jo. můžu říct, že em během té okupace, dyš sme neměli
možnost vidět tu západní provenienci, tak že nás to dost jaksi
vadilo, že sme byli odkázáni jenom na ty na ty český na na ty
německý. možná že to, tam píšu em ty toneli ((Tři Tonneli -
neidentifikováno)), není nepíšu to tam? a že to byl myslím italskej
film, to byl nějakej film z cirkusovýho prostředí, možná že to byl
italskej.

JV: ano...

ZP: ( ) co?

JV: ano, o těch akrobatech.

ZP: že to byl vo těch akr- a že to byl italskej film. ale jiný filmy
si nevzpomínám, že by byly. skutečně americký nebo vůbec západní,
anglický, francouzský filmy.

JV: a em bylo třeba, dyš si takhle pamatujete na ty filmy, že vás
zaujaly, ty, který ste tady zmiňoval, tak bylo to em třeba tématem
nějakého hovoru s přáteli, právě tyto filmy? eště po delší době co
ste je viděl?

ZP: jak? eště jednou prosím vás?

JV: no že jestli ste se třeba o těchto filmech bavil s kamarády
nějak víc, když vás takhle zaujaly? nebo to, že ste rozebírali že
sou americké?

ZP: ano. ne, ne ne ne, skutečně. jak říkám, dyš sme šli třeba z toho
kina s bráchou, anebo potom sme se setkali s těmi ostatními přáteli,
tak sme si třeba na ty filmy vzpomínali, že sme se třeba o nich
bavili, em co se tam dělo, no.

JV: dobře. a hrál pro vás nějakou větší roli nebo nějakou roli to, z
jaké země ten film pochází, kde byl vyroben?

ZP: tak snad né. snad sme oceňovali spíš teda to provedení než zemi
původu, to ne. ne, ne, nemůžu říct. pak nás tam zaujaly, to sem tam
taky psal, že semka přišly sovětský filmy, že toho ejznštějna
((Ejzenštějn)) ten em jak se to meno- no...

JV: Křižník Potěmkin.

ZP: Křižník Potěmkin. to vidim dodneška vidím, jak ten kočárek tam
jede po těch schodech v té Oděse.

JV: ehm. a proč to na vás takhle působilo ten film?

ZP: to byly silný filmy. to bych řekl, to nebyla, myslím že to bylo
dost profe- po profesionální stránce prove- a po technické stránce,
ale po té technické stránce, to bylo už po válce, jo, po té
technické stránce to už to nedosahovalo těch kvalit těch amerických
filmů, to byl rozdíl. ty sovětský filmy byly po té technické stránce
jako horší. ale po em ta náplň byla ohromná, vim, že nás to teda
zaujalo. to s- Ivan Hrozný třeba...

JV: hm.

ZP: nevim vod koho to je, kdo to zfilmoval.

JV: em ježiš teďka, to bych měla vědět...

ZP: to nevadí, vidím, jak na něho tam sypou ty zlaťáky jo, dyš to
toho svýho syna jak pak nechá zavraždit, to nás jaksi zaujalo. byly
silný filmy. to nebyly takový filmy, z kterejch byste šla, votřepala
byste se a už by se nevědělo co se tam hrálo. to byly filmy, vo
kterejch se uvažovalo, kdy se vzpomínalo na to, že to v člověkovi
něco zanechalo.

JV: ehm.

ZP: a myslíte, že třeba ten em spíš ten děj vás zaujal, nebo teda...

ZP: děj. děj. em, tak to technický provedení nebo režii sme
nedokázali tehdá nijak ocenit, to sme tomu moc nerozuměli.

JV: ehm, dobře. a ještě bych se zeptala, jak ste si vybíral
konkrétní film, na který ste šel? kde ste o něm zjistil nějaký
informace? nebo jak ste se o něm dozvěděl?

ZP: tak sem spíš chodil em by se dalo říct skoro na všechny filmy.
jak řikám, sme tam chodili třikrát, štyrykrát nebo i víckrát týdně,
takže sme absolvovali skoro všechny filmy. co se hrálo, tak sme na
to šli. že sme si moc nevybírali. že sme šli na všechny filmy, na
kerý se em dalo jít.

JV: a vy ste věděl dopředu, na který dete film, nebo ste...

ZP: ne, to sme věděli.

JV: ehm. to sme věď- věděli em protože tak jak sou dneska plakáty,
tak byly tehdy plakáty s programama kin, a že sme si vybrali tady
tenhleten kin- film že do toho kin- kina pujdem. programově sme šli,
ne náhodně.

JV: takže z plakátů ste měl ty informace.

ZP: z plakátů sme měli ty informace. jednak z plakátů, jednak pak z
toho taky, že těch, jak sem vám řikal, že promítali ty ukázky a že
tam bylo napsaný vždycky náš- budem promítat ty a ty filmy, že tam
dycky ten program v tom filmu byl, že sme si to zapamatovali a potom
sme teda řekli tam bude ten film, tak na to se pudem podívat.

JV: em takže em vy ste vlastně, mě by teďka zajímalo, jestli ste em
šel přímo na ten film, anebo jestli ste si vybral teda jiný film
kvůli tomu, že ste chtěl jít třeba do toho Kina Art, co je dneska,
že ste měl rád to kino, jesi byste šel na jiný film, kerý vás zas
tak ani nezajímal?

ZP: ne, ne. dyš sme se vybrali film, tak sme šli na to, ať to em
bylo třeba někde. jak řikám, dyš sme nestihl- chodili sme skoro na
všechny filmy, kerý v Brně se promítaly, to můžu říct. a dyš sme
nějakej nestihli v těch premiérovejch kinech, tak sme šli teda na
nějakej ten na někde, kde se to pak promítalo někde na předměstí. a
my sme to stihli, sme skutečně byli takoví filmoví fandi. em nic
jinýho nebylo, že. co divadlo, koncert, až potom co sem rozum bral,
tak sme chodili nejenom na všechny divadelní představení, na všechny
činohry, na všechny operní představení, operní operety moc ani né,
ale chodili sme taky skoro na všechny koncerty co bylo. do toho
divadla sme chodili na študentský slevy, to byly takový slevenky,
sme chodili vždycky dozadu na bidýlko až, to bylo uplně vzadu, tam
se chodilo za starý peníze, za pět nebo za deset korun se tam
chodilo.

JV: ehm, em a bylo při výběru filmů důležitý, jaký v tom filmu hraje
herec?

ZP: o jo, to sme si vybírali, protože sme měli em jaksi oblíbený
herce, že. dodneška můžu teda menovat ty v ženský roli, golovou
((Nataša Gollová)), Adinu Mandlovou ((Adina Mandlová)), Lídu bárovou
((Lída Baarová)), Glázrovou ((Marie Glázrová)), em, no bylo jich
hodně.

JV: Vášovou ((Marie Vášová)) tady ještě zmiňujete.

ZP: Vášovou ((Marie Vášová)), bylo jich víc s- Stela Zázvorková s-
ne, kdepak, Stela Zázvorková ne, a eště jedna, vona nedávno hrála,
jak se menuje, taková stará pani?

JV: Štěpničková?

ZP: ne Štěpničková, ale ěště jedna, no já už si nevzpomenu. eště
teďka nedávno hrála.

JV: hm. to už...

ZP: Zita Kabátová!

JV: jo, Zita Kabátová.

ZP: Zita Kabátová, a z těch mužskejch herců, co byly teda čeští
herci, jak říkám, Hrušínský ((Rudolf Hrušínský)), em Marvan
((Jaroslav Marvan)), Plachta ((Jindřich Plachta)) z těch komiků.
Burian ((Vlasta Burian)).

JV: hm. a můžete říct, proč pro vás tito herci byli zajímaví?

ZP: em nebyli zajímaví. oceňovali sme jejich herecký výkony.

JV: herecký výkony, a...

ZP: byli skutečně em ta em škála em hereckejch výkonů byla velmi
široká. už sme tehdy dokázali vocenit špatnýho herce vod lepšího
herce. musím říct, že ta Mandlová ((Adina Mandlová)) žádná velká
herka nebyla, jo. kdežto ta Zita Kabátová jo. nebo aj mezi těma
většinou herci byli vynikající, jo, to bylo ty, co se menoval
Stanislav em najman ((Stanislav Neumann)), jo, Ferenc Futurista,
Emil fi- Fiala ((Eman Fiala)), těch tam bylo spoustu a to byli
výborní herci. mezi těma ženskejma, tam už taková ta úroveň nebyla.
ty už moc dobře nehrály. aj ta Lída bárová ((Lída Baarová)), eem.

JV: a stávalo se třeba, že ste nějakého herce měl rád, nebo ste ho
obdivoval, a chodil ste....

ZP: jé, já vám řeknu, koho sem měl rád. širly templ ((Shirley
Temple)). to byl můj ideál. vona byla tak asi stará jak já, jo, tak
sem ju obdivoval, protože to sme před válkou, to sem tam ani
nenapsal, to sem chodili na všechny filmy, kde hrála širly templová
((Shirley Temple)).

JV: dobře, a čim vás zaujala, kromě toho, že...

ZP: výborná, vona byla vynikající herečka teda. jednak byla pěkná,
jo, se nám líbila jako děcko, jo, jako em stářnice, byla pěkná, eh
dycky sme si mysleli, že se s ňou setkáme...

JV: dyštak, jestli chcete končit, tak to můžeme přerušit a můžeme
pokračovat...

ZP: kolik toho ještě máte?

JV: a, no už moc ne, už jenom tak asi pár otázek, tak já to vidím
na...

ZP: můžete.

JV: patnáct minut, možná i míň.

ZP: jo, jo, můžete. já si jenom zavolám domů, že sem ( )

JV: tak já zatím stopnu to nahrávání.

JV: eště bych se zeptala, jestli ste chodil na nějaký film vícekrát,
jestli ste byl na jednom...

ZP: o jo, o jo. vim, že sem na někerej šel dvakrát, ale abych vám
řekl titul, kerej to zrovna byl, to si nevzpomenu, ale vim, že sou
nějaký filmy, kerý sem viděl dvakrát.

JV: hm.

ZP: a třikrát.

JV: a z jakého důvodu ste na něj šel víckrát?

ZP: ten mě zaujal. že se mně líbil, nevím, možná. ale máte pravdu,
to bylo před válkou ta Sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)), to
vim, že nás vzali, že to bylo ve skale ((Scala)), že se to
promítalo, a že to bylo před válkou, ale na tom sme dvakrát nebyli.
ale byly teda někerý filmy, kerý sem viděl dvakrát, možná aj třikrát
tedy. ale abych vám řekl kterej to byl, to si nevzpomenu.

JV: ehm. a eště bych se zeptala, jestli pro vás bylo důležité,
jestli byl film barevný nebo černobílý.

ZP: ne, ne, vůbec ne.
JV: ale vy ste tam říkal, že vás zaujal ten minhauzn ((Münchhausen –
Dobrodružství barona Prášila))
ZP: no protože to byla novinka, jo, to teda byl ty byly první
barevný filmy, kerý sem teda viděl, ale a- ani dnes bych řekl, že mě
to nějak ani dyš se díváme na nějaký ty vod pamětníků, ne, ne, to
neni důležitý.

JV: ehm a...

ZP: já si ještě, že vás přerušuju, si myslím, že někdy em fotografie
podaná černobíle, že je umělečtější, než barevná.

JV: ehm. taky, taky si myslim. em a ještě bych se zeptala, když ste
teda zažil ty němé filmy ještě, jestli v době toho přechodu bylo pro
vás důležité jít spíše na ten zvukový, nebo jestli ste šel na němý?

ZP: em ten němej film sem viděl jednou, jeden, možná to byl ten
Jánošík, možná už možná že to nebyl, ale mám dojem, že to byl
Jánošík. pak už sem nebyl v kině až byly teda ty zvukový. to byl
jedinej němej film, kerej sem viděl a pak už byly všech- jenom ty
zvukový.

JV: ehm, dobře, ehm, tak vlastně tím sem vyčerpala všechny ty otázky
co tady mám, ale ještě bych vám dala, ne, nevyčerpala. ještě máme
období protektorátu, celé. ale jestli spěcháte domů, tak to můžeme
em rozdělit...

ZP: ukažte, co tam máte ještě.

JV: eště tady mám, tak to zkusíme em projet rychleji. jak na vás
působily změny, které se děly po roce třicet devět? že, nové
předpisy protektorátní, působilo to na vás nějak?

ZP: depresivně. to byla em to byla strašná doba, to asi vy mladí si
už nedovedete představit, což já chápu, protože dyš mi matka
vykládala vo první světový válce, vo hrůzách, tak sem to absolutně
nechápal. tak jako vy nechápete dneska to, co se stalo teda za
protektorátu, ten přechod, to bych vám musel dlouho vykládat, em to
si pamatuju zcela přesně, jak to v tom osumatřicátým a
devětatřicátým roce bylo, jak byly ty mobilizace em protože otec
nebyl, tak nešel do války, ale strýc šel do války, přišel k nám,
ukázat se v uniformě, s maskou, že, a pak to rozčarování, když byla
Mnichovská dohoda, skutečně to bylo em to bylo d- deptající ten em
ta okupace německá. protože dyš sme byli, si myslím že eště dodneška
nedosáhli té demokracie, která za té první republiky byla. že to
ještě bude dlouho trvat, než se dostaneme na tuhletu úroveň
demokracie tehdejší. tak ten přechod em tou už to byla druhá
republika tehdá, protože mezi tim protektorátem to bylo strašný. to
si vzpomínám, že sme byli v posteli, eště sme leželi, a že k nám
přišel ten strýc, on byl ředitelem českos- České tiskové kanceláře v
Brně, ten strýc co bydlel s náma. tak že nám přišel říct vo tom, že
nás vobsazujou Němci. toho patnáctýho března devatenácet třicet
devět. ráno. po půlnoci nás začali ještě myslim před půlnocí nás
začali vobsazovat.

JV: dobře. a já bych se tedy zeptala, jestli v době toho
protektorátu byla některá kina považována za spíše německá nebo
spíše česká...

ZP: jo. jo, Kapitol byl německej. Kapitol byl německej, vyloženě
německej. jestli ty vostatní, ale Kapitol byl skutečně německý kino.
ty vostatní si nevzpomínám., že by byly, ale Kapitol byl německej.
tam sme nechodili.

JV: ehm, a jak se to projevovalo, že nějaká atmosféra tam byla jiná?

ZP: že tam chodili hlavně Němci, nevím teda proč, em třeba to Metro,
na té Lidické, to bylo spíš če- by se dalo říct spíš český kino. ale
Kapitol byl vyloženě německý kino.

JV: ehm, dobře. a em tady píšete, že obrat nastal po okupaci. jako
ostatní mladí lidé sme sme v těžké době em sme se i v těžké době
věnovali kultuře. nejen, že sme chodili do divadla, na koncerty, ale
zejména do kina. takže tady píšete vlastně, že ste chodil hlavně do
kina.

ZP: hlavně do kina se chodilo.

JV: a proč hlavně do kina? proč více než do divadla?

ZP: to em jakési lidovější teda, přístupnější. jak vám řikám, do
divadla se nedalo jít normálně. to ste se musela nachystat, voblíct
pěkně, a šlo se do divadla. kdežto do toho kina se šlo aj někdy,
když se nešlo do toho premiérovýho, tak se šlo normálně, jak se
chodilo celej den. čili bylo to takový masovější bych řekl em v jako
sdělovací prostředek.

JV: hm. a ještě bych se zeptala k tomu Kapitolu ((Kapitol)), k tomu
německému kinu, kdyby tam teda šel Čech, nebo kdyby tam...

ZP: moch jít. moch jít, ale teda já si vzpomínám, že sme tam taky
chodili, ale necejtili sme se dobře, protože to ostatní obecenstvo
bylo vyloženě německý, a na ty Čechy se ty Němci koukali tak jako
svrchu. nepřátelsky. to bylo cítit, jo, to ste vycítila.

JV: a tam byla i německá obsluha, nebo tam obsluhovali Češi?

ZP: myslim že to bylo německý. že to bylo německý.

JV: a třeba Židé tam taky mohli jít?

ZP: ne, ne, kdepak, ne. Židi měli vůbec zakázaný veškerý kulturní
požitky, ty nesměli ani do kina do divadla, nikam. ani tramvají
nesměli jezdit, museli stát jenom na jak se to řekne platforma na no
prostě tam jak sou sedadla tak mohli stát jenom venku, venku,
nesměli ani dovnitř do té tramvaje, nesměli.

JV: takže myslíte, že neměli nějaké kino aspoň jedno, kam mohli
chodit?

ZP: po, ne. po okupaci rozhodně ne, ale za první republiky byly
židovský kina, kam chodili Židi. mám dojem, že to Excelsior, zrovna,
co sem o něm mluvil, že to bylo takový židovský kino.

JV: ehm. a eště bych se zeptala, chodili ste častěji do kina za toho
protektorátu než předtim? nebo chodil ste častěji?

ZP: ehm.

JV: a proč?

ZP: chodil. myslim si, že to byl takovej úlet vod skutečnosti, jo,
že dyš byl člověk v tom kině, že zapomněl na ostatní a za- jaksi za-
zaměřil se na ten požitek z toho filmu a zapomněl na to vostatní.

JV: ehm.

ZP: no. vzpomínám si na hajdrychijádu ((heydrichiáda)), dyš bylo po
em po atentátu na hajdricha ((Heydrich)), tak že byl dokonce zákaz
chodit do kina. se nesmělo. nesměly ani kina hrát, ani divadla hrát,
že to bylo zakázaný. až po nějaké době se to uvolnilo zase.

JV: a v této době ste chodil s kym do kina? změnilo se to nějak...

ZP: kdy? ve válce?

JV: no za války, za protektorátu.

ZP: em s bráchou s- s bratrem, ani s těma kamarádama, s bratrem sem
chodil. možná s těma kamarádama někdy, ale em to si nevzpomínám.
spíš sme chodili s bratrem.

JV: a změnil se výběr filmů, na který ste chodili? bylo nějak
patrné, že, v tom výběru filmů, že je válka?

ZP: no, tak em změnilo se v tom, že ty filmy zápaďácký tady nebyly,
takže se muselo chodit jenom na ty německý nebo na ty český.

JV: ehm.

ZP: taky sme teda em měli tu selekci těch filmů ( ), nic jinýho
nebylo.

JV: a chodili ste radši na české...

ZP: na český, samozřejmě že na český, ale chodili sme i na ty
německý, nemůžu říct, že bysme ty německý ignorovali, chodili sme
aji na ty německý na ty německý, zvlášť na ty revijální ((revue)) že
sme chodili, no, pak eště byly aj nějaký, ale bohužel to už si
nevzpomenu byly aj nějaký český revijální ((revue)) takový filmy,
kde vidím er á dvorského ((R. A. Dvorský)) kde diriguje velkej
velkej ansámbl velkej orchestr a nějaký tanečnice tam taky byly, ale
na ten titul už si nevzpomenu.

JV: a proč teda ty české víc než ty německé ste měli radši?

ZP: z národnostních důvodů sme preferovali němec- český filmy.

JV: a ještě bych se zeptala, jak se chovali diváci v kině za
protektorátu? jestli taky se nějak hlasitě projevovali?

ZP: ne, ne.

JV: ne, dobře. a třeba hajlovalo se v kině, když se na plátně
objevil Hitler, třeba při týdenících nebo při nějakém filmu?
nevzpomínáte si?

ZP: ne. to se, vzpomínám si, ale...

JV: na to si nevzpomínáte.

ZP: myslím si, že by s- že se nehajlovalo.

JV: dobře. a změnilo se nějak vaše chození do kina s koncem, s
blížícím se koncem války? chodil ste třeba víc, nebo míň?

ZP: míň, já vám řeknu proč. já sem v štyryaštyrycátým roce byl
nasazenej do té techniše nodhilfe ((Technische Nothilfe)), tak už
sme byli teda em byl sem nebyl sem v Brně, byl sem v tom Prostějově
a v tom Prostějově sme do kina nechodili, jednak sme na to neměli
ani voblečení, protože sme byli v té uniformě. ty uniformy byly
vošklivý, jo, ((smích)) sme vždycky řikali, jo, jakej je kumšt v
téhleté uniformě sbalit holku, jo, ((smích)) to sme považovali za
největší umění, dyš člověk se nějakou holku tam sbalil ((smích)).

JV: dobře. a vzpomenete si na svoji první návštěvu kina po
osvobození?

ZP: snad to byl ten ( ) ne. to si nevzpomenu, kerej první film.
ale vim, že to byli teda ty saloveni ((Pět Sullivanů)), Bílé útesy
doverské, em a ty z těch sovětskejch filmů teda ten Ejzenštějn, ten
Křižník Potěmkin, ještě tam byl ně- nějakej Něvský něco bylo, to už
si nevzpomenu.

JV: Alexandr Něvský.

ZP: jak?

JV: Alexandr Něvský.

ZP: Alexandr Něvský, to bylo myslim něco vod něho film.

JV: a eště bych se zeptala, jestli byla nějaká zvláštní atmosféra po
tom konci války v kině?

ZP: ohromná. em vůbec to nadšení po válce, to už taky si vůbec
nedovedete představit, ta svoboda, která zase se nám vobnovila, to
byla to bylo ohromný nadšení vůbec mezi lidem, nejenom teda v tom
filmu, em to byl ohromná to si vzpomínám, vzpomínám si teda, to bylo
nějaký představení bylo v tom kinu em Studio v tom Kinu Art, jak sme
tam šli všichni, nevim teda jakej film už se tam promítal, to byla
em mladí, staří všichni tam šli s ohromným nadšením...

JV: a třeba taky nějaké hlasité projevy u toho filmu byly, nebo...

ZP: ne. ne, ne.

JV: dobře. a ještě zpátky k tomu protektorátu, tam byla nějaká
atmosféra zvláštní, byla jiná, než za protektorátu byla jiná než
předtím, za první republiky?

ZP: o jo, o jo, byla taková stísněnější jo, že se třeba ani o těch
přestávkách mezi tím, že se třeba ani nebavilo, tak jako byla taková
stísněnější atmosféra, že se člověk bál něco promluvit, něco říct,
aby někdo něco nevodslechl nebo tak podobně. byli sme vopatrnější.

JV: dobře.

ZP: protože bylo fakt, že to ste mohla cokoli říct a vono voni vás
udali a už ste jela. zvlášť třeba v té hajdrychijádě, nad- jenom
nějakým trošku nějakým způsobem, že. to vite že sme měli radost,
nedok- nedokázali sme do- dohlídnout teda důsledky toho atentátu,
dát nějakým způsobem najevo s tim absolut- to okamžitě byl smrt.

JV: ehm.

ZP: tak se dal no tis- stísněnej teda zvlášť po tý hajdrychijádě v
tom dvaaštyrycátým roce.

JV: ehm, dobře. takže to by bylo z těch otázek všecko. já vám eště
dám em seznam filmů, které ste mohl vidět em do toho roku štyrycet
pět, o některých už ste mluvil, takže kdybyste si třeba u některého,
který vám teďka dám, vzpomněl na nějaké zajímavé postřehy...

ZP: chcete to teď?

JV: eh, em...

ZP: chcete to teď?

JV: no, a co myslíte?

ZP: ( )

JV: jo todle teda...

ZP: jestli mně to dáte třeba, abych si to rozmyslel.

JV: tak já vám to můžu dát na rozmyšlení potom domů.

ZP: toho Lelíčka ((Lelíček ve službách Sherlocka Holmese)) sem viděl
až po válce.

JV: ehm. tak mně nám de o ty, který ste viděl v přesně v tom kině
před tou válkou. v té době projekce. první.

ZP: Mata Hari, Cácorka. Moderní doba, to byl čeplin ((Charlie
Chaplin)), ale eh toho sem viděl myslím až po válce. Svět patří nám,
em, Ducháček to zařídí, ( ), U pokladny stál, Město ztracených,
Opereta, vily forst ((Willi forst))! no to byly ty o- o- ty em
revijální ((revue)) filmy s tim wili forstem ((Willy Forst)).
Roztomilý člověk, Vídeňská krev, Muži nestárnou, minhauzn
((Münchhausen – Dobrodružství barona Prášila)), Tanečnice,
Tanečnice, La Paloma, neviděli ste bobíka ((Neviděli jste Bobíka?)),
Její oběť, Sobota. em.

JV: já bych se zeptala, proč ste se vám líbily ty revijální filmy
((revue))? vy ste tady zmiňoval, i v tom dopise, em...

ZP: jaký?

JV: revijální filmy ((revue)), proč vás...¨

ZP: jo, jo, jo...

JV: zaujaly?

ZP: ty mě zaujaly, protože tam byla hudba, to bylo tak něco trošičku
podobný jak je dneska sou em muzikály, že, tak že to byla aji muzika
k tomu byla, tanečnice tam byly hezký, pěknej zpěv byl, eem, s- st-
st- zdálo se mně to jak- jakejsi em jakejsi komplexnější z-
uměleckej zážitek z toho revijálního ((revue)) filmu.

JV: ehm. dobře. em takže tady si nevzpomínáte na nějaký z- zajímavý
postřeh nebo z těch filmů, které ste četl, em nějaký, co by vás
zaujal, nebo ovlivnil nějak více?

ZP: tak To byl český muzikant, to si na to vzpomínám.

JV: a ten vás nějak ovlivnil, nebo...?

ZP: em em nemůžu říct, tam hrál hlavní roli tam hrál Otakar ((Otomar
Korbelář)) to je zaj- to sem nevěděl, že lejdy ( ) je z roku
dvaatřicet, to sem myslel, že to bylo později. šest žen Jindřicha
vosmýho ((Šest žen Jindřicha VIII.)), to sem viděl.

JV: ehm.

ZP: šest žen Jindřicha vosmýho, to sem viděl. toho Jindřicha si tak
vzpomínám, to byl takovej tlusťoch, nevim kdo už ho hrál, em,
Kateřina ((Zlatá Kateřina)) né, sibi der franc ((Csibi, der Fratz))
to taky sem neviděl, Mata Hari, Cácorka. Moderní doba to byl čeplin
((Charlie Chapin)) a to si vzpomínám velmi dobře, to nevim, jestli
sem viděl před válkou nebo po válce, tři mluvy ve sněhu ((Tři muži
ve sněhu)) sem neviděl, Svět patří nám, to sem viděl, Dobrá země
neviděl, Sněhurku ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) viděl, Ducháček to
zařídí viděl, Tři děvčátka pokračují, to myslím U pokladny stál sem
vidě- muzikanta ((To byl český muzikant)), Město ztracených sem
myslím neviděl, Opereta možná, Roztomilý člověk viděl, Vídeňská krev
nev- Muži nestárnou viděl, minhauzn ((Münchhausen – Dobrodružství
barona Prášila)) viděl, Tanečnice to nevím, La Paloma neviděl, nev-
Neviděli jste Bobíka? no, co byste k tomu chtěla slyšet?

JV: no jestli vás nějaký z těch filmů nějak více zaujal než ostatní,
třeba jako ta Sněhurka a sedm trpaslíků, o tom ste už mluvil...

ZP: to mě zaujalo, to mě zaujalo...

JV: tak jestli...

ZP: pak vám řeknu, že mě zaujala teda ta Moderní doba.

JV: ehm, a čím, nebo proč?

ZP: em, ta Moderní doba mě zaujala ee, kritikou té ind-
industrializace, protože už tehdá tak jaksi sme cítili, že em ta
industrializace em nás trošičku svazuje, nebo nás atakuje víceméně.
a to já cejtim pořád eště dodneška, em, to skutečně byl film, kterej
upozornil na to, že em s- s tou industrializací neni všechno v
pořádku. a to vidíme dodneška, pořád.

JV: ehm.

ZP: ta krize, kerá teďka byla, tak si myslím, že je důsledek toho,
že skutečně ta industrializace furt pokračuje pokračuje a oni chcou
mít pořád víc a víc těch peněz z toho, neni to dobrý. já se toho
bojím. a to byl jeden z prvních filmů, kerej na to upozorňoval.

JV: ehm.

ZP: na tu krizi, kerá v důsledku té industrializace může nastat.
(..) Lelíček ((Lelíček ve službách Sherlocka Holmese)), no to mě moc
nezaujalo. šest žen Jindřicha osmého ((Šest žen Jindřicha osmého)),
to sem teda myslim věděl em viděl, vzpomínám si, jak řikám,
vzpomínám si na toho představitele, ale aby mi to nějak zaujalo, to
to ne. Tři muži ve sněhu, Svět patří nám, to je em Voskovec a Werich
((Jiří Voskovec a Jan Werich))...

JV: ano.

ZP: jesi se nemejlím, jo?

JV: ano, ano.

ZP: tak to bylo taky em em vlastně film na sociální téma.

JV: ehm.

ZP: že, ten Svět patří nám, to je to jak voni stavijou, ne?

JV: ano, ano.

ZP: jak je tam ta, ten konflikt mezi tim podnikatelem a tim, že, to
je vono. tak to bylo taky pro mě tak jaksi zajímavý. Ducháček to
zařídí, tam mě hlavně teda asi sem oceňoval výkon teda toho hu- em
burijana ((Vlasta Burian)), hm.

JV: ehm. ten už zaujal teda svým hereckým svým, U pokladny stál
jakbysmet. zase teda tam mně em dominuje teda em Burian ((Vlasta
Burian)). To byl český muzikant, kdy to bylo? čtyrycet. em to byly
filmy, na který sme chodili a který sme oceňovali hlavně proto, že
em to jaksi povzbuzovalo národní vědomí.

JV: ehm.

ZP: že to byl takovej teda to je vo Kmochovi ((František Kmoch))
myslim, že, ten českej mu- ((To byl český muzikant))

JV: ano...

ZP: že?

JV: ano, ano.

ZP: to je vo Kmochovi ((František Kmoch)), čili tam ukazoval, jak je
to to národní sebevědomí zvyšoval, čili to byly filmy, který
povzbuzovaly em em národní uvědomění. Roztomilý člověk. no je Nový
((Oldřich Nový)) s Adinou Mandlovou ((Adina Mandlová)), jesi se
nemej- a Natašou golovou ((Nataša Gollová)), že?

JV: ano.

ZP: Muži nestárnou, Pivec ((Jan Pivec)).

JV: ehm.

ZP: tam hrál tři role.

JV: já se můžu podívat, na to.

ZP: Pivec! ((Jan Pivec))

JV: ano. ano, hrál tam Pivec ((Jan Pivec)).

ZP: Pivec, a von se dycky zamiloval, nejdřív do em jedné ženy, pak
okouzlil její dceru a nakonec její vnučku, že.

JV: ehm.

ZP: krásnej film. Světla Svozilová, nehrála tam?

JV: em nemám jí tady napsanou.

ZP: nemáte. Muži nestárnou. mihauzn ((Münchhausen – Dobrodružství
barona Prášila)) vo tom sem mluvil.

JV: ehm.

ZP: neviděli ste bobika ((Neviděli jste Bobíka?)) na to si
nevzpomínám. Sobota, taky ne. všechny sem neviděl.

JV: dobře, tady ste řikal, že ste chodil na toho burijana ((Vlasta
Burian)), chodil ste na všecky burijanovy fil-

ZP: na všechny burijanovy ((Vlasta Burian)) filmy.

JV: a kvůli tomu, že to tam teda byl ten burijan ((Vlasta Burian)).

ZP: burijan ((Vlasta Burian)).

JV: ehm.

ZP: považuju ho za jednoho z nejlepších světovejch komiků.

JV: ehm.

ZP: burijana ((Vlasta Burian)). že kdyby to byl Američan, tak em
myslim, že byl vyhlášenej jako nejlepší komik vůbec na světě.

JV: ehm. dobře, takže to by bylo asi všecko, já bych se vás ještě
zeptala, jestli nechcete třeba něco dodat, něco, na co sme
zapomněli, něco nějaký postřeh nebo tak?

ZP: když si vzpomenu, tak vám to napíšu. mám to u- mam to mám ten
váš mejl ((mail)), ímejlovou ((e-mail)) adresu, jo...

JV: ano, dobře.

ZP: tak vám to pošlu mejlem ((mail)).

JV: dobře, dobře, tak jo, děkuju moc...

ZP: jo?

JV: za rozhovor...

ZP: tak sme to zvládli, nakon-

konec rozhovoru

Rozhovor vedla Kristýna Haklová
Rozhovor přepsala Hana Vašátková
Datum a místo: 26. března, Brno

Rok narození: 1928, narátorka měla o 3 roky staršího bratra.

Povolání rodičů: Otec vrchní četník, matka v domácnosti.

Bydliště do roku 1945: Narátorka se narodila v Nové Bani na
Slovensku, pak se její rodina přestěhovala do Veverské Bítýšky,
poté, asi v roce 1938 se přestěhovali na ulici Mozolky (Žabovřesky),
kde bydleli dva roky, poté ulici Sirotčí (dnes hronova – Veveří).

Povolání narátorky: Mzdová účetní u stavebního podniku v Brně, poté
stejné povolání v Kopřivnici.

KH: tak už to nahráváme. a (.) tak dneska je šestadvacátého března.
jsme v Brně a budeme se ptát teda na vaše zkušenosti ohledně kina.
nejdřív bychom začali obecnýma otázkami. jak se tedy přesně
jmenujete a kdy ste se narodila.

LN: tak jmenuji se L. N., rozená Baumanová a narodila jsem
se čtyřiadvacátého října devátenácet dvacet osm.

KH: ee

LN: a narodila jsem se v Nové Bani na Slovensku. tam byl otec můj
jako vrchní četnický strážmistr, takže jsem se narodila na četnické
stanici.

KH: hm. no a kde ste bydlela tak zhruba do roku čtyřicet pět? [když
ste se]

LN: [a potom otec] prostě už se to na tom Slovensku začalo tak nějak
blížit prostě k tomu osamostatnění těch Slováků, že. a byla tam
taková divná prostě situace, tak otec si požádal o přeložení a
přeložili ho tady em k Brnu do Veverské Bítýšky...

KH: hm

LN: zase jako vrchního četnického strážmistra, takže tam jsem od
svých deseti měsíců vlastně prožila svoje krásné dětství.

KH: vy jste tam chodila i do školy?

LN: tam jsem chodila od první, do třetí třídy no a otec byl sokol,
náčelník Sokola ve Veverské Bítýšce, potom byl zakladatelem
pěveckého sboru Sokola ve ( ) Veverské Bítýšce, takže já jsem
začala chodit do Sokola od třech roků, otec mě bral sebou, takže
jsem tam byla jako doma.

KH: hm

LN: tak. prostě, cvičila jsem. vychovával nás otec jako lásce
vlasti, vlastenectví a měla jsem i bratra. ten se narodil, maminka
pochází z Hané, z Morkovic, takže i když byla jako s otcem na tom
Slovensku, tak k porodu jela k rodičům do Morkovic na Hané.
KH: hm

LN: takže i s bratrem, bratr taky chodil do Sokola.

KH: on byl starší nebo mladší než vy [váš bratr]?

LN: [bratr byl] o tři roky starší než já.

KH: hm. a co dělala vaše maminka?

LN: naše maminka neděla- byla postě v domácnosti. ona nemohla chodit
do práce, protože jako paní vrchní na četnické stanici tam měla
práce, dokonce jsme měli i služku, protože tam pořád...

KH: hm

LN: se něco dělo, chodili tam prostě z toho okresního města, ti
policisté a tak, takže pořád u nás někdo byl k obědu a takže maminka
byla celou dobu, co byla provdaná, než zemřela, doma v domácnosti.

KH: hm. a nepřestěhovali ste se pak do Brna?

LN: potom sme se přestěhovali, bratr chodil v té Veverské Bítýšce do
páté třídy a protože on, já jsem byla jako tělesně zdatnější mnohem
než ten bratr, protože prodělal spálu, takže ee pak začal chodit do
gymnázia tady v Brně v Žabovřeskách, no aby nemusel bratr dojíždět
každý den vzhledem k tomu, že teda nebyl tak tělesně zdatný, tak
jsme se přestěhovali sem, do Brna, napřed do Žabovřesk.

KH: hm

LN: a tady sme v těch Žabovřeskách bydleli asi ee na mosolkách
((Mozolky)) asi dva roky, protože jsme bydleli jako v podnájmu v
rodinném domku a ti byli, majitelé byli Němci a ee prostě, protože
se schylovalo už k tomu devětatřicátému roku, tak sme se tam nějak
necítili, protože sme měli strach z nich

KH: hm

LN: oni prostě byli kovaní, a takže a náš otec byl vlastenec a tak (
) strach a tak sme se přestěhovali do Brna na s- bývalá Sirotčí
ulice.

KH: hm

LN: teď je, teď se jmenuje Grohova

KH: hm

LN: ulice. a tam sme bydleli až (.) prostě asi do roku devatenácet
osmdesát devět nebo devadesát

KH: hm

LN: tam už jsem se, odtud jsem se provdala vlastně a tam jsme
bydleli teda na té Grohové.

KH: a jaké ste teda navštěvovala školy?

LN: já jsem chodila pět let do obecné třídy, částečně v těch
Žabovřeskách, na Horové a pak na e Kounicové tady v Brně, do páté
třídy.

KH: hm

LN: no a pak sem se, dělala jsem zkoušky do gymnázia, tehdy to bylo
osmileté gymnázium, městské, dívčí, reformní, reálné gymnázium v
Brně. bývalá Antonínská ulice, teď je to Jaselská

KH: hm

LN: a tam jsem maturovala, po těch osmi létech, až do roku čtyřicet
sedm, čili skoro celou válku a...

KH: a pak ste šla do zaměstnání?

LN: a pak sem, protože, pak sem musela jít do zaměstnání, protože
otec pak byl dán předčasně do penze, před začátkem druhé světové
války. jednak proto, že nedoslýchal a jako prostě policista to ee,
to nešlo, takže byl dán předčasně do penze a já jsem tedy ee prostě
chodila do toho gymnázia, jo. matka byla pořád v domácnosti a byla v
zaměstnání jenom v roce čtyřicet tři a čtyřicet čtyři, nebo, ano, ee
ve Zbrojovce, to musela jít do zaměstnání, to dostala předvolání z
pracovního úřadu a musela jít do Zbrojovky.

KH: hm

LN: jako pracovat manuelně

KH: a co ste dělala vy vlastně za povolání [po válce]?

LN: [já sem] po válce musela jít do zaměstnání, protože můj bratr
začal po válce, dokončil gymnázium, to bylo ve čtyřiačtyřicátém roce
a byl až do pětačtyřicátého roku musel být, to se jmenovalo v Brně
luftšutc ((Luftschutz)) nebo protiletecká obrana a tam on prostě byl
jako voják, ani nechodil domů spávat, tam dostával jídlo. no a
chodili prostě ti chlapci, když třeba byly velké nálety a v Brně
bylo potřeba odklízet jako ty trosky a to, tak ti chlapci tam museli
jako, to se jmenovalo luftšutc ((Luftschutz)) a tam oni museli teda
podle pokynu chodit do práce. no a po pětačtyřicátém roce nastoupil
na Právnickou fakultu v Brně, na práva, no a promoval v ee
osmačtyřicátém roce

KH: hm

LN: a to byla tragédie, protože nevím, co se stalo, ale odpromoval
jeden den a druhý den mu nedali prostě diplom do ruky, jako oni ho
nechali odpromovat a nedali mu diplom a řekli mu, že nemá kladný
poměr k lidově-socialistickému zřízení a že má přijít příští den na
fakultu a on se tam dostavil a dostal umístěnku tady v Brně do
Zbrojovky. musel manuelně pracovat, no a to jeho kamarádi, jeho
kolegové ze studií ho prostě označili tedy jako politicky
nespolehlivého a předali ten diplom ee tady na krajský výbor, eh,
Akční výbor Národní fronty nebo krajský výbor káesčé ((KSČ)), kde
měli rozhodnout, jestli on tedy ten diplom dostane nebo nedostane a
takže bratr se nervově zhroutil, otec taky a trvalo to pět měsíců,
to on se ani o to, nějak o ten diplom jako už neměl sílu se o to
nějak žádat, aby mu ho dali, no ale pak mu pomohli jeho kolegové
někteří, kteří nebyli ve straně nebo možná byli, nevím a on ten
diplom dostal, ale až po pěti měsících, čili on do té doby musel
chodit do té Zbrojovky, jo a, protože byl na tom nervově špatně, teď
ze začátku dělal samozřejmě zmetky, takže každý zmetek se mu
odpočítával ze mzdy, tak nosil domů třeba dvě stě nebo tři stovky,
otec byl v penzi, že. měl malou penzi, matka byla v domácnosti,
takže já jsem se domluvila s rodiči, já jsem měla jít studovat
farmacii, že, ten rok to odložíme a že půjdu do práce, než ten bratr
prostě dostuduje. jenomže, vlastně, to dopadlo tak, že sme byli na
tom, prostě já sem živila ten rok celou tu rodinu. našla jsem si
solidní práci, a takže jsem skoro všechny peníze dávala rodině,
protože bratr toho nosil málo a...

KH: hm

LN: tak.

KH: a vy ste potom šla zpátky do školy [nebo už ste zůstala v
zaměstnání?]

LN: pak už sem se nedostala. já už sem nemohla jít studovat, to bylo
v devětačtyřicátém roce a to už, my sme měli, jako buržoazní rodina
sme byli poznamenaní a vzhledem k tomu, že bratr vlastně měl nějaký
politický ten škraloup, že, tak sem prostě, padli sme na společenské
dno, byli sme odsouzení jako prostě [celá rodina].

KH: [a jaký] typ zaměstnání ste teda dělala?

LN: já jsem dělala úřednici jako v účtárně mzdovou, účetní a takže
sem prostě byla u stavebního podniku a eště osud se ke mně tak
zachoval, protože v Kopřivnici, tam sme stavěli pro Tatru továrnu,
nějakou halu a tam se stalo velké neštěstí, nějaká tragedie. tam ten
stavbyvedoucí, zástupce stavbyvedoucího a mzdová účetní jeli
služebním vozem někde na večeři a přejížděli přes trať jako a
nestihli to, to auto jim na té trati vypovědělo službu a narazil do
nich nákladní vlak. tak tři mrtví byli a já jsem ráno šla do práce a
v devět hodin dopoledne už jsem odjížděla, protože jsem byla
svobodná a někdo tam musel jít do té Kopřivnice, tak dva inženýr
Prudil, já a ještě jeden inženýr Jelen, mladý, já jsem vlastně byla
svobodná , ten inženýr Prudil neměl děti a ten inženýr jeden, Jelen,
taky mladý, ženatý, ale bezdětný, tak sme museli, přijeli k nám
autem a ten vedoucí řekl mamince, ať mně dá pár věcí a odjela sem do
té Kopřivnice. nevěděla jsem, kde budu bydlet, nic, takže sem
bydlela tam u ňákejch lidí, než mě sehnali jako podnájem a to sem
bydlela ve Zbraslavi, shodou okolností tam vedle domku, tam bydlel
Emil Zátopek. no a chodila sem do té Tatry, taky do mzdové účtárny
jako v tom stavebním podniku a tři kilometry každý den pěšky. ráno z
té Zbraslavi a večer, takže tak se mně změnil život, ztratila sem
všechny známé, že jo, v Kopřivnici, to bylo pohraničí, sem se
dostala do světa, který mně byl neznámý, že jo. tam byli dělníci,
cigáni, prostě, že jo, jak na stavbě. od rána do večera v práci a
žádný pohodlí, nic, no.

KH: ehm, a vy ste mi říkala, že ste chodila vlastně dřív pravidelně
do kina. můžu se zeptat, odkdy zhruba?

LN: chodila. to jak jsem byla v Brně, jak sem studovala gymnázium,
tak sem chodila skoro každou sobotu. to sem chodila, protože sme
bydleli na té Grohové a nejblíž to bylo jednak na ten Stadion, no
ale to bylo jako, tam by, to už sem tam pak nechodila. tam byly
dětské filmy, jo, ten Pepek námořník a Sněhurka a sedm trpaslíků,
takže to sem tam chodila, to vím, že vstupné stálo asi korunu nebo
tak. no a pak sem chodila hlavně do té jako Studio se to jmenovalo,
ten kino Art, no a tam už sem viděla, to bylo za války i německé
filmy marika rek, marika rek ((Marika Rökk)), všelijaký takový ty
ee, prostě už si to nepamatuju, ale krásný filmy to byly.

KH: no, a když si vemete jako dětskou zkušenost, když ste tak do
těch deseti let, jestli ste byla v kině nebo jestli si vzpomenete na
svou první návštěvu kina jako vůbec?

LN: no to si vzpomínám, to bylo, to sem seděla skoro v první řadě,
že, a přišla sem tam, já mám dojem, že to nebylo ani, ty lístky
nebyly ani očíslované, prostě to bylo podle té ceny, že. tak za tu
korunu, to byly ty nejlacinější, to byla první, druhá, třetí nebo
čtvrtá řada, podle toho, když sem přišla brzo, tak sem si sedla, že
jo, trošku dál, ale jinak to nebyly, to byla vstupenka, ale která
neměla ani číslo sedadla a tak, tam bylo hodně dětí, že jo, tak (
)

KH: a jak často ste jako dítě chodila?

LN: no to sem chodila tak, nejmíň tak jednou za týden a to bylo
obyčejně v sobotu, protože ve všední den sem ani nechodila. ale pak
v sobotu nebo v neděli to tam hráli pro ty děti.

KH: hm

LN: takže,

KH: a doprovázel vás někdo?

LN: no, to totiž že sme bydleli blízko toho Stadionu ((Stadion)),
takže sem chodila sama. to sem tam ještě shodou okolností na té
Kounicové hned skoro naproti Stadionu ((Stadion)) bydlela moje
sestřenice, takže sme chodily kolikrát spolu, takže maminka neměla
strach. to sem chodila, to bylo kousek, tak pět,

KH: hm

LN: deset minut do toho kina. jinak sem sama nikam nechodila, ale
tady na to dětské, to sem chodila sama.

KH: hm. a šli aspoň někdy s váma rodiče nebo bavili se s váma o těch
filmech?

LN: ne, to se ani, to já sem, o těch filmech, o té Sněhurce
((Sněhurka a sedm trpaslíků)), to sem vykládala mamince, ale o tom
Pepkovi námřom ((Pepek námořník)), tak ten tam dělal jenom samý jako
legrace, jo, ale tu Sněhurku ((Sněhurka a sedm trpaslíků)), to sem
vykládala mamince. to si živě pamatuju i dodneška jako. ale protože
já jsem, naši mně četli denně pohádky, takže já jsem tu Sněhurku
((Sněhurka a sedm trpaslíků)) znala skoro nazpaměť, takže to, já
jsem dost mamince, potom když sem byla starší a chodila sem do
zaměstnání, tak sem prostě mamince i když sme chodily do divadla,
tak sem i mamince koupila lístek, tak to sme si spolu vždycky
vykládaly a do toho kina taky někdy, ale to se mnou pak už
nechodila, když sem chodila do gymnázia, to sem chodila s
kamarádkama do kina...

KH: hm, a teda když ste ještě jako děti, řešily se nějak filmy i ve
škole? buď se spolužákama nebo třeba učitelé?

LN: né, to ne to sme, o tom sme nikdy ve škole nijak, to si
nepamatuju, že bychom o tom ve škole někde vyp-, mluvila nebo
vyprávěla, ne.

KH: hm, a jako dítě teda byl pro vás ten film nějak důležitý?

LN: ta Sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) ano, ale ten Pepek
((Pepek námořník)) to, to prostě sem brala jako legraci, jo? to sem
se tomu smála, nebo to, ale nijak to ve mně nezanechalo. já si to
živě takhle v paměti dovedu představit, ale to byly samý takový jako
legrace, takže to na mně nenechalo ve mně celkem žádný takový
pocity, ale ta Sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) ano.

KH: hm

LN: protože mně jí bylo líto, že jo a takhle byla smutná taková a ti
trpaslíčci, tak to si...

KH: no a nějakej jinej film, kterej by vám takhle z toho dětskýho
věku utkvěl.

LN: tak to ne, to sem nechodila co do toho Studia ((Studio)), tak to
už sem chodila pak jako děvče a to už byly takový ty filmy, jako i
český, takový vážný a tak ?jako?

KH: no a když ste pak už vlastně chodila do toho gymnázia, když ste
byla starší, tak jak často ste chodila do kina?

LN: no tak to sem chodila taky tak jednou za čtrnáct dní nebo i za
týden do toho Studia ((Studio)).

KH: hm

LN: to sme měly s kamarádkama a chodily sme. oni hráli ve čtyři, v
šest a osm, tak my sme chodily tak na tu čtvrtou, nebo v létě i na
tu šestou, protože večer už sem musela být vlastně za světla doma,
takže to už sem nesměla chodit.

KH: hm. ?šla ste někdy?

LN: ?á sem večer nikam nesměla chodit?

KH: a šla ste někdy na obě ta představení, že byste šla ve čtyři a
pak hned to stihla v šest?

LN: ne, to nikdy. to sem musela si žádat o tu korunu, že ty rodiče,
to nebylo tak jednoduchý, abych si mohla chodit po svejch nějakejch
zálibách. musela sem vždycky poprosit, a to sem si musela zasloužit,
tu korunu.

KH: hm

LN: pomáhat nádobí, nebo tak něco dělat doma.

KH: hm. a do kterých kin ste teda chodila?

LN: tak já sem chodila, když sem byla jako tak v té,

KH: na tom gymnáziu.

LN: v prvním ročníku na tom gymnáziu, tak hodně sem chodila do toho
Artu ((Art)). no pak sem chodila třeba e do Lucerny ((Lucerna)), to
bylo tam na Horové, na Veveří. Bývala, já nevím, jak se to tam
jmenovalo, v té Lucerně ((Lucerna)). no a pak sem chodila, na tom
Stadionu ((Stadion)) ne, to tam nebylo. do toho Artu, potom do skaly
((Scala)) sem chodila, pak do Kapitolu ((Kapitol)), pak do Moravie
((Moravia)), to bylo na Cejlu. Moravia! no a... Lucerna, Moravia,
skala ((Scala)), Kapitol, Art, no a to je myslím tak všechno. to
bylo poblíž toho mýho, nejblíž tomu mému bydlišti, takže tam sem
jako chodila

KH: a měla ste svoje oblíbený kino? jako který byste z těch kin měla
radši?

LN: no, to nejradši sem měla to Studio, protože tam byli všichni
moji, tam chodili moji, moje spolužačky i moji spolužáci a kamarádi,
takže to sem měla nejraději. tam sem chodila vždycky s těmi
kamarádkami.

KH: jo. a bylo naopak v kině, teda pardon, v Brně kino, které ste
neměla ráda, nebo do kterýho ste nechodila?

LN: ne, tak to mně vůbec, to mně nepřipadlo vůbec.

KH: hm.

LN: já vím, že třeba ta Moravie ((Moravia)), tomu se říkalo
blechárna, jo, ?takže to bylo takový ošuntělý,? tak tam sem moc
třeba nechodila, ale říkalo se tomu blechárna, no.

KH: hm

LN: tak

KH: no a chodila ste tedy i podle toho, kdo s váma šel? nebo šli s
váma i někdy později rodiče nebo sourozenci, váš bratr?

LN: můj bratr ne, nikdy. s bratrem sem nikam nešla. bratr měl svoje
kamarády a my sme s bratrem se. chodili spolu jen, když sme byli
hodně malí. on mě vlastně hlídal, ano. i v té obecné, když sme někam
šli, tak sem šla s bratrem. ale potom on už se mnou nechtěl nikam.
on měl svoje kamarády a já jsem třeba by byla ráda, později, když
studoval, třeba, v té oktávě, já v septimě, on měl spoustu kamarádů,
ale nechtěl mě s nimi nikdy vzít, jako. i když mu třeba říkali
kamarádi, potom, jak už sem dorůstala, ať mě vezme s sebou, tak on
mě s sebou nikdy nevzal.

KH: hm, a s kým ste teda chodila do toho kina?

LN: já sem měla spoustu kamarádek. u nás pořád někdo byl, jednak za
tím bratrem kamarádi a jednak já sem měla ze třídy spolužaček, měla
sem dobrou kamarádku. to byla Jana Bezdíčková, ona později pak
dělala režisérku v pražském rozhlase. tak s tou sem chodila do
gymnázia celých těch osm roků. a pak sem měla ještě jednu kamarádku,
ta bydlela na bývalé Akademické, takže s těma. já sem měla spoustu
kamarádek, tak jedině s těma, ale s rodičema né. to maminka málo
chodila někam. to jenom potom, až už sem byla starší a vydělávala,
tak sem s ní chodila do divadla.

KH: hm, a potkávala ste v kině třeba i jiný známý? že byste tam
potkávala nějaký lidi pravidelně?

LN: ne, to já tam měla ty svoje oblíbený kamarády, jinak sem se
vůbec nezajímala o nějaký dospělý nebo to. to mě naprosto
nezajímalo.

KH: no, a s těma kamarádama cestou do kina nebo z kina, povídali ste
si o těch filmech?

LN: jo, určitě. takhle ňáký takový ty, když tam byli marika rek
((Marika Rökk)), nebo lída bárová ((Lída Baarová)) nebo Hana Vítová,
nebo ee ten ?jéžišmarjá, já už si nemůžu vzpomenout, prostě
krasavci? (.) já si nevzpomenu!

KH: no, to nevadí.

LN: lída bárová ((Lída Baarová)) a z těch mužů jo, ne oni se
nenavalí paní, nevíte? ??směje se a mluví na nějakou paní, ta
reaguje??

XX: já vás neposlouchám, já nevím, o čem mluvíte.

LN: ?z mužů, takhle.?

KH: ?tak to si nemusíte pamatovat?. paní říkala rodžr tailor ((Roger
Taylor)), že měla ráda třeba.

LN: no! jo, to teda. rita hejvort ((Rita Hayworth)) to byla herečka,
prostě americká, že jo. marika rek ((Marika Rökk)), to byla německá
jako, to byly muzikály teda krásný, výprava, jo a Korbelář ((Otomar
Korbelář)) a potom teď umřel, jéžišmarjá, to není ?možný?!

KH: hm

LN: ?nemám paměť, já sem si to mohla připravit!?

KH: ?to, to vůbec nevadí!? a můžu se třeba ještě zeptat, v kině,
měli ste ve zvyku třeba kupovat nějaký nápoje, nebo bonbony nebo
tak?

LN: to ne. nikdy. to sem neměla na to peníze. to vůbec, to
nepřicházelo v úvahu jako.

KH: no a bavili ste se třeba během přímo tý projekce toho filmu s
divákama nebo s těma kamarádkama?

LN: ne, to. až potom jak sme šly domů, tak to sme si vykládaly, ale
během toho kina sem se nebavila s nikým.

KH: no. a tleskali ste třeba? nebo nějakej jinej druh?

LN: ne, to nevím, že by se v kině. ne, to sem netleskala, nikdy.

KH: dobře. a jak ste si teda vybírala ten konkrétní film, na který
ste šla do kina?

LN: podle toho, co tam hráli. jakmile změnili program, že, tak sem
šla na to nový.

KH: hm

LN: podle programu, to, co bylo novýho, tak sme tam šli na ten film.

KH: a kde ste o tom získávala informace, vlastně o těch filmech?

LN: no, tam byly vyvěšený, tam sem prostě, tam byla předzahrádka a i
na tom plotě byly plakáty, že. nebo program kina tam byl vyvěšený
třeba na celý měsíc dopředu.

KH: hm.

LN: tak to už sem věděla, že za týden budou hrát to a to, takže [tam
sem se to dozvěděla].

KH: [a psala ste si to třeba někam?]

LN: nepsala. ne.

KH: hm. a kupovala ste si třeba tenkrát, jak vycházelo reví
((Revue)) nebo nějaký jiný filmový časopis?

LN: ne, to sem si, na to sme neměli peníze, ale to vím, že třeba
jedna moje kamarádka, škoda, že, já sem jí chtěla zavolat, ta si
kupovala to reví ((Revue)), že. to bylo Kino, to byly časopisy

KH: hm.

LN: nebo reví ((Revue)), jo. ta jedna moje kamarádka, ta se
jmenovala provdaná jako Šmídová, ona měla za manžela Šmída Alfu. on
hrál u Gustava Broma, takže ta dokonce, možná, že to má ještě teď,
ta sbírala prostě fotografie těch herců a protože ona potom si vzala
toho Šmída, hodně i jezdila s ním po těch koncertech, s Bromem,
takže ona má podepsaný fotografie, že, těch herců. to sbírala ty
fotografie taky.

KH: hm.

LN: tak to sme se dívali na ně a potom sem měla jednu kamarádku, k
té sem zase chodila. a ti měli jako gramofon, tak sme si pouštěly
takový desky jako, potom jak sem byla starší, tak

KH: hm.

LN: prostě ty šlágry. a takový ty písničky.

KH: jako z těch filmů?

LN: i z těch filmů, no. a to co vycházelo na těch deskách, tak sme
si tam pouštěly u ní.

KH: hm. a třeba bylo pro vás důležitý, kdo v tom filmu hraje? nebo
vybírala ste si podle toho ten film?

LN: nó, určitě. tak oni tam, to byli za té, to bylo potom už za té
války, tak to byli Adina Mandlová, Hana Vítová, Raoul Schránil, pak
Novotný ((pravděpodobně Antonín Novotný)), herec. potom Jiřina
Štěpničková, tak to byli moji oblíbení. ono to totiž za té války moc
těch

KH: hm.

LN: herců jako nebylo.

KH: a pamatujete si před válkou?

LN: a před válkou, to sem nechodila do těch kin. to sme bydleli
potom v té Bítýšce a tam bylo kino, jenomže to bylo pro dospělý. tam
se hrálo v sobotu a v neděli v sokolovně a tam pro děti, tam žádné
kina nebyly.

KH: no a pamatujete si třeba už barevný filmy? nebo černobílý,
barevný filmy, jak se tenkrát hrálo?

LN: no, ta Sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) už byla barevná. a
ten Pepek námořník, ten taky už myslím byl barevný. ale jinak to
bylo všechno černobílé ty filmy a jako. no a to taky sme museli
chodit na ty filmy. to bylo třeba Noční motýl, že. tam hrála Adina
((Adina Mandlová)) a Hana Vítová, a to bylo od osmnácti let! takže
on ten uvaděč to poznal. to kolikrát <nás vyhodil, že> sme se tam
tajně nějak tohle, ale to bylo do šestnácti a do osmnácti let
nepřístupné některý filmy. tak sme nemohli na ně ani jít.

KH: hm.

LN: dneska vidíte v televizi a ve filmu vůbec nepřichází, ale tam
stal pořadač, trhal lístky a zrovna vyhazoval, že. i když sem měla
lístek, tak mě tam nepustil

KH: a pamatujete si ještě nějakej němej film?

LN: ne, to si nepamatuju. němý film žádný.

KH: pamatujete si, jestli ste to třeba rozlišovala, jestli ten film
byl českej, německej nebo americkej před tou válkou?

LN: no tak za té války tam byly titulky. to byly německé filmy, tak
to bylo s titulkama a já - teď si nemohu vzpomenout, ale možná že ty
české filmy měly zase německé titulky.

KH: hm.

LN: to už si nevzpomínám, ale ty německé filmy tam měly titulky,
dole české. a jestli ty české, teď si to nevzpomínám, jestli české
filmy měly dole německé filmy, ee titulky. to nevím, ale vím, že
třeba když byl týdeník, že, tak to třeba mluvil Němec a byly tam ty
české titulky. to bylo hodně těch titulek dole, to sem si musela
přečíst.

KH: jo.

LN: mám dojem, že to bylo, ty týdeníky byly německý, jako.

KH: v protektorátu potom už určitě jo.

LN: na protektoru, no.

KH: a pamatujete si ještě něco, z čeho by to představení bylo
složený, kromě toho týdeníku a filmů? nebo jestli tam byla
přestávka?

LN: no tak přestávka byla jenom, já už nevím, keré to byly filmy, to
bylo myslím tak už hodně později.

KH: hm.

LN: kde byly prostě oba dva díly, že, tak tam byla mezitím
přestávka. to byly dva díly, ale jinak to jelo prostě. to bylo tak
ty dvě hodiny, hodinu a půl a

KH: hm.

LN: bez přestávky.

KH: a které filmy ste teda měla ráda?

LN: já sem měla ráda hrozně s Adinou Mandlovou ((Adina Mandlová)),
Hanou Vítovou, že, toho Nočního motýla. to sem viděla, když sem byla
na prázdninách, tam sem proklouzla, ještě mně nebylo osmnáct, ale
proklouzla sem tam do kina. jako tam můj strýc, jako, to <natáčel,
jo> nahoře, takže sem se tam dostala. no, to sem měla ráda všechny
ty známý filmy.

KH: a viděla ste nějakej film vícekrát?

LN: Nočního motýla ((Noční motýl)) sem viděla vícekrát. no, to sem,
ten se mně moc líbil. no a s Hanou Vítovou ((Hana Vítová)), to bylo
Panenství, myslím, sem viděla několikrát. ta Jiřina Štěpničková, to
byl Kříž u potoka, ne, to sem viděla jenom jednou. já už si to tak
nevzpomínám, ale vím, že s tou Adinou Mandlovou ((Adina Mandlová)),
jo, to sem viděla. jak hrála Adina Mandlová, tak sem šla.

KH: hm.

LN: to už si tak přesně nepamatuju, ale vím, že, a potom Dívka v
modrém, tam hrála myslím, Vlasta Matulová tu roli, takže ee na to
sem byla taky asi dvakrát

KH: hm.

LN: na té Dívce v modrém ((Dívka v modrém)).

KH: jo.

LN: no tak.

KH: no a co třeba jiný druhy zábavy, jaký ste měla ráda? jakoby
jestli ste třeba něčemu dávala přednost před tím kinem?

LN: tak já sem hodně sportovala, já sem chodila do Sokola. potom za
války teda Sokol byl zavřený. to jako, ale já jsem jako hodně
sportovala, takže potom my sme ve škole měli profesorku tělocviku,
jmenovala se Růžena (Bajnhauerová) a ona byla prostě přebornice v
republice v tomhle, e, ve vesl-, jako veslařka, takže ona nás brala
třeba... my sme potom už měli školu, některý školy byly
vybombardovaný, tak sme chodili třeba na odpolední vyučování. tak
ona ta naše profesorka nám řekla, ať jdeme ráno a chodili sme na
tohle, do Pisárek na Veslařský, jako do veslařského klubu. a tam sme
<hráli volejbal dopoledne, jo. a jezdili na lodičkách, a pak sem šla
zrovna>, ani sem neobědvala a šla sem zrovna do školy. <už sem byla
tak vyhublá, že jo!> nebylo co jést, byla bída( ).

KH: jo.

LN: no ale já jsem byla sportovně založená, no [pořád sme měli...]

KH: [no a...]

LN: no a tady v Brně, než začala válka, ale to možná bylo i za
války. tady na stadioně, tam byl Sokol, tam sem chodila do Sokola. i
potom po válce. a předtím tam to hřiště to bylo otevřené, my sme
jako děcka šly do Sokola, já sem třeba měla cvičení ve čtyři hodiny
a už ve dvě hodiny, my sme bydleli blízko, tak už sem tam šla na to
hřiště. a tam sme lítali po hřišti a hráli si a to bylo všechno
otevřený.

KH: hm.

LN: teď je to zabarikádovaný a samý mříže a takže...
KH: a poslouchala ste třeba rozhlas?

LN: ee, rozhlas, rádio, to poslouchala moje matka. ta měla rádio
puštěný celý den. ale já jsem se moc doma nezdržovala.

KH: jo.

LN: já jsem přišla ze školy a hodila sem kabelu a už sem šla někam
lítat ((smích))

KH: hm.

LN: takže...

KH: jo.

LN: naučila sem se, jo, to otec dbal na to. on vždycky říkal napřed
povinnosti a pak zábava, ale s kamarádkama, já nevím, pořád sme
chodili někde ven. a do Pisárek tam sme chodily, až na Myslivnu a
takže většinou sem někde byla. měly sme sraz a šly sme ven.

KH: jo. a třeba do divadla, nebo nečetla ste si?

LN: do divadla sem chodila ještě na Veveří. tam bylo jako národní
divadlo, tam ještě hrála Vlasta Chramostová, jo? tak sme tam chodili
na Veveří, do divadla. ale tam taky se hrálo jako divadlo pro děti,
takže tam, vidíte, tam jsem ještě chodila na tu Veveří do divadla na
pohádky.

KH: hm.

LN: ale pak tam bylo pro dospělé, třeba v sobotu odpoledne. tak tam
hráli nějaký ty kusy. už si tak nevzpomínám, ale vím, že tam hrála
ještě Vlasta Matulová, ta šla do Brna ee, do Prahy. a Vlasta
Chramostová tam hrála.

KH: hm.

LN: herečka, ta teď prostě už hraje v Národním divadle a už je, má
kolem osmdesáti. teď sem viděla v televizi její medajlonek
((medailonek)), její život, ale ona byla v Brně.

KH: hm.

KH: no a vy jste chodila vlastně do vícero kin, pamatujete si, jaký
mezi nimi byly rozdíly? vy ste mi říkala, jednomu kinu se říkalo
blechárna ( )

LN: no to bylo v té Moravii ((Moravia)), no. já si to tak
nevzpomínám. ono to bylo celkem takový dost obyčejný, ty kina nebyly
nijak zvlášť, já vím, že na tom Studiu ((Studio)), v tom Studiu
((Studio)) a to je prý tam dodnes, v tom Artu ((Art)). tam jsou, tam
byly nahoře jako lóže, že, a jinak ee já jsem si to jako děcko
opravdu, prostě sem to nijak nevnímala jako to zařízení. to bylo
takový prostý, že jo. ty tvrdý křesla, to se na to <rychle muselo
sednout, že jo>

KH: hm.

LN: jak vstal, tak to se prostě narovnalo a já jsem to nijak, to
zařízení mě vůbec jako, luxusnější, to taky byly dražší ty lístky,
potom ve skale ((Scala)), že. nebo v tom Kapitolu ((Kapitol)), tak
to byly takový už. to už sem chodila, když sem měla tak šestnáct,
sedmnáct let a dokonce už tam byli kluci, jo, kamarádi. tak sme šli
s těma klukama, kamarádama.

KH: hm

LN: to už bylo takový lepší, jo. tak to sem se ((smích))

KH: no, a nepamatujete si třeba, jakože nejenom v tom zařízení, ale
třeba jako atmosféru nebo jakoby skladbu toho programu? jako ta kina
jestli se nelišila?

LN: tak já nevím, mně to bylo takhle celkem jedno, no.

KH: hm.

LN: protože v tom Artu ((Art)) tam se hrály dost jako německé filmy.
no a potom, ale i česky. to já už si to, to už je přece jenom tak
sedmdesát, šedesát let! tak to už si tak nepamatuju, no.

KH: hm

LN: (.) já jsem to brala, jak tam podle toho programu a když sem
viděla, hraje tam, hraje tam Adina Mandlová, hraje tam. takže to
byli moje oblíbení herci a tak jsme šli jako to ( )

KH: a byla ste někdy přítomná, nebo neměli ste doma přímo
promítačku? takový to promítání v domácnostech?

LN: né, to sme neměli. ne, ne.

KH: ani nikdo ze známých, nevzpomenete si?

LN: ze známých to nevím. jak to byly takový dětský vlastně, ale to
nemám, to sem neměla kamarádku, která by měla třeba rodiče, že by
nám u nich doma promítali, ne, to ne. to potom, to už až sem měla
svoje děti, tak sme měli takovou malou a do toho se dávaly, to sme
dělali na stěně, takovou jako plachtu bílou, jo. a zatemnili, jim
promítali, ale to byly takový filmy, to se tam nastrčil, to můj muž
jim ( ). ale takhle sem neměla žádnou kamarádku nebo známý, u nich
doma, že by se promítaly, ne. to ne.

KH: hm.

LN: to jako

KH: a když třeba se vrátíme k protektorátu, pamatujete si, jak na
vás jakoby působily ty změny po tom roce třicet devět? kdy platily
ty jiný předpisy protektorátní.

LN: hrozně to na mě působilo. měla jsem strach. měla jsem strach z
Němců, protože můj otec pracoval prostě e v ilegalitě. on pomáhal,
můj otec, těm rodinám, co měly třeba zavřené otce nebo z rodiny
někdo. tak o ty rodiny, o ty děti se nikdo nestaral, oni neměly z
čeho žít, tak můj otec zas chodil po těch, prostě komu mohl
důvěřovat, tak každý dal trochu mouky, trochu cukru nebo peníze a
otec to nosil těm rodinám, těm lidem. ale za to byl teda jako
koncentrák, že jo. to se nesmělo. takže vím, že třeba naproti, jak
sme bydleli, tam byl obchod, koloniál. a ta rodina, ti ee ta rodina,
teda která měla ten obchod, tak ta právě taky pracovala v té
ilegalitě a otec tam chodil. ona mu vždycky dala, ta paní, balíček
nějaký, že. a vím, že nějak prostě toho jejího manžela asi v
třiačtyřicátém roce zatkli a on musel jít do koncentráku a tam
zahynul. a ona ten obchod vedla, přestože ten manžel byl zavřený a v
tom koncentráku, tak ona až do konce války, prostě, to tomu otci to
jídlo z toho obchodu dávala pro ty postižený, čili sama měla dvě
malé děti, sama se vystavovala tady tomu hroznému nebezpečí.

KH: hm.

LN: no a ta potom pomohla, protože vlastně sme byli politicky jako
nespolehliví a když toho mého bratra jako z toho, nedali mu ten
diplom, to byla teda úplná hrůza, že. jakým právem mu, že měl
všechny zkoušky a že si sama dovedete představit, jak je to, když
děláte, když k promocím. když rodiče ráno, matka šla k holičovi a
všichni se prostě těší celá rodina, která nás podporovala, že. a
večer hrůza! protože, tak sama, takže ta paní, tady ta, co otec
dělal. tak otec sám se snažil teda pomoct nějak tomu bratrovi, aby
ho očistili. tak ona dala prohlášení, že teda otec celou válku jako
podporoval ty rodiny a že pracoval v ilegalitě. protože nás chtěli
vystěhovat z toho bytu, kde sme bydleli. kde si tam, já nevím, otec
říkal, psal rodinnou kroniku a on tam, já jsem se na ní dívala, a on
tam píše otec, že celý týden nespali, že si je zavolali na bytový
úřad a že řekli otci, že ten byt potřebují pro ee prostě policajty
nový nebo pro policii a přesto že to nebyl služební byt, že. můj
otec byl taky četník, tak že se musíme vystěhovat, no. tak sme
dvakrát a otec prosil tehdy, já jsem byla těžce nemocná, tak otec
prosil, aby nás tam nechali aspoň do té doby, než já se uzdravím. no
a oni nám to prodloužili o měsíc a pak tedy otec donesl tady ten, to
potvrzení, tak nás nechali v tom bytě.

KH: hm.

LN: jinak sme se měli stěhovat někde u Brna do Olbramovic. to bylo
po Němcích, který byli odsunutí, tak. a otec se tam byl dívat a
říkal, to je hrozný, tam nejsou okna, to je vytlučený, barák, kterej
nikdo už nechce, tak. já nevím, co bysme si počali.

KH: hm. a během toho protektorátu vy ste stále chodila do toho kina?

LN: ano, do toho gymnázia. no ale bylo to hrozný. to otec mě prostě,
on, protože byl četník, tak on ještě měl prostě zbraň. tak my sme
měli, to mně řekla až matka, protože my sme nemohli topit v kamnech,
všici sme <mrzli, jo!> protože on tam dal do té roury tu zbraň jako.

KH: hm.

LN: no.

KH: a...

LN: to sem měla strach. a matčiny tři bratry šli do koncentráku.
takže, já vím, že ve dvanáct hodin jednou přiletěla k nám sestřenice
a říkala otcovi, protože on psal tu rodinnou kroniku a všecky ty
hrůzy to tam popisoval, jo. tak ona řekla, ať tu rodinnou kroniku
někde schová a otec, že zavřeli matčinýho bratra a jeho syna a ještě
jednoho bratra, takže může otec čekat, že by u nás taky dělali
prohlídku. tak otec to někde schoval, z té rodinné kroniky asi dva
roky vytrhal všechny listy a pak to dodatečně tam dopisoval.

KH: hm. a...

LN: měla jsem strach.

KH: a...

LN: protože oni mu napsali z úřadu, to tam je taky v té kronice,
celou takovej, prostě, že přesto že je jako penzionován, ale je
vedený jako četník, takže, ať si dá pozor. jakýkoliv prostě jeho
podnikání, které by se příčilo prostě těm, proti zákonům Říše, že si
musí uvědomit, že by byl postižen nejen on, ale celá jeho rodina a
tak, no.

KH: hm. a i v týhletý době teda vy ste chodila do gymnázia a chodila
ste i do kina?

LN: ano. to sem chodila. no tak, byli to kino, to byl (pořad), že,
to se nic nedělo, jenom ty hrůzy, že jo, to selhalo prostě, jo,
všechno. to byly ty týdeníky, to bylo, že jo, ten týdeník, to byla
samá sláva. Velkoněmecká Říše samý vyhrávání, jo, a samý marše, jak
vítězí na všech frontách, jo. to bylo v tom týdeníku.

KH: hm.

LN: a pak byl ten, no ( ).

KH: a chodila ste, řekla byste víc nebo míň do toho kina než před
tím protektorátem?

LN: no víc. za války to už sem prostě dospívala, že. tak to bylo...

KH: hm.

LN: to sem na ty dětské filmy, to sem chodila tak v sobotu, nebo
když mně rodiče dovolili. ale za toho protektorátu to sem, to
nakonec ta naše kineko- kinematografie, že jo. a ten film, to
prožívalo celkem, že jo. tam na tom barandově ((Barrandov)), tam se
natáčely, oni to sice tam měli obsazený Němci, ale točilo se tam
hodně německý filmy i naše, že tam byly. právě pro ně to bylo
výhodný, ten barandov ((Barrandov)) pro ty Němce, protože to bylo
nádherně, to ještě Havel jako otec bývalýho prezidenta, že jo. to
patřilo Havlovi, tomu Miloši Havlovi. takže tam se točilo ostošest,
jo. jenomže potom Adina Mandlová, Lída bárová ((Lída Baarová)), že
jo, ta točila i v Německu, takže potom Adina Mandlová, ta byla
zavřená, že. tu prostě poplivali jak naši lidi, že jo.

KH: hm.

LN: jak ju vedli do koncentr-, do toho vězení, tak na ni plivali
naši lidi a všechno ji sebrali, veškerý byty zabavili. a Lída barová
((Lída Baarová)) taky že jo, to...

KH: hm, a za toho protektorátu změnil se nějak výběr filmů, na který
ste chodila?

LN: no nezměnil, to. no to byly za to ty dětský, to byly vyloženě
dětský filmy no a to už bylo za války prostě filmy pro dospělý, že.
to byly filmy, na který sem mohla a na který sem nemohla, ale jinak.
postupně jak sem dospívala, tak to byly čím dál jako takový
vážnější, že. a měla, už jsem to jinak taky chápala.

KH: no a s tím blížícím se koncem války, změnilo se nějak jakoby to
chození do kina nebo chování těch diváků? třeba tady u těch
týdeníků?

LN: né, to už, oni ti Němci prostě si vyhráli, mysleli, že do konce
války, že tohle, že vyhrají, že jo.

KH: hm.

LN: tam to se nic nezměnilo. oni pořád s těma maršema a s tou slávou
a s tím vyřváváním. to bylo, to už oni sami museli vědět, že se to
blíží ke konci a to už sme my Češi, všeci věděli. a největší hrůza
byla, že to věděli, my sme prostě bydleli v domě, tam byl německý
majitel a byli jsme tam nájemníci jedině Češi, čili tam už potom ta
hrůza těch Němců byla vidět na těch, na tom majiteli toho domu. to
byl major německý, který šel do války, (musel jít), a padl tam. čili
té naší domácí padl manžel, čili vedle nás byli, jmenovali se
Prédlovi, ta paní byla vdova a měla tři syny a všichni tři syni jí
padli ve válce. ze začátku to byl takový rozdíl, jakmile Němci
začali vyhrávat, že, tak tam se pořádaly pitky až do rána a postupně
jaký, jak dostávala zprávy, že ti syni, jeden po druhým jí tam
zavře- umírali, že. tak ta hrůza se projevovala i na těch lidech, na
těch Němcích v tom domě.

KH: hm.

LN: a ona potom po válce, ta paní Prédlová, měla vlastně pět dětí,
tři syni ji padli ve válce a dvě dcery hned těsně po válce musely ty
dvě děvčata jít do Kounicových kolejí k, tam byli Rusi, že, a co s
nima tam dělali, ta jedna se vrátila, než byla odsunutá, nervově
zhroucená, ta druhá byla pohlavně nakažená. to nám říkala ta
sousedka. my sme s nimi celkem tu válku dobře vycházeli, s těmi
Němci, že jo. ale pak ta hrůza, ten dům, my sme tam zůstali jediní
Češi a všichni byli odsunuti. já si pamatuju na naši ulici se Němci,
jak byl ten den, kdy měli být odsunuti, tak se řadili od porodnice
až nahoru po Tivoli. A ta domácí, ta měla dvě děvčata, jedenáct a
dvanáct, Gerlinde a Doli se jmenovaly a ta paní s kufírkem a ty dvě
děvčata šly do Pohořelic a odsunuti. a dům zůstal prázdný, pak tam
přišel z Národního výboru, zapečetili a do měsíce byly obsazený ten,
ty byty, nějakýma úplně neznámýma dělníky ze Zbrojovky.

KH: hm. a vzpomínáte si na první návštěvy kina jakoby po tom
osvobození? když se začlo znova jakoby promítat i jiný filmy, jak
ste chodila?

LN: no to byly stejný, to nebyly žádný, že. ale pak už začaly prostě
takový ty komunistický prostě propaganda, jo. to byly ty prostě,
úderníci i změnily se taky ty týdeníky, že jo. to bylo, to už
otravovalo kde koho, to bylo z fabriky.

KH: hm.

LN: kolik se vytěžilo, kolik se udělalo, kolik se sklidilo obilí,
kolik prostě ee údernic a co za to dostali a to byly pak nový
týdeníky, no. ale ty filmy, to už potom, no, jako, na barandově
((Barrandov)) se vlastně točilo pořád. naši herci zůstávali, že,
stejní.

KH: a dokdy ste tak chodila do toho kina? kdy ste přestala chodit?

LN: no, já jsem nepřestala, já jsem s odstupem času vlastně chodila
do kina pořád. celý život.

KH: hm.

LN: i když sem se vdala, i s manželem sme chodili. ne tak často
třeba, ale jakmile byl nový film, tak to už sem, prostě, to patřilo,
prostě, ee společensky. divadlo a kino patřilo jako

KH: hm.

LN: ke společenskému životu. jako těch, té střední vrstvy brněnské,
no.

KH: hm. dobře. já tu mám, já tu mám seznam filmů, jestli si na
nějaký vzpomenete. je možný, že nějací, nějaké ste třeba neviděla.

LN: ano.

KH: ale to vůbec nevadí. tak na začátku tu máte, jestli si
pamatujete, Zpívajícího blouda ((Zpívající bloud)) [nebo Pražské
švadleny] ((Pražské švadlenky))

LN: [ne, to sem neviděla]. taky ne.

KH: možná je to moc starý. cé a ká polního maršálka ((C. a k. polní
maršálek))?

LN: cé ká polní maršálek, Burian, jo, Vlasta Burian.

KH: a chodila ste na Vlastu ((Vlasta Burian)) do kina?

LN: no, ano. vidíte, na toho sem si nevzpomněla, no. cé ká polní
maršálek ((C. a k. polní maršálek)), no jistě. to potom i v
televizi.

KH: hm.

LN: vysílali. [to taky.]

KH: [no a pak máme dál] Dvě srdce ve tříčtvrtečním taktu.

LN: ne. to ne, to sem neviděla.

KH: to ne. [a To neznáte Hadimršku]

LN: [To neznáte Hadimršku] ano, zase Vlasta Burian. a tady [tohle
ne]

KH: [Kouzlo valčíku], ne.

LN: ne, to sem neznala.

KH: Lelíček ve službách šerloka holmse ((Lelíček ve službách
Sherlocka Holmese)).

LN: ano, to sem viděla.

KH: a pamatujete si třeba, kam ste na to šla? nebo s kým, nebo?

LN: jéžišmarjá [ne]

KH: [nebo ne úplně přesně kino]. vy ste tyhlety filmy teda viděla v
kině?

LN: v kině!

KH: [teda tenkrát]

LN: [v kině, ano.]

KH: a kvíka ((Quick)) ste viděla?

LN: ne, to sem neviděla. Pobočník [Jeho Výsosti] ((Pobočník Jeho
Výsosti))

KH: [Jeho Výsosti]

LN: to taky byl, myslím, Vlasta Burian, ne? nebo ne? to nevím. šest
žen Jindřicha ((Šest žen Jindřicha VIII.)) to sem neviděla.

KH: Šest žen Jindřicha osmého ste tedy neviděla? [Zlatá Kateřina?]

LN: [taky sem neviděla]

KH: ( ). a Matu Hari ((Mata Hari)) ste viděla?

LN: Mata Hari, to sem viděla v televizi, ale v kině ne.

KH: hm. Cácorku? ((Cácorka))

LN: ne, taky ne.

KH: Moderní doba?

LN: to ne taky. Co to ee, to vůbec nevím.

KH: Moderní doba, myslím, čárlí šeplán ((Charlie Chaplin)), že to
byl.

LN: ne, tak toho sem... a [tři muži]

KH: [Tři muži ve sněhu]

LN: taky ne. Svět patří nám, Voskovec ((Jiří Voskovec)), ano, to sem
viděla.

KH: hm.

LN: Dobrá země ne.

KH: Sněhurku ((Sněhurka a sedm trpaslíků)), tu ste nám říkala.

LN: ano, to sem viděla, no. Ducháček ((Ducháček to zařídí)) taky

KH: [Ducháček to zařídí]

LN: [no, sem viděla] no, Ducháček taky, sem viděla. tady ty Tři
děvčátka ((Tři děvčátka pokračují)) ne.

KH: Tři děvčátka, [U pokladny stál]

LN: [U pokladny stál] sem viděla, Vlasta Burian, ano. to sem viděla
[To byl český muzikant].

KH: [To byl český muzikant]

LN: jéžišmarjá, jak se jmenoval ten herec, to byl hezkej herec. to
bylo, hm, no, nevzpomenu si. ale viděla sem ho.

KH: hm.

LN: To byl český herec. [Město ztracených]

KH: [Město ztracených].

LN: sem neviděla.

KH: Operetu ((Opereta))?

LN: ne.

KH: Roztomilého člověka? ((Roztomilý člověk))

LN: nó, to byl, vidíte, na toho si nemůžu vzpomenout.

KH: no a já to taky viděla, já si taky nevzpomenu.

LN: to byl herec známej prostě milovník. Roztomilý člověk, ten to
[hrál s Adinou Mandlovou] ((Adina Mandlová))

KH: [nebyl to Oldřich Nový?]

LN: Oldřich Nový! vidíte, na toho sem si, blbe- Raoul Schránil a
potom ještě jeden známej herec, na to, Muži nestárnou, ano.

KH: pak máme Vídeňská krev

LN: ne. to sem neviděla.

KH: Muži nestárnou.

LN: nó. ano, Leraus ((Vladimír Leraus)) to hrál, Muži nestárnou,
ano, <hezký film>.

KH: a Dobrodružství barona Prášila?

LN: taky sem viděla Barona Prášila! ano, Vlasta Burian. ne-

KH: ano!

LN: Vlasta Burian, no. Tanečnici ((Tanečnice)) sem neviděla.

KH: La Palma? ((La Paloma))

LN: ne.

KH: Neviděli jste Bobíka?

LN: ne, nene.

KH: ( ). tak to je poslední dva filmy, Její oběť.

LN: ne

KH: a Sobota.

LN: ano, tu Sobotu ((Sobota)) sem taky neviděla. tak.

KH: no a vybavíte si ještě něco z tý doby před rokem čtyřicet pět k
tomu kinu? jako co byste chtěla říct?

LN: tak já ne-, nemám. to už bylo potom, my sme potom, jak byl ten
velký nálet v tom čtyřiačtyřicátém roce, toho dvacátého, nebo
jednadvacátého listopadu, tak my sme byli vybombardovaní. to bylo
hrůza, nám padla bomba. to byl skoro největší nálet na Brno, to
bylo, my sme, to si pamatuju, to bylo pondělí o půl, kolem jedenácté
hodiny začali v rozhlase houkat, to byla kukačka. a teď hlásili z
Vídně, prostě, über den Reichsgebiet befindet sich, anebo že se
blíží, a než to dopověděli, začali hučet a začal strašný nálet. a my
sme s bratrem byli, maminka právě byla ve fabrice, otec nebyl doma,
a my s bratrem, nevím, jak sme se tam dostali do toho sklepa. ale to
byla, to sem prožila hroznou hrůzu. nám omítka padala na hlavu,
dunělo, lítaly střepy a my sme vylezli ven po tom náletu, tak sme
měli rozbitej byt, záclony vlály venku, ani jedno okno a potom už
ten život byl. já nevím, jestli sem chodila už do toho kina, protože
jednak já už jsem měla strach, ani myslím večer sem nesměla nikam
chodit, protože to už, jednak bylo zatemnění, že. celou tu válku. a
rozbitý, my sme bydleli vlastně jenom v kuchyni, my sme čtyřčlenná
rodina spali a protože sme si okna za-, to nebylo sklo, otec někde
sehnal lepenku, takže ty okna zalepil, tak sme museli celý den
svítit vlastně. a to už, to byl takový život, já už si to
nevzpomínám, protože to byla jenom hrůza. a já už potom, protože sem
byla úplně nervově, po tom náletu úplně s nervama vlastně na hraně.
tak sme maminka, přijela teta a odvezla mě do toho, my už, vlastně
my sme měli taky vybombardovanou školu, tak my už sme neměli školu.
a já jsem potom byla, jak sme přestali chodit do školy, tak sem byla
volaná na pracovní úřad a musela sem chodit v šest hodin ráno, jako
sedmnáctiletý děvče, přijelo auto nějaký a musela sem chodit do
Modřic jako přebírat brambory, do té fabriky jako v Modřicích. to
byla Fruta, nebo já nevím co. každý den holínky a tam sme přebírali
ty brambory starý. to bylo na pásu a dělali sme šest hodin. od šesti
do šesti, no a já už sem potom onemocněla nějak, tak přijela ta teta
a donesla jsem si potvrzení od doktora, že to nemůžu vykonávat tu
práci. sem asi dostala stíny na plících, protože moje několik
kamarádek dostalo tuberu, my už sme byli tak vyhladovělí a takže ten
doktor mně dal potvrzení, že tam nemůžu chodit do té fabriky, tak
přijela teta a odvezla mě do Morkovic. a tam sem strávila, tam sem
byla až do konce války. u té tety, protože já sem byla úplně už na
pokraji, to bylo hrozný, po tom náletu a to už se ty nálety tak
stupňovaly, že věčně sem žila ve strachu, kdy to začne padat.

KH: hm.

LN: takže to já už si, ta doba, to už si pamatuju, že ta válka
skončila nějak, Brno bylo obsazeno v dubnu, že. a tam sem prožila
ten konec války, tam přijeli potom Maďaři, jako vojáci a Rumuni. no
a najednou se vyhlásilo, že je konec války a tak já sem se pak
vrátila do Brna. to sem šla pěšky, tam se, tam bylo hodně lidí z
Brna, jako rodin, na tom venkově, tak pak se domluvili a že, nějakej
<sedlák> nám dal koňa a já sem šla ve dvanáct hodin v noci pěšky až
kdesi ve Vyškovu, protože tam kolem Nezamyslic, tam byla prostě
dráha, vybombardovanej most, tak nejezdily vlaky. a přijela sem do
Brna a moje maminka spráskla ruce a říká, ježišmarjá. já sem o těch
rodičích nic nevěděla až do konce války, protože nešla pošta a nic.
a maminka říkala, proboha, co tady děláš? a já sem říkala mami, ty
nemáš radost? a ona říkala, dyť tady je plný barák Rusů a potom mě
ma-, otec zavřel do sklepa, tam sem deset dnů v noci spala, tam mně
udělal pelíšek, protože to bylo hrozný ještě.

KH: hm.

LN: co ti Rusi dělali tady. tady sem přišla Malinovskýho armáda a
sme měli prostě jako Brno to neštěstí, že sem přišla ta Malinovského
armáda a oni kradli, všecko nám, co ještě bylo, nám zůstalo, tak si
chodili a ve skříni si vzali, co se jim líbilo a otec řekl, tady
chodil k nám ten Ivan a pořád chtěl matku, prostě že půjde (zbavit,
gulat) a matka říkala, já ji nikam nepustím, ona je ještě mladá,
nikam nebude chodit a on vytáhl pistoli a řek, že matku zastřelí,
jo. tak otec řekl, nedá se nic dělat, musíš se někam uklidit, tak
sem prožila taky hrůzu. já sem z té války byla už pak úplně tohle.
pak začala, asi měsíc, jsme začali chodit do školy a to ti profesoři
ještě, z češtiny jako, že, protože sme hrozně zameškali té školy.

KH: hm.

LN: ten rok, v tom pětačtyřicátým, to bylo celkem k ničemu, že,
protože každou chvilku byl nálet, že. to sme, a my sme letěli do
toho, tady z té Jaselské vlastně jsme chodili do toho, do krytu až
do toho, pod Špilberk. nebo kde se dalo, že.

KH: hm.

LN: takže ta škola nestála za nic. tak potom češtinář a
francouzštinářka prostě měli špatný svědomí, že sme se nic
nenaučili, tak nám dávala dodatečný. takže sme byli třeba ve škole
až do čtyř hodin odpoledne. někteří profesoři měli takový jako, se
cítili, že by nám to měli vynahradit, no.

KH: hm.

LN: no a potom stejně začaly prázdniny a přišel k nám nějaký člověk,
a že musíme jít, tohle, že musíme jít na žňovou brigádu a zase
přijelo nákladní auto a odvezli mě do Pohořelic, jo? a tam už byli
na tom statku noví, tam prostě po odsunutých Němcích tam už byli
Češi. no a tak tam sme chodili na pole, okopávat řepu a brambory a
to a všechny skoro děvčata sme tam dostaly úplavici. protože v těch
Pohořelicích, tam byl ten sběrný tábor těch odsunutých Němců. a tam
spousta, ti místní lidi nám řekli, co tam žili, co tam zemřelo těch
Němců jako, protože měli úplavici, ti staří lidi. a oni tam byli
ubytovaní pod stanama, že jo. a my sme tam chodili na pole, chodili
sme se tam koupat tam do toho, tam byl takový prostě rybník. no a
skoro všechny děvčata sme dostaly úplavici. tak nás sebrali a jeli
jsme dom.

KH: hm.

LN: a tím to končilo.

KH: jo.

LN: prázdniny. takže to bylo těžký. děvče šestnáct, sedmnáct let a
prožila sem si, jo, a nikdo se vás na nic neptal tak, jako muset, že
jo, Němci. strach věčně z Němců, protože bombardovali, že a zavírali
koncentráky. běda jak by matka poslouchala rozhlas, jo, Volá Londýn
a to ještě Beneš ((Edvard Beneš)) jako v rozhlase a to se nesmělo,
že jo. takže matka si vzala otcův kožich a zakryla se i s tím
rádiem, jo a poslouchaly sme rozhlas a pořád já vždycky mami, prosím
tě, já mám strach a ona běž spát. no fakt, to bylo ze dne na den. a
nebylo jídlo, nebylo co jést, jak prostě končila ta válka, tak se
zavřely všechny obchody a co sme měli jést? nebyla mouka, nebyl
chleba, obchody zavřený, že a tak. no moje matka byla tak statečná,
tady na Veveří byl ee, byla německá, tam byly kasárna a tam byla
posádka německá a jak opustili tu, ty kasárna, tam byly snad sklady
ještě potravin. matka se vydala, vzala kabelu, na ulici se střílelo,
ona ze vchodu do vchodu, z té Tivoli až na tu Veveří a donesla mouku
a upekla doma ňaký chleba nebo něco. ještě co sme měli čočku, tak
udělala polívku, ale fakt asi čtrnáct dní obchody, všechno bylo
pozavíraný, že. protože šla fronta, ze všech stran se to blížilo k
Brnu a vojáci a takže obchody stažený rolety a...

KH: hm.

LN: já sem zažila hladu. hodně děvčat mých bylo nemocných. já sem
měla stíny na plicích a některý děvčata měly úplně otevřenou tuberu.
byla bída, hrozná. chleba, černý chleba, mazlavý a na to marmeláda z
mrkve a <celkem byla dobrá potom>, ještě med, jakési umělej med,
taky nebylo na chleba. náš otec vždycky, on říkal, no, musíš to jako
dětem, aby měly děti s bratrem, že. tak on večeřel chleba s tím
medem a černý kafe, meltu. melta, matka, mlíko nebylo, mlíko bylo na
příděl, to byla jedna šestnáctinka, teď matka vlastně byla jako v
domácnosti, tak to jako byla, jako ten nejnižší příděl. otec taky
důchod, nejnižší příděl, že. jenom pro ty děti, co vlastně měly, tak
to byla sedmnáct deka, já nevím, sedmnáct. náš otec v té kronice tam
má ještě jako přídavkový lístky. to bylo jedna šestnáctina litru
mléka, tak sme chodili pro mlíko s konvičkou jednou za týden,
protože to nestálo za to, tam čtvrt litru mlíka rozlívanýho, jo, do
té konvičky. tak to nebylo mlíko, nebyla <já sem se těšila, vždycky,
mami, až bude po válce, tak prosím tě, uděláš řízky, až to dotroubí,
budeme si chodit, jo, a vono nebylo vůbec nic> a po válce pak v
sedmačtyřicátým, osmačtyřicátým byla bída, to zas přišli komunisti.
a to se neurodilo a marš-. tehdy přišlo po válce ohromný, že, tohle,
jak byli ti, ta unra ((UNRRA)), pamatu-, ty balíčky tam byly ((mluví
na paní u vedlejšího stolu))

XY: [za dvacet korun, je to tak, takovýhle balíček, to byli vojáci]

LN: [za dvacet korun balíček, to měli jejich, no jejich žold, tam
byli ee ( ) no, sušenky výborný, no]

XY: [americký to fasovali ( ) teda sami, aby jako měli. a pro nás
to bylo, tam bylo kus čokolády, byly tam cigarety pro ně, konze-,
všecko v konzervách, sýr v konzervě, prostě bylo to úžasný, ( ), za
dvacet korun.]

LN: a najednou prostě Stalin, nebo Gottwald poslechl Stalina, jo. a
maršálův plán ((Marshallův plán)) konec. bída začala taková, že to
se nedalo vůbec...

XY: [jel sem do Moskvy jako ministr zahraničních vrací a vrátil sem,
ee věcí a vrátil sem se jako jejich ( ).]

LN: [no, no, ta unra ((UNRRA))] my sme si pochutnávali, to byly fakt
balíčky.

XY: a pak se ještě prodávala unra ((UNRRA)) jako samostatný věci a
tam se, já si nepamatuju na spoustu věcí, který sme tam dostali
koupit, ale jedna taková, takhle vysoká konzerva, úzká [tak asi to
bylo ( ) a to bylo já nevím, jaký to bylo maso, protože to bylo
napsaný jenom anglicky a já sem nerozuměla.]

LN: [no, paštika, no, šunka s vejci, hemenex, no. no]

XY: ale to bylo s rýží, se zeleninou a ňáký libový maso a moje máma,
která celkem byla výborná kuchařka, vždycky říkala, já nevím, jestli
je to králík, kuře nebo co to je, ale nemohla přijít na to, čím je
to ochucený, abychom si to třeba někdy udělali.

LN: [to bylo jak sekaná.]

XY: [to prostě nešlo, tak to bylo, to byla bezvadná konzerva.]

LN: [no, a ty sušenky. a všechno v konzervách, krásně, že jo.]

XY: [ano, všecko měli v konzervách.]

LN: [kakao, jéžišmarjá.]

XY: [no a na to když přišli sovětští vojáci.] já sem je vítala v
Táboře, kde sem bydlela na dnešní Mučednické ulici. tak přišli, že
jo, šestadvacátého nebo, to bylo osvobozený Brno, ale jestli jsme my
je zrovna vítali šestadvacátého, to nevím. [voni přijeli špinaví na
tancích a na to...]

LN: [no, hrozný]

XY: [špinaví ( ) a nabíza-, nabízeli nám chleba, protože, já sem se
později dověděla, že sovětský vojska dostaly příkaz, že nesmí na
našem území ani rabovat, ani nic dělat, přestože teda jako k čemu
docházelo a oni nám nabízeli chleba. no, vzali sme si ho, že byl
černej, to by nevadilo, ale ten byl tak tvrdej. a když sme to teda
těm vojákům se snažili říct, proč je to tak tvrdej chleba, že. tak
oni říkali, že už čtyři dni nemají kuchyň, která zůstala někde vzadu
a pro ně nevaří a oni nedostali vůbec nic do zálohy, tak když sme
potom viděli, co dostali američtí vojáci, tak nám z toho bylo
špatně. protože ti chlapi, kerý přijeli, jak se potom vykládalo a
věděli a zjistili sme vlastně, co to je, protože do té doby každej
jenom čekal, až Jozef Visárijovič ((Josif Vissarionovič)) přijde,
protože do té... je to tak nebo ne?]

LN: [ano, ano!]

XY: [protože veřejný informace nebyly a ty, který přišly potom, co
se vlastně děje. to bylo až mnohem a mnohem později. a tak sme si
říkali, jak ti vojáci vůbec to přežili, tu hrůzu. bylo to těžký a je
to těžký srovnání.

KH: [jo, tak to už asi nebudem nahrávat, to už není o kině.]

XY: [né, to nemusíte.]

Konec rozhovoru