Citát

JN: já sem chodil taky do divadla sem tam moc k-

LS: hm hm.

JN: moc kluků nechodilo, no tady bylo to divadlo, kerý je dneska
Mahenovo, to bylo víceméně německý divadlo, to voni nem- naši herci
ho neměli moc rádi a pak bylo starý divadlo ((divadlo Na hradbách))
tam jak je ten Bílej dům, jak se řiká u toho kostela, tam bylo malý
divadlo, tam padla bomba na něj, to spadlo uplně, tam sme chodívali,
to bylo naše starý český divadlo, tam sme chodívali hodně, z- teda
hodně, no, víckrát tam hráli ňáký operety a pamatuju si, dokud ještě
nebyla válka s Ruskem, tak tam bylo vod ( ) ale bezvadná ale
bezvadná taková trilogie srandy, jo tak člověk to posuzoval, že <jak
je to tam krásný> (..) ale von (co doved udělat, to von si) člověk
myslel, že to dělá jenom srandu, ale vono to bylo pravdivý,
pravdivý, jo.

LS: no a třeba ještě nějaké další zábavy kromě toho kina a divadla?

JN: no na fotbal sme chodili.

LS: mhm, takže sport.

JN: jo, na fotbal, já pamatuju dokonce jak hrál eh Bican ((Josef
Bican)) tady, v Židenicích, čoveče, to bylo zázračný.

LS: <jo>

JN: on byl už byl trochu při těle, von tenkrát von byl rychlej a von
dostal tu přihrávku a von se na patě votočil a a pic brankář měl co
dělat (a nemoh to chytit) von za eh za celé za za to za to údobí,
jak se za toho půl roku si pamatuju, že jednou ve stati- sta-
statiskách statistikách bylo, že střílel za Slávii dvanáct
jedenáctek, jo, a dal dvanáct gólů jo <to von> prostě to bylo
nechytatelný co von doved.

LS: a ještě něco dalšího, kromě teda toho fotbalu, toho divadla...

JN: no já sem...

LS: v tom volném čase?

JN: taky bejval em tam jak je Výstaviště, tam bejvala Bauerova
rampa, tam byli cyklisti tam jezdili a (..) em em kam sme to sakra
eště chodívali.

LS: a dával ste přednost tady těmto, co ste menoval třeba tomu
sportu, tomu divadlu, přednost před tim kinem?

JN: ono to nebylo tak častý s tim sportem, vite, to (..)

LS: takže která...

JN: my sme tam chodili rádi, no, zase, ( ).

LS: mhm.

JN: no na ( ) tam sme jezdili na kole a pla- plavali sme s

LS: takže která vlastně z těch z těch zábav pro vás byla taková
nejpřednější?

JN: no nejlacinější bylo kino, jo.

LS: hm hm.

JN: a dyš byl pěknej fotbal, tak se šlo na fotbal a...

LS: jasně.

JN: a ale na divadlo sem tam sem já teda sem chodil sem tam na
divadlo jo ( ) to (..) ( ) to byla nádhera čoveče.

JN: to bylo pro tydle a em a za to se nic neplatilo. no nebo nebo
propagovali, že něco někde bude. zábavy nesměly bejt, to se
nechodilo tancovat nijak, dyš dyš něm- německý vojáci musí bojovat,
tak přece se nebude tančit, že jo, nebo tak to nebylo. zajímavý bylo
že, že sem na tý průmyslovce, že bylo dovolený pořádat pořádat em ty
em taneční hodiny.

LS: jo?

JN: jo.

LS a tam ste chodil do tanečních?

JN: no samozřejmě.

LS: ((smích))

JN: tak to bylo to sme byli v kerým, myslím v třetím ročníku, anebo
v druhým v dvaačtyrycátým to bylo asi, nejsem si jistej už, no a tak
ale to bylo pro be- to bylo v Besedním domě ((Besední dům)) a tak em
měli sme mistr Kadlec dancmajstr teda a jeho žena a ty to vedli na
úrovni.

LS: hm.

JN: jo, to on to držel, aby aby se kluci naučili chovat a a na
průmyslovce my sme tam neměli holky žádný, tak to se to šla delegace
a vyjednávala ve Vesně, tenkrát byla Vesna.

LS: no.

JN: jo, a to bylo pro pro holky a na- voni byly rádi, dyš sme
samozřejmě voni taky voni zas neměly kluky.

teď já sem chodila i do divadla hodně, jo, protože sem
bydlela v Králově Poli jako vdaná, a tam to je blízko, sednete na
jedničku a ste v divadle, jo, takže to jako já sem ráda chodila do
kina, taky sem si něco pamatuju, ale to vy vás už nezajímá přece.

ale my sme užívali dětství
hodně jinak přírodu, [jo].

LČ: [mhm]

JH: jo, my sme se sebrali, třeba nás tam bylo hodně dětí v tom domě
kde já sem byla a my sme se sebrali a ee řikám, do kina se tak
nechodilo a zvlášť někdo vůbec nechodil do kina, (oni) na to ty lidi
neměli, řikám vám, koruna třeba pro někoho byla dost (.) (no) to
bylo těžký a tak my sme prožívali přírodu, my sme se sebrali a šli
sme k vodě plavat, jo, v Husovicích teče, tam teď je to všechno tam
jinačí, bylo to hezčí, bylo tam víc te příro- všude, vite že su
Brňačka a znám to všude, to se nedá srovnat vůbec [( )]

JH: no (.) bylo no, začli sme chodit do tanečních, tam si namluvíte
nějakýho kluka, jo, a chodíte do kina, protože v protektorátě
nesměly být zábavy, němečtí vojáci umílali umírali na frontě, takže
nesměli sme se bavit nijak, všechny zábavy zakázaný, takže bylo pro
nás jenom kino (.) jenom kino a taneční a ty taneční, to vite, to je
vod podzimka do [toho]

LČ: [mhm]

JH: kousek chvílu a tak to bylo naše tančení a to nám teda Němci
povolili ee byl tam mistr e e Burian vedl a potom mistr Kadlec, jo,
no a tak to byla naše zábava.

LČ: a je jaké jiné třeba koníčky ste měla krom toho, že ste chodila
do [kina]?

JH: [čtení] (.) knihy

LČ: [a]

JH: [knihy] milovala sem knihy a celé život, podívejte se, sem se
vrhla na historii.

LČ: a třeba divadla nebo tancování,

JH: no to tancování to sem tancovala ráda, jo, ale jenomže když máte
rodinu a máte děti, tak vás na to tancování moc nezbyde čas ani
peníze.

LČ: ale v té době vlastně

JH: (když) svobodná, když sem byla?

LČ: no

JH: no tak sem vám řekla, sme nesměli tancovat, no nic nebylo, jenom
taneční a taneční s- se platily, že, a byly krátký, jenom no [(sme
se těšili)]

LČ: [takže to kino pro vás] bylo vlastně [(jediná zábava.)]

JH: [jediná zábava,] jediná

LČ: a co třeba rozhlas nebo rádio, poslouchali ste doma, nebo měli
ste doma [( )]?

LH: [jo] tam Hitler a géring ((Göring)) řvali tam vždycky (..) a náš
tatinek třiskl jednou do rádia, když to maminka nezavřela. nový
rádio, vite, ee to každé nemohl mět (ne) ty rádia byly drahý a
tenkrát von tam řval ten Hitler nebo co, a von ji říká, zavři to,
zavři to, já to poslouchat nebudu. a jestli to překládali? jak mohl
rozumět, když neuměl německy? já to nechápu dneska a von šel a
třiskl do toho.

JV: a tatínek ten chodil myslíte radši třeba do kina než do divadla,
proto právě chodil s vámi? ee

BK: no to ano ano maminka zase do divadla

JV: měla radši divadlo

BK: ano ano (tak) s maminkou do divadla a s tatínkem do kina

JV: a měla ste nějaké i jiné třeba záliby, koníčky nebo další
aktivity volnočasové, jak se říká?

BK: já nevím právě když už sme potom jako od těch patnácti let, tak
to bylo na té sokolovně víc takový, ta mládež se tam scházela, spíš
se tančilo se nebo taky...

JV: hm to už ale v pozdějším věku

BK: no tak od těch patnácti let, tak já nevim

JV: a s maminkou ste pak třeba navštěvovala divadelní představení?

BK: no v tom říkám vám v tom nej- nejmenším věku, tak to ne

JV: ne později

BK: to ne eště když mně bylo deset roků, tak to vlastně naši měli tu
poslední dceru a to bylo tak dost bylo takový, že sme se drželi [víc
doma]