Citát
03.399
2005:2016
JN: (..) To byl český muzikant, to byl takovej náš jako, ukázal, že
taky něco dovedem. viděl ste ho? neviděl.
LS: em to byl český film, já [myslím, že sem ho viděl]
JN: [to byl vo vo Kmochovi ((František Kmoch)) takovej]
LS: to byl takový film, ten hrál na tu národní strunu trochu, že jo.
JN: no právě, bylo to vo Kmochovi ((František Kmoch)) a jak jezdil a
po těch, po těch městech a propagoval teda českou muziku dechovou,
to bylo (..)
03.399
2060:2061
JN: to víte, hledal sem něco co b- vždycky něco, co by jako bylo pro
pro tu českou věc, nějak nenápadně, aby to ty Němci nepoznali jako.
01.397
2068:2094
JV: a jinak co se týče tý němčiny jako jazyka, tak ten zřejmě
proniknul [i eee do myslím do těch kin, že ty filmy byly v němčině
případně titulky]
BK: [no ten sme museli povinně ve školi sme se ho museli učit no
taky no jasně no] no no titulky .
JV: i na českých filmech
BK: no
JV: byly neměcké titulky
BK: tak to sem nevnímala ne
JV: nevzpomínáte si
BK: ne já si na to nevzpomínám
JV: (..) takže myslíte, že všechny filmy nebyly otitulkované do
němčiny, které se promítaly v protektorátu
BK: nevim, to sem nikdy ani sem si to
JV: mhm
BK: neuvědomila, že bych toto si měla pamatovat
01.397
1254:1292
JV: no, že ste říkala, že ste chodila do kina méně než před tím protektorátem.
LH: no moc málo, moc málo.
JV: a z jakého důvodu? že teda
LH: no protože sem tu němčinu nenáviděla.
JV: takže kvůli tomu že tam byla něm- ale dyť byly i české filmy.
LH: no tam, tam se zajedno, ze začátku když přišli Němci, tak dole to bylo česky, napsaný.
JV: no
LH: a potom už to vůbec nebylo napsaný.
JV: a když byly i české filmy? tak na české filmy ste nechodila?
LH: no, a tak zajedno to byl taky důvod, a taky oni se hned rušně bavili pouze německy.
JV: hm takže i kvůli těm divákům ste nechodila, ste cho-
LH: a lidi, a vona, počkejte jak vona to. rej rej, Němci jako, rej, hned byl klid.
JV: takže em ste chodila
LH: ne, na, já sem téměř přestala chodit. a všichni dost Češi. málo.
JV: ale
LH: zezačátku ano, ale potom sme se i báli, protože to bylo, dívejte se, to, když sme em em než sme přišli z kina tak bylo dost pozdě, a my už sme se báli, protože potkat Němce, on by něco řekl na nás, oni si umínili, no ten se na mě smál, a toto, a mně vysmíval, a už měl zase, jo, toto, to seš bedlivej a dobrej Němec, a a německy že, a už ste mohla viset.
JV: takže ste chodila do kina méně i kvůli tomu
LH: méně.
JV: i kvůli tomu že ste se cho- bála chodit venku,
LH: bála.
01.397
1302:1312
JV: dobře, takže ste říkala, že do toho kina ste neměla, nechodila ráda kvůli té němčině.
LH: ano.
JV: a to myslíte kvůli té němčině v těch filmech nebo kvůli té [že ste slyšela ty diváky.]
LH: [ne němčině, ne] kvůli němčině, ale já sem se bála těch Němců,
JV: takže těch diváků
LH: protože oni byli zlí. obzvlášť takoví třináct čtrnáctiletí.
04.396
600:602
LČ: a vzpomněl byste si, jak na první návštěvu třeba po osvobození, jestli to bylo zase úplně jinou atmosféru? jestli ste byl v kině nějak po osvobození a jak se to změnilo.
AU: po osvobození to už si nedovedu, nedovedu moc představit. dokonce mám dojem, jestli vůbec sem byl v kině někdy po osvobození. protože to už sem byl starší trošku, tak už mě to tak. já mezi tím, jo, jak sem em říkal že sem dělal v noci třeba ve Zbrojovce a ve dne sem šel řezat to dřevo anebo stloukat ty bedny, tak já sem si tam přivydělal nějaký ty peníze
04.396
227:227
a dneska vůbec. už nemám vo kino zájem ani kdyby mě tam zvali dobrovolně.
04.396
484:486
LČ: a jaké byly teda ty reklamy tehdy.
AU: no, tehdy reklamy nám byly vzácný. protože já si vzpomínám když začala televize, tak sme se dívali aj i na Vídeň třeba, jo? já sem tenkrát bydlel v Řečkovicích, tak sem si udělal takové, no takovou anténku sám, abych chytl Vídeň. Vídeň sem chytal přes rádio, protože já už sem si rádio tehdy po- sem byl ženatej, tak sem si tehdy pořídil, no a to sem si dal na vokno, a když letělo letadlo, tak vono to blikalo světlo, jo, povidám, zas letí letadlo. přeletělo, a tak sem si ladil, ruku sem měl na rádiu a chytal sem zvuk. jak ten vídeňskej nebo, takže my sme si chytali reklamy aj, byli sme zvědaví na ně. třeba v té Vídni. no dneska už není tomu, no, ale když něco začne, tak vás to vždycky zajímá.
04.396
158:164
JV: hm dobře a teďka bych se zeptala, kdy pro vás skončilo pravidelné navštěvování kina. třeba v padesátých letech nebo v šedesátých letech, kdy ste přestala pravidelně do toho kina chodit.
LH: no, teď když sem přestala vidět. no to je tak šest, tak asi k šestýmu roku. tak asi šest, no.
JV: dobře.
LH: protože je to veliké a mně se to míhá, bohužel.
04.396
468:484
LH: no my sme to doma potom sme přišli, a my sme to všecko probírali, a říkali to nehrál dobře, nebo hrál, ale já našim hercům velice fandím. všem. takovou Baldovou, ((Zdeňka Baldová)) to je, ona přece nehraje, ta, víte koho myslím.
JV: no.
LH: ta ona nehraje. ona to, jak kdyby to prožívala.
JV: hm
LH: a Růženka Nasková ((Růžena Nasková)) ta má tak ten hlas lahodnej, že ju musíte milovat, doslova, tu její krásu toho hlasu, a ona se na vás tak podívá, jak kdyby byla u vás. a je tech našich, hugo hás ((Hugo Haas)), třeba to Madla z, Madla em ne, Madla z cihelny. von si ji potom namluvil, a a namluvil si ju, a pak si ju vzal, on neměl děti tak hledal ňáký dítě, a oni spolu hráli dost často. a bylo to pěkný. no mohl by člověk namenovat ty naše herce, a em Voska ((Václav Voska)), to byl někdo. naša Ola, teda co je na fa- tak vybral si ju ve škole, myslím že už na gymplu, myslím že nevim teď přesně. no ale von, nebyla tam moc nějak dlouho, nějakejch pár těch ukázek.
JV: a když teďka mluvíme o těch hercích em takže vy ste teďka říkala ty herce které ste měla ráda, a proč myslíte že právě oni vás zaujali, třeba ten hugo hás ((Hugo Haas)) toho ste měla
LH: no, ten hugo hás ((Hugo Haas)) on taky opravdově hraje.
JV: hm takže když někdo hrál, to už ste říkala předtím, takže když někdo hrál tak jako opravdově, autenticky, tak to se vám [líbilo]
LH: [ano.] on ten, někteří ti naši herci, oni úplně, to vidíte na těch očích, ti hrají. a já jako děcko, když sem přišla sem, pořád sem hrála ňáký divadlo, a já su samý takový básničky písničky, a em pořád sem někde přednášela a to. tu poezii já mám pořád v srdci.