Citát

Vedl: Lukáš Skupa
Přepis: Dominika Řebíková
Datum a místo: 13.2.2009, bydliště pamětníka

Rok narození: 1924. Sestra starší o devět let, bratr starší o sedm
let.

Bydliště do roku 1945: Narodil se v Telči, střední školu vystudoval
v Brně, pravděpodobně byl v Brně od roku 1939 do 1943. První rok
bydlel na Gorkého – Veveří (nebo na ulici Steinerova – Veveří),
další tři roky na Úvoze - Veveří, na prázdniny jezdil zpět do Telče.
V roce 1943 se přestěhoval z Brna do Telče.

Povolání rodičů: Otec učitel, matka v domácnosti.

Povolání narátora: Po 1945 byl učitelem v učňovské škole v Třešti.
Poté musel na vojnu, sloužil v Českých Budějovicích, Praze a Zlíně,
v armádě byl 20 let, poté pracoval pravděpodobně jako technik.

LK: jestli teda bychom si mohli ještě nejdřív zrekapitulovat vlastně
ty vaše osobní údaje, em, to znamená to vaše bydliště do toho roku
štyrycet pět. vy ste teda řikal, že ste bydlel [v Telči]

JN: [v Telči], přesně, do štyrycet pět, já sem byl v Telči, em, to
sem byl vod roku třicet tři do štyrycet, do třicet devět sem byl v
byl sem byl v Telči. ovšem v Telči sem měl trvalej pobyt pořád, jo,
pak sem byl tady štyři roky.

LS: jasně, hm [hm hm]

JN: [na tý průmyslovce] a votu- votaď sem vodešel byl sem se tenkrát
dostal z protekce em v Telči na na na tu, tam do fabriky jako ( ),
stříkačky, (hasičky) se tam dělaly, potom tam byla em potom tam
dělali do do vstřikovací zařízení do toho do (..) víte, můžete
prominout, já...

LS: ne, to nevadí...

JN: si nepamatuju...

LS: ani nemusíme do takových podrobností vlastně [zasahovat]

JN: [no tak] sem byl v tý fabrice no a votaď mě em em votaď mě
vytáhli na- ná- násilně do toho do tý armády, no.

LS: čili vy ste potom, co ste tady skončil tu průmyslovku, v tom
třiaštyrycátým roce, odešel zpátky do Telče.

JN: jo já sem do Telče odešel v štyrycátým třetím.

LS: štyrycátým třetím, ehm.

JN: to jsem matur- em to jsme maturovali a v štyrycátým třetím sem
šel, byl sem byl sem tady zaměstnanej u nich v konstrukci a...

LS: ehm.

JN: taky sem tam em taky ňákej pán ( ) začít s náma a em to je...

LS: a když bysme měli potom ještě zrekapitulovat vlastně po druhé
světové válce jenom telegraficky ty vaše povolání, kterými jste
prošel vlastně až do důchodu?

JN: to můžu, to můžeme.

LS: jenom opravdu stručně to stačí.

JN: tak co chcete teďko vědět?

LS: kde ste potom pracoval, po tom pětaštyrycátým roce.

JN: po pětaštyrycátým (..) sem byl nějakej čas ve škole, učňovské
škole, v Třešti...

LS: ehm, a tam jste co dělal?

JN: jako učitel.

LS: jako učitel.

JN: jo. celkem krátce a em votaď nás víte jo teda to ty em em z
vojny sem přišel v roce štyrycet pět šest šty- v roce štyrycet až
štyrycet devět sem byl v Telči teda. a a v Telči a Třešti, no, potom
teda mě vzali násilím na tu na em za Čepičky ((Alexej Čepička)), do
do armády, jo, a tam sem sloužil, většinou v Českých Budějovicích,
no a potom sem byl třeba v Praze eště mezitím, a to bylo v armádě,
jo. no a v těch v těch Českejch Budějovicích sem teda vydržel
prakticky dvacet let a a em potom mě pustili, sem na mojí na vlastní
záruce vodešel a tady jsem em zase em kamarád, kterej, s kterym jsem
chodil do školy ( ) sháněl technika, tak mi tak tak mě tam umístil a
pak ještě u něj jsem byl až do do em až do em týdle do tý do
Sametový revoluce (až po ní), tak to bylo to byl štyrycet-

LS: to nevadí, nemusíme ty léta úplně upřesňovat, stačí jenom, když
vezmete povolání.

JN: no a tam tam sem skončil taky.

LS: hm, a ještě bych se zeptal, jaké bylo povolání vašich rodičů
před tím rokem čtyrycet pět.

JN: no, otec byl učitel a matka byla v domácnosti.

LS: a em zmiňoval jste, že jste měl nějaké sourozence.

JN: no, sestru, starší sestru, o o kolik, asi o devět let, a bratra
o sedm let staršího, já sem byl nejmladší ( ) a nám ještě než sem
se já narodil, tak nám umřel jeden malej teda jako, jako batole. ( )
no a (..) tak kde sme to skončili.

LS: dobře, to uplně stačí, teď bych se vás zeptal, kdy pro vás
skončilo pravidelné navštěvování kina.

JN: kdy skončilo? (..) no to sem...

LS: zkuste tak přibližně tipnout rok.

JN: no to, to bylo snad v pětaštyrycátým roce.

LS: v pětaštyrycátým rocem, potom už jste...

JN: pak už sem neměl žádný zájem ani čas, jo.

LS: hm, hm.

JN: chodil sem do kina, já jenom čím dál to bylo míň, jo, em ve
válce, před válkou to si pamatuju, že, jak sme promítali tady junion
pejsifik, Union Pacifik ((Union Pacific)) se to psalo, to bylo vo tý
tam stavbě tý železnice přes teda celou Ameriku severní, to byl teda
bezvadnej film, to si pamatuju, [to teda]

LS: [a to] se tady v Brně promítalo?

JN: to se promítalo eště v Telči.

LS: aha aha aha.

JN: jo, a no a dyš tady v Brně, to sem chodil dost často do kina,
tak tehdy napřed se promítaly i americký filmy a em pak vypukla
válka em první ( ) našich filmů, sem tam nějakej německej, si
pamatuju, a dokonce nějakej italskej film taky a em (..) pak s- (..)
em v jednaštyrycátým roce em se přišla, Japonci napadli perl harbr
((Pearl Harbor)), Ameriku, tak Němci jim vyhlásili válku, Slovensko
vyhlásilo taky válku Americe, to si ty- to si nepamatujete, že jo.

LS: to si nepamatuju.

JN: Slovenský stát tehdy...

LS: no, no.

JN: vyhlásil Americe válku, dodneška nemaj uzavřenou mírovou smlouvu
to ((smích)) no a tak to jsme chodili na různý filmy, poněvadž vono
to bylo laciný. to víte, tak já sem za štyry stovky musel tady
vyžít, em, bydlel sem tady v podnájmu a musel sem se živit a všecko
dělat. pamatuju si, že em v tom roku třeba asi štyrycet dva, nebo
jak to, celej rok sme neměli b-, neměli sme knedlíky, jenom
brambory, často takový modrý, a a a já sem měl pořád hlad, si
vzpomínám a měl sem tam aj jednoho dobrýho kamaráda, ten jezdil tady
do Stražovic u Kyjova a vždycky vždycky přijel, já už na něj čekal,
on mi dal vždycky najíst jako. já sem se styděl, ale já měl takovej
hlad, to...

LS: no, co má člověk dělat, když má hlad, no.

JN: to...

LS: a vy ste vlastně, tady mám napsáno, že vy ste tady v Brně bydlel
na Gorkého, což byla tehdy...

JN: myslím Štajnerova teda...

LS: Štajnerova, a pak na [Úvoze]

JN: [potom Úvoz], jo, na šta- Štajnerový sem byl jenom rok první,
pak sem byl d- další až do konce to znamená tři troky sem byl na
Úvoze, předtím tak to bylo tam vedle, víte to-

LS: to není daleko, no.

JN: no, to bylo pár to bylo pár kroků vod sebe. a do školy sem
chodil tam jako zadem, em to bylo taky blízko jo, to sem měl blízko
do toho, do k tý průmyslovce.

LS: a ta průmyslovka, to bylo tenkrát...

JN: na Sokolské.

LS: na Sokolské.

JN: na Sokolské, tenkrát byla na Sokolské.

LS: ehm, dobře, takže můžeme přejít k těm otázkám, které se týkají
toho kina, a já se vás zeptám, jestli si vzpomenete na svojí úplně
první návštěvu kina.

JN: no, to, to si nevzpomenu...

LS: nebo...

JN: no bylo to něco bylo to něco bylo em to bylo nějakej něco když
jsem byl malej, tak v Telči, nějakej němej film si pamatuju, že tam,
že tam lítaly granáty a bouchalo to tam. a pak em pak em rychle
přišel zvuk k tomu, jo, tak to těch filmů bylo dost. představte si,
že náš náš filmovej průmysl, ten dokázal za za tejden udělat film.

LS: tenkrát to bylo jako na pásu.

JN: to bylo, no to nemělo moc velkou úroveň většinou, ale některý
byly dobrý.

LS: který třeba? vzpomenete si na nějakej?

JN: Pudr a benzin, to, s těma s Voskovcem a s Werichem ((Jiří
Voskovec a Jan Werich)) a burijanovy ((Vlasta Burian)) filmy, první
sem, první film toho, zvukový, s Burianem ((Vlasta Burian)), polní
mařš- céká polní maršálek ((C. a k. polní maršálek))

LS: na ten si vzpomínáte?

JN: na ten si vzpomínám živě.

LS: a kde jste ho viděl? [v Telči]

JN: [v Brně,] jo, a pak sem ho viděl několikrát takhle v těch
vzpomínkovejch, ale to, to s- to si pamatuju, a těma filmama em pak
byl velice dobrej film taky U pokladny stál,

LS: to byl taky...

JN: ten vyšel ale už v devětatřicátým roce, už v době zavřenejch,
zavření škol, ho teprv uvedli, no, to byl náš film, no ty americký
napřed šly, velice tady v Brně sme rádi chodili na grotesky, ono
třeba tam dávali ve Studiu ((Studio)) v tom fil- v tom v tom kině
Studio, tak dávali třeba celej soubor několika grotesek.

LS: a to byly němé grotesky nebo...

JN: ne, to byly normální, to už byly em to no to byly takový psiny
byl bylo tam třeba Námořník Pepek ((Pepek námořník)), jo.

LS: kreslený myslíte?

JN: to bylo kreslený no, a em tak to to víte, (to sem právě neřek,)
to byly vesměs kreslený a (..) a hodně teda hodně s- tam chodilo už
tehdy kovbojek, jo, to tehdy my kluci sme, jo, na to chodili a pak
přišel em ta válka s Amerikou, tak to zarazili, a vod tý doby už
potom chodily jenom naše a naše chodil- bylo dost těch filmů, tak to
sme nevynechali ani jeden z těch...

LS: jo?

JN: no. moc sme taky chodit nemohli, tak se chodívalo tak jednou
dvakrát týdně, ale jednou si pamatuju, že nějak vokolo Vánoc sem šel
a a š- celej týden sem vim, že sem šel...

LS: jo?

JN: takhle jo, a to už byla válka a vono to už začalo pak německá
propaganda a to...

LS: ehm, hm...

JN: von teda gébls ((Joseph Goebbels)) to velice dobře uměl, chlap
mizerná, protože em samozřejmě Česko bylo proněmecký, jo, a proti
vostatním, ale von těm lidem přinášel jako srandu.

LS: no, přesně tak.

JN: pamatuju si taky na film žid sís ((Jud Süß))...

LS: ten ste viděl?

JN: ten sem viděl.

LS: tady v Brně v kině?

JN: tady v Brně, jo.

LS: a jak se vám líbil, nebo, jak na něj vzpomínáte?

JN: no, vzpomínám s s takovejma roztodivnejma vzpomínkama, jo, já
sem nebyl nikdá antisemita, jo, aby se ne- jo, tak (..) voni Němci
se to snažili strašně zkreslit, že jo, tydlety...

LS: hm.

JN: a potom sem teda viděl první německý barevný film a to byl em em
baron Prášil ((Dobrodružství barona Prášila)).

LS: baron Prášil, ehm hm.

JN: no tak to sme viděli barevnej film. taky se dělaly pokusy, že
se, že sme si museli koupit tam tenkrát to bylo všecko laciný asi za
padesát halířů takový brejle papírový a na jednom byl žlutý papírek
a na jednom byl nebo čer- byl červená a na druhým byl zelená a na na
to na na na plátně se promítaly dvěma barvama, čili každý voko nám
vidělo a vono to bylo bylo to úžasně plastický, (čili to nějak to
zhaslo nebo).

LS: hm, a co to bylo za film, tady jak jste viděli s těmi brýlemi,
to si nevzpomenete?

JN: to si nevzpomenu.

LS: ani kino, kde to bylo?

JN: to bylo zřejmě ve Studiu ((Studio)), jo, no tam chodili hodně
studenti do to ho Studia ((Studio)) tam to bylo takový to bylo
laciný, to já si pamatuju, pak se chodilo někam na jak je (..) em no
na tý hlavní ulici

LS: vy ste zmiňoval eště skalu ((Scala))

JN: jo, skala ((Scala)), do skaly ((Scala)) se chodilo, ale taky ta
byla drahá, ale chodil, vim že se tam chodilo.

LS: ale byla drahá.

JN: ska- skala ((Scala)) byla dražší, to zas v Krpoli ((Královo
Pole)) bylo lacinější kino, jo.

PS: v Krpoli ((Královo Pole)) myslíte tam bylo Union kino.

JN: to už ani nevím, ale na kraji hned bylo em na kraji na na...

LS: já tady ten seznam kin mám, můžeme se na to podívat...

JN: na toho, na (..) em na kraji (..)

LS: v Králově Poli, [myslíte]

JN: [v Králově Poli]

LS: tak já se podívám, třeba to tady najdeme, já vím, že v Králově
Poli bylo kino Union.

JN: to je možný.

LS: ale bylo jich tam určitě víc.

JN: jo, taky, to víte, taky sme, no, chodili sme, nejvíc se chodilo
do toho Studia a hlavně totiž tenkrát em třeba ten jeden film dávali
v několika kinech na střídačku, takže my sme si vybrali kde to bylo
blízko a kde to bylo laciný, jo, to sem musel každou korunu tenkrát
počítat, to víte.

LS: tak mám tady kino Besední dům v Králově Poli.

JN: Besední dům...

LS: sem našel.

JN: tam sem snad byl jednou nebo, málo.

LS: mhm, tak se podíváme, jestli je tu ještě nějaké další. z toho
Králova Pole...

JN: tady em em v městě byly kino jak je em starý em vedle Starý
radnice tam bylo nějaký kino, to si nepamatuju, jak se jmenuje teď
jak se de na náměstí Svobody takle dolu, tam je to náměstí dneska no
em Stará radnice předtím je takovej šikmej plá- plácek
((pravděpodobně Zelný trh)), no a tam to si nepamatuju jak se to
kino menovalo, tam sme ch- chodili sem tam teda sme do toho taky
chodili.

LS: u Staré radnice? já teďka přesně nevím [kerý má-]

JN: [Stará radnice]

LS: kerý budete mít na mysli, tam třeba bylo hodně známé kino
Univerzum, potom se to menovalo Metro...

JN: no Metro, Metro teďka si pletu kde bylo...

LS: Excelsior, Republika.

JN. jo.

LS: to byly taková nejznámější kina v tom v tom vnitřním Brně v tom
centru

JN: jo, no my sme chodili do různejch fil- do různejch to už si tak
nepamatuju, víte, přesně. do toho Unionu ((Union)) se chodilo často
jednak že tam bejvaly ty grotesky a kolikrát tam byly filmy em který
sme chtěli vidět, nějaký ty nějaký ty kovbojky a tak, no.

LS: ehm.

JN: a ja- pak ja- jak jak se do toho vložili Američani, tak Němci už
to zarazili, postupně, pamatuju si dokonce jeden jeden švédskej film
se tady promítal, taky nevím jak se me- menoval to em em tenkrát tam
byla nějaká melodie a vím, že em to bylo vihrmachn muzík ((Wehrmacht
musik)), německy teda dyš to bylo přeložený, pač tenkrát ty filmy
byly s německejma titulkama, pokud byly český nebo taky tam byl taky
ňákej italskej film, sme taky viděli, taky francouzskej film, ale to
to bylo vyb- pečlivě vybíraný, aby tam teda aby tam nebylo něco
protiněmeckýho.

LS: hm, čili co pro vás bylo vlastně rozhodující, když ste si
vybíral to kino, do kterého půjdete, tak podle čeho ste se
rozhodoval?

JN: no, totiž my sme věděli podle novin, co to co to asi je a mezi
sebou sme řikali, hele, Franto, tam maj pěknej kin- pěkný kino,
pudem tam to bylo laciný, vite? já nevim, za tři koruny bylo kino,
možná i lacinější někerý a to v těch exkluzivních kinech skala
((Scala)) anebo tam to bylo ta štyry za pět korun.

LS: takže vy ste si vybíral podle...

JN: to sem si jednak cenově a em jednak podle co sme si řekli mezi
sebou.

LS: který film by vás teda zajímal, který byste chtěl vi-

JN: hm.

LS hm a když se ještě teda vrátíme do té Telče vlastně, tak tam ste
říkal, že tam bylo taky kino.

JN: no tam bylo, tam bylo v sokolovně tam se menovalo Městský kino v
sokolovně no a tam ty zaměstnanci tam byli asi dva tak, cvičilo se
v pondělí a ve štvrtek mám dojem a v sobotu v neděli a případně eště
někerej den se hrálo kino a to tam narovnaly židle do toho a...

LS: hm.

JN: někerý ty židle měli spojený, že se to šouplo takle, tak tam se
chodilo do ki- kina to takle vobyčejně to se složilo na to no a
vešlo se tam hodně lidí a pak pak jak sem chodil do Sokola, tak já
sem měl kino za korunu nebo za padesát halířů, čoveče.

LS: tak to bylo pro vás...

ON: no jó, tenkrát pak peníze nebyly, to víte, to, my sme měli,
matka musela splácet dluh na barák, jo to em hm pač dyš otec umřel,
tak sme neměli tolik úspor a em teďka dcera chodila do školy v Brně,
brácha chodil na chemii v Praze, pak dyš zavřeli školy, tak teda em
sme slyšeli jak se flákal po různejch podnikách, byl ve Zlíně a tak.

LS: no...

JN: ((smích)) to nebylo to lehký.

LS: to se nebylo lehký udržet na studiích.

JN: [no jasně]

LS: [no] a jak často ste chodil do toho kina v té Telči, dyš ste tam
byl?

JN: no jak to bylo možný, to prostě, prakticky na každý kino ale em
dyš sme em dyš sme věděli někde předem, že je to blbý, no tak se tam
nešlo, snažili sme se vůbec pak i tady v Brně, snažili sme se
bojkotovat německý filmy.

LS: jo?

JN: jo, to jenom třeba ten žid sís ((Jud Süß)) sme tak to byl člověk
zvědavej, voni to strašně chválili, taky na náměstí Svobody byl
jeden bylo jedno kino ((Central)), to bylo jen pro Němce.

LS: a to si nevzpomínáte na název toho kina?

JN: ono bylo v tý frontě, dyš em jak je dyš se šlo vod Jakubský, jo,
tou ulicí Jakubskou, tak hned na levý straně, vono nebylo velký a
tam dávali teda ty echt německý, tam chodili na legitimace enesdéápé
((NSDAP)) Němci tam chodili.

Ls: mhm.

JN: tam se...

LS: já tady mám náměstí Svobody kino Central.

JN: to bylo asi vono.

LS: jo?

JN: to bylo vono.

LS: kino Central, takže to bylo vyloženě německé kino.

JN: to bylo německý kino.

LS: a tam ste teda tomu ste se vyhýbal.

JN: já sem myslím tam vůbec nikdy nebyl.

LS: hm.

JN: eště jednou snad ale těžko, vůbec sem tam nebyl.

LS: hm, hm, to je právě zajímavý, tady v tom protektorátu, tam potom
byly vlastně i zvláštní předpisy, že jo, do těch kin, tam musely být
že jo, už ste zmiňoval ty německé titulky.

JN: no jó.

LS: em jak ste tohle všechno vnímal, nebo židovské obyvatelstvo mělo
zákaz vstupu do kin.

JN: no to no to tak člověk na to koukal jak jak blbec a em em to
pamatuju si, že bylo tak v tý první zimě už bylo to napadlo hodně
sněhu, víš jak em (jak letos bylo hodně) tak voni vyhnali všecky
židy a ty museli uklízet sníh, si pamatuju, byli slušní, většinou to
byli bohatší lidi, byli voblečený pěkně, měli lyžařský boty třeba
vim, a odhrabovali sníh a většinou to házeli do těch kanálů, jo, pač
v kanálech je teplejc a vono se to vodplavovalo (a něco vodházeli) a
em dycky tam chodil nějakej ten esesman ((SS)) voni sou takový zvla-
všici se báli, jo.

LS: a vzpomenete si přímo třeba na nějaký zážitek z kina z tady tý
doby, který by právě souvisel s tím protektorátem, s těmi předpisy
em nebo třeba publikum, že jo, mohlo dávat najevo nějakym způsobem
svůj nesouhlas, nebo naopak souhlas s tím, co se promítalo.

JN: to se taky stalo, ale to em bylo jak dyš dyš vpadli do Ruska,
Němci, tak to měli úžasný úspěchy, jo, to byly strašný strašně
zajali těch, tam teda Rusi Rusi nebyli vůbec připravený, tito, tito
a Stalin to tam zvoral em si pamatuju, že tam em se stalo, že voni,
jo, vobjevil se Hitler, Němci, který byli v kině, pač chodili Češi i
Němci, jo, vyskočili, začli tleskat a řvali hurá hurá. jo, Češi zase
( ) ticho jo a ale to bylo to bylo vo hubu, pač von pak Němci
rozsvítili, jo, a tak každej zmlkl, jo, aby aby ho nemohli, aby ho
nemohli jako zničit, páč to to se dostal člověk do koncentráku a
nevěděl za co.

LS: hm.

JN: mně se stalo, že vedle mě seděl hoch, ňákej Miloš Král, a on měl
vtip na Hitlera a se to, blbostí se, to musim říct, se to rozneslo a
a em najednou nám tam přišli gestapáci a a zavřeli ho, já sem byl u
výslechu, páč sem seděl vedlěe něj, a eště jeden a a em byl bylo
vokolo toho velký zle a to bylo ve dvaaštyrycátým roce, v březnu a
toho Krále zavřeli a pak já sem byl pak eště u soudu na Cejlu
v červenci, jenomže em toho koncem května byl atentát na hajdrycha
((Heydrich)).

LS: hm.

JN: to bylo strašný, to si nedovedete představit, jaká byla hrůza
mezi lidma. teďka si pamatuju, že sem byl na večeři, no na večeři,
tam měli papriky ňáký naložený a naši zrovna ( ), jo, to si
pamatuju, jak se všichni takhle přikrčili a každej se bál na někoho
podivat, pač to chodili, denně byly cedule rudý, tam bylo, že em že
se že byli popravený, třeba jich tam bylo deset nebo dvacet a em a
důvod, souhlasil s atentátem na zastupujícího říšskýho protektora,
souhlasil s atentátem, sem tam jednou šel a bylo tam asi patnáct
nebo štr- nebo pár lidí, já čtu a najednou tam vidím J. N.,
ročník devatenácet dvacet čtyři, sem měl taky, ale byl ze Zlína, byl
popravenej taky, tak to () to vám přeběh po zádech takovej mráz
protože...

LS: hm.

JN: (..) to je se člověk nemůže divit, že potom sme ty Němce tak
nenáviděli, dyš uvážíte, že z těch Lidic voni zabili
vosumavosumdesát dětí, dětí jo, to hrozný, dneska se to bere jako
nic.

LS: to jo to máte pravdu, no.

JN: no.

LS: tak se vrátíme teda k tomu kinu, em s kým ste chodil do toho
kina?

JN: s kamarádama.

LS: tady v Brně.

JN: tady v Brně [s klukama, jo, to]

LS: [tady v Brně s kamarádama], a když ste byl v Telči tak...

JN: v Telči, tak taky s kamarádama.

LS: taky s kamarádama.

JN: ( ) co sme byli známí.

LS: ehm ehm a em jaký byl váš názor rodičů na kino?

JN: no em já sem otce neměl, teda už, jo, vod toho třiatřicátýho
roku, no matka ta mně nebránila v ničem, protože viděla, že to
stejně neni nic platný a to byla venkovská žena, mírná a teda
snažila se mě chudák vychovávat v katolický víře a nepovedlo se jí
to to...

LS: ((smích))

JN: to bylo, to víte to, vona dyš se dělá taková taková nepřirozená
vý- výchova, tak třeba my sme měli katechetu, von byl doktor, doktor
teologie, ( ) ten nás měl na gymplu a von em měl met- von měl
vlastně ty svý metody velice tako- takový takový jezuitský, von se
choval jako teda jako kdyby si ho Jirásek ((Alois Jirásek)) vymyslel
v tom em si psal, jestli chodíme do kostela si zapisoval, si dělal
čárky každýmu a em a tou přísností by se dal, ten ze mě udělal
ateistu, ten ten člověk tou svojí přísností, pak eště když o tom
uvažuje a rozumíš už si říká, no tak to je em sem byl vychovanej
teda jako v katolickým em v katolický víře, ale uplně to nakonec
dopadlo jinak.

LS: uplně jinak. a dyš ste se zmínil, že v té škole teda em byl
přísný katolický, tak třeba ve škole k těm filmům měli nějaký
postoj? ať už pozitivní nebo negativní? ze strany kantorů a tak
dále?

JN: em my sme měli jako třídního sme měli Františka (Navaru), von
ten ten toleroval všecko, jo, to byl bezvadnej chlap.

LS: myslíte v té Telči.

JN: v Telči, jo, a tady em v Brně se to nekomentovalo, na teda to
vůbec nepřišlo.

LS: nikdy ste se nesetkal s tím, že by vám třeba doporučili, ať dete
do kina na ňáký film.

JN: ne, to ne, jedině potom až potom jak sem řikal, že s- em ten
udělal ten ( ) oni ho vyhodili, vyhodili ředitele celý průmyslovky,
vyhodili třídního a a toho profesora, kterej tam byl a tak eh potom
teda sme potom museli chodit násilně na ňáký na ňáký představení em
německý, jo.

LS: ehm.

JN: to se přišel sem přijel do Brna nějakej propa- propagandista, si
pamatuju, se menoval se Hugo Tuskány.

Ls: mhm.

JN: čili musel to bejt původně Maďar nebo co, a ten em on doved
mluvit teda plamenně nás přesvědčoval, že to Němci vyhrajou, jo, a
to si vzpomínám, my sme pak měli nějakýho tich- Tichý se menoval a
zase sme měli kluka, kerej byl fašista, jo, ten fašista, to byl
blbec, jo, a ale zajímavý, ale von nás neudal nikdy, to jo, páč se
mluvilo votevřeně čí je a ((smích)) ten ten začal vykládat jak ten
Hugo Tuskány, jakej je to génius a všici kluci vokolo něho
přikyvovali a Franta, ten ten fašista Franta, (em teď sem si nemohl
už tak von si myslel, že nás všecky ((smích)) <dyš sme končili, tak
sem mu řek) ty vole, to teď to proserete stejně> ((smích))

LS: tak to bylo štěstí, že na vás ještě nikde nežaloval, že?

JN: ne no ale my sme bylo hrozný bylo, že se že se ten ten vtip, von
řekl jenom tak, že em vy umíte německy, že jo?

LS: právě že skoro vůbec, spíš teda anglicky, ale...

JN: jo, my sme se učili německy, von říká, von ten náš kantor byl
přišel z Jižní Ameriky, měl původně tam prodělal, byl takovej
žlutej, prodělal tu zimnici.

LS: jo, jo jo.

JN: a tady se chyt, dělal, učil němčinu, protože to byl strojař,
neměl se kde chytit, voni k nám přišli vysokoškolský kantoři pr-
přednášet.

LS: no.

JN: a a von em teď co sem vám eště chtěl říct (..)

LS: asi něco v souvislosti s tim vtipem to mělo být.

JN: jo s tim vtipem, a von dycky ten kantor ke konci hodiny aby to
zpestřil, tak měl tam německý noviny, kerý normálně vycházely a
Němci totiž tam votiskovali různý vtipy, většinou blbý teda, jo, a
tak aby tak em tam bylo třeba něco na ženský anebo takový, ale em
takový em blbý prostě ty f- byly ty fóry a a těsně před koncem
hodiny ten- ten Král se přihlásil, že řekne taky vtip a řiká (engl
tr gutrman štant a viktoria plac a elektriše) čili jeden dobrej muž
vystoupil z elektriky na na na au- platz nebo au- au- náměstí
Svobody, jo.

LS: mhm.

JN: (un sákte) a řekl (ich šajse fírer) jenže fírer je štyrka a
fýrer je em fýrer byl vůdce, jo, to bylo posvátný, to všici chlapi,
kerý kde někde dělali dělali nějakýho fýrera, vedoucího, tak se
musel se přemenovat, byl to byl byl z nich lajtr.

LS: mhm.

JN: jediné výjimky, jediná výjimka byla, že byl mašinfýrer, jo, no a
von to řekl takle a em štyrycet nás bylo ve třídě, to bylo nacpaný
jako a von jak řekl to von von trochu zadrhoval, řekl šajse, tak
kluci mysleli, že se předvedou, že jo, a haha, rozesmáli se, no a
ten Lajze, ten profesor se menoval Lajze, si ho zavolal a řikal k
němu jako domlouval a nikdo si toho celkem nevšímal, jako ve třídě,
už konec hodiny, tak oni se mezi sebou a von mu řekl, že bude
potrestanej. no a za tejden tam přišel německej pověřenec, inspektor
s (plackou zy pacenchajcem) a a zkoušel nás a na konci řekl Král
Novak und Černýček, Král, já byl vedle Novák a jeden kluk vzadu
Zedníček se menoval chomen mite a vodved si nás do sborovny dole a
tam už čekali gestapáci, postavili každýho do rohu čelem (no a začal
sem si řikat) co a jak a oni z toho udělali právě fýrer jak řikám
fýrer je byl vůdce a fírer a v tom jim, náhodou v tom jim poněvač ze
mě si kluci dělali srandu, poněvač jim voni tady nedokážou říct
tvrdý i...

LS: jo.

JN: jo to znáte taky taky jo tady em třeba em ze mě si dělávali
srandu, že poněvač, já sem řikal ix a řikal ty jak to to řikáš ex jo
a von voni vo- ix ypsilon, jo, já sem věděl, že to nedovede vys- tak
já sem tam několikrát jim prostě v těch řikal, že neřekl fýrer že
řek, jo, fírer že řek fírer, štyrku, a voni to no taky viděli mladý
kluky, tak to akceptovali eště a a bylo to vo hubu to až pak to bylo
s tim s tim em hajdrichem ((Heydrich)) to to bylo vo hubu.

LS: no.

JN: to no tenkrát em nám vyházeli takhle a no, a člověk to musel no
no a von ten ten se tam stal jeden chlap ředitelem, menoval se
Bujniak a ten Bujniak byl v roce třicet štyři nebo kdy tady v Brně
byl byl puč fašistickej, esi ste nějak vo tom něco slyšel.

LS: hm.

JN: a em voni fašisti zabili em zabili em v Židenicích strážnýho a
mysleli, že udělaj revoluci, blbci, že jo, tak tenkrát voni je
někerý pozavírali a ten Bujniak byl mezi nima a to z něj byl
strašnej fašista a prosazoval prosazoval todle, no a ten nás do-
dotáh asi dvakrát jed- jednou ve skale ((Scala)) a tam ( ) nějakej
ten film a tam...

LS: to sem se chtěl právě zeptat, co co to bylo za filmy, co vám
promítali tady ty, na které ste museli chodit.

JN: to byla nějaká propaganda, já už já už si to nepamatuju.

LS: nepamatujete a jak ostatní třeba spolužáci na to reagovali?

JN: no každej byl nasranej s prominutím, jo, to sme tam chodili,
museli chodit, jo, ale to to to se stalo asi jenom dvakrát, voni z
toho udělali víceméně slavnost

LS: aha aha

JN: jo, slavnost a nějakej em něco přesvědčovali přesvědčovali nás
tam, že to vyhrajou, jo.

LS: a to bylo v rámci výuky ste chodili?

JN: to em výuka nevýuka, celý půldne sme tam byli třeba.

LS: aha aha aha, takže to bylo spojený vlastně jenom vám promítli
film nebo ještě vám něco k tomu řikali...

JN: tomu pro- prom- to to tam řečníval ten ten blbec německy a česky
von si pamatuju jak řikal, že němčina, to bude to esperanto
v Evropě, jo, prostě, jo pak ho pověsili po válce ho pověsili hned
tam proti Lékařský fakultě, tam je tělocvična německá a tam ho po-
po- pověsili.

LS: hm hm.

JN: tady byla nějak hm hm na to pověšení, sem tam nešel, protože
tady lidi chodili na takový na takový atrakce jak blbí, jo.

LS: to je hrůza no taková podívaná.

JN: no to em.

LS: a em, eště sem se chtěl něco s tím a to v kterém kině to bylo,
co ste říkal tady to to si nevzpomínáte.

JN: co?

LS: tady ty povinné projekce těch...

JN: skala ((Scala))

LS: ve skale ((Scala))?

JN: ve skale ((Scala)) určitě a mám dojem, že eště někde ale ve
skale ((Scala)) to bylo určitě a mám dojem, že že dvakrát sme byli
ve skale ((Scala)).

LS: mhm.

JN: ale si si nepamatuju, no nebylo to častěji, no anebo dyš ten
<Hugo Tuskány> tak to s- to von tam nikdo nechtěl jít, bylo
nařízení, že kolikrát nás tam musí, bylo to v neděli, jo a kolik
musí bejt a a to sem měl průšvih málem s tím, protože em em vybrali
nás, já sem byl vybranej kvůl- kvůli nějakýmu vyrušování nebo co a
já sem se ňák vzpouzel a a pak sem prohlásil tak dobře, dyš tam
musim, tak tam pudu a on em se zarazil strašně si pamatuju a říká,
ne, vy tam dete dobrovolně.

LS: ((smích))

JN: no, to víte.

LS: tak a eště se vás zeptám em do věku zhruba deseti let, když ste
eště vlastně byl v té Telči, jak moc pro vás byl ten film důležitý,
jako...

JN: to...

LS: pro dítě.

JN: to sme em sem tam něco ňákej dětskej film, jo, ten první to to
si určitě pamatuju teda toho polního maršálka ((C. a k. polní
maršálek)), jo.

LS: hm.

JN: to to byla ohromná, to byl první ozvučenej film to to víte
s Burianem ((Vlasta Burian)) a pak em a ten my sme toho třídního
nahoru tak byl to byl velice tolerantní chlap, my sme mohli jít s
povolením kantora, jo, takže.

LS: do toho kina?

JN: do kina vůbec jako, abysme si a poněvač protože to narušuje naší
výchovu třeba, jo, ale tak s povolením ((smích))

LS: no ale byl byl ten film přístupný vůbec mládeži? céká polní
maršálek ((C. a k. polní maršálek))?

JN: to já nevím ale...

LS: nebo v kolik se promítal vlastně?

JN: večír normálně.

Ls: že tam vlastně malé děti ani po té devatenácté...

JN: ne, to tam nešli, voni ne, to voni ne.

LS: tak jak ste sem tam dostal?

JN: to už já sem no no to ten maršálek ((C. a k. polní maršálek)),
no tak to to už bylo to mi bylo rozhodně dvanáct asi.

LS: jo jo.

JN: já sem tady byl do štrnácti, skoro do patnácti let, ve škole, em
sem em pak sem šel do do Brna no.

LS: a dyš eště bysme to mohli specifikovat, třeba dyš ste jako malý
chodil do kina, tak jestli potom z těch filmů, jestli to na vás mělo
takový vliv, že by se to třeba projevilo nějak ve vašem chování, že
byste napodoboval herce, v rozhovorech s kamarády ve vašich hrách a
tak dále.

JN: nějak se to moc nepodařilo.

LS: ne?

JN: ne. my sme chodili a vim, že na ty dětský, že jo, to byla
Sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) taky a takovýdle a pak ty
grotesky, no tak to byly takový srandy a j- to bylo...

LS: dobře, dyš teda se přesuneme, dyš ste byl v tom Brně, tak jak
často ste tady chodil do toho kina, týdně zhruba tak, když byste
měl.

JN: já já bych řek tak jedou až dvakrát týdně.

LS: mhm, jednou až dvakrát týdně.

JN: jednou až dvakrát týdně, někdy sem to tak vynechal, někdy zase a
em em chodili sme jak sme jak jesi to za to vůbec stojí, jo, to sme
si domlouvali mezi klukama, řikali, hele, támhle je dobrej em dobrej
western, jo, nebo tak...

LS: no.

JN: tak sme tam šli a a potom byly pamatuju si, pak byly ty filmy
někerý byly slušný třeba sluš- Noční motýl, esi ste to byla taková
em jako že do toho dalo více více více prachů se do toho dalo, jo.

LS: to se vám líbilo?

JN: bylo to nákladnější, jo, bylo to bylo to docela pěkný no, taky
tam bylo vo těch prostitutkách, tak se mi to líbilo, no a to to byly
to to různý to byly některý, tak já už si to nepamatuju, vite.

LS: to nevadí, řekněte co si pamatujete, teď mluvíme o těch filmech,
tak třeba co pro vás byl dobrý film, podle čeho vy ste se
rozhodoval, co byl dobrý film podle vás.

JN: no, jednak aby to byla psina, jo, to bylo jedno měřítko, potom
em ale byly tam vážný věci, kerý mm jo, někdy se tam řešily různý
růz- různý ty a no tak (..)

LS: em třeba jestli pro vás bylo i důležité, kdo v tom filmu hrál.

JN: jo.

LS: měl ste svoje oblíbené herce a herečky?

JN: no to byl tenkrát eště Marvan ((Jaroslav Marvan)) myslím a
Smolík ((František Smolík)) nebo jak se menovali.

LS: hm.

JN: pamatuju si.

lS: hm.

JN: to em samozřejmě že s-, no Voskovec s Werichem ((Jiří Voskovec a
Jan Werich)), to to sme se snažili na to jít a pamatuju si, že nám
nám třeba nedoporučovali, to to bylo ještě předtím vlastně někerý
kantoři to nedoporučovali, abysme na to necho- abysme na to nešli
nebo tak, no to bylo tak jako když nám řekli, na kerej film máme jít
no.

LS: a čím to zdůvodnili třeba že tam nemáte jít?

JN: no že to je em že to je neni pro mládež ta výchova a tak, no.

LS: mhm, dobře a dyš se teda dostaneme zpátky ještě do toho Brna,
tak vzpomenete si konkrétně, která ta kina ste nejčastěji tady
navštěvoval?

JN: nejčastěji Studio. to bylo to sme měli po ruce, to bylo to
laciný, potom bylo myslím ňáký kino myslim taky v tý sokolovně jo,
nebylo tam?

LS: em myslíte Sokol? Sokol měl svoje kino, moment jak se mi tady...

JN: v Sokolský ulici, tam em byl stadion tam byl stadion
sokolskej...

LS: kino Stadion, nebylo to kino Stadion?

JN: to je pravděpodobný, jo, tak tam sme někdy šli, tam to bylo vo
něco dražší jo, to hrála ta koruna hrála velkou velkou roli.

LS: jo?

JN: no neměli sme prachy a eště k tomu sme neměli jídlo, víte, tak
se to nedalo, to bylo blbý.

LS: ale na kino dycky se muselo najít.

JN: no muselo se nebo tak em vono stejně dycky se to nedalo utratit
tak za to, no.

LS: mhm, jo takže ste říkal em Studio.

JN: Studio a to to na ten Stadion.

LS: Stadion, [a eště nějaké kino]

JN: [na Stadion sme chodili] a eště já nevim, jak se to tam menovalo
čoveče tam dole...

LS: zkuste si třeba ulici jenom vzpomenout, můžeme to tady dohledat.

JN: ulici em myslim Štefanikova. ((pravděpodobně kino Moravia))

LS: tak já se podívám, jestli to tady není, Štefánikova...

JN: to je proti Lužánkám, jo, tam bylo kino, takový menší tam sme
taky chodili.

LS: Štefánikova to tady bohužel teda nikde nemám, tenkrát ta ulice
se menovala jinak že jo?

JN: to se co sem tady tak asi štyrykrát se přemenovala.

LS: Štefánikova ulice naproti Lužánkám, řikáte.

JN: no bylo to kino naproti Lužánkám no, dyš se šlo vod jak se sakra
dyť sem tam tudle jel, no já mám s tou pamětí mám velký...

LS: ne to vůbec nevadí.

JN: no to se tam dyš se de vod města tak je to první stanice.

LS: mhm, Moravské náměstí.

JN: vod Moravskýho náměstí dyš se de, tak je to první...

LS: Moravské náměstí, potom je Pionýrská? Pionýrská.

JN: tak před.

LS: Antonínská.

JN: Antonínská.

LS: Antonínská.

JN: tam to bylo někde vedle Antonínský.

LS: ehm tak jak je dneska Městské divadlo myslíte? ne.

JN: proti to bylo.

LS: proti Městskému divadlu?

JN: ale proti blíž ještě k Antonínský.

LS: blíž ještě, já vím, že tam bylo někde Univerzum, Metro se to se
to menovalo pak to kino.

JN: si to si napamatuju tak...

LS: ale bylo tam ještě jedno.

JN: takovej krcálek to byl.

LS: mhm, takže tam ste taky chodil.

JN: tam sme chodili někdy, jo, ale jak řikám, nejvíc se ch- vono
víte, vono se to kino jed- jeden ten film se promítal v několika
třeba postupně.

LS: mhm mhm

JN: jo, takže my sme si to vybrali, abysme se aby to přišlo
nejlacinějc.

LS: takže ste čekali, až...

JN: až až až to tam příde.

LS: až to příde do toho lacinějšího kina.

JN: potom byl už takovej systém, že třeba voni to promítali tejden,
anebo někerý to sme vědeli, co se tak sme se podle toho sme se
zařizovali.

LS: mhm a teda které které z těch co ste řikal bylo nejoblíbenější
pro vás to kino.

JN: no to Studio.

LS: a proč bylo zrovna oblíbený.

JN: protože je laciný.

LS: protože bylo nejlacinější, jiný...

JN: bylo laciný a byli my sme bydleli sme dost vokolo, tak ty ty co
sme tady byli em to sme byli teda em venkovský, jo.

LS: mhm.

JN: Brňáci třeba byli byl- v Krpoli ((Královo Pole)) no tak chodili
do Krpole nebo tak.

LS: jasně a jiný důvod, třeba že by se vám líbilo, jak to vypadalo
vevnitř, nebo...

JN: no tak tenkrát takovej rozdíl nebyl, víte.

LS: nebyl? to by mě právě zajímalo, vy ste určitě těch kin navštívil
spoustu...

JN: jó.

LS: tak kdybyste měl [porovnat]

JN: [tak velký rozdíly] nebyly.

LS: ne?

JN: vono to bylo dost em dost chudý, víte, celkově.

LS: vzpomenete si třeba na nějaké detaily z toho interiéru toho
kina, nebo přístup zaměstnanců k těm návštěvníkům?

JN: no skala ((Scala)), to bylo slavnostní kino, jo, to b- to bylo
jako takový reprezentační, potom em tam jak se sakra menuje em
naproti, když se jede vod nád- z nádraží a zahybá se jed- jednička
zahybá... ((kino Kapitol))

LS: hm.

JN: tak hned nap- naproti v tom tam je pořád je tam ňáký kino.

LS: pořád je tam eště?

JN: tam je a je je aspoň mám dojem, že pěkně zařízený, tam sme taky
někdy byli, sakra jak se to tam menuje.

LS: já teda bohužel zase nevim, co myslíte. ani ulici nevíte, jak se
ta ulice menuje?

JN: no je to, je to dyš se jede vod nádraží.

LS: mhm.

JN: zahne jede jednička a zahne doleva vod nádraží, jo.

LS: a jakým směrem dyš jede?

JN: no dyš jede z nádraží tou jedničkou sem do města do měs- centra
nebo a pokračuje.

LS: jo jo jo Šilingrovo Šilingrovo náměstí, nemyslíte? na Šilingrově
náměstí? tam bylo taky kino, tam jezdí jednička okolo mám dojem.

JN: Šilingrovo náměstí, je to [je nahoře]

LS: [ne ne ne] tam jednička nejezdí, to je to je nahoře.

JN: nahoře, hergot.

LS: tak na to asi nepřídeme, to [to nevadí]

JN: [ale tam] tam tam bylo kino dycky a bylo bejvalo slušný jako
víte takový lepčí.

LS: hm.

JN: no takový a je to tam dodnes jo, to jen tak pro zajímavost,
tudle sem byl v kině, šel sem se podívat na ten Tobruk.

LS: no.

JN: no, vůči tomu filmu nemám výhrady, ale půl hodiny, nejméně
pětadvacet minut, reklamy.

LS: reklamy no, to...

JN: a em a platil sem sto štyrycet devět korun.

LS: to ste byl v multiplexu na tom.

JN: jo.

Ls: tak to vás votrávilo asi, že.

JN: to em řikal sem si, už víckrát tam nepudu, že by mě že by mě
(vycucali) to já v důchodu já nemůžu takový věci dělat.

LS: to jo to člověk musí (načasovat)...

JN: my si žijeme teda ze ženou dobře, páč ze ženou sme tady dva, jo
a sme zvyklí šetřit, nejsme zvy- nejsme zvyklí utrácet a já si
nemůžu naříkat na nic.

LS: mhm.

JN: děcka mám dobrý, jo, jako bejvají taky případy, že děcka tahaj z
rodičů peníze, tak to né, to vůbec nepřichází v úvahu u nás a mě
spíš podporujou, dyš ne peněžně, ale to jako to em.

LS: dobře, můžeme se vrátit zase em teď bych se vás zeptal, jesi
naopak bylo v Brně kino, které ste vyloženě neměl rád, nebo kam ste
zásadně nechodil.

JN: no tak do toho německýho.

LS: do toho centrálu ((Central)).

JN: do toho centrálu ((Central)).

LS: a ještě nějaké další to bylo?

JN: ne, já si nepamatuju.

LS: ne.

JN: že bych měl em jo, že bych měl, poněvač ( ) vyloženě německý
kino, tak tam ze zásady voni tam měli plagáty dycky ale ale na
někerý směli jenom Němci, jo, to třeba na někerý představení, ale
tam tam bych bejval nikdy nešel, jo.

LS: dobře. ještě se vás zeptám, jak ste se v tom kině choval, vy ste
řikal, že ste tam chodili s kamarády, jak to probíhalo v tom kině,
to vaše chování.

JN: ale, nebyly, jak říkám, se snad stalo snad dvakrát že
(vohlídali) ty Němci ticho ticho...

LS: mhm.

JN: páč víte, to měl každej strach, že se něco poněvač to stačila
maličkost, třeba v tom v tom em devětatřicátým roce eště než než
před vypuknutím války, tak já sem u toho nebyl, ale byla tam moje
sestra u nádraží, najednou se s– nějaký lidi scukli tam a začli tam
vykřikovat cosi, jo.

LS: ehm ehm.

JN: a najednou tam přijeli em asi dva obrněný transportéry německý a
em za- že tam vylez ten vedoucí a zařval rozejít se, za či minuty
budeme čílet, no a to sme věděli, že to každý věd- že toho voni sou
schopný, tak se honem rozběhli, poněvač, ale (..)

LS: já sem myslel teďka třeba em třeba i běžná návštěva nějakého
normálního filmu, tak jestli třeba ste při tom jedli jídlo, pili
nápoje bavili, ste se spolu?

JN: no to nebylo možný.

LS: ne?

JN: to ne, nep- nepamatuju si to em to to by nám to by nás ( ) hned
ty voni dycky nějaký zaměstnanci a to by to nebylo to nepřicházelo v
úvahu, si nepamatutuju, že by něco takovýho bylo.

LS: takže ste byli...

JN: moh- mohlo se jedině snad dyš měl člověk žízeň a měl v v ruce
skleničku sodovky, tak že se napil a šoup jí zpátky do kabele nebo
tak, ale jináč, aby se tam jako živil něčim, to nepřicházelo v
úvahu.

LS: ani ste se spolu nebavili nebo ste nějak nekomentovali ten děj.

JN: ne, to nešlo.

Ls: ne.

JN: ne, to nešlo to vono vono byla velká přísnost ( ) člověk nevěděl
co to co to, člověk nevěděl...

LS: byl tam někdo přímo jakoby v tom sále, kdo dával pozor na ten
pořádek?

JN: no tak em nevim, jestli to bylo někde přímo uřčený, ale
vyskytovali se tam takoví lidi, to jo.

LS: mhm hm a to jak ste říkal, že třeba lidi reagovali na ty na
obrazy toho Hitlera nebo em...

JN: to Němci jo.

LS: stávalo se, že třeba u normálního filmu, třeba hraného filmu?

JN: jo, to dyš em zrovna u hranýho ne, ale týdeníky, dyš ( ) záběry
em Hitler někde vystoupil a řval tam, ten doved řvát, to víte, řval
tam oj oj oj a jo, vir vir já nevím vir dank vílen fýrer, vite,
děkujeme našemu vůdci.

LS: jasně.

JN: to se tam to se tam vyskytlo, ale nebylo to, em aby se to
vyskytovalo hromadně, to se nestávalo.

LS: bylo to často, často?

JN: právě že to se...

LS: ne?

JN: to se nestávalo, právě že v tom nadšení, dyš tenkrát táhli do
toho do toho Ruska, voni tam v- voni tam zajali snad milion zajatců
nebo kolik, byly tam detailní záběry, voni snímali ty Mongoly a ty
em snímali je na slunci a dyš seděli proti slunci, tak voni kor
vypadali teda jak a teď tam to dycky šel záběr tam ukazovali že jak
sou jako škaredý a tak a...

LS: mhm.

JN: se tam vobjevila ušlechtilá postava německýho vojáka, každýho
krásně voblečenýho a ((smích)) my sme si z toho dělali víceméně
psinu.

LS: a (nemohlo třeba být, když ste) nebo nelíbily se vám tak ty
týdeníky, nebylo možné, že ste třeba přišli dýl do toho kina?

JN: (to nebylo možný)

LS: a nechodili ste dýl teda, chodili ste na ty týdeníky taky.

JN: no, někdy se ch- šlo dýl, ale tak- nějaký hromadný akce, to ne.

LS: to ne, hm, a v tom kině potkával ste tam svoje známé? v
hledišti?

JN: no em s- svoje kluky známý, ze školy, sem tam.

LS: hm a potom dyš třeba skončil ten film, tak povídali ste si spolu
o tom o tom filmu?

JN: no ( ) ve škole hlavně se...

LS: mhm.

JN: víte, to zas byla blbost nebo em sme s- to tvrzení sme uváděli
na normální míru, protože voni Němci byli ( ) voni dyš začli
vítězit, jo, voni byli byli přesvědčený, že teda přesně není...

LS: hm hm, tak teď bych se vás zeptal, už to tady vlastně taky
trochu zaznělo, jak ste si vybíral ten konkrétní film, na který ste
do kina šel.

JN: no, em hlavně že sem se to dověděl vod kamarádů a nebo dyš to to
byly v plakátech bylo a člověk něco věděl z novin, jo, no a tak sme
se to dozvěděli, no, že se tam, že ten film je někde někde dobrej,
nebo, že pamatuju si vel- velký nadšení bylo pro ten švédskej film,
páč to byla rarita určitě, ačkoliv to jako žádná velká kvalita
nebyla, jo, ale to sme na to šli a hr- hrála se tam nějaká melodie a
to em nikde se to jako nehrálo, pamatuju si, že tam em byli parta
kluků z z toho em z konzervatoře a voni si to ( ).

LS: jo?

JN: a že potom to hráli třeba dyš v neděli se chodilo do na tanec
tady v ( ) tak prostě ten tam hráli.

LS: hm, a em eště se vrátíme, vy ste zmiňoval některé ty herce,
které ste měl rád, to sme jenom nakousli, em mohl byste teda říct
třeba které herce nebo herečky ste měl rád a proč zrovna ty?

JN: no tak to je, em to víte, tak jaký, no, to byl Smolík
((František Smolík)), Marvan ((Jaroslav Marvan)), páč voni byli
takový charakter, že ho ukazovali.

LS: ehm ehm.

JN: jo já no a a nebo pěkný herečky, že jo, taky.

LS: jaké herečky třeba se vám líbily?

JN: em em (..) to je voni přežívaly až do dnes jo (..) jak se sakra
menuje, no...

LS: česká herečka myslíte?

JN: no.

LS: jé, tam byla třeba Adina Mandlová.

JN: no jo, Mandlová byla velice známá ale, Mandlová, Vítová ((Hana
Vítová)).

LS: mhm.

JN: eh ta (..) já mám paměť děravou.

LS: to nevadí.

JN: ( )

LS: lída bárová ((Lída Baarová)) třeba.

JN: no tak bárovou ((Lída Baarová)) taky, ta potom šla ( ) do
Německa, jo.

LS: nataša golová ((Nataša Gollová)).

JN: golová ((Nataša Gollová)), tu sem si vzpomněl, ta.

LS: mhm.

JN: nebo pak pak z těch starých em z těch (..) ty šikovný baby (..)
a nebo ( ) že hrála v Babičce ((Babička)) byla ten film Babička, jo.

LS: mhm mhm.

JN: tak em tam tam ty herečky ( ) ta představitelka.

LS: Terezie Brzková

JN: Brzková, no, tak.

LS: jak se vám líbil ten film Babička tenkrát, dyš ste ho viděl?

JN: no líbil se, líbil se nám.

LS: jo?

JN: jo, to se vono to bylo takový, nebyl to žádnej krvák a bylo to
pěkný.

LS: a na které filmy ste radši chodil, které ste měl nejradši?

JN: <no to bylo různý, to se nedá tak říct>

LS: jo?

JN: já sem chodil taky do divadla sem tam moc k-

LS: hm hm.

JN: moc kluků nechodilo, no tady bylo to divadlo, kerý je dneska
Mahenovo, to bylo víceméně německý divadlo, to voni nem- naši herci
ho neměli moc rádi a pak bylo starý divadlo ((divadlo Na hradbách))
tam jak je ten Bílej dům, jak se řiká u toho kostela, tam bylo malý
divadlo, tam padla bomba na něj, to spadlo uplně, tam sme chodívali,
to bylo naše starý český divadlo, tam sme chodívali hodně, z- teda
hodně, no, víckrát tam hráli ňáký operety a pamatuju si, dokud ještě
nebyla válka s Ruskem, tak tam bylo vod ( ) ale bezvadná ale
bezvadná taková trilogie srandy, jo tak člověk to posuzoval, že <jak
je to tam krásný> (..) ale von (co doved udělat, to von si) člověk
myslel, že to dělá jenom srandu, ale vono to bylo pravdivý,
pravdivý, jo.

LS: no a třeba ještě nějaké další zábavy kromě toho kina a divadla?

JN: no na fotbal sme chodili.

LS: mhm, takže sport.

JN: jo, na fotbal, já pamatuju dokonce jak hrál eh Bican ((Josef
Bican)) tady, v Židenicích, čoveče, to bylo zázračný.

LS: <jo>

JN: on byl už byl trochu při těle, von tenkrát von byl rychlej a von
dostal tu přihrávku a von se na patě votočil a a pic brankář měl co
dělat (a nemoh to chytit) von za eh za celé za za to za to údobí,
jak se za toho půl roku si pamatuju, že jednou ve stati- sta-
statiskách statistikách bylo, že střílel za Slávii dvanáct
jedenáctek, jo, a dal dvanáct gólů jo <to von> prostě to bylo
nechytatelný co von doved.

LS: a ještě něco dalšího, kromě teda toho fotbalu, toho divadla...

JN: no já sem...

LS: v tom volném čase?

JN: taky bejval em tam jak je Výstaviště, tam bejvala Bauerova
rampa, tam byli cyklisti tam jezdili a (..) em em kam sme to sakra
eště chodívali.

LS: a dával ste přednost tady těmto, co ste menoval třeba tomu
sportu, tomu divadlu, přednost před tim kinem?

JN: ono to nebylo tak častý s tim sportem, vite, to (..)

LS: takže která...

JN: my sme tam chodili rádi, no, zase, ( ).

LS: mhm.

JN: no na ( ) tam sme jezdili na kole a pla- plavali sme si živě
pamatuju, jak ( ) tam bylo to dvaadvacátýho června roku štyrycet
jedna, Němci vpadli do Ruska, to sme nevěděli, sme tam byli celá
parta, bylo nás tam asi šest ( ) a měli sme tam ňáký jídlo a prostě
sme byli u vody a pak sme k večeru, to byl červen, to byl letní čas
sme jeli, ( ) jezdilo se vokolo Kounicovejch kolejí, to byl taky
hroznej zážitek, jo, tam tam byly šibenice a stří- stříleli tam.

LS: hm.

JN: sme tam jeli a tam na tom náměstí, tenkrát se to menovalo Tivoli
em nevim jak se to teďka...

Ls: já myslim, že je to pořád Tivoli, myslíte to secesní, jak sou
tam ty secesní...

JN: ty krásný baráky no.

LS: no no.

JN: tam stál ňákej kamarád z ze školy a mával na nás, my sme
zarazili a von říká, co to mu kluci řikáte, řikáme čemu, máme válku
s Ruskem.

LS: mhm.

JN: a my sme si totiž po cestě všimli, jak Němci chodívali s těma
klo- kloboukama a bílý punčochy a tak to voni jako, my sme si po
cestě všimli, že tam stála skupinka tři Němci a ( ) takle něco
kecají, za chvilku zase další skupinka a voni dyš tam vpadli, tak eh
už z toho měli strach, poněvač řikali, ježišmarja s Ruskem, no a
Hitler je pak přesvědčil, no, že to teda udělají ( ).

LS: hm.

JN: to si pamatuju jak dneska. horko bylo my sme tam byli sme z toho
uplně vyjevený, dvaadvacátýho června (..)

LS: takže která vlastně z těch z těch zábav pro vás byla taková
nejpřednější?

JN: no nejlacinější bylo kino, jo.

LS: hm hm.

JN: a dyš byl pěknej fotbal, tak se šlo na fotbal a...

LS: jasně.

JN: a ale na divadlo sem tam sem já teda sem chodil sem tam na
divadlo jo ( ) to (..) ( ) to byla nádhera čoveče.

LS: a v tom kině em se třeba stávalo, že se promítaly taky barevné
filmy, vy ste...

JN: to byl, první barevnej film byl em em baron Prášil
((Dobrodružství barona Prášila))

LS: baron Prášil.

JN: tady si pamatuju.

LS? takže bylo to pro vás třeba i důležité, jestli ten film je
černobílý nebo barevný?

JN: no to se ví, to se líbilo se nám to, no, byly tam, to voni si
Němci dali záležet na tom, aby jim to vyšlo.

LS: takže to byl první barevný film, který ste viděl.

JN: jo, no předtim byly nějaký ty grotesky třeba.

LS: jo, ehm.

JN: a todleto byl hranej film, kerej byl v barevném, protože někerý
lidi tomu nechtěli věřit, řikali, to není možný.

LS: a jak to na vás působilo, dyš ste viděl svůj první barevný film,
předtím vlastně všechno černobíle.

JN: no, já, to se mi líbilo samozřejmě, to jako, jak to působilo em
bylo tam vyšší vstupný teda určitě.

LS: jo?

JN: jo, to voni si přida- přidali třeba dvě koruny, že, místo těch
třech to stálo pět, tak sme se podrbali za uchem.

LS: v kterém kině se to promítalo ten film, nevzpomenete si na to?

JN: já, to vám neřeknu.

LS: to nevadí.

JN: ale vono se to promítalo asi ve dvou kinech tady, nebo mož-
možná dokonce ve třech.

LS: tak to se dá i zpětně zjistit a em eště by mě zajímalo, jestli
pro vás bylo důležité, z jaké země ten film pochází.

JN: no přirozeně, to em to em jak byla na na na ty americký se
chodilo už, no tak nám se líbily stří- střílení a todle, že jo, a
potom se to zarazilo, no tak byly německý, německý em voni se
pokoušeli dělat taky takový jakoby westerny a ale em to s- to já
vim, že dyš se vobjevil ňákej cizí film, tak ze zájmu sme se zašli,
chtěli podívat, mám dojem, že nějakej italskej sme viděli a
francouzskej dokonce, ale to byl to, bylo to bylo jako bílá vrána
mezi tim jenom, pak bylo všecko německý a naše.

LS: mhm.

JN: a Američani, ty skutečně až do toho prosince štyrycet štyrycet
jedna teda se intenzivně promítaly americký filmy tady.

LS: hm a byla ná- národnost, nebo země vzniku filmu, na který ste
zásadně nechodili?

JN: no na německý sme nechtěli chodit, ale mm někdy byl člověk
nucenej, protože sme taky věděli, že sou někerý dobrý celkem.

LS: a který třeba z těch německejch se vám líbily?

JN: to si nepamatuju.

LS: nepamatujete.

JN: to bych kecal, víte.

LS: to nevadí.

JN: to bych kecal, to jako...

LS: mhm. třeba ste zmiňoval, že se snažili natáčet nějaké westerny
po vzoru těch amerických.

JN: jo, něco tam, něco si tak vzpomínám, ale te- so to pletu, ale
bylo to stejně blbý.

LS: ((smích)) tak to nevadí a stávalo se třeba, že ste šli na
některý ten film víckrát?

JN: jo to se stávalo. třeba někdy na americkej se šlo dvakrát,
třikrát, taky se to stávalo, ale celkem vzácně.

LS: hm.

JN: pač člověk holt, to vite, to ( ) to bylo špatný, no <to já sem
dostal ty štyry stovky> a někdy, dyš to matce vyšlo, tak mi dala pět
a to si člověk musel koupit sem tam ňáký pravítko a takový voloviny,
to se dneska těm děckám si vůbec nedovedou představit, že může mít
někdo hlad, jo, já měl hlad jako pes. to sem vobtěžoval em moje
sestra měla jednu kamarádku ( ), já sem k nim šel na návštěvu jo,
poněvač sem, no vyloženě sem se tam šel najíst a taky to poznali na
mně hned, ale moc nadšeně mě tam moc nevítali, takže sem tam víckrát
nešel, ale ( ) já měl hlad, no, <co sem měl dělat>.

LS: co má člověk dělat, no, když má člověk hlad, tak si musí to
jídlo nějak opatřit, no, a dyš se vrátíme ještě k těm projekcím,
které ste tady navštěvoval, tak z čeho se vlastně skládal ten
program, dyš byste si měl vzpomenout na to, co se dělo od té doby,
dyš ste přišel do kina...

JN: no tak em tak že jo k- pouštěli nějakou reklamu, ale ne takový
velmi velmi krátce, anebo promítali krátký ukázky z dalších filmů.

LS: hm hm

JN: to bylo to bylo dost častý, ale to bylo velice krátký a tak ta
reklama byla jako byly byly ty jak sem va- řikal, že sem byl na tom
na tom Tobruku ((Tobruk))

LS: mhm.

JN: tak tim ten film uplně zkazej, vite, no fakt fakt tam pětadvacet
nebo třicet minut.

LS: je to běžný, no.

JN: a a to člověk platí za to, že jo ten čas no a stodevětaštyricet
korun nebo kolik to fuj.

LS: ((smích)) takže to bylo před tím filmem se promítala krátká
reklama.

JN: jo, krátce něco tam bylo.

LS: a přestávka, dyš byla přestávka?

JN: em o přestávce taky se mohlo někdy stát, vono někdy totiž
někerej ten film se em musel ňák že to nestačili to navázat, jo, že
to, takže byla krátká přestávka, jo, a ale to em to už to bylo ( )
pak už to měli zařízený, že měli dvě mašiny tam a...

LS: ehm a třeba stávalo se, že v těch kinech bylo ještě jako
doprovod nějaké živé vystoupení?

JN: nepamatuju.

LS: ne.

JN: nepamatuju se.

LS: ehm a dyš ste zmiňoval vlastně ty doprovodné části toho
programu, to znamená třeba ty reklamy nebo týdeníky, měl ste zájem
tady o tyhlety doprovodné.

JN: no, tak em těch reklam tam bylo jenom ně- ňáká uplná maličkost,
to se dělalo, no tak člověk si říká jak je- pudu na to, nepudu na
to, jo, že si to ( ) na t- na t- jo, například, že jo, něco teď
dávali ukázky z tý Babičky ((Babička)) dyš uš jo tak tak sme řikali
si, jo, hraje tam teda ta nebo ten tak si zase...

LS: hm.

JN: ( ) podívat.

LS: dobře. ještě se vás zeptám, jestli ste byl někdy tady v tom
období před rokem štyrycet pět em účastníkem, že by se promítalo v
domácnosti.

JN: e- ne neměli sme nikde.

LS: ne.

JN: myslíte v domácí...

LS: domácí promítačka, že by se doma promítaly filmy.

JN: ne to sme neměli sme neměli.

LS: mhm dobře, teď tady mám ještě něco k tomu protektorátu, my už
sme toho vlastně ale docela hodně zodpověděli z toho protektorátu,
takže se vás zeptám em jestli ste pozoroval tím, jak se třeba
blížila ta válka ke konci, jestli to bylo nějak znát v chování
diváků v tom kině.

JN: to už sem byl v Telči.

LS: to už ste byl zpátky.

JN: to sem byl v Telči a no tak ňáký ( ) nebejvaly a ne, ne
nepamatuju si.

LS: hm a potom těsně po roce štyrycet pět po osvobození, vzpomínáte
si na atmosféru v těch kinech, nebo na vaše zážitky první po tom
osvobození.

JN: no tak snažili sme se, pamatuju si, že sme se snažili, abysme
sehnali nějaký filmy ty ty novější třeba z války a no tak stávalo se
třeba, že třeba tam někdo vystoupil a řekl k tomu, jo, em em k tomu
průběhu konce tý války a podobně a že jako tam bo- bojovali třeba
naši letci a nějaký takový...

LS: jo.

JN: zmínky, to byly spíš takový dobrovolný vystoupení a ty reklamy
co byly, no tak sem třeba já sem sám psal, to no em pač to bylo na
velký formát a tak, ale to bylo třeba propagace třeba budeme mít
plavecký závody tam a tam, jo, takovýdle.

LS: jo jo.

JN: to bylo pro tydle a em a za to se nic neplatilo. no nebo nebo
propagovali, že něco někde bude. zábavy nesměly bejt, to se
nechodilo tancovat nijak, dyš dyš něm- německý vojáci musí bojovat,
tak přece se nebude tančit, že jo, nebo tak to nebylo. zajímavý bylo
že, že sem na tý průmyslovce, že bylo dovolený pořádat pořádat em ty
em taneční hodiny.

LS: jo?

JN: jo.

LS a tam ste chodil do tanečních?

JN: no samozřejmě.

LS: ((smích))

JN: tak to bylo to sme byli v kerým, myslím v třetím ročníku, anebo
v druhým v dvaačtyrycátým to bylo asi, nejsem si jistej už, no a tak
ale to bylo pro be- to bylo v Besedním domě ((Besední dům)) a tak em
měli sme mistr Kadlec dancmajstr teda a jeho žena a ty to vedli na
úrovni.

LS: hm.

JN: jo, to on to držel, aby aby se kluci naučili chovat a a na
průmyslovce my sme tam neměli holky žádný, tak to se to šla delegace
a vyjednávala ve Vesně, tenkrát byla Vesna.

LS: no.

JN: jo, a to bylo pro pro holky a na- voni byly rádi, dyš sme
samozřejmě voni taky voni zas neměly kluky.

LS: všechno to bylo oddělený.

JN: no, a tak tam tak tam sme tancovali, no, holky často chodily
teda takle ( ) že jo, ale pamatuju na to, na ty taneční pamatuju
velice rád a ten Kadlec, to byl teda, ten byl dansmajstr

LS: jo?

JN: to byl elegán, čoveče.

LS: ((smích))

JN: pak prej už ke konci nemoh chodit, sem se po letech dozvěděl
(..)

LS: hm. dobře, já ještě se vrátím úplně, vy ste z telefonu zmiňoval,
že na prázdniny ste se vracel zpátky domů zase na venkov, že?

JN: no...

LS: přes prázdniny ste tady v Brně nebyl.

JN: no, to sem nebyl, to sem byl v Telči.

LS: a tam ste zase třeba chodil přes ty prázdniny do kina?

JN: taky.

LS: jo? mě by eště zajímalo, dyš byste porovnal tady tu svojí
zkušenost právě z toho venkovského nebo z toho maloměstského kina a
potom tady z těch brněnských kin. dyš byste to měl porovnat, jak v
čem to bylo jiné nebo...

JN: nic zvláštního, tam sme neměli Němce ( ).

LS: ani za války?

JN: ani za války, ještě sem tam nějakej, tam, pač Telč a ( ) to bylo
český. to von žádnej valnej rozdíl nebyl, akorát že tam bylo, my sme
to kino měli v rovině fakticky, to to eště tady ( ) našikmo, že jo,
tak to bylo že člověk dyš tam blbě seděl, tak se musel ( ) no tak
celkem to šlo.

LS: takže tam to bylo celkem asi trošku provizorní, to kino.

JN: no jó, to bylo provizorní, no, ale bylo to plný, bylo to bylo to
na hodně lidí oni byli ty...

LS: já tady mám ještě úplně poslední záležitost tady, jestli se
můžete podívat, je seznam filmů od roku dvacet devět do roku
štyrycet pět.

JN: ( ) paměť ( ).

LS: a jestli můžete se podívat na ten seznam a říct, který z nich
ste viděl, jak na něj vzpomínáte, co pro vás znamenal. brejle asi
nemáte, já bych vám je podal, ale nevím teda kde sou.

JN: já mám různý brejle, vite.

LS: aha aha.

JN: to si musím vybrat. já špatně vstávám. dyš chodím, tak už to de,
ale než vstanu, tak mě bolí koleno. jo už to de, kde to mám sakra.
jo tady mám nějaký brejle.

LS: určitě si na něco z toho vzpomenete, myslím, že ste i některé z
těch jmenoval co tady sou, takže se zkuste podívat do toho seznamu a
jesi se vám vybaví nějaké vzpomínky, kde ste ten film viděl, s kým.
podívejte se na to.

JN: nevím nevím (..) tak ten první to ( ) vůbec neznám.

LS: mhm.

JN: céká polní maršálek ((C. a k. polní maršálek)), no to je jasný.

LS: o tom sme mluvili už

JN: ( ) si nevzpomínám. To neznáte Hadimršku, to bylo taky
s Burianem ((Vlasta Burian)), že jo. Kouzlo valčíku ani nevím, to si
nepamatuju. Lelíček ((Lelíček ve službách Sherlocka Holmese)), to
teďka nepamatuju. Pobočník Jeho Výsosti, nevybavuju, jak to bylo.
šest žen Jindřicha osmého ((Šest žen Jindřicha VIII.)), tak to sme
viděl, ale už nevim kdy, nepamatuju si, jo, bylo to na na...

LS: eště potom když otočíte, tak je tam druhá stránka.

JN: (na všecko) sem taky nechodil to víte. Mata Hari, víte že sem
Mata Hari viděl, ale už si vůbec nepamatuju...

LS: Mata Hari, tam hrála Greta Garbo hlavní roli.

JN: no jo ale já už si to vůbec, to sem musel bejt hodně, já sem byl
asi dost malej.

LS: no to as- no to určitě. kolikátej je tam rok napsaný, tam tam
není rok asi ale to mohla být tak polovina třicátých let.

JN: no to to sem asi viděl a možná načerno sme tam chodili, nás tam
nechtěli pouštět, že sme mladý moc, v Telči.

LS: a jak ste to dělal, když ste se chtěl dostat do kina načerno?

JN: no, tak to se třeba em se tam na chvilku nahrnul někerej se tam
podfouknul, no, a bylo to, no. Cácorka, Moderní doba, to byl, to byl
to bylo s Werichem ((Jan Werich)).

LS: to je čeplin ((Charlie Chaplin)), Moderní doba, ale podobný tomu
filmu Svět patří nám.

JN: ano ano, Svět patří nám, to sem myslel. to byl čeplin ((Charlie
Chaplin)), jo.

JN: Tři muži ve sněhu, nepamatuju si. Svět patří nám, to je jasný
Dobrá země, to byl myslím, to byl myslím nějakej western.

LS: to byl americký film. já možná když byste to chtěl
připomenout...

JN: to byl nějakej western, ale to si nepamatuju vůbec ty názvy.

LS: tak já tady mám taková synopse k těm filmům, tak jestli byste si
chtěl připomenout obsah, můžeme klidně si to...

JN: no, Tři muži ve sněhu, to sem teda vůbec si...

LS: to je vždycky jeden z nich je český, jeden z nich je cizí. Tři
muži ve sněhu, to je zrovna český film.

JN: to jo ale, Moderní doba, no, ale Svět patří nám, to je jasný a
Dobrá země to mám, to musel bejt americkej film.

LS: Dobrá země je americký film. moment, já se tady podívám...

JN: asi asi to bylo něco nějakej takovej western to byl.

LS: příběh čínského farmáře, dostane od ot- od svého otce za ženu
osvobozenou otrokyni. usilovností a skromností se podaří rozšířit
svůj majetek...

JN: tak to teda ne to si teda nepamatuju.

LS: ale hladomor je donutí opustit statek a začít žít ve městě.

JN: ne tak to si nepamatuju.

LS: hm.

JN: Ducháček to zařídí, to je jasný, to je Burian ((Vlasta Burian)),
že jo, Sněhurka a sedm trpaslíků, to bylo...

LS: ten ste viděl? Sněhurku ste viděl?

JN: no jó ten sem viděl a to, teďka mám dojem, že to bylo to bylo em
barevný, že jo.

LS: mhm.

JN: no, americkej barevnej film, tak ten byl eště před...

LS: ten je z roku devatenácet třicet osum, Sněhurka ((Sněhurka a
sedm trpaslíků)).

JN: no ten byl před tím, před tím německým t- em před tím před...

LS: před baronem Prášilem ((Dobrodružství barona Prášila)).

JN: před baronem Prášilem.

LS: určitě no a tu Sněhurku ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) ste kde
viděl?

JN: tu sem viděl v Telči.

LS: v Telči taky, hm.

JN: to sme, se nám velice líbilo Tři děvčátka pokračují, nepamatuju
si. U pokladny stál, no Burian ((Vlasta Burian)). To byl český
muzikant, to bylo vo Kmochovi ((František Kmoch)), Město ztra-
ztracených ((Město ztracených)).

LS: to je taky americký film.

JN: americký, ale nepom- nepamatuju si. Opereta, to byl nějakej
cizí.

LS: to je Německo, vili forst ((Willi Forst)) režie.

JN: to je možný, jo. Roztomilý člověk, no to bylo (bezvadný taky).

LS: mhm mhm.

JN: Vídeňská krev, to byly tři čtyři rakouský produkce.

LS: to je taky vili forst ((Willi Forst)), Německo.

JN: no, pamatuju si, to si pamatuju ale...

LS: na tom ste byl?

JN: určitě sem na tom byl. voni dovedli udělat nějaký takový
bombastický filmy pěkný, někdy něco bylo jako em. no tady je baron
Prášil ((Dobrodružství barona Prášila)) ještě.

LS: baron Prášil.

JN: Tanečnice, to nevím, jo, to...

LS: to je František Čáp z roku štyrycet tři. Marie Glázrová v hlavní
roli.

JN: to je, to sem taky určitě viděl. La Paloma (..) La Paloma to...

LS: to je německý film z roku čtyřicet čtyři.

JN: tak to si nepamatuju.

LS: muž se snaží zabránit své neteři pro- prostitutce v lásce k
námořníkovi, který má skony k alkoholismu.

JN: tak to sem teda neviděl to sem neviděl to e- (..) Neviděli jste
Bobíka? to je vo psovi?

LS: to je český film, Vladimír Slavínský.

JN: tak jesi je to český film, tak sem ho viděl.

LS: je to komedie a točí se děj okolo záhadného zmizení milého psa-
pejska.

JN: no, ale asi to velkou úroveň nemělo, páč si to a- jedině tak
( ). výpověď, neznám. Sobota, taky ne.

LS: můžete zkusit třeba konkretizovat nějaký ten film, na který si
vzpomínáte, kde jste ho viděl, když se vám líbil, tak co pro vás
znamenal.

JN: já sem vo tom tak neuvažoval.

LS: ne?

JN: to třeba Sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) se mi velice
líbila ale vůbec to to sme byli to bylo zjevení, že jo ( ) barevnej
film a byl pěkně udělanej na tehdejší dobu, to bylo.

LS: a ten byl s titulky ste ho viděl, tu Sněhurku ((Sněhurka a sedm
trpaslíků))?

JN: ta Sněhurka, ta byla americkej film, já vám neřeknu, jestli to
nebylo dokonce namluvený, nad- nadabovaný

LS: mhm.

JN: to bylo eště před válkou.

LS: to bylo, hm hm.

JN: (..) To byl český muzikant, to byl takovej náš jako, ukázal, že
taky něco dovedem. viděl ste ho? neviděl.

LS: em to byl český film, já [myslím, že sem ho viděl]

JN: [to byl vo vo Kmochovi ((František Kmoch)) takovej]

LS: to byl takový film, ten hrál na tu národní strunu trochu, že jo.

JN: no právě, bylo to vo Kmochovi ((František Kmoch)) a jak jezdil a
po těch, po těch městech a propagoval teda českou muziku dechovou,
to bylo (..)

LS: myslím si nebo jestli si dobře vzpomínám, tak sem dokonce někde
narazil v materiálech, že tady u toho filmu tam taky publikum právě
tleskalo, že tam Kmoch ((František Kmoch)) přijede do Brna

JN: jo.

LS: a že se stalo v nějakém kině, že publikum tam u toho tleskalo,
začlo tleskat.

JN: ano ano, to se stalo určitě. mně se, já si na ten na ten záběr
jak von jede z ( ) si pamatuju. oni tady totiž ten kostel byl bez
věží dlouho, tam ty věže postavili až v minulým století...

LS: no no no.

JN: začátkem. a tak to byl jako ten záběr z toho (...) já špatně
vidim, já se já to nemůžu pořádně tady přečíst.

LS: co nemůžete přečíst?

JN: ( ) třeba vite, no.

LS: jo jo jo jo jo to, to je vlastně jenom pokyn k tomu.

JN: jo

LS: k těm filmům no, že em máte tam se podívat, které byly vaše
oblíbené, kde, kdy ste je viděl a proč se vám líbily a to sme v
podstatě teďka procházeli.

JN: no tak já se já sem je viděl vesměs jenom jednou, akorát tu
Sněhurku ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) sem viděl tehdy dvakrát.

LS: hm hm.

JN: ( )

LS: tak jo, tak to sme vyčerpali v podstatě co sme měli, já eště se
zeptám, jestli sám chcete něco doplnit k tomu co ste řekl, em
jakýkoliv postřeh k té vaší zkušenosti v kinech před rokem štyrycet
pět, kdybyste ještě chtěl říct cokoliv.

JN: to víte, hledal sem něco co b- vždycky něco, co by jako bylo pro
pro tu českou věc, nějak nenápadně, aby to ty Němci nepoznali jako.

LS: hm.

JN: tak jako ( ) ten to měl vždycky ( ) jo, přišel na to, že dyš tam
bude dávat moc těch válečnejch, tak to neni dobrý že, že chce ( ) že
ty lidi si chtěj jako vodpočinout vod toho.

LS: hm hm.

JN: a to a von byl chytrej, chlap mizerná (..) voni sou (eště ta)
nějak jinak se menovali hm hm.

LS: co máte na mysli?

JN: to byly ňáký takový, čoveče (..) jak tam Smolík ((František
Smolík)) hrál, jak tam Smolík hrál toho starostu (..)

LS: český film myslíte?

JN: českej film.

LS: aha, tak František Smolík tam hrál starostu.

JN: no a jak se to menovalo.

LS: nevzpomenete si, o čem to bylo, ten film?

JN: no tak (..) von si em von pil víno pořád jo, ten starosta jo a
von si dal takovou míru, že sám pro sebe určil, kolik toho má vypít
a objevoval se tam anděl, kerej ho zrazoval vod toho a to bylo
tak... ((snímek Městečko na dlani))

LS: jo? tak to si teď vůbec nevybavuju, a je to film, který vznikl
před tím rokem čtyrycet pět?

JN: právě já ani nevim, čoveče, to právě nevím.

LS: teď se mi vůbec nevybavuje...

JN: to sem, to mohlo bejt po válce už.

LS: to je pravděpodobný že jo, hm (..) a ten vás zaujal tenhle film,
ten se vám líbil.

JN: ten se mi to bylo pěkně udělaný.

LS: to byla komedie?

JN: no to byla napůl komedie.

LS: aha aha aha, tak já si ted asi nevzpomenu.

JN: ten Prstýnek, to bylo taky už po válce.

LS: Prstýnek, to byl rok štyrycet pět, nejsem si jistý, jestli šel
do distribuce po válce, ale eště spadá tou výrobou do té
protektorátní...

JN: já nevím jak to...

LS: a ten se vám líbil prstý-

JN: ten se nám líbil taky, no, to bylo vtipně udělaný (..) jak sakra
se eště menoval ten jak si dělali srandu z těch filmů, ale to bylo
taky po válce

LS: ah co myslíte teďka?

JN: eh e- jak tam jak tam ten toho pytláka sakra.

LS: Pytlákova schovanka?

JN: Pytlákova schova-

LS: Pytlákova schovanka, to už je taky...

JN: taky po válce.

LS: no no no.

JN: taková pohádka.

LS: tak si zkuste třeba vzpomenout ještě na nějaký, který se vám
líbil, na který si vzpomínáte, který vám utkvěl v paměti.

JN: (jo no nevim jak se to) nevim jak se menujou (..) Nebe a dudy

LS: Nebe a dudy, to je taky...¨

JN: taky po válce.

LS: ne ne ne ne ne, ten právě myslim, že je protektorátní.

JN: nebo protektorátní.

LS: hm.

JN: tam hráli ty dva kluci malí (..) Plachta ((Jindřich Plachta)).

LS: hm hm.

JN: (..) to vite, já to mám stou pamětí blbý, no.

LS: mm to neříkejte, tady ste mi řekl spoustu zajímavých věcí.

JN: (to sem si vzpomenul náhodně)

LS: pokuď už si na nic nevzpomínáte, na žádný film, tak to nevadí.

JN: no jo to víte, člověk je starej a no co chcete, pětaosumdesát mi
bude.

LS: no, to já smekám klobouk, že si toho tolik pamatujete, to je
skvělý přece.

JN: co je mi co mám dobrýho, tak pořád mi chutná jíst.

LS: no, to je důležitý.

JN: to řikaji, že to je ( ) no vono taky se říká, dokud prase žere,
tak je to dobrý, dyš přestane žrát tak, se musí zabít.

LS: ((smích)) to snad ne.

JN: no tak to řikaj sedláci todle, no (..) ( ) mýho otce, otec byl z
deseti dětí, z Telče, a kerej tam zůstal na domě, tak ty mají
dvanáct dětí.

LS: hm

JN: všici sou zdraví, živí.

LS: dvanáct dětí.

JN: ( ) udělali a nemohli ho vyhnat, poněvač <co by udělali s
dvanácti dětma>

LS: <no>

JN: dokázal dokázali to přežít těch a velice všichni katolíci to
jako.

LS: hm hm.

JN: voni byli von navíc, dyš je tam byli do toho kláštera ( ) hodně
no a em.

Konec rozhovoru

Rozhovor vedla: Lucie Česálková
Rozhovor přepsala: Jana Volková
Datum a místo:

Rok narození: 1924, měl dva mladší bratry.

Bydliště do roku 1945: Narodil se v Šidbořicích, roku 1930 se přestěhoval do Brna. Nejprve bydleli v Juliánově, pak na ulici Nezamyslova (Židenice).

Povolání rodičů: Matka v domácnosti, otec švec.

Povolání narátora: Školy na Táborské, měšťanka na Kamenačkách, školu ukončil 1938, poté se učil na natěrače a lakýrníka v Šidbořicích, poté, od roku 1941 nebo 1942, toto povolání vykonával u firmy Skřivánek na Francouzské ulice. Pak dostal předvolání na práci do Zbrojovky, kde zůstal minimálně do konce války.

LČ: a vaše jméno?

AU: no U., U.A.

LČ: a kdy ste se narodil? rok narození?

AU: dvacet čtyry. devatenácet dvacet čtyry.

LČ: a kde jste bydlel do roku devatenácet čtyřicet pět.

AU: jo, tak těch míst je dost, co sem bydlel. já sem se narodil v Šidbořicích, to je tam na jižní Moravě, no a byl- bylo mi šest roků, když sem začal chodit do školy, tak sme se přestěhovali do Brna. a bydleli sme v em Juliánově tehdy to se menovalo Juliánov, tam byl em byly Vinohrady, em Špačkova vila to byla tenkrát v tech Vinohradech. a tam bylo asi třiapadesát schodů, vždycky se muselo jít. ste zapomněla koupit kvasnice, tak znovu dolů <a znovu nahorů.> em potom sme se přestěhovali do Nezamyslové, tam sme měli domovnictví,

LČ: a to vám bylo kolik?

AU: em to mně bylo, no to sem chodil do školy.

LČ: hm

AU: no to sem chodil asi tak do, do třetí čtvrté třídy nebo tak.

LČ: hm

AU: protože vím, že sem ho- ha- hodně pamatuju si, že sem vodhraboval sníh. to byly haldy sněhu, že nebylo vidět přes silnici, tak sme to házeli z chodníku, že. no a tak sem chodil do školy na Táborské, anebo, no ještě Táborská taky a tam sou dvě školy, jo, nahoru, nahoře, kolem u (tratě) a potom tady dole, kde byla potom měšťanka aj. no a pak sme se přestěhovali, a to bylo po válce. za války sme ještě bydleli tam, na té Nezamyslové, a potom to domo- domovnictví sme pustili, tak dostali naši dostali em tady, jak je jak je ta Svitava, ten splav,

LČ: hm

AU: tak tady u Tkalcovské, tak tam se chodilo, a tam sme bydleli, no tam sem bydlel vlastně dlouhou dobu. až sem se voženil. až sem se voženil, tak sem dostal v Královopolské byt v Řečkovicích. no, a tam sme bydleli hromadu let, než, no, nevim už přesně kolik, než se nám narodil jako chlapec. napřed bylo děvče potom chlapec, a tak sme dostali byt, páč tam to bylo špatný, jo, pro děcka, takový tmavý a, no nevyhovovalo to podle mě. tak nám dali byt potom v Královopolské, přidělili nám tady v Lesné.

LČ: a em

AU: vlastně v Lesné, em v Bohunicích, v Bohunicích. no a tam su dosud, v těch Bohunicích.

LČ: a ženil ste se teda po válce.

AU: ženil sem se, ano, po válce. protože po válce sem šel na vojnu teprve. no, protože Němci nás na vojnu nebrali, že, takže po válce sem se voženil, a to už sem byl, no, to bylo kdy, někdy po čtyrycátým roce, v šestačtyrycátým roce sem přišel z vojny. ne. to bych vám, v šestačtyrycátým roce sem, já sem ďál ve Zbrojovce potom, za Německa, tak to bylo. já sem vyučenej jako natěrač a lakýrník, tak sem pracoval u ňáké firmy v Brně Skřivánek. a my sme dělali hodně státní práce, a tak já sem dostal potom předvolánku do Německa. jo, a ten můj mistr, jelikož ďál státní práce, tak mě vymodlil, jo, no a když to došlo podruhý, a tak já už sem potom říkal nezlobte se, já už pudu vod vás pryč, šel sem do zbrojovky, to sem dostal tam předvolání. v Zábrdovicích. protože já říkám Zbrojovka mně je milejší jako když mě vymodlíte a já znova dostanu do do Německa, že. no a tak sem přešel do té, do té, a tam sem ďál teda hlavně odpolední a nebo noční práce, protože přes den sem chodil, když bombardovali, tak sem si povidal, kdyby to sypali na Brno, tak sem chodil tam do (agátek), tam byla (térovna) pod letištěm, tak sem tam chodíval vždycky třeba si lehnout vedle, jo, no a tam sem se potom, tam sem se voženil. když sem dělal. no, no a...

LČ: a ty školy ste vystřídal před před válkou jak vlastně. nejdřív když ste bydleli v tom Juliánově, tak ste chodil do školy tam,

AU: to sem chodil, jo, do školy ano, počkejte to sem měl kamaráda na Kamenačkách, ale ta škola jestli byla na Kamenačkách nebo jak, buďto to byla Táborská, anebo roh Kamenaček. já už si přesně nepamatuju. tak, no ty školy, ty školy sem vystřídal dvě. to by- to bydlení to sem vystřídal myslím čtyry nebo pět, a do školy dvě. v té horní škole, tam v té jak přejíždí vlak přes Táborskou, tak tam sem chodil dříve, a pak sem přestoupil do měšťanky tady dolů.

LČ: hm kam přesně?

AU: no té, blízko té Životské ((Životského)) ulice jak se otáčí
elektrika, jak jede, jestli jestli to...

LČ: hm

AU: znáte trošku. u kapličky se tam říkalo. tam byla hospoda U Sládků, a byla tam kaplička. kříž s Ježíšem tam byl. tak tam byla škola. Nezamyslová, já sem byl na Nezamyslové, vedle byla ajmová, ((Eimova)) ta škola vlastně patřila do ajmové ((Eimova)). vchod, podle vchodu myslím. no, tam sem to vychodil. tři měšťanky, no a, to bylo před, ano, já sem vychodil školu myslím v osumatřicátým roku. protože si pamatuju, že chodily průvody lidí po ulicích v té (lidlové), ta politická situace, lidi křičeli dejte vládu Syrovému! dejte vládu Syrovému! to byl ňákej jednovokej takovej generál,

LČ: já vim.

AU: chodil s- jak Žižka, s jedno voko zavázaný. no a em sem se rozhodoval co bude, já sem porád chtěl být vobchodníkem. ((smích)) a i sem někdy chodil tam k jednomu vobchodníkovi vypo- vypomáhat trochu. no a jelikož sem měl přízeň, matčin bratr měl živnost, jako natěrač, tak jednou sme byli v Šidbořicích, a von mně povidal, Gusto, co budeš dělat? a já povidám no tak ještě nevim, ještě zatím nemám nic. a von mně povidal, nechceš ke mně? jako? s celým zavopatřením. tak sem tam byl, teď nevím jestli tři nebo čtyři roky, to už si nepamatuju, takový jednoduchý věci, a člověkovi se to vytrácí z hlavy. tak sem šel k němu, no, tam sem byl s celým zaopatřením, až sem se em vyučil prostě, tak sem přestoupil k té firmě Skřivánek,

LČ: ano.

AU: to bylo em Francouzská ulice nebo tak se to ňák menuje. no a tak, voni ďáli taky, my sme ďáli právě ty státní práce a všecko taky, že

LČ: hm

AU: nemocenské, a em no prostě všecko možný, no.

LČ: a jaké bylo povolání vašich rodičů.

AU: em moje matka byla v domácnosti, ta chodila po em po lidech drhnout parkety prát a takový, ta se udřela vlastně. a až z toho potom vonemocněla, no, a otec ten byl švec. ten pracoval u Batě. ale u Batě jako ne ve Zlíně, ale tady, jak je Baťův palác, jak ste říkala, na Kobližné, ta vysoká budova, jo, to tenkrát bylo Baťovo, voni to potom přestavěli až to, estli mu to, já nevim jakým způsobem to přešlo na Brno nebo čí to je. tak tam pracoval, no, ale výdělky teda, no, jak Baťovci. organizace tam byla dobrá u Bati, líbilo se mně, že Baťa rok co rok dycky, si myslím že to bylo na prvního května, pozval všecky svoje zaměstnance em vzal autobusy a navozil je do Zlína. tam to slavili, jo, a vím že otec dycky přijel, tak nám dovezl pomeranče, no a prostě dostali balíčky kdo měli jako děti. no, bylo to špatný, no, byla bída za první republiky. já sám sem poznal hladu dost, když to přirovnám k dnešku, tak žijeme dneska jako rokšíldi ((Rothschild)).

LČ: a měl ste sourozence?

AU: měl sem. měl sem dva bratry. měl sem tři, ale ten jeden zemřel hned tak brzo po narození, toho sem vůbec neznal. ti dva už taky umřeli, já su sám.

LČ: a byli starší nebo mladší.

AU: mladší.

LČ: mladší.

AU: oba byli, oba mladší. no, bohužel.

LČ: a kdy ste přestal chodit do kina, jako obecně vůbec [v rámci vašeho života.]

AU: [kdy sem přestal chodit?] no em já sem, abych tak řekl, když sem šel do učení. tak už to bylo slabý, protože já sem dostával pět korun za týden, a to sem na nedělu jel dycky dom. tak dvě koruny autobusem tam, dvě koruny zpátky, a za korunu sem šel do kina. <to byl můj vejdělek.> ale když potom už nevím kdy to bylo, když sem měl čas nebo něco, tak sem chodil stavět kuželky tam ke Sládkům do hospody. protože sem potřeboval ňákou korunu taky rodičům při- jako jednou sem vydělal za večer šest korun. to si nedovedete představit co to bylo, že. já sem byl rád, když hráli kuželky, čím víc srazili, tím pro mě to šlo víc, páč já sem měl třeba dvacet halířů za hru. no, a když sem přinesl domů šest korun a vysypal to na stůl, tak, anebo když byl leteckej den, tak ten hospodskej přišel za mnou a povidal poslouchej, nechtěl bys tam stát s reklamou pod letištěm v Černovicích jak je ten kopec Černovickej. tak sem tam stál u příkopu, držel sem reklamu, že u Sládků se dobře najíjó a napijó. tak aby tam lidi chodili. tak sem dostal za to sodovku, a em jeden řez z vánočky, ne z vánočky, z bábovky. tam měli nakrojenou bábovku. jestli to zbylo vod druhýho dne, já nevim, ale já sem byl šťastnej, páč já sem se, mohl sem napít a mohl sem se najíst. em takže sem hleděl prostě rodičům kde to de, hladu sem zažil dost.

LČ: takže potom v tom učení už ste do kina tolik nechodil.

AU: do toho tam sem potom omezil to protože to, to mně zbyla koruna jenom dycky, že,

LČ: hm

AU: tak někdy sem ani do toho, do toho kina nešel, podle toho co hráli.

LČ: a teďka se podiváme teda na to dětství úplně, když ste jestli si vzpomínáte na svoji první návštěvu kina.

AU: to si nevzpomínám.

LČ: anebo jaké jsou vůbec ty nejstarší vzpomínky na kino.

AU: no nejstarší vzpomínky na kino to byly kina em na Rokycanové, to se menovalo myslím Slávia ((Kino Slávia Židenice)). voni tomu říkali blechárna, protože tam chodili, nechci říct, ty přičmoudlíci, že, ale, anebo v Černovicích ((pravděpodobně Slovan)), ale to už si dneska nevzpomenu jak to kino se menovalo. prostě co byly ty kina nejbíž. já sem nemohl do drahého kina, že. takže za korunu, za dvě koruny nejvejš. to sme chodili někdy aj dokonce do první řady, tam se nám smáli, to sme museli polosedět a pololežet v tom sedadle, páč to sme blízko plachty, ne, ale, no jako děcka nám to bylo jedno, hlavně když sme to viděli.

LČ: a

AU: a jestli chcete ty filmy nějaký, jak ména nebo,

LČ: tak k tomu se asi dostaneme,

AU: jo.

LČ: a jak často v té době ste chodil jako dítě takhle kolem těch deseti let třeba.

AU: jak často?

LČ: hm

AU: no bylo to málo, řekněme jednou za měsíc, to už bych lhal, kdybych vám řekl přesně, protože už si, já už si moc věci nepamatuju. protože kolem toho se nemluví už, na to se nikdo neptá, tak se vám, tak vám to z té hlavy jako vyprchá.

LČ: a s kým ste v té době chodil.

AU: no, většinou sám. anebo jestli s kamarády, ale kam- kamarády sem měl, a to sme chodili, my sme chodili víc na na trampy jak se říkalo. do lesa na Říčky a tam, ty jeskyně sme tam prolízali a takový. to byl náš život vlastně, sem se tam bydlel jeden taky takovej, menoval se Štach, a tak von se snažil jako dělat vedoucího prostě v té partě kluků, ne, a tak poďte poďte do lesa. chodili sme na Macochu, na Říčky, prostě na Býčí skálu a takový. my sme byli, co se, co bylo volno tak hodně v lese. tam nás to táhlo.

LČ: a do toho kina ste teda chodil sám rači.

AU: no do toho kina em

LČ: ani se sourozenci teda nebo s...

AU: ne, no, ten mladší sourozenec ne, poslední co byl, ten už neměl jako vo ty kina, nebo vo tu společnost moju tak zájem. ale ten druhé, to někdy sme šli spolu ale už si to nepamatuju tak.

LČ: a chodili ste teda hlavně do té Slávie ((Kino Slávia Židenice)),

AU: no to byly tak to bylo ano. ta Slávia ((Kino Slávia Židenice)), a nebo potom tam bylo modernější kino, tam bylo dokonce ta podlaha šikmá taková, aby viděli aj z toho zadu, že, to bylo kino Hvězda. a to bylo potom za války vybombardovaný. tam padla, to dostalo přímej zásah bomby. no a nebo do těch Černovic ((pravděpodobně Slovan)). to byla ta kina bych řekl dosažitelný pro nás, pro děcka.

LČ: takže ste tam vlastně chodili, protože to bylo blízko.

AU: blízko. a tam do města, jako do skaly ((Scala)), nebo tak tam byly potom lístky dražší, tam ste nemohla za korunu.

LČ: hm

AU: tam byly myslím šest korun nejnižší lístky nebo tak.

LČ: em jaký byl názor rodičů na na film a na kina.

AU: no em jaký, no bych řekl normální, jim to bylo, oni se ani neptali poměrně, nebo nestarali se o to, prostě tehdy byly jinačí starosti, tehdy byly starosti abysme žili. aby aby se děcka mohly oblíknout, najest, že, to byla hlavní starost, no, a vo a vo a my děcka sme hodně lítaly po ulici, měly sme takovou volnost. takže třeba sem řekl já du do kina, nebo kdes byl, a byl sem v kině, a to. a co hráli, tak sme řekli třeba nějakej ten (Tom Mix) Můj přítel král ((neidentifikováno)), nebo něco, samý takový ty divočiny. nebo čapájev ((Čapaje)), to sme si mysleli bůh ví co je to za film, <že tam ležel za kulometem a chladil, chladil (chlazenit).> no jako děcka, to víte, sme mysleli bůh ví co to je.

LČ: a peníze ste dostával od rodičů na to?

AU: peníze nikdy vod rodičů myslím. ni- nepamatuju si ani jeden případ, že bych dostal vod rodičů peníze. voni neměli sami.

LČ: takže ste si ňák vydělával nebo?

AU: já sem si přivydělával, já už ani nevim. a já sem taky měl malý útraty, za co, že.

LČ: já sem myslela na to kino právě.

AU: jo na to kino? no to si pamatuju právě z toho když sem se učil, tak za tu korunu že sem dycky šel do kina, jo, ale takhle kde sem bral peníze, co sem si asi někde někde přivydělal. nebo já si pamatuju, když sme bydleli v té Nezamyslové, tak tam bydlela ňáká rodina, mám dojem, že se menovali Faltusovi. a ta paní byla hodná, ale už byla stará. a vona vždycky em jak mně říkala Ggustíku nebo jak, skočil bys mně tam nebo tam do obchodu nebo něco, a když ste jí prostě poslechli, vona mi dala ňáký ty halíře, že, třeba tu korunu, nebo já nevim jako, tenkrát. a tak sem získával prostě peníze.

LČ: jasně.

AU: že sem se snažil někomu něco udělat, a tak tak byly takový, no, já když dneska pošlete kluka, tak mu dáte bonbón nebo čokoládu nebo em

LČ: a třeba ve škole se o kině nebo o filmu ňák vyjadřovali?

AU: em ve škole ne, to si nepamatuju vůbec. akorát že sme byli em nabádaní, abysme se chovali slušně nebo tak, no ale to víte, jako kluci.

LČ: a byl pro vás v tom dětském věku film důležitý nějak jako zlvášť?

AU: no, důležitý, řekl bych důležitý bylo to, že sme se bavili. bylo to lepší jak když sme lítali po ulici. že, dělali nějaký lotroviny. sme, já si pamatuju, že když sme tam za pár halířů tam bydleli takový výrobky říkali to- řikali tomu blechy. jo, to byl fosfor, červenej, a ještě něco, to je prostě výroba byla ta že to dycky dali jako kapku na papír, jo, no a vono jak to uschlo, tak my sme to lámali třeba, a když ste škrtla v něco, tak jakoby to chytlo a pustilo se a vono to lítalo a prostě po místnosti, skákalo, tak dost často em anebo hlavičky vod sirek. to se kladlo na koleje. tam byla vostuda ve škole skoro pořád. ačkoliv to sme neďáli my tak pořád. někdy sme to uďáli, a já sem poznal že ten, až nám to ve škole vysvětlili proč, protože tehdy jezdily tramvaje, a nebyly zavírací dveře. ty plošiny byly otevřený, že, já sem taky málokdy nastupoval když sem jel do města nebo kam, na zastávce. já sem si na tramvaj počkal v zastávce, a jak zpomalila, trošku v tým oblouku, tak já sem se rozutíkal, chytl madla a naskočil. a to sem dělal tak dlouho než se mi jednou podlomily nohy a já sem si pomalu rozbil nohu. jo, vono to vono to nemá cenu toto. a že když sme dali ňáký ty blbosti na koleje třeba, mohli vypadnout lidi. protože to se nemáte zdání co to bylo za rány, to bylo jak když střílí. a kdo stojí někde na kraji, tak sme vlastně mohli ohrozit člověka. tak sme toho zanechali takovejch blbostí, no, ale na denním pořádku to bylo ve škole furt. někdo si stěžoval.

LČ: a to kino vás teda neinspirovalo v nějakým, k nějakému em

AU: ne,

LČ: zvláštnímu chování.

AU: v tom, já sem se v tom kině viděl takhle jako mimo svět tento, jo? ste se do toho filmu vžila, tak ste byla hrdinkou nebo hrdinem, že,

LČ: ale nepřenášel ste si to jako do života úplně, jenom v tom kině.

AU: no nemohl, protože tam se odehrávaly jiný věci, tam jezdil na koni toreador, nebo co všade, a abych si z toho vzal do toho.

LČ: takže byste na to hráli třeba.

AU: já sem si přišel, no to sme taky, taky si zkoušeli udělat laso, a točit s tím a házet, no, to jako kluci všecko napodobujete. ale nikdy sme nedělali takhle škodu. nebo sme zazvonili někdy na zvonky a schovali sme se, no, zazvonili sme na štyry, a teď sme měli radost z toho, že vyšlo víc lidí, nebo se hlásilo, no, bohužel, to je, nebo bohudík je to takový zábavy co dělaj dodneska všecko možný takový. ale dneska je ten svět daleko hrubší, tehdy nebylo tolik. nebo sme neměli pojem vo tom, že je tolik násilí to co je dneska. dneska je, dneska je strašné. člověkovi se nechce ani žít vám řeknu v této době a v této zemi.

LČ: a bavili ste se s kamarády o kině, nebo o filmech vzájemně?

AU: no to sme někdy spolu vykládali, třeba když tam byl ten Čapajev, že jo, to byl dneska vím, že to byl politickej film sovětskej. tehdy nám to bylo jedno jestli to byl americký, sovětský, to co se prostě, že tam jezdili na koních, tam se střílelo, to bylo něco. kdežto dneska když to vidím v televizi, tak to přepínám. protože mě to násilí už tak otravuje, že bohužel je to jediná má zábava že, do kina nemů- no mohl bych jít, ne že bych zas neměl třeba na to vstupný, ale přes sto korun do kina jak ve Špalíčku je, to teda se nezlobte. to radši nakoupíme něco, a podělím nějaký chudáky. to ne.

LČ: a zpívali ste si třeba písničky z filmů? nebo...

AU: jo, to už si nepamatuju, ale asi že ano. asi že ano, páč jako kluci sme kolikrát zpívali.

LČ: a em teďka bych se vlastně zeptala na to období vlastně po roce když už vám bylo deset, deset let, em změnilo se nějak potom když ste říkal, že když ste začal chodit do učení, tak potom ste vlastně přestal chodit tak často.

AU: no jo, no.

LČ: tak jak často ste chodil potom.

AU: no potom už si nepamatuju. myslím že sem s kinem skoncoval. a dneska vůbec. už nemám vo kino zájem ani kdyby mě tam zvali dobrovolně.

LČ: a když ste začal chodit do práce tak se to taky ňák ještě zmenšilo nebo?

AU: no, já sem hleděl hodně pracovat. prostě kde se dalo, přesčasy a kvůli kvůli výdělkům. tehdy si pamatuju že sem měl, u té firmy u Skřívánka kolem čtyřech korun něco, pak sme si jednou, to to bylo jednou totiž ten sta- staré pán, ten Skřivánek, on byl jako majitel, on vedl to jako, ale za něj prostě s náma chodil ten jeho syn. my sme mu říkali pane Jeník, jo? a voni se jako neshodli ten starej pán chtěl, abysme drželi hodinu přestávku třeba polední, a ten mladej zas říkal půl hodiny, jo? a tak sem jednou jedl, a už bylo půl hodiny pryč tak přišel a co obědváte? ano. a teď najednou přišel mladej a tak poďte udělejte to a to. já už sem se nazlobil potom jaksi, ve mně se to trochu hnulo, a já povidám proboha tak se domluvte spolu jak to vlastně chcete. ste dva a <tady každý to vedete,> no a řekl bych to byla taková malá hádka, a hned sem dostal vo dvacet halířů přidaný víc. to bylo zajímavý. už sem dostal čtyry koruny dvacet na hodinu. no.

LČ: když ste se teda začal chodit do toho učení a potom ste byl v zaměstnání, navštěvoval ste ňáký jiný kina než předtím?

AU: ne.

LČ: takže ste pořád

AU: nepamatuju si že bych, je to možný, že sem byl v tom kině skala ((Scala)) asi dvakrát. protože si pamatuju, že sme šli po schodech dolů. tak to muselo být v tom kině. to bylo takový jako kino v podzemí, jo, no, ale...

LČ: takže jinak ste...

AU: počkejte jinak mo- možná, ale to, jo, až já bych nelhal, to si nejsu jisté, ale ještě sem byl v kině několikrát, tady na jose- na Josefská nebo jak se to menuje ta ulice. tam je v té jak je ten průchod.

LČ: v Alfě ((Alfa)).

AU: v Alfě ((Alfa)). tak tam vím, tam taky si pamatuju, tam si vzpomínám. tam byly ty galerie, a do toho kina se šlo trochu jako dolů. taky to možná bylo v podzemí. takže ty ty kina městský sem bych zařadil tu skalu ((Scala)), ale tam to bylo málo, to jestli sem byl dvakrát nebo sem spíš šel tady na té mi- na té Josefské nebo Minoristké nebo jaké to, v té Alfě pasáži ((Alfa pasáž)). tam sem byl víckrát, a potom si vzpomínám, že sem byl taky někdy v tom kině Jalta. ne Jalta, Jalta byla v Husovicích. na Dominikánským náměstí. počkejte co to bylo za kino ((na Dominikánském náměstí kino Moderna, později Jalta)). já to tady mám napsaný, už, Židenice Černovice Komárov, em Lucerna se mi zdá že to byla, ale nejsu si jisté.

LČ: Lucerna to je v Žabovřeskách.

AU: to je v Žabovřeskách?

LČ: ano

AU: jó, to je Žabovřesky. tam sem taky byl, myslím aspoň pětkrát. v té lucer- v té Lucerně ((Lucerna)), to si pamatuju. to je tam poblíž té tramvaje, už si, ještě že ste to řekla. víte máte lepší paměť jak my. ale jak se to, mám dojem že je to zrušený že to kino. to byla taky pasáž tady na Dominikánským. to ste z Dominikánského jak je Národní výbor, ten úřad, jo, tak tam byl průchod takové. na jedné straně na Dominikánské ste šla do průchodu a vyšla ste tam na té boční ulici. k internacionálu ((Hotel International)) jak to teď ta ulice tam někde.

LČ: hm

AU: ale jak se to kino menovalo já nevim ale myslím že už je zrušený. já na tu stranu se vůbec nedostanu.

LČ: a tahlecta, tahlecta em městská kina, měl ste mezi nimi nebo vůbec mezi kiny měl ste ňáké oblíbené, kam...

AU: ani ne.

LČ: by se vám jako líbilo chodit?

AU: ne, já sem se spíš díval co hrají.

LČ: hm

AU: já sem hlavně, mě nejvíc bavilo veselohry, jo, jo hodně, no, asi tam přindete na ty, až budete chtět ty filmy ňáký, tak pár takovéch.

LČ: takže ste si vlastně nevybíral podle kina,

AU: ne.

LČ: ale spíš podle filmů.

AU: podle, podle filmu a podle ceny. podle vstupného, kde to nebylo drahý. takový ty...

LČ: vzpomněl byste si třeba jak se vám líbily ty interiéry uvnitř těch kin? jak se ta kina lišila?

AU: no to určitě, to kino na té Rokycanové nebo co to bylo za ulici, ta Slávia ((Kino Slávia Židenice)),

LČ: hm

AU: to bylo prostě dřevěný židle a, prostě abyste si sedla, akorát si pamatuju, že kolikrát chodila ta paní a šplíchala tam nad lidi, jo, procházela tam kolem, buď to byla voňavka nebo něco, aby ten vzduch se osvěžil,

LČ: a to se dělo i jinde, nebo jenom tam.

AU: to se to se dělo aj v těch Černovicích ((pravděpodobně kino Slovan)) mám dojem. to byly kina když ste šla z kina, tak otevřeli to se tam ale dvoje nebo troje boční dveře, to sme šli třeba jako do dvora, a tadyma ven. kdežto vstup do kina byl jako hlavním vchodem. to si pamatuju, akorát, počkejte kde to bylo, myslím že v té Slávii ((Kino Slávia Židenice)), já už si to tak přesně ty kina nepamatuju kde to bylo. ale vím že co byly ty kina třeba kino skala ((Scala)) tak to bylo, tam byly jako bych řekl ne plyšový teda, ale ňáký lepší sedadla tam už to bylo hezčí. no vě- ale většinou co sme chodili na ty dřevěný. a byly to sklapovací. protože ještě vím, že sme se smáli, byl takové vtip, že kdosi přišel nějací manželé, a ten, ta manželka během toho kina porád se vrtěla, manžel jí říká, co prosím tě máš? a vona furt, mě to tlačí. a von povidá jak tě co tě může tlačit prosím tě. až rožali tam, <vona seděla na nesklopené židli, na té hraně.> tak sme si z toho dělali legraci. <jak může> ((smích)) no když to vezmete, tak přindete pozdě do kina, tak vás uvaděči uváděli s baterkou, že, a protlačovala ste se, no a to si člověk nevšiml, že se to sklápí. tak hleděl sem, páč lidi už pšššt, ticho, sedni. hned křičeli. hodně teda co se rušilo že lidi rádi jedli. a já sám sem to měl rád. během filmu něco pojídat, jo?

LČ: aha

AU: to byl takové zlozvyk, ale jelikož ty papírky a to dodneška šustí porád, tak já sem to přestal kupovat, já sem si koupil třeba kilo hroznu nebo něco. a jedl sem ty hrozny. páč to nešustilo a já sem byl spokojenej a přitom sem si pochutnal. já mám hrozny hrozně rád.

LČ: a ostatní diváci také měli ve zvyku konzumovat nebo jíst?

AU: no měli, to jako kolem vás to šustilo, to jako, ale zase když někdo zašustil, druzí ho vokřikli.

LČ: hm

AU: takže tam byly, takový to vyrušování bylo zkrajů dost...

LČ: a kupovali si to lidi jako předem někde, nebo v kině.

AU: ano tam byly em já si pamatuju, ještě že ste to řekla, myslím v tom kině skala ((Scala)) nebo někde byly takový bych řekl, takový stánky maličký, ne stánky, tam prodávali, takové pult, za tím byla paní nějaká a měla tam různý bonbóny.

LČ: hm

AU: to si lidi kupovali předtím. no, já když sem měl hlad, tak sem měl takový voříšky v tom cukru obalený. proto su <taky bez zubů dneska.>

LČ: a třeba nápoje taky se tam prodávaly? na- nápoje.

AU: nápoje jo, sodovky, pití takový, ano. ale jestli víno a takový, to nevim, to možná, ojediněle někde ale nepamatuju si.

LČ: hm

AU: já sem vo alkohol neměl zájem.

LČ: ale tak třeba ňáké limonády nebo...

AU: limonády určitě. tam byly sodovky a různý druhy takový, no prostě někdo se napil předtím, že, protože tam byly všude byly toalety, dalo se aj během představení odskočit, když bylo potřeba, přesto že to teda lidi dělali málo, protože rušili. já sem měl nejradši vždycky takový uprostřed toho někde, jo, já sem si obyčejně vždycky říkal takovou dvanáctou až patnáctou řadu, doprostřed někde. tak pokud to bylo možný, tak mě tam paní dávala. ačkoliv jedna paní byla chytrá, vona říkávala, když přinde ňáké mládenec nebo slečna sám, tak já právě se snažím ten druhé lístek prodat tomu druhýmu. přišel třeba mládenec, tak vona j- jeden lístek dala bokem, až přišla sama slečna tak jí ho dala.

LČ: ((smích))

AU: prostě seznamovala takhle jako lidi, jo. no je to, je to dobrej nápad tady toto, že.

LČ: a třeba reagovali diváci nějak na na film? jako když [se promítal.]

AU: [a jó,] a velice, aj my, dokonce nás jednou vyvedli <z kina.> jak sme se smáli. <my sme,> no prostě jako děcka jako mladí, no, partya nás byla, já už to nepamatuju kdo všecko, ale teď tam něco dávali, tak ste se smála. a lidi se začali smát, tak sme se přidali. smáli sme se tak, že nám <vynadali.> a mám dojem, že nás vyvedli. teď si nejsu jistej kde to bylo, ale v nějakým tým obyčejným kině. a lidi jó, lidi na to reagovali hodně, na film. no proto vlastně tam člověk, dneska bych tam šel jedině proto abych viděl, abych ten film prožíval, že.

LČ: takže ste se smáli, nebo...

AU: smáli.

LČ: a třeba ňáké nadávání, nebo...

AU: né, to né, to sme nikdy nenadávali nikomu.

LČ: a myslíte si, že se... nebo vzpomněl by ste si, jestli se někdy po filmu, nebo během filmu tleskalo?

AU: to hodně, to se stávalo. bylo něco moc pěknýho, no tak se zatleskalo, jak po koncertě. samozřejmě ne dlouho, protože to, kdybyste ten film rušila, tak jako my tím smíchem, a tím povykováním, tak rušíte druhý lidi. protože nepřinde tam každé veselé. že. příde si prožít třeba ten film,

LČ: a to se stávalo běžně u nějakých normálních filmů nebo si vzpomenete konkrétně u jakého.

AU: no to byly nějaké veselohry nebo něco takového. buďto to bylo se šaplinem ((Charlie Chaplin)), nebo em takový ty blbosti, nebo já sem měl nejradši filmy, to byl Laurel a Hardy. ti dva američtí komici. ti jak hráli, tak ((smích)) to kdyby dneska dávali někde v kině možná že bych aj šel. tak lístek do ňákejch třiceti korun, víc bych za to nedal. protože vono už je to přece jenom, ty obleky a to všechno prostředí starý, už to není takový co by člověka dojalo. ale ze sympatie bych tak šel, jako.

LČ: a potkával ste v kině teda svoje kamarády, nebo, ste říkal, že ste chodil sám, ale teďka ste říkal že ste tam byli jako skupina, nebo

AU: tam se dycky ňáká, tam chodilo hodně mladéch.

LČ: hm

AU: zvlášť do té Slávie ((Kino Slávia Židenice)) tady, dolů. do té blechárny. já sem říkal tak tam sem dycky narazil na nějaký ty známý.

LČ: a potom ste si třeba cestou domů povídali o filmu, nebo...

AU: no to, nó, tak když sme si vo něčem povídali, tak se vybíraly ty okamžiky, kdy ten, em něco provedl, prostě komickýho, jo, to sme se ještě smáli dodatečně. ovšem to už bylo zadarmo.

LČ: ((smích))

AU: takový.

LČ: a jako chodili ste na večerní nebo odpolední představení, nebo kdy vlastně.

AU: no na večerní taky sme někdy se propašovali, ale už si nepamatuju na co, no ale spíš sme chodívali tak o čtyrech hodinách nebo jak kdy to bylo. k večeru, kdy se měla mládež, ovšem mládež přístup ale em na film aj, že, když byl ňáké vážné film, tak ste neměla vůbec přístup mládeži do osumnácti nebo do kolika zakázáno.

LČ: a snažili ste se to ňák třeba porušovat? tohle?

AU: no snažili sme se to někdy, třeba když přišlo to ze Švédska nebo co, to Mlčení nebo co to bylo, že, my sme si mysleli bůh ví co to bude, když dneska se na to podíváte, tak sou to <běžný> běžný scény ze života. nó tam když dneska bude něco zakázanýho, tak tím víc to láká. člověk si myslí, tam něco bude, co tam bude, co tam může být. a ste plný očekávání a dete z kina a řeknete si, taková kravina, stálo to za to? podle, vono záleží co, vo co člověk má zájem. já sem měl, já hlavně veselohry, to bylo moje, takže já abych se cpal někde speciálně na nějaký ty filmy pro dospělý, to mně bylo jedno. sem povidal až dorostu, tak stejně to budou hrát. tak nic mně neuteče. a ono opravdu mně nic neuteklo.

LČ: a když ste si teda, když se podiváme konkrétně už na ty filmy třeba, tak jak ste si vybíral ty konkrétní snímky na které půjdete do kina.

AU: no to byly plakáty. plakáty byly různý a upoutávky takový, no hlavně z plakátů. a teď sem potřeboval zjistit, co tam je třeba napsaný, třeba je to životopisné film ňáké, že, já nevim. třeba vo Smetanovi nebo tak něco takovýho. to bylo vážnější, tak to už bývalo takový, většinou na veselohry. jak tam byl Laurel a Hardy, nebo em ten em ty dva, jak se voni menovali, už sem to měl na jazyku. ten vysoké a nižší jestli si pamatujete, nevíte? ((Pat a Patachon)) dva, no to byly takový asi tři skupiny, nebo tři možnosti těch herců. šaplin ((Charlie Chaplin)) Laurel a Hardy byli první, potom byl šaplin ((Charlie Chaplin)) anebo, teď si nevim, jeden byl vysokej a druhé malé. a momentálně mně to uvízlo. ((Pat a Patachon))

LČ: a vybíral ste si teda podle teda podle právě těch svých oblíbených herců, jak říkáte.

AU: jedině podle herců.

LČ: a na které filmy ste s nima si třeba vzpomenete jestli...

AU: no, vzpomínám si na to, Laurel a Hardy třeba to bylo, voni byli třeba na moři nebo v Africe, a různý takový ty, jo, a během toho, nebo tam byli indiáni útočili, voni třeba Angličani tam měli ňákou pevnost nebo něco, nebo ta cizinecká legie, že, to bylo taky, Laurel a Hardy v cizinecký legii. no, voni tam převlečení, to víte. teď vidíte tam tu figurku, a von ještě je to tak legračně do, a ( ) nás, tak vás to rozesměje, no, a, no a, nebo toho Čapajeva ((Čapaje)), to byl, to byl teda ten politickej film, to sme my tenk- tehdy nechápali co to je. ale nám klukům to bylo jedno, hlavně když se střílelo, jo, a dneska to nenávidím ty filmy, kdy zabíjení takový, anebo, to, to bylo, no, třeba tam jel na koni nebo na nějaké ten, bych řekl já nevim jak ho nazvat, no, a von tam zapadl třeba do bahna, anebo do, šel pěšky, padl tam do bahna jako sou ty slatě, takový třeba na hranicích tam, jak to bylo tenkrát u Šumavy jak pro- pře- to byl, a tam najednou von zjistil že zapadá do bahna. a čím víc se snažil vyprostit, tím víc tam zapadal než se zadusil. no. to by- to byly takový trochu drastický až, ale...

LČ: a co se vám na tom vlastně teda líbilo na těch na těch em na těch veselohrách.

AU: no, tam sem měl rád ty, různý ty, takový ty em gagy, nebo gegy nebo jak tomu říkají. von de, třeba zakopne, a třeba se něčeho chytne teď to utrhne, jo, no takový ty mimořádný situace legrační. to máte aj dneska když půjde někdo, zakopne a nic se nestane tak se budete usmívat. ((smích)) dívat se na něj co von dělá. dneska máte taky kolikrát komický situace, ale víc je těch dramatickejch.

LČ: a bylo pro vás třeba důležité, viděl ste ňáký barevný film?

AU: em první můj barevné film byl německé, a tam hrála em marika rok ((Marika Rökk)) nebo jak se to, to bylo, to byl první, ale ty barvy byly ještě dost ubohý. to jestli to byl ten (easkor), nebo co to bylo, to si nepamatuju. to byl můj první barevné film. marika rek ((Marika Rökk)) tam hrála, to si pamatuju.

LČ: a kdy to bylo, nevíte?

AU: to už si nepamatuju. to bylo hodně dlouho. no hodně dlouho odedneška, ale tehdy to bylo zase později, až už sem byl, ale to opravdu nevim, no. mohlo to být tak někde v patnácti letech? nebo tak nějak.

LČ: a em nebylo pro vás třeba tak důležité, jestli je film barevný nebo černobílý, že byste to bral jako ňákou lepší.

AU: barva byla lepší, ale tehdy toho bylo tak málo, že sme na to vůbec nereflektoval. mně to bylo jedno, hlavně když bylo kino a byla legrace.

LČ: a potom

AU: no, pokračujte.

LČ: jestli zvukový film jak ste vlastně vnímal ten přechod z němých filmů na zvukové.

AU: no to bylo dobrý. to bylo něco.

LČ: a co

AU: no já vím, že sme jednou, byla tam moja babička, dej jí pán bůh nebe, a tak sme šli do kina, tak myslím za tři koruny nebo za dvě. no a voni tam ukazovali ty, to bylo, nevím jestli ve filmu nebo před filmem jak byly ty em takový předehrávky, žurnály nebo jak tomu říkali, tak tam měli koně, utíkali koně, najednou ty koně skočili, jo, a ta babička <začala křičet.> ono to bylo tak, byla blízko té plachty, a teď ty koně skočili, vona se polekala, že skočíjou na ně. <tak> ((smích)) to sme se tomu museli smát.

LČ: a vzpomínáte si teda jak vlastně se to změnilo od těch němých filmů na ta, na ten na ten zvukový film?

AU: no hodně, no hodně se to změnilo. ačkoliv už si nedovedu představit kterej byl barevné film potom. já si vzpomínám na ten první, kdy to jako začalo, ale už další potom, některý filmy byly jenom barevný, no ale...

LČ: a ten a ten zvuk vlastně, byl, chodil ste někdy na němé filmy?

AU: no byl, mně to bylo jedno, jestli byly němé nebo zvukové. hlavně když tam byla legrace. to bylo moje, legrace. a to je dodneška. kde je legrace, tam chcu být.

LČ: a takže si vzpomínáte vlastně jak to vy- vypadalo v kinech když eště se promítala promítaly němé filmy, jestli se k tomu hrála ňáká hudba?

AU: to už si nevzpomínám. ale něco tam muselo určitě být, protože v tom kině by bylo, mimo občanů teda, by tam bylo ticho. to už si nevzpomenu, to...

LČ: a hrálo pro vás roli třeba to v jaké zemi ten film vznikl, jestli byl...

AU: ne, ne, protože já sem už věděl že ten, ti komici, Pat a Patachon se menujou ti dva. ten dlouhej a ten malej. Pat a Patachon. to byli tři moji oblíbení ti, jo, ty Laurel a Hardy, šaplin ((Charlie Chpalin)) a Pat a Patachon. ti jak někde byli, tak mně nezáleželo ani jak se ten film menuje, věděl sem že bude legrace.

LČ: a takže co

AU: a myslím že, myslím že tam nějaká hudba hrála, mám dojem.

LČ: a co pro vás teda dělalo ten film dobrým. říkal ste hlavně teda ta zábava.

AU: no pobavili sme se. protože jinak byla bída, byla ste napolo hladná pořád, že, teď dete do školy, tam máte učení, kolikrát vám to někdy nesedlo, že, no a teď pořád ste myslela na jídlo. ačkoliv tehdy to bylo lepší jako dneska, protože my sme dostávali, já se čítám mezi ty chudší, nás tam bylo asi pět ve třídě, to sme postupovali porád. tak sme dostávali hodně věci zadarmo. každé den mlíko tam chodilo nějaký, já sem měl tu výhodu, těch mlík tam chodilo myslím šest do třídy. a mám dojem, že to nebyly půllitry, že to byly třetinkový lahve, jo, a já že sem se o to staral, tak sem měl každé den, a měl sem notýsek a tam sem měl napsanejch těch šest nebo sedum lidí, a to sem střídal aby to bylo spravedlivý.

LČ: hm

AU: anebo obědy nám dávali někdy. a to zas sme měli známý, že sem přišel do školy hladné, a když byla svačina, tak sem se díval kdo třeba má chleba, tak se třeba ho poprosila nebo sem říkal vždycky, dej ptáčku do zobáčku. no byli tam někeří kluci ale řekl bych z devadesáti procent že vám dal každé. že sme se tak dělili. byl tam třeba ňáké Pospíchal, ten měl přísnýho otce a von byl železničář, a ten teda dycky mi dal kousek chleba namazanýho něčím, a von říkal ale ty mně dáš zase z oběda ukousnout, jo? sme dostali třeba zelí, chleba, a ten, bylo to jako celek to bylo tak jako velký. a když to přišlo, tak von už ani sem ho nemusel volat, von přišel, tak mně dej. já sem ho vzal do ruky ten tak si ukousni. von by mně byl ukousl celou ruku. no ale já sem neřikal nic, protože von mně zas dal chleba. tak sme tak sme tu bídu přetloukali, no.

LČ: a stalo se někdy, že byste šel třeba na ňáký film víckrát?

AU: jo, když to bylo pěkný, tak sme po čase šli zas.

LČ: a jaké jiné druhy zábavy kromě kina ste vlastně teda měl eště.

AU: no, to bylo ten řekl bych dneska trampink, ale my sme chodili do toho lesa, to bylo taková partya kluků, že, tam sme spávali aj v je- aj v jeskyni jednou si pamatuju, že jak to působilo, zahrabaní v listí, no a ty zvuky, to byste nevěřila co jaký je, myslíte si, že je ticho v lese v noci, jestli ste to nezkusila tak...

LČ: to já znám.

AU: to je nádhera. ale s tak to bylo teda strašidelný trochu, že, protože nejsou tady vlci, žádná divoká zvěř, ale přece jenom člověk, tam to zahoukalo, tam to zašustilo, tam něco zapraská, tak člověk byl kolikrát takhle až skoro vyděšené. ale zvykli sme si na to, bylo to pěkný, byli sme v přírodě. a vlastně sme dýchali zdravé vzduch, když už to tak řeknu.

LČ: a třeba jiné věci jako čtení nebo divadlo, nebo...

AU: rád rád sem četl, ale neměl sem rád Rodokapsy třeba. to byly takový časopisy, tam byla jedna paní, vona měla vobchůdek, menovala se Široká. a vona papírnictví takový měla. a když ste měla třeba ten Rodokaps, tak ste jí ho přečtené, donesla ste jí ho, dala jí ho, a vona vám dala nové, a vy ste dala třeba korunu. nebo něco za to, jo, za to přečtení. a tak vona pořád měla no- se to obměňovalo, čili tím si přivydělávala ty korunky, jo? no ale stálo to za to, aby sme to potom když sme zas nám třeba líbilo něco třeba ( ) sme si koupili, na jako na mlsání. to bylo levný. anebo sme aj zbytečně utratili třeba za ty blechy, že. no. to víte, jako kluci, no, kluci sou bych řekl všude stejní.

LČ: a třeba em ňáké tancování nebo sportování?

AU: ne já sem nerad tancoval. já sem se styděl dost víte? mně to em ne to. co se mi líbilo hudba. jak chodili po Židenicích ti šumaři, jo, takoví, dneska by to bylo, no jako šumaři tak voni si přivydělávali. byli to lidi em vodněkud z ňákejch těch chudších krajů, někdy aj Slováci možná, a tady hráli na trubku nebo na housle a takový. někteří chodili po domech, to sem měl rád když přišli na dvůr a začali na dvoře hrát. a to byl to hodně bylo v té době když ty rakvický děti se utopili. jestli vo tom, jestli to znáte ten případ. to jela škola na výlet, a u Novéch Mlýnů tam, tam je ta řeka Dyje, je široká, a tam voni se potřebovali dostat na druhou stranu, a tam byl vor, převozní, tak voni najeli aj s konima a s těma dětima na vor. a vono se to převrátilo v té řece. hromada, myslím třicet dětí se utopilo nebo něco. přestavte si, co to mohlo být. dneska když se na to dívá, tak si řeknu, to byl blbec ten převorník, pře- převozník, <převor-> a blbec byl aj učitel. jak takovej člověk může učit děti, když ho nenapadne, když se zvířatama na vor. když ty zvířata zdivočíjou, něčeho se leknou, tak s- děcka popadaj do vody. některý zachránili, ale to bylo strašný. voni dou na výlet a pozbydou život na to, na to když dneska myslím, tak je mně až zle. mně už dneska dělá všecko zle všecko možný, jak třeba v televizi hlásili sedumnáctiletá holka v nemocnici zemřela. nevíjou ňák, ale dostalo se ji hodně draslíku nebo těch do toho, no. všecko. já už ne- nesnáším v mým věku tady to umírání. a ne- nejhorší je to děti. když někdo, někteří rodiče trestají dítě, a zabijou ho, já bych ty rodiče zabíjel, kdybych k tomu měl tu příležitost. bohužel, taková je doba. dneska je doba brutální, no.

LČ: a bavil vás třeba rozhlas v té době?

AU: v té době rozhlas sem neposlouchal, my sme totiž neměli ani rádio, nic.

LČ: hm

AU: a my, já sem sehnal první krystalku, a to když sme poslouchali večer třeba, tak sme leželi ne posteli dva, každej měl jedno sluchátko u ucha. to když ste poslouchala sama, ty uchátka em sluchátka dala na uši, tak ráno ste je nemohla voni vod nich bolely uši. no, a potom když sem pracoval v té Zbrojovce jako, to už sem byl po vyučení, jo, tak sem chodíval si přivydělávat, můj bratr, byl stavařem, dej mu bán bůh nebe, a von tady u jedné firmy pracoval poblíž Zbrojovky. tam řezali desky prostě, a zbijeli bedny na víno. když se přepravovalo víno tak aby to bylo v těch bednách. tak von povidal, poď ke mně, tam s nama. tak sem tam chodil. v noci sem ďál třeba em ve Zbrojovce, a ve dne sem šel dopoledne třeba pomáhat jim tam, řezat, zbíjet ty bedny. no, a co sem to chtěl, ještě sem chtěl něco k tomu dodat, myslim ne? no takže tak sem ďál prostě pro život, ten život. kde se dalo šustnout, kde bych někomu pomohl a něco to neslo, tam sem tam ste mě mohla najít.

LČ: a když si vzpomenete teda ještě na ta kina, lišil se třeba i přístup zaměstnanců krom toho interiéru, k tomu ste už něco říkal vlastně, jak se ta kina lišila jedna od druhého třeba i právě tím, co co tam bylo k dispozici,

AU: no, vesměs na tu, na tý zaměstnance si nemůžu stěžovat. protože když ste přišla pozdě tak ste, někde pouštěli, ale někde ne, musela ste počkat až bylo po žurnále. se rožlo, a lidi obsadili zase svoje místa. jinak to byly většinou ženy. ne- nevzpomínám si, že by někde byl muž uvaděč. to byly uvaděčky takzvaný, že, no a vona měla baterku v ruce a když někde vás zavedla třeba bokem a říkala posaďte se tady až rožnou, no. a slušný, ne- nemůžu nemám vzpomínku, že bysme se dostali do křížku nebo něco, já sem si potom uvědomoval, že když sem byl trošku v řadě třeba patnáct, tak sem si bral na kraju. protože já sem měl přístup a kdykoliv sem mohl odejít. hned a nemusel sem se jako dohadovat s lidima. někomu to bylo nepříjemný, když ste se protlačovala. vony ty řady byly dost těsný, ty lidi museli vstávat, a když máte třikrát čtyřikrát během toho vstát, tak vás to otravuje, že. no, na ty zaměstnance si ne- nestěžuju vůbec.

LČ: a takže si nemyslíte, že by se to nějak lišilo, že by v těch obyčejnějších kinech by byli jako jiní než v těch...

AU: ne

LČ: luxusnějších.
AU: ne. myslím si že, no, mně to nepřipadalo. já sem se totiž ani moc vo to nestaral, protože, já sem přišel, a když sem přišel pozdě, tak sem počkal po žurnále a místo sem si našel. protože na lístku byly čísla řady a sedadla, že, tak to nebyl problém kdo byl trošíčku jako, <vychodil školu a uměl číst,> tak si přečetl kde má sedět.

LČ: a z čeho se skládal teda ten program. vy ste mluvil, že byly nějak ty žurnály, a...

AU: no to ste přišla a začala hrát hudba z krajů v tu dobu kdy měli začít, někdy se to vo nějakou minutku třeba jako zpozdilo, což nám nevadilo, protože někdo doběhl na poslední chvilu, že, no za a potom ukazovali reklamy, tak jako dneska. jenže tehdy mně ta reklama nevadila, a dneska bych to rozbil, tu televizi, když to vidim. hlavně Nova a Prima. to sou televize, který bych zrušil. protože ty otravujou lidi jenom. díváte se na film, a během toho filmu třeba třikrát vám to přerušíjou reklamama. a ty stejný. no to je přece nes- nesmysle to, já se dívám na film, já jednu tu, jednu tu přestávku bych bral třeba, protože někdo potřebuje během, film, to je třeba půl druhé hodiny, potřebuje jít na vé cé ((WC)). nebo někdo nevydrží, má rád třeba to kafe si udělat k tomu nebo tak, takže tu jednu přestávku bych ještě bral, ale když to máte každou půlhodinu anebo š- tři během filmu, to je moc.

LČ: a jaké byly teda ty reklamy tehdy.

AU: no, tehdy reklamy nám byly vzácný. protože já si vzpomínám když začala televize, tak sme se dívali aj i na Vídeň třeba, jo? já sem tenkrát bydlel v Řečkovicích, tak sem si udělal takové, no takovou anténku sám, abych chytl Vídeň. Vídeň sem chytal přes rádio, protože já už sem si rádio tehdy po- sem byl ženatej, tak sem si tehdy pořídil, no a to sem si dal na vokno, a když letělo letadlo, tak vono to blikalo světlo, jo, povidám, zas letí letadlo. přeletělo, a tak sem si ladil, ruku sem měl na rádiu a chytal sem zvuk. jak ten vídeňskej nebo, takže my sme si chytali reklamy aj, byli sme zvědaví na ně. třeba v té Vídni. no dneska už není tomu, no, ale když něco začne, tak vás to vždycky zajímá.

LČ: ale ty reklamy v těch kinech, to byly jaké reklamy.

AU: no to bylo, podle mě to bylo měli ňáký diapozitivy skleněný nebo něco, to tam dali do aparátu nebo tam se to přehazovalo. třeba (palaba), nebo něco na baterky, jo, tam bylo něco, vám doporučovali různý zboží a takový. no a to trvalo chvilku a pak začal žurnál. a ten žurnál já si, ty žurnály si hodně pamatuju za Německa. jak německý vojsko vítězí, jak ustupují do předem připravených pozic. jo, to sme se vždycky smáli. ukazovali z války. a hlavně ze so- hlavně ze Sovětského svazu jak tam v tom bahně a v tom ty auta jezdí a von byl prostě čím víc se snažil projet, tím víc zapadal. a vojáci vod blata všecko jak to tam tlačili. no, to vám řeknu. utrpení. no ale kdo je tam zval.

LČ: a to ste chodil rád na ty týdeníky? nebo...

AU: ty týdeníky mě bavily, protože to byl třeba týdeník číslo ten, a to se, no některý neměly to kina všecky stejný, to si asi propůjčovávaly, a to trvalo tak myslím jestli deset minut, bylo to takové, prostě než se ti lidi uklidníjou a než se začne promítat hlavní film. tak to byl takovej a bylo to dobrý, to byly takový ukázky ze světa, jako bych řekl dneska Televizní noviny. jo, no Televizní noviny před rokem nebo před dvěma byly mnohem zajímavější. dneska je, nechci se k tomu vůbec vyjadřovat.

LČ: a krom toho týdeníku byly tam i třeba ňáké krátké filmy nebo?

AU: em nevim určitě, ale možná že tam bylo někdy, něco. ňáká ukázka z ňákého filmu nebo tak. ale to opravdu nemůžu stoprocentně říct.

LČ: a třeba přestávky byly? během představení?

AU: přestávky? myslím že nebyly. já si to- nevzpomněl, to nebylo jako v divadle. nebo když ste em nevim. to vám nedovedu říct, že by byla přestávka a pak se pokračovalo. to už bych lhal.

LČ: a em tak jak ste ještě zmínil ty, ty německé týdeníky, jak na to lidé reagovali, když to najednou teda ukazovalo vlastně tu, tu válku, jak se to [změnilo.]

AU: [jak reagovali.] no, jak lidi. mo- moc když to bylo za Německa, tak ste nemohla moc reagovat. musela ste přežít všecko prostě, no. když ste zareagovala, tak se mohlo stát, že vás vyvedli, a už ste se nevrátila. do kina.

LČ: byl ste...

AU: protože tady, no, vy ste mladá, vy ste neprožila válku, Německo. buďte šťastná. sem, stačilo, nechcu říct, ňákou poznámku, nějakou nevhodnou, někdo vás slyšel, udal vás a už ste jela. už ste se ztratila.

LČ: a byl ste někdy přítomný, že by někdo měl promítačku v domácnosti?

AU: no já sem, jo promítačku.

LČ: že by někdo promítal doma filmy v té době.

AU: to si nepamatuju.

LČ: hm

AU: to si nepamatuju. já sám sem potom měl, sem si promítal osmimilimetrový filmy, to už sem začal fotografovat a takový, ale že by někdo promítal, ne. nevím.

LČ: a když se teda zaměříme konkrétně na to Německo, tak jak vlastně na vás působily ty změny za protektorátu, když se začalo platit ty předpisy.

AU: cizí měny?

LČ: změny vůbec.

AU: jo změny.

LČ: změny za protektorátu. tak třeba ta jazyková otázka, že byly třeba titulky v němčině,

AU: učili nás němčině taky ve škole, z toho sme si dělali legraci, bohužel kdybych měl rozum co mám dneska, tak bych se byl učil. protože jak se říká, kolik řečí znáš, tolikrát si člověkem. a je to dobře, no vono v budoucnosti bude angličtina, vono voni říkali že bude pět řečí hlavních. anglicky, německy, španělsky a ještě ještě ňáký. asi pět řečí má být, no. ale chybu dělá ten, kdo se neučí. my sme si vždycky furt říkali, dej hlavu pod necky a naučíš se německy. jako hloupý děcka, no. dneska, dneska mám vnučky a byl bych rád, kdyby se učily tu angličtinu. protože je to budoucnost asi světa. než teda svět se zničí sám.

LČ: a v té době vám to nějak vadilo, že třeba ta němčina byla i v názvech na na nárožích, v reklamách, v titulcích,

AU: no, vadilo, vadilo nám to tím, že vám to nahánělo strach. když ste přišla a najednou vidíte bekantmachmund ((Bekanntmachung)) vyhláška, jo, tolik a tolik bylo popravenéch, tolik a tolik. to mi vadilo, já su dost citlivé tady na toto všecko. že by člověk měl být člověkem, a být jeden s druhém, ať je to Turek, Habešan nebo ten, zažil sem tady takovou krásnou věc, nedávno dávali v televizi film, a v tom právě bojovali Němci a teď em s našima. a najednou byly Vánoce, a oni o těch Vánocích se tak spřátelili, že se ti Němci s nama skamarádili. přišli prostě do zákopu k nám, a tam se bavili, že, a po Vánocích zase se vrátili, anebo když měli, když je mělo střílet dělostřelectvo, tak Němci říkali poďte k nám do zákopu, budou budeme budou ostřelovat tamty a ty, jo, anebo naoplátku zase naši zvali Němce, a to se mně líbilo, že voni místo aby se vraždili lidi který se v životě neviděli, člověk měl doma děti a mají se vraždit. proč já bych měl třeba zabíjet vašeho otce. my se vůbec neznáme. a voni se sešli, podali si ruce spolu prožili Vánoce, no a pak to, to se mi líbilo dvakrát. jednou ve filmu bylo taky naši byli v zákopech, a najednou byly Vánoce, a voni slyšeli em koledy hrát. Němci hráli koledy. no a naši se divili jak je to možný, a vono to bylo tak, ty Němci hráli koledy proto, aby byl hluk, jo, o Vánocích řeknu proč hrají, ale tím byl velké hluk a voni přemísťovali tanky.

LČ: hm

AU: přibližovali k tomu, během toho, víte to sou takový, příde na všecko, ale já mám, já sem říkal, já kdybych byl na vojně, měl nepřítele, tak mu dám znamení nějaký že se nemusíme podáme si ruky, posedíme povykládáme, vyměníme si adresy a ne abysme se zabíjeli. dyť sme přece lidi, ne? sme ( ) nějaký. já nenávidím zabíjení. já kromě řekněme komára nebo to, já nezabiju nic.

LČ: a tak

AU: všecko je to boží stvoření.

LČ: a ty německé týdeníky, to přece teda byla ale propaganda, ne?

AU: byla to propaganda. my sme to tak brali jako propagandu. protože sme, sem vám to říkal zkrajů, sme se smáli tomu ustu- em přemístili sme se do předem připravených pozic, jo, no voni když prohrávali, tak si vykopali zákopy a ne- a nebo se stahovali, a měli předem připravený pozice. tak se přemístili. kdo tomu, kdo to nepochopil, tak si myslel, že zas třeba něco vyhráli nebo tak. bohužel, tehdy Němci měli velkou moc.

LČ: takže vy ste znali jakoby ty zprávy z fronty třeba z jako správně, a tak ty týdeníky...

AU: no, něco ste slyšela z rádia, protože se poslouchal Londýn, něco se vykládalo třeba buď v hospodě anebo někde, mezi lidima se to. a teďka to dáte dohromady a učiníte si sám ten.

LČ: no.

AU: a to z- to byla vina Anglie a Francie, tady že se k nám nepřidali hned. domluvili si tu ten Mnichov a tu schůzku tam, ten runciman ((Walter Runciman)) a daladiér ((Édouard Daladier)), a ti, z nich sme si dělali taky srandu, z deštníkem, a. bohužel, politika je taková.

LČ: a chodil ste v té době do kina méně nebo více, nebo stejně.

AU: ne, to bylo v té době, kdy sem chodil jako stejně do kina. ne teda často, ale jak se prostě vyskytla nějaká příležitost, že něco bude hrát zajímavýho, buď dobrodružný, jo, ale povidám, nelibily se mi Rodokapsy, jak sme mluvili vo té paní Široké, protože tam byly samý kovbojky. a kovboji mě moc netahli. mě tahly letecký filmy, jo, bitvy letecký a takový. to mám, no, nakonec se mně podařilo aj na vojně sem se k nim dostal, k letectvu. a to mě baví dodneška.

LČ: a v té době ste si chodil už na jiné filmy, ne už na ty veselohry? chodil ste na něco jiného za Německa?

AU: no moc, moc vážný tenkrát mě, mě to, sem moc nezajímal. já sem se o děvčata moc nezajímal, protože sem tancovat nechodil, měl sem rád teda muziku, to když někde sem šel třeba kolem hospody a voni tam hráli nebo něco, jak když v těch Židenicích tam byli nějací bratři brněnští, voni tam hráli dycky, alkazar ((Alcazar)), jo, vo Španělsku a takový, tak sem tam dycky postál třeba půl hodiny, poslouchal jak hrají. ale hudbu hudbu mám rád dodneška ale...

LČ: a na jaké filmy ste teda chodil za toho Německa.

AU: za to za to, no, to vám říkám ty veselohry.

LČ: pořád, jo?

AU: no všeli- jak byly samozřejmě za toho Německa mám dojem, že byly americký sem moc nechodily, to už si nedovedu představit jak jaké jak byl ten přesun těch filmů v té době politické. já sem se tak dvakrát vo politiku nezajímal vůbec nevím jak

LČ: jak se teda změnilo to chování diváků v kině, když ste říkal, že si nikdo nemohl nic dovolit.

AU: byli lidi, nemě- nesmělo se prostě povykovat. jinak bylo nebezpečí, že se kino zavře a li- lidi pudou dom. dělalo se třeba to, že si koupili kýchací prášek. koupili si lístek na balkoně, a během těch deníků votevřeli krabičku a sypali to dolů.

LČ: hm

AU: aby lidi kýchali a kýchali. prostě aby se ten, samozřejmě to někteří lidi rušilo, no ale, lepší je do ničeho se neplést, jo

LČ: a ten kýchací prášek jako po- aby lidi kýchali přes ten týdeník právě.

AU: no právě, to se dělalo, aby kýchali během toho týdeníku, že, aby se to rušilo. protože to bylo...

LČ: to byly provokace teda.

AU: to byla provokace taková.

LČ: ale to za to hrozily nějaké postihy, ne? nebo...

AU: no pokud by ho chytli tak ano. ale já nevim že by někoho takhle chytli, že by byla nějaká vostuda, že by se rožlo a třeba tamtoho vyvedeme.

LČ: hm

AU: nepamatuju si. no lidi no víte, lidi byli proti někteří, někteří souhlasili, to vidíte co je dneska za lidi. vemte si jenom politický strany, jak je to znesvářený všechno.

LČ: a vzpomněl byste si, jak na první návštěvu třeba po osvobození, jestli to bylo zase úplně jinou atmosféru? jestli ste byl v kině nějak po osvobození a jak se to změnilo.

AU: po osvobození to už si nedovedu, nedovedu moc představit. dokonce mám dojem, jestli vůbec sem byl v kině někdy po osvobození. protože to už sem byl starší trošku, tak už mě to tak. já mezi tím, jo, jak sem em říkal že sem dělal v noci třeba ve Zbrojovce a ve dne sem šel řezat to dřevo anebo stloukat ty bedny, tak já sem si tam přivydělal nějaký ty peníze a tam jednou přišla řeč na rádia, a tam byl, tam byla ňáká v Židenicích firma (irontenta.)

LČ: ano.

AU: iro- a nějak ten vedo- ten vedoucí nebo ten co tam to řídil, tak přišla řeč na rádia a já povidám, já žádný nemám. von povidá, ty nemáš rádio? já ti seženu. no a že má známýho toho ředitele z té fabriky, a taky jo, tak mně to domluvili a tak sem koupil rádio čtyřlampovku Supert to byl, když sem to donesl dom, to bylo slávy. já sem se vlastně staral porád celej život, já su takové rodinné typ. dom, všecko dom aby bylo. matka žehlila dřevěnou žehličkou, simůlin ((simulink)), to dřevěný uhlí. hlavu zavázanou, protože ju bolela, ale jak, jestli znáte co to je ten plyn z toho uhlí, jo, kysličník uhelnaté. to musela dýchat. no tak já sem potom když sem byl v učení, tak sem koupil elektrickou žehličku jí.

LČ: hm

AU: tehdy tam byl ňáké, no za sto dvacet korun ňáké. bylo to peněz dost, no ale našetřil sem na to, to bylo víte radosti, a vona byla zase dost těžká, ale už mohla žehlit elektrikou. protože mně šlo vo její zdraví. no a nebylo rádio. otec málo vydělal, že, a tak sem to rádio koupil, no. a tak to de se vším.

LČ: já vám teď eště

AU: byl potřeba vysavač, zas já. no. jako bych řekl že ta domácnost em nebo to leží na mně, no.

LČ: a když vám teď ukážu tady seznam filmů, jenom jestli byste si vzpomněl na některé z nich nebo jestli se vám k nim něco vybaví. (.) jestli některé z nich vlastně patřily třeba k vašim oblíbeným jestli ste je vůbec viděl.

AU: no Lelíček ve službách šerloka holmese helmse ((Lelíček ve službách Sherlocka Holmese)), jo, mám dojem to sem viděl, ale mám dojem jestli že sem to viděl v televizi dokonce to hrají aj.

LČ: to jo, ale v té

AU: Pobočník Jeho Výsosti to sme viděli, ale to už si nevzpomenu. Mata Hari. to Mata Hari to bylo, to byla vyzvědačka, vona, jestli vo ní znáte bližší, vona přišla třeba zpívala, a tady měla korále. a ty korále měly různý sem tam barvy. to byla špiónka, oni si podávali jako, jestli znáte morzeovku.

LČ: hm

AU: tak to byly ty korále byly poskládaný tak jako, aby dávaly zprávu, než ju chytli.

LČ: a to ste viděl teda v kině to Mata Hari.

AU: tu Mata Hari si nepamatuju, ale znám to, někde sem to viděl. ale už nevím jestli, Tři muži ve sněhu, to nevim, Svět patří nám, to sem viděl Voskovec a Werich ((Jiří Voskovec a Jan Werich)), to určitě, aj v, ale to myslím v televizi všecko.

LČ: aha

AU: Sněhurka a sedum trpaslíků, taky sem. Ducháček to zařídí, no to je bezvadné film, tam hrál ten mám dojem, ten, Ducháček že to je, jestli se nepletu, jak von se menuje. Plachta ((Jindřich Plachta)), není to Plachta?

LČ: Burian ((Vlasta Burian)) tam hraje.

AU: Burian duch- tak ale, hrozně mám rád dneska Plachty ((Jindřich Plachta)). Burian, Plachta a ty. ale to Ducháček to zařídí, to se mi moc líbí, to je legrace. To byl český muzikant, to sem taky viděl, to byl, to hrál ten, nevim takovej starší pán, nevim jak se menuje. to byl jako vo tým

LČ: Korbelář ((Otomar Korbelář)).

AU: Korbelář ((Otomar Korbelář)). to dycky otoman Korbelář. ((Otomar Korbelář)) von už nežije ale. Roztomilý člověk, no pravda, to znám.

LČ: ale myslíte, že spíš z televize teda.

AU: ale už, mám dojem že z televize tady toto. Muži nestárnou, to znám určitě z televize, to sem viděl aj třikrát. to bylo, no, není to legrace, ale je to takový prostě jak ten muž si namlouvá jednu potom dceru a i vnučku. až nakonec vona mu říká, prosimvás, déte mu tu ((smích)). <nebo von si počká ještě na další.> Tanečnice, to nevím. neviděli ste Bobíka ((Neviděli jste Bobíka?)) no jistě, to se jednalo vo tým malým psíkovi, jak tam chodili podvodníci a dovezli cizího psa a říkali, to není náš Bobík, a, její o- Její oběť, (to) ne. tak mě ty filmy, to, to máte zaznamenaný, no tak.

LČ: a máte třeba ještě něco, co byste chtěl dodat k tomu, k tomu o čem sme třeba nemluvili a co se týká teda kin a toho jak ste chodil v té době za první republiky a za protektorátu do kina?

AU: no, já tady takhle sem si vypsal jenom některý ty kina kde sou, ale co bych k tomu dodával já nevim, no. my sme měli, my sme měli, my mladí sme měli svůj svět. že. nás nezajímalo, mě mě osobně zajímalo jenom buď jít na do lesa, nebo s tou partou někde žít, aby člověk prostě jak bych řekl něco si užil, jo, abych tady nežil nadarmo. anebo pracovat něco, přivydělávat si. kde se dalo přivydělat tam ste mě našla.

LČ: a pak se pobavit v kině.

AU: a zábavy, to sme měli, no se sebou hlavně s klukama. jedno vím, že sme, že sem šel za školu, jak se říká. hodně chodili kluci a em no prostě nepřišli do školy, že, a tak já sem se tak o tom přemýšlel, že jednou povidám, já to jednou zkusím. jednou sem se k tomu vodhodlal, že sme nešli do vyučování, jo, a já druhej den potom, ale já vám řeknu, dodneška mě to mrzí, protože já sem z toho nic neměl, my sme byli tam v Židenicích u židovského hřbitova tam byl plac, tam sme kopali chvilku a takový. ale já sem pořád musel myslet na školu, jo, co bude a ne už bych to nikdy neudělal. to samý bylo jako když sem byl na vojně, tak přetahovat, jo. pro- já sem měl vycházek dost, já sem měl za střelecké vodznak, a za různý ty, takže mně propadla ještě každej den hodina, vycházky, ale přetáhl sem, přetáhli sme jednou, a já sem byl nesvůj. to sme byli někde s vojákama, někde sme seděli, už nevím kde to bylo. v ňáké restauraci nebo kde. a pak sme šli po půlnoci až dom, v noci. bylo to v zimě, a najedou vidíme proti sobě ňákou já sem porád měl strach jak to dopadne. ale jelikož tam byl jeden em keré pracoval v kancelářu tam, u toho vedoucího, povidal nebojte se, já to vyžehlím. a teď vidíme proti sobě postavu ňákou, potácí se, a von to byl náš velitel.

LČ: hm

AU: opilej šel z kasáren, já nevim. no. tomu povídal, tomu všecky zapsat. já sem si povidal no teď bude. a von povidá nebojte se, druhej den nám potom povidal dobrý je to kluci, von chtěl jenom vědět, kdo ho viděl v tom stavu.

LČ: ((smích))

AU: jo, takže to bylo, von chtěl vědět, jo. to bylo dobrý. a jinak já su zvyklej radši pro pořádek. co sem má udělat, udělat. a mám klid.

LČ: tak dobře, tak já vám děkuju, [za ten rozhovor,]

AU: [no nemáte zač.] já bych vám toho nalhal víc.

LČ: ((smích))

Konec rozhovoru

Rozhovor vedla: Lenka Gorecká
Rozhovor přepsala: Blažena Stránská
Datum a místo: 30. listopadu 2010, bydliště pamětnice – Helfertova
ul., Brno

Rok narození: 1934

Bydliště do roku 1945: Bratislavská (Brno – střed)

Národnost rodičů: německá

Povolání rodičů: Matka v domácnosti, otec pracoval v plynárně, za
války byl v koncentračním táboře.

Povolání narátora: Navštěvovala obecnou školu na Příšní, dívčí
gymnázium, vyučila se soustružnicí a krátký čas toto povolání
vykonávala. Poté pracovala jako rýsovačka, přičemž studovala
průmyslovou školu. Pak pracovala v plánování v kanceláři
v Královopolské. Poté pracovala v Zetoru, kde byla nejprve
v plánování, poté dispečerkou, odtud odešla do důchodu.

[křik dětí v pozadí téměř po celou dobu záznamu]

LG: e tak já bych se vás nejprve zeptala na vaše celé méno a na rok
narození

RM: tak (.) a já sem narozena v roce devatenácet třicet štyry (.)
jedenáctýho srpna devatenáct (set) třicet štyři (.) v Brně (.) a (.)
co ještě?

LG: celé méno

RM: R. M.

LG: ee (.) e kde ste bydlela do roku štyrycet pět?

RM: e na Bratislavské třicet jedna

LG: a (.) které školy ste navštěvovala? ( )

RM: navštěvovala sem na Příčný ulici (.) obecnou (.) školu (.)
smíšenou (.) e německou (.) a (.) to sem (.) a e v roce štyřicet
štyři (.) sem e dělala zkoušky do e do německého gymnázia (.)
chodila sem do dívčího gymnázia tenkrát se to menovalo óbršůle
((Oberschule)) jo jako (.) vrchní škola nebo tak nějak... a (.) bylo
to (.) v místech kde dnes stojí nové divadlo.

LG: mhm

RM: to (je) to bylo vybombardovaný a potom... tak tam (.) sem
chodila to té... a to sem chodila asi jenom do března (.) protože
potom bylo bombardování a (.) bylo to nebezpečný, tak už sem do
školy nechodila (.) a po válce v pětaštyřicátým roce potom po válce
sem dělala zkoušky do české školy a e musela sem přejít do páté
obecné, protože sem pátou třídu neměla (.) (to) sem přecházela ze
štvrté hnedka do toho gymnázia (.) a tak to sem dělala toto a (.) v
(.) eee rok štyřicet šest (.) sem dělala zkoušky do českýho gymnázia
(.) to sem chodila e bylo to realné gymnázium na Vranovské (.) v
Husovicích (.) tam sem chodila dva roky, protože potom byl rok
štyřicet osum (.) a byla ee jako e jednotná škola (.) a my sme
museli přejít do (.) střední školy, protože sme eště neměli latinu
(.) takže ste... kdo chodil už do tercie, tak dodělal gymnázium (.)
a protože my sme končili v sekundě ten rok, tak sme přešli do (.)
střední školy se to menovalo tenkrát je to vlastně měšťanka

LG: mhm

RM: to byla vlastně měšťanka a (.) [zavrčel pes] na... ticho ((na
psa)) na e Merhautovu [štěkl pes] sem chodila (.) jo a tam sem to
dělala až do toho (.) no až do té štvrté třídy [(do)]

LG: [a e] když ste mluvila o těch e o těch zkouškách do té české
školy, to bylo co?

RM: nó hlavně čeština a počty (.) [nic víc]

LG: [a vy vy s-] vy ste do té doby mluvila (.) česky?

RM: ne ne, já sem se naučila česky až o prázdninách

LM: o prázdninách [toho roku š-]...

RG: [a po] prázdninách sem [šla]

LG: [mhm]

RM: jako dělat ty zkoušky a byli s- byla sem převedena teda do české
e páté třídy a tu ta byla e původně na (.) na Vranovské ne na
Vranovské ne já nevím jak se ta ulic menuje (.) je to tam (.) e je
to škola (..) před Svitavou svit- tam teče Svitava já nevím e (.)
když se odbočuje od Cejlu směrem do Husovic, tak tam byla [taková]

LG: [(Příční)]?

RM: ne ne ne ne (.) Příční je tady na Bratislavské

LG: mhm

RM: e to se de jak (..) když se vyjíždí, jestli víte (.) jes- když
se vyjíždí (.) z Francouzské na Cejl (.) tak je odbočka e doleva
Vranovská

LG: mhm

RM: a tak trošinku šikmo e je (..) ulice (.) která vede (.) taky do
Husovic, ale je to poblíž Svitavy (.) a tam byla postavená (.) já
nevím jak se ta ulic menuje (.) tam byla postavená taková novější
škola a tam sme chodili do té páté obecné (.) to patřilo k Vranovské
(.) to bylo část jako Vranovské, protože (.) ta škola byla myslím
taky nějaká poškozená (.) takže tam nebylo místa dost, tak pátá
třída byla tam (..) no a od tam sem šla do husovickýho gymnázia

LG: mhm (.) a ee ta čtvrť, ve které ste bydlela, byla to česká nebo
německá čtvrť?

RM: to byla Bratislavská, to bylo smíšený

LG: mhm

RM: to nebyla čtvrť, to byla normálně ulice

LG: jo (.) a e bydlelo tam jakoby většina českých nebo německých
obyvatel?

RM: to bylo smíšený

LG: smíšený

RM: bylo smíšený (.) v našem domě taky bylo byli čes- Češi i Němci a
(..) snášeli sme se (..) dobře sme spolu vycházeli

LG: mhm (.) ee (.) em a vaše e rodiče jaké měli povolání?

RM: e moje ma- moje maminka byla v e (.) v domácnosti (.) a otec byl
zaměstnaný (.) v plynárně (..) <ale nevím co tam dělal>

LG: mhm (.) [jo]

RM: rotože (.) my sme měli tam byl (.) třikop- e třípokojový byt

LG: mhm

RM: který sme měli rozdělen na dva byty (.) tam bydleli ti jedni
taky co utíkali (.) z toho Rakouska (.) před Hitlerem a byli jako e
v té větší části (.) protože měli štyři syny

LG: mhm

RM: a (.) my sme si nechali tu menší část (.) jako (.) kuchyň a
pokoj (.) jenom (.) a oni měli jako (..) velkou předsíň, kterou měli
jako kuchyň (.) pokoj a kabinet se tomu říkalo jo takovej, takže oni
se tam... a tím (.) protože vlastně ke konci už byly jenom ženy (.)
a (.) těch pár děcek co sme byly

LG: mhm

RM: a <takže> a maminka zůstala tam sama, protože já sem byla v té
Rokytné (.) a když e mít- to sem vám myslím říkala (.) u nás celou
válku bydlela (.) e s- slečna (.) e sme jí říkali slečno (.) ee
česká (.) a (bydlela) u nás na bytě

LG: to ste myslím neříkala

RM: no (.) ne neříkala?

LG: ne e

RM: no takže (.) protože sme zůstali s maminkou samy (.) takže u nás
bydlela ta slečna (.) menovala se Janštová (.) to si vzpomínám
Anežka Janštová (.) a bydlela u nás jako v bytě (.) a spala s nama
v pokoji, jo? my sme ten pokoj byl velkej a ta (.) u nás bydlela (.)
a ta řikala e (.) paní Slačiková e teďka už to tady bude hrozný,
vite co, já končím tady a du dom do Rokytné (.) to je tam u Ivančic
(.) k rodičům (.) jeďte s Ruti s k nám (.) jako se mnou (.) jeďte
tam a tam přečkáme konec války (.) a maminka souhlasila a říkala
dobře (.) aby vzala teda mě a jela a že ona si ešče (.) ona byla
zaměstnaná (.) za války na nádraží (.) a jako když se chodilo na
perón (.) anebo z perónu, tak se (.) odevzdávaly lístky a ukazovaly
lístky, jo, takže tam byla a dělala mezi českejma dělník- e českejma
lidima (.) a ti maminku strašně chránili (.) a (.) a ona říká, já
musím e do té práce ešče jít a říct jim, že už nepřijdu (.) aby
věděli o tom abych (.) nebyla hledaná

LG: mhm

RM: a (jenže) my sme jeli posledním vlakem (.) a maminka už se na
nama nedos- nedostala (.) takže maminka byla v Brně (.) a já sem
byla s tou slečnou u té její rodiny (.) a takže (.) zbyla tam sama a
tak se <všichni potom ke konci> nahrnuli na tu Bratislavskou a
<obýval se tam ten celej> třípokojovej byt dohromady a (.) všichni
byli pospolu (..) takže tak nějak to bylo (.) a tatínek když se
vrátil z koncentráku, tak <maminka říkala> (.) všichni lítali
objímali tatínka a já sem stála (.) a dívala sem se a nemohla sem
ani promluvit <(jo tak) a tatínek jí říkal (.) všichni mě vítali a
jenom tys mě nevítala>

LG: mhm

RM: a maminka byla (prej) (.) ona říkala já sem byla jak (.) solnej
sloup (.) já sem nemohla ani ani v- e dejchat (.) no a takže (.) a
on se vrátil (.) a za tři dni byl odsun (.) a oni nás chtěli (.) je
chtěli hnát do odsunu (.) a jedině (.) štěstí to (.) že (.) tamti
byli Rakušáci (.) a naš tatínek byl e (.) z toho koncentráku (.)
takže byli odsunu uchráněni (.) no (..) takže na odsun nešli (.) a
ešče k tomu sem já nebyla vůbec v Brně (.) [takže to]

LG: [mhm] (...) em a ještě teda (.) nějaký zážitek z kina nebo (.)
tak (.) o čem byste chtěla mluvit (.) máte? (myslím) třeba ee...

RM: no jistě když se mně ten film (.) líbil nějakej, tak s- se o tom
mluvilo (.) to bylo bezvadný jak to a e každej film takovej co byl
dobrej (.) tak se prožíval ešče doma

LG: a když ste byli třeba e děti (.) hráli ste si na ty filmy (.)
nebo zpívali ste si písničky?

RM: ne ne ne ne to ne to sme si nepamatovali písničky

LG: mhm

RM: ale (.) hráli sme si na tu postavu třeba

LG: jo

RM: když tam byla nějaká princezna nebo něco (.) tak sme si hráli na
tu princeznu a na toho prince, jo takový (.) tak to ano (.) to sme
tak nějak prožívali (.) ale (...) můj syn třeba po válce (..)
<(tehdy dávali) kozáckýho velitele ((možná Kozácký kapitán)) (.) on
na něm byl snad> (.) dvacetkrát, jo? mu se to tak líbilo (.) to já
sem mu musela ušít aj takovou beranicu jakousi z toho (.) takovýho
bílýho leskyma nebo co (.) a můj manžel byl voják, tak mu přinesl
(.) tu hvězdu (.) sem mu musela našít na tu čepicu (.) a s nějakou
šavlou <si tady hrál na dvoře a (.) takže> ten to prožíval hrozně
(.) když mu to dneska řeknu, tak tomu nechce věřit (.) že byl
tolikrát <no> (..) a tak jó byli byli aj nějaký blbý filmy ee sem
říkala no že sem na ně vůbec lezla (.) ale málokdy (.) jinak se mi
ty filmy skoro všecky líbily (.) některé víc, některé míň (.) když
byl třeba takovej ten Carův kurýr (.) to byl myslím dvoudílnej
dokonce film (.) no to to byl film jak (..) to už (.) no tak tak
(...) co ešče? (..) no a vy ste b- říkala minule jako že (.) e kde
jaký kino bylo nebo něco takovýho [takže ( )]...

LG: [mhm no já tu] tu e mapku mám, ale vám vám tady nejede internet,
takže já vám [nemám jak to (.) jak to ukázat]

MR: [mhm mhm mhm mhm] aha (.) ne no tak

LG: ale vzala sem to sebou myslela sem na to

RM: jo

LG: tak jestli jestli už nic nemáte, tak já bych to já bych to (.)
[utla]

RM: [skončila,] jo? dobře

LG: děkuju moc

RM: no nemáte zač

konec rozhovoru

1