Citát

Rozhovor vedl Jiří Vraspír
Rozhovor přepsal Jan Trnka
Datum a místo: 4. 3. 2009, Brno

Rok narození: 1925

Bydliště do roku 1945: Údolní (Staré Brno). V srpnu 1939 se
narátorka přestěhovala do Otrokovic.

Povolání: Narátorka v 15 letech odešla pracovat do Otrokovic do
Baťových továren, tam začínala jako textilní přadlena a končila na
pozici mzdové účetní, když se v roce 1952 stěhovala zpět do Brna.
V Brně pak opět pracovala v textilu, v roce 1954 změnila povolání a
nastoupila do výzkumném ústavu textilního na Václavské ulici, poté
přešla k poštám a vykonávala povolání administrativní pracovnice.

Povolání rodičů: otec zřízenec, matka v domácnosti
Sourozenci: 4 – 2 bratři, 2 sestry, všichni strašní, nejstarší: nar.
1918, bratr

JV: takže dneska, je čtvrtého března dva tisíce osm

XX: devět

ŽH: devět

JV: ee devět ((smích))

JV: tak dobře to začíná. á máme tady paní Žofii H.

ŽH: [ano]

JV: [naro]zenou v roce ee [dvacet pět]

ŽH: [dvacet pět]

JV: ee vy ste vlastně, v Brně chodila na ee měšťanku

ŽH: na měšťanku.

JV: a v patnácti letech ste

ŽH: sem odešla

JV: odešla do Zlína.

ŽH: do Zlína.

JV: odešla ste do Zlína, s rodiči ste se přestě[hovali]

ŽH: [ne, sama sem]

JV: [sama ste]

ŽH: došla do firmy Baťa [pracovat].

JV: [k Baťovi] pracovat. to právě já sem nevěděl, takže [sem]
ŽH: [ano]

JV: to potřeboval teď si upřesnit na začátek. á, vlastně em vaši
rodiče byli zaměstnáni [v čem?]

ŽH: [tatínek] byl zřízencem na Lékařské fakultě.

JV: mhm a maminka?

ŽH: maminka byla v domácnosti, [nás bylo]

JV: [v domácnosti]

ŽH: pět dětí.

JV: takže ste měla eště štyry sourozence.

ŽH: sourozence.

JV: a vy ste byla nejstarší nebo

ŽH: nejmladší.

JV: nejmladší. a jak, v jakém ste byli em rozpětí časovém od sebe?
[věkovém?]

ŽH: [nejstarší] bratr byl o dvanáct roků starší

JV: mhm

ŽH: a po dvou nebo po štyřech letech byli další sourozenci.

JV: á to byli teda, nejstarší byl bratr pak ee

ŽH: pak byl druhý bratr

JV: mhm
ŽH: pak byla sestra, další sestra a pak já.

JV: takže (.) dvě sestry a dva bratři se [dá tak]

ŽH: [oni byli] tři, tři kluci, jenomže ten třetí umřel hned po
porodu.

JV: mhm. dobře á vy ste teda vlastně ee dosáhla ee vzdělání

ŽH: jenom os- osm tříd

JV: [osm tříd]

ŽH: [a u Bati]

JV: [mhm]

ŽH: [sem] si dělala tříletou ee

ŽH: Baťovu školu práce,

JV: mhm

ŽH: která mně pak byla uznána jako střední odborné vzdělání.

JV: to ste dělala po večerech.

ŽH: po večerech, my sme osm roků

JV: mhm

ŽH: e-e osm hodin pracovali a tři hodiny večer sme měli vyučování.

JV: á, vlastně potom ste pracovala ee dále u toho Bati ještě, nebo
em

ŽH: v roce padesát dva sem se vdala a,
JV: mhm

ŽH: protože tam nebyly byty, tak sem se přestěhovala zase sem do
Brna [s manželem].

JV: [do Brna] mhm a teda em když si projdeme ee to vaše zaměstnání,
tak jaká jaká povolání ste vystřídala, nebo co [všechno ste]

ŽH: [vyučila] sem se tam textilní em přadlenou a em zvyšovala sem si
tam kvalifikaci a končila sem jako mzdová účetní, každý dva roky sem
měla postup, tam to bylo ohromný, protože oni si všímali, jak kdo je
zdatnej a přičinlivej a vopravdu, já sem, mně bylo šestnáct roků a
já sem měla takovou mzdu, jako můj tatínek, státní zaměstnanec, tady
v Brně.

JV: á em vlastně pak ste se vrátila do Brna [v roce]

ŽH: [do Brna]

JV: padesát dva, ste říkala

ŽH: ano

JV: á pracovala ste em ee v podobném em sektoru nebo ee

ŽH: začala sem taky, ano zase sem šla do textilu

JV: mhm

ŽH: a potom sem asi em jo s- zase sem pó několika, asi po dvou
letech sem šla na výzkumný ústav textilní na Václavskou a pak sem
přišla k poštám jako administrativní pracovnice a tam sem pracovala
až do důchodu.

JV: do důchodu. dobře. takže sme z toho teď prošli <(jen)> máme to,
máme to všechno pěkně uspořádané. ee vlastně em můžete říct, kdy ste
začala chodit do kina? [( )]
ŽH: [do kina, no tak snad v těch]

JV: [v kolika letech]

ŽH: třiná- třinácti letech sem ee sem chodila do té, do toho kina
Jalta, sme říkali, že se to menuje alf- Alfa [Jalta]

JV: [(alf-)] v Alfa pasáži myslíte, [nebo]

ŽH: [ano] v Alfa pasáži Jalta, je to tam na, pod Novou radnicí [ta
pasáž]

XX: [(no mo- Moderna bývalá)]

JV: [ano to je myslím že jo], v té pasáži Jalta

ŽH: no

XX: [bývalá Moderna]

JV: [ta pasáž je] jak je vlastně

ŽH: no alf- v Alfě ((Alfa)) ne, tam v té pasáži Jalta, to sem měla
kousek domů. vím, že sme chodily se sestrou a měly sme legitimace a
byly sme, ale řikám, to trvalo tak půl roku, protože já sem vlastně
em v těch patnácti vodešla do toho ee v v srpnu třicet devět sem
odešla do Zlína.

JV: á em [do]

ŽH: [tak]že těch brněnskejch kin sem moc nenavštěvovala.

JV: do kolika let ste chodila tak pravidelně do kina, vzpomenete
si?

ŽH: no v tom v tady v Brně už bohužel ne, jedině tam

JV: a em

ŽH: v tom Zlíně, tam sme chodili (.) jednou týdně určitě

JV: určitě a po [návratu]

ŽH: [totiž ve]

JV: do Brna

ŽH: ve Zlíně já sem ee [byla]

XX: [( )]

ŽH: v Otrokovicích [přesnějc řečeno]

JV: [mhm mhm]

ŽH: to je dvanáct kilometrů od Zlína a je to taky ee Baťův ee to byl
em Baťovy továrny. tady v Brně až sem se vrátila, až sem měla v roce
padesát dva ee syna, takže sem potom moc kina nenavštěvovala, snad
až po těch ee roku (.) co já vim, šedesátym

JV: mhm

ŽH: sem tam do kina na tom sta- na Starém Brně bylo jedno kino, na
Hybešové ulici bylo kino ((Mír)), kde sem taky byla

XX: na Starém Brně tomu říkali blechárna ((smích))

ŽH: no ano na Starém Brně tomu říkali blechárna (.) ale to už sem
moc do kin n- nechodila.

JV: takže vlastně jak em po tom roce šedesát dva ste ještě občas
zašla, ale pak už teda

ŽH: to nebylo pravidelně

JV: mhm mhm mhm, a to bylo, protože ste teda byla vytížená ee
v domácnosti, nebo že ste se musela starat o dítě a

ŽH: ano

JV: hm (..) dobře (.) tak em my sme teda teď em skončili tady ten
obecný úvod a přešli bysme ee k prvnímu okruhu otázek, který vlastně
em se snaží zmapovat ee dětskou zkušenost. to znamená teda asi do
toho věku třeba deseti patnácti let, takové ty e rané vzpomínky
opravdu, á em vzpomenete si na vaši první návštěvu kina?

ŽH: no to možná byla zrovna ta šerlej templejová ((Shirley Temple))
a ee (.) jinak ee sme chodili do toho divadla na Veveří. na
kašpárka, v neděli.

JV: ee že tam byly projekce v tom ee divadle [myslím]

ŽH: [v divad]le nebyly proj[ekce]

JV: [ne, ne, ne]

ŽH: to bylo divadlo

JV: mhm

ŽH: ale do toho kina právě já moc vzpomínek nemám než na tu ee na tu
Jaltu ((Jalta)), v tom mládí.

JV: mhm

ŽH: takže bohužel k tomu Brnu, vám toho moc (těch)

JV: do těch deseti let ste chodila? ee

ŽH: určitě né, prot[ože]

JV: [ne]

ŽH: rodiče, s náma, neměli čas chodit, no a sama, v deseti letech,
nevzpomínám si.

JV: jo, takže takže do do ukončení té obecné školy ste ne, příliš
často nechodila, nebo nepamatujete [si na ňákou]

ŽH: [ne nepamatuju se]

JV: vzpomínku, mhm. e a říkala ste, že rodiče teda měli hodně práce
a neměli teda e vlastně čas

ŽH: no, tatínek te- tan ten byl zatíženej od rána do večera, jako
zřízenec na té fakultě.

JV: á em co vaši vaši sourozenci em vy říkala ste, že ste byla
nejmladší

ŽH: no sourozenci, nevzpomenu si, že bych mohla říct. hráli
ochotnický divadlo, tady taky na blízko vás, Nový domov na
falknštajnerové ((Falkensteiner)) ulici to bylo hodně známý divadlo,
tehdy, ale o kině bych si nevzpomněla, že by chodili do kina. že sme
chodili na výlety, pěší túry ale o kině bych vám toho o nich moc
nemohla říct, nevzpomínám si.

JV: á em dobře a takže s- říkala ste, že ste nejčastěji navštěvovala
Jaltu ((Jalta))

ŽH: Jaltu ((Jalta)), ale potom, teď si vzpomínám, po tom
dvaapadesátém roce, když už ee sem měla i to dítě, tak sestra
bydlela na Hybešové, tak sme občas ho dali a na Hybešové ulici bylo
taky kino Mír myslím, že se menovalo, dneska je to

XX: dneska tam je nějakej podnik.

ŽH: ee Ponrepo nebo co je tam něj[akého]

XX: [né] dnes to už néni

ŽH: né

XX: dneska tam je ňákej podnik, to už neni kino.

ŽH: to neni kino, ano, je to ňáká ka- já nevim co to je za podnik
Ponrepo. co [tam se]

JV: [(tam se)]

ŽH: pořádají výstavy taky ňáká, ale já sem dovnitř nevešla nikdy,
tak tam sme taky chodili [potom]

JV: [tam ste taky] chodili. do toho roku třicet devět, než ste
odešla ee do Zlína [(ste teda)] ee ještě chodila někam jinam?
vzpomenete si kromě tý Jalty ((Jalta))? [ne]

ŽH: [rozh]odně ne.

JV: ne ne ne mhm. a ta Jalta teda em že těch kin tady bylo
samozřejmě víc, že, takže ta Jalta, proč ste si vybrala právě tu
Jaltu, nebo měla [ste k tomu ňáký specifický, (to kino)]

ŽH: [že sem to měla blízko domů a mohly sme] tam chodit samy

JV: samy

ŽH: samy se sestrou

JV: mhm

ŽH: ano

JV: bez doprovodu rodičů

ŽH: bez doprovodu [rodičů, to už se měla na těch]

JV: [em dospělé, dospělýho, člověka]

ŽH: třináct a sestra patnáct, takže sme chodily spolu.

JV: (.) á ee jaký byl váš em názor vašich rodičů na chození do kina
nebo na kino obecně, jak jak se od k tomu stavěli, co na to [říkali]

ŽH: [moji rodiče] byli náboženský, hlavně maminka, založený a em že
by je nějak, [(rozhodně) nechodili] do kina

JV: takže em

ŽH: a

JV: šlo to spíš tak mimo ně [nějak]

ŽH: [mimo ně] ano

JV: mhm

ŽH: neomezovali nás, ale

JV: neodrazovali vás.

ŽH: neodrazovali, protože to sme nechodili na ňáký zakázaný <filmy,
že jo>.

JV: jasně a na na druhou stranu asi vás tam ani ňák nehnali příliš

ŽH: ne ne ne [určitě ne]

JV: [že by říkali], tady [máš]

ŽH: [ne]

JV: pět korun [(běž)]

ŽH: [no to] právě nás asi financoval nejstarší bratr

JV: jo

ŽH: kterej už pracoval, protože si pamatuju, že mi v neděli dával
stříbrnou pětikorunu

JV: mhm

ŽH: anebo na té Lékařské fakultě sou kurty a my sme si tam sbíráním
míčků taky vy- vysbírali ňákou tu pětikorunu.

JV: tak jo, takže rodiče vám moc ee na zábavu nebo na kino teda
ne[dávali peníze].

ŽH: [nedávali pení]ze.

JV: em a vlastně vy ste teda chodila v tom období do školy, že, do
na obecnou školu

ŽH: ano, (jenom tu)

JV: á em třeba jaký byl [postoj] školy jako instituce? chození
chození dětí nebo žáků ee do do kina

ŽH: vůbec si nevzpomínám, že bych [na todle téma]

JV: [nemáte vzpomínky, ne]

ŽH: s náma někdy někdo hovořil.

JV: a třeba učitelé nikdy jako

ŽH: my sme do kina nechodili tak jak dneska chodí školy do kin a do
divadel.

JV: a jestli třeba [učitelé]

ŽH: [společně]

JV: ve výuce [ve výuce]

ŽH: [ne, nevzpomínám si, že by nás ňák]

JV: [se nějak nevyjádřili jako ee]

ŽH: ne

JV: na co to chodíte dneska

ŽH: no

JV: nebo představte si, co to dneska hrají,

ŽH: ne, [opravdu]

JV: [nechoďte <tam>]

ŽH: nevzpomínám si, ani v té měšťanské škole potom, že by se něco,
že by nás ňák se dotazovali nebo posílali někam nebo doporučovali
něco, na to si vůbec nevzpomínám.

JV: em vlastně co to pro vás em v tomhle raném nebo mladém věku ee
dětském znamenalo, kino.

ŽH: protože sem obdivovala tu male- malou širlejku ((Shirley
Temple)), jak vona byla em čiperná, zpívala, stepovala, tancovala.

JV: takže vy ste vlastně byla její velká fanynka.

ŽH: ano byla to pro mě zábava a přitom sem ji obdivovala, no.

JV: takže ste si vybírala filmy em především em [podle toho]

ŽH: [s dětskou] tematikou jedině

JV: jestli tam hrála širly ((Shirley Temple))

ŽH: no

JV: nebo em

ŽH: ano

JV: ne.

XX: ta právě dělala, v os- osem- koncem osmdesátých a začátkem
devadesátých americkou velvyslankyni u nás. ((smích))

JV: (vim) vo tom. diplomatka.

XX: eště říkala, že díky sportovní vobuvi, když byla na Václaváku
((Václavské náměstí)) a byly tam zátahy, takže přeskakovala ty
<překážky>. ((smích))

JV: a em třeba vzpomenete si, jestli ste se o tom bavili
s kamarádkami s kamarádami em jestli jestli oni taky chodili.

ŽH: tenkrát v mládí určitě ne, potom v té době ee v těch, to už já
nevím, jestli vás to zajímá ty léta potom

JV: určitě, to to se k tomu vztahuje, takže určitě

ŽH: po těch

JV: povídejte

ŽH: v tom šedesátým roce, když už sme chodili tady na tu, si
vzpomínám, sem si vzpomněla teda na tu Hybešovu ulici do toho kina
Mír, myslím že se to menovalo, tak to už potom sme chodili výhradně
na český filmy, já sem

JV: mhm

ŽH: e vzpomínám si, že byly hudební filmy d- Durbinová ((Deanna
Durbin)) nebo já nevim, jak se menovaly, právě ta kamarádka, ta bude
sdílnější k tomu (.) ale na český, výhradně na český filmy sme
chodili.

JV: ale jestli třeba em víte, když ste chodila na ty dětské filmy,
které em svojí tématikou zaměřením a ňákým tim stylem em by měly
nebo em em jak bych to řekl, měly by evokovat ňáké ee fantasie, nebo
sou zaměřené na to na to na toho dětského diváka, na tu jeho duši,
tak jestli ste třeba em napodobovali ty herce [nebo hráli ste ňáké
hry]

ŽH: [ne to ne]

JV: nebo něco

ŽH: jó hráli sme si tam na té fakultě mezi těma dětma, páč tam bylo
rodin spoustu těch zřízenců, tak sme hrávali si tam divadlo, ale ee
vzpomínám si, že zřejmě v ňákým tom týdeníku sem uviděla právě, ze
Zlína první máj, kde byli ti Zlíňáci v těch stejnokrojích, já nevim,
jestli ste o tom slyšel, že ty první máje oni měli krásný kroje a to
mě tak zaujalo, že sem si napsala žádost do toho Zlína o přijetí a
taky sem se tam dostala, protože se dělávaly psychotechnický
zkoušky,

JV: mhm

ŽH: který trvaly dva dny a hned tak každej se tam nedostal.

JV: hm

ŽH: takže pro mě to bylo a možná že tady ten film, no říkám, no ten
film mě podpořil, že sem to viděla v tom Zlíně a ta širlej templ
((Shirley Temple)) že že žila takovej no, já sem jí to nezáviděla, i
když sem byla z chudobné rodiny, ale tam sme viděli ten přepych a
to, ale to sem mě nijak neovlivnilo.

JV: takový ideální svět byl to pro vás.

ŽH: jo.

JV: pěkný no (.) a dobře. (.) a em ta vaše kamarádka ee jak ee ta
bohužel dneska nemohla přijít, ee ona taky jako em byla ee v v klubu
nebo taky byla obdivovatelka širly templové ((Shirley Temple))

ŽH: [to ne to ne]

JV: [ne ne]

ŽH: ty my sme se tehdy neznaly

JV: jo

ŽH: my se známe deset let, teď na stáří.

JV: mhm

ŽH: ale ona e-e vám zřejmě, bude moct víc povědět, protože ona
chodila, říká dvakrát týdně chodila do kina.

JV: a vlastně ten klub ee em fungoval na jakém principu, že byste se

ŽH: my sme měli ňáký la- legitimace a [mám dojem,]

JV: [kartičky]

ŽH: že sme na ty její ((Shirley Temple))filmy měli slevy, že sme
platili tři koruny jenom vstupný, místo pěti.

JV: místo obvyklých pěti korun.

ŽH: ano.

JV: hm. á em ňá- ňáké ňáké třeba stanovy nebo požadavky na členy
něco [takového]

ŽH: [ne, vůbec nic]

JV: [ne ne nemáte v paměti]

ŽH: [ne ne ne ne]

JV: vůbec. ee a setkávali ste se s těmi ostatními? členy? nebo znala
ste je

ŽH: ne vůbec

JV: neviděla [ste je nikdy mhm]

ŽH: [ne, my se sestrou] jenom a

JV: mhm mhm takže to bylo spíš takové anonymní, [že tam vlastně]

ŽH: [ano, ne]

JV: jako ste byla sice v klubu, ale neznala ste [už]

ŽH: [ano]

JV: ty další členy. á em ještě vlastně, jak ste se do toho klubu
dostala, to ste někde četla třeba v novinách? nebo nebo [(v )]

ŽH: [to už si,] to vám si nevzpomenu už

JV: ne ne ne

ŽH: možná že při tom prvním představení

JV: mhm

ŽH: že tam ňáká agitace byla, [ale nemůžu si]

JV: [v tom kině]

ŽH: vzpomenout.

JV: v Jaltě ((Jalta)) přímo, že by tam někdo [(třeba byl)]

ŽH: [určitě vím, že] sme měli takovou ňákou knížečku s její
fotografií, ale na víc ňáký detajly ((detaily)) (.) si nevzpomínám.

JV: dobře. takže bysme trošku přešli dál ee tady to dětství bysme
asi uzavřeli em (.) á vy ste tedy vlastně skončila obecnou školu a
pak ste na základě toho filmu pravděpodobně

ŽH: ano určitě to bylo

JV: em byla zaujatá em tím Zlínem

ŽH: tím systémem ano tím Zlínem

JV: v tom filmu, který ste viděla em ste říkala, tam byli lidé
v krojích

ŽH: to byl ňákej žurnál

JV: ňáký žurnál

ŽH: a byl tam, první máj ve Zlíně a oni dělali on e my sme nosili
stejnokroje, já i když sem chodila do školy

JV: mhm

ŽH: tak sme měli museli mít stejnokroje, nosit stejnokroje, kde sme
měli taky primky, první ročník, druhej, třetí.

JV: a v tom filmu teda byl zobrazen ee ten Baťův Zlín i po tý
stránce ee i po té stránce technologické, nebo co se týče em té
průmyslové výroby

ŽH: jistě tam bylo něco taky částečně o tom.

JV: to vás třeba taky [zaujalo]

ŽH: [to mě taky] zaujalo [poněvadž sem věděla], že sou tam dobré
výdělky.

JV: mhm

XX: to byly největší výdělky, Baťa a Zbrojovka.

JV: hm

XX: ty měly po po po válce měly (popředí) za první republiky měly
přes dva tisíce.

ŽH: opravdu, můj tatínek měl tisíc dvě stě korun a já sem je měla
v těch šestnácti letech.

JV: takže ste na sebe byla asi pyšná [a předpokládám]

ŽH: [pyšná určitě]

JV: že oni oni na vás taky rodiče

ŽH: rodiče taky, no, protože em my sme museli být dostatečně
vyzbrojený prádlem než sme tam šli

JV: mhm

ŽH: takže to stálo rodiče taky dost peněz, tak mě tatínek
upozorňoval, rozmysli si to, ne aby ses za štrnáct dní vrátila. mně
nevadil, tam byl takovej vojenskej dril trošku

JV: mhm

ŽH: uklízeli sme si sami, a že osm hodin pracovat a pak jít do školy
jako patnáctiletá, vono to bylo náročný, ale my sme tam dělali ze
za- začátku lehkou práci, že nás to tak neunavovalo.

JV: ste se zaučovali nebo

ŽH: ale zaučovali, jistě, no.

JV: ste bydlela někde tam v [byla ňáká ubytovna]

ŽH: [v internátě] sme měli

JV: internát

ŽH: ano, internáty (.) dvoulůžkové pokoje dvoulůžkový dvou e he
jedno e em na takové ty vojenské postele nad sebou

JV: palandy

ŽH: palandy ty palandy, ano bylo nás tam asi osm deset.

JV: a teď je tady eště ee em se trochu vrátím zpátky em vlastně em
od těch deseti let ee to znamená, což ste co ste vychodila ee školu
ee to byl teda rok třicet pět, takže od toho roku třicet pět do toho
roku třicet devět než ste odešla, tady v tom mezičase ty štyři roky
ee em změnilo se to nějak, ty vaše návyky třeba po té po té obecné
škole, co se týče [chození, chození do kina ano ano ano ano]

ŽH: [myslíte chození do kina teď si vzpomínám,] eště než sem odešla
do toho Zlína, že sem viděla ten e disnejův ((Disney)) sedm
trpaslíků

JV: [Sněhurku a sedm trpaslíků]

ŽH: [na to sem taky] Sněhurku a sedm tro- trpaslíků, na to sem
nemohla zapomenout, to se mi taky krásn- strašně moc líbilo. a nebo
byl em to byly filmy s tim Pepkem ňákým námořníkem [takový kreslený]

JV: [Pepek námořník mhm]

ŽH: filmy, tak to taky eště sem navštěvovala několikrát, no ale

JV: a ty byly asi kratší ty ee ty byly asi před tím samotným
[celovečerním filmem]

XX: [(před hlavním)]

ŽH: [to je teď je] to možný, že jo, já už [si nevzpomínám]

XX: [to byl miky maus ((Mickey Mouse)), Kačer Donald]

ŽH: [jedině ta] s- e trpaslí- ty těch sedm trpaslíků, [to byl
celovečerní]

XX: [to byl celovečerní]

ŽH: film, ale jinak to možná byly krá-

JV: to vám teda utkvělo hod- [úplně]

ŽH: [strašně,] no

JV: silně v paměti tady

ŽH: ano

JV: ten snímek mhm

ŽH: to bylo nádherný.

JV: já si dokonce myslim, že to ee říkala podobně i ta vaše ee em
[kamarádka z klubu]

ŽH: [tam v tom klubu někde?] ano

JV: že ta zkušenost

ŽH: no

JV: že ta zkušenost byla podobná s tímhle filmem

ŽH: ano

JV: v tom dětství, že všichni na to vzpomínají velmi barvitě

ŽH: ano

JV: a že to pro ně byl vlastně taky zážitek.

ŽH: to byl krásnej film.

XX: no a pěkná hudba, písničky. to byl hudební film taky jako

JV: taky na to vzpomínáte, pamatujete si

XX: no

JV: hm. a teda e ta četnost toho chození do kina tak odhadem, kdyby
ste měla em říct od od těch deseti let, do toho odchodu do Zlína em

ŽH: jednou týdně

JV: [jednou týdně]

ŽH: [rozhodně rozhodně ne víc]

JV: [mhm mhm mhm]

ŽH: protože sem na to neměla prostředky.

JV: á takže vlastně i i i tady v tomto čase, tu dobu třicet devět
pořád tam byla ta Jalta ee em nevzpomonete si, [že byste]

ŽH: [no tydle ty] filmy nebyly v Jaltě ((Jalta)), to vám si
nevzpomenu, kde to bylo ty

JV: nebyly v Jaltě

ŽH: ten ta Sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)), to nebylo
v Jaltě, to bylo někde jinde, ale já si rozhodně nevzpomenu kde,
[kde sem to viděla].

JV: [ee já bych vám] mohl ((smích)) napovědět

ŽH: <jo>

JV: protože já tady mám ty názvy těch dobových kin á em ee

ŽH: [to bylo pěkný kino ta Jalta]

JV: [bylo tam bylo na sv-] na náměstí Svobody bylo kino centrál
((Central))

XX: centrál ((Central)) ano, za války Ufa ((Ufa-Central))

ŽH: jo to, nebyl to kino Čas?

XX: ne [ten byl u nádraží]

ŽH: [nebo to se menovala] (Candra?)

XX: ten byl u nádraží

ŽH: jo tam sem potom chodila se svým ee dítětem, <no a to byly>
takový em nekonečný filmy.

XX: neustálej provoz

ŽH: tam se mohlo přijít kdy chtělo a vodejít [kdy chtělo]

XX: [za za] války se to menovalo OP, one pauze ((Ohne Pause))
((smích))

ŽH: tak to nevím, to nemůžu říct, to sem, ale jo [tak tam sem taky
taky chodila]

XX: [a tam to bylo mám dojem někde]

ŽH: na to náměstí Svobody [teď si] ((Úderka))

XX: [ňáké do]

ŽH: uvědomuju.

JV: e před tím rokem třicet devět ještě

ŽH: to bylo ještě před tím třicet devět

JV: jo

ŽH: asi

JV: mhm

ŽH: určitě.

JV: em bylo em na Cihlářské e vlastně jak je dneska kino Art, tak
bylo [jurdge-] ((Jugendkino))

XX: [Studio]

JV: jurdgent ((Jugendkino)) kino tenkrát

ŽH: tam ne

JV: nevzpomínáte si

ŽH: já ne určitě, tam sem nechodila

JV: to už možná bylo [trošku z vašeho dosahu]

ŽH: [to bylo dost daleko] do bydliště

JV: á

ŽH: a rodiče s náma rozhodně nechodili, neměli čas [na to]

JV: [vy ste] vlastně bydlela tenkrát

ŽH: na Údolní.

JV: na Údolní že ste říkala mhm.

ŽH: roh Úv[ozu] ((Úvoz))

JV: [a na], no, na ulici ee Kounicově mě napadá, bylo kino Stadion

XX: Stadion ano.

JV: ne nevz[pomínáte si].

ŽH: [taky ne].

XX: ten po osmaštyrycátým zabral rozhlas.

JV: hm a tedy ee to kino Centrál ((Central)) můžete potvrdit, že ste
tam občas byla.

ŽH: ano.

JV: jo, vzpomněla ste si. tak ono to vlastně bylo kousek, [že]

ŽH: [ano]

JV: od té od té pasáže Jalta je to pár [kroků].

ŽH: [ano]

JV: a em takže ee vlastně ste žádné jakoby oblíbené kino em

ŽH: ne

JV: které by vám nějak em vás ňák zaujalo neměla, protože ste
chodila [vyloženě]

ŽH: [v tej Jaltě ((Jalta))] mám dojem, že tam i dopoledne, nevím,
jestli to bylo už před tím rokem třicet devět

JV: hm

ŽH: pak tam byl i dopoledne ee Strýček Jedlička, ale to už myslím
bylo až v v pozdějších letech,

JV: mhm

ŽH: že tam byla taková představení dopoledne pro děti. ale
nevzpomínám si, v kterým to bylo roce, to bylo stále v té Jaltě
((Jalta))

XX: to to muselo být po až po válce, protože Strýček Jedlička hrál
Madla zpívá Evropě

ŽH: možná no

XX: a to bylo to bylo ňák ve štyrycátým roce [natočené]

ŽH: [to já už si]

XX: a to byl ještě malej kluk.

ŽH: moc nevzpomínám, no.

JV: hm a občas ste tam teda asi zašla ee ste říkala se sestrou

ŽH: se sestrou jedině, protože rodiče s náma absolutně ne-
[nechodili]

JV: [a s bratry] ne

ŽH: ne a sourozenci ne, ty už, to už byli starší a pracovali a
sestra chodila do školy starší, ta nejstarší a

JV: [a ee]

ŽH: [z z]

JV: ňáká kamarádka třeba ze školy nebo

ŽH: ze školy sem měla kamarádky, ale ee do kina sme spolu nechodily,
ne, určitě ne.

JV: (.) em

ŽH: já sem věděla, že vám toho m- moc [neřeknu o těch kinech]

JV: [ne ne ne to] ee todle určitě nás ee zajímalo, vše- všechno nás
zajímá, tady není jako špatná odpověď <(tady)> důležitá je, ňáká
odpověď, dozvědět se aspoň jakoukoliv informaci ee to, jestli ste
chodila s rodiči nebo s kamarádkami, to zas em to to to není špatně
nebo dobře, pro nás je to zajímavé, to i to. dobře takže ee třeba
eště k tomu chození do kina a em návštěvě těch diva- e filmových
představení, vzpomenete si, jak ste, když ste teda byla po většinou
se sestrou v kině, jak ste se chovaly? komentovaly ste to třeba nebo
ee pily ste u toho nápoje ee

ŽH: ne, [nekupovaly sme si tak ne nikdy žádné sladkosti nebo]

JV: [ne ne ne, nekoupily ste si něco sladkého třeba nebo ne]

ŽH: jak se ee ne, to si nevzpomínám.

JV: a bavily ste se třeba s ňákými jinými diváky, nebo že tam bylo
něco vtipného, tak jestli ste to nějak okomentovaly [(s dalšími
dětmi)]

ŽH: [nevzpomínám si,] že bychom vedly ňáký hovory, rozhodně ne, my
sme byly opravdu celej život, já sem byla

JV: hm

ŽH: ee ňák ee docela sme si vystačili jako rodina.

JV: hm

ŽH: měla sem ve škole kamarádky a, ale že bychom chodily... chodily
sme cvičit, pravidelně. ale jinak po zábavách.

JV: hm

ŽH: v sobotu a v neděli se nám věnovali rodiče, ani ne tak v sobotu,
jako v neděli. to sme chodili s rodičema.

JV: a vzpomenete si třeba ee em když ste byly na tom dětském, na té
dětské projekci, na tom představení, jak jak reagovaly ostatní děti,
jako byl byly to třeba hlasité reakce nebo [nebo jako]

ŽH: [no určitě]

JV: <zlobily> nebo prostě smály se nahlas nebo [mluvily nahlas]

ŽH: [určitě] určitě, o mluvení ne ale s- smích a dokonce třeba i
tleskot při při při

JV: takže hlasitá reakce tam byla ee

ŽH: určitě

JV: z publika mhm. a vzpomenete si, jestli ste třeba potkala někdy
své známé bezděčně, na to, že byste se teda domluvili třeba ňáké
spolužáky, jestli [taky občas ee]

ŽH: [v tom v tom kině]

JV: v tom věku, no v tom kině.

ŽH: určitě ne

JV: ne

ŽH: nevzpomínám si.

JV: nepotkali ste se.

ŽH: my sme byli zafixovaný tak na sebe.

JV: hm, ale j- já sem myslel, že s- jako ne, že by ste se
domlouvali, že ste říkala, že ste v- vopravdu chodily s tou
sestřičkou, tak jestli ste třeba potkaly náhodou čistě někoho, [ne
ne ne ne]

ŽH: [nevzpomínám si,] ne

JV: takže ste šly do kina ee

ŽH: a zase [z kina]

JV: [na film] a zase ste šly zpátky.

ŽH: a zas sme šly domů.

JV: nezdržovaly ste se tam [ňák nebo ne- nekonverzovaly]

ŽH: [ne ne ne]

JV: (.) tak ee, teď přejdeme k takové části, další em tady mě bude
zajímat, no zajímá nás vlastně ee proč ste si vybírala filmy ee film
konkrétní ee u vás tam ta preference byla jasná, tam hrála hlavní
roli [ta vaše]

ŽH: [ta širlej ((Shirley Temple))]

JV: oblíbená herečka širly templová ((Shirley Temple)). em ále em
určitě ste chodila i na filmy, kdy nehrála širly templová ((Shirley
Temple)), protože těch filmů [běželo hodně]

ŽH: [řikám ano,] ale to bylo až v té pozdější době

JV: hm

ŽH: třeba v tom Zlíně, a to sem si vybírala české filmy naše,
nedušínskou ((Antonie Nedošinská))

JV: české filmy.

ŽH: Ferbasovou ((Věra Ferbasová)), ty známý herce.

JV: a před tim rokem třicet devět, ještě od těch deseti do těch
štrnácti patnácti let třeba em ste si vybírala ňák jako spe- ee měla
ste

ŽH: já si vůbec [nevzpomínám, že bych ňák moc chodila právě]

JV: [ňáký ( nepamatujete si) hm hm]

ŽH: to mě zaujalo, že vy máte jenom takovej ňákej úsek ee pro vás je
důležitej a já sem vlastně v tom období moc do toho kina nechodila,
protože v tom Zlíně, pokud sem chodila do té školy, tak na to nebyl
čas

JV: mhm

ŽH: jedině v n- v [sobotu] anebo v neděli.

JV: a třeba em jak ste získávala informace o jednotlivých
představeních, nebo o konkrétních filmech.

ŽH: to byly ee reklamní plakáty tak jako přímo na tom kině, kolem
kterýho sem stále chodila.

JV: kolem Jalty ((Jalta)) myslíte teď.

ŽH: no.

JV: a třeba v novinách nebo v časopisech

ŽH: ne to [n u já si ani si]

JV: [ne ne ne ne]

ŽH: nevzpomínám, jestli by se u nás braly ňáký noviny

JV: mhm

ŽH: v tý době.

JV: takže spíš v těch veřejných prostor, kde byly [ňáký plakáty
vyvěšený]

ŽH: [ano, kde byly plakáty] tak jako to je dnes.

JV: mhm, a tam teda pravděpodobně ee ta informační hodnota em byla
daná jenom tim obr[ázkem, názvem ee]

ŽH: [obrázkem ano] a těmi herci, [kdo tam hraje]

JV: [herci a zemí] původu, že jo

ŽH: ano

JV: tam vy ste vlastně nevěděla jakoby nic víc, protože [tam]

ŽH: [ne]

JV: žádný text nebyl, nebo ňáká anotace nebo synopse, o [čem e to se
tam]

ŽH: [ne, zrovna moc toho tam] nebylo, ano.

JV: hm, takže ste spíš dá se říct, <chodila> [naslepo, pokud by]

ŽH: [na ty herce, naslepo]

JV: ste neznala ty konkrétní herce.

ŽH: ano.

JV: a kromě tý širly templové ((Shirley Temple)) měla ste ještě ňáké
další třeba oblíbence?

ŽH: tehdy v mládí právě ne.

JV: ne ne eště ne. ňáké další dětské herce, protože ta širly
templová ((Shirley Temple)) byla taková asi fakt nejvýraznější.

ŽH: vono to tehdy bylo nějak takový bum, to to bylo

JV: hm

ŽH: a řikám, že tady netrvalo dlouho, protože ee em sme asi nesměli
chodit do kina nebo nemohli nebo nebyly dětský filmy specielně
dětský, a v tý době, no když ta širlej ((Shirley Temple)) se
promítala, tak a to údobí nebylo tak velký, protože já sem hned šla
do toho Zlína, jak sem s- skončila školu.

JV: že teď mluvíme tady vo těch letech třicet pět třicet šest asi.
(.) mhm (.) a vzpomenula byste si takle z hlavy třeba na ňáký
konkrétní filmy s tou širly templovou ((Shirley Temple)), který ee
vám se třeba [zapsaly do paměti]

ŽH: [j- já právě názvy] si vůbec nev[zpomínám]

JV: [ne ne]

ŽH: to bohužel

JV: hm

ŽH: a ňáký doklady vo tom, já sem o všechno na konci války přišla

JV: mhm

ŽH: mně zůstalo to, co sem měla na sobě, já sem byla, já sem se ze
Zlína přestěhovala k rodičům na vesnici tady u Brna,

JV: mhm

ŽH: konkrétně Šitbořice se to menovalo a četla sem pak v knize,
poslední pevnost před Brnem dobyta. v těch Šitbořicích to byly kopce
před Brnem

JV: mhm

ŽH: kde se dostřelovalo až sem

JV: mhm

ŽH: tam se štyřikrát měnili Němci, Rusové, Němci, my sme o všechno
přišli

JV: hm

ŽH: oni ee zapalovali domy, my sme byli týden ve sklepích vo hladu,
a opravdu, já sem do Zlína, já sem si všechno dovezla ze Zlína a
jela sem tam v tom, co sem měla na sobě, já sem neměla naprosto nic
a rodiče vykradenej byt a vyhořelej a

JV: takže ňáké materiální vzpomínky e-e

ŽH: nemám nic, žádný doklady, [já sem]

JV: [všechno]

ŽH: o všechno [přišla, oni to naházeli do]

JV: [všechno ste ztratila hm]

ŽH: studně nebo n- na hnojiště.

JV: hm hm

ŽH: určitě sem měla ňáký fotografie a tu legitimaci a to všechno,
ale já sem neměla naprosto nic.

JV: a a když ste třeba teď šla kolem toho kina Jalta, viděla ste tam
ten plakát, tak ee vlastně em ten film ste si vybrala em podle třeba
i země původu? nebo

ŽH: to ne [tehdy tehdy asi]

JV: [ne ne ne ne] upřednostňovala ste [třeba]

ŽH: [ne]

JV: ňákou

ŽH: ne ne ne [rozhodně ne]

JV: [ne ne] nebo nebo toho podle toho, jestli byl barevný nebo
černobílý to

ŽH: zro- vůbec vám neřeknu, věříte, jestli byl barevný nebo
černobílý

JV: němý zvukový ne ((smích))

ŽH: ne ((smích)), doma sme měli rádio, to se poslouchalo pořád, ale
ee vo těch filmech, zřejmě byly černobílý, já si nevz- ačkoliv ta
Sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) byla barevná

JV: ta byla barevná

ŽH: ta byla barevná, to si vzpomínám

XX: ( ) ta byla kolorovaná

ŽH: kolorovaná

XX: ještě neměli barevnej film. ((smích))

JV: ano ano ((smích)) a eště třeba na ňáký jiný barevný film?
protože ty barevný [filmy ( )]

ŽH: [v té době rozhodně ne]

JV: ne ne ne ne

ŽH: asi to byly černobílý filmy. nevzpomínám si.

JV: ( ) já (myslim) kolorované hlavně opravdu. ((smích)) třeba ee
šla ste na ňáký film, vzpomínáte si jako víckrát za sebou, dvakrát
třeba? [ne ne ne]

ŽH: [ne, to rozhodně ne]

JV: vždycky jenom

ŽH: říkám, [to my sme byli omezení]

JV: [(určitě) jednou]

ŽH: fi- financí, [protože]

JV: [to chápu]

ŽH: ee nás bylo pět, mzdy nebyly velký a ee naši stavěli,
v maminčině rodišti, odkud se odstěhovali sem do Brna na fakultu,
tak tam stavěli, takže

JV: po tom roce

ŽH: šetřili a stavělo se.

JV: po tom roce třicet devět, jak ste byla ve Zlíně, tam už vlastně
ste si polepšila, ste říkala, měla [ste]

ŽH: [určitě]

JV: stejný plat jako váš otec, á tam ste třeba už jakoby [chodila?
víckrát? no]

ŽH: [tam s- tam s- chodila do kina ano]

JV: a chodila ste třeba i častěji, [nebo teda ee em]

ŽH: [no jenom jenom] jednou týdně, protože když byla škola, tak s na
to absolutně nezbyl čas, a to se dělávalo i v sobotu

JV: takže už to jakoby ta situace se změnila, že prostředky ste teď
měla, [ale neměla ste zase čas].

ŽH: [měla, ale] ne zase, zas nebyl čas a a vybírala sem si výhradně
české filmy. výhradně ne, protože si vzpomínám, že byly ňáký ty
hudební filmy

JV: mhm

ŽH: soňa hemin ((Sonja Henie)) bruslení a ta diane durbinová
((Deanna Durbin)) nebo jak se menovala, já to ne- nevím [už sem]

XX: [a za války] marika rik ((Marika Rökk))

ŽH: marika reková ((Marika Rökk)), no

XX: Žena mých snů

ŽH: to byly filmy, tak to ano, tam už sem chodila určitě jednou
týdně.

JV: mhm a třeba šla ste i v to už teda v tom Zlíně i víckrát na
jeden film, kterej se vám velmi líbil, [ne ne ne ne]

ŽH: [to ne to ne], tak zase sem zaujatá nebyla.

JV: (.) em a taková otázka em jestli si vůbec jako vzpomenete, co
vlastně tenkrát v tomhle věku raném pro vás ee znamenalo, pro vás
znamenal dobrý film ee em jestli můžete to ňák tak popsat

ŽH: určitě si vzpomínám, že byly filmy, Svědomí se to menovalo

JV: mhm

ŽH: jak e to byl náš český film, ale já už tu paměť mi taky
vynechává, em to to vím, že mě to dlouho, ee em sem měla v paměti,
že on on vlastně jeho hryzalo svědomí, protože tam v tom filmu
[zabil dítě]

XX: [ne, ten byl natočenej v devěta] devětašedesát- devětaštyrycátým
tak.

JV: mhm

ŽH: je to možný, no. že [zabil dítě a]

XX: [po (osnácté-), zabil dítě]

ŽH: tajil to, protože byl někde s milenkou na záletech, tak to mně
utkvělo, no. tehdy už potom v té době, když sem byla starší, tak mě
ovlivňovaly filmy a chodila sem taky ee na to, co by mě asi
zajímalo, podle těch herců, a i podle národnosti, jak tady pán
vzpomínal na tu mariku rekovou ((Marika Rökk)) nebo tak, tak to už
jo.

JV: takže vás tam em zaujalo em na těch filmech em

ŽH: děj

JV: to téma

ŽH: ano téma

JV: mhm (.) a co se týče týče třeba žánru, tak e-e spíš jakoby ňáký
dramata nebo r- e romance ee nebo spíš jako hudební ee filmy,
komedie, [veselohry]

ŽH: [hudební] a komedie, a i tady ta tragedie, řikám, no to různě.

JV: takže ste nebyla třeba em vyloženě ňak em zaměřená na [jeden
žánr]

ŽH: [na ňákej] určitej ne

JV: ne ne ne spíš to bylo o tom tématu

ŽH: ano všeobecně. do dne- dodnes nemusím vidět americký filmy

JV: mhm

ŽH: e takový ty drsný, ňáký

JV: akční

ŽH: akční

JV: krvavý

ŽH: krvavý

JV: to moje babička taky ne, no.

ŽH: po desáté hodině absolutně už na cizí film se nedívám, to už se
nehodí.

JV: a ještě třeba v vlastně v té době ste říkala, že ste chodila i
do divadla občas ee na toho [kašpárka]

ŽH: [ano]

JV: na to divadelní loutkové představení, bylo to loutkové
představení?

ŽH: bylo bylo bylo to

XX: tam byl ten kašpárek

ŽH: ale kašpárek byl živej

XX: (mertenc ne)

ŽH: (toma) my sme vzpomínali myslím já už nevím dokonce i hegr
((Karel Höger)), hrával tam kašpárka, ale já ho osobně neviděla.

JV: karel hégr ((Karel Höger))

ŽH: karel hégr ((Karel Höger))

JV: mhm mhm

ŽH: na to na té Veveří.

JV: a ještě teda ňáké ty další druhy zábavy, jak ste se vlastně
třeba bavila, když ste byla em v tom věku

ŽH: v tom Zlíně v tom Zlíně ee potom ee jezdili tam ee teda v těch
Otrokovicích, jezdila tam ee, zpěváci tady z brněnské opery

JV: mhm

ŽH: nebo si pamatuju Alexandrovci ve Zlíně, to byl [to byla]

JV: [(to byli)]

ŽH: senzace

JV: jo

ŽH: Alexandrovci, to bylo něco, no ee Gustav Brom, Zlín.

JV: takže

ŽH: protože to je

JV: povídejte, já sem vás nechtěl přerušit, jestli ste něco chtěla
říct

ŽH: že to bylo, no různě no em na koncerty, s mým chlapcem, to byl
ee kterej pak se stal mým manželem, on hrál na hudební nástroje,
hrál v kapele takže, zpívat sme jezdili se svazákama, bohužel v té
době sme museli být taky tak, ale že sme ee milovali zpěv a zpívali
sme, tak sme s těma souborama jezdili taky

JV: že ste ee em cejtim z toho, že ste byla hodně na tu hudbu
zaměřená .

ŽH: ano.

JV: á e ještě teda před tím Zlínem em když ste byla em malá, tak ee
ten čas ste trávila třeba jak, hrá- hráli ste si venku s ostatními
ee [dětmi]

ŽH: [hráli sme] tenis

JV: hm

ŽH: tam byly kurty na fakultě

JV: mhm

ŽH: ee bruslili sme, plavat sme chodili, [cvičit]

JV: [(ee rozhlas)], poslouchala ste třeba rozhlas?

ŽH: ee rozhlas ee no ani moc né, protože až jedině když, možná
večer, když rodiče ho měli puštěné, ale přes den, my sme se tam
vyžili, ta fakulta, to sou vlastně t- k- ty štyři ulice a uvnitř sme
měli úžasnou zábavu.

JV: takže ste sportovali a ee

ŽH: sportovali sme.

JV: hm hm. á třeba ňáké em pěší výlety nebo turistika

ŽH: určitě

JV: ee chodili ste

ŽH: sme [chodili tehdy do]

JV: [na procházku (na túry)]

ŽH: Orla poněvač říkám, rodiče byli, Orel byl na Starym Brně u
kostela pak to byla sokolovna, dnes je to znovu orlovna, my sme od
štyřech let, vím, že sem chodila

JV: cvičit.

ŽH: cvičit. no a nebo sme ee v neděli neni nepatří to do tohodle
ale, po kostele sme šli ná ee celodenní výlety.

JV: v neděli.

ŽH: v neděli.

JV: hm

ŽH: (.) na pěší výlety

JV: a taneční zábavy, to teda už e asi [když ste byla starší]

ŽH: [t- já sem byla jednou,] než sem do toho Zlína jela, tak sem
jednou jedinkrát byla [tady na]

JV: [v Brně]

ŽH: taneční zábavě v Brně

JV: a pak ste chodila [(tři sestry, jo)]

ŽH: [a pak už sme] tam chodili do tanečních a (.) a ten Brom
((Gustav Brno)) tam jezdil a já nevím k- Vlach ((Karel Vlach)), to
byly (.) známé orchestry, tak když tam přijely, tak hrávaly i
v neděli k obědu. v restauraci.

JV: jako živá hudba.

ŽH: živá hudba.

JV: hm hm hm. takže ste třeba upřednostnila, nebo neměla ste problém
upřednostnit ee i jiný druh zábavy před kinem ee.

ŽH: určitě. koncerty a divadla

JV: mhm

ŽH: ee toho sem vždycky využívala, [pokud to tam bylo]

JV: [ne nebylo to pro] vás teda to kino rozhodně n- nejdůleži[tější
(jako) v té škále]

ŽH: [ne nebylo to to kino] ne, zábavy.

JV: (...) tady je em teď vlastně už ee zase přejdeme trošičku dál ee
k předposlední části, ee která se týká kin a těch představení jako
takových. em, otázka je, jaké byly rozdíly v místních kinech, ale
((smích)) jelikož ste mi řekla, že ste vlastně chodila do tý Jalty
((Jalta)) nejvíc e a mo- vobčas ste asi byla em na tom náměstí
Svobody ((Úderka)), tak asi mi nemůžete ee teď ee říct, jak se
různá kina od sebe lišila.

ŽH: no ta Jalta byla honosnější, líp vybavená něž ee

JV: ale když teda se zaměříme jen na tu Jaltu ((Jalta)), tak ee em
jak to na vás teda působilo, bylo to [ňáký]

ŽH: [mohu]tnější a a řikám, ta- takový prostornější a líp lep- líp
vybavený než takový te ty kina tady na Hybešové ((kino Mír)) nebo ee
na ty e-e jak se e-e na tom Starym Brně ještě, j- jak se to tam
menovalo to kino vy ste vzpomínal, tak to byly [takový]

XX: [(meteo- ((míněno Meteor)), no)]

ŽH: jenom ž- jenom židle a víc nic. kdežto ta Jalta, tam se
odehrávaly zřejmě i jiná představení nějaká, buď em divadla, protože
tam bylo jeviště velký, kdežto v těhlentěch malých kinech, tam byla
jenom ta to plátno a víc nic, já si nevzpomínám že byl, a bylo to
taky cenově potom dostupný

JV: mhm

ŽH: Jalta byla d- dražší rozhodně, tak jak dneska sou ty kina různě
[cenově přístupný]

JV: [takže jal- Jalta] v té době bylo takové jakoby kino em už

ŽH: lepší trošku

JV: lepší

ŽH: ano rozhodně

JV: hm. [a co třeba, povídejte]

ŽH: [aspoň mně tak připadalo]

JV: ee přístup zaměstnanců em vzpomenete si, uvad[ěči (uvaděčky)]

ŽH: [uvaděči] uvaděči tam byli, ale

JV: pokladní

ŽH: my sme byli odjakživa ukáznění, dobře vychovaný [rodinou, takže
sme]

JV: [takže ste neměli problém]

ŽH: nevybočovali z nějak, nebyli sme divoký ani n- neukázněný.

JV: a třeba vzpomněla byste si, jestli tam n- někoho museli
umravňovat nebo

ŽH: určitě ne, já ne

JV. ne ne ne

ŽH: já nemám takový vzpomínky.

JV: em á takže takže to nebylo tak, že by ee vlastně ste tu Jaltu
((Jalta)) preferovala kvůli tomu interiéru, ale bylo to opravdu
jenom kvůli [té dostupnosti]

ŽH: [jenom kvůli té] širlej ((Shirley Temple)) ano a kvůli tomu, že
sem to měla blízko

JV: mhm

ŽH: a no že sem mohla chodit sama. že sme mohly chodit samy se
sestrou

JV: že jinam by vás třeba nepustili o samotě, kdybyste musely ee k-
kdybyste chtěly do jiného kina asi

ŽH: no ani sn- n- ne nepustili, no

JV: že by to třeba [už bylo dál]

ŽH: [my sme ani]

JV: ee z ruky, že byste musely ee delší dobu e [cestovat]

ŽH: [prostě] to Staré Brno a em a Úvoz a a ta Jalta, to nebylo, to
byl takovej okruh

JV: hm

ŽH: nejbližší nám, tak snad kvůli té dostupnosti

JV: mhm

ŽH: že sme tam došly pěšky, nemusely sme jet tramvají

JV: takže neměla ste potřebu třeba jako vyzkoušet ňáké ee

ŽH: jiné [kino určitě ne, netoužila sem po tom, nelákalo mě to, no]

JV: [cizí kino jako nelákalo vás to ne ne, byla ste spokojená]
s tím, se širly ((Shirley Temple)).

ŽH: ano.

JV: mě právě zajímalo, jestli tu širly ((Shirley Temple)) hráli
třeba i v jiných kinech tak [(a tak pravděpodobně )]

ŽH: [to nevím, to si nevzpomenu]

JV: aha. to teda nemůžu to takle určitě jakoby sme to podle programu
mohli identifikovat [v kerým kině]

ŽH: [nevzpomenu si]

JV: ale já takle

ŽH: no

JV: taky vám to nemůžu říct.

XX: před válkou nevim, ale po válce dali třebas jen v jednom kině,
pak ho dali do druhýho kina a

JV: hm hm hm to určitě, no. em a ee ten samotný ee program té
projekce ee probíhal vlastně ee em vy ste říkala, že si pamatujete
na toho e Kačera Donalda ((Kačer Donald)) nebo em [ná- ee Pepka
námořníka ((Pepek námořník)) ee]

ŽH: [to možná byly před tim něco, já už nevim, jestli to byly]

JV: nepamatujete si, jak to bylo strukturovaný nebo jakej byl ten
harmonogram, jestli ee s- před tím byl ňákej em em em jak se mu
týdeník říká, že jo, nebo ňáký [reportáže]

ŽH: [ano] by- byly ty týdeníky

JV: mhm, mhm

ŽH: takže nevím, jestli todle nebylo, ale myslím, že ee toho Pepka
námořníka ((Pepek námořník)) a to že sem viděla právě v těch kinech
kde, na tom náměstí Svobody ((Úderka)), kde hráli ee jako
nepřetržitě, že jo, to se ee tam hráli několik krátkých filmů

JV: ano tam bylo takové cy- takový cyklus

ŽH: takový cyklus a lidé přicházeli a odcházeli, pak bylo eště u
nádraží takový kino Čas, to bylo něco podobnýho, ale tam sem chodila
až potom se svým dítětem.

JV: mhm. do těch ostatních kin teď právě si sem si uvědomil, že když
sme zmínili ten interiér a vy ste mi říkala, že Jalta byla taková
honosná, kdežto ty ostatní kina už třeba ne, byly obyčejnější
ošuntělejší, tak ee to vlastně ee tady ta vaše zkušenost se vztahuje
až ee po tom Zlínu? [až potom, co ste byla starší, ještě k tomu
dětskýmu věku.]

ŽH: [ne ne i i předtím, protože sem ee] rozhodně taky byla i
předtím, ale nevzpomenu si na čem,

JV: hm

ŽH: na té ee já nevím na kte- na tom Starym Brně, to kino to
blechárna, jak ste říkal [na které to bylo?]

XX: [(Meteor) nebyl to Meteor?]

ŽH: na které to bylo ulici si nevzpomenete?

XX: to bylo někde tam směrem k [(výstavišti)]

ŽH: [to bylo] Hlinky nebo tam někde.

XX: tam někde. to poměrně brzo zbourali, po osmaštyrycátým.

ŽH: ano. buď to bylo v Hlinkách, Hlinky se to myslim menovalo
((ulice Hlinky – kino Meteor)).

JV: já tady bohužel <teda nemám> [ulice]

ŽH: [protože já s-]

JV: ale, mně se to tady nevytisklo em takže já sem teď takový jako
bezradný, ale mohl bych vám přečíst [názvy]

ŽH: [kino] Mír (nom-)

JV: ee bylo kino Grand Bio, které pak vlastně změnilo název na
Orient, ale ono už pak nefungovalo, totiž to je to.

XX: tak to ani neznám.

ŽH: taky.

JV: kino ee kino Grand

XX: počkat Grand v Husovicích

JV: Grand [kino Grand]

XX: [v Husovicích] nebylo

ŽH: vy tam nemáte ulice u toho, ne, [no]

JV: [ee no] todle ale todle sou kina ee určitě který [byla ve]

ŽH: [ve středu mě-]

JV: středu, i když já teď čtu kočovná, takže kino Grand vlastně bylo
od roku třicet devět do roku štyrycet pět ee kino Urania e Oránia
((Orania)), to je ee [(rok třicet)]

XX: [na Bratislavské]

JV: no je to možné, no. a teď ty stálá kina. tak bylo Brněnské
varieté, které pak mělo eště i název České varieté.

ŽH: (to bylo kino, to ne)

JV: ee nebo Bajkal, nebo Rádio ((Radio))

ŽH: [ahá no]

XX: [Bajkal jo]. (roajal) ((The Royal Bio Co.)) na Cejlu.

JV: rojal ((The Royal Bio Co.)) byl, nebo taky elit elit ((Elite)).

XX: to neznám.

JV: kino Kapitol

ŽH: [Kapitol ten je]

JV: [Kapitol jo]

ŽH: dodnes asi, ne?

XX: ne, ten [už zrušili].

ŽH: [no tak von] e von se nějak [menu- menuje nebo není ale]

JV: [už, teď už není tam, teď už tam (kino ne, ale)] ňáký klub.

ŽH: to mě ano.

XX: zrušili.

JV: á takže tam ste třeba byla? vzpomínáte si, nebo ne ne [( )]

ŽH: [v té době, v tom] mládí asi ne.

JV: em Brněnské biografické divadlo, nebo Edison také

XX: Edison, ten byl

JV: nebo viktórie ((Viktoria))

XX: na Dornychu, jo viktória ((Viktoria)) a ten v listopadovým
bombardování byl rozbořenej.

JV: hm

XX: v štyryaštyrycátým.

JV: vy si paní ee nepamatujete.

ŽH: e-e

JV: bio amerika ((Bio American)), ee kino Urania, nebo Uranie,
Starobrněnské kino ((pozdější název: Grand, Meteor))

ŽH: to je vono, to bude to Starobrněnské kino.

JV: Starobrněnské kino.

ŽH: no

JV: e to mělo totiž tenhle název ee mezi lety dvacet šest a dvacet
sedm a později se menovalo Grand,

ŽH: jo tak to ne, to [to to mi nic neříká]

JV: [do roku třicet pět] a pak se menovalo od roku štyrycet jedna
Meteor.

XX: Meteor, no, to sem říkal.

JV: takže jestli je to ta blechárna?

XX: ano

ŽH: tak to je možný [to je možný]

JV: [(jo) myslíte]

ŽH: vono. já si právě už nevzpomínám.

JV: že ty názvy se často docela měnily, jo¨

ŽH: mhm

JV: právě že em né každý rok, ale někdy teda i každý rok se ten
název změnil, skoro, ee pak bylo kino Vitagraf, které mělo eště i
název ilusion ((Illusion)) a (nektar) a nebo Květen, no. ee pak byly
nový biografy, nové bio, ee cinema sinema elektrik ((Cinema
Elektrique)) nebo Union

ŽH: ee ee

JV: Grand Bio Austria, nebo Bio Sibiř, dvacátá léta

ŽH: to bylo taky na okraji někde ta Sibiř.

XX: Sibiř, ten, ta byla v Husovicích.

JV: no teď už se dostáváme na periférii poněkud. em kino Aladin to
vlastně je Lucerna, že jo.

ŽH: Lucerna

XX: to je v Žabinách ((Žabovřesky)), pak byly v Židenicích dva kino
grafy Sport a ten druhej si nevzpomenu.

ŽH: taky

XX: v Komárově byl Atlantik

ŽH: ano a ve Slatině je [taky kino bylo ve Slatině ale]

JV: [ee sem to tady měl]

ŽH: to sem byla až po válce.

JV: v Komárově bylo Elektrické divadlo v Komárově, nebo taky
Komárovské kino, nebo taky Lidové kino v Komárově, ale to teda bylo
do roku devatenáct set osmnáct nebo devatenáct tak možná zaniklo,
takže to už

XX: ne, to já sem eště na něm byl eště

JV: pamatujete si

XX: před (mostem), menovalo se to Atlantik a ten zrušili nebo
zbořili, já nevím, jestli se stavěli potom no, (ty to)

JV: kino Republika mám taky (třeba)

XX: potom v tom to bylo

JV: Elektra,

XX: Elektra bylo v tom [Králově Poli v Králově Poli Besední dům]

JV: [(sem jenom chtěl evokovat, jestli by vám pomohlo ňák)]

ŽH: [ne ne ne ne ne ne]

XX: Morávia ((Moravia)) ta byla tady na začátku Lidické hned po levé
straně

ŽH: Staré Brno nebo ta

JV: ne ne

ŽH: tam ty dvě

JV: em a teda

ŽH: Jalta

JV: v té ee dobře a ta, říkáte, že ste si vlastně ee že si
pamatujete, že byly třeba ošoupanější ty kina em teď nechme názvy
stranou, to není tak důležité em tam vlastně ste se dostala ee jak?
protože ste říkala, že vlastně ste neměla potřebu jako chodit do
jiných kin ee která, ty nezná- ani eště mimo teda tu Jaltu ((Jalta))
a to náměstí Svobody ((Úderka))

ŽH: asi mně někdo řekl, že se tam něco hraje em co bych mohla
[zhlédnout]

JV: [jo takže už]

ŽH: c- co nebylo nepřístup- [nepřístupný]

JV: [to byly ty vaše divá]cké návyky byly poměrně takové jakoby
jasné, že jo,

ŽH: no

JV: nebo vy ste vlastně k tomu měla em poměrně vyhraněné, na tu
[Jaltu ((Jalta)) omezené].

ŽH: [ano já sem] já sem

JV: takže mě zajímalo jako jestli třeba si vzpomenete, jak ste se
dostala do jinýho kina, úplně, jestli vám ňáký kamarád třeba
doporučil, tam mají zajímavý film, nebo jestli to bylo třeba ee
z vaší vlastní zvědavosti, že ste si řekla, tak a teď zkusím

ŽH: ne kvůli kinu ne, ale kvůli filmu [určitě sem tam šla]

JV: [takže spíš kvůli filmu] hm hm

ŽH: s- ee spíš kvůli filmu.

JV: a ještě teda k té Jaltě ((Jalta)), kde ste chodila nejčastěji
v té době ee v těch třicátých letech, ee tam teda si nevybavíte,
jestli em byl- la před kinem ňáká ukázka, ňáký krátký film, já nevim
ňáký ee

XX: byly reklamy

JV: reklamy

XX: reklamy

JV: [no už to]

XX: [pak byl] týdeník, pak byl krátké film a pak byl vlastní film. a
když sem začaly chodit americký filmy, od še- koncem
šestaštyrycátýho, tak dávali eště ukázky z následujícího filmu.

JV: mhm, a v té Jaltě ((Jalta)) to bylo taky tak, paní H., [ne
ne nemůžete si vzpomenout hm hm]

ŽH: [to si už nevzpomenu, to už si nevzpomenu].

JV: třeba jestli byly přestávky

ŽH: ne, určitě ne.

JV: ne ne ne ne

ŽH: ty přestávky byly, když se byly ňuká, no oni právě v těch
některých kinech

JV: hm

ŽH: neměli dvě aparatury, aby to navazovalo, tak to přestávka byla,
že se musely měnit ňáký

JV: pamatujete se

ŽH: to si pamatuju, ale při tej širly tempelovej ((Shirley Temple))
si to nepamatuju, že by to bylo. tam asi v té Jaltě ((Jalta)) měli
ee dvě reprodukce, že to hned navazovalo. ž- dvě ee aparatury,
[protože to se]

XX: [promítačky (tam otočili)]

ŽH: nějak že ty ee vo-

JV: ano ano

ŽH: si pam[atuju jak to]

XX: [promítačky]

ŽH: vozili ty kotouče

JV: tam to je, že tam vlastně jakoby je to přichystáno [a běží to a
a hned to přeskočí]

ŽH: [byly a hned hned]

JV: takže to nemusí člověk ee

ŽH: ano

JV: ručně [vyměnit].

ŽH: [přetáčet] ano nebo vyměňovat tak nějak.

JV: je to několik že ee kotoučů [na ten]

ŽH: [ano]

JV: jeden film takže tam vlastně [(se musí hm hm)]

ŽH: [na to si vzpomínám,] že byly někdy př- ale při kterejch
filmech, to už nevim, no ro- jistě [to bylo v té]

JV: [ale v Jaltě ((Jalta)) to nebylo]

ŽH: v starší době.

JV: hm

ŽH: při té (širly) ((Shirley Temple)) si nevzpomínám, určitě ne,
přestávka žádná by nějak

JV: reklama? ňáká při představení

ŽH: to ee to vůbec si nevzpomínám,

JV: a třeba byly živé vystoupení, hudební doprovod?

ŽH: to určitě ne

JV: ne

ŽH: já ne

JV: ne ne ne

ŽH: já už to nepamatuju.

XX: bývalo u němých filmů.

JV: ale právě třeba ee jestli ste ještě ee v tom třicátém roce
nebyla na ňákém němém filmu ee

ŽH: nebyla, [já sem]

JV: [s hudebním] doprovodem, [že by to právě bylo bylo ee před (
) kde ňáký ( ) hm hm]

ŽH: [já určitě ne, já určitě ne, já si to pa- po- pamatuju jenom
z doslechu nebo ee] z filmu nebo z televize možná, ale ee já sem u-
určitě nebyla [přítomná ně- němýho]

JV: [že u- už němý film nepamatujete ne ne]

ŽH: filmu ne.

JV: tak ono totiž ee na tom přelomu ee let dvacet devět, třicet,
třicet jedna, už právě ee nastoupil ten zvukový film, což je právě
ten věk, kdy vám bylo kolem těch pěti šesti let, takže ee [vlastně
ste asi]

ŽH: [no to sem d- do kina nechodila]

JV: začala tenkrát teprve

ŽH: no

JV: nebo později

ŽH: no

JV: ještě ee em do kina chodit, takže ste si tohle ani nemohla [ee
e]

ŽH: [možná že] moji sourozenci chodili, ale nevzpomenu si, že by nám
něco takovýho vyprávěli.

JV: hm dobře. em a ještě otázka právě docela důležitá ee em byla ste
někdy přítomna ee tomu ee že byste byli v něčí domácnosti a
účastnili se em domácí projekce?

ŽH: určitě ne

JV: že by měl někdo projektor z rodičů,

ŽH: ne

JV: třeba

ŽH: ne

JV: z vašich kamarádů,

ŽH: určitě ne.

JV: ani ste jako neslyšela třeba o někom, že by měl ze školy
[(ňákou)],

ŽH: [ne]

JV: jeho rodiče.

ŽH: taky ne. (..) pamatuju si, že byly i ty rádia bylo o- omezený,
to byly krystalky a já nevim co, ňák se to taky ee ručně <vyráběl>
někdo si, ale my sme měli rádio, to si pamatuju, vodjakživa doma,
ale, filmy, že by nám někdo promítal, to určitě ne.

JV: a v tom rádiu třeba byly ňáké dětské ee cykly, nebo pořady na
pokračování

ŽH: já s- já sem si pamatuju, že se četlo z knih

JV: mhm

ŽH: nebo divadelní hry

JV: hm

ŽH: byly ale

JV: a pro děti třeba zaměřené ňáké pohádky nebo něco takového

ŽH: pravděpodobně určitě jo, že se, že

JV: hm

ŽH: se vysílaly ňáký takový pořady, pro děti.

XX: v rádiu dávali ten to strejček měl (hobla) a

ŽH: jo no no [(Křópal) ano ano]

XX: [a (te- ten) strejček (Křópal) ((Stréček Matěj Křópal
z Břochovan)) a měl a měl (hobla) jo]

ŽH: toho si taky pamatuju. ale filmy rozhodně ne, to sem se k tomu
nedostala v soukromý v domácnostech.

JV: a teď teda už vlastně se dostáváme k závěrečné, k závěrečné
části, a to je právě protektorát, to je období po roku třicet devět,
kdy začaly ee platit ee protektorátní předpisy a právě vy ste v tu
dobu zrovna se dostala do Zlín, a že ste říkala. takže i ten Zlín
vlastně nás teď jako ee zajímá em jak se třeba vlastně ty ee změny
projevily em em můžete říct, že třeba byly vyloženě kina n- německá,
která hrála, hrály německé filmy?

ŽH: taky se hrály [německý filmy]

JV: [jo jo jo]

ŽH: ani nevím, jestli to bylo s titulkama nebo v překladech

XX: to byly všechny ti- titulky. dabing začal až v někdy
v šedesátých letech.

ŽH: tak to si nevzpomenu.

JV: a německé týdeníky?

ŽH: určitě

JV: hm

ŽH: vítězíme, to bylo pořád.

JV: za celou válku.

ŽH: za celou válku, no.

JV: od roku

XX: hm

ŽH: od roku třicet, no jo.

JV: takže tohle vlastně vy v tom z- z- Zlíně, vy ste, [pamatujete
mhm]

ŽH: [všechno prožívala,] ano, jo, to pamatuju.

JV: a když ste em přijela ste asi občas domů, že ee do Brna, [za
rodiči]

ŽH: [jezdila sem] domů, no

JV: a takže během vál- ale to ste pravděpodobně neměla čas zajít do
kina to, [když ste byla v Brně zrovna].

ŽH: [to sem to sem nechodila]. no já sem totiž do Brna jezdila do do
roku štyrycet dva

JV: hm

ŽH: než zavřeli vysoký školy

JV: mhm

ŽH: to tatínek šel do důchodu

JV: mhm

ŽH: a vodstěhovali se na vesnici

JV: ano

ŽH: takže sem pak jezdila tam, vod roku štyrycet dva. a pamatuju si,
to byly krušný doby tady v Brně v tom devětatřicátým roce

JV: mhm

ŽH: než nás zabrali, to si pamatuju.

JV: (..) nějak konkrétně, můžete to třeba rozvést? co vám tak jako
vytane na mysli.

ŽH: to sem byla ee to sme bydleli na té fakultě a na ulici Tvrdého,

JV: hm

ŽH: sou tam dneska koleje a tam byli Němci a ty házeli kameny nám na
fakultu přes zeď na té ulici Tvrdého, tam je ee em no nebylo to nic
[příjemnýho]

JV: [myslíte jako] Němci, kteří tady žili před válkou.

ŽH: ty kteří tady žili a bydli- byli byli na té na těch kolejích on-
tam tam museli bydlet na těch kolejích

JV: mhm

ŽH: s Němci, studenti.

JV: studenti.

ŽH: protože (.) nás vobtěžovali a, přesně si pamatuju den, když,
devátýho byl- bylo to devátýho? nebo kolikátýho března, poletoval
sníh a ráno hlásili, že nás okupujou a, nebylo to příjemný.

JV: a v tom Zlíně ste to prožívala j- e ee jakým způsobem, tam měla
ste [jako přátelé]

ŽH: [tam sme]

JV: nebo ee kamarádky, nebo spolupracovnice, kde asi ste pracovali u
Bati. tak jestli se teda ňáké přátelství tam vytvořilo a vy vlastně
[ste společně ( )]

ŽH: [já sem měla] kamarádky z celé republiky z Čech,

JV: mhm

ŽH: ze Slovenska, z z jižní Moravy,

JV: na kolejích všechno.

ŽH: (on přijímal) ano na těch na těch internátech

JV: internátech

ŽH: on přijímal z celý republiky

JV: hm

ŽH: ty zaměstnance a tam em, jo my sme vlastně měli ee v továrnách
byli Němci, kteří nás hlídali, kteří tam chodili

JV: mhm

ŽH: po továrnách a dělali sme i v noci, noční směny

JV: mhm, a takže byla tam třeba ňáká ta jako užší skupinka va-
vašich ee přítelkyň nebo kamarádek nebo kamarádů, se kterými byste
trávila pak i následně i ten volný čas a [chodili]

ŽH: [určitě]

JV: i za tou zábavou nebo do toho kina

ŽH: určitě

JV: hm

ŽH: tam bylo velký kamarádství, protože ee tři, říkám, tři roky sme
chodili do školy, to sme byli na internátech, pak sme byli na
svobodárnách, tak jako dneska sou koleje, tak to byly svobodárny a
tam bylo velký přátelství mezi náma.

JV: a ee chodila ste do kina třeba ee už e v tom Zlíně sama nebo ee

ŽH: ne to sme [chodili s kamarádkama]

JV: [chodili ste společ]ně mhm

ŽH: společně

JV: mhm, a chodila ste míň nebo víc nebo [zase jednou týdně, více
více určitě, jo jo jo].

ŽH: [víc víc určitě určitě víc].

JV: takže vy ste [říkala,]

ŽH: [(když)] sem dodělala tu školu

JV: takže třeba dvakrát týdně?

ŽH: určitě

JV: jo

ŽH: to sme mohli, peníze sme na to měli.

JV: ale když ste teda ještě studovala vlastně tu školu v tom Zlíně
při ee zaměstnání, tak to byly ty tři roky, to znamená do roku
třice- e štyrycet dva? ste ee

ŽH: štyřicet dva, třicet devět

JV: ještě měla ten režim takovej em poměrně omezenej, nebo ten čas
ee [ste měla],

ŽH: [čas no] no

JV: omezenej tim vašim studiem, no. em a ten výběr filmů třeba se
nějak změnil po po tom roce třicet devět v tom Zlíně už

ŽH: ne ne já to zas řikám, zas ty v- český filmy a nebo ty hudební,

JV: hm

ŽH: a divadla, co tam jezdily zájezdy, protože em ty Otrokovice sou,
já sem byla v těch Otrokovicích, to je dvanáct kilometrů vod Zlína,
tam to nebylo tak em stálý divadlo tam nebylo

JV: mhm

ŽH: jako j- bylo v tom em Zlíně a je, takže sem navštěvovala em
všechny kulturní podniky, který se tam, který tam přijely.

JV: hm. ee měnilo se nějak e vaše chování ee cho- e ch- a vlastně
chození do kina a divácké chování ee s ee s tím, jak se blížil konec
války? ovlivňovalo to nějak třeba nebo, [ne ne ne]

ŽH: [ne nes- ne ne] nevim, nevzpomínám si, že by mě něco,

JV: hm

ŽH: ovlivnilo, v té době akorát byly ty německý ee žurnály před tím

JV: propagandistické

ŽH: propagandistický jo, vítězili Němci všude, to bylo to s-

JV: ale jestli třeba [ta doba]

ŽH: [ale jinak]

JV: jak začínala být už taková ee dramatická, jestli třeba ee

ŽH: ani ty filmy tam zřejmě ee em nedávaly něco, co by

JV: hm

XX: (k tomu bych chtěl) podotknout, že Němci měli civilní filmy,
vůbec žádná propaganda, žádná válka, nic, to bylo, děj se mohl
odehrát v jakýmkoliv městě v jakýkoliv době.

JV: mhm. ale já sem to myslel tak ee jestli třeba jak už vopravdu em
přicházely ty dny a týdny ee před osvobozením, jestli em vlastně ta
atmosféra se určitě taky měnila, že

ŽH: rozhodně, my sme [sledovali]

JV: [takže]

ŽH: ee zprávy

JV: mhm

ŽH: a jakmile se fronta blížila ee k nám sem, tak ee klidně nám
řekli, v továrně, kdo chcete, můžete odejít domů.

JV: mhm

ŽH: takže až byli někde tady na tom em blížili se ke Slovensku, tak
ee sem jela domů za rodičema.

JV: takže na kulturu v v v té době [u- už asi moc čas nebyl, na to
už ste jako]

ŽH: [no v té době už nebyl], to už nebylo asi

JV: vy ste ještě teda stále byla ee jakoby ve Zlíně

ŽH: ano

JV: ste ještě pracovala, tak to už ste em za tou kulturou (třeba)
ani nechodili, nebo že ta doba byla napjatá

ŽH: určitě zatemnění a,

JV: hm hm

ŽH: nálety

JV: a hrálo se vůbec ee [hrálo se ještě]

ŽH: [hrálo se,] hrálo se.

JV: (..) a em po osvobození? vzpomenete si, teď vlastně, že jo, byla
euforie ee lidi byli šťastní a slavili. tak jak tady v tomhle ee
časovém úseku [ste vy vlastně]

ŽH: [vůbec sme,] vůbec sme to ne- nebyli, snad se ani nehrálo kina

XX: nešel proud nešel proud.

ŽH: a nebo nešel proud, [nebo já vim, že já vim, že]

XX: [nešel proud a tramvaje nejezdily]

ŽH: sem byla dlouho doma

JV: mhm

ŽH: a můj ee mládenec byl z Čech, tak ten si pro mě pěšky a a vlakem
a jak to šlo pro mě přišel, poněvač já sem už se nehodlala vrátit do
toho, já sem chtěla zůstat v Brně.

JV: a taky ste zůstala, vlastně ste říkala

ŽH: ne ne ne, já sem

JV: ne ne to už bylo padesát dva

ŽH: až až do roku padesát dva sem byla ve Zlíně. tím, že on pro mě
přišel, no tak sem se vrátila, protože on tam ee studoval,

JV: hm

ŽH: taky u Bati pracoval a studoval, dělal si tam i vyšší
průmyslovku, takže sem se tam zase vrátila kvůli němu a zůstali sme
tam až do toho dvaapadesátýho roku.

JV: takže vlastně v tom ee v tom Brně ste pobyla jak dlouho zhruba?
po tý válce nebo...

ŽH: tak možná tři měsíce.

JV: tři měsíce. em (.) to ste bydleli někde, jo, že ste říkala, že
ste [(přišla)]

ŽH: [ne to už] sem bydlela od dvaaštyrycátýho roku sem bydlela ee u
rodičů v těch Šitbořicích

JV: mhm mhm mhm, a ee jak ste říkala, že ste o právě o všechno
přišli, tak ee

ŽH: tam v těch Šitbořicích

JV: no no no

ŽH: to je tři- třicet kilometrů od Brna.

JV: takže ty tři měsíce ste strávila v Šitbořicích,

ŽH: v těch Šitbořicích.

JV: v Šitbořicích. a to ste, tedy třeba do toho kina občas i zajela,
nebo to vůbec asi ne

ŽH: vůbec ne vůbec ne, tam ani kino nebylo a to to sem ch- jezdila
domů když tak jednou za štrnáct dní, a to sem, <to se chodilo pěšky>
nejely autobusy, tam se jezdilo do Sokolnic a ze Sokolnic dvanáct
kilometrů pěšky,

JV: hm

ŽH: já sem šla jeden den dvanáct kilometrů domů a druhej den dvanáct
kilometrů na ee na vlak zase.

JV: hm. takže pak asi zase až v tom [Zlíně]

ŽH: [ne, ta kul]tura nebyla, to bylo nějak, já nevím, hodně dlouho
myslím, [(se bylo)]

JV: [vzpomenete si,] jak to dlouho trvalo tady to období ee nebo ee
na to ee ňáký vaše první představení opravdu filmové po

ŽH: po po válce

JV: po válce?

ŽH: ňáký zvláštní ee vzpomínky nemám na to, [nevím ne ne ne ne ne]

JV: [ňáká atmosféra specifická em] něco

ŽH: nemůžu si vzpomenout. (..) to si n- skutečně nevzpomínám.

JV: ale každopádně to byl teda Zlín určitě, protože už ste [tam]

ŽH: [ano]

JV: po těch třech měsících zase nastoupila a

ŽH: ano, já řikám Zlín a oni byly Otrokovice ((smích)), to je
(součást), jo

JV: jo jo jo, dobře, takže já mys[lím, že]

ŽH: [tímto]

JV. asi bych [vám poděkoval, em]

ŽH: [to skončilo], no

JV: myslím si, že to bylo přínosné, doufám že

ŽH: já

konec rozhovoru

Vedla: Jana Volková
Přepis: Dominika Řebíková
Datum a místo: FAV MU, Brno, 7.10.2009

Rok narození: 1927, sourozenci: bratr starší o 3 roky.

Bydliště do roku 1945: Zbýšov, roku 1934 se přestěhoval do Zastávky
u Brna, stejný rok pak do Brna na ulici Jiráskova (Veveří). V roce
1944 povinně odešel na práci do Prostějova.

Povolání rodičů: Otec ředitelem Rosicko báňské společnosti, matka
nejprve úřednie Bratrské pokladny, poté v domácnosti.

Povolání narátora: Vojenskou službu dělal na Vojenské technické
akademii, poté tam ještě dva roky zůstal jako civilní asistent až do
roku 1958, poté rok působil na Vysoké škole stavební, odtud odešel
do důchodu roku 1991. Pak byl ještě zaměstnán v divadle Husa na
provázku.

JV: takže dneska je sedmého října dva tisíce devět, em já tady mám
pana docenta inženýra Z. [P.]

ZP: [jak to víte?]

JV: ((smích))

ZP: ((smích))

JV: <z ímejlu ((e-mail))> em...

ZP: aha.

JV: em je asi deset dopoledne a začínáme rozhovor. takže em já bych
se vás nejdřív zeptala na takové základní údaje o vás em jako je
jméno, celé, to už jsem vlastně říkala...

ZP: Z. P.

JV: ano. rok narození?

ZP: dvacet sedum.

JV: em bydliště do roku štyrycet pět?

ZP: em Jiráskova padesát.

JV: ehm, a navštěvovaná škola, nebo školy?

ZP: em

JV: do roku [štyrycet pět]

ZP: [to byla] na em na Kotlářské, ale byla, menovalo se to teda na
Kounicové, roh, jak se menovala přesně to už nevím, ale byl to roh
Kounicové a Kotlářské.

JV: ehm.

ZP: tam sou dvě školy teda. tam byla co byla směrem jako do do em
Kounicové, tak to byla obecná škola a co byla do Kotlářské, tak to
byla měšťanka. a pak tam byla ještě další škola, ta byla takhle za
rohem na Sušilové, to byla další obecná škola. a já sem chodil do té
na tu Kounicovu.

JV: ehm.

ZP: do obecné školy. pět, vlastně tři, štyry, pět, protože ty první
dva roky sem dělal na Zastávce u Brna a první rok ve Zbýšově u Brna,
kde sme bydleli.

JV: ehm, a em dál? jaké školy ste navštěvoval dál, postupně?

ZP: pak sem em chodil na reálku, první, to se menovalo první státní
československá reálka v Brně ((I. státní reálné československé
gymnázium)), byly dvě, druhá byla na Křenové, tak to byla první
státní československá reálka v Brně, tam sem vodmaturoval, a pak sem
šel na techniku, sem dělal štyry roky, štyry roky slaboproudej obzor
techniku, teda elektrotechnický.

JV: ehm. a em potom ještě pokra- em potřebujeme dál informace z
dosaženého vzdělání.

ZP: tak.

JV: jenom zběžně.

ZP: [pak sem], dyš sem absolvoval, tak sem se přihlásil, tehdá
začala, skončila technika, v jednapadesátým roce a založila se
vojenská akademie. Vojenská technická akademie vétéá ((VTA)) a
protože sem měl jít na vojnu, tak sem se přihlásil tam, že bych tu
vojnu dělal tam, a voni mě přijali, tak dva roky sem dělal jako v v
armádě v em ve vojenský sem dělal základně vojenskou službu a pak
sem tam zůstal jako civilní asistent až do roku padesát osum, kdy v
důsledku teda takzvaných kádrových nějakých prověrek, které teda
existovaly, mě vocaď vyhodili, a naštěstí stejný rok došlo k jakési
delimitaci vojenskýho školství a em zži- zřídila se em em
Energetická fakulta při technice, to během té Vojenské technické
akademie zůstala jenom jediná fakulta, a to byla fakulta
architektury, tak se to menovalo Vysoká škola stavební a v padesátém
šestém roce vznikla další fakulta energetická, která měla dvě
oddělení, jedno strojní a jedno elektrotechnický, a já sem přišel na
to elektrotechnický oddělení a v roce padesát devět byla založena
Fakulta elektrotechnická a vod té doby su na té Elektrotechnické
fakulty. až do jednadevadesátýho roku, kdy sem šel do důchodu, ale
nějakou shodou okolností sem byl potom zaměstnán různě, taky v
divadle Husa na provázku, ale pak při nějaké příležitosti za mnou
přišel děkan té Elektrotechnické fakulty a žádal mě, estli bych
nezaložil klub absolventů a přátel na té Elektrotechnické fakultě,
tak sem ho založil a vod té doby su v tom klubu tam.

JV: ehm, dobře, děkuju. a em eště bych se zeptala na vaši rodinu,
em, na to, jestli ste měl sourozence.

ZP: měl sem bratra, o tři roky staršího, ten vystudoval Vysokou
školu báňskou v Ostravě, taky tam vocaď musel vodejít z kádrovejch
důvodů, protože můj otec byl ředitelem Rosicko báňskej společnosti
do roku pětatřicet, vlastně vod roku dvaatřicet do roku pětatřicet,
kdy zemřel, a v důsledku toho sme voba dva byli jaksi kádrově
nevhodní a voni nás prostě nás pořád nějak šikanovali. no tak bratr
taky vodešel, on byl zůstal na škole na té báňské akademii zůstal,
jako asistent, ale v tom roce štyrycet osum musel vocaď vodejít a
šel dělat normálně na šachtu, byl nejdřív na tom Rosicko-
ooslavanským revíru, tam dělal takzvanýho závodního inženýra, což
byl vlastně v dne- v dnešním slova smyslu to byl ředitel té šachty a
i tam vocaď musel v roce padesát osum, když byly ty třídně, třídní
prověrky, tak musel vocaď vodejít, potom, a šel šel do Kladna na
výstavbu dolů, kde byl myslím až do konce, do důchodu, pak odešel,
to přesně nevím v kerým roce odešel, ale v roce em dva tisíce osum
zemřel, čili už su sám. otec zemřel teda v roce třicet pět, zůstala
matka s náma dvouma klukama, přestěhovali sme se, byli sme tam,
původně sme bývali v té Zastávce u Brna, ocuď sme se přistěhovali do
Brna na tu Jiráskovu, teda tehdy Tivoli padesát, a tam sme teda
bydleli.

JV: ehm, dobře. a ještě bych se zeptala na povolání vaší matky.

ZP: matka byla...

JV: před rokem štyrycet pět.

ZP: matka byla eště dřív byla úřednicí takzvané Bratrské pokladny v
té Zastávce u Brna. Bratrská pokladna, to bylo vlastně takov-
odborové jakési sdružení, kde si ha- havíři ukládali nějaký peníze,
aby měli v době stávky nebo v nějaké nouzi, aby měli peníze na žití.
tak ona tam dělala úřednici. tam se taky seznámila s otcem, kterej
tam přišel jako mladej inženýr, a tehdá matka měla měsíčně osum set
korun a otec nastupoval se šesti set korunama jako inženýr. ona byla
o tři roky starší než otec.

JV: ehm, dobře.

ZP: ale potom, jak se vdala, tak už tu práci nedělala a zůstala v
domácnosti.

JV: ehm, tak jo, tak já bych teďka přešla už k těm kinům, zž-

ZP: ano.

JV: k tomu samotnému rozhovoru. začala bych dětskou šku- zkušeností,
asi do těch vašich deseti let věku. eh a já bych nejdřív přečetla
ten em část dopisu, který ste mi poslal, protože vlastně odpovídáte
tím na em mojí hnedka první otázku, jaká je vaše první zkušenost s
filmem. em takže z vašeho dopisu. první můj kontakt s filmem byl
ještě v mém dřívějším bydlišti, ve Zbýšově u Brna.

ZP: ano.

JV: em, filmová představení se konala v místním hostinci, U Šaurů.
em bylo to v malém sále, který sloužil i pro jiná, pro jiné účely.
bály a tancovačky, schůze horníků, a tak dále. em, tak tady bych se
zeptala, jak často se tam ty filmy promítaly, jak často...

ZP: to si přesně nevzpomínám, ale myslim, že to bylo jednou týdně.

JV: mhm, a který den asi?

ZP: myslim, že to bylo v sobotu.

JV: ehm, dobře, em tak já bych četla dál. bylo tam asi deset řad po
deseti sedadlech a na vyvýšeném místě, kde při tancovačkách hrála
dechovka, bylo ještě pár sedadel. em, byly to obyčejné skládací
hospodské židle. promítalo se jedním přístrojem zezadu, na plátno,
které se příležitostně stahovalo přes jediná okna, která vedla ze
sálu na náves. prvním filmem, který jsem ve svém raném věku viděl,
em, bylo to začátkem třicátých let, em byl ještě němý film Jánošík.
moc si z něj nepamatuji, bylo mně sotva pět let. em, takže to byl
rok třicet dva?

ZP: tak asi.

JV: třicet dva. em, ještě jsem nechodil do školy. doprovázela mě
naše slečna vychovatelka. na ostatní filmy z té doby si již
nevzpomínám. em, tak tady bych se ještě zeptala, jak často ste tam
chodili? bylo to teda každou sobotu?

ZP: ne, to bylo výjimečně.

JV: výjimečně, mhm.

ZP: to sem byl snad poprvní, tehdá, pak sme se teda přestěhovali, v
roce třicet štyry sme se přestěhovali na Zastávku ((Zastávka u
Brna)), a tam sice bylo aji teda kino jako se tam promítalo, ale tam
sem myslim ani nikdy jako v na biografu nebyl, na té Zastávce. tam
sme byli krátkou dobu, protože sme tam postěhovali v čtyrycátym em v
třic- em štyryatřicátym roce na na em pra- o prázdninách sme se tam
stěhovali a otec v lednu zemřel a my sme tam byli jenom do prázdnin,
pak sme se stěhovali do Brna, čili já sem tam byl jenom rok. a že
bysme byli někdy šli do kina, to si nepamatuju.

JV: ehm, dobře. a vy ste tedy chodil tam, nebo byl ste v tom kině
poprvé s tou svojí slečnou vychovatelkou.

ZP: ano.

JV: a bratr tam s váma byl taky, nebo...

ZP: asi ano, ale nepamatuji se na to ((smích)).

JV: dobře, a em, proč s váma chodila vychovatelka?

ZP: tak, em, to víte, rodiče žili takovým dost společenským životem,
em, čili na nás moc čas neměli, pořád byli někde na cestách, tak sme
měli s- jak se řikalo teda slečnu k dětem, jo.

JV: hm.

ZP: byla už u bratra, potom dyš já sem se narodil, tak se starala vo
mě. Byla, to můžu říct, moje skoro bych řekl první máma, protože mně
dycky řikala, že dyš se naši vrátili někde z cest, tak sem k matce
vůbec nechtěl jít, a ona se jaksi o mě starala celou dobu, aj dyš
sem byl už potom jaksi na studiích a během války sem tam vždycky k
ní jezdil. vona neměla děti, první se narodilo mrtvé, pak měla
dvojčata, tak sem pak se kamarádil s těma jejíma, s těma dětima
jejíma, ale pořád sem tam jezdil a jak vám řikám, byla to moje druhá
taková máma a měl sem ju velmi rád. pak em co měla ty chlapce, dva,
jeden zůstal v Brně, jeden z- šel do Brna, jeden zůstal v tom
Zbýšově, oženil se a on asi nesnesla s tou svou snachou, tak ten syn
ju strčil do domova důchodců v Zastávce u Brna, tam sem ještě pořád
za ní jezdil, ale tam potom zemřela.

JV: ehm, dobře. a rodiče teda chodili do kina, vaši?
ZP: moc ne.

JV: moc ne.

ZP: to se moc tehdá jaksi nenosilo, em, jak řikám, žili dost takovým
společenským životem. já vim, vzpomínám si pořád, že u nás byli
nějací hosté. hrálo se, hráli karty, hráli komondo, em, musíte si
uvědomit, em, v em první republika, em tehdá to byla vesnice nebo
městys, to už byl, to už si nevzpomínám, ten Zbýšov nebo ta Zastávka
((Zastávka u Brna)), tam byla společnost těch em inženýrů a těch
kolegů otcových, a ty se scházeli dohromady buďto u nás, anebo někde
jinde a žil se takovej dost společenskej život. to už dneska
neexistuje ((smích)).

JV: hm.

ZP: a eště vám můžu říct to, že em nebylo žádný, že by se sešli a
byli nějaký pilo se nějak moc alkohol nebo se nějak moc hostilo,
vobyčejně se sedělo, (utkvělo mi), že kouřili, to vím, že tam bylo
vždycky zakouřeno, ale esli se nějak moc pilo víno nebo nějakej
tvrdej alkohol, to nevím, ale vím, že otec teda vždycky po jídle s
matkou si otvírali sedmičku vína a tu dycky vypili.

JV: ehm.

ZP: pivo ne, víno pili.

JV: hm, dobře, tak tady bych měla ještě dotaz k té slečně
vychovatelce.

ZP: ano.

JV: em, jestli vybírala filmy ona, nebo kdo vybíral ty filmy, na
který jste šli.

ZP: to bylo akorát, já si vzpomínám akorát ten jeden film, a to asi
vybrala ona. na víc filmů si nevzpomínám, myslím, že to byl Jánošík,
ale dobře už si nepamatuju, bysme se museli podívat někde jestli,
byl to němej film eště.

JV: hm, a dál s váma teda už nechodila do kina, potom v tom Brně?

ZP: v Brně ne, vona zůstala v tom Zbýšově, tam se provdala, my sme
se přestěhovali do Brna, zůstali sme tady jako sami, bydleli sme
v domě, kde matka měla svoji sestru, čili naše, moje teda tam byd-
bydlela, tak sme se stýkali s ní, vona měla jednu dceru, my sme byli
dva kluci. ale ona s náma moc nechodila, vona byla vo sedum roků
starší než my, tak už byla to taková slečna, tak s náma klukama
mladšíma už se moc nebavila, tak sme chodívali my s bratrem sme
chodívali sami. a to vim, to sem tam taky napsal, že to bylo na
Stadionu ((Stadion)) tady na Kaunicově ulici, tam bylo kino Stadion,
se menovalo, pak se to předělalo, menovalo se to Dukla, pak z toho
udělali to nahrávací studio rozhlasu a tam se chodívalo, to bylo
nejbližší kino, bylo takový dost moderní, však to sem tam taky psal
myslím, a tam sme chodívali každou sobotu sme tam chodívali na
dětský představení vodpoledne, za korunu nebo za dvě.

JV: ehm.

ZP: a vůbec, ty ceny tehdá těch vstupenek tehdá nebyly vo moc větší,
já si tak vzpomínám byl nejmíň byly dvě kor- nebo štyři koruny, šest
korun, osum korun, to už se chodilo do lóže.

JV: ehm, a vy ste chodil do lóže?

ZP: ne, em, to víte, matka jako vdova, neměla moc peněz, em musela
se hodně jaksi uskrovnit po tom, co žila jako pani ředitelová a
potom jako vdova, tak se musela dost uskrovnit, tak sme měli moc
málo, já vim, že měla matka penzi tehdá, předválečnejch peněz musim
říct, že to bylo tisíc korun na sebe a na nás každýho dostávala dvě
stě padesát korun, ale jakejsi milodar, z té Rosické báňské
společnosti dostávala taky tisíc korun. tak měla všeho všudy na
celej měsíc měla dva tisíce korun, dva tisíce korun, a z toho štyry
sta padesát sme dali za byt, čili zbylo nějakejch těch patnáct set
na všechno možný.

JV: ehm, dobře, a když sme u těch lóží, vzpomenete si, jaká
společnost chodila do těch lóží, nebo kdo si kupoval ty dražší
lístky?

ZP: obyčejně milenci.

JV: <jo?>

ZP: tam se moc nechodilo, protože se řikalo tam byly dycky
(tapisérie) se řikalo, tam sou blechy, jo, tak sem nechodil, ale
možná to pravda nebylo, jo. ale většinou to byly takový lóže, kde
byly štyři místa, že, a většinou jak říkám tam chodili milenci, my
sme teda do lóže málokdy, že bysme šli do lóže, ne, em.

JV: ehm.

ZP: ale byly v těch kinech, jednotlivejch, ty lóže byly. jako pod
balkónem dycky byla taková skupina jako lóží a tam.

JV: a eště vzpomenete si em v tom Zbýšově u Brna em jak ste byl
poprvé v kině, em jak to představení vypadalo, jestli třeba bylo
přerušované nějakýma em výstupama nebo...

ZP: em, ne, bylo jenom vždycky se přerušilo, dyš von přeměňoval jo
em kazetu jako s filmem, tak to sme museli počkat než to přehodil a
pak se promítalo dál.

JV: a mezitím se teda jenom čekalo? mezitím se...

ZP: ne ne ne, to se čekalo, to se rozsvítilo, a povídalo se, mám
dojem, že tam bylo i nějakej to byla hospoda, no tak tam chodili na
sodovku nebo na něco takovýho se tam chodilo, bifet tam žádnej
nebyl, ale na to na tu sodovku nebo na něco se šlo třeba napít, ale
nějaký vystoupení mezitím, nic tam nebylo mezi, během té přestávky.

JV: dobře, takže já bych přečetla další úsek toho roz- toho dopisu
vašeho, em to už sme vlastně tady říkali. em, po přestěhování do
Brna, v roce třicet pět, takže to vám bylo osum let, em, sme s
bratrem pravidelně navštěvovali sobotní do- odpolední představení
pro děti a mládež v sále na Stadionu ((Stadion)) na Kounicově ulici,
kde se později nacházelo kino Dukla. em. bylo to celkem dosti velké
dosti velký kinosál se třemi pásy

ZP: ano.

JV: již stabilních sklopných křesel.

ZP: ano.

JV: uprostřed bylo asi patnáct sedadel. em, po stranách asi pět,
nebo po pěti sedadlech.

ZP: po pěti sedadlech.

JV: em, do kina se vcházelo z přízemí do malé dvorany, kde byla
vpravo pokladna. do prostorného předsálí kina vedly schody, u nichž
ještě stál dole biletář a trhal kupony vstupenek. em, takže do toho
kina ste teda říkal, že ste chodil s bratrem sám.

ZP: jo.

JV: ano. a pak...

ZP: tak sám, bylo tam spousta děcek, ale spolu sme chodili jako dva
vždycky. možná že tam byli nějací kamarádi, ale to teda už si
nevzpomenu, určitě tam byli, ale kteří, to nevím.

JV: já ještě sem zapomněla...

ZP: no.

JV: z úvodu jednu otázku, jak dlouho ste chodil do kina pravidelně?

ZP: jak myslíte, ee?

JV: no třeba že ste chodil do kina, řikáte, dejme tomu každou
sobotu...

ZP: během, to bylo každou sobotu sme chodili, matka po vobědě si
lehla, dala nám každému teda dvě koruny a vypadli sme z baráku,
myslim že to bylo ve dvě hodiny nebo ve tři hodiny ale myslim, že to
bylo ve dvě hodiny vod dvou do štyř, nebo do půl štvrté, takové
představení, mělo to vždycky přestávku, jo, to sem tam taky psal,
vobyčejně to byly kreslený grotesky ale aj hraný grotesky to byly.
jo.

JV: ehm.

ZP: což už dneska se teda nedělá, že. ale tak tam sme chodili,
každou sobotu sme tam byli.

JV: dobře, ale já myslím třeba do padesátých let, nebo do šedesátých
let ste takhle chodil do kina?

ZP: ne, ne to bylo do konce války do to ho pětaštyrycátýho roku, to
sme chodili do kina hodně často, to sem tam taky psal, že sme
chodili třeba možná štyrykrát, třikrát, štyrykrát do týdna sme
určitě chodili, em někdy sme šli, to vím určitě, aj dvakrát denně
sme šli do kina.

JV: ehm em a takže nevíte tak asi do kdy ste chodil pravidelně.

ZP: do toho pětaštyrycátýho roku. od pětaštyrycátýho roku už se to
em ta společnost se rozrůz- už zase byly jiný zájmy, jo, vim, že
teda třeba na škole, ale to bylo na všech gymnáziích, na všech
středních školách se zakládaly takový spolky studentů, lišili sme se
čepicami, měli sme takový čepice, kšiltovky, řikali sme tomu
čepušenka, každý gymnázium mělo jinou barvu té čepušenky. a tam se
odehrávala taková jakási odborová činnost těch študentů, že sme se
nějak scházeli, dělali sme nějaký společný akce, s kantorama se
jednalo třeba prostřednictvím toho, dyš se něco potřebovalo vyřídit,
tak se prostřednictvím toho studentskýho spolku se tohleto dělalo. a
už sou teda do kina už pak to nebylo tak často, ale chodili sme dál
do biografu, snad jednou až dvakrát za štrnáct dní.

JV: ehm, dobře.

ZP: po válce.

JV: po válce.

ZP: to sme byli dost nadržení, protože z té první republiky sme
znali americký a západní em filmy, co tady, pak během války se jenom
promítaly německý a naše filmy, žádný si nevzpomínám, že by tady byl
nějakej jinej film kromě těhletěch dvou ani no francouzský vůbec ne,
jak říkám, jenom německý a naše filmy byly. tak sme byli dost tak
nadržený, přišly, po té válce, přišly americký filmy em takový ty
filmy, kerý propagovaly teda účast ve válce Američanů, že, to bylo
těch sedum salivenů ((Pět Sullivanů)) co sem vzpomínal, který je tam
napsaný, Bílé útesy doverské a já nevím takový prostě em filmy,
který propagovaly prostě aby lidi šli do války nebo aby byli šli do
armády.

JV: ehm, a jak to na vás působilo ten film, těch sedum salivenů
((Pět Sullivanů))?

ZP: ohromně.

JV: ono to bylo teda pět salivenů ((Pět Sullivanů)), se to menovalo.

ZP: pět?

JV: pět, ano.

ZP: vidíte, já sem myslel, že sedum. pět salivenů ((Pět Sullivanů)).
to byl to velmi jaksi em em takovej em silnej film, kde tam matka
ztratí všech těch pět salivenů ((Sullivan)), nakonec i bylo vidět,
jak všichni vodcházejí jako do nebe. tak pět salivenů ((Pět
Sullivanů)), promiňte, <já sem myslel že sedum>.

JV: oni myslim že i měli sestru, právě a tak...

ZP: to už si nevzpomínám, přesně na ten děj si už nevzpomínám.

JV: a jak to na vás působilo v tom, když ste vlastně měl zkušenosti
z té války, em.

ZP: my sme tu válku zažili taky vlastně. já sem v štyryaštyrycátým
roce o prázdninách, po prázdninách em mě em nevím jestli to vite,
řikalo se tomu totál ajnzac ((Total Einsatz)) to tehdá vyhlásil ten
německej ministr špér ((Albert Speer)), že všichni musijou teda být
nasazení pro zdra- pro em z- z- zdárnej průběh jako války, a tak už
předtím byli nasazený em lidi, em ročník dvacet štyry, ty eště šli
do Německa a menovalo se to technič- techniše nódhilfe ((Technische
Nothilfe)), Technická nouzová pomoc se to menovalo. byla to taková
polovojenská organizace, dostali sme uniformy, já už sem teda do
toho rajchu nešel, já už sem tady, protože byl rozbombardovanej aj
protektorát, tak sem zůstal tady, tak sme jaksi chodili, byl sem
tady nejdřív v Brně, byla rozbombardovaná líšeňská fabrika pod strá-
pod Stránskou skálou, jestli to tam znáte, ještě teďka tam byla
Zbrojovka, nebo zetkáel ((ZKL)), tam bylo rozbombardováno a tak tam
sme ch- šli, pak nás přehodili do Prostějova, kde sme byli na
letišti, tam taky bombardovali letiště, tak sme zase zahazovali ty
krátery. tak sme trochu em z té em války aj potom během jaksi
osvobození, dyš šla přes přes em Brno dyš šla fronta, tak sme byli,
já sem eště, to bych řekl, že em já sem šestnáctýho dubna sem z toho
ajnzacu ((Einsatz)), jak se řikalo, z toho Prostějova sem utekl.
vlakem sme se dostali jenom do Holubic, protože tam už byla fronta,
z těch Holubic sem šel až do Brna pěšky, bratr přišel, já sem, to
bylo v pondělí, v pondělí, v pondělí to bylo, šestnáctýho dubna, já
sem přišel v poledne a bratr byl nasazenej někde v severních
Čechách, tak se dostával taky dost dobrodružnou cestou, vlakem se
dostával do Brna, a přišel, večer se vrátil taky, čili my sme se
vrátili vobá dvá matce domu v jeden a tentýž den. a to sme prožili
teda to osvobození Brna, což bylo dost krutý, protože dyš sem se
vracel toho šestnáctýho dubna, tak byl uplnej klid. dyš sem potkal
prvního člověka, sem šel po silnici tam od Holubic, dyš sem potkal
prvního člověka, to bylo nad em nad Brnem, jak teďka už se sjíždí
potom k Brnu, tak tam sem potkal prvního člověka. sem se ho zeptal a
von říká, no bylo včera bylo tady velký bombardování, dneska je tady
klid. naštěstí teda náš barák neutrpěl, i když blízko, já bývám na
té, byl- bývali sme teda na té Jiráskové, a Údolní, ta byla
rozbombardovaná.

JV: ehm.

ZP: jo, jak je teďka ta proluka, tam byl klášter. teďka je tam em
jako volný místo, tam byl klášter, to em bylo rozbombardovaný celý.
při náletu, to nevím, dvacátýho listopadu myslím to bylo, ten nálet
na Brno, ale to už nepamatuju si přesně ten poslední nebo
předposlední, pak byly ještě další. tak sme tu válku trošku zažili,
jo, tak sme jaksi dost dovedli pochopit em ty pocity těch vojáků
kteří, těch Američanů, kteří se vlastně šli bít za cizí stát, že.

JV: ehm.

ZP: to musela bejt dost velká odvaha.

JV: to jo, no. eh takže ten film vlastně na vás působil em kvůli
tomu, že ste taky zažil...

ZP: no, působil jaksi optimisti- i když byl smutnej, jo, tak působil
tak optimisticky, že sme viděli, že sou lidi, kteří dou za dobrou
věc aj dyš maj nasazet život.

JV: ehm, dobře. tak já bych se teďka vrátila zas- zase zpátky, k té
dětské zkušenosti s filmem.

ZP: ano.

JV: em, a pokračovala bych s tim kinem Stadion, kam ste chodili, tam
sem eště nedočetla všecky informace. em, takže to kino Stadion, dál.
hlediště bývalo obsazené tak ze dvou třetin. promítaly se americké
kreslené, i hrané grotesky, kreslené sem měl raději. mezi kreslenými
dominoval Kačer Donald, Pepek námořník, a občas i miky maus ((Mickey
Mouse)). také jedna kreslená groteska se nám líbila, o mužíčkovi,
který vznikal z kreslené čáry. hrané grotesky obyčejně popisovaly
příhody party dětí v amerických chudinských čtvrtích. em, takže
dokázal byste říct, proč se vám líbily více kreslené gro- grotesky,
než ty hrané?

ZP: mně se líbí dodnes. ((smích)) nevím, tak bylo to takový
barevnější, živější to bylo, ty hraný grotesky byly takový em míň
jaksi přitažlivý, ty kreslený byly efektiv- efektnější.

JV: ehm, a kterých bylo víc, bylo víc kreslených nebo hraných?

ZP: bylo to tak myslím půl na půl. že byly aj ty kreslený, bylo do
té přestávky myslím byly ty em em to už nevím, jestli ty hraný
grotesky a potom byly ty kreslený grotesky, ty disnejovky
((Disney)). ale nebyly to jenom disnejovky ((Disney)), byly tam si
vzpomínám aji jiný třeba to přesně nevím co to byl, to byl takovej
panáček, kterej vystoupil z toho z toho papíru, nebo na- z té čáry a
byly tam všelijaký kouzla. to už si moc teda nevzpomínám kdo to byl
autor téhleté grotesky kdo byl.

JV: ehm, a jak na vás tyto filmy působily? měl ste nějaký pocit z
toho, nebo nějaký zážitek, zajímavý?

ZP: ne. já bych řekl, že z toho sme si nic neodnesli, em spíš to
bylo tak em většinou teda na pobavení. sme jaksi tak strávili ty dvě
hodiny sme strávili tady em tím zážitkem. moc sem si z toho
nevodnesl.

JV: a tam ste teda chodili pravidelně na tyto grotesky?

ZP: pravidelně.

JV: ano, a byl pro vás v tom dětském věku film důležitý?

ZP: em důležitý jako em jako em zdroj zábavy. em nějaký výchovný em
působení bych řekl, že to bych z toho nevodnesl. že to byla pro nás
taková zábava, že sme ty dvě hodiny nebo půldruhé hodiny tam
strávili a koukali se na ty grotesky. po válce, to už přesně nevím,
esli to bylo před válkou, ale myslim že to bylo až po válce, sem
přišla ta Sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)), dyznyjova
((Disney)), ten kreslenej film. to už byl takovej dost výpravnej
film, že, tak ten em bych řekl na mě působil jaksi víc. kdežto ty
Pepek námořník a ten, ty vostatní, Kačer Donald a to to bylo
skutečně takový spíš prázdný. to nemělo žádnou žádnou hloubku.

JV: hm, a em čím ste se teda eště bavili? dyš říkáte, že to byl
zdroj zábavy, tak měli ste ještě jiný...

ZP: měli!

JV: možnosti vyžití?

ZP: měli, možná že to bylo jaksi nevím čím způsobeno, ale založili
sme klub. v baráku co sme byli, tam bylo asi pět chlapců, dvě
děvčata tam byly, ale ty děvčata byly starší, vo dost starší, ta
sestřenice byla vo tři, ta Olga byla asi vo štyry roky starší a pak
tam byla ještě jedna rodina německá, vlastně dvě rodiny německé. ty
měly taky dcery, ale s těma sme se nekamarádili, z jaksi z národních
důvodů. tak sme založili klub, ten klub byl dost aktivní, konali sme
loutková představení, protože jeden kamarád měl loutkové divadlo, to
byl syn majitele toho domu. ten dům vlastnil nějakej doktor Pišinka,
měl dva syny, Járka staršího a Zdeňka mladšího, matka jejich, teda
jeho paní, byla původně rozená Čechová, a Čech měl v Brně rek-
lékárnu. měl dvě dcery, a každé té dceři dal věnem jeden barák. a to
byl ten náš barák, kde sem v něm, kde sme v něm bývali, a ten em em
ta rodina měla teda dvě ď- dva chlapce, s kerejma sme se kamarádili.
pak tam byl domovníkův synek, to byl třetí, nebo čtvrtý, my sme byli
dva, voni byli taky dvá, čili pátý, a pak eště tam byli z z em z
ulice, ale to už ty už jaksi moc do toho klubu sme nebrali. ten klub
že teda působil všelijaký <akce>, em ty akce byly různého, třeba sme
chodili na výs- na výlety. matka moc na výlety nechodila nebo takhle
moc se ven nechodilo. dyš se chodilo, tak se chodilo po Brně, jo,
vim, že pro ňu třeba tehdá existovala Myslivna, dneska existuje
pořád, nad Pisárkama, jo, tomu se řikalo jegrhaus ((Jägerhaus)), to
byla neměcká myslivna. no tak jegrhaus ((Jägerhaus)) to už byla to
byl velkej výlet, jo, z toho z té Jiráskovy. ale em kam matka
chodila, ona byla potom dost nábožensky jaksi založená, tak sme
každej rok chodili na Vranov na pouť. jesi víte v na Vranově každé
září, celé září sou poutě, tak vždycky sme chodili na pouť. a to sme
chodili pěšky, až z Brna do toho Vranova sme chodili pěšky a zase
nazpátek. ale jináč sme moc jako em ven nechodili. tak sme začali
chodit s těma klukama s těma kamarádama z toho z toho baráku, z toho
domu. v zimě sme chodili, v letě sme chodili. na výlety. v neděli se
šlo vždycky, v sobotu se dělalo, já eště chodil do školy, tak v
neděli se chodilo na výlety a to jak řikám, v zimě aj v letě.
chodilo. se. a vim, že sme v zimě, jo, eště vám musim říct,
samozřejmě že tehdá letěly em ten časopis se menoval Mladý hlasatel,
kde byli ti em Foglar ((Jaroslav Foglar)) jak se menovali ti Rychlý
šípy, jo, tak podle těch Rychlých šípů oni už aj ten časopis
vyhlašoval em klub za- nebo zakládal vyhlašoval zakládání klubů
Mladého hlasatele, jo, čili těch klubů bylo spousta, asi si myslím,
ale my sme teda se neregistrovali u toho Mladýho hlasatele, ale ten
klub sme založili, a podle toho sme teda em ty výlety dělali, jo. v
okolí Brna, do okolí Brna, v zimě sme chodili se sáňkama, sme
udělali takovej štrůdl, nebo takovel vlak, ty jednotlivý sáně sme
zas- za sebou vzali sme si baťohy, dostali sme horkej čaj vim, že
sme <při jedné jízdě> ten baťoh mi spadl, rozbil sem tu <termosku>,
čaj se vylil, tak sme se bavili tímletím způsobem. třeba sme dělali
jo, eště musim říct, během války, v místě jak dneska je jak je
Besední dům a eh Pražákův palác, tak pod tím, v tom místě kde dneska
stojí nebo je parkoviště, em parkoviště hotelu internacion ((Hotel
International)), tam jezdíval každej rok na podzim tam jezdíval
lunapark. tak sme hodně často chodívali do toho lunaparku.

JV: ehm.

ZP: jo, různě sme se bavili na kolotočích, ale tam byly všechny
možný atrakce, tak tam sme chodívali a jo tam byla jízda hrůzy, jo,
to znáte z lunaparku že se jede a (sou tam všelijaký) to jak je, tak
tu jízdu hrůzy sme inscenovali v našem sklepě, jo, vyrobili sme
((smích)) takovou my sme tomu řikali strágula, to bylo nějak podle
té podle těch Rychlých šípů, dvě kolečka, sehnat jenom kolečka to
byl problém, vod em kočárku, tak sne udělali takový tohle a jezdili
sme teda sme toho člověka naložili a <jezdili sme> po tom sklepě, a
tam sme dělali všelijaký takový hrůzy na ně, no byla to legrace
spíš, než něco vážnějšího. sme dycky, jo, a kromě jinýho sme taky
psali deník. bohužel ten deník já nemám, ten měl ten em předseda
toho klubu, to byl ten em Jarka Vyšinka, Jaroslav Vyšinka se menuje,
ten vyštudoval architekturu, byl potom profesorem na architektuře,
ale poměrně brzo zemřel, ten jeho brácha, ten mladší brácha Zdenek,
ten eště to už končil po válce, ten nějak v osumaštyrycátym roce se
roznášel nějaký plakáty a jako mladýho kluka ho chytli, zavřeli ho a
byl odsouzenej, já mám dojem že byl odsouzenej na patnáct let do do
žaláře, za to, že roznášel ty letáky jako mladej kluk, to byl on byl
em maturant, jo, on potom eště šel se přihlásil na Vojenskou
akademii, samozřejmě tam už ho nevzali v důsledku toho nebo pak
teprve přišel přišlo se na to na ty letáky. byl těch patnáct roků
zavřenej, pak šel dyš se vrátil při nějaké am- amnestii byl myslím
propuštěnej po deseti letech, to přesně nevím jak, tak se hlásil na
Vojenskou akademii, tu Vojenskou akademii dokonce dodělal,
vyštudoval, ale ten zemřel velmi brzo na následky teda toho věznění.
( ) zemřel eště dřív než ten Jarek, to je ten starší brácha. tak
ten Zdeněk zůstal u něho. žije jeho žena, ta ještě pořád žije, a já
nejsem s to vod ní ten deník dostat, že ho není schopná najít. ale
byl to deník, kterej ten Jarek Vyšinka, kterej byl velmi šikovnej,
podle toho návodu v tom Mladým hlasatelu ho svázal, tam byl návod na
vázání knih, tak ho svázal jako knížečku a tam sme všichni
zapisovali každej určitou dobu tam zapisoval všechno, co sme v tom
klubu dělali. bohužel jak řikám, ten deník existuje, ale je
nezvěstnej.

JV: ehm, to je škoda. ehm, tak...

ZP: jo a tam sme eště aji kromě <jinýho sme> vydávali časopis,
vlastní časopis sme vydávali. psalo se to rukou, kreslily se tam
vobrázky, každej tam něco napsal, a po- po- prodávalo se to tak, že
to každej dostal, zaplatil padesát halířů a zase kdo to dál tak zase
padesát halířů. ale vyšly bohužel jenom dvě čísla <těhle těch>
tohoto časopisu. menoval se Hlasatel.

JV: dobře, tak já bych měla další otázku...

ZP: no, prosim.

JV: eště...

ZP: dyš moc mluvím tak mě s- zarazte.

JV: ne, to je v pořádku. em, takže em projevovalo se em na vašich
dětských hrách em to, že ste chodil do kina? nějak inspirovalo vás
to inspiroval vás ten film k něčemu, nebo...

ZP: ne.

JV: ne?

ZP: nemůžu můžu můžu říct ne, inspiroval nás hlavně ten Mladý
hlasatel.

JV: ehm, takže vás to nějak neovlivnil v tom jak ste si hráli.

ZP: ne.

JV: em, ani ste třeba nenap- nenapodobovali nějak té- nějaké herce
nebo...

ZP: ne.

JV: příběhy...

ZP: ne.

JV: nebo...

ZP: tak hluboce, ty filmy, který sme navštěvovali, jak říkám, byly
spíš takový zábavný, nebylo to nic hlubšího, ty filmy em s tou
hlubší tematikou, nebo vážnější tematikou, ty sme začali navštěvovat
až po osvoboz- až po tom pětačtyrycátym roce.

JV: hm, dobře, a třeba filmové písničky ste si nezpívali?

ZP: nebyli sme tak muzikální. nikdo. byl jeden kamarád, ten nebyl z
toho našeho klubu, ten hrával na kytaru, jo, to sme taky dělali, že
sme chodili do jeskyní.

JV: ehm.

ZP: sme navštěvovali jeskyně. první, kerou sme navštívili v tom
klubu, em byla jeskyně pod Stránskou skálou, jesi víte, tam sou
jeskyně. tam sme prolízali, to byly naše první zkušenosti, ale pak
sme chodili třeba do na Říčky, to je údolí říčky, co teče jak je
Ochozská jeskyně, tak sme i tu Ochozskou jeskyni navštívili a různý
ty, tak sme jeskyňařili. a dokonce sme vlezli do Rudickýho
propadání, to byly takový dobrodruž- během války, to bylo ještě za
války.

JV: takže ta znalost filmů vlastně nebyla nějak důležitá.

ZP: ne.

JV: ani v těch...

ZP: ne.

JV: rozhovorech ničím...

ZP: ne, ne. můžu říct, že na nás teda em v tom do toho
pětaštyrycátýho roku ty em filmy em ty filmy byly em dvojího druhu,
em ty český filmy znáte, jo, em s Adinou Mandlovou ((Adina
Mandlová)), s Lídou bárovou ((Lída Baarová)), Eduard Kohout, Rudolf
Hrušínský, jako mladej, jo, Dohnal ((Jiří Dohnal)), herec, em kdo
tam ještě hrál, no Plachta ((Jindřich Plachta)), že, tak em to byly
spíš takový nechcu říct komerční filmy, ale spíš teda filmy ne
vážnějšího obsahu, spíš tak jak se to dneska ( ) ještě když (
) něco vysílá, tak to sou tyhlety filmy. pak tam byly ještě ty
německý filmy, ty byly dvojího typu. byly jednak takový revijální
((revue)), jo, em velkej ansámbl, gerls ((girls)) jo, tam tancovaly,
mezi nima teda byla ta marika reková ((Marika Rökk)) vo které sem se
tam zmínil, jo. písničky, em to byly takový hudební filmy, sára
leandr ((Zarah Leader)) tam zpívala, že. a to byl jeden film, co sem
teda si pamatoval tyto em tyto revijální ((revue)) filmy, pak tam
byly detektývky ((detektivky)). v tom, z těch detektývek si pamatuju
jednoho herce, ten se menoval hans alvrs ((Hans Albers)), velmi
sympatickej herec, takovej fakt dobrej byl. a pak tam byly takový ty
veselohry, to byl zas hans ríman ((Heinz Rühmann)) v těch
veselohrách zase dominoval. a mám dojem, že to byl rakouskej herec,
hm teďka ale tam sem vám to napsal, jak se menoval ten rakouskej
herec, teď si momentálně na něho nemůžu vzpomenout, hans albrs
((Hans Albert)) byl ten Němec, to byl taky jeden z těch komiků.

JV: aha.

ZP: tak to byly takový ty komický filmy, veselý. první em první
filmy barevný, který sem viděl byl ten minhauzn ((Münchhausen –
Dobrodružství barona Prášila)), což je ten baron Prášil jejich
jejich, a pak tam byl ten film, to m- lázeň na mlatě ((Lázně na
mlatě)) bád auf d tene ((Das Bad Auf Der Tenne)) se to menovalo, ale
přesně už děj obou si nevzpomínám.

JV: dobře a dyš ste teda zmínil ten em film em bad auf der tene em
tak tam říkáte, že em je to z venkovského prostředí, o dívce, která
se koupe na mlatě, stodoly...

ZP: jo, nahatá.

JV: za průsvitnou bílou plachtou...

ZP: pod bílou plachtou. tehdá se eště nahý ženský neukazovaly ve
filmech, jo, dyš bylo, to bylo něco úžasnýho, dyš byla teda nahatá
na tom na té plachtě bylo vidět, jak se koupe nahá, ale nahá ženská
neexistovala ve filmu. a i dyš se líbali, to bylo velmi decentní jo,
byli b- em jakákoli soulož byla teda em třeba začátek, jo, a pak, co
si vzpomínám, vždycky tekla voda, jo, em milování bylo
charakterizovaný tím, že někde tekla voda jako řeka se ukazovala
nebo něco, nevím proč, ale měl sem ten dojem, že to ta tekoucí voda,
že symbolizovala to milování.

JV: ehm, a tato scéna v tom filmu byla chápána nějak skandálně?

ZP: né, né, ne, to bylo velmi decentní.

JV: ehm.

ZP: to bylo velmi decentní.

JV: takže nepůsobilo nepůsobilo to na vás nějakým zvláštním
způsobem, nebo...

ZP: ne, ne.

JV: dobře, takže já se vrátím zpátky znova eh k tomu, já se vrátím k
tomu em ještě dětskému k té dětské zkušenosti. em když ste chodil na
ty dětské filmy a na ty filmy pro mládež, tak bych se zeptala na
atmosféru při té projekci, em jestli ty děti nějak reagovaly na ten
film, během toho představení, jestli se nějak projevovaly hlasitě?

ZP: přemýšlím (...) ale em že by nějakej potlesk, možná smích se
vozval, ale nějaký hlasový projevy tam nebyly. spíš sme to tak jaksi
sledovali dost zaujatě, že se neprojevovalo nějak diváctvo.

JV: ehm, takže potlesk třeba...

ZP: ne.

JV: po skončení taky ne...

ZP: ne.

JV: a ani při projekci se děti nebavily mezi sebou?

ZP: mhm, možná výjimečně, ale em jaksi em nepamatuju si, že by to na
mě působilo nějak rušivě, čili asi to tam moc nemohlo bejt.

JV: ehm, dobře.

ZP: i když tam chodilo bych řekl em taková sk- sociální rozvrstvení
dost široký, že že tam byly aj z chudejch rodin aj možná z bohatejch
rodin, tak tam k žádnýmu nějakýmu em konfliktu mezi těma děckama
nedocházelo.

JV: ehm, dobře, a potom v těch filmech, nebo v těch kinech, nebo na
těch projekcích, které nebyly určeny přímo dětem, tak tam taky nijak
se diváci neprojevovali hlasitě?

ZP: ne.

JV: nebo nereagovali?

ZP: ne.

JV: ani žádný potlesk?

ZP: ne, ne. potlesk při filmovým představení já si nepamatuju.

JV: ehm, dobře. a teďka bych se zeptala, jaký byl názor vašich
rodičů na film a kina. já vim, že tam teda nechodili moc,

ZP: nechodili moc, nechodili moc do v- do kin, em já si teda
vzpomínám jenom em matku sem měl, a ty s- em rodiče teda vod ten-
nebo ta sestra její a ten její muž, em nechodili moc do kina.

JV: ehm, a měli na to nějaký názor, třeba že si mysleli o tom filmu,
že to není pro ně, nebo že je to pro někoho jiného?

ZP: snad můžu říct, že em kdo chodil do kina z mých příbuznejch,
matka byla ze čtyř ze čtyř em sester, byly štyry sestry, všechny
štyry se provdaly, jenom matka a ta jedna sestra měla měla em děti,
ty dvě byly bezdětný. ta jedna bydlela ve Střelicích a dyš přijely
do Brna, tak vždycky šly do biografu. to si vzpomínám, dyš z těch
Střelic přijely do Brna, tak šly do biografu. a chodily do kina, to
sem tam taky napsal, na Šilingrově náměstí, jak začíná eh
Dominikánská ulice bylo malý kinečko, řik- menovalo se to ekcelziór
((Excelsior)). pak tam bylo ňáký em dyš ta budova patřila Telekomu
moc mluvim hlasitě?

JV: ne, ne v pořádku, já to jenom upravuju, aby to nesměřovalo
jinam.

ZP: em em pak tam v tom měli nějakej sál, Telekom tam byl, ten sál
tam existuje, možná tam existuje dodnes, tak tam bylo malý kino,
ekcelzior ((Excelsior)) se menovalo a oni každý vždycky dyš přijely
do Brna, tak dycky šly do toho ekcelzioru ((Excelsior)) do kina.

JV: a proč zrovna tam?

ZP: nevím. nevím, možná že to bylo blízko teda em blízko em nádraží,
protože voni přijely, voni bývaly ve Střelicích, tak přijely do
Střelic, a chodívaly do toho ekcelzioruv ((Excelsior)) do kina.
proč, to vám neřeknu, protože byly eště blíž kina, toho nádraží, ale
to byly poměrně takový premiérový kina, dost drahý. kdežto tohleto
bylo teda né premiérový kino, to bylo takový levnější kino, tak
chodily do toho ekcelzióru ((Excelsior)).

JV: a chodily vlastně i doma do kina? ne jenom v Brně, ale i tam...

ZP: ve Střelicích bylo kino, to si vzpomínám, bylo kino, protože dyš
sem jezdíval k tetce do Střelic jako na návštěvu, vona vždycky,
protože my sme byli sami, tak vona si nás někdy vzala a bejvali sme
u ní s bratrem, tam sme se kamarádili zase s jinej- s jinou
skupinou, tak tam sme chodili skoro pravidelně taky do kina. tam
bylo kino ve Střelicích. chodili sme do kina.

JV: ehm, dobře. a eště k těm rodičům, oni teda nechodili do kina,
ale podporovali vás v chození do kina, nebo vám to naopak...

ZP: ano. myslím, že to bylo hlavně proto, že se nás matka zbavila,
že měla klid.

JV: ehm, dobře. em a takže vlastně vám nezakazovali nějaké filmy...

ZP: ne. dokonce sme se potom, samozřejmě že byly filmy mládeži
přístupný a mládeži nepřístupný, tak pak jak už sme dorůstali, tak
sme se chodili dycky snažili sme se dostat na filmy mládeži
nepřístupný, ty byly, já nevím, myslím vod patnácti nebo vod
štrnácti let, to už si nevzpomínám, někerý byly vod vosumnácti,
myslím bylo vod patnácti, někerý byly vod vo- od vosumnácti, tak dyš
byly, sme se snažili potom dostat na ty filmy mládeži nepřístupný,
dyž nás bylo, nám bylo těch třináct štrnáct, už sme se dělali jako
vyšší, starší, že sme si vzali klobouk třeba dyš sme šli, jo, sme
vypadali dospěleji.

JV: a proč ste tam chtěli jít na ten film?

ZP: no, tak protože možná to bylo jako zábavnější, nebo em byly to
normální filmy, em prostě kde možná se vyskytovalo to líbání nebo
něco takový nebo bylo naznačený to milování, tak sme se m- sme se
snažili přijít tady na tyhlety filmy, poněvač sme si to užili.

JV: ehm, dobře. a to bylo asi od kolika let ste se tam dostal?

ZP: jak vám řikám, to bylo vod těch patnácti, tak dyš nám bylo
takovej třináct štrnáct, tak už sme se snažili jako bejt dospělejší.
em vim že to bylo tak, že ten biletář nás někdy vracel.

JV: ehm.

ZP: že nám neni šestnáct, no.

JV: a ještě bych se zeptala na školu, jaký byl postoj školy ke
kinům? zaujali nějaký postoj učitelé, nebo...

ZP: žádný filmový představení školský nebyly. neexistovalo. byly
nějaký em akce školský, ale filmový představení nebyly. chodili sme
třeba do divadla, se chodilo, nebo sme chodili na nějaký takový em
by se dalo říct trochu výchovný koncerty, vzpomínám si na jeden, ten
byl v tom sále na Stadionu ((Stadion)), ale v tom em velkým sále, v
tom em kde byl melodram, bohužel si nevzpomenu kdo už to složil, na
Máchův Máj. byl to takový melodram, a promítala se, byla plachta,
projekční plátno, kde se promítaly takový vobrázky, ale nepohyblivý,
jenom jako diapozitivy em na motiv toho Máchova Máje. tak na tom sme
byli. ale em filmová představení, to sme ze školy nešli nikdy.

JV: dobře, a učitelé se nějak vyjadřovali k filmům, které sou zrovna
v kinech nebo k nějakým jinym? ne?

ZP: ne.

JV: ne, takže vám ani nic nezakazovali?

ZP: ne.

JV: dobře.

ZP: ne.

JV: pak tady mě zaujalo, vy ste měl, em cituji, měl sem v
kalendáříčku [zapsány]

ZP: [ano]

JV: všechny filmy, které jsem viděl, i s hlavními herci a vstupným.
em, proč ste si to zapisoval? nebo z jakého důvodu?

ZP: em tak sem si psal takovej jako deníček.

JV: ehm.

ZP: jo, to sem si psal, kdy sem byl, em někdy s kým sem tam byl, em
pak sme teda zapsali ten teda ten titul toho filmu em hlavní
představitele sme si tam napsali a vždycky sem si zapsal em kolik
sem za to em za to vstupný zaplatil. tak abych měl jaksi přehled o
tom, který ty filmový představení sem navštívil. protože skutečně
těch filmových představení sem jaksi navštívil hodně.

JV: ehm.

ZP: jak říkám, někdy aj i dvakrát denně.

JV: a chodil ste třeba sám do toho kina občas?

ZP: s bratrem. ale em pak když on on byl jak řikám o ty štyry roky
starší, tak on byl už dřív nasazen na ten total ajnzac ((Total
Einsatz)), byl nejdřív byl em byl v Rakousku v grácu ((Gratz)), u
kleknerverke ((pravděpodobně Klekner Werke)), pak vocaď utekl, jo,
utekl vocuď, dostával se přes hranice tajně někde u Ivančic, byla
posunutá hranice až někde za Rénu, jestli to tam neznáte, řeka, jak
teče řeka, tak přes to přecházel. tajně přecházel přes ty hranice,
tehdy to nebylo vlastně pravý jako zemský hranice, ale byly to
hranice mezi Říší a mezi protektorátem. nebyly tak hlídaný jako ty
venkovní hranice. tak to přešel a nechal se tady zaměstnat, zase u
těch kleknerverke ((pravděpodobně Klekner Werke)), ale někde v
severních Čechách, menovalo se to tam hnání- Hnátnice, tak tam byl
zaměstnanej. a z té Hnátnice se potom před se před vosvobozením se
vracel dost zajímavou cestou, vím, že jel aj vlakem, že ho vzali na
lokomotivu, aby se dostal vocud pryč, domů. tak sme chodívali
většinou s bráchem. s děvčatama eště ne, sme byli mladí na děvčata.

JV: ehm, a ještě bych se zeptala, když ste si zapisoval ty filmy,
tak v kterých letech ste si to zap- zapisoval asi, kolik vám bylo
třeba?

ZP: nó, to bylo během té války, že. tak to do toho pětaštyrycátýho
roku, do toho pětaštyrycátýho roku, to mi bylo nějakých těch
třináct, čtrnáct, patnáct let.

JV: a třeba dělali to taky vaši přátelé? něco podobného?

ZP: ne, nevzpomínám si. nevzpomínám si.

JV: ehm.

ZP: myslím ani brácha si to nepsal, že sem to psal sám. ty kytičky
vám vadnou vadnou. ((smích)) sou moc vysoko, co? špatně se zalejvaj.

((pan Piňos se zajímá o místo, kde se rozhovor odehrává – je to
kancelář na katedře FAV, a o to, co studuje jeho dotazovatelka))

JV: Teorie a dějiny filmu a audiovizuální kultury.

ZP: filmu, aha. tady na té katedře filmové byl nějakej Zdenek, jak
von se menoval, vedoucí, nevzpomenete si, kdo tady byl dřív jako na
film, na...

JV: em tak...

ZP: Zdeněk, Zdenek...

JV: Zdeňka neznám...

ZP: <já si za chvilku možná vzpomenu>

JV: teďka je to docent Voráč.

ZP: Zdenek, to byl jako (stařík), no, já si možná si za chvilku
vzpomenu. s, na s byl. no už tady určitě néni. hm.

JV: hm, tak nevadí, tak já se zeptám dál, ještě.

ZP: ano.

JV: tady ste psal zase o tom kině Stadion, na Kounicově ulici, em
ste psal, že tam byl široký bufet.

ZP: bufet, jo.

JV: em byl tam celkem široký bufet, kde se prodávaly limonády,
housky se šunkou nebo salámem...

ZP: ano.

JV: jedna stála korunu nebo korunu dvacet, podle toho, byla-li se
salámem nebo šunkou, a různé sladkosti prodávané na váhu. ale ne...

ZP: na kusy.

JV: em neprodávané na váhu ale na kusy. em jedno sisi bylo za pět
haléřů.

ZP: víte co je to sisi? takovej ten štvereček, takovej ten skoro
gumovej bombón placatej, já nevim, jestli se to ještě dneska, ještě
se to dneska, taková karamelka to byla, ale nebyla to jako karamel z
cukru, ale bylo to ovocný, tomu se říkalo sisi a to jedno sisi stálo
pět halířů.

JV: ehm. em a tady ste psal že na víc sme se nezmohli, než em na to
jedno sisi. z jakého důvodu?

ZP: neměli sme pení- jak vám řikám, matka byla vdova a moc peněz sme
neměli.

JV: a kupovali ste si tam to jídlo pokaždé? nebo...

ZP: jídlo vůbec ne.

JV: tak to sisi.

ZP: jenom to sisinko vždycky sme š...

JV: a vždycky?

ZP: tak snad jo, možná jo. možná někdy sme si koupili nějakou limču,
ale kolik stála limonáda, to už nevím. to byly sodovky. ty sodovky
eště dneska existujou, byly to ZON, znáte sodovky zonky?

JV: ano, slyšela jsem o tom.

ZP: no, tak to byla zonka, ta se vyráběla v Třebíči, byly dvě, byla
citrónová a malinová byla, červená nebo žlutá byla. tak to sme si
někdy koupili tu zonku, nebo tu limonádu, ale to už nevím kolik.
chodili sme tam em s kamarádem, eště, ten se menoval Arnošt Sláma,
už je bohužel taky po smrti, ten byl syn stavitele. a ten měl em
spoustu peněz, jo, tak ten si tam kupoval možná aj i tu limonádu,
ledacos, ten měl dost peněz. ale my sme peníze neměli, tak sme
museli hodně šetřit.

JV: ehm.

ZP: ale eště vám řeknu, dyš sme se semka přistěhovali, tak sme měl-
em to nebyl takovej přepych, měli sme služku. ta služka bydlela u
nás teda, pomáhala matce, ale krátkou dobu, to vím, že moc dlouho u
nás nebyla. sme jí platili sto dvacet korun měsíčně, ta služka, za
tu, za stravu a za byt, a dostávala kapesný sto dvacet korun, to
bylo všechno. pak sme jí teda museli propustit, protože na to nešlo,
na to už nebylo.

JV: dobře, a ještě bych se zeptala, kdy ste si to jídlo kupovali,
nebo tu tu sisi?

ZP: vo přestávce.

JV: vo přestávce.

ZP: byla dycky přestávka, jo, mezi tou jednou čá- a tou druhou byla
dycky chvilečku desetiminutová přestávka, a pak se zazvonilo,
třikrát se zvonilo, šlo se zase nazpátek, zhaslo se a promítalo se
dál.

JV: a kdy se to jedlo? jedlo se to o té přestávce...

ZP: o té přestávce.

JV: tam...

ZP: ne.

JV: v sále ne.

ZP: v sále ne. mám dojem, že tam byly aj i nějaký buráky nebo to už
si nevzpomínám, ale nějaký takový šustění, že by se jedlo em během
toho, ne. em řeknu vám, že em mládež, em aj i mládež tehdá byla
podstatně ukázněnější, než je mládež dnes. měli sme takovej respekt,
respekt vůči dospělejm lidem, vůči kantorům, tak jak dneska slyším,
jak se mladí lidé chovají třeba na škole vůči kantorům, to sme si
nikdy nedovolili. já sem měl hrůzu z kantorů, zvlášť jeden, z toho
sem měl úplnou fóbii, já sem měl dost takovej nervák sem byl a su
dodneška, em sem měl takovou fóbii, že sem měl z něho strach.
menoval se Matějů, ten profesor. to už bylo na střední škole. ale aj
na obecné škole sem byl jako takovej nej- takovej dost em s-
bojácnej člověk, měl sem respekt, vim, že sem nesnesl pít třeba
kávu, matka vařila meltu, nebo teda nějakou takovou náhražku
kávovou, skutečná káva, to skoro nebylo, tak vařila tu meltu. takže
sem tu meltu sem nesnášel tu sem nemoch pít, tak sem musel dycky
dostával sem kakao, sem ráno pil. to sem snesl do žaludku. ale em
někdy sem se jako aj bohužel z nervózní žaludek, že sem se
pozvracel, no, dyš sem měl nějakou hrůzu z něčeho. to sem měl
((smích)). sme chodili, ze školy, tak sem nesl takhle aktovku, a jak
byl tam byl takovej kameninový zábradlí, tak tam sem to kameninový
záb- po tom sem jel a ta ta taška mně spadla, jo, tak to byl hroznej
přečin, že matka musela jít do školy, kvůli <tomu>, že mně spadla
taška, že sem se choval nepřístojně. hm byli kantoři byli přísnější,
než sou dneska.

JV: ehm, dobře. a ještě k tomu jídlu teda, takhle to chodilo i v
jiných kinech, že se nenosilo jídlo do s-

ZP: ne.

JV: do sálu?

ZP: ne. ne.

JV: nenosilo.

ZP: ne, nenosilo se, jídlo se do sálu nenosilo, možná někdo si
vzpomínám teda, že em někdo šustil em dyš měl sáček s bombónama, jo,
tak šustil tim, ale to vobyčejně em lidi jako pšššt a jako tak
<upozorňovali>, aby byl klid. eště vám řeknu tohleto. em byla móda,
že dámy chodily v kloboukách, jo, a tak dyš si sedla a nechala si
ten klobouk na hlavě a nesundala ho, tak sme vždycky požádali tu
<prosim vás, sundejte ten klobouk, protože přes něho sme neviděli na
na plátno>.

JV: ehm, dobře. em tak teďka bychom se em dostali vlastně do už
druhého stupně toho rozhovoru, em že bychom přeskočili od té dětské
zkušenosti už k té starší trošku, od těch deseti let věku vašeho. a
teďka bych tedy přečetla, vy ste mi psal o biografech, na které si
vzpomínáte.

ZP: ano.

JV: tak já tady přečtu ten kousek z toho dopisu. em takže. v Brně
bylo spousta biografů...

ZP: já si, že vám skáču do řeči, mám dojem, že jich bylo
jednadvacet.

JV: ehm.

ZP: nevím jestli sem to tam napsal.

JV: em...

ZP: možná, že ne, ale mám dojem, že jich bylo v Brně jednadvacet,
včetně teda těch okrajových v těch Tuřanech a a v Lískovci, že jich
bylo celkem jednadvacet. premiérových nebylo moc. premiérová byla
skala ((Scala)), Alfa, Kapitol, Metro, Metro. víte, kde bylo Metro?
jak sou dneska Mrštíci ((Divadlo bratří Mrštíků)), nebo em Městský
divadlo.

JV: jo.

ZP: tam bylo kino. kino Metro.

JV: ano.

ZP: tak to bylo taky premiérový, a myslím, že ta Moderna v tom
Paláci Moderna na na zel- na j- Dominikánským náměstí, že bylo taky
premiérový kino. všechno vostatní byly takový už druhořadý em
druhořadý kina.

JV: ehm, dobře. takže v Brně bylo spousta biografů, luxusních a i
méně honosných, ba i venkovských, zejména na předměstích. k těm
prvním patřila kina alfa, skala ((Scala)), Kapitol. k těm méně
honosným pak kino Metro na Nové, dnes Lidické ulici.

ZP: no ale to myslim, že bylo taky dobrý, to Metro bylo taky dobrý.

JV: ehm. kino Moderna v Paláci Beta...

ZP: ano.

JV: na Dominikánském náměstí. tento biograf byl v suterénních
prostorách...

ZP: ano.

JV: paláce, a občas při náhlých a vydatných deštích bylo
zaplavováno, další kina byla spíš v okrajových částech Brna. jedno
ale bylo v samém srdci Brna, na Šilingrově náměstí, na konci ulice
Dominikánské. to bylo Excelsior.

ZP: ( )

JV: em, které patřilo k těm komornějším. na Marxově ulici bylo Lido
Bio, na začátku zab- Žabovřesk kino Lucerna, na Cihlářské kino
Studio, dnes Art, a další v předměstských částech, například kino
Elektra na rohu dnešních ulic Štefánikovy a Šumavské. em další malé
kino bylo na začátku Veletržní ulice, ještě před vstupem do objektu
dnes em již zaniklých lázní na Starém Brně. jmenovalo se snad ju-
Union. další předměstské kino bylo na Cejlu, naproti známému žaláři.
kino Radio, později Radost.

ZP: Radio, jo.

JV: ano, to bylo byla to Radost, potom, em dnes jakási herna. v
Králově Poli byla též dvě kina. takže vy tady mluvíte o luxusních em
kinech a o takových venkovských. tak já bych se zeptala, v čem
vlastně ste považoval nebo v čem ste viděl ten rozdíl mezi těmi
luxusními a venkovskými kiny.

ZP: tak ty premiérová kina, jako byla třeba ta Alfa nebo Kapitol,
jestli sem tam řekl taky ten Kapitol...

JV: ano.

ZP: to bylo skutečně em vybavený em kino jako takový, že to mělo em
jo s- šikmý jako hlediště bylo bylo pěkně vybavený jako osvětlení,
bylo tam aj neonový třeba osvětlení, čili byly takový lepší. kdežto
ty předměstštější, nebo ty méně honosnější biografy, ty byly takový
em jako spíš drobnější, že tam bylo akorát to hlediště, většinou
teda už ne šikmý, že bylo rovný, ale promítací plocha byla poměrně
dost vysoko, takže se vidělo ze všech těch míst. kapacita byla teda
podstatně menší, že, těhletěch těhletěch kin.

JV: a lišil se třeba nějak přístup zaměstnanců těch kin? podle toho,
jestli to bylo luxusní kino, nebo to venkovské?

ZP: em. tak em ty lepší kina měly biletáře, keří teda nebo n- em
nejenom biletáře, myslím si aj uvaděče, že byl v kolem těch, když
přišel, tak vás vzal lístek a uvedl vás na místo a dokonce kdyš bylo
jako teplé počasí a ten vzduch byl vydýchán, tak tam chodil s
takovým rozstřikovačem vůní, to tam rozstřikoval, jo, aby to bylo
jaksi se osvěžilo. čili to byly sály, který byly apriori udělaný
jako už biografy. kdežto ty si myslím, že to byl vždycky nějakej
sálek, kterej byl jako kino adaptovanej, ty vostatní, ty vostatní
kina. ale ten Stadion, ten byl taky dělanej jako biograf, původně,
ale ten byl takovej prostší. tam žádná výzdoba nebyla, to byla
taková ta funkcionalistická stavba, strohá, bez jakýchkoli ozdob.
ale vzpomínám si, že tam byl krásnej lustr v té hale nahoře, takovej
čtverec to byl a z toho visely jednotlivý takový koule a těch tam
bylo snad možná dvacet, takže to bylo takový pěkný.

JV: ehm. a eště, lišilo se nějak chování diváků v těch luxusních
kinech od těch venkovských kin?

ZP: em nemůžu říct.

JV: anebo složení diváků, třeba že tam byla jiná třída lidí?

ZP: tak asi ano, ale tak jaksi abysme to chápali jako em vyloženej
jako rozdíl, to nemůžu říct, to sme teda nepoznali, že by to byl. em
v tehdejší době, to bylo teda za války, em přesně tu dobu před tím
mým nastěhováním z té Zastávky u Brna, kdy byli teda jako
kapitalisti a dělníci, tak to si tak jaksi už nepamatuju. čili si
pamatuju tu dobu, kdy už tady tyhle rozdíly už nebyly takový. za
války žádní takoví teda bohatí lidi moc nebyli, čili bylo to tak
všechno spíš na stejné úrovni. em po válce jakbysmet a po
osumaštyrycátým roce teprv, že. to, ty třídní rozdíly se jaksi
vyrovnaly a byli sme si všichni rovni.

JV: ehm, dobře.

ZP: <někdo byl rovnější teda>, někdo byl, byly tam samozřejmě byly
rozdíly.

JV: a hráli hrálo roli to kino jako vypadalo hrálo...

ZP: hrálo. hrálo to roli.

JV: em v tom, do kterého kina ste šel?

ZP: ano, m- mělo. dyš se šlo do toho premiérovýho kina, tak to bylo
takový trošičku svátek, jo, že sme šli, že sme aj jaksi se lepší
voblíkli, do těch ostatních kin se chodilo tak se chodilo normálně,
že jo, občansky, ale pak dyš se šlo do toho lepšího kina, tak se šlo
asi jako dn- možná už to dneska neni, ale asi jak se chodilo do
divadla. jo, že už to bylo něco takovýho lepšího. kdežto do těch
ostatních kin se chodilo tak v takovým občanským voblečení,
normálně. ale tam se chodilo tak jako ve s- slavnostnějším, ve
společenštějším oděvu.

JV: dobře.

ZP: tam panovalo, že tam vždycky tam byly šatny. jo, eště ( ) sou
dneska taky. em nevím es- jestli byly ty šatny aj u těch menších
kin, ale myslim si že jo, třeba kino Lucerna měla šatnu, kino,
myslim že byly ve všech kinech byly šatny.

JV: ehm.

ZP: což em tak obvyklý néni. em máme známou, ta žije ve Spojených
státech, a ta mi řiká v em v kárnegi hol ((Carnegie Hall)) neni
šatna. že tam si lidi dávají šaty jako kabát dyš přijdou, tak si
dávaj na klín.

JV: ehm.

ZP: což mě překvapilo. v divadle, v koncertních sálech že neni
šatna.

JV: to je zajímavý. a eště bych se zeptala jestli em výběr toho k-
výběr kina, jestli se lišil podle toho, s kým ste do toho kina šel,
když ste šel třeba s přáteli, nebo s dívkou, nebo s rodiči, pokud
šli do kina?

ZP: tak dyš se šlo s těmi rodiči do kina, tak se zpravidla šlo, ale
em to nebylo moc často, jak řikám rodiče, jednak matka šetřila, tak
moc do kina nechodila, tak em em dyš se šlo, tak se šlo do toho
premiérového kina na lepší představení, ale em to bylo zcela
výjimečně, to nebylo běžný. tak to sme chodili jaksi slavnostněji by
se dalo říct. to byla taková em dost výjimečná událost, dyš se šlo s
matkou do kina nebo ale maximálně s matkou. ale nevzpomínám si na
to, že by to bylo nějak moc často, skutečně to bylo výjimečně. sme
chodívali s sami s bratrem, anebo dokonce sem chodil sám. pak už po
pětaštyrycátým roce sem chodil se slečnou, že, to už sem byl
dospělejší.

JV: dobře. a měl ste nějaké oblíbené kino, do kterého ste chodil
častěji?

ZP: kromě do toho do toho Stadionu ((Stadion)) sme chodili do té
Moderny ((Moderna)). to bylo na té na tom Dominikánskym náměstí,
myslim že ten palác se dneska pořád jmenuje Palác Moderna, nebo
beta, Beta pasáž se tomu řikalo, byl Alfa pasáž, a tam byla Beta
pas- dneska je to zavřený, vono se to nějak bourá nebo se to, je to
v havarijním stavu ten, to.

JV: dobře, a je nějaké kino, do kterého ste naopak nechodil? nebo
nechtěl chodit?

ZP: eem eem, ne. že bych tak apriori sem si řekl, že toto kino mi
bylo nes- nejsympatičtější a toto sympatičtější, ne. chodili sme
hodně do toho na ten Stadion, a aj sem tam sme byli teda tam onde
nebo aj vybírali sme si kde hrá- vim, že sme chodili třeba aj do eh
kin eh v těch předměstích, do těch předměstskejch, když sme viděli,
že třeba premiérový kino sme nestihli v těch premiérových, tak se
chodilo, já vím, že sme jednou jeli do Tuřan třeba na nějakej film,
už si nevzpomenu na kterej, ale byli sme až v Tuřanech.

JV: dobře, a když teda říkáte, že ste chodil často do toho Stadionu
((Stadion)), em, má to nějaký důvod, jako proč ste chodil zrovna...

ZP: byl blízko, ten vstup, protože tam byly ty to sme chodili na ty
dětský představení, tam se hrá- a byly normálně i večerní
představení. tak na ty večerní představení sme jako děcko nechodili,
ale pak už jak sme byli dospělí, tak to tam chodili aj na ty večerní
představe- em (měli sme) eště kromě, to musím říct, eště kromě toho
em Stadionu ((Stadion)) sme měli Studio, dneska Kino Art, to bylo
taky naše voblíbený, protože bylo to taky blízko. a bylo, to Kino
Art bylo tak em abych řekl mně dost sympatický. nevím proč, vono
bylo menší to kino, myslím taky tam byla rovná podlaha, to bylo to
sympati- em měl sem k tomu tam jakejsi vztah, k tomu kinu, Studiu
((Studio)), dnešní Art.

JV: dobře.

ZP: občas sme chodili do Lucerny ((Lucerna)), to je taky blízko, a
někdy sme jeli do toho Králova Pole, to bohužel nevím už jak se to
kino jme- jmenovalo v tom Králově Poli. už ho taky zrušili, tam byly
dvě kina, ten Jadran, ale předtím vlevo bylo ještě jedno kino ((kino
Union)), to nemáte v přehledu?

JV: em mám, já se podívám.

ZP: to bych se rád dozvěděl, jak se to kino jmenovalo. ten jeden byl
Jadran.

JV: takže na Králově Poli?

ZP: v Králově Poli. na port- né na port- na...

JV: teďka se mi tady trošku seknul počítač, tak, zkusím pustit nové
okno.

ZP: a jestli vás zdržuju tak...

JV: já to můžu během toho...

ZP: ne, nechte to.

JV: až to najdu tak vám řeknu. takže...

ZP: Bajkal? nebyl Bajkal? kino Bajkal?

JV: je to je to možné, tak já to najdu, až se...

ZP: nechte to.

JV: až se to tady...

ZP: nechte to.

JV: podaří obnovit počítač, tak já to najdu. zatím bysme teda
pokračovali dál.

ZP: no.

JV: em takže v tomto období, po těch deseti letech věku ste ještě
pořád chodil často do kina, ano, takže...

ZP: pořád.

JV: říkáte, říkáte...

ZP: snad víc než předtím, jo, to už sem snad začal trošičku rozum
brát, tak to sem právě si zapisoval ty ty filmy jednotlivý a to sem
chodil teda už potom, dyš mi bylo těch patnáct let, tak to sem
chodil aj na ty mládeži nepřístupný, s tou Mandlovou ((Adina
Mandlová)) a, turbína ((Turbina)). viděla ste ho?

JV: turbína ((Turbina))? ano, to znám.

ZP: krásnej film. krásnej, s Lídou bárovou ((Lída Baarová)), kdo
hrál toho druhýho? to byl Vydra ((Václav Vydra)) myslím, ne?
mladej...

JV: já se můžu podívat...

ZP: mladej vydra. Eduard Kohout hrál tam.

JV: mně se zastavil počítač, takže to nenajdeme.

ZP: nehledejte to, nechte to.

JV: takže chtěla bych se ještě dál zeptat, jestli jste třeba
potkával v kině své známé? nebo jestli to byl takový prostor, kde
vlastně ste se mohli setkávat?

ZP: ne.

JV: že byste tam chodil za účelem třeba...

ZP: ne, ne, do kina se šlo na kino. že se chvíli se čekalo než
vodevřeli kino, pak tam pustili, že jo, hrnuli se k šatně, nedávali
sme si vždycky kabáty do šatny, protože to pak sme vodcházeli a zase
se muselo čekat, tak někdy si to člověk vzal, položil si to na klín,
a pak hnedka s- sme šli pryč. ale em zcela výjimečně sme tam tak to
bylo čirou náhodou sme se tam setkali, ale programově, že bysme si
tam dávali rande s nějakejma kamarádama, tak to ne.

JV: em, dyš ste teda šel do toho kina s bratrem hovořili ste třeba
potom cestou z kina třeba o tom filmu, který ste viděli?

ZP: ano, to sme se bavili, em dokonce sme jaksi tak hodnotili,
dělali sme si takovou jakousi kritiku toho představení, to sme
hodnotili, teda já nevím, esi tehdá sme tak jaksi znali, jak se
režie po- po- em projevuje na tom filmu, ale em hodnotili sme em
hodnotili sme výkony jednotlivejch em jednotlivejch protagonistů,
herců co tam hráli, jak hráli tak to vim, že sme se vo tom bavili.
nebavili sme se moc, ale ačkoliv taky sme vzpomínali teda na ten
děj, co se tam odehrávalo, a vim že teda, em můžu říct, že to em už
pak teda jako v těch, dyš sme chodili na ty hraný filmy, tak že em z
toho sem měl takovej jakejsi dojem, že to na mě působilo, že sem si
z toho vždycky něco jaksi odnesl. že to nebylo tak jenom že bych to
tam tak jako dřív, že sem to tam díval jako na něco, ale že už sem
si z toho něco vodnesl.

JV: hm, dobře.

ZP: film Panenství, jo. to si na to taky vzpomínám.

JV: a můžete třeba říct, v čem to na vás působilo, nebo...

ZP: citově bych řekl, aj bych řekl výchovně, že sme se snažili em
potom chovat tak, jak se chovali ti protagonisté toho filmu, v tom
dobrym slova smyslu, ne v tom špatnym slova smyslu. pokud sme tam
viděli nějakej mord, tak samozřejmě že sme se nesnažili, ale
rozhodně to na nás mělo vliv. jaksi tak výchovnej vliv, že sme
snažili jaksi přiblížit chování těm lidem, co tam hráli.

JV: ehm, dobře, a eště bych se zeptala, z čeho sestáva- em z čeho se
obvykle skládal program té projekce?

ZP: jo, to vám můžu říct přesně, za to- začínalo to promítáním
reklam. diapozitivy, tam šly reklamy, pak šel týdeník.

JV: ehm.

ZP: ten byl vždycky, týdeník, nevím esli byly dokonce nebyly dva, že
šly za rajchu ((Reich)), za Německa, že šel náš týdeník, že šel náš
a že šel ( ), německej týdeník. to už nedovedu přesně jestli byl
ten anebo onen to už nedovedu jaksi posoudit. tak šel týdeník, pak
bývaly krátké filmy, nějakej krátkej film byl, a pak šel teda
večerní film. a mezi tím vždycky byla krátká krátká přestávka. když
se přišlo pozdě eh do kina, tak se nešlo. počkalo se až skončí třeba
ty reklamy a pak teprve uvaděčka vás, prodávaly se, to sem ani
neřekl, em před každým filmem se prodávaly programy toho filmu. to
už se dneska nedělá. tenkrát jako dyš de člověk do divadla, tak si
můžete koupit program, dneska za strašný peníze, byli sme na
Mozartovi tam v Městským divadle, za program chtěli ale sto deset
korun, jo. kdežto tehdá ten program stál já nevím možná dvě tři
koruny. vstupné bylo štyři, šest, osum, že, pak možná i víc,
dvanáct, jo, a ten program byl za tři za štyry koruny. nekupovali
sme si ho, šetřili sme.

JV: ehm, a eště bych se zeptala, em, jestli vás ty reklamy nebo ten
týdeník zajímaly, jestli ste...

ZP: týdeník jo. protože nebyla televize, jo, čili týdeník nám
ukazoval em jaksi v obraze nám ukazovali současný novosti. ( )
týdeník, že. tak nám ukazovali za války to bylo hlavně z z z fronty,
že, události z fronty, ale aj takový ty události místního významu,
nebo teda národního významu, že tam bylo něco, kdo tam navštívil
nějakej, ty potentáti, třeba tak to, třeba jak sou dneska televizní
noviny, že, ne tak dlouhý, ten týdeník trval maximálně, já nevím,
deset minut, možná ani deset minut ne, a to byly takový naše teda
dneska televizní noviny.

JV: a ty třeba týdeníky německé, z tý z té války, tak nepůsobily na
vás nějak špatně, nebo...

ZP: né. ty sme brali s dost velkou rezervou, protože voni tam pořád
ukazovali jak útočili v době, kdy už teda prohrávali, jo. ne, to sme
dokázali jaksi filtrovat, tu jejich propagandu, i když sme byli
mladí, tak ta jejich propaganda na nás na nás nějak moc nepůsobila,
ne. protože em kromě tohoto em sdělovacího média sme samozřejmě
poslouchali rozhlas, ale neposlouchali sme náš rozhlas, ale
poslouchali sme, se tomu řikalo Kroměříž, víte proč? prostě stanice
kromě Říše. a byly dva, byl Hlas Ameriky a a Volá Londýn, jo,
tyhlety dva. nevím jestli to víte, oni vysílali na středních i na
krátkých vlnách. dneska už krátký vlny se skoro ani nepoužívají. na
těch krátkých vlnách se to muselo vopatrně hledat, a protože se
zjistilo teda, že se poslouchá zahraniční rozhlas na krátkejch
vlnách, tak všechny rozhlasový přijímače musely mět ty krá- krátký
vlny vykuchaný, že ste musela to rádio zanýst do nějaký opravy, tam
vám z toho vycvikli tu cívečku, která umožňovala poslech na těch
krátkejch vlnách a dostali sme takovou červenou cedulku, kerá se
musela přidělat na ten rozhlasovej knoflík, kde se ladil, bylo tam
napsaný pozor pozor, poslouchání zahraničního rozhlasu se trestá
káznicí anebo smrtí. to sme tam museli mít přilepený, dyš přišel
tahlencta. tak to sme samozřejmě že zase se to vobcházelo, byli
radioamatéři, kteří dokázali tu cívečku vyrobit, naletovat tam a tak
ty krátký vlny se poslouchaly dál. ale vov- velmi vopatrně, že sme
dycky byli uchem přilepený na ten rozhlasový přijímač, abysme
nemuseli mít ten rozhlasový přijímač mít puštěný jako hlasitě, sme
to poslouchali potichu, protože v tom domě, kde sme bydleli my, byly
dvě německý rodiny. jedna rodina byla velmi slušná, to byl i když
ten pán chodil s odznakem enesdéápé ((NSDAP)), ale byla tam další
rodina, a to byli takoví nacisti jaksi v pravým slova smyslu, těch
sme se báli. ale ta jedna rodina, ta byla velmi slušná, mezi nima
sme se, měli jedinou dceru, menovala se Ilze, už si nevzpomenu na to
její druhý méno, ale nekamarádili sme se s ňou. i když byla v našem
stáří. dyš sme se pozdravili em potkali, tak sme se pozdravili,
řekli sme německy kris got ((grüß Gott)), ale nekamarádili sme.
(mičovi) se menovali, (mič).

JV: a teďka vy ste říkal, že teda ty týdeníky byly dvojí, že byly...

ZP: byly německý a byly český, ale teď už nevím jestli jak říkám
byly, obá dvá se promítaly, nebo jestli byl jenom ten německej, nebo
jenom ten českej, to už si nevzpomenu.

JV: ehm, a ty německé, ty byly v jakém jazyce? v němčině?

ZP: v němčině. v němčině a mělo to titulky. bylo to titulkovaný.

JV: a ty reklamy, ty byly nějaké hrané reklamy...

ZP: ne ne, diapozitivy.

JV: ehm.

ZP: a dokonce někdy dost em bych řekl neuměle vyrobený, třeba byly
malovaný, ne fotografie, že, byly malovaný třeba na nějakej, nějaký
sklíčko, to byly diaprojektory, který měly rozměr toho vobrázku pět
krát pět, čili to se dalo aj rukou něco tam namalovat, to byly em
dost neumělý vobrázky to byly. ale propagovalo to třeba nějak bylo
byl- jó, eště něco bylo, to sem zapomněl na to, byly ukázky příští
program.

JV: ehm.

ZP: to běželo vždycky, teďka nevím po tom týdeníku nebo před tím
týdeníkem bylo připravujeme, jo, a bylo tam vobyčejně ten první
následující film, byly ukázky z toho filmu, a pak tam bylo ještě
jaký filmy se připra- připravujou, co tam budou hrát. to bylo
nevzpomenu si, jestli to bylo jaksi po tom týdeníku, nebo před tím
týdeníkem, nebo ale mám dojem, že to bylo před tím týdeníkem.

JV: ehm, dobře. a ještě ste říkal, že byly krátké filmy, a až po
nich ten hraný film.

ZP: a po nich byl hranej film.

JV: a ty krátké filmy vás taky zajímaly, nebo ste se spíš těšil na
ten hraný film?

ZP: ne ne, byly zajímavý. byly zajímavý, ty krátký filmy byly různý,
jo, bylo tam vždycky něco em z přírody, nebo z techniky, em byly to
takový krátký filmy a i když sme jaksi už se těšili na ten hlavní
program, tak sme to jaksi vys- jaksi taky sme. někdy byly pěkný, to
záleželo na tom, jakej ten krátkej film byl, někdy byl zajímavější,
některý byly míň zajímavý.

JV: ehm, dobře. a o přestávce vy ste teda říkal, že dyš ste byl dítě
eště, do těch deseti let, tak že ste si kupoval to sisi o přestávce.
a jak to bylo teďka, když ste byl starší? o přestávce?

ZP: tak možná sme se šli projít, ale většinou eh eště takhle, to už
se nedělala přestávka, to už em jak se začlo, tak to běželo, tam už
přestávky potom nebyly. začalo těma reklamama, týdeník, to příště co
se bude hrát, ten krátkej film, tam už přestávky nebyly. to už se
jelo bez přestávky. před kinem, před kinem ste mohla, tam byl bifet,
vodevřenej, tak ste mohla jít do toho bifetu a tam si koupit
nějakej, jak řikám tu sodovku nebo čokoládu, bombóny, jo ale <z
úsporných důvodů> jako študáci sme na to neměli.

JV: ehm, dobře, takže ani jako přestávka mezi...

ZP: ne.

JV: těma krátkýma filmama...

ZP: ne, nebyla.

JV: dobře.

ZP: to se to se běželo jenom.

JV: a takže teďka bych se zeptala, vlastně to už sme taky o tom
hovořili, jestli ste chodil i na nepřístupné filmy, takže to ste
chodil, od těch třinácti let ste se pokoušel...

ZP: á, um tak snažili sme se dostat, jak řikám, někdy nás někdy nás
ten biletář vodhalil a nepustil nás, ale většinou sme se nějak
dostali. brácha byl vo ty tři roky starší, tak ten tam už mohl, ale
tam mě vždycky nějakým způsobem protáhl a sme šli vobá dvá.

JV: em takže ste chodil em se svým bratrem...

ZP: jo.

JV: na ty nepřístupné filmy.

ZP: jo, jo, jo.

JV: em, takže jakým způsobem, to ste říkal, že ste se snažil vypadat
starší...

ZP: jó, to vim, že sme si třebá em že sme si dávali do bot nebo
nějaký podpatky abysme byli vyšší, voblíkali sme se, abysme byli
starší, že sme nosili třeba ten klobouk, že sme si vzali na hlavu,
em sme se dělali trošičku starší, no.

JV: a byla v Brně nějaká kina, o kterých se vědělo, že spíš tam tu
mládež pustěj?

ZP: ne.

JV: ne? a bylo třeba nějaké kino o kterém ste věděl, že vás tam
určitě nepustěj, že to ani nemá cenu zkoušet?

ZP: e em, to záleželo, záleželo to skutečně na tom biletářovi,
kterej tam třeba stál a trhal ty lístky, jestli nás tam pustí, ale
em myslím, že ne, myslím že ne, nebylo, ne ne ne ne. nedalo by se
říct, že byly nějaký benevolentnější kina a nějaký míň benevolent-
přísnější.

JV: a jaký ste měl pocit z toho, že ste se dostal na nepřístupný
film?

ZP: nó, bylo to takový em tak cejtil sem se tak jako starší, že em
myslím, že em ta závadnost toho filmu nebyla nikdy taková, jak sou
třeba dneska filmy, to nebylo, že tam něco se vodehrávalo, nějaký ty
milost- ty milostný scény tam bylo, ale jak řikám, takový nějaký
milování <tam> to si nevzpomínám. vim na jeden film, na kerej sem
ale tehdá nepřišel, to sme to byla ta extáze ((Extase)) Machová, jo,
to sem ten film sem neviděl, a eště byl jeden jeho film, to se
menovalo něco nějaká neděle ((Ze soboty na neděli)) to byla.
nevzpomenete si, jak se menoval Machatého ((Gustav Machatý))...

JV: neděle, em...

ZP: nějaká neděle.

JV: teďka nevim.

ZP: to je jedno, ale byla extáze ((Extase)) a eště ten jeden film,
tak ty sem neviděl ani jeden. to sem neviděl ani jeden z těch filmů.
nevím kdy ta extáze ((Extase)) byla, jestli to bylo ještě za prvn-
to bylo ještě za první republiky, že? před válkou ta extáze
((Extase)) byla.

JV: ano.

ZP: Machatého ((Gustav Machatý)).

JV: em tak teďka bych se zeptala, em, jesi ste chodil do kina bez
placení někdy, jestli se vám to...

ZP: nikdy. nikdy. jo, počkejte, počkejte. jak sem vám řikal, že sem
měl tu vychovatelku, kerá pak se provdala a bydlela v tom Zbýšově a
dál, tak s tou sme chodili k těm šaurům ((hostinec U Šaurů)) teda do
kina taky dyš tam bylo, tak možná, že někdy, ale em pravidlem to
nebylo.

JV: ehm.

ZP: nesnažili sme se nějak tak. to, vim že se to dělo, jo, že v té
hospodě se dalo nějak tam vlézt, to už nevím jak, voknem né, nebo
přes em výčep nebo nějak se tam dalo vlézt, ale em neprk-
nepraktikovali sme to. měli sme jaksi hrůzu z toho, že nás vodhalej.
neměli sme tu vodvahu tam jít teda, no.

JV: ehm, a byl ste třeba někdy přítomen tomu, že někoho odhalili a
vyvedli ho ven z toho kina?

ZP: em ne.

JV: ani třeba dyš někdo dělal v tom kině...

ZP: ne.

JV: bordel, nebo tak...

ZP: ne. ne ne ne, mm žádnej em žádnej jaksi jak řikám, tehdy byla
taková asi ta mládež, nebo aji dospělí, byli ukázněnější takoví, než
sou teďka, aj dospělí se mi zdají, že byli tehdá, měli jaksi em
vyšší kázeň než mají než mají teď. teďka každej si tu, nebo zvlášť
teďka po po té revoluci si tu demokracii každej vykládá po svým, a
bere si z té demokracie to, co mu dělá dobře a ne to, co by měl teda
té demokracii dát von. bohužel.

JV: hm.

ZP: nemáte ten dojem?

JV: tak já sem nezažila jiný období než tohleto, tak já nemám s čím
srovnávat a je to možné, ehm.

ZP: vy ste vodkuď?

JV: já sem z Hradce Králové.

ZP: z Hradce Králové, a jak co vás zaneslo až do Brna?

JV: tenhleten obor, ten obor...

ZP: ten není v Praze?

JV: je v Praze, ale já mám radši Brno než Prahu, tak, a vono je to
vlastně stejně daleko do Brna i do Prahy, tak sem tady.

ZP: tak vy ste Češka, no.

JV: em, tak já...

ZP: pokračujte.

JV: ano. em byl ste někdy přítomen promítání filmů v domácnosti? že
by někdo třeba vlastnil projektor?

ZP: my sme měli projektor.

JV: vy ste měli projektor.

ZP: bratr. v pětatřicátým roce, než otec zemřel, na Vánoce dostal
projekční přístroj Kodak osum, cine osum to bylo, a měl k tomu i
kameru. ne, jo, jako přijímací přístroj měl k tomu, takže sme em
byly k tomu aj sme dostali dva filmy, jeden takovej cestopisnej
krátkej film a jednu grotesku. tu grotesku si moc nevzpomín- mám
dojem, že to byl nějakej miky maus ((Mickey Mouse)), ale to, mám
dojem, že to byl miky maus ((Mickey Mouse)). a to byl nějakej
takovej cestopisnej film vo nějakejch exotickejch zemích na tom
druhým, ale s- em filmovalo se, že brácha ne, brácha byl malej, ale
rodiče nebo někdo filmoval, tak ty filmy se promítaly.

JV: ehm, a kde ste nebo kde získával materiál na to filmování?

ZP: to se dostalo. normálně v obchodech byl film, kterej se jako na
osmičku, na rozměr osum milimetrů se dostal. je šestnáctka, jestli
víte, a ta se dělila, takže perforace byla vždycky u té osmičky jen
na jedné straně. samozřejmě to bylo němý, to nebylo ozvučený, že.

JV: a pučoval si třeba někde filmy, jako z nějaké půjčovny nebo
odněkaď?

ZP: ne.

JV: a kde...

ZP: ale byly em myslim že to existovalo, že se mohly teda pučit s-
nějaký ty grotesky a vim, že se teda mohly koupit, že sme ty dva
filmy měli koupený, takže se koupit mohly. esli se pučovaly nebo
nepučovaly, to si nevzpomínám. my sme je nepučovali.

JV: em kde kde koupil ty dva filmy, vzpomete- vzpomenete si na to?

ZP: v Brně bylo několik takovejch obchodů s filmovým materiálem,
jeden byl na jak je Jakubský náměstí, tak tam na rohu, možná že je
tam doposuď. a druhej byl na Masarykový, tam jak je Zelnej trh tam
jak se scházelo tak tam byl taky obchod s filmovým materiálem, tak
se to normálně se dalo koupit, v krabičce plechové se dalo to
koupit. teďka nevím jak to jo jo jo jó, do té kamery to byl Kodak,
ta kamera, tak tam se zakládala celá ta šestnáctka, dyš se dyš se em
jaksi spotřebovala ta jedna půlka, tak ta kazeta se takle vobrátila
a přijímalo se teda na tu druhou polovinu. a pak dyš ste to dala
vyvolat, tak voni to rozřízli a už vám dost- dostala ste teda em
filmosmyčku jenom.

JV: ehm.

ZP: ale kupovalo se to jako šestnáctka.

JV: ehm, dobře. a ještě by mě zajímalo, při jaké příležitosti se
potom ty filmy pouštěly?

ZP: při rodinných oslavách by se dalo říct, dyš se sešla teda nějaká
akce, dyš byla voslava nějakých narozenin nebo něco takhle, tak se
promítal film. dyš em jeden ten film si pamatuji. eště, jak vám
řikám, to bylo o Vánocích, dyš sme to dostali, dyš brácha to dostal,
otec devátýho ledna zemřel nato, jo, čili otec už na žádném tom ob-
na tom filmu nebyl, ale em všelijaký výlety se filmovaly, dyš se šlo
n- na výlet, tak se filmovalo. vim, že brácha byl na em v takovym
táboře, my sme měli my sme měli takovýho šoféra, vlastního šoféra,
kterej když potom otec zemřel, tak em vo prázdninách to bylo em em
jeli tábořit do údolí do údolí pod Ketkovskej hrad, to je Jihlavka
myslim, jestli se nemejlim, nevim jestli Jihlavka nebo Oslavka. em
tak myslim Jihlavka je to. pod Ketkovskej hrad, tak sme ho tam byli
navštívit a tak vim, že z toho s- byl film, jo. anebo dyš sme se
loučili potom s tou Zastávkou ((Zastávka u Brna)) a pekla se
živánská, víte co to je, na rožeň se dalo to maso no takhle a tomu
se řikalo živánská pečeně a tak to, tak to se při tom rozloučení se
to peklo, tak z toho byl film. nebo je eště dodneška ek- musí, možná
existuje. protože ten přístroj, to dostal bratr, možná že teda ten
se vodstěhoval potom v Praze, skončil teda potom v Praze, tak možná
ten film tam ještě existuje.
JV: ehm, dobře, a to ste teda pouštěli em ty filmy, který ste si
sami natočili...

ZP: ano.

JV: a ty filmy, který ste si koupili ste si pouštěli nějak?

ZP: ty byly jenom ty dva a ty byly už tak vohralý, že, ty už sme si
nepouštěli.

JV: ehm.

ZP: sme pouštěli ty filmy, kerý sme si natočili sami.

JV: dobře, a jak to bylo asi často, jak ste si pouštěli ty filmy
sami?

ZP: tak při příležitosti, řekněme tak jednou za půl roku.

JV: ehm, dobře. a to teda bylo mezi rodinou, nebo ste na to zvali i
přátele?

ZP: ne, ne, to byla vždycky jenom rodina.

JV: ehm.

ZP: a byl to vždycky takovej svátek, protože to chvilečku trvalo,
než se to nainstalovalo, že, vobsluha toho přístroje byla ta- měli
sme teda i projekční plátno, to perličkový, jo, že se to promítalo
na to, byly to takový no, em samozřejmě že sme neměli titulkovač,
neměli sme zařízení pro sestřih toho filmu, to bylo všechno
nesestříhaný, to sme na tom neměli možnost teda to sestříhat. tak
jak se to namo- nafilmovalo, s chybama,a bohužel vim, že i při tom
vobracení toho em té kazety se to někdy trošičku vosvětlilo, že to
bylo uplně ven, takže na tom byly takový ty závoje bílý na tom byly
vidět.

JV: ehm. dobře, tak já bych se teďka zeptala eště jesi ste chodil do
kostela?

ZP: chodil.

JV: chodil. a...

ZP: chodil sem. a řeknu vám, chodil sem hodně, protože sem měl k-
kamaráda, matka dyš potom sme se sem přistěhovala, tak hodně em se z
ní stala taková em hluboce věřící, chodila do kostela, chodili sme
ke zpovědi, chodili sme ke svatému přijímání em d- každou nedělu sme
chodili do kostela, protože sme bývali tady na Jiráskový, tak na
Grohový teďka je kostel svatý Rodiny ((kostel sv. Rodiny)), jesi ho
znáte.

JV: hm, ano.

ZP: tak tam sme chodili do toho kostela, ten nebyl tak zašalovanej
jako je teďka, to až komunisti to přeměnili em v školu em a
přestavěli to, ten kostel skutečně byl jako explicitně vyjádřenej
tam mezi těma dvěma barákama, tam byl klášter a to byl klášterní
kostel svaté Rodiny a tam se chodili na mše, chodilo se na chodilo
se na ( ) mši se tomu řikalo, v deset hodin se chodilo a chodilo
se v máji v květnu se chodilo na májový. a jak vám řikám, měl sem
kamaráda, ten byl z hluboce věřící rodiny, s tim sem se kamarádil,
začal sem s ním chodit aj do kostelního sboru u minoritů v kostele
svatých Janů, vite kde je? minoritskej kostel?

JV: eh, nevim teďka.

ZP:: ten je na Josefské, na Josefské jo, tak tam sme chodili zpívat
na kurz, a to bylo em se mně hrozně líbilo, jednak sme se tam
setkávali s děvčatama, který v tom kurzu byly, vim, že byla jedna
hezká, a moc se nám líbila voboum, voběma, tak tam sme chodívali
zpívat potom už, pak sem přestoupil z tohoto sem přestoupil do
ferstra ((Foerster)), to bylo pěvecké brněnské pěvecké sdružení
ferstr ((Foerster)), a nakonec sem skončil v Moravanu, pěvecké
sdružení Moravan. to byl takový zase spíš věřící tam byli a tak sem
skončil, protože sem neuměl dobře zpívat, tam mě vocaď vyhodili už.

JV: ehm, dobře. a teda říkáte, že ste tam chodil každou neděli do
toho kos-

ZP: každou neděli sme chodili do kostela.

JV: a stávalo se vám, že třeba em že ste kvůli kostelu nemohl jít do
kina? nebo naopak?

ZP: ne, ne ne ne. ne, kino bylo večer, kostel byl v poled- teda
dopoledne. nikdy se nestávalo, že bych, že by mně kolidovalo
návštěva kostela nebo té té májové že by mně to kolidovalo, nestalo
se mi to nikdy.

JV: ehm, a ještě bych se zeptala, ke které církvi ste se hlásil?

ZP: křesťanské, katolické.

JV: ehm, a ovlivňovalo vaše vyznání nějak to, jaké ste si potom
vybíral filmy?

ZP: ne.

JV: ehm.

ZP: neovlivňovalo.

JV: a ještě, pamatujete si, jestli se někdy promítaly filmy na faře?

ZP: tak em farní kostely byly v Brně, tohleto nebyl farní kostel,
ale nes- ani sem neslyšel o tom, že by se někde na faře promítaly
filmy.

JV: ehm.

ZP: to je zajímavá otázka, to by mě zajímalo, proč se na to ptáte.

JV: protože jeden em respondent nám říkal, že to právě zažil.

ZP: ne.

JV: že na nějaké faře se promít-

ZP: je to možný, možná na nějakých venkovských farách, že se
promítaly filmy.

JV: dětem právě promítal filmy nějaký farář. možná proto, aby je to
zaujalo víc, těžko říct.

ZP: to mě překvapuje tahleta skutečnost, já sem nikdy neslyšel, že
by se prom- a to byl jak starej člověk, kerej respondent, kolik mu
bylo jako byl tak na v mym...

JV: no tak osumdesát taky.

ZP: jo? no, e em. to možná na venkově se to někde dělo, ale v Brně
neslyšel sem ani vo tom, že by se to někde na venkově dělalo, ne.

JV: ehm, dobře. ehm, tak já bych teďka zase přečetla kus z vašeho
dopisu, to už by se týkalo těch filmů, my sme o tom možná už
mluvili. takže tady ste psal em ještě před okupací nacisty v březnu
třicet devět jsme měli možnost zhlédnout několik amerických a
západních filmů. především to byla kreslená Sněhurka a sedm
trpaslíků...

ZP: to nevím, jestli to bylo před válkou, mám dojem, že už to bylo
až po válce t- ta Sněhurka možná. ale možná, že to bylo eště dřív,
to si nevzpomenu teda přesně.

JV: Sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)), já tady mám přesnou
dataci, kdy to bylo. to tady mám napsaný, em tak ta Sněhurka byla
třicet osum.

ZP: třicet osum, tak to bylo eště před válkou, když sem ji viděl.

JV: třicet sedum byla natočená a třicet osum byla u nás.

ZP: čili to já sem ju viděl eště před válkou.

JV: a dál tady píšete další titul je Návštěva z temnot em.

ZP: to nevím, to byl myslim francouzskej film, tam hrál žán maré
((Jean Marais)) a daniel darijé ((Danielle Darrieux)).

JV: a další film Její první ples...

ZP: ten mě velmi teda em bych řekl mě strašně zaujal. to byl velmi
silnej film. bohužel ne- n- možná by se našlo, kdo to režíroval,
nevíte náhodou?

JV: to bych se musela podívat...

ZP: neh- nehledejte to. to byl velmi silnej, ten na mě ohromně
zapůsobil, protože to byl film, vona si vzala dycky taneční pořádek,
tam našla toho tanečníka, s kterým tančila a pak ho šla navštívit.
ty osudy těch jejích tanečníků po ix letech, nevím jak to bylo, ale
to bylo po dost, myslim že to bylo po padesáti letech, tak to bylo
dost jaksi rozdílný co ty co ty lidi, ty jejich osudy.

JV: takže ty jejich osudy vás na tom zaujaly.

ZP: ty osudy. ty osudy, protože skutečně někdy to byly e, brutální
scény, to si vidim jak se tam ten muž s tou ženou tam pobili před ní
a...

JV: a to bylo nějak neobvyklé, třeba ty brutální scény? že vás to
zaujalo?

ZP: asi ano.

JV: ehm.

ZP: takový nějaký em střílení nebo něco takovýho, takový to co je
dneska plno ve filmu, tak to vůbec nebylo, nechci říct, že to bylo
pohodový, všechny ty filmy. byly to jaksi dramatický filmy, jo, ale
em takový nějaký moc velký násilí, nebo nějaký rvačky, to tam
většinou nebývalo, to si nevzpomínám, že by tam bylo.

JV: ehm. takže ten film na vás zapůsobil teda jak ste říkal těmi
osudy.

ZP: těmi osudy těch lidí a...

JV: ehm.

ZP: kteří em po těch padestát- nebo nevím po kolika letech to vona
navštěvovala jak teda žijou.

JV: ehm, dobře. a ta Sněhurka a sedm trpaslíků, když ste to
zmiňoval, ta Sněhurka a sedm trpaslíků, ta na vás zapůsobila čím, že
si jí tak pamatujete?

ZP: ohromně. čím, no tak jednak tím provedením technickým, protože
to sem už tak jaksi dokázal ocenit. em pak mě tam ohromně em zaujal
zpěv, jak ona zpívá, to bylo velmi pěkný to zpívání. em vim, že to
byl teda soprán, dost tak jaksi vysoko položenej, a potom sem
vždycky řikal, že Američanky, zpěvačky, maj vždycky zvláštní barvu
hlasu se mně zdálo. že nemaj stejnou barvu hlasu jako Evropanky, že
maj zvláštní barvu hlasu. jestli to byla náhoda, to nevim, to čili
ste srovnával nějaký ty zpěvačky to nevim kdo to tehdy zpíval eh s
edit pijaf ((Edith Piaf)), třeba, že tak to byl rozdíl v tom v tom
zabarvení toho hlasu, ty americký zpěvačky měly vždycky ty ty ten em
rejstřík postavenej jaksi výš.

JV: hm, dobře. a taky o tom Její první ples píšete, že ten děj byl
velmi sugestivní, to už ste říkal. am ano hlavní představitelka si
po letech vzpomíná na své tanečníky ze svého prvního plesu.

ZP: ale nav- šla je navštívit.

JV: dobře. a tady píšete, vlastně zdůrazňujete to, že ste eště před
tou okupací viděl americké a západní filmy. em bylo to pro vás
důležité, že ste viděl právě ty americké a západní filmy ještě před
tou okupací?

ZP: pak jo. můžu říct, že em během té okupace, dyš sme neměli
možnost vidět tu západní provenienci, tak že nás to dost jaksi
vadilo, že sme byli odkázáni jenom na ty na ty český na na ty
německý. možná že to, tam píšu em ty toneli ((Tři Tonneli -
neidentifikováno)), není nepíšu to tam? a že to byl myslím italskej
film, to byl nějakej film z cirkusovýho prostředí, možná že to byl
italskej.

JV: ano...

ZP: ( ) co?

JV: ano, o těch akrobatech.

ZP: že to byl vo těch akr- a že to byl italskej film. ale jiný filmy
si nevzpomínám, že by byly. skutečně americký nebo vůbec západní,
anglický, francouzský filmy.

JV: a em bylo třeba, dyš si takhle pamatujete na ty filmy, že vás
zaujaly, ty, který ste tady zmiňoval, tak bylo to em třeba tématem
nějakého hovoru s přáteli, právě tyto filmy? eště po delší době co
ste je viděl?

ZP: jak? eště jednou prosím vás?

JV: no že jestli ste se třeba o těchto filmech bavil s kamarády
nějak víc, když vás takhle zaujaly? nebo to, že ste rozebírali že
sou americké?

ZP: ano. ne, ne ne ne, skutečně. jak říkám, dyš sme šli třeba z toho
kina s bráchou, anebo potom sme se setkali s těmi ostatními přáteli,
tak sme si třeba na ty filmy vzpomínali, že sme se třeba o nich
bavili, em co se tam dělo, no.

JV: dobře. a hrál pro vás nějakou větší roli nebo nějakou roli to, z
jaké země ten film pochází, kde byl vyroben?

ZP: tak snad né. snad sme oceňovali spíš teda to provedení než zemi
původu, to ne. ne, ne, nemůžu říct. pak nás tam zaujaly, to sem tam
taky psal, že semka přišly sovětský filmy, že toho ejznštějna
((Ejzenštějn)) ten em jak se to meno- no...

JV: Křižník Potěmkin.

ZP: Křižník Potěmkin. to vidim dodneška vidím, jak ten kočárek tam
jede po těch schodech v té Oděse.

JV: ehm. a proč to na vás takhle působilo ten film?

ZP: to byly silný filmy. to bych řekl, to nebyla, myslím že to bylo
dost profe- po profesionální stránce prove- a po technické stránce,
ale po té technické stránce, to bylo už po válce, jo, po té
technické stránce to už to nedosahovalo těch kvalit těch amerických
filmů, to byl rozdíl. ty sovětský filmy byly po té technické stránce
jako horší. ale po em ta náplň byla ohromná, vim, že nás to teda
zaujalo. to s- Ivan Hrozný třeba...

JV: hm.

ZP: nevim vod koho to je, kdo to zfilmoval.

JV: em ježiš teďka, to bych měla vědět...

ZP: to nevadí, vidím, jak na něho tam sypou ty zlaťáky jo, dyš to
toho svýho syna jak pak nechá zavraždit, to nás jaksi zaujalo. byly
silný filmy. to nebyly takový filmy, z kterejch byste šla, votřepala
byste se a už by se nevědělo co se tam hrálo. to byly filmy, vo
kterejch se uvažovalo, kdy se vzpomínalo na to, že to v člověkovi
něco zanechalo.

JV: ehm.

ZP: a myslíte, že třeba ten em spíš ten děj vás zaujal, nebo teda...

ZP: děj. děj. em, tak to technický provedení nebo režii sme
nedokázali tehdá nijak ocenit, to sme tomu moc nerozuměli.

JV: ehm, dobře. a ještě bych se zeptala, jak ste si vybíral
konkrétní film, na který ste šel? kde ste o něm zjistil nějaký
informace? nebo jak ste se o něm dozvěděl?

ZP: tak sem spíš chodil em by se dalo říct skoro na všechny filmy.
jak řikám, sme tam chodili třikrát, štyrykrát nebo i víckrát týdně,
takže sme absolvovali skoro všechny filmy. co se hrálo, tak sme na
to šli. že sme si moc nevybírali. že sme šli na všechny filmy, na
kerý se em dalo jít.

JV: a vy ste věděl dopředu, na který dete film, nebo ste...

ZP: ne, to sme věděli.

JV: ehm. to sme věď- věděli em protože tak jak sou dneska plakáty,
tak byly tehdy plakáty s programama kin, a že sme si vybrali tady
tenhleten kin- film že do toho kin- kina pujdem. programově sme šli,
ne náhodně.

JV: takže z plakátů ste měl ty informace.

ZP: z plakátů sme měli ty informace. jednak z plakátů, jednak pak z
toho taky, že těch, jak sem vám řikal, že promítali ty ukázky a že
tam bylo napsaný vždycky náš- budem promítat ty a ty filmy, že tam
dycky ten program v tom filmu byl, že sme si to zapamatovali a potom
sme teda řekli tam bude ten film, tak na to se pudem podívat.

JV: em takže em vy ste vlastně, mě by teďka zajímalo, jestli ste em
šel přímo na ten film, anebo jestli ste si vybral teda jiný film
kvůli tomu, že ste chtěl jít třeba do toho Kina Art, co je dneska,
že ste měl rád to kino, jesi byste šel na jiný film, kerý vás zas
tak ani nezajímal?

ZP: ne, ne. dyš sme se vybrali film, tak sme šli na to, ať to em
bylo třeba někde. jak řikám, dyš sme nestihl- chodili sme skoro na
všechny filmy, kerý v Brně se promítaly, to můžu říct. a dyš sme
nějakej nestihli v těch premiérovejch kinech, tak sme šli teda na
nějakej ten na někde, kde se to pak promítalo někde na předměstí. a
my sme to stihli, sme skutečně byli takoví filmoví fandi. em nic
jinýho nebylo, že. co divadlo, koncert, až potom co sem rozum bral,
tak sme chodili nejenom na všechny divadelní představení, na všechny
činohry, na všechny operní představení, operní operety moc ani né,
ale chodili sme taky skoro na všechny koncerty co bylo. do toho
divadla sme chodili na študentský slevy, to byly takový slevenky,
sme chodili vždycky dozadu na bidýlko až, to bylo uplně vzadu, tam
se chodilo za starý peníze, za pět nebo za deset korun se tam
chodilo.

JV: ehm, em a bylo při výběru filmů důležitý, jaký v tom filmu hraje
herec?

ZP: o jo, to sme si vybírali, protože sme měli em jaksi oblíbený
herce, že. dodneška můžu teda menovat ty v ženský roli, golovou
((Nataša Gollová)), Adinu Mandlovou ((Adina Mandlová)), Lídu bárovou
((Lída Baarová)), Glázrovou ((Marie Glázrová)), em, no bylo jich
hodně.

JV: Vášovou ((Marie Vášová)) tady ještě zmiňujete.

ZP: Vášovou ((Marie Vášová)), bylo jich víc s- Stela Zázvorková s-
ne, kdepak, Stela Zázvorková ne, a eště jedna, vona nedávno hrála,
jak se menuje, taková stará pani?

JV: Štěpničková?

ZP: ne Štěpničková, ale ěště jedna, no já už si nevzpomenu. eště
teďka nedávno hrála.

JV: hm. to už...

ZP: Zita Kabátová!

JV: jo, Zita Kabátová.

ZP: Zita Kabátová, a z těch mužskejch herců, co byly teda čeští
herci, jak říkám, Hrušínský ((Rudolf Hrušínský)), em Marvan
((Jaroslav Marvan)), Plachta ((Jindřich Plachta)) z těch komiků.
Burian ((Vlasta Burian)).

JV: hm. a můžete říct, proč pro vás tito herci byli zajímaví?

ZP: em nebyli zajímaví. oceňovali sme jejich herecký výkony.

JV: herecký výkony, a...

ZP: byli skutečně em ta em škála em hereckejch výkonů byla velmi
široká. už sme tehdy dokázali vocenit špatnýho herce vod lepšího
herce. musím říct, že ta Mandlová ((Adina Mandlová)) žádná velká
herka nebyla, jo. kdežto ta Zita Kabátová jo. nebo aj mezi těma
většinou herci byli vynikající, jo, to bylo ty, co se menoval
Stanislav em najman ((Stanislav Neumann)), jo, Ferenc Futurista,
Emil fi- Fiala ((Eman Fiala)), těch tam bylo spoustu a to byli
výborní herci. mezi těma ženskejma, tam už taková ta úroveň nebyla.
ty už moc dobře nehrály. aj ta Lída bárová ((Lída Baarová)), eem.

JV: a stávalo se třeba, že ste nějakého herce měl rád, nebo ste ho
obdivoval, a chodil ste....

ZP: jé, já vám řeknu, koho sem měl rád. širly templ ((Shirley
Temple)). to byl můj ideál. vona byla tak asi stará jak já, jo, tak
sem ju obdivoval, protože to sme před válkou, to sem tam ani
nenapsal, to sem chodili na všechny filmy, kde hrála širly templová
((Shirley Temple)).

JV: dobře, a čim vás zaujala, kromě toho, že...

ZP: výborná, vona byla vynikající herečka teda. jednak byla pěkná,
jo, se nám líbila jako děcko, jo, jako em stářnice, byla pěkná, eh
dycky sme si mysleli, že se s ňou setkáme...

JV: dyštak, jestli chcete končit, tak to můžeme přerušit a můžeme
pokračovat...

ZP: kolik toho ještě máte?

JV: a, no už moc ne, už jenom tak asi pár otázek, tak já to vidím
na...

ZP: můžete.

JV: patnáct minut, možná i míň.

ZP: jo, jo, můžete. já si jenom zavolám domů, že sem ( )

JV: tak já zatím stopnu to nahrávání.

JV: eště bych se zeptala, jestli ste chodil na nějaký film vícekrát,
jestli ste byl na jednom...

ZP: o jo, o jo. vim, že sem na někerej šel dvakrát, ale abych vám
řekl titul, kerej to zrovna byl, to si nevzpomenu, ale vim, že sou
nějaký filmy, kerý sem viděl dvakrát.

JV: hm.

ZP: a třikrát.

JV: a z jakého důvodu ste na něj šel víckrát?

ZP: ten mě zaujal. že se mně líbil, nevím, možná. ale máte pravdu,
to bylo před válkou ta Sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)), to
vim, že nás vzali, že to bylo ve skale ((Scala)), že se to
promítalo, a že to bylo před válkou, ale na tom sme dvakrát nebyli.
ale byly teda někerý filmy, kerý sem viděl dvakrát, možná aj třikrát
tedy. ale abych vám řekl kterej to byl, to si nevzpomenu.

JV: ehm. a eště bych se zeptala, jestli pro vás bylo důležité,
jestli byl film barevný nebo černobílý.

ZP: ne, ne, vůbec ne.
JV: ale vy ste tam říkal, že vás zaujal ten minhauzn ((Münchhausen –
Dobrodružství barona Prášila))
ZP: no protože to byla novinka, jo, to teda byl ty byly první
barevný filmy, kerý sem teda viděl, ale a- ani dnes bych řekl, že mě
to nějak ani dyš se díváme na nějaký ty vod pamětníků, ne, ne, to
neni důležitý.

JV: ehm a...

ZP: já si ještě, že vás přerušuju, si myslím, že někdy em fotografie
podaná černobíle, že je umělečtější, než barevná.

JV: ehm. taky, taky si myslim. em a ještě bych se zeptala, když ste
teda zažil ty němé filmy ještě, jestli v době toho přechodu bylo pro
vás důležité jít spíše na ten zvukový, nebo jestli ste šel na němý?

ZP: em ten němej film sem viděl jednou, jeden, možná to byl ten
Jánošík, možná už možná že to nebyl, ale mám dojem, že to byl
Jánošík. pak už sem nebyl v kině až byly teda ty zvukový. to byl
jedinej němej film, kerej sem viděl a pak už byly všech- jenom ty
zvukový.

JV: ehm, dobře, ehm, tak vlastně tím sem vyčerpala všechny ty otázky
co tady mám, ale ještě bych vám dala, ne, nevyčerpala. ještě máme
období protektorátu, celé. ale jestli spěcháte domů, tak to můžeme
em rozdělit...

ZP: ukažte, co tam máte ještě.

JV: eště tady mám, tak to zkusíme em projet rychleji. jak na vás
působily změny, které se děly po roce třicet devět? že, nové
předpisy protektorátní, působilo to na vás nějak?

ZP: depresivně. to byla em to byla strašná doba, to asi vy mladí si
už nedovedete představit, což já chápu, protože dyš mi matka
vykládala vo první světový válce, vo hrůzách, tak sem to absolutně
nechápal. tak jako vy nechápete dneska to, co se stalo teda za
protektorátu, ten přechod, to bych vám musel dlouho vykládat, em to
si pamatuju zcela přesně, jak to v tom osumatřicátým a
devětatřicátým roce bylo, jak byly ty mobilizace em protože otec
nebyl, tak nešel do války, ale strýc šel do války, přišel k nám,
ukázat se v uniformě, s maskou, že, a pak to rozčarování, když byla
Mnichovská dohoda, skutečně to bylo em to bylo d- deptající ten em
ta okupace německá. protože dyš sme byli, si myslím že eště dodneška
nedosáhli té demokracie, která za té první republiky byla. že to
ještě bude dlouho trvat, než se dostaneme na tuhletu úroveň
demokracie tehdejší. tak ten přechod em tou už to byla druhá
republika tehdá, protože mezi tim protektorátem to bylo strašný. to
si vzpomínám, že sme byli v posteli, eště sme leželi, a že k nám
přišel ten strýc, on byl ředitelem českos- České tiskové kanceláře v
Brně, ten strýc co bydlel s náma. tak že nám přišel říct vo tom, že
nás vobsazujou Němci. toho patnáctýho března devatenácet třicet
devět. ráno. po půlnoci nás začali ještě myslim před půlnocí nás
začali vobsazovat.

JV: dobře. a já bych se tedy zeptala, jestli v době toho
protektorátu byla některá kina považována za spíše německá nebo
spíše česká...

ZP: jo. jo, Kapitol byl německej. Kapitol byl německej, vyloženě
německej. jestli ty vostatní, ale Kapitol byl skutečně německý kino.
ty vostatní si nevzpomínám., že by byly, ale Kapitol byl německej.
tam sme nechodili.

JV: ehm, a jak se to projevovalo, že nějaká atmosféra tam byla jiná?

ZP: že tam chodili hlavně Němci, nevím teda proč, em třeba to Metro,
na té Lidické, to bylo spíš če- by se dalo říct spíš český kino. ale
Kapitol byl vyloženě německý kino.

JV: ehm, dobře. a em tady píšete, že obrat nastal po okupaci. jako
ostatní mladí lidé sme sme v těžké době em sme se i v těžké době
věnovali kultuře. nejen, že sme chodili do divadla, na koncerty, ale
zejména do kina. takže tady píšete vlastně, že ste chodil hlavně do
kina.

ZP: hlavně do kina se chodilo.

JV: a proč hlavně do kina? proč více než do divadla?

ZP: to em jakési lidovější teda, přístupnější. jak vám řikám, do
divadla se nedalo jít normálně. to ste se musela nachystat, voblíct
pěkně, a šlo se do divadla. kdežto do toho kina se šlo aj někdy,
když se nešlo do toho premiérovýho, tak se šlo normálně, jak se
chodilo celej den. čili bylo to takový masovější bych řekl em v jako
sdělovací prostředek.

JV: hm. a ještě bych se zeptala k tomu Kapitolu ((Kapitol)), k tomu
německému kinu, kdyby tam teda šel Čech, nebo kdyby tam...

ZP: moch jít. moch jít, ale teda já si vzpomínám, že sme tam taky
chodili, ale necejtili sme se dobře, protože to ostatní obecenstvo
bylo vyloženě německý, a na ty Čechy se ty Němci koukali tak jako
svrchu. nepřátelsky. to bylo cítit, jo, to ste vycítila.

JV: a tam byla i německá obsluha, nebo tam obsluhovali Češi?

ZP: myslim že to bylo německý. že to bylo německý.

JV: a třeba Židé tam taky mohli jít?

ZP: ne, ne, kdepak, ne. Židi měli vůbec zakázaný veškerý kulturní
požitky, ty nesměli ani do kina do divadla, nikam. ani tramvají
nesměli jezdit, museli stát jenom na jak se to řekne platforma na no
prostě tam jak sou sedadla tak mohli stát jenom venku, venku,
nesměli ani dovnitř do té tramvaje, nesměli.

JV: takže myslíte, že neměli nějaké kino aspoň jedno, kam mohli
chodit?

ZP: po, ne. po okupaci rozhodně ne, ale za první republiky byly
židovský kina, kam chodili Židi. mám dojem, že to Excelsior, zrovna,
co sem o něm mluvil, že to bylo takový židovský kino.

JV: ehm. a eště bych se zeptala, chodili ste častěji do kina za toho
protektorátu než předtim? nebo chodil ste častěji?

ZP: ehm.

JV: a proč?

ZP: chodil. myslim si, že to byl takovej úlet vod skutečnosti, jo,
že dyš byl člověk v tom kině, že zapomněl na ostatní a za- jaksi za-
zaměřil se na ten požitek z toho filmu a zapomněl na to vostatní.

JV: ehm.

ZP: no. vzpomínám si na hajdrychijádu ((heydrichiáda)), dyš bylo po
em po atentátu na hajdricha ((Heydrich)), tak že byl dokonce zákaz
chodit do kina. se nesmělo. nesměly ani kina hrát, ani divadla hrát,
že to bylo zakázaný. až po nějaké době se to uvolnilo zase.

JV: a v této době ste chodil s kym do kina? změnilo se to nějak...

ZP: kdy? ve válce?

JV: no za války, za protektorátu.

ZP: em s bráchou s- s bratrem, ani s těma kamarádama, s bratrem sem
chodil. možná s těma kamarádama někdy, ale em to si nevzpomínám.
spíš sme chodili s bratrem.

JV: a změnil se výběr filmů, na který ste chodili? bylo nějak
patrné, že, v tom výběru filmů, že je válka?

ZP: no, tak em změnilo se v tom, že ty filmy zápaďácký tady nebyly,
takže se muselo chodit jenom na ty německý nebo na ty český.

JV: ehm.

ZP: taky sme teda em měli tu selekci těch filmů ( ), nic jinýho
nebylo.

JV: a chodili ste radši na české...

ZP: na český, samozřejmě že na český, ale chodili sme i na ty
německý, nemůžu říct, že bysme ty německý ignorovali, chodili sme
aji na ty německý na ty německý, zvlášť na ty revijální ((revue)) že
sme chodili, no, pak eště byly aj nějaký, ale bohužel to už si
nevzpomenu byly aj nějaký český revijální ((revue)) takový filmy,
kde vidím er á dvorského ((R. A. Dvorský)) kde diriguje velkej
velkej ansámbl velkej orchestr a nějaký tanečnice tam taky byly, ale
na ten titul už si nevzpomenu.

JV: a proč teda ty české víc než ty německé ste měli radši?

ZP: z národnostních důvodů sme preferovali němec- český filmy.

JV: a ještě bych se zeptala, jak se chovali diváci v kině za
protektorátu? jestli taky se nějak hlasitě projevovali?

ZP: ne, ne.

JV: ne, dobře. a třeba hajlovalo se v kině, když se na plátně
objevil Hitler, třeba při týdenících nebo při nějakém filmu?
nevzpomínáte si?

ZP: ne. to se, vzpomínám si, ale...

JV: na to si nevzpomínáte.

ZP: myslím si, že by s- že se nehajlovalo.

JV: dobře. a změnilo se nějak vaše chození do kina s koncem, s
blížícím se koncem války? chodil ste třeba víc, nebo míň?

ZP: míň, já vám řeknu proč. já sem v štyryaštyrycátým roce byl
nasazenej do té techniše nodhilfe ((Technische Nothilfe)), tak už
sme byli teda em byl sem nebyl sem v Brně, byl sem v tom Prostějově
a v tom Prostějově sme do kina nechodili, jednak sme na to neměli
ani voblečení, protože sme byli v té uniformě. ty uniformy byly
vošklivý, jo, ((smích)) sme vždycky řikali, jo, jakej je kumšt v
téhleté uniformě sbalit holku, jo, ((smích)) to sme považovali za
největší umění, dyš člověk se nějakou holku tam sbalil ((smích)).

JV: dobře. a vzpomenete si na svoji první návštěvu kina po
osvobození?

ZP: snad to byl ten ( ) ne. to si nevzpomenu, kerej první film.
ale vim, že to byli teda ty saloveni ((Pět Sullivanů)), Bílé útesy
doverské, em a ty z těch sovětskejch filmů teda ten Ejzenštějn, ten
Křižník Potěmkin, ještě tam byl ně- nějakej Něvský něco bylo, to už
si nevzpomenu.

JV: Alexandr Něvský.

ZP: jak?

JV: Alexandr Něvský.

ZP: Alexandr Něvský, to bylo myslim něco vod něho film.

JV: a eště bych se zeptala, jestli byla nějaká zvláštní atmosféra po
tom konci války v kině?

ZP: ohromná. em vůbec to nadšení po válce, to už taky si vůbec
nedovedete představit, ta svoboda, která zase se nám vobnovila, to
byla to bylo ohromný nadšení vůbec mezi lidem, nejenom teda v tom
filmu, em to byl ohromná to si vzpomínám, vzpomínám si teda, to bylo
nějaký představení bylo v tom kinu em Studio v tom Kinu Art, jak sme
tam šli všichni, nevim teda jakej film už se tam promítal, to byla
em mladí, staří všichni tam šli s ohromným nadšením...

JV: a třeba taky nějaké hlasité projevy u toho filmu byly, nebo...

ZP: ne. ne, ne.

JV: dobře. a ještě zpátky k tomu protektorátu, tam byla nějaká
atmosféra zvláštní, byla jiná, než za protektorátu byla jiná než
předtím, za první republiky?

ZP: o jo, o jo, byla taková stísněnější jo, že se třeba ani o těch
přestávkách mezi tím, že se třeba ani nebavilo, tak jako byla taková
stísněnější atmosféra, že se člověk bál něco promluvit, něco říct,
aby někdo něco nevodslechl nebo tak podobně. byli sme vopatrnější.

JV: dobře.

ZP: protože bylo fakt, že to ste mohla cokoli říct a vono voni vás
udali a už ste jela. zvlášť třeba v té hajdrychijádě, nad- jenom
nějakým trošku nějakým způsobem, že. to vite že sme měli radost,
nedok- nedokázali sme do- dohlídnout teda důsledky toho atentátu,
dát nějakým způsobem najevo s tim absolut- to okamžitě byl smrt.

JV: ehm.

ZP: tak se dal no tis- stísněnej teda zvlášť po tý hajdrychijádě v
tom dvaaštyrycátým roce.

JV: ehm, dobře. takže to by bylo z těch otázek všecko. já vám eště
dám em seznam filmů, které ste mohl vidět em do toho roku štyrycet
pět, o některých už ste mluvil, takže kdybyste si třeba u některého,
který vám teďka dám, vzpomněl na nějaké zajímavé postřehy...

ZP: chcete to teď?

JV: eh, em...

ZP: chcete to teď?

JV: no, a co myslíte?

ZP: ( )

JV: jo todle teda...

ZP: jestli mně to dáte třeba, abych si to rozmyslel.

JV: tak já vám to můžu dát na rozmyšlení potom domů.

ZP: toho Lelíčka ((Lelíček ve službách Sherlocka Holmese)) sem viděl
až po válce.

JV: ehm. tak mně nám de o ty, který ste viděl v přesně v tom kině
před tou válkou. v té době projekce. první.

ZP: Mata Hari, Cácorka. Moderní doba, to byl čeplin ((Charlie
Chaplin)), ale eh toho sem viděl myslím až po válce. Svět patří nám,
em, Ducháček to zařídí, ( ), U pokladny stál, Město ztracených,
Opereta, vily forst ((Willi forst))! no to byly ty o- o- ty em
revijální ((revue)) filmy s tim wili forstem ((Willy Forst)).
Roztomilý člověk, Vídeňská krev, Muži nestárnou, minhauzn
((Münchhausen – Dobrodružství barona Prášila)), Tanečnice,
Tanečnice, La Paloma, neviděli ste bobíka ((Neviděli jste Bobíka?)),
Její oběť, Sobota. em.

JV: já bych se zeptala, proč ste se vám líbily ty revijální filmy
((revue))? vy ste tady zmiňoval, i v tom dopise, em...

ZP: jaký?

JV: revijální filmy ((revue)), proč vás...¨

ZP: jo, jo, jo...

JV: zaujaly?

ZP: ty mě zaujaly, protože tam byla hudba, to bylo tak něco trošičku
podobný jak je dneska sou em muzikály, že, tak že to byla aji muzika
k tomu byla, tanečnice tam byly hezký, pěknej zpěv byl, eem, s- st-
st- zdálo se mně to jak- jakejsi em jakejsi komplexnější z-
uměleckej zážitek z toho revijálního ((revue)) filmu.

JV: ehm. dobře. em takže tady si nevzpomínáte na nějaký z- zajímavý
postřeh nebo z těch filmů, které ste četl, em nějaký, co by vás
zaujal, nebo ovlivnil nějak více?

ZP: tak To byl český muzikant, to si na to vzpomínám.

JV: a ten vás nějak ovlivnil, nebo...?

ZP: em em nemůžu říct, tam hrál hlavní roli tam hrál Otakar ((Otomar
Korbelář)) to je zaj- to sem nevěděl, že lejdy ( ) je z roku
dvaatřicet, to sem myslel, že to bylo později. šest žen Jindřicha
vosmýho ((Šest žen Jindřicha VIII.)), to sem viděl.

JV: ehm.

ZP: šest žen Jindřicha vosmýho, to sem viděl. toho Jindřicha si tak
vzpomínám, to byl takovej tlusťoch, nevim kdo už ho hrál, em,
Kateřina ((Zlatá Kateřina)) né, sibi der franc ((Csibi, der Fratz))
to taky sem neviděl, Mata Hari, Cácorka. Moderní doba to byl čeplin
((Charlie Chapin)) a to si vzpomínám velmi dobře, to nevim, jestli
sem viděl před válkou nebo po válce, tři mluvy ve sněhu ((Tři muži
ve sněhu)) sem neviděl, Svět patří nám, to sem viděl, Dobrá země
neviděl, Sněhurku ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) viděl, Ducháček to
zařídí viděl, Tři děvčátka pokračují, to myslím U pokladny stál sem
vidě- muzikanta ((To byl český muzikant)), Město ztracených sem
myslím neviděl, Opereta možná, Roztomilý člověk viděl, Vídeňská krev
nev- Muži nestárnou viděl, minhauzn ((Münchhausen – Dobrodružství
barona Prášila)) viděl, Tanečnice to nevím, La Paloma neviděl, nev-
Neviděli jste Bobíka? no, co byste k tomu chtěla slyšet?

JV: no jestli vás nějaký z těch filmů nějak více zaujal než ostatní,
třeba jako ta Sněhurka a sedm trpaslíků, o tom ste už mluvil...

ZP: to mě zaujalo, to mě zaujalo...

JV: tak jestli...

ZP: pak vám řeknu, že mě zaujala teda ta Moderní doba.

JV: ehm, a čím, nebo proč?

ZP: em, ta Moderní doba mě zaujala ee, kritikou té ind-
industrializace, protože už tehdá tak jaksi sme cítili, že em ta
industrializace em nás trošičku svazuje, nebo nás atakuje víceméně.
a to já cejtim pořád eště dodneška, em, to skutečně byl film, kterej
upozornil na to, že em s- s tou industrializací neni všechno v
pořádku. a to vidíme dodneška, pořád.

JV: ehm.

ZP: ta krize, kerá teďka byla, tak si myslím, že je důsledek toho,
že skutečně ta industrializace furt pokračuje pokračuje a oni chcou
mít pořád víc a víc těch peněz z toho, neni to dobrý. já se toho
bojím. a to byl jeden z prvních filmů, kerej na to upozorňoval.

JV: ehm.

ZP: na tu krizi, kerá v důsledku té industrializace může nastat.
(..) Lelíček ((Lelíček ve službách Sherlocka Holmese)), no to mě moc
nezaujalo. šest žen Jindřicha osmého ((Šest žen Jindřicha osmého)),
to sem teda myslim věděl em viděl, vzpomínám si, jak řikám,
vzpomínám si na toho představitele, ale aby mi to nějak zaujalo, to
to ne. Tři muži ve sněhu, Svět patří nám, to je em Voskovec a Werich
((Jiří Voskovec a Jan Werich))...

JV: ano.

ZP: jesi se nemejlím, jo?

JV: ano, ano.

ZP: tak to bylo taky em em vlastně film na sociální téma.

JV: ehm.

ZP: že, ten Svět patří nám, to je to jak voni stavijou, ne?

JV: ano, ano.

ZP: jak je tam ta, ten konflikt mezi tim podnikatelem a tim, že, to
je vono. tak to bylo taky pro mě tak jaksi zajímavý. Ducháček to
zařídí, tam mě hlavně teda asi sem oceňoval výkon teda toho hu- em
burijana ((Vlasta Burian)), hm.

JV: ehm. ten už zaujal teda svým hereckým svým, U pokladny stál
jakbysmet. zase teda tam mně em dominuje teda em Burian ((Vlasta
Burian)). To byl český muzikant, kdy to bylo? čtyrycet. em to byly
filmy, na který sme chodili a který sme oceňovali hlavně proto, že
em to jaksi povzbuzovalo národní vědomí.

JV: ehm.

ZP: že to byl takovej teda to je vo Kmochovi ((František Kmoch))
myslim, že, ten českej mu- ((To byl český muzikant))

JV: ano...

ZP: že?

JV: ano, ano.

ZP: to je vo Kmochovi ((František Kmoch)), čili tam ukazoval, jak je
to to národní sebevědomí zvyšoval, čili to byly filmy, který
povzbuzovaly em em národní uvědomění. Roztomilý člověk. no je Nový
((Oldřich Nový)) s Adinou Mandlovou ((Adina Mandlová)), jesi se
nemej- a Natašou golovou ((Nataša Gollová)), že?

JV: ano.

ZP: Muži nestárnou, Pivec ((Jan Pivec)).

JV: ehm.

ZP: tam hrál tři role.

JV: já se můžu podívat, na to.

ZP: Pivec! ((Jan Pivec))

JV: ano. ano, hrál tam Pivec ((Jan Pivec)).

ZP: Pivec, a von se dycky zamiloval, nejdřív do em jedné ženy, pak
okouzlil její dceru a nakonec její vnučku, že.

JV: ehm.

ZP: krásnej film. Světla Svozilová, nehrála tam?

JV: em nemám jí tady napsanou.

ZP: nemáte. Muži nestárnou. mihauzn ((Münchhausen – Dobrodružství
barona Prášila)) vo tom sem mluvil.

JV: ehm.

ZP: neviděli ste bobika ((Neviděli jste Bobíka?)) na to si
nevzpomínám. Sobota, taky ne. všechny sem neviděl.

JV: dobře, tady ste řikal, že ste chodil na toho burijana ((Vlasta
Burian)), chodil ste na všecky burijanovy fil-

ZP: na všechny burijanovy ((Vlasta Burian)) filmy.

JV: a kvůli tomu, že to tam teda byl ten burijan ((Vlasta Burian)).

ZP: burijan ((Vlasta Burian)).

JV: ehm.

ZP: považuju ho za jednoho z nejlepších světovejch komiků.

JV: ehm.

ZP: burijana ((Vlasta Burian)). že kdyby to byl Američan, tak em
myslim, že byl vyhlášenej jako nejlepší komik vůbec na světě.

JV: ehm. dobře, takže to by bylo asi všecko, já bych se vás ještě
zeptala, jestli nechcete třeba něco dodat, něco, na co sme
zapomněli, něco nějaký postřeh nebo tak?

ZP: když si vzpomenu, tak vám to napíšu. mám to u- mam to mám ten
váš mejl ((mail)), ímejlovou ((e-mail)) adresu, jo...

JV: ano, dobře.

ZP: tak vám to pošlu mejlem ((mail)).

JV: dobře, dobře, tak jo, děkuju moc...

ZP: jo?

JV: za rozhovor...

ZP: tak sme to zvládli, nakon-

konec rozhovoru