Citát

JV: dobře, ale já myslím třeba do padesátých let, nebo do šedesátých
let ste takhle chodil do kina?

ZP: ne, ne to bylo do konce války do to ho pětaštyrycátýho roku, to
sme chodili do kina hodně často, to sem tam taky psal, že sme
chodili třeba možná štyrykrát, třikrát, štyrykrát do týdna sme
určitě chodili, em někdy sme šli, to vím určitě, aj dvakrát denně
sme šli do kina.

JV: hm, a em čím ste se teda eště bavili? dyš říkáte, že to byl
zdroj zábavy, tak měli ste ještě jiný...

ZP: měli!

JV: možnosti vyžití?

ZP: měli, možná že to bylo jaksi nevím čím způsobeno, ale založili
sme klub. v baráku co sme byli, tam bylo asi pět chlapců, dvě
děvčata tam byly, ale ty děvčata byly starší, vo dost starší, ta
sestřenice byla vo tři, ta Olga byla asi vo štyry roky starší a pak
tam byla ještě jedna rodina německá, vlastně dvě rodiny německé. ty
měly taky dcery, ale s těma sme se nekamarádili, z jaksi z národních
důvodů. tak sme založili klub, ten klub byl dost aktivní, konali sme
loutková představení, protože jeden kamarád měl loutkové divadlo, to
byl syn majitele toho domu. ten dům vlastnil nějakej doktor Pišinka,
měl dva syny, Járka staršího a Zdeňka mladšího, matka jejich, teda
jeho paní, byla původně rozená Čechová, a Čech měl v Brně rek-
lékárnu. měl dvě dcery, a každé té dceři dal věnem jeden barák. a to
byl ten náš barák, kde sem v něm, kde sme v něm bývali, a ten em em
ta rodina měla teda dvě ď- dva chlapce, s kerejma sme se kamarádili.
pak tam byl domovníkův synek, to byl třetí, nebo čtvrtý, my sme byli
dva, voni byli taky dvá, čili pátý, a pak eště tam byli z z em z
ulice, ale to už ty už jaksi moc do toho klubu sme nebrali. ten klub
že teda působil všelijaký <akce>, em ty akce byly různého, třeba sme
chodili na výs- na výlety. matka moc na výlety nechodila nebo takhle
moc se ven nechodilo. dyš se chodilo, tak se chodilo po Brně, jo,
vim, že pro ňu třeba tehdá existovala Myslivna, dneska existuje
pořád, nad Pisárkama, jo, tomu se řikalo jegrhaus ((Jägerhaus)), to
byla neměcká myslivna. no tak jegrhaus ((Jägerhaus)) to už byla to
byl velkej výlet, jo, z toho z té Jiráskovy. ale em kam matka
chodila, ona byla potom dost nábožensky jaksi založená, tak sme
každej rok chodili na Vranov na pouť. jesi víte v na Vranově každé
září, celé září sou poutě, tak vždycky sme chodili na pouť. a to sme
chodili pěšky, až z Brna do toho Vranova sme chodili pěšky a zase
nazpátek. ale jináč sme moc jako em ven nechodili. tak sme začali
chodit s těma klukama s těma kamarádama z toho z toho baráku, z toho
domu. v zimě sme chodili, v letě sme chodili. na výlety. v neděli se
šlo vždycky, v sobotu se dělalo, já eště chodil do školy, tak v
neděli se chodilo na výlety a to jak řikám, v zimě aj v letě.
chodilo. se. a vim, že sme v zimě, jo, eště vám musim říct,
samozřejmě že tehdá letěly em ten časopis se menoval Mladý hlasatel,
kde byli ti em Foglar ((Jaroslav Foglar)) jak se menovali ti Rychlý
šípy, jo, tak podle těch Rychlých šípů oni už aj ten časopis
vyhlašoval em klub za- nebo zakládal vyhlašoval zakládání klubů
Mladého hlasatele, jo, čili těch klubů bylo spousta, asi si myslím,
ale my sme teda se neregistrovali u toho Mladýho hlasatele, ale ten
klub sme založili, a podle toho sme teda em ty výlety dělali, jo. v
okolí Brna, do okolí Brna, v zimě sme chodili se sáňkama, sme
udělali takovej štrůdl, nebo takovel vlak, ty jednotlivý sáně sme
zas- za sebou vzali sme si baťohy, dostali sme horkej čaj vim, že
sme <při jedné jízdě> ten baťoh mi spadl, rozbil sem tu <termosku>,
čaj se vylil, tak sme se bavili tímletím způsobem. třeba sme dělali
jo, eště musim říct, během války, v místě jak dneska je jak je
Besední dům a eh Pražákův palác, tak pod tím, v tom místě kde dneska
stojí nebo je parkoviště, em parkoviště hotelu internacion ((Hotel
International)), tam jezdíval každej rok na podzim tam jezdíval
lunapark. tak sme hodně často chodívali do toho lunaparku.

JV: ehm.

ZP: jo, různě sme se bavili na kolotočích, ale tam byly všechny
možný atrakce, tak tam sme chodívali a jo tam byla jízda hrůzy, jo,
to znáte z lunaparku že se jede a (sou tam všelijaký) to jak je, tak
tu jízdu hrůzy sme inscenovali v našem sklepě, jo, vyrobili sme
((smích)) takovou my sme tomu řikali strágula, to bylo nějak podle
té podle těch Rychlých šípů, dvě kolečka, sehnat jenom kolečka to
byl problém, vod em kočárku, tak sne udělali takový tohle a jezdili
sme teda sme toho člověka naložili a <jezdili sme> po tom sklepě, a
tam sme dělali všelijaký takový hrůzy na ně, no byla to legrace
spíš, než něco vážnějšího. sme dycky, jo, a kromě jinýho sme taky
psali deník. bohužel ten deník já nemám, ten měl ten em předseda
toho klubu, to byl ten em Jarka Vyšinka, Jaroslav Vyšinka se menuje,
ten vyštudoval architekturu, byl potom profesorem na architektuře,
ale poměrně brzo zemřel, ten jeho brácha, ten mladší brácha Zdenek,
ten eště to už končil po válce, ten nějak v osumaštyrycátym roce se
roznášel nějaký plakáty a jako mladýho kluka ho chytli, zavřeli ho a
byl odsouzenej, já mám dojem že byl odsouzenej na patnáct let do do
žaláře, za to, že roznášel ty letáky jako mladej kluk, to byl on byl
em maturant, jo, on potom eště šel se přihlásil na Vojenskou
akademii, samozřejmě tam už ho nevzali v důsledku toho nebo pak
teprve přišel přišlo se na to na ty letáky. byl těch patnáct roků
zavřenej, pak šel dyš se vrátil při nějaké am- amnestii byl myslím
propuštěnej po deseti letech, to přesně nevím jak, tak se hlásil na
Vojenskou akademii, tu Vojenskou akademii dokonce dodělal,
vyštudoval, ale ten zemřel velmi brzo na následky teda toho věznění.
( ) zemřel eště dřív než ten Jarek, to je ten starší brácha. tak
ten Zdeněk zůstal u něho. žije jeho žena, ta ještě pořád žije, a já
nejsem s to vod ní ten deník dostat, že ho není schopná najít. ale
byl to deník, kterej ten Jarek Vyšinka, kterej byl velmi šikovnej,
podle toho návodu v tom Mladým hlasatelu ho svázal, tam byl návod na
vázání knih, tak ho svázal jako knížečku a tam sme všichni
zapisovali každej určitou dobu tam zapisoval všechno, co sme v tom
klubu dělali. bohužel jak řikám, ten deník existuje, ale je
nezvěstnej.

JV: ehm, to je škoda. ehm, tak...

ZP: jo a tam sme eště aji kromě <jinýho sme> vydávali časopis,
vlastní časopis sme vydávali. psalo se to rukou, kreslily se tam
vobrázky, každej tam něco napsal, a po- po- prodávalo se to tak, že
to každej dostal, zaplatil padesát halířů a zase kdo to dál tak zase
padesát halířů. ale vyšly bohužel jenom dvě čísla <těhle těch>
tohoto časopisu. menoval se Hlasatel.

JV: dobře, tak já bych měla další otázku...

ZP: no, prosim.

JV: eště...

ZP: dyš moc mluvím tak mě s- zarazte.

JV: ne, to je v pořádku. em, takže em projevovalo se em na vašich
dětských hrách em to, že ste chodil do kina? nějak inspirovalo vás
to inspiroval vás ten film k něčemu, nebo...

ZP: ne.

JV: ne?

ZP: nemůžu můžu můžu říct ne, inspiroval nás hlavně ten Mladý
hlasatel.

JV: ehm, takže vás to nějak neovlivnil v tom jak ste si hráli.

ZP: ne.

JV: em, ani ste třeba nenap- nenapodobovali nějak té- nějaké herce
nebo...

ZP: ne.

JV: příběhy...

ZP: ne.

ZP: tak hluboce, ty filmy, který sme navštěvovali, jak říkám, byly
spíš takový zábavný, nebylo to nic hlubšího, ty filmy em s tou
hlubší tematikou, nebo vážnější tematikou, ty sme začali navštěvovat
až po osvoboz- až po tom pětačtyrycátym roce.

JV: hm, dobře, a třeba filmové písničky ste si nezpívali?

ZP: nebyli sme tak muzikální. nikdo. byl jeden kamarád, ten nebyl z
toho našeho klubu, ten hrával na kytaru, jo, to sme taky dělali, že
sme chodili do jeskyní.

JV: ehm.

ZP: sme navštěvovali jeskyně. první, kerou sme navštívili v tom
klubu, em byla jeskyně pod Stránskou skálou, jesi víte, tam sou
jeskyně. tam sme prolízali, to byly naše první zkušenosti, ale pak
sme chodili třeba do na Říčky, to je údolí říčky, co teče jak je
Ochozská jeskyně, tak sme i tu Ochozskou jeskyni navštívili a různý
ty, tak sme jeskyňařili. a dokonce sme vlezli do Rudickýho
propadání, to byly takový dobrodruž- během války, to bylo ještě za
války.

JV: takže ta znalost filmů vlastně nebyla nějak důležitá.

ZP: ne.

JV: ani v těch...

ZP: ne.

JV: rozhovorech ničím...

ZP: ne, ne. můžu říct, že na nás teda em v tom do toho
pětaštyrycátýho roku ty em filmy em ty filmy byly em dvojího druhu,
em ty český filmy znáte, jo, em s Adinou Mandlovou ((Adina
Mandlová)), s Lídou bárovou ((Lída Baarová)), Eduard Kohout, Rudolf
Hrušínský, jako mladej, jo, Dohnal ((Jiří Dohnal)), herec, em kdo
tam ještě hrál, no Plachta ((Jindřich Plachta)), že, tak em to byly
spíš takový nechcu říct komerční filmy, ale spíš teda filmy ne
vážnějšího obsahu, spíš tak jak se to dneska ( ) ještě když (
) něco vysílá, tak to sou tyhlety filmy. pak tam byly ještě ty
německý filmy, ty byly dvojího typu. byly jednak takový revijální
((revue)), jo, em velkej ansámbl, gerls ((girls)) jo, tam tancovaly,
mezi nima teda byla ta marika reková ((Marika Rökk)) vo které sem se
tam zmínil, jo. písničky, em to byly takový hudební filmy, sára
leandr ((Zarah Leader)) tam zpívala, že. a to byl jeden film, co sem
teda si pamatoval tyto em tyto revijální ((revue)) filmy, pak tam
byly detektývky ((detektivky)). v tom, z těch detektývek si pamatuju
jednoho herce, ten se menoval hans alvrs ((Hans Albers)), velmi
sympatickej herec, takovej fakt dobrej byl. a pak tam byly takový ty
veselohry, to byl zas hans ríman ((Heinz Rühmann)) v těch
veselohrách zase dominoval. a mám dojem, že to byl rakouskej herec,
hm teďka ale tam sem vám to napsal, jak se menoval ten rakouskej
herec, teď si momentálně na něho nemůžu vzpomenout, hans albrs
((Hans Albert)) byl ten Němec, to byl taky jeden z těch komiků.

JV: aha.

ZP: tak to byly takový ty komický filmy, veselý. první em první
filmy barevný, který sem viděl byl ten minhauzn ((Münchhausen –
Dobrodružství barona Prášila)), což je ten baron Prášil jejich
jejich, a pak tam byl ten film, to m- lázeň na mlatě ((Lázně na
mlatě)) bád auf d tene ((Das Bad Auf Der Tenne)) se to menovalo, ale
přesně už děj obou si nevzpomínám.

JV: dobře a dyš ste teda zmínil ten em film em bad auf der tene em
tak tam říkáte, že em je to z venkovského prostředí, o dívce, která
se koupe na mlatě, stodoly...

ZP: jo, nahatá.

JV: za průsvitnou bílou plachtou...

ZP: pod bílou plachtou. tehdá se eště nahý ženský neukazovaly ve
filmech, jo, dyš bylo, to bylo něco úžasnýho, dyš byla teda nahatá
na tom na té plachtě bylo vidět, jak se koupe nahá, ale nahá ženská
neexistovala ve filmu. a i dyš se líbali, to bylo velmi decentní jo,
byli b- em jakákoli soulož byla teda em třeba začátek, jo, a pak, co
si vzpomínám, vždycky tekla voda, jo, em milování bylo
charakterizovaný tím, že někde tekla voda jako řeka se ukazovala
nebo něco, nevím proč, ale měl sem ten dojem, že to ta tekoucí voda,
že symbolizovala to milování.

JV: ehm, a tato scéna v tom filmu byla chápána nějak skandálně?

ZP: né, né, ne, to bylo velmi decentní.

JV: ehm.

ZP: to bylo velmi decentní.

JV: takže nepůsobilo nepůsobilo to na vás nějakým zvláštním
způsobem, nebo...

ZP: ne, ne.

JV: ehm, dobře, a potom v těch filmech, nebo v těch kinech, nebo na
těch projekcích, které nebyly určeny přímo dětem, tak tam taky nijak
se diváci neprojevovali hlasitě?

ZP: ne.

JV: nebo nereagovali?

ZP: ne.

JV: ani žádný potlesk?

ZP: ne, ne. potlesk při filmovým představení já si nepamatuju.

JV: do kolika let ste chodila tak pravidelně do kina, vzpomenete
si?

ŽH: no v tom v tady v Brně už bohužel ne, jedině tam

JV: a em

ŽH: v tom Zlíně, tam sme chodili (.) jednou týdně určitě

ŽH: třeba v tom Zlíně, a to sem si vybírala české filmy naše,
nedušínskou ((Antonie Nedošinská))

JV: české filmy.

ŽH: Ferbasovou ((Věra Ferbasová)), ty známý herce.

ŽH: to mě zaujalo, že vy máte jenom takovej ňákej úsek ee pro vás je
důležitej a já sem vlastně v tom období moc do toho kina nechodila,
protože v tom Zlíně, pokud sem chodila do té školy, tak na to nebyl
čas

JV: mhm

ŽH: jedině v n- v [sobotu] anebo v neděli.

JV: stejný plat jako váš otec, á tam ste třeba už jakoby [chodila?
víckrát? no]

ŽH: [tam s- tam s- chodila do kina ano]

JV: a chodila ste třeba i častěji, [nebo teda ee em]

ŽH: [no jenom jenom] jednou týdně, protože když byla škola, tak s na
to absolutně nezbyl čas, a to se dělávalo i v sobotu

JV: takže už to jakoby ta situace se změnila, že prostředky ste teď
měla, [ale neměla ste zase čas].

ŽH: [měla, ale] ne zase, zas nebyl čas a a vybírala sem si výhradně
české filmy. výhradně ne, protože si vzpomínám, že byly ňáký ty
hudební filmy

JV: mhm

ŽH: soňa hemin ((Sonja Henie)) bruslení a ta diane durbinová
((Deanna Durbin)) nebo jak se menovala, já to ne- nevím [už sem]

XX: [a za války] marika rik ((Marika Rökk))

ŽH: marika reková ((Marika Rökk)), no

XX: Žena mých snů

ŽH: to byly filmy, tak to ano, tam už sem chodila určitě jednou
týdně.

JV: mhm a třeba šla ste i v to už teda v tom Zlíně i víckrát na
jeden film, kterej se vám velmi líbil, [ne ne ne ne]

ŽH: [to ne to ne], tak zase sem zaujatá nebyla.

tehdy už potom v té době, když sem byla starší, tak mě
ovlivňovaly filmy a chodila sem taky ee na to, co by mě asi
zajímalo, podle těch herců, a i podle národnosti, jak tady pán
vzpomínal na tu mariku rekovou ((Marika Rökk)) nebo tak, tak to už
jo.

JV: takže vás tam em zaujalo em na těch filmech em

ŽH: děj

JV: to téma

ŽH: ano téma

JV: mhm (.) a co se týče týče třeba žánru, tak e-e spíš jakoby ňáký
dramata nebo r- e romance ee nebo spíš jako hudební ee filmy,
komedie, [veselohry]

ŽH: [hudební] a komedie, a i tady ta tragedie, řikám, no to různě.

JV: takže ste nebyla třeba em vyloženě ňak em zaměřená na [jeden
žánr]

ŽH: [na ňákej] určitej ne

JV: ne ne ne spíš to bylo o tom tématu

ŽH: ano všeobecně. do dne- dodnes nemusím vidět americký filmy

JV: mhm

ŽH: e takový ty drsný, ňáký

JV: a ještě teda ňáké ty další druhy zábavy, jak ste se vlastně
třeba bavila, když ste byla em v tom věku

ŽH: v tom Zlíně v tom Zlíně ee potom ee jezdili tam ee teda v těch
Otrokovicích, jezdila tam ee, zpěváci tady z brněnské opery

JV: mhm

ŽH: nebo si pamatuju Alexandrovci ve Zlíně, to byl [to byla]

JV: [(to byli)]

ŽH: senzace

JV: jo

ŽH: Alexandrovci, to bylo něco, no ee Gustav Brom, Zlín.

JV: takže

ŽH: protože to je

JV: povídejte, já sem vás nechtěl přerušit, jestli ste něco chtěla
říct

ŽH: že to bylo, no různě no em na koncerty, s mým chlapcem, to byl
ee kterej pak se stal mým manželem, on hrál na hudební nástroje,
hrál v kapele takže, zpívat sme jezdili se svazákama, bohužel v té
době sme museli být taky tak, ale že sme ee milovali zpěv a zpívali
sme, tak sme s těma souborama jezdili taky