Citát

to ty starší
ročníky vám můžou něco říct o tom
LČ: mhm
AM: ale ee o těch kinech samozřejmě z první republiky a měli asi
takovej život ale, moji rodiče neměli e na zábavu čas, a taky nikdy,
nikdy nešli bez nás, jo?
LČ: mhm
AM: kam mohli vzít děti.
LČ: jasně.
AM: nikdy nás v životě jak teď jedou rodiče na dovolenou třeba i,
některý sami, nebo bez dětí, ee najdou takový (.) e dovolený, kam
nemůžou vzít děti, na moře, nebo někam kde š- ne k moři, to jedou
třeba samozřejmě většinou rodiny, ale když jedou na velký výlety a
(pak tam ) nebo prostě, víc náročný, tak neberou děti, to u mých
rodičů nestalo nikdy.
LČ: [a]
AM: [kam] nemohly děti tam se nešlo, buď se tam šlo nebo nešlo, ale
nebylo, ani jednou v životě se to nestalo, (když) sme byli malí.

LČ: tak e vzpomínáte si kdy ste byla poprvé v kině?
AM: hm no tak přesně samozřejmě to není tak jednoduché, ale tatínek
e s námi chodil, ee když sme byli malí, ale až ee s- e bratra vzal
na klín, a to mně bylo když měl bratr dva roky tak já sem měla šest,
že? no tak e šel s nama do kina,
LČ: a kam ste
AM: na starým brně bylo kino,
LČ: mhm
AM: (.) ee grand, estli ste už o tom slyšela? (..) naproti pivovaru.
LČ: ano.
AM: a bylo tam e eště za tím kinem bylo veliký koupaliště.
LČ: a jak často zhruba ste třeba chodili eště?
AM: velice nepravidelně, [málo]
LČ: [nepravidelně]
AM: tatínek neměl čas a (.) my sme do toho kina potom chodili hlavně
se skupinou dětí
LČ: [mhm]
AM: [který] sme se v pisárkách sešli, a šli sme a společně sme zase
ee vrátili se protože můj bratr byl malej, a ma- [rodiče]
LČ: [mhm]
AM: nedovolili aby sme šli sami, i když já sem byla o čtyři roky
starší, zatím ne, až měl bratr když měl bratr ee pět let tak já už
sem měla devět, tak to už si pamatuju, že e s tou skupinou sme
chodili ale jinak do toho biografu e takový dva roky jenom s rodič-
e s maminkou, jenom většinou e většinou s tatínkem a někdy taky
s maminkou.
LČ: chodili ste teda [výhradně do toho]
AM: [do toho grandu] a e jak začla nevím přesně kdy, ale potom bylo
eště jeden biograf, ten byl na výstavišti, jestli [ste o tom]
LČ: [mhm]
AM: taky slyšela. tam bylo už moderní kino, moderní budova, oproti
tomu grandu, to byla taková (.) já vím že e ti hoši s- starší co
byli takoví e prostě <divoký> do toho kina se strašně hrnuli, na
šaplina ((míněno Chaplina)) a na to, vše- všechno co hráli, ty němý
filmy, laurel a hardy, ne? a takový, tak ty ře- ty e to nazývali
<kistňou, kistňou, brněnsky> že tam ee že ta budova byla jenom vidět
zeď a vchod a pokladna, byla zvenku, a když ty ee a prostě vchod (.)
e dvojitý dveře, na (rozměr) takový
LČ: [mhm]
AM: [asi] ve velikosti kdyby tam vjelo auto, no a bylo to, a ta celá
budova mně připadala trošku spuštěná,
LČ: mhm
AM: a plátno, a tak dále, no a někdy to ee taky poruchy byly, to si
pamatuju, (.) ee při tom [promítání]
LČ: [aha]
AM: (.) a tak dále,

LČ: a když ste teda chodily do školy v neděli, kdy ste chodily do
toho kina?
AM: (.) no [tak]
LČ: [nebo, jak to bylo]
AM: [to sme byly dopoledne]
LČ: [jo dopoledne]
AM: [v kině dopoledne]
LČ: [mhm] mhm takže potom, třeba.
AM: málo. no ale to už ee s- to už sme (.) e říkám, tak do toho kina
(.) ee sme chodily no tak eště e eště už se nosily hvězdy,
LČ: mhm
AM: ale to sme tam byly já vim, já dvakrát a za takových podmínek
sme byly vyho- vy- například vyhnaný z toho kina. tak ten řekl
poďte, no a šly sme, samozřejmě sme to doma neřekly, ale ee ty děti
to řekly doma a ty rodiče, to mamince řekly.
LČ: mhm
AM: ee a hm (.) maminka jenom říkala ať se to tatínek nedozví,
protože on by tam šel a to by byla ještě větší, to by bylo velký
neštěstí.
LČ: a třeba ve škole ste se o kinu ňák bavili? nebo
AM: o čem?
LČ: o o filmech, jako e že by se to zmiňovalo třeba učitelé nebo
[tak něco]
AM: [jako?]
LČ: jako při výuce třeba,
AM: no v občanské výchově, proč ne. všeobecný to bylo.

LČ: a pokud ste na ty filmy tak ee tam dycky nebyl jenom ten hlavní
film ale třeba i ňáké krátké filmy, předtím, nevzpomínáte si na to?
na [třeba týdeníky? nebo]
AM: [no tam ne, tam ne] jinak to bylo, až po válce, to bylo všechno
[samozřejmě ( )]
LČ: [a třeba] ani týdeníky si [nepamatujete]
AM: [ne nebyly, ne]
LČ: [ne]
AM: nic. na ty dětský ne.
LČ: mhm
AM: jinam, jinde sme nebyli. o tom vám bohužel nemůžu říct, já sem
už vaší kolegyni říkala že (.) že to vode mě nebude (..) dosti (.)
in- to informativní, ((pousmání)) (.) já sem jenom chtěla takový
vysvětlení k tomu dat, osobní trošku.
LČ: a (.) hm třeba pokud ste chodili s tatínkem tak ten film vybíral
on nebo to bylo taky jedno,
AM: nechodil, nikdy. na ty dětský filmy sme chodili [sami]
LČ: [sami]
AM: (.) málo chodili rodiče, sem tam někdo byl, ale to už museli mít
obavy ale my sme dycky (.) nás bylo víc dycky do toho biografu, když
sme šly děti, takže, a rodiče moji, ti by neměli vůbec čas.
LČ: ale vy ste předtím říkala že ste s tatínkem chodili, ne? na
začátku,
AM: no, málo ale. [no no víc]
LČ: [jo jo]
AM: víc ee ale do kina ne,
LČ: [mhm]
AM: [do kina ne], to ne, to velmi málo. spíš na do divadla,
LČ: mhm
AM: kdyžtak do divadla, to na ty dětský (.) představení. [do typosu]
LČ: [mhm] (.) mhm
AM: a eště měli (jich) e vždycky to bylo nejvíc bylo v typosu.
LČ: mhm
AM: dětský představení. to jo, chodil, do divadla. (.) někdy aji
maminka, ale málo, většinou musel tam někdo zůstat, neexistovalo aby
(.) někdo, aby správce, ani e druhej není aby tam nebyl, v takovým
obrovským areálu, e aby to tam bylo bez organizování, e bez ňákýho
dozoru, určitýho.
LČ: vy ste ještě mluvila o těch poruchách v kině, to bylo co? přesně
AM: no tak s- e samozřejmě, proud a všechno možný.
LČ: a jakpak to vypadalo, když se teda stala [ta porucha, jak to
vypadalo v sále]
AM: [no jo no, tak ee ti kluci] velký, to víte jak křičeli, (.)
dělali legraci, byli sme potmě a (.) když to bylo to delší dobu tak
sme to nevydrželi tak sme šli ven. <někdy sme se vrátili a někdy ne,
no>
LČ: (..) a oni pak znovu promítali,
AM: no pokud se to podařilo ( ) [no]
LČ: [mhm]
AM: (.) protože potom už hráli zase filmy tak, (.) další pro
dospělí,
LČ: mhm
AM: my sme třeba (.) ee odcházeli tak už musel být jinej film takže
to se nikdy nedohonilo, nevím jak to dělali. (.) tak sme se smáli
jak to dopadlo všecko,
LČ: a kam ste si chodili sednout třeba v kině, seděli ste vpředu
nebo,
AM: no tak, kd- ee když sme přišli včas tak e neseděli sme úplně
vpředu, to sme věděli že to je pro nás (.) nejhorší, takže sme se
snažili sednout pár, několik řad (.) od plátna, to jo. (.) a když
nebylo místo tak (.) tak sme seděli e kde bylo <místo zkrátka>

JV: dobře, a je nějaké kino, do kterého ste naopak nechodil? nebo
nechtěl chodit?

ZP: eem eem, ne. že bych tak apriori sem si řekl, že toto kino mi
bylo nes- nejsympatičtější a toto sympatičtější, ne. chodili sme
hodně do toho na ten Stadion, a aj sem tam sme byli teda tam onde
nebo aj vybírali sme si kde hrá- vim, že sme chodili třeba aj do eh
kin eh v těch předměstích, do těch předměstskejch, když sme viděli,
že třeba premiérový kino sme nestihli v těch premiérových, tak se
chodilo, já vím, že sme jednou jeli do Tuřan třeba na nějakej film,
už si nevzpomenu na kterej, ale byli sme až v Tuřanech.

JV: dobře, a když teda říkáte, že ste chodil často do toho Stadionu
((Stadion)), em, má to nějaký důvod, jako proč ste chodil zrovna...

ZP: byl blízko, ten vstup, protože tam byly ty to sme chodili na ty
dětský představení, tam se hrá- a byly normálně i večerní
představení. tak na ty večerní představení sme jako děcko nechodili,
ale pak už jak sme byli dospělí, tak to tam chodili aj na ty večerní
představe- em (měli sme) eště kromě, to musím říct, eště kromě toho
em Stadionu ((Stadion)) sme měli Studio, dneska Kino Art, to bylo
taky naše voblíbený, protože bylo to taky blízko. a bylo, to Kino
Art bylo tak em abych řekl mně dost sympatický. nevím proč, vono
bylo menší to kino, myslím taky tam byla rovná podlaha, to bylo to
sympati- em měl sem k tomu tam jakejsi vztah, k tomu kinu, Studiu
((Studio)), dnešní Art.

JV: dobře.

ZP: občas sme chodili do Lucerny ((Lucerna)), to je taky blízko, a
někdy sme jeli do toho Králova Pole, to bohužel nevím už jak se to
kino jme- jmenovalo v tom Králově Poli. už ho taky zrušili, tam byly
dvě kina, ten Jadran, ale předtím vlevo bylo ještě jedno kino ((kino
Union)), to nemáte v přehledu?

JV: dobře. a měl ste nějaké oblíbené kino, do kterého ste chodil
častěji?

ZP: kromě do toho do toho Stadionu ((Stadion)) sme chodili do té
Moderny ((Moderna)). to bylo na té na tom Dominikánskym náměstí,
myslim že ten palác se dneska pořád jmenuje Palác Moderna, nebo
beta, Beta pasáž se tomu řikalo, byl Alfa pasáž, a tam byla Beta
pas- dneska je to zavřený, vono se to nějak bourá nebo se to, je to
v havarijním stavu ten, to.

JV: ehm, dobře. a ještě bych se zeptala, jak ste si vybíral
konkrétní film, na který ste šel? kde ste o něm zjistil nějaký
informace? nebo jak ste se o něm dozvěděl?

ZP: tak sem spíš chodil em by se dalo říct skoro na všechny filmy.
jak řikám, sme tam chodili třikrát, štyrykrát nebo i víckrát týdně,
takže sme absolvovali skoro všechny filmy. co se hrálo, tak sme na
to šli. že sme si moc nevybírali. že sme šli na všechny filmy, na
kerý se em dalo jít.

JV: a vy ste věděl dopředu, na který dete film, nebo ste...

ZP: ne, to sme věděli.

JV: ehm. to sme věď- věděli em protože tak jak sou dneska plakáty,
tak byly tehdy plakáty s programama kin, a že sme si vybrali tady
tenhleten kin- film že do toho kin- kina pujdem. programově sme šli,
ne náhodně.

JV: takže z plakátů ste měl ty informace.

ZP: z plakátů sme měli ty informace. jednak z plakátů, jednak pak z
toho taky, že těch, jak sem vám řikal, že promítali ty ukázky a že
tam bylo napsaný vždycky náš- budem promítat ty a ty filmy, že tam
dycky ten program v tom filmu byl, že sme si to zapamatovali a potom
sme teda řekli tam bude ten film, tak na to se pudem podívat.

JV: em takže em vy ste vlastně, mě by teďka zajímalo, jestli ste em
šel přímo na ten film, anebo jestli ste si vybral teda jiný film
kvůli tomu, že ste chtěl jít třeba do toho Kina Art, co je dneska,
že ste měl rád to kino, jesi byste šel na jiný film, kerý vás zas
tak ani nezajímal?

ZP: ne, ne. dyš sme se vybrali film, tak sme šli na to, ať to em
bylo třeba někde. jak řikám, dyš sme nestihl- chodili sme skoro na
všechny filmy, kerý v Brně se promítaly, to můžu říct. a dyš sme
nějakej nestihli v těch premiérovejch kinech, tak sme šli teda na
nějakej ten na někde, kde se to pak promítalo někde na předměstí. a
my sme to stihli, sme skutečně byli takoví filmoví fandi. em nic
jinýho nebylo, že. co divadlo, koncert, až potom co sem rozum bral,
tak sme chodili nejenom na všechny divadelní představení, na všechny
činohry, na všechny operní představení, operní operety moc ani né,
ale chodili sme taky skoro na všechny koncerty co bylo. do toho
divadla sme chodili na študentský slevy, to byly takový slevenky,
sme chodili vždycky dozadu na bidýlko až, to bylo uplně vzadu, tam
se chodilo za starý peníze, za pět nebo za deset korun se tam
chodilo.

JV: ehm, em a bylo při výběru filmů důležitý, jaký v tom filmu hraje
herec?

ZP: o jo, to sme si vybírali, protože sme měli em jaksi oblíbený
herce, že. dodneška můžu teda menovat ty v ženský roli, golovou
((Nataša Gollová)), Adinu Mandlovou ((Adina Mandlová)), Lídu bárovou
((Lída Baarová)), Glázrovou ((Marie Glázrová)), em, no bylo jich
hodně.

JV: Vášovou ((Marie Vášová)) tady ještě zmiňujete.

ZP: Vášovou ((Marie Vášová)), bylo jich víc s- Stela Zázvorková s-
ne, kdepak, Stela Zázvorková ne, a eště jedna, vona nedávno hrála,
jak se menuje, taková stará pani?

JV: Štěpničková?

ZP: ne Štěpničková, ale ěště jedna, no já už si nevzpomenu. eště
teďka nedávno hrála.

JV: hm. to už...

ZP: Zita Kabátová!

JV: jo, Zita Kabátová.

ZP: Zita Kabátová, a z těch mužskejch herců, co byly teda čeští
herci, jak říkám, Hrušínský ((Rudolf Hrušínský)), em Marvan
((Jaroslav Marvan)), Plachta ((Jindřich Plachta)) z těch komiků.
Burian ((Vlasta Burian)).

JV: hm. a můžete říct, proč pro vás tito herci byli zajímaví?

ZP: em nebyli zajímaví. oceňovali sme jejich herecký výkony.

JV: herecký výkony, a...

ZP: byli skutečně em ta em škála em hereckejch výkonů byla velmi
široká. už sme tehdy dokázali vocenit špatnýho herce vod lepšího
herce. musím říct, že ta Mandlová ((Adina Mandlová)) žádná velká
herka nebyla, jo. kdežto ta Zita Kabátová jo. nebo aj mezi těma
většinou herci byli vynikající, jo, to bylo ty, co se menoval
Stanislav em najman ((Stanislav Neumann)), jo, Ferenc Futurista,
Emil fi- Fiala ((Eman Fiala)), těch tam bylo spoustu a to byli
výborní herci. mezi těma ženskejma, tam už taková ta úroveň nebyla.
ty už moc dobře nehrály. aj ta Lída bárová ((Lída Baarová)), eem.

JV: ehm, dobře. a rodiče teda chodili do kina, vaši?
ZP: moc ne.

JV: moc ne.

ZP: to se moc tehdá jaksi nenosilo, em, jak řikám, žili dost takovým
společenským životem. já vim, vzpomínám si pořád, že u nás byli
nějací hosté. hrálo se, hráli karty, hráli komondo, em, musíte si
uvědomit, em, v em první republika, em tehdá to byla vesnice nebo
městys, to už byl, to už si nevzpomínám, ten Zbýšov nebo ta Zastávka
((Zastávka u Brna)), tam byla společnost těch em inženýrů a těch
kolegů otcových, a ty se scházeli dohromady buďto u nás, anebo někde
jinde a žil se takovej dost společenskej život. to už dneska
neexistuje ((smích)).

JV: hm.

ZP: a eště vám můžu říct to, že em nebylo žádný, že by se sešli a
byli nějaký pilo se nějak moc alkohol nebo se nějak moc hostilo,
vobyčejně se sedělo, (utkvělo mi), že kouřili, to vím, že tam bylo
vždycky zakouřeno, ale esli se nějak moc pilo víno nebo nějakej
tvrdej alkohol, to nevím, ale vím, že otec teda vždycky po jídle s
matkou si otvírali sedmičku vína a tu dycky vypili.

JV: ehm.

ZP: pivo ne, víno pili.

JV: hm, dobře, tak tady bych měla ještě dotaz k té slečně
vychovatelce.

ZP: ano.

JV: em, jestli vybírala filmy ona, nebo kdo vybíral ty filmy, na
který jste šli.

ZP: to bylo akorát, já si vzpomínám akorát ten jeden film, a to asi
vybrala ona. na víc filmů si nevzpomínám, myslím, že to byl Jánošík,
ale dobře už si nepamatuju, bysme se museli podívat někde jestli,
byl to němej film eště.

JV: hm, a dál s váma teda už nechodila do kina, potom v tom Brně?

ZP: v Brně ne, vona zůstala v tom Zbýšově, tam se provdala, my sme
se přestěhovali do Brna, zůstali sme tady jako sami, bydleli sme
v domě, kde matka měla svoji sestru, čili naše, moje teda tam byd-
bydlela, tak sme se stýkali s ní, vona měla jednu dceru, my sme byli
dva kluci. ale ona s náma moc nechodila, vona byla vo sedum roků
starší než my, tak už byla to taková slečna, tak s náma klukama
mladšíma už se moc nebavila, tak sme chodívali my s bratrem sme
chodívali sami. a to vim, to sem tam taky napsal, že to bylo na
Stadionu ((Stadion)) tady na Kaunicově ulici, tam bylo kino Stadion,
se menovalo, pak se to předělalo, menovalo se to Dukla, pak z toho
udělali to nahrávací studio rozhlasu a tam se chodívalo, to bylo
nejbližší kino, bylo takový dost moderní, však to sem tam taky psal
myslím, a tam sme chodívali každou sobotu sme tam chodívali na
dětský představení vodpoledne, za korunu nebo za dvě.

JV: ehm.

ZP: a vůbec, ty ceny tehdá těch vstupenek tehdá nebyly vo moc větší,
já si tak vzpomínám byl nejmíň byly dvě kor- nebo štyři koruny, šest
korun, osum korun, to už se chodilo do lóže.

JV: ehm, a vy ste chodil do lóže?

ZP: ne, em, to víte, matka jako vdova, neměla moc peněz, em musela
se hodně jaksi uskrovnit po tom, co žila jako pani ředitelová a
potom jako vdova, tak se musela dost uskrovnit, tak sme měli moc
málo, já vim, že měla matka penzi tehdá, předválečnejch peněz musim
říct, že to bylo tisíc korun na sebe a na nás každýho dostávala dvě
stě padesát korun, ale jakejsi milodar, z té Rosické báňské
společnosti dostávala taky tisíc korun. tak měla všeho všudy na
celej měsíc měla dva tisíce korun, dva tisíce korun, a z toho štyry
sta padesát sme dali za byt, čili zbylo nějakejch těch patnáct set
na všechno možný.

JV: ehm, dobře, a když sme u těch lóží, vzpomenete si, jaká
společnost chodila do těch lóží, nebo kdo si kupoval ty dražší
lístky?

ZP: obyčejně milenci.

JV: <jo?>

ZP: tam se moc nechodilo, protože se řikalo tam byly dycky
(tapisérie) se řikalo, tam sou blechy, jo, tak sem nechodil, ale
možná to pravda nebylo, jo. ale většinou to byly takový lóže, kde
byly štyři místa, že, a většinou jak říkám tam chodili milenci, my
sme teda do lóže málokdy, že bysme šli do lóže, ne, em.

JV: ehm.

ZP: ale byly v těch kinech, jednotlivejch, ty lóže byly. jako pod
balkónem dycky byla taková skupina jako lóží a tam.

JV: ehm, dobře. a teda říkáte, že ste tam chodil každou neděli do
toho kos-

ZP: každou neděli sme chodili do kostela.

JV: a stávalo se vám, že třeba em že ste kvůli kostelu nemohl jít do
kina? nebo naopak?

ZP: ne, ne ne ne. ne, kino bylo večer, kostel byl v poled- teda
dopoledne. nikdy se nestávalo, že bych, že by mně kolidovalo
návštěva kostela nebo té té májové že by mně to kolidovalo, nestalo
se mi to nikdy.

JV: ehm, a ještě bych se zeptala, ke které církvi ste se hlásil?

ZP: křesťanské, katolické.

JV: ehm, a ovlivňovalo vaše vyznání nějak to, jaké ste si potom
vybíral filmy?

ZP: ne.

JV: ehm.

ZP: neovlivňovalo.

JV: a ještě, pamatujete si, jestli se někdy promítaly filmy na faře?

ZP: tak em farní kostely byly v Brně, tohleto nebyl farní kostel,
ale nes- ani sem neslyšel o tom, že by se někde na faře promítaly
filmy.