Citát

JV: hm, a em čím ste se teda eště bavili? dyš říkáte, že to byl
zdroj zábavy, tak měli ste ještě jiný...

ZP: měli!

JV: možnosti vyžití?

ZP: měli, možná že to bylo jaksi nevím čím způsobeno, ale založili
sme klub. v baráku co sme byli, tam bylo asi pět chlapců, dvě
děvčata tam byly, ale ty děvčata byly starší, vo dost starší, ta
sestřenice byla vo tři, ta Olga byla asi vo štyry roky starší a pak
tam byla ještě jedna rodina německá, vlastně dvě rodiny německé. ty
měly taky dcery, ale s těma sme se nekamarádili, z jaksi z národních
důvodů. tak sme založili klub, ten klub byl dost aktivní, konali sme
loutková představení, protože jeden kamarád měl loutkové divadlo, to
byl syn majitele toho domu. ten dům vlastnil nějakej doktor Pišinka,
měl dva syny, Járka staršího a Zdeňka mladšího, matka jejich, teda
jeho paní, byla původně rozená Čechová, a Čech měl v Brně rek-
lékárnu. měl dvě dcery, a každé té dceři dal věnem jeden barák. a to
byl ten náš barák, kde sem v něm, kde sme v něm bývali, a ten em em
ta rodina měla teda dvě ď- dva chlapce, s kerejma sme se kamarádili.
pak tam byl domovníkův synek, to byl třetí, nebo čtvrtý, my sme byli
dva, voni byli taky dvá, čili pátý, a pak eště tam byli z z em z
ulice, ale to už ty už jaksi moc do toho klubu sme nebrali. ten klub
že teda působil všelijaký <akce>, em ty akce byly různého, třeba sme
chodili na výs- na výlety. matka moc na výlety nechodila nebo takhle
moc se ven nechodilo. dyš se chodilo, tak se chodilo po Brně, jo,
vim, že pro ňu třeba tehdá existovala Myslivna, dneska existuje
pořád, nad Pisárkama, jo, tomu se řikalo jegrhaus ((Jägerhaus)), to
byla neměcká myslivna. no tak jegrhaus ((Jägerhaus)) to už byla to
byl velkej výlet, jo, z toho z té Jiráskovy. ale em kam matka
chodila, ona byla potom dost nábožensky jaksi založená, tak sme
každej rok chodili na Vranov na pouť. jesi víte v na Vranově každé
září, celé září sou poutě, tak vždycky sme chodili na pouť. a to sme
chodili pěšky, až z Brna do toho Vranova sme chodili pěšky a zase
nazpátek. ale jináč sme moc jako em ven nechodili. tak sme začali
chodit s těma klukama s těma kamarádama z toho z toho baráku, z toho
domu. v zimě sme chodili, v letě sme chodili. na výlety. v neděli se
šlo vždycky, v sobotu se dělalo, já eště chodil do školy, tak v
neděli se chodilo na výlety a to jak řikám, v zimě aj v letě.
chodilo. se. a vim, že sme v zimě, jo, eště vám musim říct,
samozřejmě že tehdá letěly em ten časopis se menoval Mladý hlasatel,
kde byli ti em Foglar ((Jaroslav Foglar)) jak se menovali ti Rychlý
šípy, jo, tak podle těch Rychlých šípů oni už aj ten časopis
vyhlašoval em klub za- nebo zakládal vyhlašoval zakládání klubů
Mladého hlasatele, jo, čili těch klubů bylo spousta, asi si myslím,
ale my sme teda se neregistrovali u toho Mladýho hlasatele, ale ten
klub sme založili, a podle toho sme teda em ty výlety dělali, jo. v
okolí Brna, do okolí Brna, v zimě sme chodili se sáňkama, sme
udělali takovej štrůdl, nebo takovel vlak, ty jednotlivý sáně sme
zas- za sebou vzali sme si baťohy, dostali sme horkej čaj vim, že
sme <při jedné jízdě> ten baťoh mi spadl, rozbil sem tu <termosku>,
čaj se vylil, tak sme se bavili tímletím způsobem. třeba sme dělali
jo, eště musim říct, během války, v místě jak dneska je jak je
Besední dům a eh Pražákův palác, tak pod tím, v tom místě kde dneska
stojí nebo je parkoviště, em parkoviště hotelu internacion ((Hotel
International)), tam jezdíval každej rok na podzim tam jezdíval
lunapark. tak sme hodně často chodívali do toho lunaparku.

JV: ehm.

ZP: jo, různě sme se bavili na kolotočích, ale tam byly všechny
možný atrakce, tak tam sme chodívali a jo tam byla jízda hrůzy, jo,
to znáte z lunaparku že se jede a (sou tam všelijaký) to jak je, tak
tu jízdu hrůzy sme inscenovali v našem sklepě, jo, vyrobili sme
((smích)) takovou my sme tomu řikali strágula, to bylo nějak podle
té podle těch Rychlých šípů, dvě kolečka, sehnat jenom kolečka to
byl problém, vod em kočárku, tak sne udělali takový tohle a jezdili
sme teda sme toho člověka naložili a <jezdili sme> po tom sklepě, a
tam sme dělali všelijaký takový hrůzy na ně, no byla to legrace
spíš, než něco vážnějšího. sme dycky, jo, a kromě jinýho sme taky
psali deník. bohužel ten deník já nemám, ten měl ten em předseda
toho klubu, to byl ten em Jarka Vyšinka, Jaroslav Vyšinka se menuje,
ten vyštudoval architekturu, byl potom profesorem na architektuře,
ale poměrně brzo zemřel, ten jeho brácha, ten mladší brácha Zdenek,
ten eště to už končil po válce, ten nějak v osumaštyrycátym roce se
roznášel nějaký plakáty a jako mladýho kluka ho chytli, zavřeli ho a
byl odsouzenej, já mám dojem že byl odsouzenej na patnáct let do do
žaláře, za to, že roznášel ty letáky jako mladej kluk, to byl on byl
em maturant, jo, on potom eště šel se přihlásil na Vojenskou
akademii, samozřejmě tam už ho nevzali v důsledku toho nebo pak
teprve přišel přišlo se na to na ty letáky. byl těch patnáct roků
zavřenej, pak šel dyš se vrátil při nějaké am- amnestii byl myslím
propuštěnej po deseti letech, to přesně nevím jak, tak se hlásil na
Vojenskou akademii, tu Vojenskou akademii dokonce dodělal,
vyštudoval, ale ten zemřel velmi brzo na následky teda toho věznění.
( ) zemřel eště dřív než ten Jarek, to je ten starší brácha. tak
ten Zdeněk zůstal u něho. žije jeho žena, ta ještě pořád žije, a já
nejsem s to vod ní ten deník dostat, že ho není schopná najít. ale
byl to deník, kterej ten Jarek Vyšinka, kterej byl velmi šikovnej,
podle toho návodu v tom Mladým hlasatelu ho svázal, tam byl návod na
vázání knih, tak ho svázal jako knížečku a tam sme všichni
zapisovali každej určitou dobu tam zapisoval všechno, co sme v tom
klubu dělali. bohužel jak řikám, ten deník existuje, ale je
nezvěstnej.

JV: ehm, to je škoda. ehm, tak...

ZP: jo a tam sme eště aji kromě <jinýho sme> vydávali časopis,
vlastní časopis sme vydávali. psalo se to rukou, kreslily se tam
vobrázky, každej tam něco napsal, a po- po- prodávalo se to tak, že
to každej dostal, zaplatil padesát halířů a zase kdo to dál tak zase
padesát halířů. ale vyšly bohužel jenom dvě čísla <těhle těch>
tohoto časopisu. menoval se Hlasatel.

JV: dobře, tak já bych měla další otázku...

ZP: no, prosim.

JV: eště...

ZP: dyš moc mluvím tak mě s- zarazte.

JV: ne, to je v pořádku. em, takže em projevovalo se em na vašich
dětských hrách em to, že ste chodil do kina? nějak inspirovalo vás
to inspiroval vás ten film k něčemu, nebo...

ZP: ne.

JV: ne?

ZP: nemůžu můžu můžu říct ne, inspiroval nás hlavně ten Mladý
hlasatel.

JV: ehm, takže vás to nějak neovlivnil v tom jak ste si hráli.

ZP: ne.

JV: em, ani ste třeba nenap- nenapodobovali nějak té- nějaké herce
nebo...

ZP: ne.

JV: příběhy...

ZP: ne.

ZP: tak hluboce, ty filmy, který sme navštěvovali, jak říkám, byly
spíš takový zábavný, nebylo to nic hlubšího, ty filmy em s tou
hlubší tematikou, nebo vážnější tematikou, ty sme začali navštěvovat
až po osvoboz- až po tom pětačtyrycátym roce.

JV: hm, dobře, a třeba filmové písničky ste si nezpívali?

ZP: nebyli sme tak muzikální. nikdo. byl jeden kamarád, ten nebyl z
toho našeho klubu, ten hrával na kytaru, jo, to sme taky dělali, že
sme chodili do jeskyní.

JV: ehm.

ZP: sme navštěvovali jeskyně. první, kerou sme navštívili v tom
klubu, em byla jeskyně pod Stránskou skálou, jesi víte, tam sou
jeskyně. tam sme prolízali, to byly naše první zkušenosti, ale pak
sme chodili třeba do na Říčky, to je údolí říčky, co teče jak je
Ochozská jeskyně, tak sme i tu Ochozskou jeskyni navštívili a různý
ty, tak sme jeskyňařili. a dokonce sme vlezli do Rudickýho
propadání, to byly takový dobrodruž- během války, to bylo ještě za
války.

JV: takže ta znalost filmů vlastně nebyla nějak důležitá.

ZP: ne.

JV: ani v těch...

ZP: ne.

JV: rozhovorech ničím...

ZP: ne, ne. můžu říct, že na nás teda em v tom do toho
pětaštyrycátýho roku ty em filmy em ty filmy byly em dvojího druhu,
em ty český filmy znáte, jo, em s Adinou Mandlovou ((Adina
Mandlová)), s Lídou bárovou ((Lída Baarová)), Eduard Kohout, Rudolf
Hrušínský, jako mladej, jo, Dohnal ((Jiří Dohnal)), herec, em kdo
tam ještě hrál, no Plachta ((Jindřich Plachta)), že, tak em to byly
spíš takový nechcu říct komerční filmy, ale spíš teda filmy ne
vážnějšího obsahu, spíš tak jak se to dneska ( ) ještě když (
) něco vysílá, tak to sou tyhlety filmy. pak tam byly ještě ty
německý filmy, ty byly dvojího typu. byly jednak takový revijální
((revue)), jo, em velkej ansámbl, gerls ((girls)) jo, tam tancovaly,
mezi nima teda byla ta marika reková ((Marika Rökk)) vo které sem se
tam zmínil, jo. písničky, em to byly takový hudební filmy, sára
leandr ((Zarah Leader)) tam zpívala, že. a to byl jeden film, co sem
teda si pamatoval tyto em tyto revijální ((revue)) filmy, pak tam
byly detektývky ((detektivky)). v tom, z těch detektývek si pamatuju
jednoho herce, ten se menoval hans alvrs ((Hans Albers)), velmi
sympatickej herec, takovej fakt dobrej byl. a pak tam byly takový ty
veselohry, to byl zas hans ríman ((Heinz Rühmann)) v těch
veselohrách zase dominoval. a mám dojem, že to byl rakouskej herec,
hm teďka ale tam sem vám to napsal, jak se menoval ten rakouskej
herec, teď si momentálně na něho nemůžu vzpomenout, hans albrs
((Hans Albert)) byl ten Němec, to byl taky jeden z těch komiků.

JV: aha.

ZP: tak to byly takový ty komický filmy, veselý. první em první
filmy barevný, který sem viděl byl ten minhauzn ((Münchhausen –
Dobrodružství barona Prášila)), což je ten baron Prášil jejich
jejich, a pak tam byl ten film, to m- lázeň na mlatě ((Lázně na
mlatě)) bád auf d tene ((Das Bad Auf Der Tenne)) se to menovalo, ale
přesně už děj obou si nevzpomínám.

JV: dobře a dyš ste teda zmínil ten em film em bad auf der tene em
tak tam říkáte, že em je to z venkovského prostředí, o dívce, která
se koupe na mlatě, stodoly...

ZP: jo, nahatá.

JV: za průsvitnou bílou plachtou...

ZP: pod bílou plachtou. tehdá se eště nahý ženský neukazovaly ve
filmech, jo, dyš bylo, to bylo něco úžasnýho, dyš byla teda nahatá
na tom na té plachtě bylo vidět, jak se koupe nahá, ale nahá ženská
neexistovala ve filmu. a i dyš se líbali, to bylo velmi decentní jo,
byli b- em jakákoli soulož byla teda em třeba začátek, jo, a pak, co
si vzpomínám, vždycky tekla voda, jo, em milování bylo
charakterizovaný tím, že někde tekla voda jako řeka se ukazovala
nebo něco, nevím proč, ale měl sem ten dojem, že to ta tekoucí voda,
že symbolizovala to milování.

JV: ehm, a tato scéna v tom filmu byla chápána nějak skandálně?

ZP: né, né, ne, to bylo velmi decentní.

JV: ehm.

ZP: to bylo velmi decentní.

JV: takže nepůsobilo nepůsobilo to na vás nějakým zvláštním
způsobem, nebo...

ZP: ne, ne.

JV: ehm, dobře, a potom v těch filmech, nebo v těch kinech, nebo na
těch projekcích, které nebyly určeny přímo dětem, tak tam taky nijak
se diváci neprojevovali hlasitě?

ZP: ne.

JV: nebo nereagovali?

ZP: ne.

JV: ani žádný potlesk?

ZP: ne, ne. potlesk při filmovým představení já si nepamatuju.

JV: ehm, dobře. a teďka bych se zeptala, jaký byl názor vašich
rodičů na film a kina. já vim, že tam teda nechodili moc,

ZP: nechodili moc, nechodili moc do v- do kin, em já si teda
vzpomínám jenom em matku sem měl, a ty s- em rodiče teda vod ten-
nebo ta sestra její a ten její muž, em nechodili moc do kina.

JV: ehm, a měli na to nějaký názor, třeba že si mysleli o tom filmu,
že to není pro ně, nebo že je to pro někoho jiného?

ZP: snad můžu říct, že em kdo chodil do kina z mých příbuznejch,
matka byla ze čtyř ze čtyř em sester, byly štyry sestry, všechny
štyry se provdaly, jenom matka a ta jedna sestra měla měla em děti,
ty dvě byly bezdětný. ta jedna bydlela ve Střelicích a dyš přijely
do Brna, tak vždycky šly do biografu. to si vzpomínám, dyš z těch
Střelic přijely do Brna, tak šly do biografu. a chodily do kina, to
sem tam taky napsal, na Šilingrově náměstí, jak začíná eh
Dominikánská ulice bylo malý kinečko, řik- menovalo se to ekcelziór
((Excelsior)). pak tam bylo ňáký em dyš ta budova patřila Telekomu
moc mluvim hlasitě?

JV: ne, ne v pořádku, já to jenom upravuju, aby to nesměřovalo
jinam.

ZP: em em pak tam v tom měli nějakej sál, Telekom tam byl, ten sál
tam existuje, možná tam existuje dodnes, tak tam bylo malý kino,
ekcelzior ((Excelsior)) se menovalo a oni každý vždycky dyš přijely
do Brna, tak dycky šly do toho ekcelzioru ((Excelsior)) do kina.

JV: a proč zrovna tam?

ZP: nevím. nevím, možná že to bylo blízko teda em blízko em nádraží,
protože voni přijely, voni bývaly ve Střelicích, tak přijely do
Střelic, a chodívaly do toho ekcelzioruv ((Excelsior)) do kina.
proč, to vám neřeknu, protože byly eště blíž kina, toho nádraží, ale
to byly poměrně takový premiérový kina, dost drahý. kdežto tohleto
bylo teda né premiérový kino, to bylo takový levnější kino, tak
chodily do toho ekcelzióru ((Excelsior)).

JV: a chodily vlastně i doma do kina? ne jenom v Brně, ale i tam...

ZP: ve Střelicích bylo kino, to si vzpomínám, bylo kino, protože dyš
sem jezdíval k tetce do Střelic jako na návštěvu, vona vždycky,
protože my sme byli sami, tak vona si nás někdy vzala a bejvali sme
u ní s bratrem, tam sme se kamarádili zase s jinej- s jinou
skupinou, tak tam sme chodili skoro pravidelně taky do kina. tam
bylo kino ve Střelicích. chodili sme do kina.

JV: ehm, dobře. a eště k těm rodičům, oni teda nechodili do kina,
ale podporovali vás v chození do kina, nebo vám to naopak...

ZP: ano. myslím, že to bylo hlavně proto, že se nás matka zbavila,
že měla klid.

ZP: ne. dokonce sme se potom, samozřejmě že byly filmy mládeži
přístupný a mládeži nepřístupný, tak pak jak už sme dorůstali, tak
sme se chodili dycky snažili sme se dostat na filmy mládeži
nepřístupný, ty byly, já nevím, myslím vod patnácti nebo vod
štrnácti let, to už si nevzpomínám, někerý byly vod vosumnácti,
myslím bylo vod patnácti, někerý byly vod vo- od vosumnácti, tak dyš
byly, sme se snažili potom dostat na ty filmy mládeži nepřístupný,
dyž nás bylo, nám bylo těch třináct štrnáct, už sme se dělali jako
vyšší, starší, že sme si vzali klobouk třeba dyš sme šli, jo, sme
vypadali dospěleji.

JV: a proč ste tam chtěli jít na ten film?

ZP: no, tak protože možná to bylo jako zábavnější, nebo em byly to
normální filmy, em prostě kde možná se vyskytovalo to líbání nebo
něco takový nebo bylo naznačený to milování, tak sme se m- sme se
snažili přijít tady na tyhlety filmy, poněvač sme si to užili.

JV: ehm, dobře. a to bylo asi od kolika let ste se tam dostal?

ZP: jak vám řikám, to bylo vod těch patnácti, tak dyš nám bylo
takovej třináct štrnáct, tak už sme se snažili jako bejt dospělejší.
em vim že to bylo tak, že ten biletář nás někdy vracel.

JV: ehm.

ZP: že nám neni šestnáct, no.

JV: a ještě bych se zeptala na školu, jaký byl postoj školy ke
kinům? zaujali nějaký postoj učitelé, nebo...

ZP: žádný filmový představení školský nebyly. neexistovalo. byly
nějaký em akce školský, ale filmový představení nebyly. chodili sme
třeba do divadla, se chodilo, nebo sme chodili na nějaký takový em
by se dalo říct trochu výchovný koncerty, vzpomínám si na jeden, ten
byl v tom sále na Stadionu ((Stadion)), ale v tom em velkým sále, v
tom em kde byl melodram, bohužel si nevzpomenu kdo už to složil, na
Máchův Máj. byl to takový melodram, a promítala se, byla plachta,
projekční plátno, kde se promítaly takový vobrázky, ale nepohyblivý,
jenom jako diapozitivy em na motiv toho Máchova Máje. tak na tom sme
byli. ale em filmová představení, to sme ze školy nešli nikdy.

JV: dobře, a učitelé se nějak vyjadřovali k filmům, které sou zrovna
v kinech nebo k nějakým jinym? ne?

ZP: ne.

JV: ne, takže vám ani nic nezakazovali?

ZP: ne.

JV: dobře.

ZP: ne.

JV: pak tady mě zaujalo, vy ste měl, em cituji, měl sem v
kalendáříčku [zapsány]

ZP: [ano]

JV: všechny filmy, které jsem viděl, i s hlavními herci a vstupným.
em, proč ste si to zapisoval? nebo z jakého důvodu?

ZP: em tak sem si psal takovej jako deníček.

JV: ehm.

ZP: jo, to sem si psal, kdy sem byl, em někdy s kým sem tam byl, em
pak sme teda zapsali ten teda ten titul toho filmu em hlavní
představitele sme si tam napsali a vždycky sem si zapsal em kolik
sem za to em za to vstupný zaplatil. tak abych měl jaksi přehled o
tom, který ty filmový představení sem navštívil. protože skutečně
těch filmových představení sem jaksi navštívil hodně.

JV: ehm.

ZP: jak říkám, někdy aj i dvakrát denně.

JV: a chodil ste třeba sám do toho kina občas?

ZP: s bratrem.

tak sme chodívali
většinou s bráchem. s děvčatama eště ne, sme byli mladí na děvčata.

JV: ehm, a ještě bych se zeptala, když ste si zapisoval ty filmy,
tak v kterých letech ste si to zap- zapisoval asi, kolik vám bylo
třeba?

ZP: nó, to bylo během té války, že. tak to do toho pětaštyrycátýho
roku, do toho pětaštyrycátýho roku, to mi bylo nějakých těch
třináct, čtrnáct, patnáct let.

JV: a třeba dělali to taky vaši přátelé? něco podobného?

ZP: ne, nevzpomínám si. nevzpomínám si.

JV: ehm.

ZP: myslím ani brácha si to nepsal, že sem to psal sám.

JV: tady ste psal zase o tom kině Stadion, na Kounicově ulici, em
ste psal, že tam byl široký bufet.

ZP: bufet, jo.

JV: em byl tam celkem široký bufet, kde se prodávaly limonády,
housky se šunkou nebo salámem...

ZP: ano.

JV: jedna stála korunu nebo korunu dvacet, podle toho, byla-li se
salámem nebo šunkou, a různé sladkosti prodávané na váhu. ale ne...

ZP: na kusy.

JV: em neprodávané na váhu ale na kusy. em jedno sisi bylo za pět
haléřů.

ZP: víte co je to sisi? takovej ten štvereček, takovej ten skoro
gumovej bombón placatej, já nevim, jestli se to ještě dneska, ještě
se to dneska, taková karamelka to byla, ale nebyla to jako karamel z
cukru, ale bylo to ovocný, tomu se říkalo sisi a to jedno sisi stálo
pět halířů.

JV: ehm. em a tady ste psal že na víc sme se nezmohli, než em na to
jedno sisi. z jakého důvodu?

ZP: neměli sme pení- jak vám řikám, matka byla vdova a moc peněz sme
neměli.

JV: a kupovali ste si tam to jídlo pokaždé? nebo...

ZP: jídlo vůbec ne.

JV: tak to sisi.

ZP: jenom to sisinko vždycky sme š...

JV: a vždycky?

ZP: tak snad jo, možná jo. možná někdy sme si koupili nějakou limču,
ale kolik stála limonáda, to už nevím. to byly sodovky. ty sodovky
eště dneska existujou, byly to ZON, znáte sodovky zonky?

JV: ano, slyšela jsem o tom.

ZP: no, tak to byla zonka, ta se vyráběla v Třebíči, byly dvě, byla
citrónová a malinová byla, červená nebo žlutá byla. tak to sme si
někdy koupili tu zonku, nebo tu limonádu, ale to už nevím kolik.
chodili sme tam em s kamarádem, eště, ten se menoval Arnošt Sláma,
už je bohužel taky po smrti, ten byl syn stavitele. a ten měl em
spoustu peněz, jo, tak ten si tam kupoval možná aj i tu limonádu,
ledacos, ten měl dost peněz. ale my sme peníze neměli, tak sme
museli hodně šetřit.

JV: ehm.

ZP: ale eště vám řeknu, dyš sme se semka přistěhovali, tak sme měl-
em to nebyl takovej přepych, měli sme služku. ta služka bydlela u
nás teda, pomáhala matce, ale krátkou dobu, to vím, že moc dlouho u
nás nebyla. sme jí platili sto dvacet korun měsíčně, ta služka, za
tu, za stravu a za byt, a dostávala kapesný sto dvacet korun, to
bylo všechno. pak sme jí teda museli propustit, protože na to nešlo,
na to už nebylo.

JV: dobře, a ještě bych se zeptala, kdy ste si to jídlo kupovali,
nebo tu tu sisi?

ZP: vo přestávce.

JV: vo přestávce.

ZP: byla dycky přestávka, jo, mezi tou jednou čá- a tou druhou byla
dycky chvilečku desetiminutová přestávka, a pak se zazvonilo,
třikrát se zvonilo, šlo se zase nazpátek, zhaslo se a promítalo se
dál.

JV: a kdy se to jedlo? jedlo se to o té přestávce...

ZP: o té přestávce.

JV: tam...

ZP: ne.

JV: v sále ne.

ZP: v sále ne. mám dojem, že tam byly aj i nějaký buráky nebo to už
si nevzpomínám, ale nějaký takový šustění, že by se jedlo em během
toho, ne. em řeknu vám, že em mládež, em aj i mládež tehdá byla
podstatně ukázněnější, než je mládež dnes. měli sme takovej respekt,

vy ste mi psal o biografech, na které si
vzpomínáte.

ZP: ano.

JV: tak já tady přečtu ten kousek z toho dopisu. em takže. v Brně
bylo spousta biografů...

ZP: já si, že vám skáču do řeči, mám dojem, že jich bylo
jednadvacet.

JV: ehm.

ZP: nevím jestli sem to tam napsal.

JV: em...

ZP: možná, že ne, ale mám dojem, že jich bylo v Brně jednadvacet,
včetně teda těch okrajových v těch Tuřanech a a v Lískovci, že jich
bylo celkem jednadvacet. premiérových nebylo moc. premiérová byla
skala ((Scala)), Alfa, Kapitol, Metro, Metro. víte, kde bylo Metro?
jak sou dneska Mrštíci ((Divadlo bratří Mrštíků)), nebo em Městský
divadlo.

JV: jo.

ZP: tam bylo kino. kino Metro.

JV: ano.

ZP: tak to bylo taky premiérový, a myslím, že ta Moderna v tom
Paláci Moderna na na zel- na j- Dominikánským náměstí, že bylo taky
premiérový kino. všechno vostatní byly takový už druhořadý em
druhořadý kina.

JV: ehm, dobře. takže v Brně bylo spousta biografů, luxusních a i
méně honosných, ba i venkovských, zejména na předměstích. k těm
prvním patřila kina alfa, skala ((Scala)), Kapitol. k těm méně
honosným pak kino Metro na Nové, dnes Lidické ulici.

ZP: no ale to myslim, že bylo taky dobrý, to Metro bylo taky dobrý.

JV: ehm. kino Moderna v Paláci Beta...

ZP: ano.

JV: na Dominikánském náměstí. tento biograf byl v suterénních
prostorách...

ZP: ano.

JV: paláce, a občas při náhlých a vydatných deštích bylo
zaplavováno, další kina byla spíš v okrajových částech Brna. jedno
ale bylo v samém srdci Brna, na Šilingrově náměstí, na konci ulice
Dominikánské. to bylo Excelsior.

ZP: ( )

JV: em, které patřilo k těm komornějším. na Marxově ulici bylo Lido
Bio, na začátku zab- Žabovřesk kino Lucerna, na Cihlářské kino
Studio, dnes Art, a další v předměstských částech, například kino
Elektra na rohu dnešních ulic Štefánikovy a Šumavské. em další malé
kino bylo na začátku Veletržní ulice, ještě před vstupem do objektu
dnes em již zaniklých lázní na Starém Brně. jmenovalo se snad ju-
Union. další předměstské kino bylo na Cejlu, naproti známému žaláři.
kino Radio, později Radost.

ZP: Radio, jo.

JV: ano, to bylo byla to Radost, potom, em dnes jakási herna. v
Králově Poli byla též dvě kina. takže vy tady mluvíte o luxusních em
kinech a o takových venkovských. tak já bych se zeptala, v čem
vlastně ste považoval nebo v čem ste viděl ten rozdíl mezi těmi
luxusními a venkovskými kiny.

ZP: tak ty premiérová kina, jako byla třeba ta Alfa nebo Kapitol,
jestli sem tam řekl taky ten Kapitol...

JV: ano.

ZP: to bylo skutečně em vybavený em kino jako takový, že to mělo em
jo s- šikmý jako hlediště bylo bylo pěkně vybavený jako osvětlení,
bylo tam aj neonový třeba osvětlení, čili byly takový lepší. kdežto
ty předměstštější, nebo ty méně honosnější biografy, ty byly takový
em jako spíš drobnější, že tam bylo akorát to hlediště, většinou
teda už ne šikmý, že bylo rovný, ale promítací plocha byla poměrně
dost vysoko, takže se vidělo ze všech těch míst. kapacita byla teda
podstatně menší, že, těhletěch těhletěch kin.

JV: a lišil se třeba nějak přístup zaměstnanců těch kin? podle toho,
jestli to bylo luxusní kino, nebo to venkovské?

ZP: em. tak em ty lepší kina měly biletáře, keří teda nebo n- em
nejenom biletáře, myslím si aj uvaděče, že byl v kolem těch, když
přišel, tak vás vzal lístek a uvedl vás na místo a dokonce kdyš bylo
jako teplé počasí a ten vzduch byl vydýchán, tak tam chodil s
takovým rozstřikovačem vůní, to tam rozstřikoval, jo, aby to bylo
jaksi se osvěžilo. čili to byly sály, který byly apriori udělaný
jako už biografy. kdežto ty si myslím, že to byl vždycky nějakej
sálek, kterej byl jako kino adaptovanej, ty vostatní, ty vostatní
kina. ale ten Stadion, ten byl taky dělanej jako biograf, původně,
ale ten byl takovej prostší. tam žádná výzdoba nebyla, to byla
taková ta funkcionalistická stavba, strohá, bez jakýchkoli ozdob.
ale vzpomínám si, že tam byl krásnej lustr v té hale nahoře, takovej
čtverec to byl a z toho visely jednotlivý takový koule a těch tam
bylo snad možná dvacet, takže to bylo takový pěkný.

JV: ehm. a eště, lišilo se nějak chování diváků v těch luxusních
kinech od těch venkovských kin?

ZP: em nemůžu říct.

JV: anebo složení diváků, třeba že tam byla jiná třída lidí?

ZP: tak asi ano, ale tak jaksi abysme to chápali jako em vyloženej
jako rozdíl, to nemůžu říct, to sme teda nepoznali, že by to byl. em
v tehdejší době, to bylo teda za války, em přesně tu dobu před tím
mým nastěhováním z té Zastávky u Brna, kdy byli teda jako
kapitalisti a dělníci, tak to si tak jaksi už nepamatuju. čili si
pamatuju tu dobu, kdy už tady tyhle rozdíly už nebyly takový. za
války žádní takoví teda bohatí lidi moc nebyli, čili bylo to tak
všechno spíš na stejné úrovni. em po válce jakbysmet a po
osumaštyrycátým roce teprv, že. to, ty třídní rozdíly se jaksi
vyrovnaly a byli sme si všichni rovni.

JV: ehm, dobře.

ZP: <někdo byl rovnější teda>, někdo byl, byly tam samozřejmě byly
rozdíly.

JV: a hráli hrálo roli to kino jako vypadalo hrálo...

ZP: hrálo. hrálo to roli.

JV: em v tom, do kterého kina ste šel?

ZP: ano, m- mělo. dyš se šlo do toho premiérovýho kina, tak to bylo
takový trošičku svátek, jo, že sme šli, že sme aj jaksi se lepší
voblíkli, do těch ostatních kin se chodilo tak se chodilo normálně,
že jo, občansky, ale pak dyš se šlo do toho lepšího kina, tak se šlo
asi jako dn- možná už to dneska neni, ale asi jak se chodilo do
divadla. jo, že už to bylo něco takovýho lepšího. kdežto do těch
ostatních kin se chodilo tak v takovým občanským voblečení,
normálně. ale tam se chodilo tak jako ve s- slavnostnějším, ve
společenštějším oděvu.

JV: dobře.

ZP: tam panovalo, že tam vždycky tam byly šatny. jo, eště ( ) sou
dneska taky. em nevím es- jestli byly ty šatny aj u těch menších
kin, ale myslim si že jo, třeba kino Lucerna měla šatnu, kino,
myslim že byly ve všech kinech byly šatny.