Citát
0.0
3:1168
Rozhovor vedl: Luděk Havel
Rozhovor přepsal: Kateřina Maťátková a Luděk Havel
Datum a místo: 5. 5. 2009, byt MB, Pompova ulice, Brno-Komárov
Rok narození: 1928, sourozenci: bratr mladší o pět let.
Bydliště do roku 1945: Otevřená (dnes Burešova – Veveří).
Povolání rodičů: Otec zřízenec u Dopravního podniku, matka v domácnosti.
Povolání narátora: V dětství navštěvovala školu na ulici Terezie Novákové. Pracovala jako
administrativní pracovnice na úřadě.
LH: výborně, tak už je to v pořádku. takže já začnu tím, jak sem vám
říkal. vy ste tedy Marie B. [je to tak?]
MB: [ano.]
LH: ee narodila ste se v roce?
MB: devatenácet dvacet osum.
LH: osum, á kde ste tedy bydlela do roku čtyřicet pět?
MB: no bydleli sme, ee když sem se narodila, tak sme bydleli na té
Otevřené ulici, to je naproti Lužánkám.
LH: ehm.
MB: (...) a v děvětatřicatém roce ee rodiče koupili v Řečkovicích
domek, a tak sme bydleli tam.
LH: ehm, hm. (..) a kam ste chodila do roku čtyrycet pět do školy?
MB: to sem chodila v Řečkovicích.
LH: v Řečkovicích. (..) ee vzpomenete si, kde to bylo, na které
ulici třeba?
MB: no, no na Terezii Novákový myslím, že to bylo, na konečné jako
ee (.) jak jak byla jako ta konečná za-...
LH: ehm.
MB: stanice, tam byla taková smyčka a u toho byla škola, menovalo se
to Masarykova.
LH: á jaké bylo povolání vašich rodičů?
MB: tatínek byl zřízenec u Dopravního podniku a matka byla v
domácnosti.
LH: ehm. měla ste sourozence? bratra, sestru?
MB: nó bratr mně zemřel. jako měla sem bratra, ale zemřel na
rakovinu a byl taky jakó ee zaměstnanej v tom Dopravním podniku,
jako inženýr byl.
LH: ehm. a bratr byl starší, nebo mladší, než vy?
MB: mm bratr byl o pět roků mladší.
LH: pět roků mladší. á ee jakého vzdělání ste dosáhla?
MB: já sem chodila na obchodní školu.
LH: tady v Brně?
MB: v Brně, no.
LH: hm. a poté, když ste vychodila školu, jaké bylo vaše povolání?
MB: no v administrativě jsem pracovala.
LH: takže úřednice na ňákém [úřadě?]
MB: [ano.]
LH: á kdy pro vás skončilo takové to pravidelné chodě- chození do
kina, kdy ste přestala chodit ňák častěji do kina, vzpomenete si,
kdy to bylo?
MB: mm no tak my sme potom ee chodili jako pořád, pak sem se vdala,
měla sem děti a tak jako sme neměli možnost někde chodit, a tak sme
chodili právě do kina.
LH: tím myslím třeba i po té válce mm jestli třeba, do kolika let
eště ste chodila nějak pravidelněji do kina?
MB: no hlavně až potom, až sem měla děti.
LH: ehm.
MB: předtim sem chodila taky, ale jenom tak jako ee nepra-, no
vlastně taky asi pravidelně, ale to bylo kino, jako takový v
Řečkovicích ((Kino Sokol v Řečkovicích)) víte ještě se tam (točilo)
takhle promítal...
LH: [hm.]
MB: [tam] z- jako kamarádi moji třeba, a (..) takže tam sem taky
chodila, no ale já nevim přesně už jak často, ale tam sme chodili
potom pravidelně dvakrát v týdnu.
LH: ehm. a to, takže to nebylo ňáké pravidelné kino, když ste
říkala, že tam mm ňácí kamarádi promítali, nebo...
MB: no, no bylo, ale bylo to v sokolovně, bylo...
LH: [hm.]
MB: [to] takový eště em prostě byla přestávka mezi tím, že, nebo se
jim to někdy strhalo. ((smích))
LH: ehm. á kdy ste bylo asi tak úplně naposledy v kině?
MB: [na- na-]
LH: [já nevím jestli] třeba před deseti lety, nebo naposledy třeba,
já nevím...
MB: no naposledy sem byla, je to asi rok, nebo (.) tak nějak ná tech
e Vratné láhve.
LH: ehm. ale nějak pravidelněji už tedy nechodíte do kina?
MB: no tak já nemůžu teď chodit.
LH: jasně.
MB: jinak jako ee jako tady je klub důchodců a tak ee voni někdy t-
chodí do kina.
LH: ehm. tak teď se vás budu ptát na otázky, které sou mm, které se
budou týkat do období do ukončení vaší obecné školy ee vzpomenete si
na svůj úplně první návštěvu kina? kdy ste úplně poprvé byla v kině?
MB: to si nevzpomenu.
LH: nevzpomene- a jaká je vaše [úplně nejstarší...]
MB: [em to-...]
LH: vzpomínka na kino?
MB: mm no tak já j- e jedině na to kino v těch Řečkovicích ((Kino
Sokol v Řečkovicích)), na tó ee tó takový, kdy teda tam byla
přestávka, kdy s- kdy kdy to se promítal tam někdo takhle, že,
nebylo to nějaký, odborný, nebo tak, ale ale vobčas se to strhalo
aj. ((smích))
LH: ((smích)) a nevzpo- nevzpomenete si třeba v jakém roce to bylo,
n- nebo na taková ta úplně první vzpomínka, na kterou si vzpomenete
na kino mm, co se vám třeba ňák zapsalo do paměti?
MB: mm no tak to mohlo být tak ee jako za té války tak ve štyrycátým
roce možná, nebo aj tak předtím.
LH: ehm, takže nějak třeba předtím rokem devatenáct set čtyřicet...
MB: [ano.]
LH: [ste] by- byla ste v kině [ňák, nebo...]
MB: [ano, ano.]
LH: ale přesněji si tedy nevzpomenete si.
MB: ne, přesně nevím.
LH: nevadí, nevadí emm jak často ste jako dítě, zhruba do těch svých
deseti let, to jest do ukončení té obecné školy, jak často ste
chodila do kina?
MB: no to vůbec nevím, to s- sem spíš chodila jako do divadla ee na
(.) kašpárka a na (.) takový e bylo tady kašpárek (ferína) a
kašpárek, nevím jak ten se menoval, tak to spíš tam.
LH: takže do těch deseti let ňák častěji ste do kina [nechodila?]
MB: [ne,] ne.
LH: ehm. a pokud ste v tomto období šla do kina, šla ste spíš sama,
nebo třeba s rodiči, nebo s kamarády?
MB: mm nó tak, te- tehdá to bylo ještě nepřístupný, tehdá mně ještě
nebylo tolik roků, tak vždycky sem musela z- jít ee s rodiči...
LH: ehm.
MB: nebo prostě s někým starším.
LH: jasně, a do těch svých deseti let, takže v podstatě to máme tak
zhruba do doby d- do začátku války, ee která kino ste navštěvovala v
té době, když ste šla do kina, do kterého to bylo?
MB: nó to v těch Řečkovicích ((Kino Sokol v Řečkovicích)), ale to
bylo ee kino jako takový v sokolovně, víte...
LH: [ehm.]
MB: [se] tam promítalo.
LH: á jaký, nebo proč to bylo právě toto kino, bylo to tím, že bylo
nejblíž to kino?
MB: ano.
LH: á jak se mm jak se vyjadřovali třeba vaši rodiče ó kině, jak h-
jestli se jim ee jestli chodili sami do kina, nebo jestli vás
podporovali v chození do kina?
MB: no tak jo, ale oni sami moc nechodili do kina.
LH: ehm, takže k- vás ňák v tom neomezovali, nebo...
MB: [né, né.]
LH: [nevím jak] to říct. ne? á ee jaký byl postoj, nebo jak se
chovali třeba učitelé ve škole, mluvili třeba o filmech, o kinech,
říkali vám třeba, že v tom kině něco hrají a podobně?
MB: em-em.
LH: vůbec? ták á v- vy ste říkala, že moc do kina nechodila v tu
dobu, takže ee dá se říct, že ten, to kino vás v tu dobu do těch
deseti let ňák pro vás nebylo důležité, že ste ňák mm častěji
nechodila do kina...
MB: ne.
LH: ňák se to neprojevovalo třeba, že byste [se s kamarády
bavili...]
MB: [to né, no tak,] tó eh potom jako ee už ee jak sme byli větší,
tak ano, to eště em jenomže to bylo ee tehdá m- myslím do patnácti
let dokonce nepřístupný.
LH: mhm mhm. tady už to mám tá Tělocvičná jednota Sokol v
Řečkovicích v podstatě v tělocvičně tam [to kino.] ((Kino Sokol
v Řečkovicích))
MB: [no, no.]
LH: mhm. á ták můžeme se ee posunout emm o trošku dál, já se tady
podívám. em, když ste skončila mm když ste skončila chodit dó s-
skončila ste docházku do obecné školy, začala ste chodit častěji do
kina třeba, když vám bylo víc jak třeba těch deset let?
MB: ne to (to stejný).
LH: á, já to tady rychle proběhnu. (...) á v té době ste stále
chodila do těch Řečkovic do toho kina ((Kino Sokol v Řečkovicích)),
nebo...
MB: nó (pak) stále.
LH: ehm, ehm a jinak kromě těch Řečkovic, kromě té sokolovny ((Kino
Sokol v Řečkovicích)), měla ste třeba nějaké jiné oblíbené kino,
třeba v Brně, ve městě?
MB: no ee to sem jinam nechodila tehdá.
LH: a kdyby ste si vzpomněla...
MB: protože to se muselo dojíždět zase, že.
LH: ehm.
MB: a tehdá jako em to bylo s- jako ee po pětačtyrycátém roce vůbec
ee ani elektriky nez- nejezdily, to sem chodila i do p- práce pěšky.
LH: ehm, ehm. já teď spíš mluvím ee teď spíš mluvím o tom období ee
ještě vlastně během války, vlastně od začátku války, do konce války,
jestli třeba v průběhu války [ste chodila do kina?]
MB: [no tak to sme] chodili, jo.
LH: ehm, a mm stále to byly ty Řečkovice? ((Kino Sokol
v Řečkovicích))
MB: no.
LH: á co se vám, nebo co se vám líbilo třeba na tomto kině, co co si
co si pamatujete z toho kina, nebo proč em jestli vám něco uvízlo v
paměti z toho Řečkovického kina ((Kino Sokol v Řečkovicích))?
MB: no to už, to už ani moc ne.
LH: ták ee, takže stále ty ty Řečkovice, em takže nedá se říct, že
by em ss, dá se v podstatě říct, že to kino v těch Řečkovicích
((Kino Sokol v Řečkovicích)) ste navštěvovala hlavně kvůli tomu, že
bylo, že bylo blízko, že ste nemusela dojíždět [nikam nikam dopra-
...]
MB: [no blízko a chodili] tam jako o spolužáci a a všichni i jako...
LH: ehm. á bylo třeba v této době, nebo třeba i později ee v Brně
nějaké kino, kam ste nechodila, které vám třeba to kino se nelíbilo,
nebo...
MB: nó tak ee ee já sem tak ee kromě těch Řečkovic nikam jako
nechodila.
LH: ehm, ehm.
MB: nebo ani sem <nesměla chodit.>
LH: jasně. no a v té době, jak vy ste se obvykle v tom kině chovala?
em jestli třeba v tom kině v té sokolovně, jestli se třeba j- jedlo
něco v průběhu promítání?
MB: ne, ne.
LH: ne. a nebo třeba bavili ste se s kamarády o...
MB: [no to ano.]
LH: [v t- nebo] myslím v kině třeba.
MB: no to ano.
LH: bavili ste se kon- ee...
MB: hlavně při týdeníku. ((smích))
LH: ((smích))
MB: <když tam byli, jako pochodovali třeba ti němečtí vojáci, tak to
sme se bavili.>
LH: takže spíš, že vás to nebavilo, nebo, že vás to nezajímalo,
nebo...
MB: ne spíš sme si dělali takovou legraci, (.) <aby to nikdo
neviděl.>
LH: ((smích)) takže sté při v průběhu toho týdeníku ňák to
komentovali a pak třeba potom, při tom [filmu po tom týdeníku?]
MB: [ne, no tak potichu] ((smích)) <a všechno,> protože voni
pochodovali v jako tak tím způsobem, že mo- tak ee vysoko...
LH: [hm.]
MB: [dávali] nohy, že, a to to pro nás bylo výsměšný.
LH: á při filmu samotném ee reagovali třeba diváci hlasitě nějak na
film, třeba tleskalo se, [nebo...]
MB: [ne, v té] v té době ne.
LH: v té době ne. á potkávala ste v kině své známé, své kamarády?
MB: ano, to sme chodili většinou vi- víc nás.
LH: ehm. a mluvili ste pak spolu třeba o tom filmu, když ste šli z
kina?
MB: no to sme museli zas už být doma, tak... ((smích))
LH: [takže...]
MB: [<to sme] neměli čas.>
LH: a pak třeba ve škole, nebo nějak probírali ste třeba ty filmy,
na [kterých ste byli?]
MB: [no tak to] ano.
LH: á mm projevovalo se to nějak třeba mm v ňákých, nevím, jestli
třeba soutěžích, jestli ste, nebo jestli ste se mm dohadovali o tom,
kdo viděl kolik filmů, nebo...
MB: ne, ne.
LH: ták, teď se můžeme ee teď se zeptám přímo na ňáké konkrétní
filmy. ee vybírali ste ee vybírala ste si ňáké konkrétní filmy, na
které ste šla do kina? jestli [ste měla ňáké oblíbené?]
MB: [no my sme] ee my sme chodili pravidelně teda v dvakrát v týdně,
takže eh ta, to se měnilo ee dvakrát v týdnu se měnil tam film.
LH: ehm.
MB: tak potom to ee jako sme chodili pravidelně už.
LH: takže to nebylo spíš o tom, že byste si vybrala ňáký film, na
který pudete, ale jakmile byl nový film, tak [ste]...
MB: [no.]
LH: tak ste šla do kina. á ee získávala ste v té době informace o
filmech třeba z plakátů, nebo z novin, nebo...
MB: ano.
LH: a kde, kde?
((něco padá))
LH: je, pardón. kde hlavně to bylo tedy?
MB: no ó tehdá sem odebírala to kinoreví ((Kinorevue)) myslim se to
menovalo.
LH: ehm.
MB: tak nějak v tom (..) a potom jako bylo dost jako ee psaný ee
psáno o těch filmech, nebo o hercích, nebo byly fotky herců, že, tak
te- tak z tohoto.
LH: takže z toho časopisu kinoreví ((Kinorevue)) á em díky tomu ste
ss- si vybírala ňáký film, na který ste šla, nebo spíš to bylo pořád
o tom, že ste prav- byla pravidelnou návštěvnicí [toho]...
MB: [ano.]
LH: toho Řečkovického kina ((Kino Sokol v Řečkovicích)). á mm bylo
pro vás ee při výběru filmu důležité, nebo r- šla ste třeba radši na
film, když tam hrál nějaký váš oblíbený herec, nebo měla ste [nějaké
oblíbené herce?]
MB: [no to víte, že ano.] ((smích))
LH: kteří to byli třeba?
MB: no tak třeba naproti nám bydlel, nebo bydlel, mm měl maminku mm
Gustav Nezval, a vedle nás by- bydlel (Eda) Cupák ((Eduard Cupák)).
LH: (...) [a vy ste...]
MB: [ten ovšem] hrál až později.
LH: ehm.
MB: ten chodil ještě do školy tech v té době ee ale v jako mm on
chodil taky d- do Řečkovic do školy, kde tady vždycky něco
recitoval, nebo prostě už měl odmala takový (.) takové zájem.
LH: ehm. á vy ste se nějak třeba znali třeba s těmi Nezvalovými,
nebo s těmi...
MB: no s tou maminkou ano. protože ona a bydlela v takovým malým
domku a měla, ee neměla tam vodu, bylo vedle jako n- na chodníku byl
hydrant, tak chodila tam jako pro pro vodu a prostě se tam bavila ee
s těma em sousedama a tak, prostě byla ee o svym synovi, že tak
jako.
LH: hm, takže dá se říct, že vy ste chodila vlastně ná ee na filmy,
kde hrál em vlastně váš soused, by se dalo říct, nebo že [ste se na
něj...]
MB: [no taky taky] nó.
LH: a kdybyste si měla vzpomenout třeba na ňákou oblíbenou herečku z
té doby?
((ticho 13 vteřin))
MB: no tu tu Zitu Kabátovů ((Zita Kabátová)). (...) pak Adina
Mandlová byla. (...) možná si ještě vzpomenu. ((smích))
LH: dobře, tak jenom mm mě teď napadlo, když ste menovala tyhle ee
tyhle herce, ee čím vás zaujali, čím byli třeba jiní než ostatní,
nebo proč ste je měla třeba radši něž ty než ty ostatní?
MB: no tak tře- třeba ten Gustav Nezval mm von ee chodil tam do
lesa, tak sme ho potkávali a on byl tak byl teda velice hezkej
člověk a měl ee měl krásný tmavý oči. (..) tó jako ee my sme proti
němu byli eště ee mm o hodně mladší, no ale byli sme nadšeni, když
sme ho potkali. ((smích))
LH: ((smích)) takže to v podstatě i vás lákalo do toho kina, že ste
mohla vidět třeba jak ste říkala [ty jeho tmavé oči tam a...]
MB: [no tak (.) taky], no.
LH: ehm. a co třeba ty herečky? čím vás zaujaly ty herečky?
MB: no nevím, oni byly už ee v té době velice známý ty herečky, že a
počkejte, já si nevzpomenu na další, (.) možná za chvíli.
LH: a mm chodila ste na ňáký film ee třeba opakovaně s některým z
těchto herců?
MB: no chodila sem. (..) to to byla myslim mm Maskovaná milenka, v
které hrál ten Gustav Nezval. (..) (ale) pak... (...) jestli je hr-
teď nevim, jestli je hrál v Divé Báře ((Divá Bára)), ale to nevím už
určitě. (...)
LH: ehm. (.) á vy ste tedy třeba šla na některý film s Gustavem
Nezvalem ((Gustav Nezval)) se podívat ještě jednou, nebo spíš ste
chodila...
MB: prosim?
LH: jestli ste šla třeba se podívat ještě jednou na ňáký ten film,
nebo...
MB: nó určitě.
LH: a vzpomenete si na nějaký konkrétní film třeba?
MB: no to byla ta Maskovaná milenka, ale to sem na tom byla víckrát,
ale teď nevim v kterým, (..) to už je trošku dlouho na mě. ((smích))
LH: ee bylo pro vás důležité v té době, jestli šlo o film černobílý,
nebo barevný, nebo vzpomínáte si třeba na ňáký barevný film tady z
této doby?
MB: no tak to nebyl ještě b- barevný film.
LH: ehm. a v té době, když sme tady u těch technických věcí, ee bylo
ňák pro vás důležité, nebo viděla ste v té době e ňáký film němý (.)
ještě?
MB: nó něco sem viděla, ale to bylo spíš takový politickýho něco, to
nevim jak se menovalo. (..) no m- mám dojem, že to bylo ee ze
šaplinem ((Charlie Chaplin)) něco.
LH: ehm. (...) takže spíš ňáké ty mm němé grotesky [myslíte.]
MB: [no, no, no.]
LH: [ehm.] a hrálo pro vás ňákou roli, ve které zemi daný film
vznikl? jestli to byl film český, nebó americký, nebo německý?
MB: no tak spíš, spíš se mně é spíš se mně líbily český filmy...
LH: [ehm.]
MB: [protože] ee ee jako s těma titulkama to bylo takový aj mm
prostě ne- nebylo možný tak sledovat ten film, když tam byly
titulky, tak přece jenom to bylo mm vel- když ste chcel titulky
přečíst všechny, tak potom jako ó s- nebylo, nebylo to ono.
LH: ehm, ehm. já se velice omlouvám, na chviličku.
LH: poďme.
MB: oni si chcou hrát myslim.
LH: tak já se omlouvám za to přerušení, (.) ee poďme se vrátit k těm
filmům, vy ste říkala, že hlavně ty české filmy ste [si vybírala.]
MB: [no o rozhodně] radši.
LH: ehm. ee kt-...
MB: ono tehdá se ani tolik cich- cizích filmů nehrálo.
LH: a které filmy ste měla, které filmy ste měla ráda a které ne?
(...) to je možná taková trošku zvláštní otázka, spíš jestli radši
ste chodila třeba na komedie, nebo radši na nějaká [zami-]
MB: [ne, radši] na nějaký romantický, nebo takový film.
LH: ehm. takže spíš ste hledala v tom filmu takovou tu romantiku.
MB: [no.]
LH: [ňáké] takové to... ták vy ste už říkala, že ste na některý film
šla vícekrát, ee že to byla tuším ta Maskovaná milenka?
MB: ehm.
LH: jestli se nepletu, á jaké druhy jiné zábavy ste měla ráda? vy
ste už zmiňovala divadlo, že ste chodila do divadla, co pro vás bylo
důležitější, spíš to divadlo, nebo to kino?
MB: no tak to kino bylo i jako přijatelnější v- ve všem.
LH: ehm.
MB: protože ee jednak z s do kina sme museli dojíždět, že á musela
už s ee být taková příprava a oblečení všechno, tak radši teda to
kino bylo takový mm [hned.]
LH: [hm.] tak ee já se tady teď podívám na ta kina, i když mm
uvidíme co s tím uděláme, vy ste říkala, že hlavně ste chodili do
těch Řečkovic ((Kino Sokol v Řečkovicích)) ee...
MB: no potom potom už sme chodili i do Králova Pole, protože to už
se tam pak aj zrušilo, myslim, po válce a (..)...
LH: [takže do konce...]
MB: [pak tam byly] ještě kruhy a em takový věci všechno, že jako v
tělocvičně.
LH: ehm. takže do konce té války to byly hlavně ty Řečkovice...
MB [no.]
LH: [a až] teprve...
MB: [no.]
LH: [po] válce to Královo Pole. ee vzpomenete si, jak to tam třeba
vypadalo, vy ste říkala kruhy, že tam byly, á takže v té tělocvičně
byly třeba židle, nebo jak se tam, jak to tam [vypadalo?]
MB: [židle, židle.]
LH: [židle] tam byly, ehm.
MB: no tak jako sklápěcí takový, ale em dřevěný židle.
LH: a ty tam ňák přinesli a pak třeba po představení zase [odnesli?]
MB: [mám dojem], že to vej- vyklízeli zase.
LH: ehm. em bylo ňák poznat, že to je třeba, že to je sokolské kino?
třeba jestli uvaděči, nebo někdo tam třeba chodil v sokolské
uniformě?
MB: ne, ne, ne, ne.
LH: ne, vůbec. ee z čeho se v té době skládal program projekce? vy
už ste zmiňovala, že ste se bavili hlavně mm při těch týdenících,
jak to tam vlastně vypadalo? vy ste přišla do kina, zhaslo se, co se
co co nejprve promítali, jak to vypadalo to [promítání?]
MB: [no býval] tam em jako krátký film nějaký nějaký takový k- jako
kreslený spíš, pak byl týdeník a pak byl zase ještě k- jeden krátký
film a pak teprv byl film...
LH: ehm.
MB: pak byla přestávka (..)
LH: a po přestávce?
MB: prosím?
LH: po přestávce [následovalo...]
MB: [mm byl] film, no.
LH: ehm. á měla sté zájem o ty mm o ty doprovodné části programu,
bavilo vás koukat třeba na ty [krátké filmy?]
MB: [ano, ano.]
LH: em které vás bavily a proč, nebo čím vás bavily?
MB: no myslíte ty ty takový ty krátký filmy?
LH: ehm, ehm.
MB: nó, em to bylo takové, já nevim (..) prostě za- zábavný no ne-
nebo em legrační aj. (...)
LH: taková zvláštní otázka, byla ste někdy přítomna ee promítání
filmů v domácnosti? jestli třeba někdo z vašich známých kamarádů měl
doma projektor, že by promítal třeba doma?
MB: ne, ne, akorát sme bydleli jako v těch Řečkovicích, tam ten
promítal jako zn- (.) zn- ne spolužák, ale jako asi ó třídu chodil
výš a tak n- nás tam někdy jako [pozval.]
LH: [ehm.] ale to bylo v té sokolovně?
MB: v té sokolovně, ale z- zvlášť tam ee měla byla místnost, že, na
to.
LH: takže teď mluvíte o tom kině, kam ste chodila, kde se promítalo,
že tam promítal někdo z vašich známých, rozumím rozumím [tomu
dobře?]
MB: [no, ano,] ano.
LH: (..) ták ee teď se tady mám takové téma to je ta doba
protektorátu. ee vy už ste hodně z toho řekla, ale ještě to tedy
zopakujeme. ee jak na vás působily změny po roce devatenáct set
třicet devět, kdy začaly platit protektorátní předpisy ee bylo třeba
mm ňák cítit, že třeba do některého kina chodí spíše Češi, do
některého spíš Němci, nebo tam u vás v těch [Řečkovicích se to
ňák...]
MB: [ne, tam tam] nechodili Němci, ee Němci tam chodili jenom Češi.
LH: ehm, a chodila ste do kina více nebo méně než dříve, během
protektorátu?
MB: (..) no řekla bych, že (.) žé že jako že to bylo stejný, protože
nakonec jiný zábavy nebyly.
LH: ehm, a v té době změnil se nějak ee výběr filmů, na které ste
chodila, jestli ste třeba víc začala chodit na komedie, nebo spíš na
ňáké jiné filmy?
MB: mm no tak já moc ee komedie nemam ráda.
LH: takže hlavně pořád ty ty...
MB: [ano.]
LH: [ty] romantické filmy. (..) em změnilo se nějak chování diváků v
kině s blížícím se koncem války, bylo to ňák cítit v tom kině na
těch divácích?
MB: (.) no em já myslím, že jo, že spíš jako když když tam ne- ee
něco bylo, ňákej ten pochod tech Němců, tak že, žé jako spíš se tomu
usmívali, nebo smáli.
LH: ehm. takže bylo to třeba i nahlas slyšet ňák ty reakce těch
lidí?
MB: no, později potom ano.
LH: ehm.
MB: to pokud byla válka, tak ne, protože to se každej bál.
LH: á vzpomenete si na svojí úplně první návštěvu po osvobození naší
republiky?
MB: ano, to byl nějakej povídkovej film, ale jak se menoval, já
névim. (.) hrála tam Brejchová ((Jana Brejchová)) a bylo to hm
prostě ó tom jak (.) em jak se seznámila s ňákym tym ruským vojákem
a ee jako domluvili se potom, jenom že ee měla napsanou adresu na
tabuli v v tom (.) v ve škole a přišel tam někdo a smazal to, takže
ona potom nevěděla jako tu adresu.
LH: ehm. (..) a to bylo tedy těsně těsně ňák po osvobození tento
[film ste viděla?]
MB: [no, to bylo] po osvo- osvo-...
LH: á změnila se třeba nějak atmosféra toho em ta atmosféra v tom
kině, chovali se diváci jinak, bylo to znát?
MB: no určitě.
LH: a jak se to třeba projevovalo?
MB: nó ch- byli všichni <spokojenější.>
LH: jasně. [tak já, pardon...]
MB: [hlavně teda hlavně] teda, tam bylo dost ee po po té válce tam
bylo eště te- dost ruských vojáků á tam se em mm pořádaly dycky tam
takový ee nějaký zábavy a tam teda t- to bylo hodně eh jako
navštěvovaný a hodně jako veselý.
LH: ehm. takže...
MB: [prostě...]
LH: [potom] potom představení třeba ňák tam ještě ňáká veselice,
nebo i při tom představení myslíte takhle?
MB: ne tom bylo venku. (..)
LH: ehm. (.) takže em třeba v průběhu představení už venku byla ňáká
ňáká oslava, nebo ja- to říct, nebo spíš potom filmu?
MB: mm no spíš předtím, nebo i potým to bylo dost často tam.
LH: ehm.
MB: to bylo i mimo ee jako ee když sé byl film aj mimo film.
LH: tak já tady mám seznam filmů, ee nevím jestli to, d- doufám, že
to přečtete, ee je to seznam, které byly promítány v českých kinech
v letech ee devatenáct set třicet až do roku devatenáct set čtyrycet
pět, takže pro vás v podstatě zhruba a tady od toho roku začne ee
začneme dole em můžete se na to podívat a zkusit označit mezi nimi
filmy, na které ste třeba chodila, nebo které byly vaše oblíbené
filmy?
MB: no (tady) ten film si pama- to je e ten ee cé ká polní maršálek
((C. a k. polní maršálek)), to si pamatuji, že bylo pak tý dvě srdce
((Dvě srdce v tříčtvrtečním taktu)), ne, tam ee bylo jinak, to
nebylo štvrt taktu, to znáte Hadimršku ((To neznáte Hadimršku)), to
taky...
LH: (...) vzpomenete si, proč se vám třeba ty- zrovna tyto filmy
líbily?
MB: no tak to to tam hrál Burian ((Vlasta Burian)), v tom cé kamu
polní maršálek ((C. a k. polní maršálek)), myslím, (.) hm, To
neznáte Hadimršku, taky sem viděla, levíček ve službách šerko-
šerloka holmse ((Lelíček ve službách Sherlocka Holmese)), taky, (.)
Pobočník Jeho Výsosti, taky, Šešt že- žen Jindřicha osmého ((Šest
žen Jindřicha VIII.)), to taky...
LH: (...) vzpomenete si, jestli ste třeba tady ee jak sou v seznamu
z těch filmů viděla některý častěji, vícekrát?
MB: no tak em To neznáte Hadimršku, to sem viděla víckrát. (...)
Pobočník Jeho Výsosti, to taky vim, že tam je, e šes je Šest žen
Jindřicha [osmého...] ((Šest žen Jindřicha VIII.))
LH: [ehm.]
MB: to taky.
LH: teď myslím, jako jestli ste na ně šla do toho kina třeba víckrát
na tyto filmy?
MB: (...) no to nevim, ale tady ke ee vlastně To neznáte Hadimršku,
to bylo potom už e už v televizi.
LH: ehm.
MB: á (..) ten levíček ((Lelíček ve službách Sherlocka Holmese)), to
taky bylo v televizi, (..) ten Pobočník Jeho Výsosti bylo taky v
televizi, Šest žen Jindřicha ((Šest žen Jindřicha VIII.)), to bylo
taky v televizi.
LH: tak nám spíš de o to, jestli v té době do roku čtyrycet pět ste
třeba na některý z těhle filmů šla třeba dvakrát, třikrát, čtyrykrát
do kina (...) nebo jestli [ňák...]
MB: [to] Svět patří nám, to sem byla tam víckrát. (...)
LH: a byl pro vás [ně-...]
MB: [Ducháček] to za- e zařídí ((Ducháček to zařídí)) taky, Sněhurka
a sedm trpaslíků taky, (..) U pokladny stál, to taky, (.) To byl
český muzikant, to sem byla na tom dokonce víckrát, (...) tady ten
Roztomilý člověk, to taky myslim sem byla víckrát, to Muži
nestárnou, to sem byla několikrát.
LH: proč zrovna na tomhle filmu několikrát?
MB: prosím?
LH: proč zrovna na tomto filmu ste byla několikrát?
MB: ee no ten se mně líbil.
LH: a vzpomenete si proč, jestli to bylo třeba em díky hercům,
nebo...?
MB: no i ee ano i i herco, i ten námět byl takovej dobrej.
LH: (...) a máte některý z těch filmů spojený třeba s ňákou
konkrétní vzpomínkou, že ste třeba s někým šla do kina na ňáký ten
film, nebo... (..) jestli pro vás n- ňáký z těch filmů něco znamenal
víc než třeba ty ostatní filmy?
MB: no tak to eště sem nebyla stará ((smích)).
((ticho 15 vteřin))
LH: tak jestli k těm filmům si nevzpomenete už, tak já ve své
[podstatě sme se... ano.]
MB: [Neviděli jste Bobíka?], to taky.
LH: (..) ták děkuji ee v podstatě už sme se dostali na konec, já se
snad ještě na závěr zeptám, jestli byste chtěla dodat něcó o čem sme
dosud ee nehovořili, třeba ňákou vzpomínku na ňáké kino, na ňáký
film, nebo na něco ve spojitosti tady s tím? (...)
MB: no tak ee pak eh jako sem ech se mně hrozně líbil jeden film,
ale to byl nějaký cizí a menoval se... (...) Pastorální symfonie, na
tom sem byla taky víckrát a ten se mně hrozně líbil.
LH: co vás na tomto filmu (.) zaujalo, že ste na něj šla častěji,
nebo víckrát tedy?
MB: nó ten se mně líbil (.) to bylo o takové jako dívce, která byla
slepá a která em našel ten pastor a pak vlastně se eh ju nechal
operovat, aby viděla a zamiloval s- von ju miloval a ee i ten jeho
syn ju miloval a tak takový to tak asi to bylo.
LH: takže spíš to bylo kvůli tomu, že to byl zamilovaný film...
MB: [no taky.]
LH: [s takovýmhle] příběhem.
MB: no.
LH: dobře, a ještě na něco si vzpomenete třeba s těmi s těmi kiny,
nebo?
((ticho 20 vteřin))
MB: no tak to Muži nestárnou se mně taky líbilo, ta tam sem byla
taky víckrát, to hrál Nový ((Oldřich Nový)) tam.
LH: ehm. (...) tak já myslím, že to můžeme uzavřít, já vám tedy moc
děkuji.
Konec rozhovoru
1
0.0
3:3084
Rozhovor vedl: Jiří Vraspír
Rozhovor přepsal: Radim Hudec
Datum a místo: 14.10.2009, Klub seniorů Juliánov
Datum narození: 1924; sourozenci: bratr (1920), sestra (1930)
Povolání rodičů: otec policista, matka v domácnosti
Bydliště do roku 1945: Juliánov (Židenice), když bylo narátorce 15
let, přestěhovali se na Špačkovu (Juliánov - Židenice).
Povolání: Vyučená švadlena, 1943 se jí narodilo dítě, poté byla
v domácnosti do roku 1960, kdy začala pracovat jako dělnice ve
skladu.
JV: tak konečně sme na to přišli ( )
BK: hluk je tady teda pěkný.
JV: ne, tak to nevadí, my to nějak zvládneme, říkám, je to hodně
hodně citlivé a nemusíte se bát... takže vy ste paní Božena
BK: Božena [K.]
JV: [K.,] narozena v roce dvacet štyři
BK: mhm
JV: a narodila ste se v Brně?
BK: hm
JV: a v Líšni nebo?
BK: ne v Žideni-
JV: v Židenicích
BK: no vlastně v porodnici, tak se může ři- v Brně
JV: a tam ste eee navštěvovala ee školu měšťanku nebo?
BK: no ano na- napřed v Židenicích na (Fildové) ulici obecnou školu
JV: ano
BK: a potom měšťanky na Staré Osadě tady potom sme se přestěhovali
na Špačkovu
JV: mhm
BK: takže tam třetí a čtvrtou měšťanku až už ( ) tam na Táborské
JV: a můžu se zeptat, povolání vašich rodičů?
BK: tatínek byl policista,
JV: mhm
BK: dneska se to říká a maminka v domácnosti.
JV: byla v domácnosti.
BK: mhm
JV: měla ste sourozence?
BK: ano ano dva.
JV: bratra sestru?
BK: bratra a sestru
JV: bratra a sestru a vy ste byla v narozena nej- nej- uprostřed
nebo
BK: uprostřed
JV: uprostřed
BK: uprostřed
JV: dobře
BK: no
JV: a vy ste dosáhla jakého nejvyššího vzdělání?
BK: no jenom ty čtyři měšťanky a vyučená švadlena,
JV: mhm
BK: dámská krejčová (myslim)
JV: to ste se vlastně vyučila těsně před válkou
BK: no už už
JV: nebo během války [chodila ste ještě do učení]
BK: [no no no ano ano]
JV: a ze školy ste odešla v roce?
BK: v devětatřicátým sem končila čtvrtou měšťanku
JV: měšťanku a pak ste ještě ty tři [nebo čtyři]
BK: [pak sem ty tři roky] chodila
JV: to znamená do roku štyrycet dva
BK: ano
JV: a teď mohli bysme si zrekapitulovat ee vaše povolání vlastně od
té doby, co ste vyšla školu ee až do důchodu?
BK: no tak to sem to sem se vyučila, ale protože už zase sme byli
čtyřiadvacátý ročník byl povolaný
JV: hm
BK: do rajchu jo byl- sme dostali rozkaz, a tak sme se všichni ti
jednadvacátý ročník muži a čtyřiadvacet ročník děvčata sme se
snažili vzít a mít [děti]
JV: [jasně] abyste nemuseli být nuceně nasazení
BK: ano jinak bysme byli
JV: hm
BK: no nasazeni totálně, takže sem měla týden starýho syna, když sem
dostala předvolanku, no a jinak moje kamarádky teda některé musely
odejít, některý se dostaly jako třeba do zbrojovky nebo takhle, jo,
do těch...
JV: takže dítě se vám narodilo v roce?
BK: třiaštyrycet
JV: třiaštyrycet
BK. no posledního prosince, takže...
JV: a pak ste teda pracovala po [válce jako švadlena?]
BK: [potom sem byla,] ne, potom sem byla v domácnosti
JV: mhm
BK: pak až do šedesátýho roku, to sem potom nastoupila, protože ten
můj nej- mám tři děti
JV: mhm
BK: a ten můj nejstarší šel na vysokou, tak já sem potom nastoupila
do práce, a to už sem jenom takhle...
JV: a tam ste zastávala pozici ee?
BK: to sem byla jako ve sklad- skladník dělník, jo,
JV: aha a vz- vzpomněla byste si eee do kdy nebo do jakého vašeho
věku ste chodila pravidelně do kina, od kdy už vlastně ste...
BK: no tak od těch patnácti roků, ale to to sme eště chodili
s rodiči, [to se naši báli]
JV: [a do kdy do kdy] kdy skončilo vaše to pravidelné navštěvování
[kin]
BK: [no] potom potom když už sem sme samozřejmě na sokolovně už byly
( ) to už potom sme chodívali hoši a děvčata, to sme
chodívali společně na vý- do kina do divadla.
JV: ale já myslím spíš v tom pozdějším věku
BK: a v pozdějším věku to sme už byly takový skupinky těch známých i
s dětima, takže dycky sme si to nějak obstarali hlídání a chodili
sme do kina, (šli sme,) protože to bylo blízko.
JV: mhm
BK: v Židenicích byly štyři kina a divadlo taky nebylo nedostupný,
třeba Večerní Brno nebo takhle nebo Reduta, to sme chodívali.
JV: a ta doba, kdy ste už přestala chodit do kina?
BK: no to sme mohli chodit stále.
JV: ale jestli třeba, rozumíte, teď už zřejmě moc nechodíte do kina
BK: no teď už se to samozřejmě
JV: a právě mě zajímá
BK: nemusel- mohla bych chodit do kina, ale když je doma televize,
tak to je jasný, [že že už samozřejmě]
JV: [takže od té doby třeba] já nevim před deseti patnácti lety už
ste spíše doma [u televize a už dáváte přednost]
BK: [to spíš ano no no no], ale zase byly školní školní filmy zase
se chodilo s dětima, takže se chodilo, no.
JV: a teď bych se zeptal na tu vaši dětskou zkušenost eee vzpomněla
byste si na úplně nějakou tu první návštěvu v kině na nějaký první
film, na kterém ste byla v dětství [kam vaše vlastně spadá ta vaše
vzpomínka nejzazší]
BK: [no tak no jistě, no tak to byly,] to byla ta Sněhurka
((Sněhurka a sedm trpaslíků))
JV: Sněhurka
BK: no jistě, to byly, nebo potom mě brával tatínek zase
JV: hm
BK: už když na večerní filmy, tak samozřejmě jako policista, tak
zase sme chodívali na detektivky no a potom s mládeží se zase
chodilo na zamilované filmy, že, to byla ta rouz mery ((Rose-Marie))
a takový ty krásný filmy, [české filmy]
JV: [á ee] dejme tomu do toho roku třicet čtyři, do těch deseti let
než ste začala vlastně chodit na eee
BK: no
JV: na měšťanku tak ee tam ste chodila jak často vzpomněla byste si?
BK: no ano tak (když) mně bylo třicet čtyři mýho věku?
JV: do těch deseti let
BK: do dvaceti let, no tak zase to už byly malý malý děti, tak se to
tak často nechodilo, to je samozřejmý.
JV: a třeba tak jednou za čtrnáct dní
BK: tak asi, no
JV: to ste chodila teda většinou s tatínkem.
BK: ano
JV: (vy) ste říkala, že vás hodně brával právě tatínek,
BK: ano
JV: takže třeba s maminkou ste tak moc do kina [nechodila]
BK: [ne, no] maminka potom zase měla eště mladší
JV: mhm
BK: moji sestru tak ta zase [(dycky)]
JV: [takže ona se starala o děti]
BK: no ta zase víc byla takhle (zase) nebo ty její divadla byly
JV: a tatínek ten chodil myslíte radši třeba do kina než do divadla,
proto právě chodil s vámi? ee
BK: no to ano ano maminka zase do divadla
JV: měla radši divadlo
BK: ano ano (tak) s maminkou do divadla a s tatínkem do kina
JV: a ee vzpomněla byste si vlastně to ste eště bydleli v těch
Židenicích, že?
BK: ano
JV: a (tak)
BK: no tak no ten Juliánov, to je vlastně taky Židenice
JV: hm
BK: to sem už říkala
JV: a vzpomněla byste si, do jakých těch kin ste chodili?
BK: no tak tady byly tady byla na sokolovně bylo kino Hvězda
JV: mhm
BK: potom byl na Na Benátkách kino Sport pak byl Světozor (nebo jak
) potom bylo v Husovicích byla Avia film ( ) teda kino Avia
JV: hm a tyhle všechny kina ste [ee]
BK: [ano ano]
JV. do těch deseti let navštěvovala
BK: (s tatínkem) sme tam chodili, no jak tam něco hezkého hrálo, tak
se šlo tam, ale to sme už chodívali, říkám do [už moc s rodiči]
JV: [a stávalo se třeba]
BK: ani ne tak jako spíš teda s tou mládeží
JV: takže to už v tom pozdějším věku
BK: (ano no)
JV: hm a vzpomněla byste si, jestli třeba ste někdy s tatínkem i
zajeli do města do centra nebo ste jenom spíš chodili na ty na ty
periferie [(zrovna) ty Židenice, Juliánov]
BK: [ne ne ne, to už potom] jako ta mládež, tak to nejezdilo ta to
bylo potom na cenu byl eště zas
JV: hm
BK: (eště zase sem párkrát)
JV. ale v tom dětství asi moc ne
BK: to ne to ne ačkoliv ten no to bylo všechno za (krůtili) že nic
JV: hm
BK: tak to to Husovický, ne Husovický, Černovický
JV: mhm
BK: kino Avia a ten Bajkal tady na Cejlu, tak to byl všechno
v dosahu, to bylo blízko
JV: mhm
BK: to sme klidně mohli chodit i s tatínkem i i s- mě pouštěli třeba
s kamarádkou.
JV: ale takže vy ty kina ste preferovala spíš podle toho, že byly
blízko, že ste nemuseli [jezdit]
BK: [no jistě] jo jo vono taky nic ještě tenkrát tak nejezdilo
JV: mhm
BK: to byly vlastně ty elektriky jezdily jenom kousíček, že, pak se
chodilo pěšky, tak to se snažilo chodit, všude sme vlastně chodívali
pěšky.
JV: a vzpomněla byste si, jaký byl rodi- názor rodičů ee na kino ee
jestli v tom se nějak zásadně lišili, vy ste už vlastně tady řekla,
že maminka měla radši divadlo
BK: ano
JV: tatínek zase rád chodil asi do kina
BK: no ano
JV: ale třeba bavili se o tom někdy spolu doma? e nebo ee
BK: no to byly to byly takový zážitek, že že sme to nemuseli taky
nějak (..) (protože) třeba maminka potom šla zase na to se sestrou
nebo mě poslali s tím starším bratrem, takže to nebyl takovej, to
byl to byl (rodinnej)...
JV: hm a vzpomněla byste si ee vlastně teď eště teda mluvíme o tý
době do těch deseti let ee ta ta obecná škola, jestli třeba učitelé
ve škole em se nějak vyjadřovali ee k chození do kin eee nebo o
filmech, měli na to nějaký názor jako oficiálně škola třeba učitelé
potažmo vaši...
BK: ani ne, no my sme spíš byli všichni takoví (náro- ) to
sme všichni tak žili krásně
JV: hm
BK: jo, to to nebyl problém jako.
JV: a třeba nebylo to tak, že by že by učitelé říkali, nechoďte do
kina, jsou tam [nemravné věci, zkazí vás to]
BK: [ne ne ne ne to k nám nebyli] ne to nebyly tenkrát nebyly takový
filmy, my sme si opravdu užili moc hezký
JV: hm
BK: samozřejmě když byl nějaký film nepřístupný mládeži, tak už nás
tam ten uvaděč stejně by nepustil a to sme spíš chodívali
JV: a myslíte, že byl v tom věku pro vás film důležitý?
BK: (ani ne) ani ne
JV: ne
BK: no samo- samozřejmě to bylo, to byla novinka, že, to bylo něco
(novýho)
JV: a měla ste nějaké i jiné třeba záliby, koníčky nebo další
aktivity volnočasové, jak se říká?
BK: já nevím právě když už sme potom jako od těch patnácti let, tak
to bylo na té sokolovně víc takový, ta mládež se tam scházela, spíš
se tančilo se nebo taky...
JV: hm to už ale v pozdějším věku
BK: no tak od těch patnácti let, tak já nevim
JV: hm a do těch deseti let?
BK: do těch deseti let to ani ne
JV: ne
BK: ne ne to ne naši taky nebyli nijak moc zámožní, takže to ani
těch i když to byl třeba ten film představení za korunu, za dvě
JV: hm
BK: to sem (myslim) moc nechodila, [ale já sem, no jistě]
JV: [ale víte, já se ptám] třeba v tom věku v dětském věku do těch
deseti let ste měla opravdu jakoby k tomu filmu nějakej zvláštní
vztah, jestli ste ho měla ráda, jestli ste třeba se o tom bavila s
kamarády nebo se spolužáky ve škole?
BK: ne ne to ne [to]
JV: [ne]
BK: ne, to spíš bylo jako sváteční záležitost.
JV: sváteční záležitost.
BK: v tym dětským věku na tu na tu Sněhurku ((Sněhurka a sedm
trpaslíků)), no tak to sme byli možná desetkrát, že, to bylo hezký
krásný film to byl a to sme chodili.
JV: ale řekla byste třeba, že byl pro vás film důležitý tenkrát jako
pro dítě?
BK: ne ne
JV: ne
BK: ne tak proti proti těm dnešním dětem, to tedy určitě ne.
JV: a s maminkou ste pak třeba navštěvovala divadelní představení?
BK: no v tom říkám vám v tom nej- nejmenším věku, tak to ne
JV: ne později
BK: to ne eště když mně bylo deset roků, tak to vlastně naši měli tu
poslední dceru a to bylo tak dost bylo takový, že sme se drželi [víc
doma]
JV: [můžete mluvit trochu nahlas]
BK: no
JV: nebojte
BK: no zrovna sme to tam bysme no my sme my sme opravdu to tak do
těch do toho věku nízkého, to sme byli rodina pohromadě
JV: hm
BK: a to ani tak ty (náni) nebyli
JV: a měla ste jako dítě eee nějaké další aktivity, třeba chodila
ste s ee já nevim na nějaké výlety nebo s kamarády chodili ste si
[hrát]
BK: [ne ne] ne ne to všechno buďto rodina pohromadě
JV: mhm takže ste spíš [byli doma]
BK: [a nebo školní] výlety
JV: spíš doma ste byla
BK: ano ano
JV: moc ste nechodila po venku
BK: ne ne ne
JV: nelítala ste
BK: to ne to se nedalo vůbec ne
JV: ne?
BK: (..) až potom, říkám, až od těch patnácti let, co sme se
přestěhovali tam nahoru
JV: hm
BK: na tu Špačkovu,, tak to sme byli vlastně v domečku, jináč sme
žili žili v (zakleté) [teď najednou vidíte]
JV: [tam ste se přestěhovala v roce]
BK: no třicet třicet osum, třicet devět no třicet osum ano ano to
mně bylo čtrnáct roků [třicet osm]
JV: ve čtrnácti letech
BK: mhm ano
JV: a tam už to bylo jiné
BK: tam už potom začaly takový ty spolky té mládeže a to bylo na
sokolovně a to zase bylo všechno společný, ale tam zase moje maminka
se tomu věnovala, té mládeži tam, takže zase to bylo takový spíš
JV: vzpomněla byste si...
BK: výlety a takhle to se chodilo.
JV: vzpomněla byste si, jestli eee ta četnost třeba navštěvování ee
kina byla větší po tom přestěhování?
BK: no tak ano, to už potom samozřejmě, to v tom věku už to tak...
JV: hm
BK: už se chodí zase v páru, že, několik párů se sešlo vždycky
pohromadě.
JV: ale od těch deseti let do čtrnácti, to ste ještě pořád [bydlela
ve ( ) tak to moc se nezměnilo]
BK: [tak to no no to ne to byly] ne to byly jenom takový jako třeba
to sme chodili s bratrem, na Francouzské byl na sokolovně kašpárek
nebo takový ty loutkový filmy, divadélka spíš, spíš to byly tedy
takový ty akce jenom samozřejmě to bylo bruslení zase tělocvik,
tělocvična, tak to nás naši drželi takhle spíš.
JV: hm a jak sme se bavili o těch kinech ee tak ty kina ste poté, co
ste se přestěhovala, navštěvovala ty stejné nebo nějaké další ještě?
BK: no tak
JV: se to rozšířilo to spektrum
BK: určitě určitě se to rozšířilo
JV: vzpomněla byste si...
BK: taky sme tam do toho dopsu ((Dopz)), tam taky sme se dostali až
do města jistě, ale už to už je horší, protože tam už sme tak často
nechodili
JV: hm už to bylo víc z ruky
BK: by- bylo to z ruky, ale taky nic skoro nejezdilo
JV: hm takže to bylo hodně jako myslíte omezené tou dopravou nebo
tím spojením
BK: ale i i tady tím, že tu byli ti němečtí vojáci.
JV: mhm
BK: tak to asi děvčata moc rodiče nepouštěli [daleko]
JV: [ale teď] mluvíte už o protektorátu
BK: no to bylo ve čtvrté měšta- měšťance, to už nás zabrali Němci,
to bylo v devětatřicátým.
JV: hm
JV: a to už vlastně sme se stahovali takhle do té do [toho Sokola]
JV: [takže vy] ste vlastně strávila strávila takový hm necelý rok ee
v tom novém bydlišti než přišla než přišli ti vojáci, je to tak?
BK: mhm a teď samozřejmě tatínek tím byl taky, že, nějak poškozený,
i když tedy ho tam nechali, ale musel změnit samozřejmě, že už byl
protektorátní policajt, že to
JV: mhm
BK: už všechno bylo takový, to sme všechno tak v sobě tajili a
dusili.
JV: jo ještě dost- k tomu se kdyžtak ještě dostaneme. vzpomněla
byste si na nějaké oblíbené kino v té době?
BK: no hodně sme chodívali tady do toho Sportu ((Sport)) tady (
) [všechno je to zrušený]
JV: [eště př- před tou válkou] od těch deseti let nebo od těch
štrnácti re- respektive, co ste se vlastně přestěhovala, už ste
chodila víc ee v páru ste říkala, tak jestli ste měli nějaké své
kino,
BK: né no to říkám tady ten [ten Sport byl]
JV: [ten Sport]
BK: a ta ki- kino Hvězda, to potom bylo [vybombardovaný]
JV: Hvězda?
BK: kino Hvězda tady to bylo na sokolovni
JV: hm takže řekla byste tyhle dvě kina ste měla
BK: no kino Sport a eště byl potom byl ten Světozor, ten byly taky,
to byly takhle v tom trojúhelníku ty kina a ten Bajkal byl na Cejlu
JV: mhm
BK: a avija ((Avia)) v Černovicích
JV: mhm
BK: to bylo všechno tak blízko pro nás ( )
JV: [a vzpomněla] byste si, co se vám na těch kinech líbilo tenkrát?
BK: no tak to sme všichni jenom to byly krásný filmy zamilovaný, to
už bych si těžko takhle, [nebo detektivky]
JV: [ale myslím,] jestli si vzpomenete třeba na ten prostor toho
kina, jestli vám nějak ulpěl v paměti eee ten interiér nebo jestli
na vás nějak povzneseně
BK: no víte, ještě musim říct, že když sme bydleli tak teda v
Židenicích
JV: mhm
BK: v podnájmu [samozřejmě]
JV: [ano]
BK: v městských domech, tak sestra se narodila a my sme ta
československá husitská ((Církev československá husitská))
JV: mhm
BK: na- náboženství a tenkrát tady nebyl kostel, tak v tom kině
Sport v neděli vždycky dali oltář, takže ona je tam i křtěná a tam
sme chodívali v neděli
JV: mše
BK: mše
JV: kázání
BK: ano
JV: to je hezké
BK: <no tak kino pro sedm set lidí> to bylo největší kino v
Židenicích
JV: tak to ste měli ( ) asi jako úžasnou zkušenost ((smích))
BK: ((smích)) a potom tedy se postavil ny- na tom Karáskově náměstí
se postavil
JV: mhm
BK: se postavily ty kostely různé, že, to už sme tam nebyli, ale
takže to bylo...
JV: a myslíte si, že vás třeba ta vaše víra eee husitská ((Církev
československá husitská)) ste říkala
BK: no
JV: ee nějak jakoby ovlivnila ve vztahu k tomu chození do kina nebo
v poměru, když to tak řeknu k [filmu?]
BK: [ne ne ne] no ne tak samozřejmě když se hrály takový ty
buditelský filmy
JV: mhm
BK: že to Žižka ((Jan Žižka)) a takový ty (filmy) že teď je už zase
taky promítají takoví ti slavní naši čeští herci, tak to sme
samozřejmě všechno brali, protože sme byli všichni takoví [zapálení]
JV: [takže vy] ste reagovali [do toho]
BK: [ano] všichni sme byli takoví [národnostní]
JV: [to vám přišlo,] jakože že že to je to vaše
BK: no ano ano
JV: vy ste já- se bavili ještě o těch o těch kinách, tak naopak
vzpomněla byste si třeba na kino, které ste ráda neměla? eee kde ste
byla ee třeba jednou párkrát v životě a řekla ste si, tak sem už
nikdy nepůjdu nebo radši sem chodit nebudeme, je to tady ošklivé z
nějakého důvodu [nebo že to tam páchlo]
BK: [n- no že když] sme ne tak ne to byly všechno přepychový krásný
kina
JV: mhm
BK: a to bylo vlastně když sme šli třeba na- do Kapitolu ((Kapitol))
nebo do kina Alfa, to bylo za jak je teď centrum, tak za tím bylo
kino Alfa, tak to byly všechno pro nás vlastně svátek, to byly
brněnský kina a ty byly opravdu takový, nebyly tak obyčejný jako
třeba tady ty ty menší kina nebyly (tak sme to všechno) sme
prožívali úplně jinak mlá- mládí se jinak vše vše
JV: v čem myslíte [no]
BK: [a to] byla doba taková opravdu že sme se drželi všichni tak
JV: a myslíte si, že to vnímání toho filmu nebo vůbec jak ten
zážitek to jít do kina ee že to hodně ovlivnila i ta budova, to kino
samotné? protože vy ste říkala, že ty kina byla taková jiná [než
dneska, že nebyla obyčejná]
BK: [no ano no tak] za první dražší
JV: no
BK: že, tak to sme nechodili tak často mládež neměla nikdy tolik
peněz jako dnešní
JV: takže to pro vás byla nějaká událost [nějaký svátek]
BK: [ano ano] ano ano
JV: jít do kina nebylo každo- né každodenní [ale rutinní záležitost]
BK: [ne ne ne] no ano ano
JV: ale vždycky ste se třeba na to nějak eee
BK: ano třeba
JV: oblékla nebo [strojila ste]
BK: [no tak]
JV: když ste šla do kina
BK: no chodívali sme hezky oblíkaní všichni to ne- to neexistovalo,
aby někdo šel škaredě oblečený (..) obzvlášť samozřejmě děvčata, že
JV: a měla ste nějaké kino, kam ste šla třeba jenom s rodiči a nebo
naopak jenom s kamarády případně jenom s partnerem, víte, měla ste
nějak jakoby ty [kina tak]
BK: [ne ne] ne ne ne
JV: podle nějakejch šablony, takže to ne
BK: to ne, to spíš podle toho filmu
JV: mhm
BK: jo se s někým šlo na něco, třeba s tím tatínkem na ty detektivky
JV: mhm
BK: abych se večer nebála, že, potom ((smích))
JV: jo
BK: čarlí čan ((Charlie Chan)) vraždy a takový, takže
JV: ale tenkrát v tom dětství v tom úplně jakoby v tom nejranějším
dětství nebo do těch deseti let, když ste chodila s tatínkem ee
BK: no
JV: až na vyjímky ee
BK: no
JV: tak ee tam vlastně hrálo hrála hlavní roli ee ta skutečnost, že
ty kina byla blízko
BK: no [taky]
JV: [a pak] jakoby v druhém plánu ste řešili ten program a nebo to
spíš bylo podle toho, co hráli?
BK: to spíš bylo co podle čeho co byli hráli, ano
JV: takže důležitý byl ten film
BK: ano, určitě, [protože]
JV: [ale jestli] to kino bylo dál, tak ste se klidně [projela]
BK: [no to sme] ano ano ano za tím se šlo dál- daleko
JV: mhm
BK: a třeba i když nic nejezdilo, tak to se samozřejmě když šla
větší skupina, tak to se nikdo nebál jít, že
JV: hm a když třeba ještě tady budeme u toho věku té ee u ee
měšťanky ee tak vzpomněla byste si třeba na těch školních
představeních nebo i když ste třeba byla s tatínkem, potažmo pak
s kamarády, tak jak ste třeba jaké byly reakce diváků, jak se lidé e
v kině chovali, jestli třeba tleskali nebo e komentovali ten film
BK: ne ne
JV: ani jako děti?
BK: ne, no samozřejmě když to bylo dětský představení, tak možná ty
děti určitě
JV: mhm a třeba vzpomněla byste si, jestli kluci byli hlasitější než
holky nebo...
BK: tam dycky byl dozor.
JV: dycky býval mhm
BK: tam nikdy nikdy si nikdo tak netroufl, to by se [to by se]
JV: [takže ste] byli ukáznění.
BK: no určitě museli být ukáznění, protože kdo se nechoval slušně,
tak okamžitě byl vyveden [a nebo]
JV: [byla ste] svědkem toho, že by vyvedli třeba nějaké děti?
BK: to ne, to si nikdo netroufal, třeba zrovna v tom kině Sport
JV: mhm
BK: tam si nikdo nedovoloval, to byly takový filmy taky to ( )
opravdu tak ne ne nepamatuju si.
JV: a vzpomněla byste si třeba jestli se v tom kině konzumovaly
nápoje a nebo nějaké jídlo, jestli si [diváci brali]
BK: [ne ne ne] ne ne to sme si nanejvýš to sme si koupili nějaký
bonbóny, ale
JV: bonbóny
BK: nikdy nikdy vůbec neexistovalo pití.
JV: mhm
BK: nanejvýš o přestávce tam byl bufet,
JV: mhm
BK: tak tam se tam se něco mohlo, ale do sálu nikdy nikdy nic,
kdepak, ani ani šustění sáčků nedovolil ten dozor.
JV: mhm
BK: když tam někdo by začal vyrušovat, no tak [tak se rožnulo]
JV: [a když ste byla už třeba] když ste byla třeba už trošku starší
a chodila ste
BK: no no
JV. ještě teda než byl protektorát, už ste nebyla dítě, že jo, ale
za- ještě nebyla válka, ale už ste třeba chodila s nějakým chlapcem
nebo ee e s ostatními kamarády, tak to ste se chovali už asi trošku
jinak nebo ten dozor už samozřejmě nebyl nebo byl tam stále (
)
BK: ne ne za první naši dávali taky pozor s kým půjdu,
JV: mhm
BK: ale nebylo to, my sme chodívali, říkám, na sokolovně to byla
taková parta, samozřejmě chlapi s děvčem vždycky, že
JV: mhm
BK: ale i my sme měli i vedoucí, kteří s nama chodili na noční
výlety a tak, jo, takže to bylo všechno tak hezký.
JV: [vedoucí?]
BK: [ano ano] ano
JV: myslíte vedoucí čeho, [toho výletu?]
BK: [Sokola,] třeba výletu, ano
JV: Sokola
BK: vedoucí to byl přímo jako (starosta)
JV: a vy ste chodila do Sokola vlastně od dětství
BK: od dětství, no [tam se]
JV: [takže to] byla vaše vlastně volnočasová aktivita, [když sem se
na to ptal, tak ste]
BK: [ano ano naši] věděli,
JV: mhm
BK: že nemůžu nikde nic provést, protože je tam tam se o nás starali
o tu mládež, potom v zimě bylo bruslení, v létě byly třeba i ty i ty
pohádky a to filmy.
JV: ozýval se třeba po skončení filmu třeba tenkrát potlesk?
BK: ne, to si nepamatuju
JV: ne
BK: ( )
JV: nevzpomínáte si
BK: <ne ne> ((smích)) opravdu ne.
JV: a potkávala ste třeba v kině své známé ee nebo by- bylo to
místo, kde ste šla do kina a věděla ste nebo tušila ste, že tam
zřejmě se s někým potkáme nebo naopak cíleně ste si tam s někým dala
sraz?
BK: no tak my sme většinou už šli spolu do kina
JV: mhm
BK: a tam když tam byli další známí, no tak to sme s- mohli se tak
sejít, ale ale žádný takový velký ne.
JV: jestli to třeba [fungo- no povídejte.]
BK: [opravdu] rodiny, aspoň naše rodina na to dbala, aby věděli o o
všem, buďto můj starší bratr
JV: mhm
BK: mě vzal třeba sebou na to večerní bruslení, ale vždycky s
nějakým dohledem
JV: mhm a chodila ste třeba s bratrem, vlastně on byl starší nebo
nejstarší z vás.
BK: tak o čtyři o čtyři léta byl starší, no.
JV: a tak chodila ste někdy třeba s bratrem do kina, že by šel jenom
bratr a vy a bratr by vám dělal dozor místo tatínka třeba
BK: no to je právě když byl bratr, tak ten měl okolo sebe ty
kamarády a...
JV: mhm
BK: to už byla větší parta, tak to já už sem se s nima radši ani moc
JV: jo
BK: neviděla
JV: já vlastně ani nevím o kolik let byl starší
BK: o čtyři
JV: o čtyři roky mhm
BK: jo
JV: a naopak zase vaše sestra byla mladší
BK: o deset let
JV: o deset let
BK: no takže to už bylo
JV. takže ona byla jakoby
BK: no (velký) bylo bylo
JV: mě napadlo, jestli vaše sestra, že třeba nechtěla také se
zúčastnit ee...
BK: no ta ta by možná jenže ta potom v osumašedesátým utekla do
ciziny
JV: mhm
BK: pětadvacet let žila v Americe, vychovávala tam svoje děti, teď
se teď se vrátila, žije tady a ta si už ani moc nepamatuje
JV: [tak kdyby měla zájem, můžete se jí zmínit]
BK: [a nechce pamatovat ne] nechce pamatovat ona je taková prostě s
velkým nadšením se sem vrátila <a teď se jí tady nelíbí, lituje>
JV: hm ale přede to dětství je myslím bráno jako taková
BK: no
JV: jako vždycky jako ta nejlepší ( )
BK: no, jenže jenže já už sem si s ní nerozuměla
JV: hm
BK: eš- obzvlášť když mně ji dávali na hlídání, takže ona byla
taková rozmazlená a já sem
JV: <jo, dobře>
BK: ji zas dostala na ((smích))
JV: tak to nebudem nebudu zanášet.
BK: dostala jsem ji na starost a ona mě to už sme samozřejmě byly ty
party chlapců a děvčat a
JV: už to bylo jiné
BK: a ona žalovala a takhle
JV: tak tam byl velký rozdíl věkový
BK: no
JV: a ještě teda k tomu kinu, když ste třeba šli pak z toho kina,
bavili ste se spolu o tom filmu, který ste právě viděli nebo...
BK: no jistě
JV: rozebírali ste to?
BK: to sme to sme třeba, no když to bylo krásný, tak to sme
prožívali ještě že děvčata.
JV: jo
BK: jo no jistěže, to je
JV: a myslíte, že třeba na děvčata nebo na vaše kamarádky ee to
působilo ee nějaké třeba, nevím, romantické filmy působily jako
mnohem silněji než na ty kluky tenkrát v tom mládí, že ste o tom i
měly tendenci mluvit častěji nebo [se k tomu vracet]
BK: [no my sme to] my sme to spíš probíraly s děvčaty
JV: s děvčaty
BK: no to se spíš
JV: a teď teda bez ohledu na nějaký žánr jako ať to byl jaký film
chtěl a nebo spíš ste měla tendenci rozebírat ty romantické ee
[melodramatické]
BK: [a no tak hlavně] taky hodně veselohry se hrály a to sme to sme
měli rádi, takže
JV: takže na veselohry ste chodili asi nejčastěji?
BK: ano no jistě
JV: jo
BK: na zamilované veselohry, to bylo naše, to se měli rádi, no
JV: vzpomněla byste si, jestli ste třeba jako dítě někdy viděla
nepřístupný film? asi ne, že, protože vy ste říkala, že [ee na to
jako tenkrát se u vás dbalo docela, abyste nic takového neviděla]
BK: [((smích)) ne ne ne ne no]
JV: a myslíte, že byla tenkrát možnost se jako dítě dostat na nějaký
nepřístupný film?
BK: no víte, když jednou, já nevím, to bylo ten film si pamatuji, že
to se hr- hraběnka ostrovinova ((Jindra, hraběnka Ostrovínová)) nebo
tak nějak, ale to bylo nepřístupné a tam bylo jenom prostě že se
objali a políbili ((smích)), takže to bylo nepřístupný pro mládež
JV: mhm
BK: a to sem tenkrát viděla, ale ani sem to nechápala.
JV: to ste viděla?
BK: to sem to sem viděla, to už sem možná měla, jo, ten věk na to,
jo, že už můžu to vidět, ale nic mně to neříkalo.
JV: nevzpomněla byste si, co to mohlo být konkrétně
BK: no říkám, to bylo nějak hraběnka ostrovinová ((Jindra, hraběnka
Ostrovínová))
JV: aha
BK: ale ale ještě něco k tomu, jestli život hraběnky ostrovinové
((Jindra, hraběnka Ostrovínová)) nebo tak nějak.
JV: to si najdeme už kdyžtak
BK: jo jo ně- něco takovýho to bylo, ale a byl to český film, ne
ale...
JV: hm ale já sem přeslechl to kino ste říkala že...
BK: to bylo to bylo tady to bylo vybombardované na sokolovně
JV: tady na sokolovně?
BK: no no na židenické sokolovně ((kino Hvězda))
JV: na židenické a šla ste třeba někdy do kina bez placení?
BK: ne to ne to bylo za korunu nebo takhle.
JV: jako třeba z recese jako s děckama.
BK: no tak možná že že ti naši kluci, že to jednou udělali, to vím,
že se potom až sme šli z kina, tak se chlubili
JV: mhm
BK: že měli ty lístky od minule a že že že [prošli]
JV: [a prošli,] ale vy ste nikdy teda to nezkusila?
BK: to né ne to nikdy
JV: nelákalo vás to.
BK: ne ne ne
JV: dobrodružství
BK: já sem byla tak vedená od toho mýho tatínka policajta, že to
bylo všechno
JV: že ste to brala jako něco špatného
BK: no ano, určitě a samozřejmě v náboženství
JV: hm
BK: taky se věřilo, no, že se musí chodit chovat vzorně, že.
JV: a vy ste chodila třeba do vlastně toho kostela ee provizorního
teda jak často?
BK: jenom v neděli.
JV: každou neděli.
BK: jenom v neděli to bylo.
JV: častěji [ste nechodila.]
BK: [ne ne] ne to ani nebylo možný (..) a ten židenický kostel, když
už potom stál, tak nevim, možná že teď se tam dělají or- koncerty
varhanní a tak, ale to už to už je jiná doba, jak sem měla děti, tak
já už sem potom do kostela nechodila.
JV: a jak sem se teda ptal, myslíte si, že to vaše vyznání
neovlivnilo vztah k tomu filmu?
BK: ne ne ne tam nebylo nic, tam nebylo v tom našem náboženství není
nic, co by
JV: mhm
BK: co by mi tam bylo něco zákazy, tak
JV: nemyslím náboženství konkrétní, ale spíš obecně, jako jestli
jako věřící lidé třeba ee nemají takovou potřebu chodit do kina
BK: no ale naši nebyli právě takoví zase fanatičtí věřící.
JV: mhm
BK: že to sme šli sme do toho kostela ráno v neděli,
JV: mhm
BK: všeci sme se nastrojili všichni a to bylo takový sváteční
dopoledne a jináč to až tak nebrali.
JV: jo (...) a když ste teda už vy byla ve věku, kdy (...) když ste
byla ve věku, kdy už vlastně ste se od těch začala třeba zajímat ee
aktivně víc sama už to nebylo tak, že by vyloženě třeba ten tatínek
vám vybral film jako malému dítěti vhodný pro vás, tak ee jako
vybírala ste si to na základě em jakých informací, zjišťovala ste si
třeba nějaké recenze ee v novinách nebo e e hledala ste plakáty po
městě e programy kin?
BK: no já mám takový dojem, že žádný takový filmy ani nebyly.
JV: jaké myslíte?
BK: takový s- který by byly tak strašně nevhodný.
JV: ne ne nemyslím nevhodné, myslím eee opravdu když už ste byla v
tom věku, kdy ste byla trošičku starší, třeba kolem těch třinácti
čtrnácti a chtěla ste jít do kina ee tak jak ste ten tu informaci o
tom filmu získala, jestli ste doma procházela noviny nebo časopisy a
nebo na základě na základě nějakého plakátu ste si ten film vybrala.
BK: možná možná před každým tím kinem
JV: mhm
BK: byla ta vitrína s tím filmem, který se bude hrát a kteří herci
tam budou [tak takhle sme to jenom]
JV: [takže myslíte,] že ste že ste šla jako do kina naslepo, že ste
věděla, že v určitou hodinu e [bude představení]
BK: [no my sme mohli jít] my sme mohli jít okolo kina a tam si to
přečíst a teď sme říkali, tam bysme chtěli jít a kdy kdy který den
bude pršet, většinou se hrálo celý týden ten jeden film,
JV: takže spíš před...
BK: takže sme si to předtím sme si to takhle to...
JV: mhm došli ke kinu, viděli ste tam ty filmy,
BK: no no no no
JV: a ee stále byla ta důležitěj- stále v tom i v tom pozdějším věku
bylo e na prvním místě úplně ten konkrétní film, nikdy ste
neupředňostňovala třeba polohu, že by to kino bylo ee v nějakém
těsném sousedství, neměla ste problém zajet třeba do vzdálenějšího
kina.
BK: no to ne, to ne to ne, tak zase sem nikdy po nějakým filmu
netoužila, že bych musela jet až daleko, on se potom třeba hrál za
nějaký čas i blíž.
JV: mhm
BK: takže to nějak jako...
JV: a bylo třeba důležité, kdo v tom filmu hrál? [měla ste nějakou
oblíbenou herečku nebo herce?]
BK: [no určitě, to ano, to byli no no to byli] to byli naši herci,
JV: vzpomněla byste si,
BK: my sme
JV: koho ste měla ráda?
BK: no no tak těžko těžko vám to teď budu říkat, ale my sme mě- si
sbíraly ee takhle celý ty jejich fotky, to sme měly, každá sme si
vyměňovaly fotky herců.
JV: to ste si vystřihovaly z novin nebo?
BK: to se dostaly koupit.
JV: každý
BK: to byly krásný fotky, jo, to byly krásný fotografie.
JV: a ee vzpomněla byste si teda na nějakého, kdybyste měla vybrat
jednoho nebo dva herce, které ste měla opravdu ráda?
BK: no je jich je jich strašně moc a oni teď ty filmy právě dávají
pořád, takže já vám třeba řeknu jméno nějakýho herce na kterýho si
zrovna pamatuju teď z této doby, to je to už je pro mě těžké, ale
oni ty filmy hodně dávají v televizi [samozřejmě].
JV: [já sem] se jenom právě chtěl třeba zeptat, jestli vás tento
herec něčím jakoby zaujal víc než ostatní, vy říkala ste, že ste
jich měla str- jako velkou škálu,
BK: třeba třeba ten Pešek ((Ladislav Pešek))
JV: mhm
BK: nebo Vojta ((Jaroslav Vojta)) a ten, no vidíte, teď teď vám
neřeknu to jméno, ale je to je to
JV: Burian ((Vlasta Burian))?
BK: ne ne ne ne z Královýho Pole ((Královo Pole)), protože naše
maminka si ho
JV: hégr ((Karel Höger))?
BK: hégr ((Karel Höger)), maminka s nima kamarádila a s jeho bratry
a sestrami
JV: mhm
BK: tam bydleli blízko, tak o nich já sem se vlastně hodně dověděla
od mé maminky, takže ty filmy sem měla samozřejmě ráda.
JV: jo a vzpomněla byste si na nějaký film třeba ve kterém hégr
((Karel Höger)) nebo Pešek ((Ladislav Pešek)) nebo Vojta ((Jaroslav
Vojta)) hráli?
BK: no tak i určitě všechny.
JV: oblíbený
BK: no oblíbený no nejoblíbenější s Vojtem ((Jaroslav Vojta)) je
přece to jak jak tam v té pohádce ((Hrátky s čertem)), jak dělal
toho loupežníka šarka farka ((Sarka Farka))
JV: mhm
BK: tak to je přece nezapomenutelný, že?
JV: na tom filmu ste byla taky v kině?
BK: určitě
JV: jo
BK: no několikrát to se chodilo
JV: ale to už bylo později, že jo, [to už jsou padesátá léta]
BK: [to už je později, no]
JV: a bylo třeba pro vás důležité, jestli ten film byl eee český
nebo ee
BK: no určitě
JV: nebo naopak ste chodila třeba raději na americké [nebo na
německé, ruské]
BK: [určitě sme český filmy měli rádi,] ale ty americký, to byly pro
nás taky, že to bylo tak, že sme ta mekdonaldová ((Jeanette
MacDonald))
JV: mhm
BK: a edý nelson ((Eddy Nelson))
JV: mhm
BK: a tak tak to byli ti ti američtí herci nebo ty sme měli rádi
samozřejmě, že jo.
JV: mhm a ee vzpomenula byste si, jestli ste třeba ještě viděla ee
jestli si pamatujete němý film nebo už všechny ty filmy, které ste
byly zvukové?
BK: no nevim, no možná že možná že tohleto si teda opravdu, to bych
m- možná si něco vymýšlela, ale asi že ne,
JV: nepamatujete
BK: protože jestli sem byla děcko
JV: mhm
BK: a byl musel se číst ty titulky
JV: mhm
BK: tak to nebylo pro mě nic moc
JV: hm jasně
BK: sem nestačila třeba přečíst, takže to mě nijak tak moc
nezajímalo.
JV: a pamatujete si, jestli ste třeba e do té doby e e než začala
válka nebo než skončila válka, takhle to teda vymezím, jestli ste
viděla v kině už nějaký barevný film?
BK: no určitě právě tady tyto ty americký si myslím, že už byly
barevný.
JV: mhm ale to teda zřejmě ee ještě ste neviděla
BK: ale to už sem, to už sem tedy byla asi vdaná, no když sme
chodili
JV: takže to až po válce
BK: no no no
JV: jo, ale před válkou asi ne, určitě ne,
BK: no to asi ne
JV: protože ta Sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) byla
kolorovaná.
BK: ano ano ta už byla no (kolorovaná)
JV: a kromě té Sněhurky ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) nevíte
estli...
BK: říkam, tady ty americký filmy určitě byly, určitě
JV: myslíte ještě do začátku války?
BK: no
JV: jo nevzpomněla byste si na na nějaký zvláště ( )
((smích))
BK: ((smích)) ne ne pr- jak pořad řikam, jo, to bylo edy nelson
((Eddy Nelson)), mekdonaldová ((Jeanette MacDonald)) jo, to byli
JV: [tak to sou herci a herečky]
BK: [jo to sou herci, ale ty] ty měli několik filmů, jo, to bylo
JV: mhm a ty ste měla ráda [z těch amerických]
BK: [no to bylo] ta rouz mery ((Rose-Marie)) a to byly takový spíš
jako zpívaný operetky, to byly snad krásně muzikální ty filmy
JV: ostatně říkala ste před chvílí, že tohle byly ty filmy, o
kterých ste pak s děvčaty bavily,
BK: no tak tak to sme si prostě jenom bavily, protože sme to chtěly
vidět.
JV: mhm
BK: takhle sme se u toho bavily.
JV: takže takže bylo hodně důležité i jestli tam třeba hrál ten váš
oblíbený herec.
BK: určitě taky, no no
JV: a vzpomněla byste si, to je trochu takový abstraktní abstraktní
otázka eee e dokázala byste říct, co tenkrát vlastně pro vás
znamenal dobrý film [co film]
BK: [no] pěkný zážitek, krásný zážitek
JV: [pěkný zážitek] a nějak kdybyste to měla třeba specifikovat?
BK: [ne ne ne ne]
JV: [také ty komponenty]
BK: ne ne, já to prostě prožívám takhle, že když je něco pěknýho,
tak dlouho na to vzpomínám a tak to
JV: tak spíš na vás zapůsobil
BK: ano ano (..)
JV: a třeba v té době, chodila ste i ee na další další zábavy mimo
to kino, jestli ste třeba navštěvovala nebo naopak váhala, jestli
tomu dát přednost, třeba nějaké taneční zábavě nebo ee právě tomu
divadlu nebo ste poslouchala rozhlas ee četlu- četla s něma
knížky...
BK: no my sme hodně četli, to sme hodně četli (..) to všichni měli
byli předplatitelé a to sme v knihovně se plnily stále a to se stále
četlo
JV: myslíte, že ste byla ještě eee před začátkem války na nějaký
taneční zábavě?
BK: no my sme prostě jenom na té sokolovně si mohli dělat takový
zábavy
JV: i za války?
BK: skoro tajně, protože
JV: mhm
BK: to nic nebylo to se prostě udělal, řeklo se to je čaj o páté
JV: hm
BK: nebo se udělaly sokolský šibřinky nebo nějak se to spojilo, aby
nám nikdo to nemohl zakázat ale...
JV: myslíte teď ee období protektorátu?
BK: ano ano ano ano
JV: takže ste tam vlastně jakoby [tajně se bavili]
BK: [(něco )] sme jako pro- prožívali tady todle, protože
vlastně sme taky byli postižení tím totálním nasazením, že
JV: no neměli ste strach, že by třeba se to mohlo nějak dostat ven
nebo jen tak, že by na to mohl někdo přijít, že se tam jakoby bavíte
v té sokolovně?
BK: ne ne ne to to se prostě muselo udělat tak, aby nám to povolili
JV: mhm už bylo oficiálně povoleno
BK: oficiálně to bylo povolený záminka a potom samozřejmě to už
nikdo nemohl kontrolovat
JV: měla ste jakoby nějaké vlastní koníčky co ste třeba ráda eee
dělala ve volném čase kromě té četby, jak ste říkala, že ste ráda
četla?
BK: tak to byly doby právě ty vycházky a sporty jako
JV: s tím Sokolem
BK: s tím Sokolem
JV: jo
BK: to všechno ve spojení se s tím [Sokolem]
JV: [hm a kromě Sokola no]
BK: protože tam tam totiž byly taky všechny moje [kamarádky]
JV: [aha]
BK: a všichni moji kamarádi, takže my sme byli velká taková
[společnost]
JV: [takže vy] ste vlastně nepotřebovala jako po Sokolu se vidět
jako s kamarádkama nebo s kamarády, protože [ste je všechny měla v
tom Sokolu]
BK: [my sme my sme] měli cvičení, tak sme se sešli [večer]
JV: [mhm]
BK: sme třeba šli sednout, někde seděli sme, zpívali, hráli na
kytaru a takhle, to byla pořád taková společnost, takže mě to nijak
nic nikam netáhlo
JV: to byli současně i vaši spolužáci ze školy nebo?
BK: no tak tam už se to ne jak sem právě vod spolužáků ze školy tam
no samozřejmě když to byli z toho okruhu, no takže chodili všichni
do Sokola všichni všichni do těch kin, tak to sme chodili takhle,
ale nebyl to nijak ničim, samozřejmě že že sme se potom upnuli každá
na toho svýho, že, takže to potom tím to [všechno]
JV: [jo] áá
BK: a zase zase když naš- nastala ta doba, že sme byli věděli, že
budeme předvolání na ( )
JV: hm
BK: tak se to zase všechno na té sokolovně, že sme se skoro všichni
tam vdávali a ženili
JV: hm
BK: jo? <takže to...>
JV: jako mezi sebou jo?
BK: no zase ti sokoli zase to bylo tak
JV: ja sem...
BK: to byl to byl to se
JV: tak asi je to [přirozené, když ste spolu trávili většinu času,
tak]
BK: [tak je ano ano] kluci hráli třeba házenou
JV: hm
BK: fotbal my sme s nima jezdívaly po těch po těch okolích
JV: hm
BK: městech a dědinách zase sme jezdily fandit, takže to byl taková
doba, prostě se udělalo to to, že sme (viseli se)
JV: hm
BK: ne- nemohli ste si tak nějak moc dovolavat, potom když nastala
ta druhá doba po tym osmašedesátým, tak zase sme se stahovali
skupinky zase sme si stavěli chaty u vody a zase sme utíkali zase,
aby děcka mohly mít volnost, aby si měly, takže to byla taková doba.
JV: eee ještě bych se vrátil k těm místním kinům, [jak ste říkala,
že ste je hojně navštěvovala]
BK: [ano no no no]
JV: vzpomněla byste si na nějaké rozdíly mezi nimi, jestli byly?
BK: no tak snad snad
JV: třeba interiér kin [nebo přístup zaměstnanců]
BK: [no to ano]
JV: jestli někde byly opravdu jakoby jiné, nepříliš příjemní a
[naopak někde byli...]
BK: [no tak říkám] tady v tom největším, že, potom bylo i to
náboženství
JV: mhm
BK: tak tam byl teda hodně přísný ten pan pan Tříska se menoval
JV: [to byl uvaděč nebo...]
BK: [majitel majitel] toho kina
JV: majitel
BK: a hlídal si to i uvaděče [dělal]
JV: [ano?]
BK: ten to to bylo několik těch představení od pěti o sedmi o
devíti, no tak většinou samozřejmě lidi chodili nejmenší nejmladší
chodili o pěti, my sme chodívali o sedmi, protože večer sme museli
být už zase doma, takže to byla taková doba, no.
JV: mhm ee ale konkrétně, že byste si vzpomněla, že tohle kino bylo
nějaké vyloženě obyčejné ee hodně [pamětníci říkají, že chodili do
takzvaných blecháren, což byly opravdu taková ta nejobyčejnější
kina]
BK: [no ano ano no tak to je právě tady toto o čem já mluvim,] tak
sme říkali do blechárny sme říkali.
JV: hm
BK: ale
JV: to ste říkala o jakém kinu třeba?
BK: tady o tem kinu Sport
JV: o tom kinu Sport
BK: no, to byl mnohem menší ten (světovel)
JV: takže ty oponentní kina tady v tom okolí byly jakoby lepší
BK: ten (světovel)
JV: mhm
BK: to sme věděli, že to na orlovně
JV: aha
BK: a to kino Hvězda, to zas byla sokolovna
JV: mhm
BK: jo takže to byl pak bylo lido bijo ((Lido bio)) to bylo zase na
tym na té Francouzské
JV: to bylo jaké?
BK: tam v tom byly v tom se dělaly taneční
JV: hm
BK: tam chodily moje děti do tanečních,
JV: a tam
BK: ale my sme my sme žádný taneční taky neměli, protože to byla
taková doba, že se nedalo, nevim, my sme taneční neměli, tak sme si
to vynahrazovali tim čajem o páté.
JV: hm ale nebylo to třeba někdy tak, že by ten interiér, když to
řeknu v uvozovkách, té blechárny, vás odradil jít od toho na nějaký
film, který byste vidět chtěla
BK: ne, no právě ten ten měl i galérku a ten byl hodně velký, takže
tam se [taky už]
JV: [takže] nebylo by to tak, že by vám to vadilo nebo že vás to
[odpuzovalo]
BK: [ne ne ne]
JV: neměla ste s tím problém
BK: ne, tam právě spíš spíš tam se chodívaly celý ty party
JV: a vzpomněla byste si, z čeho se skládalo představení, jaký tam
všechny části byly, jestli se...
BK: no tak tam byl týdeník
JV: aha
BK: snad snad tam možná sem tam nějaká reklama byla, ale to, co se
dnes děje, tak to
JV: nevzpomínáte si třeba na nějakou reklamu
BK: na Alpal
JV: [na Alpu?]
BK: tak to byly takový jenom reklamy, žárovka nějaká
JV: třeba ještě nějaké jiné, nějaký krátký film předfilm před tím
hlavním večerním filmem (..)
BK: pamatuju si jenom na ty večerníky
JV: nějaké živé vystoupení nebo takzvaný foršpan, což byly reklamní
ukázky z filmů (..)
BK: [(nepamatuju si)]
JV: [nepamatujete si]
BK: to bych vám neřekla
JV: bývaly přestávky?
BK: (.) podle toho, jestli to byl nějaký velký film, dlouhý.
JV: mhm
BK: jak dlouhý, tak možná přestávka byla, no.
JV: a třeba že byste šla na jakoby dvojprogram, [že by byly jako
film a pak ještě jeden a mezi tím přestávka,]
BK: [to byl býval taky, to možná] možná býval, to bývaly hlavně ve
městě.
JV: [ve městě v těch velkých...]
BK: [ve městě,] ano ano
JV: a ty kina byla jiná, to ste říkala, [že už byly takové honosné
a...]
BK: [no tak ty byly už už ano ty byly honosné]
JV: nějaká živá hudba třeba nebyla reprodukována?
BK: nevim, ale to už sme to sme zase chodili na živou hudbu do
kaváren, jo, to byl zase ten
JV: ale k tomu filmu víte jestli ne- nebyl nějakej třeba piano a
nehrál někdo v doprovodu
BK: no to snad byl jedině v tom, když byl ještě ten němý
JV: mhm
BK: tak tam to tam to asi bylo
JV: [ale to si už osobně nevybavíte]
BK: [ale to už si nepamatuju,] to si pamatuju z toho, že už to měl
[nějaký filmu ukazovali]
JV: [mhm jasně, rozumím, no]
BK: to už se těžko pamatuje.
JV: bavily vás třeba ty doprovodné části, třeba ta reklama, těšila
nebo ten týdeník, těšila ste se na to, nebo vám to spíš bylo jedno,
zajímal vás jenom ten film.
BK: nevím, podle čeho, no tak když to byl už když sme tady měli ty
Němce, že, tak tak to už byly, to už byly
JV: mhm
BK: válečný, to už nebylo hezký, [to už sme...]
JV: [jasně, ty byly zabarvené] ideologicky, ale předtím ještě před
tou okupací (..) třeba těšila ste se na to, že co se stalo za týden
v republice a [nebo na nějakou zajímavou reklamu]
BK: [ne tak to to ne-e] to co dnes se se jo už vim, že se budu dívat
co bude
JV: mhm
BK: tak to sme tak asi možná že to bylo, ale nevim nevim [ne- nevz-
nepamatuju]
JV: [byla ste] i docela mladá, takže
BK: no to si ani vůbec nevzpomínám
JV: mhm eee byla ste někdy třeba na promítání filmu v domácnosti
třeba u některého z vašich kamarádů rodiče, že by měli doma
projektor.
BK: ne, měli sme to sme měli, ale jenom pohádky, jo, to
JV: no
BK: se posunovalo, pohádky.
JV: já slyším, no
BK: takový film takhle a tam byly zase [jenom posunovačky]
JV: [a to ste] viděla kde?
BK: to sme měli doma
JV: přímo doma, ale to nebyl projektor,
BK: ne ne ne.
JV: to byly jako diapozitivy.
BK: diapozitivy.
JV: a nepamatujete si...
BK: to ještě ne- nezapomínejte, že já vlastně tos- to teprve nebylo
ani rádio, to se teprve, jo, to bylo něco, to sme obdivovali, když
když Tristárky začly.
JV: takže takže třeba ani nikdo z vašich známých nebo příbuzných
tímhle nedisponoval, tou promítačkou?
BK: ne ne ne to to to nebylo tenkrát ne opravdu ne, to potom náhle
všechno přišlo, jak vývoj těch rádií, tak potom ty tele- taky
televizory, to všechno potom strašně fotoaparáta sme měli fotoaparát
takovej maličkej to bylo...
JV: to byl jaký rok, kdy ste měli ten fotoaparát, tak ze zajímavosti
BK: [to už byly] ano to už to už fotoaparáty byly, to měl takovej
JV: ale jaký rok byste si vzpomněla
BK: no to bylo tak (..) možná možná těch dvacet roků, když mně bylo,
to už ne ne ne to už sme se fotili i na svatbě ale (mých)
fotoaparáty už měli taky
JV: ee už bych se teda přesunul do toho protektorátu, my tady o něm
pořád tak jako se zmiňovali
BK: no ano no
JV: ale nikdy sme si ho nezaměřili konkrétně ee tak bych se vás
zeptal, jak na vás působily ty změny po roce třicet devět osobně,
jak ste to vnímala tu situaci společenskou nebo dobovou.
BK: no říkam, to se právě všechno stáhlo a to sme se báli
JV: hm
BK: báli sme se večer vycházet, samozřejmě byl zákaz, že, zatemnění
JV: a chodila ste do kin i v té době a jestli ano, chodila ste méně
nebo víc málo.
BK: málo, možná že vůbec
JV: to už ste právě byla ve věku, [kdy vy ste byla taková jakoby v
nejlepších letech, ale]
BK: [no no no no ano ano no no] no to právě už tady bylo plno vojáků
a to mě naši nepouštěli, tak proto se to všechno stahovalo
JV: hm
BK: jenom do té sokolovně, tam sme věděli, že se nic takovýho nemůže
[( )]
JV: [a třeba by vás nepustili] ani za nějakým chlapcem nebo z
nějakou partou ee lidí ze Sokola myslíte
BK: to ano to by mě pustili, to určitě, ale to sme samozřejmě to
bylo taky dobrodružství, když takovýho něco se podniklo
JV: no
BK: když sme šli někam, ale zase to zase to byl takový film, který
už sme ani tak nemuseli.
JV: a jinak jak ste vlastně říkala, že ste chodila s těmi kamarády
nebo s tou partou, tak to byli ti lidé z toho Sokola, abysme si to
ujasnili.
BK: no většinou
JV: většinou ano
BK: to byli
JV: a chtěl sem se zeptat, jako vědělo se o nějakých kinech tenkrát,
že sou třeba jakoby česká nebo německá, že tam spíš chodí Češi a tam
zas že chodí Němci?
BK: určitě ve městě to tak bylo.
JV: bylo to tak jo?
BK: určitě.
JV: mhm vzpomněla byste si třeba které takové kino bylo?
BK: (.) no protože tady toto byly ty čtvrtě Židenice Juliánov
JV: mhm
BK: Husovice, to všechno byly české
JV: české čtvrti
BK: české čtvrti, takže se snažili i ti majitelé kin co nejvíc se
bránit, aby aby se jim tam takovýhletonc...
JV: ale naopak si myslíte, že v tom centru, kde byli spíš Němci, že
tam do těch kin chodili spíše Němci, [že tam Češi moc nechodili]
BK: [no jistě, no] (..) jestli samozřejmě se stahovali všude, že
JV: mhm
BK: takže Češi rači se drželi stranou
JV: takže myslíte, že Češi v tý době toho protektorátu ani příliš
nejezdili do toho centra do těch hlavních kin, ale spíše když už
teda bydleli
BK: když už tam bydleli, tak možná určitě tam...
JV: ale když bydleli tady v těch Židenicích, jako vy podobně, [na tý
periférii, takže neměli chuť moc nejezdit...]
BK: [tak sme se nijak] no nijak sme tam moc nechodili, protože
nevěděli sme, co večer se může přihodit,
JV: hm [ale přesto ste se tam vypravili]
BK: [a tak] byly některý děvčata, který začly chodit s tím vojákem
(nějakym německym), tak to už sme se ji zase stranili
JV: některá třeba z vašich kamarádek ze Sokola?
BK: no právě ze Sokola ani ne, ale z toho tam kde sem se učila, tam
tam byly už děvčata z města (a všeho)
JV: a poté třeba toho co jak chodily s tim eee německym vojákem, tak
už eee ste se s nimi tolik nebavili nebo už ste se s něma
nekamarádili?
BK: no tak spolu sme pracovali, tak sme se museli s ní bavit
JV: mhm
BK: ale už naši si to nepřáli, tak sme hleděli se moc s ní nějak
JV: ale jestli...
BK: aby nás ona by byla schopna řict, poďte tam je to veselý, taky
se stalo jedné kamarádce, že že šla chodit po nějaké takové té to
jak se tomu říkalo národní (společenství) nebo co to bylo už vlastně
takový, aby se věnovali víc, aby se přátelili, no tak no tak ta měla
doma strašný peklo, když na to rodiče přišli, že že vlastně
vstoupila do takovýho spolku
JV: hm
BK: poloněmeckýho
JV: a vám třeba osobně to vadilo? protože ste říkala, že rodiče by
vám dali, kdyby se že vlastně kamarádíte s tak- s dívkou, která
chodí s německým vojákem ee a vám osobně to vadilo?
BK: no tak co mi prostě byla taková zvědavost, ale nebylo mně to
nebylo mně to milý, protože sem vlastně byla tak vychovaná
JV: mhm
BK: že (.) že to není (..)
JV: a třeba teď ještě k tomu kinu, myslíte, že v chování diváků
došlo k nějakým změnám, že se chovali jinak než-li dříve, že ta
atmosféra byla [třeba stísněnější]
BK: [no určitě určitě určitě]
JV: lidé byli zamlklejší...
BK: no určitě, protože ee to když si někdo trošičku dovolil, uvolnil
se, tak potom měl s tím potíže,
JV: jo
BK: že zase se našli že někdo se našel, kdo to na něho řekl
JV: myslíte uvolnil se jako [opil se]
BK: [no]
JV: nebo [byl hlasitější]
BK: [buď buď to se] buď to se opil a nebo někdo má prostě povahu, že
se já mužu si dělat co chci a
JV: mhm
BK: a pak na to třeba doplatil.
JV: mhm
BK: no několik takových případů, no tak sme se snažili tomu aspoň
rodiče se snažili, aby nás toho vyvarovali.
JV: vzpomenete si třeba, jestli ee vlastně měli tenkrát, když Židé
zakázáno do kin a nebo naopak byly nějaká kina, kam směli chodit?
[vymezená]
BK: [ne ne] ale myslim si, že vubec vůbec, že to měli špatný, ale
nemě- neměla sem [nikoho takovýho]
JV: [mhm kamarády]
BK: ( )
JV: a jinak co se týče tý němčiny jako jazyka, tak ten zřejmě
proniknul [i eee do myslím do těch kin, že ty filmy byly v němčině
případně titulky]
BK: [no ten sme museli povinně ve školi sme se ho museli učit no
taky no jasně no] no no titulky .
JV: i na českých filmech
BK: no
JV: byly neměcké titulky
BK: tak to sem nevnímala ne
JV: nevzpomínáte si
BK: ne já si na to nevzpomínám
JV: (..) takže myslíte, že všechny filmy nebyly otitulkované do
němčiny, které se promítaly v protektorátu
BK: nevim, to sem nikdy ani sem si to
JV: mhm
BK: neuvědomila, že bych toto si měla pamatovat
JV: a eee ty vaše návyky nebo vlastně změnil se tenkrát nějak výběr
těch filmů e potom e nebo dokázal to ten protektorát nějak ovlivnit
ty filmy, které ste si vybírala nebo vlastně ste si vybírala filmy
jako předtím, že tak k nějaké změně nedošlo
BK: to ne to určitě sme si vybírali určitě určitě to byla ale zase
vám to z této doby [vám nemůžu takhle moc řict]
JV: [hm hm]
BK: protože já sem vlastně vychovala děcka, jo, takže sem
JV: hm ale třeba ta obliba těch veseloher u vás asi neklesla [nebo
navštěvovala ste pořád...]
BK: [ne to ne to] vlastně byly takový věci
JV: hm
BK: který člověk kterýma se aspoň povzbuzoval.
JV: chodila ste i na německé filmy nebo ste je třeba bojkotovala ze
zásady?
BK: to ne to ne ne ne to byly rakouský filmy ten hanc rýman ((Heinz
Rühmann))
JV: mhm
BK: a a to byly německý filmy taky veselohry taky byly moc hezký
JV: takže vám tam nevadilo z toho hlediska, že st- že ste na
[německém filmu]
BK: [ne ne] nemohli jistě že ne my sme t- tu němčinu [museli]
JV: [hmm]
BK: ve školní ( ) také
JV: (..) a e pamatujete si, jak se diváci tenkrát chovali v tom kině
za protektorátu, třeba nějaké hlasité projevy nebo potlesk, jestli
třeba někdo nehajloval, protože my víme jakože že diváci i během
[představení hajlovali]
BK: [ne ne ne]
JV: že třeba Hitler ukázal v nějakém tom týdeníku
BK: ne to ne ale ale když někdo udělal nějaký poznámky, tak to vím,
že se rožnulo a hned se pátralo, kdo kdo tam dělal něco, jo
JV: mhm
BK: takový že že sme se [ztratili]
JV: mhm
BK: co by se mohlo stat
JV: když někdo řekl něco během promítání, [tak se to jako
registrovalo a vyšetřovalo]
BK: [no no něco jo ano ano] někdo třeba si udělal poznámku takhle,
jo jak se dycky může udělat, ale
JV: měla ste teda strach během toho [představení]?
BK: [no určitě] určitě ano (...)
JV: a eee jak se začal jak se blížil už konec války, myslíte, že to
bylo znát i v ee chování ee lidí respektive teda návštěvníků ee kin,
že už to bylo uvolněnější nebo pořád byl strach, co teď příjde, že
se ta fronta blížila do Brna.
BK: no tak to to sme se zase báli, protože to bombardování
JV: mhm
BK: a to (všechno) to se zase hlídaly zprávy, kde kde se bojuje a
toto potom byla taková hodně hodně těžká doba.
JV: takže ta frekvence už asi byla trošku jiná na chození do kina
BK: to byla řikam teda s těma dětima malejma tehdy
JV: to ste vlastně měla toho tenkrát dvou dvouroční dítě, když byl
konec války, že ste říkala, že ste měla dítě v roce štyřicet tři se
vám narodilo
BK: štyřicet tři po štyrech letech potom
JV: mhm
BK: postupně v jednapadesátým pak zase to byla taková byla to těžká
doba, já sem to prožívala spíš, protože tatínek to byl postiženém,
protože byl bombardovanej ten policejní ředitelství a taky někdy
třeba vyslechl nějaký v telefonní ústředna
JV: mhm
BK: a vyslechl nějaké zprávy, že někoho budou zatýkat, tak se snažil
jim s maminkou tajně oni to varovali, když to byl [někdo známej]
JV: [mhm]
BK: to byla opravdu těžká doba
JV: á...
BK: nebo třeba nám sebrali ve válce Němci, že potřebujou vojáci
lyže, voni nám vzali nám lyže, museli sme museli sme dobrovolně
darovat, potom zase nám kola kola, jo, to byly takový věci, který
sme divný divně snášeli, no takže to se myslim do kin ani nechodilo
moc.
JV: teď mluvíte už o konci války
BK: no tak otce mně to, no.
JV: hm a ta atmosféra po skončení války byla zřejmě velmi radostná
BK: určitě to byla to bylo velké velká
JV: myslíte, že to bylo patrné v těch kinech, že diváci byli hluční
BK: to už to už ano, to už ano, ale říkám, to už možná byly ty to už
všude byly ty televizory doma a to už sme asi se snažili nechodit
[spíš do těch divadel]
JV: [myslíte, že už] v roce štyřicet pět] byly všude televize?
BK: štyřicet pět ne
JV: já sem právě myslel jakoby těsně vlastně po tom osvobození a ten
květen [právě štyřicet pět]
BK: [no]
JV: jestli si vzpomínáte na nějakou návštěvu kina z té doby a jestli
to ve vás zanechalo ee ta atmosféra nějaký nějakou vzpomínku z filmu
BK: to sme to sme spíš chodívali zase do těch divadel, protože zase
blízko nás v tom Dělnickým domě tady buď to se opravovala a my sme
chodívali na na operety a to sme spíš [chodívali do divadla]
JV: [ano ano] aha to je zajímavé
BK: tam tam sme chytali spíš ty narážky, jo, jak ti herci dovedli
šikovně dycky něco takovýho, to sme měli rádi
JV: (dobře) a teď mluvíte o době ee [ještě jako za války]
BK: [jako ještě za války,] ano ano
JV: (..) já bych vám ještě dal seznam filmů, který mám tady ee tam
je několik filmů uvedených, které máme tak vytipované a ee poprosil
bych vás, abyste se na ně podívala a jestli si třeba na nějaký z
nich konkrétně vzpomenete, že ste ho viděla, jo, takže vlastně ee
tady vlastně je ten seznam á vlastně tady to je po několika letech
BK: no no no tak to je všecko ten Burian ((Vlasta Burian)), že tak
JV: kdyžtak vám můžu [dát]
BK: [no]
JV: tady eee propisku, jestli si vzpomenete, že ste ten konkrétní
film viděla tenkrát v té době v kině
JV: (...) teda to sou filmy promítané do roku štyřicet pět
BK: mhm
JV: to už je konec války
BK: (...) no tak já nevim, co byste tak chtěl, abych tam dělala vy
máte jinou [značku, že]?
JV: [ne ne ne] jestli si udělejte si i čárku můžete udělat u toho
filmu, nebo co
BK: jo?
JV: chcete kolečko, hlavně jestli si vzpomínáte, že ste ten film
viděla v kině
BK: no tak to tam musim udělat takou čárku, no
JV: no teda jakoby ( ) [neurčeně později třeba v
šedesátých letech, jo, ale ještě v té době toho]
BK: [jo, jenomže, no to je právě to to já vám už nemůžu právě]
JV: tak klidně můžete postoupit aj i k těm, které už vlastně to tady
vám mohlo být deset let, jo
BK: no
JV: todle jsou filmy z roku třicet čtyři
BK: no
JV: a tady vlastně sou do roku až do, pardón, tady vlastně sou celá
ta třicátá léta a tady sou štyřicátá, jo, třeba ta Sobota je z roku
štyřicet pět myslim, takže to už vám asi bylo jednadvacet let, tak
jestli si na nějaký z těch filmů vzpomenete, můžete je tam ho-
BK: dobře
JV: zakroužkovat
BK: nebo kroužek (...) no ale tak já právě n- U pokladny stál určitě
taky, ale
JV: mhm
BK: ale Ducháček to zařídí, Sněhurku ((Sněhurka a sedm trpaslíků))
no tak to vám říkám, mockrát tam na tyhle taky chodili, Moderní
doba, to je Burian ((Vlasta Burian)), že to je? Mata Hari, no to je
jasný, to to s- každý chtěl vidět
JV: ((smích)) a vzpomněla byste si teď třeba, který ten film patřil
k vašim oblíbeným tady z těchto zakroužkovaných, jestli ste nějaký
viděla víckrát?
BK: (...) nevim, já zase víc bych...
JV: nebo mužete třeba ee tak k nějakému z těchto filmů něco říct,
nějaký zážitek silný, jestli ste měla nebo eee co se vám na něm
líbilo, proč se vám to na něm líbilo, cokoliv vás napadne, nějaká
silná vzpomínka z té doby.
BK: no tak třeba ten Oldřich Nový, tak to byly filmy taky s ním
oblíbené.
JV: mysli- myslíte Roztomilého člověka ((Roztomilý člověk))?
BK: no, já si myslim, že je to Oldřich Nový
JV: měla ste ho ráda jako herce?
BK: no Muži nestárnou, to byl ( ) (...) nevim nevim
JV: takže vás ne ne nenapadá nebo nějak nevzpomínáte si na nějaký
[silný zážitek]
BK: [no já bych já bych řekla] všechny ty Burianovy ((Vlasta
Burian))
JV: mhm
BK: jenže vám to nemůžu řict, [protože že si nevzpomínám, jestli sem
je viděla tenkrát]
JV: [jestli ste je viděla tenkrát]
BK: to už vám právě nemůžu řict.
JV: dobře paní K., já vám každopádně přesto děkuju velmi,
chtěl bych se vás zeptat, jestli vás napadá ještě něco, co byste
chtěla doplnit tady k těm věcem, o kterých sme spolu hovořili, co
sme třeba vynechali nebo co by...
BK: <nevim, co sme vynechali>
JV: k tomu našemu tématu
BK: no to se ta doba byla úplně jiná jak je teď, to se musí za prvé
za prvý sme byli mladí a i když to byly hrůzy, co sme prožívali, tak
zase sme dovedli všichni to tak se jo všichni sme si dovedli pomoct
jeden druhýmu, bylo to jiná doba, úplně jiný.
JV: takže myslíte, že byla i ta pospolitost mezi lidmi [mnohem
větší]
BK: [určitě, určitě]
JV: než je dnes.
BK: žádný politický strany, nic neexistovalo, opravdu bylo
všechno...
JV: (..) v té politice, to sem přeslechl že neexistovalo nebo ste
[strany]
BK: [neexistovaly tady to, co se teď děje]
JV: to dohadování myslíte
BK: no ne všechno, třeba ee vim pamatuju si, že ee nikdy nikdo
neřekl, ty seš straník takovej nebo takovej s tebou se budu hádat
nebo prát, neexistovalo to.
JV: myslite teď ty třicátá léta.
BK: ano ano
JV: (...) dobře, tak já vám děkuju, tímhle teda ukončuju rozhovor a
sem rád, že ste nám pomohla]
BK: [moc sem] vám myslim nepomohla, ale mně je to líto, že sem vám
nemohla víc [pomoct, protože nejs- ne nera-]
JV: [ale ne tak myslim, že ste nám pomohla dost]
BK: to nedovedu tak
konec rozhovoru
1
0.0
3:1848
Rozhovor vedla: Lenka Gorecká
Rozhovor přepsal: Matěj Nytra
Datum a místo: 3.2.2010, FAV
Rok narození: 1922, bez sourozenců
Bydliště do roku 1945: Pekařská ((Staré Brno))
Povolání rodičů: Matka měla výrobu a prodej pásků k hodinkám. Otec
měl obchod v domu pánů z Kunštátu, zemřel asi 1939.
Povolání narátora: Gymnázium na Lerchové, obchodní škola, poté
zaměstnána jako úřednice. Roku 1943 se vdala, narodil se syn a
narátorka zůstala v domácnosti. V letech 1957 až 1963 byla
zaměstnaná jako programová pracovnice v Parku kultury a oddechu, kde
se podílela na pořádání estrád a vystoupení.
LG: tak já bych se vás ee, na začátek zeptala na vaše celé jméno a
přijmení a na rok narození.
LV: ee L.V. (.) narozená, stačí rok?
LG: stačí [rok]
LV: [devatenáct set] dvaadvacet.
LG: mhm. a vzpomínáte si na svoji první návštěvu kina?
LV: vzpomínám. (..) vzpomínám si, že mně bylo tak ňák devět deset
let <a byla sem> s maminkou v kině (.) bylo to mám dojem že se to
menovalo kino Republika, bylo to na České ulici
LG: [mhm]
LV: [tam] jak později bylo (aso), to bylo e v těch letech ňák
třiatřicet udělaný a dokonce si vzpomínám, i na ten film, kterej mě
teda tak dojal, a bylo to nějak eh (.) eh hm počkejte, ji- ne,
Jindra e, křestní jméno, hraběnka Ostrovinová, to vim úplně přesně
(.)
LG: jo Jindra, hraběnka Ostrovínová, mhm
LV: to si teda velmi dobře pamatuju, no a já sem, a dokonce si
pamatuju i tu první scénu, když tam jel ten <poštovní panáček> a
troubil, to je zajímavý, že pak jsem viděla strašně moc ee věcí
v kině ale, toto teda mně utkvělo v paměti, a dokonce, dneska už
teda jména zapomínám, ale vím, že tam hrál a že se menoval ten herec
Karel Lamač.
LG: mhm
LV: tak to teda v- je moje teda vzpomínka, na to první kino, ale to
kino potom bylo teda zrušený, no a málokdo o tom teda ví, že tam to
kino bylo. byla to taková nudle úzká, já vím (.) no, takže to je můj
první zážitek. no a další zážitek, mám další zážitek, a já sem
bydlela jako dítě ee na Pekařské ulici
LG: [mhm]
LV: [a] nahoře jak se říkalo na Štanóv je u Městskýho dvoru, tam
bývalo kino excelziór ((Excelsior)). no a tam jsem byla, na ee
filmu, který si <taky pamatuju>, dokonce si pamatuju i na paní,
která s nama šla, nějaká paní Svobodová, bydlela u nás v domě, a
bylo to o Tarzanovi ((Tarzan)). byl to němej (.) film, anebo měl
titulky, a byl teda jako německej, protože v tom excelzióru
((Excelsior)), tam se hodně dávaly německý a rakouský filmy teda. a
tam sem teda jako často chodívala, protože to bylo kousek, a druhá
věc je, že to bylo laciné, protože vím, že, do první a druhé řady se
nechodilo, to bylo strašně blízko,
LG: [mhm]
LV: [ale] ee mám dojem že, to stálo dvě koruny a za tři koruny byla
taková ta šestá sedmá řada, tak to sou moje teda jako vzpomínky, (.)
a ( ) mám teda vzpomínky tím že, bydlela sem teda v tom domě, kde
bylo ee dvaadvacet nájemníků, ten dům teda jako pořád stojí a ee
byly tam ee byl to to dům, kde bylo dvaadvacet nájemníků a z toho
polovička byla vdov, takže to bylo (takový) zajímavý. a a ty byly
návštěvnice teda kina hlavně toho excelzióru ((Excelsior)).
[protože]
LG: [mhm]
LV: ta Moderna a to to se pak stavělo a to už tam bylo jako drahý,
no a byla to teda, když sem když to vezmu za první republiky ee
jako, laciná zábava, (.) vcelku i poučení teda, jo, i když teda ty
filmy, si pamatuju ty na na ty rakouský filmy, tak ty jména když
bysme jako mluvili, tak si vyvzpomínám teda na ee na ty ména,
vzpomínám si hans albrs ((Hans Albers)) ee mózr ((Hans Moser)) hans
fríman ((možná Hans Friedmann - neidentifikováno)) ee ehm ehm magda
eh ehm magda šnajdr ((Magda Schneider)) pak ňáká (vesena)
((neidentifikováno)) to byly Francouzky, Greta Garbo, tak tady na
tyto si jako ee vzpomínám. no a potom teda se šlo z kina a vlastně
diski- diskutovalo se o tom. ehm ee byla to určitá osvěta. stačí vám
to takhle?
LG: mhm. a když ste byla dítě, tak do těch deseti let, jak často se
ste chodila do toho kina,
LV: (e do)
LG: do ukončení té obecné školy.
LV: no to ne, to sem byla po první a to vám říkám,
LG: [(ale)]
LV: [to sem] byla ňák ee v třetí ve čtvrté [třídě]
LG: [mhm]
LV: pak sme teda chodili do toho excelzióru ((Excelsior))
LG: a to až později,
LV: no tak to mně bylo těch hm jedenáct, dvanáct,
LG: mhm [(jo)]
LV: [let] jo, si vzpomínám ee když se hrála Sextánka pro- to bylo
někdy ve čtyřiatřicátým roce, tak jsem ji tam viděla, ale umluvila
jsem maminku, a byla jsem den předtím, protože se dávala německá
verze,
LG: německá?
LV: tam byla je- byla německá verze Sextánky ((Sextánka)),
LG: no to vim ale
LV: (.) no, takže tu sem viděla, že, protože sem si myslela, že na
tu českou už nepřidu, ale přemluvila sem maminku ((smích)) <že mi
dala ty ( ) dvě nebo tři koruny> a že sem šla tam teda potom i i
jako druhej den. ale ee vite eště po kinu excelziór ((Excelsior))
mně asi ee mám ho proto v paměti, že můj tatínek měl obchod,
v Dominikánské ulici v domu pánů z Kunštátu, takže já ee uličku a
dům (v) Dominikánskou ulic- a to protože sem od dětství ma- moje
maminka pocházela e z malířské rodiny a
LG: mhm
LV: a jako mhm k umění tak měla jako blízko tady k těm ee starejm
věcem, a já sem chodila za tatínkem do obchodu a chodila sem kolem
toho excelzióru ((Excelsior)) kde tam byly ty plakáty, kde [sem se]
teda jako dívala <na ty plakáty, takže sem to měla> pořad nějak
v očích tady toto. no. a pozdější právě že o tom sem mluvila, e sem
chodila teda s mužem, kterej byl vysokoškolák právník, no a když
byla zavřená vysoká škola a potřebovala si nějak oni mě zaměstnání
tak ee se dostal jako uvaděč do kina Stadion (.) takže hm sem tam
chodila teda na každej film a co tam teda bylo, jo? takže tam byl
(skoro do) třiačtyřicátýho roku, pak byl nasazenej u (kleknera).
takže to ovzduší toho kina toho Stadionu ((Stadion)) taky teda jako
znám, že tam byly teda, to se myslím ví málo nějak schovaní eště
ňákej medik tam byl schovanej, ten ee potom byl ee v čikegu
((Chicago)) ale ee tito lidi už myslim jako nežijí. no byli tam jako
uvaděči. a to už bylo takový lepší kino. kdežto excelzior
((Excelsior)), tam byly <jenom takový vobyčejný> židle a a
LG: mhm
LV: a jako s tím, no. (.)
LG: a když ste byla to dítě, tak jaký byl názor rodičů na na kina,
na na ty filmy.
LV: (...) a v- víte že se o tom když tak jak mluví- hm ne. že se o
tom doma ani nějak nemluvilo. prostě se tam šlo,
LG: mhm
LV: jo, ale (.) ve škole, že to mi bylo tak potom dvanáct třináct
let,
LG: mhm
LV: tak to sme teda jako probírali, že, znali prostě Ferbasovou
((Věra Ferbasová)), Nedošínskou ((Antonie Nedošinská)) jo? ee
Pištěka ((Theodor Pištěk)) jo, tady ee tady ty her- Franta Paula
((František Paul)) (jo) tak ty herci sou teda zapomínaní, no Nezvala
((Gustav Nezval)) teda, ee byl- víte jakej mám ještě zážitek? ještě
mám jeden <zážitek> ee e už si tolik nepamatuju, kdysi jsem si velmi
pamatovala. ale, za války tak ve čtyři ve dvaačtyřicátým roce, a
myslím, že to dokonce vopakovali tady vonehdy starej film, se hrá-
ale přesně nevím ten název, a hrál se film, hrál tam Plachta
((Jindřich Plachta)) a Marvan ((Jaroslav Marvan)) a dva malí kluci.
dva malí kluci a a bylo to, eh ee prostě už teda nevím, no a na
Stadioně ((Stadion)) potom dělali takovou jako estrádu, to tenkrát
ty estrády ještě nebyly teda v módě, a byli tam ti dva malí
chlapečci a zpívali tam, dokonce vím Nám je to jedno my peníze
nemáme
LG: ((smích))
LV: to si (teda) jako pamatuju, a přijela tam stela májová ((Stella
Májová)). jako mladá herečka, holka, která v tem filmu nehrála, a já
nevím jaktože tam byla, <tak sem si teď vzpomněla na ni,> protože
zemřela [je to tak jo?]
LG: [nedávno, mhm]
LV: tak sem si říkala vidíš holka jako mladá tam byla takově pěkná
taková trošičku jako při těle si ji pamatuju, mám teda jako zážitek
jako z kina, kino bylo teda tenkrát jako plný, protože to byla
válka, že, to nebylo teda jako zájem, no. ale ee film ve škole teda
s holkama se teda prodiskutovával.
LG: ((smích))
LV: maminka (no tam) šla do kina, ale (to je) zajímavý, (no zas) to
mně tak jako připomnělo, že (.) to tak až po tom pětačtyřicátým
roce. to když se šlo do tohodle, tak se potom víc vo tom mluvilo,
(ale do ) ne no.
LG: a teď tu mám teda sadu otázek, která se týká toho věku po
ukončení obecné školy,
LV: no no no no tak to je u mě ee to to počkejte, v deset- deseti
letech, ne? ee [se ukončil]
LG: [no]
LV: nebo vy myslíte tak v těch patnácti letech?
LG: hm no po asi asi po tom des- desátém roce.
LV: po tom desátým roce. no tak to sem vám říkala, no tak to už e
LG: [to ste (to ste začala)]
LV: [teda (to už byly) ty Sextánky ((snímek Sextánka)) ta Ferbasová
((Věra Ferbasová))]
LG: [chodila ste častěji do toho kina]
LV: [ee] ale eště vám ř- jo. ee to byla, a takovej třeba ten zážitek
(.) třeba můj zážitek že ee některá herečka vám seděla, některá ne
je zajímavý že mně třeba ta lída bárová ((Lída Baarová)) ale ani
v té škole když si teď tak jako vzpomenu na ty diskuse s e těma
holkama
LG: mhm
LV: že ta lída bárová ((Lída Baarová)) teda absolutně nijak
neseděla, nám jako (.) holkám. chápete. nám se teda, jako líbila ta
Ferbasová ((Věra Ferbasová)), Hana Vítová, jo, když to jako beru tak
ee
LG: [jo]
LV: [tady] tydle jako herečky. ale ta ne. no do- ona taky potom
v tom šestatřicátým roce ne e (.) e víte e člověku se d- vynořují
vzpomínky,
LG: ale to je dobře.
LV: protože, já si z- pamatuju, že přišla, ee to jméno sem
zapomněla, Jindra Buryšková, a říkala, holky, lída bárová ((Lída
Baarová)) chodí s frélichem ((Gustav Fröhlich)) a ten dal facku ee
(..) mě řekněte tomu malýmu Němcovi (.) co říkali že byla ee že byl
jejím milencem, gebls ((Joseph Goebbels))
LG: gebls ((Joseph Goebbels)), mhm
LV: (.) vzpomínám, úpl- a <víte že tu Jindru Buryškovou vidím úplně
před sebou>
LG: ((smích))
LV: <jo, i v té školi že tam přišla, a ta nám to teda jako donesla
teda.> vidíte (to mně ste) vynořila vzpomínku na Jindru Buryškovou.
no.
LG: a ee teda po tom ee po té obecné škole ste chodila do toho kina
častějc a
LV: ano. ( protože) sem jako dospívala.
LG: mhm
LV: už sem měla, jako jinej názor že, už sme i ee s holkama jako
<koukali po klukách, že jo> (no tak) začínaly prostě jak se říká
zapalovat lýtka, ne
LG: ((smích)) <ano>
LV: <jo jo> no a. ale pak bylo, počkejte, ale já sem byla poprvní
s klukem (.) s klukem, víte kde v kině na Výstavišti, no jo, takovej
blonďák a s Miladou š- Šmídovou, ježišmarja ta už je kolik let no
čtyřicet let mrtvá. no jo, vidíte, to ty já sem byla, ano poprvní a
tam dávali ňákej ruskej film nebo něco, to ee (..) no jo tam něco
takovýho tenkrát bylo. no, a tam bylo eště (..) dokonce v tom kině,
a to teda mám vz- ee vzpomínek sem tam byla den předtím dokonce
s maminkou, tak druhej den zemřel otec. a to vám řeknu, to bylo
v osumatřicátým roce. a dokonce vám řeknu, že otec zemřel čtvrtýho,
tak to bylo třetího (.) třetího července.
LG: (...) mhm
LV: vidíte a to sou věci, který mně teda vyplouvají teď že s vama
teda jako (.) jako říkám, no. (..) no smutný věci nechme.
LG: a hm hm změnila se ňák ee ta četnost t- té návštěvy toho kina
potom co ste ee nastoupila třeba do zaměstnání nebo se vdala?
LV: (.) no tak když se- ee tak bych řekla. v tom ee dvaačtyři- já
sem se vdávala v třiačtyřicátým [roce]
LG: [mhm]
LV: ee ee tak mně bylo t- třiačtyřicátým ve dva- dvacet let,
v jednadvaceti jsem se s tím mužem sem chodila rok a půl, teď on byl
zaměstnanej v tom kině
LG: mhm
LV: (že) tak to bylo teda pravidelně že dvakrát tejdně jsem v kině
tam byla
LG: jo
LV: protože oni tam dvakrát nebo jednou když byl teda jako zájem,
tak tam byl tejden, takže teda to sem teda, to byla taky jediná
prostě zábava, protože divadla nehrály teda
LG: [mhm jo]
LV: [(takže )] tancovačky jako nebyly, jo? tak to bylo teda,
jediný, ee těch českých filmů tam teda jako moc nebylo, tam sem
zažila ee To byl českej muzikant ((To byl český muzikant)) když
aplaudovalo kino a ee objevila se tam cedule, že okamžitě přestat
nebo že se musí vyklidit teda sál, protože...
LG: to sem eště neslyšela nikdy,
LV: no no no ano ano, protože on dával český teda písničky
LG: mhm
LV: no no, a i dokonce vím, že sem tam byla se sestřenkou, a ano. a
s takovým ee vůbec nevím (jestli se tak) menuje ale s e s ml- e
mládenec, von byl starší než já, byl to Židáček, takže to muselo být
než byly odsuny Němců teda, ee takovej dvaačtyřicátej rok, tak
nějak, a mám dojem, že když sem to viděla, ale (já to teď jak) ve
kterým kině? bylo to v tom excelzióru ((Excelsior)) anebo ne, (no)
to mám dojem, že v tom, a to vím teda že tam byla tabule teda a že
tam bylo teda aby okamžitě lidi přestali aplaudovat, no, tak to si
teda vzpomínám no. [no]
LG: [a] a jaké kina kromě toho excelsioru ((Excelsior)) ste
navštěvovala?
LV: no chodili sme do Moderny ((Moderna)),
LG: mhm
LV: ee (..) jo, (.) hergot člověk si nemá vzpomínat, já sem měla
velikou lásku ( ) bylo osumnáct let, on byl lékař, pak sem si vzala
právníka teda ee co jinýho
LG: ((smích))
LV: <ano> chodili sme a do Moderny ((Moderna)), a tam dávali eště to
bylo ve čtyřicátým roce, no vosumnáct let mně bylo, tam dávali
americký filmy, tam dávali takovej malej klouček, miky ron ((Mickey
Rooney)) se myslím menoval ee bl- blbě sem viděla, tenkrát sem
zjistila, že ee vod té doby nosím brejle teda, a (.) nojo ano. (.)
do Moderny ((Moderna)), e Alfa byla (.) Kapitol, málo Kapitol tam
dávali až koncem války a tam dávali mariku rek ((Marika Rökk))
LG: mhm
LV: to to (.) ano, mariku rek ((Marika Rökk)) a to to už byl takový
nóblový tak, jo? to by bylo nóblový ale, šel novej film a musel se
vidět.
LG: mhm
LV: to se musel teda jako vidět. no a potom teda už jako po
pětačtyřicátým roce sme se nastěhovali na tudle na Výstavní ee ulici
do ku- <e do kubistickýho domu>
LG: ((smích))
LV: <tam každá stěna je jiná> ee to tam je, a tam bylo kino Radosť.
Radosť ((Radost)) mám dojem. jo. a vedle byly lázně, no já mám dva
syny, no a, protože už sem pracovala a v sobotu se e uklízelo,
LG: ( )
LV: tak náš ee hlavně Petr ani tak ne, ten byl st- teda starší, ale
ten mladší Vojtíšek, ten dostal a mám taky dojem dvě koruny, nad
náma bydlela holka Blanka a chodili každou sobotu tam do kina, jo?
LG: mhm
LV: a protože to bylo blízko, tak sme (teda) chodili tam taky, do
blechárny, [že, říkalo se, jo?]
LG: [blechárna mhm]
LV: blechárna, no tak tam teda, to kino taky. no jinač se chodilo
teda jako do města, no tak to už ee vod pětačtyřicátýho roku, další
potom ty budo- budovatelský filmy, na který se teda nějak nechodilo
teda že. na ty ee to teda šlo. no a už se začalo chodit do divadla,
sme měli jako předplatný v divadle tak se chodilo teda jako do
divadla, takže todle, jestli chcete ještě něco?
LG: no vy ste zmínila tu práci, kde ste v té době pracovala?
LV: (.) já sem ee v- ee teda takhle, já sem ee maminka měla takovej
jako výrobu a a ee prodej, taky to to se nedělalo to sme byli jediní
v republice, výrobu pásků k hodinkám a ee
LG: mhm
LV: ovdověla, takže já sem de fakto ((de facto)), byla doma (.) a e
byla sem jedna teda z z mála, která sem vlastně do školy nechodila a
dělala sem zkoušky a a študovala sem takhle, takže sem jako udělala
potom jako obchodní školu a to to sem si udělala zkouškově teda,
LG: mhm
LV: no pak sem byla teda jako zaměstnaná jako ee úřednice no a vdala
sem se mi bylo dvacet let vám říkám roků, v jednadvaceti jsem měla
prvního syna a byla sem teda jako doma,
LG: jo,
LV: no a potom sem (.) no a jenom to to k tomu teda, ee jako (nejde
to) no a potom sem ee v těch letech sedmapadesát ee skoro
třiašedesát byla ee zaměstnaná jako ee programová pracovnice v Parku
kultury a oddechu a tak s- s některýma těma kumštýřema jsem jim
dělala teda vystoupení a <estrády jo>
LG: mhm
LV: no takže (.) mám tady třeba dopisy ee od s k od e e nojmana
((Stanislav Kostka Neumann)) [a tady todle, jo]
LG: [neumana ((Stanislav Kostka Neumann)) mhm]
LV: (jenom tak) takže tady (.) sem potom poznala i trošku tady ten
svět tady tědle lidí, no.
LG: (.) hm měla jste své oblíbené kino?
LV: (..) ale věříte že ani ne
LG: ani ne?
LV: ne, ani ne.
LG: (.) a bylo ee v Brně ňáké kino, do kterého jste nerada chodila?
LV: (...) hm no tak ee vím, že sme byli nevím jak se to kino teda
menovalo, (ale) na na Cejlu ((Radio, později Radost)) no ee dávali
tam něco kde nedávali jinde a že se mi to tam teda vím že sem tam už
nechtěla jít
LG: mhm
LV: prostě ee to prostředí a to mi teda nějak jako nesedělo teda. to
mi teda jako nějak nesedělo.
LG: (..) a vybírala ste si ta kino podle toho, jestli ste třeba šla
sama nebo s rodiči nebo se sourozenci nebo když ste šla s přítelem?
jako že byl rozdíl, když ste šla s přítelem, tak ste šla do jiného
kina než když ste šla třeba s přáteli?
LV: hm ani teda ne. no. hm vlastně já sem chodila s manželem
LG: mhm
LV: jo? a on potom když byl nasazenej a já sem tady byla tak asi rok
sama, tak sem chodila akorát do toho [excelzióru ((Excelsior))]
LG: [jo]
LV: protože to bylo blízko, maminka mně, na- ee jak bydlela na
Pekařské, pohlídala mně teda kloučka, takže sem jako šla tam. takže
(..) ee tak bych to řekla, prostě na (té) periférii jak byly kina,
tak (mi) ňák neseděly. protože já de fakto ((de facto)) sem víceméně
vyrostla ve středu, protože ta Pekařská, že, to je tak po naproti
nemocnice
LG: mhm
LV: to tam jako bylo, takže to tam teda jako bylo blízko teda, ale
tak nějak jako dojíždět a to, ne. tak (to) (..) jako v Husovicích a
to tak ty kina tak to neznám vůbec, tam sem teda jako ani nebyla. no
LG: a než ste se teda vdala, s kým ste chodila nejčastěji do kina?
než ste poznala [svého manžela]
LV: [ee tak jako] ee manžela s sama nebo s maminkou.
LG: mhm
LV: no sama nebo s maminkou.
LG: a když ste byly třeba ještě hm ty děti
LV: ne
LG: po té obecné škole [(já nevím)]
LV: [no]
LG: když vám bylo patnáct, šestnáct
LV: no
LG: tak ee jedly ste třeba ňáké jídlo nebo pily ste v tom kině?
LV: prosím?
LG: jestli ste pily v tom kině [nebo jedly]
LV: [ne]
LG: ne?
LV: ne ne. ne ne ne to nebylo vůbec jako zvykem.
LG: [jo]
LV: [to teda] nebylo zvykem. myslím, že tam bylo bifé
LG: jo
LV: ale ee nevím. ale na pití ani ne, spíš na bonbóny, ale
LG: na bonbóny
LV: ne. ne ni- to todle ne, to už bylo drahý, tam se to se šetřily
(ty) jako peníze
LG: mhm
LV: to nebylo tak jednoduchý tehdá.
LG: a během té projekce bavili se třeba spolu ti diváci nebo vy ste
se bavila s ňákými diváky?
LV: ne. to nebylo zvykem, že by se nějak bavilo, ee byli naštva-
byli sme naštvaní, když najednou byla jako přestávka, protože ee
tenkrát že to se úplně ee na tom Stadioně ((Stadion)) sem ee když
tam byl manžel, tak byla v promítačce tak vím jak to nasazovali, že
to bylo úplně teda nějak, takže se to najednou rožlo, ten film se
přetrhl
LG: mhm
LV: a lidi byli teda jako namíchlí teda a že se to přetrhlo a ee
víceméně koukali po sobě a ee <nadávali že blbě jako vysílají> ale
tak teda jako ne, no
LG: a pamatujete si, že by po nějakém filmu byl ňáký hlasitý tleskot
nebo ee
LV: jedině tleskot si pamatuju To byl českej muzikant ((To byl český
muzikant)) [<jináč si nepamatuju>]
LG: [((smích))]
LV: že (by si) ale to si teda velmi pamatuju teda, velmi dobře tady
toto. no, ale jináč že že by tleskali lidi, ne. zvedli se a spěchali
k šatnám, protože se dávalo do šaten že ee když chtěl být člověk
rychle, tak to měl na klíně, ale (..) ňák ne. no?
LG: a potkávala ste v kině své známé?
LV: (...) (no to je) no když sme to (tam to už) sme byli dospělí,
tak ee buď sme šli sami nebo se známejma, ale takto že by prostě sme
se tam nějak potkávali s lidima (.) nějak ee (šli) sme asi někdy
jindy, nebo v jinou dobu teda,
LG: mhm
LV: víte? protože hrálo se, e v tom excelzióru ((Excelsior)) hrávali
ve čtyři v šest a v osum. a ee p- potom se hrávalo že kolem té osmé
v šest a osum a pak myslím za války dokonce jenom jednou že se
hrálo, takže no (.) no takhle.
LG: a když už ste tam ňáké známé potkala třeba někdy v tom [kině,
tak mluvili ste (pak) o tom filmu? jasně, mhm]
LV: [no tak (vím), <jo a viděli ste ano, a viděli ste] film ten a
ten>
LG: ((smích))
LV: <jo a nepudete a bude se dávat to a to> takže když se bavilo
teda tak se bavilo teda ee vo filmu a ee ne
LG: (.) hm byla ste někdy jako dítě na ňákém nepřístupném filmu?
LV: (..) ale já myslím že jo? že sem byla v tom excelzióru
((Excelsior)) když sem tam šla s paní Svobodovou a to (když) mě
vzaly mezi sebou,
LG: ((smích))
LV: no asi byly jako ee no to zřejmě byly ňáký takový ty filmy
mládeži nepřístupno, no a já sem byla v prostředku <a babky šly dvě
nebo tři sousedky> a šly kolem mě
LG: a to byly vrstevnice v- vaší mamin- maminky?
LV: no to ee možná byly vo něco jako starší,
LG: [jo, mhm]
LV: [ale] ee byli to lidi teda z domu teda, vám jako říkám, ta pa-
tu paní Svobodovou, no toto (ty) byly milovnice, <ty ee každej film
a všude>
LG: ((smích))
LV: a te- ona měla dceru, ta byla starší než já, potom měla taky ee
kloučka tak jak já a voni vám toho malýho kluka, von byl rok a voni
ho brali teda jako do kina, protože to chtěla ee vidět vobě dvě, no
tak. no
LG: a tak teda nebyl problém se s něma do toho kina dostat na ten
nepřístupný film
LV: (.) (to) já vím, že ee nebyl teda problém teda, oni byli rádi
asi že prodali vstupenku,
LG: ((smích))
LV: tak zřejmě, nebyl, no.
LG: byla ste někdy v kině bez zaplacení?
LV: ne.
LG: ne?
LV: ne.
LG: a hm věděla ste třeba o ňákých ee dětech nebo prostě o nějakých
svých kamarádech kteří do kina bez zaplacení chodili?
LV: m-m
LG: ne? (.) ee chodila ste do kostela?
LV: (..) chodila sem do kostela? tak ee jako myslíte jak sem chodila
do kostela, pravi- ee jednou jedinkrát sem chodila pravidelně, to mi
bylo třináct let na Májovou, to sme tam chodily kvůli klukám,
LG: ((smích))
LV: ee tak a e e kostel (..) e e já sem žákyně ee prvního ročníku
gymnázia na Lerchové ulici
LG: mhm
LV: které bylo z- založený teda ee (.) sem začla v deseti letech,
tak to mně bylo těch deset let, jo? tak to to to jako bylo. a to
bylo Cyrilometodějský gymnázium to na té Lerchové jim vrátilo já sem
teda ee v prvním ročníku, kde nás teda bylo z Brna pět a jináč tam
bylo asi patnáct holek jako ze Slovácka a já sem loni šla hledat
děvčata z kterejch se staly jeptišky, jo?
LG: mhm
LV: a tak sem jela na velet- na Velehrad a z té třídy sem našla
jedinou která žije, a já jenom, takže sem měla taky trošku
pestřejší, promiňte, jo?
((zvonění telefonu))
LG: jo.
((narátorka odchází a rychle vyřizuje telefonát, asi po dvaceti
vteřinách se vrací))
LV: no a teď mně (připomeňte no vidíte)
LG: jo vy ste mluvila o těch e o těch kamarádkách z té z té školy [z
toho gymnázia]
LV: [ne] z tym z toho kostela a ee
LG: [jo]
LV: [a já] sem zabočila tam do toho ne- ne to beru zpátky, e takže
ee
LG: takže do kostela [(se vracet zpátky nebudem)]
LV: [ne do kostela] ne
LG: a
LV: ne ne ne
LG: a ke které církve ste se teda hlásila?
LV: (.) do které církve?
LG: mhm
LV: e do katolické.
LG: do katolické.
LV: no a můj tatínek (.) měl obchod v dom pánů z Kunštátu (tam jak)
je Dominikánskej kostel
LG: mhm
LV: že? úplně teda je naproti, jo? tam se něco dělo ale e ňák tak
jako na mši a na to ne můj otec (.) nebyl tady že by mě vychovával
v to- tom e
LG: jasně mhm
LV: no jo.
LG: (..) hm jak ste si vybírala ten film, na který ste šla do kina
LV: (.) nijak, se hrál tam film m- měl název ee takovej vo lásce
nebo něco, no tak, se tam teda normálně, ale kd- mož- hrála tam ňáká
třeba e e ta herečka, jo, hraje jo tadle, Hana Vítová, nebo e e to
až potom šla Adina Mandlová a jako
LG: mhm
LV: jo? a ji- e (a ti tydle) tak de se na ni, že ee ne na ten film,
ale na tu ha- herečku teda, že? jo ee (..) vidíte na koho jsem si
ještě vzpomněla [jako děc-]
LG: [řekněte]
LV: na Rolf Wanky ((Rolf Wanka)) milovníka Rolf Wanka, který hrál
v té Sextánce ((Sextánka)) a m- a já sem a teď nevím jestli byla
sobota nebo jako neděla, já sem se vodctla u kina Moderny
((Moderna)), který jo?
LG: mhm
LV: a (no byl pět) nebo šest lidí, ale já nevím proč sem se tam šla,
tak to už vám ee nevím a najednou vyšla paní (.) vím že byla Židovka
protože tenkrát se moc vo Židech mluvilo, a s ní krásnej chlap, a
von to byl Rolf Wanka,
LG: ((smích))
LV: a teď asi pár lidí to to vědělo a byli u toho, a on mně utkvěl
v pamě- on byl malej. a on byl opálenej, ale on byl natřenej, ale to
já jsem nevěděla tenkrát, protože kolik mně mohlo být těch třináct
dvanáct třináct let (.) a to si pamatuju (.) že to sem nevěděla a on
byl úplně snědej, jo, <a teď měl ty tmavý voči, klobouk> ano, ano. a
ona ho tam teda to hráli tedy myslím tu Sextánku ((Sextánka)) nebo
něco takovýho a vona ho si tam jako pozvala, no. (.) takže.
LG: (.) a kromě těch herců, které ste zmiňovala, jaké další oblíbené
ste měla
LV: (...) a věříte já nevím, to mně nějak vyšlo teda z paměti nebo
(.) z z toho jestli český nebo německy měla sem třeba ráda toho
malýho Židáčka toho mózra, mózr ((Hans Moser)) se jmenoval nebo
LG: a ten hrál ee v kterých [filmech?]
LV: [ten hrál] v těch německejch filmech takovýho prostě (já nevím)
takovýho starokomika bych jako jako řekla, ee (.) no Nezval ((Gustav
Nezval)) třeba ee (jako) (.) hégr ((Karel Höger)) ne, t- když už
teda taky mluvím protože já ee mně to (tak) jako na to nemyslím na
ty herce, e hans jo (.) hans albrs ((Hans Albers)) tam hraje teda,
takovej mužnej chlap teda, s tím, ale věříte že jako holky když sme
mluvily tak víc vo herečkách než vo těch hercích.
LG: (.) a nejoblíbenější herečka vaše byla?
LV: (..) hm voblíbená herečka byla nevím, no tak e asi ta nataša
golová ((Nataša Gollová))
LG: mhm
LV: jako ee [holka teda],
LG: [jo]
LV: jako holka. a když sem teda, protože to byla ale předtím myslím
tak na tu e Ferbasovou ((Věra Ferbasová)) a na Hanu Vítovou ((Hana
Vítová)), jako
((zvonění telefonu, narátorka jde hovor rychle vyřídit a po třiceti
vteřinách se vrací))
LV: moje ta noha (...) já totiž potíže že že ee mě museli odvézt do
nemocnice
LG: a co se vám stalo?
LV: strašně tady bolí, a ee já sem hm po operaci e e dva měsíce
z ničeho nic teda ze žlučníkem a jestli prostě nemám chycený játra,
LG: aha
LV: ale naštěstí ne, ale ee já mám velký potíže s páteří teda,
LG: mhm
LV: a ee ňák se mně skřípou nervy, a tak mně to strašně
LG: moje babička taky právě,
LV: strašně bolí, no. tak
LG: a tu natašu golovou ((Nataša Gollová)) ste měla ráda teda proč?
LV: (...) e proč sem ju měla ráda? asi byla nějak příjemná byla na
mně a [taková blízká]
LG: [mhm jo]
LV: (tak) takhle. (.) a tenkrát teda nebyl bulvár,
LG: ((smích))
LV: <v takovým slova smyslu jak je dneska teda> což je úplně teda ee
jako že se člověku vobrací žaludek
LG: mhm
LV: takže to teda jako nebylo, no škoda že teda holka tak skončila,
no ale
LG: (...) a jak ste získávala ty informace o těch filmech, které se
ee budou promítat (.) z novin
LV: z novin ano, ano, my sme vod- ee odebírali Lidovky Lidový noviny
LG: mhm
LV: a tam byl dycky jako program (.) no a (to- ) šeptandou,
tenkrát se víc nějak e e mluvilo, ee ste šla v domě, pozdravili se a
ně- nějak to bylo takový přátelštější, nebo něco, ee dneska tady
(...) lidi mají jiný teda jako úplně teda jako zájmy a a
LG: (...) a rozhodovalo jestli je ten film černobílý nebo barevný?
LV: no tenkrát ještě barevný nebyly, to byly až koncem ee války
myslím první, takže to byly černobílý tak to,
LG: mhm
LV: jako bylo, pak se to bralo pozvolna když byl barevnej ee to bylo
až po tom pětačtyřicátým roce, takže byl barevný von byl taky
dražší, ee (..) ee (t- teď) to je teda úplná samozřejmost, ale (to
taky) pozvolna teda jako (vyvíjelo) bych řekla.
LG: a pamatujete si na první barevný film, který ste viděla?
LV: prosím?
LG: jestli si pamatujete na první barevný film který ste viděla,
LV: ne,
LG: ne?
LV: ne ne [ne ne]
LG: [tak to nevadí] (.) a bylo důležité, jestli šlo teda o film
[němý nebo zvukový?]
LV: [ale byl to německej] film.
LG: německý?
LV: byl to [německý film]
LG: [<vy si určitě] vzpomenete>
LV: jo, byl to německej film. a teď vám nevím, teď že si vzpomínám,
LG: ((smích))
LV: že to nebylo s tím hansem albrsem ((Hans Albers)) a jestli to
fakt nebylo ta ta jeho cesta na ten mars?
LG: (...) to neznám.
LV: (...) no a já si akorát pamatuju ee z toho filmu si pamatuju
jedno, že tam je jenom hrabal a e ten hans albrs ((Hans Albers)) se
tak nakloní a e ee ee tak galantně říká, že je jako je ee je pěkná a
ona ee říká že já nevím, že je (dva) nebo tři tisíce let stará a on
teda elegantně říká že ne, že si myslí jenom a teď řekl (ani) sto
let nebo něco, a to mám dojem že to byl barevnej. ale nemůžu vám to
teda jako ((snímek Dobrodružství barona Prášila))
LG: jo.
LV: říct no.
LG: a upřednostňostňo- upřednostňovala ste němé filmy nebo zvukové?
LV: [zvukový]
LG: [zvukové]
LV: no jistě zvukový. rozčilovalo mě, protože (sem) vám říkám,
trochu blbě viděla, (že spíš) byly i ty tu- i ty titulky, že? no
LG: [jo]
LV: [no] to to byly, ty německý byly s titulkama teda hlavně, hodně
ty ee to bylo zajímavý, rakouský a nebo že se to točilo teda
v Německu to (teda já už sem teda) jako, byla příliš malá nebo co,
ale ty filmy nám ob- nás ovlivňovaly na voblečení, jaký měly ty
herečky šaty, jo a ( ) to tady měla s bílým, jo? to nás teda
jako jo, holky teda jo,
LG: takže ste se s s kamarádkama o tom hodně bavily [jo o těch (
)]
LV: [jo] no ta- no účes jakej má,
LG: ((smích))
LV: ee Lída Korková ee napodobovala tam ale e e Veselý se menoval (
) ten herec, nevidím neslyším jo, takhle rukama vidím ju před sebou,
vidíte no, sousedku jak byla před rokem si nevzpomenu, a na Lídu
Korkovou, (ale jim) padesát let předem si vzpomínám jak na stupínku
předváděla jak tam Veselý ano, Veselý se ten herec menoval teda.
LG: [a]
LV: [no]
LG: zpívaly ste třeba ňáké písničky [z]
LV: [no šlágry]
LG: ((smích))
LV: no šlágry, protože sme ee začínaly tancovat tenkrát to to
LG: mhm
LV: no tak jistě, ty šlágry sme znaly všecky. ee taky se jich
nedělalo tolik jak teď že?
LG: [jo no]
LV: [dneska] jo no no, dneska (.) s tim (.)
LG: takže ste si třeba přehrávaly i ty scény z těch vašich
oblíbených filmů?
LV: ee no, děvenko, nepřehrávaly, protože e e gramofón [ee]
LG: [ale ne] já myslím já myslím ee
LV: ee zpívaly, ale takhle, ale ee nepře- e žádný todle todle jako
by (jak) dneska si to natočí a hraje, tak todle absolutně nebylo,
tak to byl chudej život teda, kdybych řekla, proti dnešní mládeži,
LG: mhm
LV: té vymoženosti a toho.
LG: já sem ale spíš myslela, když ste říkala, že ta vaše kamarádka
ee napodobovala [toho herce]
LV: [e ano], no
LG: tak to s- to ste dělávaly?
LV: (...) no to (však tak nám to) asi tak utkvělo teda
v paměti, že se o tom [mluvilo teda]
LG: [mhm]
LV: jak hrála teda jak byla oblečená, jak byla učesaná, že? no tak
to jo teda ale no, ale že to teda napodobovala tak (..) ne-
nechodila sem s nikým ee do školy který by měl tak ňáký to, herecký
jako nadání [nebo něco]
LG: [mhm]
LV: tak to, ne.
LG: a které filmy ste měla nejradši, české, německé, americké
LV: (.) hm [no čes-]
LG: [francouzské]
LV: e e když sem byla teda jako děcko nebo [toto]
LG: [mhm]
LV: tak pochopitelně ty český mi byly nějak jako ee jako bližší. no,
potom když začly ty americký, tak to bylo úplně jako něco jinýho
LG: mhm
LV: durbín- no vidíte, americké, durbínka ((Deanna Durbin)) <měla
sem klobouk podle ní, ta durbínka ((Deanna Durbin)) se teda jako
nosil> no, ty americký filmy a potom to už teda sem byla jako
dospělá, už sme vo tom mluvili, jako, a pak už (sem) jako hodnotila
po té ee hm řeknu ( a to) ee výkony herců, jo, jaký byly výkony
[jak to teda]
LG: [mhm]
LV: hrála, ale do toho ee jako <puberťáckej let>
LG: mhm
LV: <no tak to byl zjev voblečení> teda tady toto, že, no.
LG: a které filmy ste měla ráda,
LV: (..) který?
LG: mhm
LV: ne. který co?
LG: které filmy ste ee měla ráda, jako komedie
LV: jo, (ale) no víte tak bych řekla, jak komedie(.) ale ee myslím
že v těch letech sem to moc nerozlišovala.
LG: jasně [mhm]
LV: [ne] to sem teda moc nerozlišovala teda.
LG: ee
LV: a když to bylo ňákej drama, tak vím, že nás to teda jako hm (ňák
probíralo) nešťastná láska a ee no.
LG: (..) a ee chodila ste na ňáký film vícekrát?
LV: ee když sem to ee platila ne, ale když <(byl) manžel potom>
LG: ((smích))
LV: <jako uvaděč, tak to sem za ním šla, že jo, a tak sem viděla
některý filmy několikrát> tam teda. ale jináč se to platilo tak teda
ne. to se šetřilo tenkrát, no (.) (to byl) trochu jinej život.
LG: (.) a měla ste ňáké jiné koníčky kromě toho kina? (.) ňáké
LV: (.) četbu.
LG: četbu.
LV: no no, četbu, sice sem hrála ee jako i na klavír, ale ee to jako
v pubertě <mě přešlo teda>
LG: jaké knížky ste četla,
LV: (.) co sem dostala pod ruku teda,
LG: mhm
LV: co sem dostala pod ruku.
LG: (..) ee vy ste říkala, že ste bydlela v té ulici e
LV: na Pekařské,
LG: na Pekařské a tam ee kolem nejbližší kina tam byly jaká?
LV: no to sem vám říkala, nejbližší
LG: [( )]
LV: [bylo] e ten excelziór ((Excelsior)) [jo]
LG: [ten excelzior ((Excelsior))]
LV: no, excelziór ((Excelsior)) ee potom ee byla ta blechárna, ano,
no a jináč ve městě, protože z té Pekařské se šlo jenom do toho
kopce a byla Moderna, jo, ta byla blízko a Alfa, jo, kino Alfa,
LG: (..) a jak se ty kina mezi sebou lišila?
LV: lišily?
LG: mhm
LV: no vybavením a vstupným.
LG: a ee konkrétně? třeba jaký byl rozdíl mezi Alfou ((Alfa)) a tím
excelziorem ((Excelsior))
LV: no velkej, protože do ee do toho do excelzióru ((Excelsior))
bylo vstupné nejlacinější dvě kačky a myslím do té Alfy ((Alfa)) byl
pět nebo šest korun. no tak to teda byl.
LG: a e e teda ta Alfa z z těch kin byla ee taková nejlepší?
LV: já myslím, že nejlepší byl Kapitol.
LG: Kapitol.
LV: že byl nejlepší Kapitol.
LG: a tam to vypadalo jak?
LV: ee hm ne e takový slavnostnější ten Kapitol mi přišel, kdežto ta
Alfa i ta Moderna, tak to byl tak ee lepší průměr bych řekla, jo
LG: mhm
LV: a ten Kapitol byl takovej nóblovější, jo, s tím, no
LG: a ta blechárna ((neidentifikováno))?
LV: ježiši, ratejna bych řekla, no, jé (..) holej sál, takhle šly
židle, ani nevím jestli měly tyč mezi sebou teda, jo? a e nic nic
tam teda jako, tam nebyla ani šatna, ee tam jako nic jako nebylo,
teda, no vidíte, a stačilo to, (..) úplně to stačilo.
LG: ee a z čeho se skládal ten program té projekce? jako že
LV: ee jako byl ee nebyly nějak moc reklamy, to teda ne, ale byl
týdeník
LG: týdeník
LV: to je jako týdeník
LG: mhm
LV: a pak šel teda jako film. ale týdeník teda ten byl jako
pravidelně.
LG: a ee měla ste ty týdeníky ráda?
LV: no některý jo a některý ne. ee z ty týdeníky (.) když na to teda
jako přemejšlím teda, tak já mám dojem že jako dět- jako děcko teda
nebo do těch třinácti let, si nepamatuju, že by týdeníky šly, že ty
týdeníky de fakto ((de facto)) šly až v tom vosumatřicátým roce a za
války, ale to mám dojem, že ty týdeníky do té doby nešly, ale toto
vám (.) [jako mně neutkvělo]
LG: [jo mhm]
LV: v pam-
LG: mhm
LV: v paměti.
LG: a vy ste zmiňovala tu přestávku, že vás tam někdo [( )]
LV: [no] byl ano, přestávky tam byly, jedna i dvě tam byly, ano.
LG: a o té přestávce se dělalo co,
LV: nic, sedělo se.
LG: sedělo se
LV: sedělo se a čekalo se, možná že oni otevřeli třeba v tom
excelzioru ((Excelsior)) protože to šlo naproti Modré hvězdě ty ee
dveře, a tak to větrali a že se tam ňácí chlapi si šli zakouřit
LG: mhm
LV: ale my sme seděli teda jak přibiti,
LG: (.) jo a zažila ste někdy promítání filmu v domácnosti u někoho?
LV: ne.
LG: ne-e?
LV: ne.
LG: a víte třeba o ňákém vašem známém, který měl doma promítačku
filmovou?
LV: em-em,
LG: ne-e?
LV: ne.
LG: jo tak teď tu mám otázky, které se vztahují k protektorátu. (.)
no tak první otázka, jak na vás působily ty změny po roce třicet
devět, kdy začaly platit ty protektorátní předpisy,
LV: jak na mě působily?
LG: mhm
LV: no protože ee (.) sem byla vlastně ee polosirotek zrovna, že jo
otec takhle zemřel, byly sme s tou maminkou jako ee samy,
LG: mhm
LV: já sem neměla žádný teda ňák bratry sestry a a nic takže (.) e
my sme byly jak kůl v plotě bych řekla ee (kdybych) to, takový ňáký
vosamělý takový e e sme musely e se ňák starat vo živobytí, protože
tenkrát jako nic jako nebylo, otec nebyl pojištěnej jako obchodník
tak (.) ee byl (.) vlastně (na) přežítí, aby člověk přežil a a
LG: (.) a v té době chodila ste do kina více nebo méně než před tím,
LV: (...) já (ne) já myslím že ee že sem chodila tak ňák stejně, že
maminka asi si říkala, abych ee že sem příliš ee mi bylo šestnáct,
že
LG: mhm
LV: tak (že) tak já myslím asi stejně, s- jako stejně, jo.
LG: a když sme teda u těch kin, byla něk- některá kina spíš německá
a některá
LV: [ano]
LG: [česká]
LV: ano,
LG: a která byla ta německá
LV: (.) (no) tak to přesně nepamatuju, ale já myslím v tom městě ta
Moderna a t- ee ten Kapitol, Dopz, že to tam bylo víc německý teda,
no a ten excelzior ((Excelsior)), ten byl německej, protože to tam
vedli teda to bylo německý nějak, tak tam teda jako hodně jako bylo.
ten Stadion byl českej.
LG: a v tom českém kinu, byly tam třeba povinné německé titulky
v těch filmech?
LV: (...) jo tak to já nevím teda děvče, ale když byl německej film
tak byly český titulky, a když byl českej film, tak tam titulky
nebyly [německý]
LG: [ne-e?]
LV: to si teda nepamatuju.
LG: a běžely v té době e v kinech německé týdeníky?
LV: no ee no jistě, jistě, ano, ano ano ano, v tom ee po tom
devětatřicátým roce no pochopitelně, ano, německý.
LG: no a potom ee měli vlastně ee Židé zakázaný vstup do těch kin
LV: ano,
LG: a pamatujete si třeba že se to někde porušovalo ten zákaz? [že
se]
LV: [neviděla sem]
LG: [neviděla ste?]
LV: toho Žida, přitom moje sestřenka chodila s Židem teda
LG: mhm
LV: jo, on byl tak ňák starej jak vy a do kina absolutně
neexistovalo, taky zmizel (my) sme ho nenašli už teda celou tu
rodinu teda po válce, ne. ne to to to si netrouf, chodit teda, (já)
si nepamatuju a i jsem znala hodně židovskej rodin
LG: mhm
LV: ee jednak ee od té naší Mariány a todle nevím, že by (.) si
troufly si jít do tohodle [že měli strach]
LG: [jasně] mhm
LV: jo.
LG: (.) a změnil se ňák výběr filmů? na které ste chodila v té době?
LV: (.) no změnil se tím, že když se hrál teda českej film, že sme
chtěli vidět ten českej teda [jako film no a]
LG: [takže ste] (upřednostňovali)
LV: (upřednostňovali) [ten českej film]
LG: [jo, mhm]
LV: ano.
LG: (.) a jak se ti diváci v té době protektorátu chovali v kině?
LV: v kině?
LG: mhm
LV: (..) ee (.) já myslím že byli zamlklí lidi,
LG: zamlklí?
LV: mhm že byli zamlklí, že žádný takový ty projevy [a to si tam
teda netrouf]
LG: [(tak) to si nepamatujete]
LV: ne to si nepamatuju. (víte) takový to halasný a tady prostě tady
ti chuligáni a to to si teda za války rozhodně teda ňák nepamatuju,
aspoň v v tom středu města tam kam já sem chodila teda,
LG: mhm a vzpomínáte si třeba když se v tom německém týdeníku
objevil Hitler? že se že tam třeba hm někteří diváci začali hajlovat
nebo
LV: ne.
LG: ne?
LV: ne, to si teda jako nepamatuju, spíš bych řekla <že bylo takový>
e e ledový klid.
LG: mhm (.) a když se teda blížil potom konec války, jak se to hm
jak se ty zvyky těch diváků nebo to chování diváků v kině ee měnilo,
když už se prostě vědělo že válka (.) bude
LV: ee jako myslíte koncem války?
LG: mhm úplně ke konci války,
LV: ee myslím že ke konci války už teda do kina (.) se nějak teda já
sem už do kina nechodila, já sem byla s tím chlapcem teda sama a
s tou maminkou teda
LG: mhm
LV: manžel byl teda jako mimo a e to to (ňákej) e můžu mluvit teda
jako za naši rodinu ňákej extra zájem nebyl o to jako kino,
LG: (.) jo a
LV: ee myslím ten poslední jo teda jako
LG: [jasně]
LV: [( )] ty měsíce, no
LG: a pamatujete si na ee první návštěvu kina po osvobození?
LV: ee zrovna když sem to říkala a ee já teď ee nevím jestli to byl
ten ee
LG: (.) tak to nemusí být [úplně první návštěva, tak první (
kterou si pamatujete třeba)]
LV: [ne ne ne já si ee já si] vzpomínám, po válce, ale nevím to
přesně, na anglickej film, kterej
LG: mhm
LV: sem viděla, (protože) sme bydleli na té Výstavní v tom
excelzióru ((Excelsior))
LG: mhm
LV: a bylo to právě ee a je to takovej ňákej známej anglickej film
ee vo bombardování a má to ňákej děj to bych si musela jako
vyvzpomínat, a mám dojem, že to byl první ee nevím to přesně, ale že
to byl ee ten první film, a byl to anglickej film.
LG: mhm (.) jo a já tu mám teď seznam filmů, které se teda ee v té
době promítaly ňák asi nejvíc podle těch záznamů, tak jestli byste
se na to podívala (...) úplně jak moje babička, vyměnit brýle
LV: jo, ale eště něco (nevidět)
LG: jestli třeba
LV: [(který)]
LG: [některé] ty filmy [znáte?]
LV: [a co s] e e (..) ty anglický, c k polní maršálek ((C. a k.
polní maršálek)) pochopitelně, dvě srdce e to devět tři čtvrtin ne
((Dvě srdce v tříčtvrtečním taktu)), ale (tango), ano, ee To neznáte
Hadimršku, Kouzlo valčíku, ee no Lelíček ve službách ((Lelíček ve
službách Sherlocka Holmese)) no vidíte to nevím, ee pobočník ano
výsosti ((Pobočník Jeho Výsosti)) šest žen ((Šest žen Jindřicha
VIII.))
LG: mhm
LV: hm tak to sem neviděla, Zlatá Kateřina (.) ( ) víte že ty
anglický filmy
LG: [spíš ty české]
LV: [když si ( )] hm to si, čtyřiatřicátej rok franc max nojfeld
((Max Neufeld)) ( ) Mata Hari, no, Cácorka, ale co to Šest žen ee
Jindřicha ((Šest žen Jindřicha VIII.)), c- (.) Cácorka, Tři muži ve
sněhu, no tak ty český jo, Svět patří nám, Dobrá země, <Sněhurka a
sedm trpaslíků> Ducháček to zařídí, Tři děvčátka pokračují, U
pokladny stál, no (nějak) se s tou durbíňkou ((Deanna Durbin)), to
sem teda viděla všecky filmy s tou, durinová ((Deanna Durbinová))
no, ee viděla ty anglický ale s- si nepamatuju teda. to byl českej
tak ve čtyřicátým je to (tomu se) Věčnýho žida ((Věčný žid)) to tady
ani nemáte, ee Vídeňská krev, no, jo Forst no ano Vili Forst ((Willi
Forst)) <no jo opereťák ale on> Muži nestárnou jo jo jo no tak to je
ee Tanečnice e s glazarkou ((Marie Glázrová)) Dobrodružství barona
ano, ( ) to, jo minchhauzn ((Münchhausen - Dobrodružství barona
Prášila)) se to menovalo, no jo Dobrodružství barona Prášila, jo
taky, La Palomu ee ne, v tom hrála ne jak ona se sakra menovala š-
ta šansoniérka v tom hrála teda, neviděli ste bobíka? ((Neviděli
jste Bobíka?)) ne to sem neviděla teda, to máte pravdu. Její oběť,
ale to byl i českej ten Její oběť, Sobota ne ee (sem ne) jo, (.) no
tak jo, ale ee ty do přesně ty americké jsem viděla hodně těch
americkejch, ale děvenko, na na to, na (.) na jména si tak
[(nevzpomenu)]
LG: [mhm jasně[]
LV: no tam sou některý třeba tak třeba ta marika reková ((Marika
Rökk)) zna- tu sme chodili tak ta teď jako (tady) není, no.
LG: a tak chtěla byste ještě třeba mluvit o něčem, na co sem se vás
neptala? nebo ještě máte nějaké vzpomínky jiné? o kterých byste
chtěla mluvit
LV: (..) no ne, mě ee ten výzkum právě zajímal tady ee z tohodle
hlediska tím, že můj muž tam byl vlastně schovanej před gestapem a
to takže to ee
LG: [a z]
LV: [i to] kino ee řekněme ee mělo takovou úlohu že ee se staralo o
ee ňáký lidi postižený, proto mě to teda jako zaujalo no a, jinak s-
(sem si) tak vzpomněla na tu dobu, protože věci se strašně teda mění
no, tak sem si říkala, jak mi slouží paměť, co si pamatuju a co si
teda jako nepamatuju teda a (.) jo, no.
LG: a s tím schováním ee toho vašeho manžela to tam bylo jak v tom
kině, já to asi m- moc dobře nechápu
LV: ne- ee nechápete, ee totiž jak vite zavřely se vysoký školy
LG: [to vim]
LV: [část] študáků teda ee jako byla [zavřená]
LG: [mhm]
LV: jako byla v koncentrácích a teď ti lidi se museli ee teda mět
ňáký zaměstnání,
LG: [aha]
LV: [můj muž] pocházel ze Slezska
LG: [mhm]
LV: [a] jeho otec jako ho zavřeli on on tam měl živnost a na udání
tam našli rozmnožovací stroj no a byl nařčenej s tím svým ee mladším
synem, že tam prostě ee dělali teda letáky, jo?
LG: [mhm]
LV: [protože] oni byli Češi, bylo to v Opavě, kde to tam teda jako
bylo německý, že, no tak ee oni byli zavření a manžel byl tady jako
ee v Brně, no ale přesto gestapo ho teda jako vyhmátlo, no, a on se
potřeboval jako dostat pryč, tak ee jeden teda jeho kamarád ho vzal
do Boskovic on v těch Boskovicích pracoval na kanále, kopal tam
kanál a potom teda když to skončilo, to byl teda podzim, že v zimě
se to ne- jako nepracovalo, tak potřeboval se někam teda schovat
LG: mhm
LV: ale když řekl Čech a jako, vysokoškolák a ee ještě teda, ti byli
jako zavření pak je teda jako pustili naštěstí, no, ee v tom kině,
vlastně ho vzali jako u- ee uvaděče
LG: mhm
LV: jo? no a byl tam teda jako schovanej (v tom) kině, no
LG: jasně,
LV: no
LG: no dobré, už to chápu,
LV: tak takhle to teda jako bylo. a byl tam potom ještě druhej
LG: mhm
LV: a to byl ten Zdeněk Pancnerů, ale ten tam dělal promítače, ten
byl nějak mladší, ale on byl ee velkej skaut, a ňák tenkrát už jako
kluk on, ta rodina ho vám tenkrát pustila, což nebylo jako zvykem
(aby) ee jezdil teda do Jugoslávie, tenkrát dnes se (neříká) do
Jugoslávie a tak ten se potřeboval taky nějak schovat a tak oni tam
teda jako byli schovaní osazenstvo tam bylo český, protože ono to
tenkrát patřilo nějak pod Sokola, ale jak to tam (už teda) [( )]
LG: [mhm]
LV: bylo to nevím, tak oni tam teda takhle jako byli (.) tak
schovaní, teda tak. byl- jiná doba jináč, dneska je to taky jako
jináč úplně teda no. ( ) takhle, no tak třeba vám to něco doneslo,
[(ale)]
LG: [určitě] určitě.
LV: no takže, co sem si vzpomněla, by- ee je zajímavý, víte že, já
teda žiju už teda čtyřiadvacet let sama a jako s- doposuď teda žiju
a zají- ee dělám si všecko sama, a todle, takže jako, nemluvíte ee
s lidima, před chvilkou mně volala kolegyně ee která byla taky v tom
parku, taky má čtyřiaosmdesát let
LG: mhm
LV: (a to) její manžel byl herec ee jako z Reduty a tak si
vzpomínáme na ee některý ee lidi ee a kumštýře já sem třeba dělala
vystoupení chlapečkovi s takovejma ušima, dneska zpěvák,
čtyřiatřicet slavíků, a chlapeček <stál v koutě>
LG: ((smích))
LV: <s krautgartnerem, hm no>
LG: <to je úžasné>
LV: no na tomdle, na na Stadioně, v tudle dobu to bylo, v tudle dobu
to bylo, takhle, tak, takhle,
LG: ((smích))
LV: <sem se na něj dívala a říkám, teda hochu, ty teda seš
spravenej, no.
LG: ((smích))
LV: (..) tak má člověk, víte tak (..) vám to projde teda jako hlavou
a a (jé) každej má trošičku teda jako (.) život pestřejší, mně teda
říkají, že si hodně pamatuju a
LG: no pamatujete si hodně, to je pravda
LV: jo a, a tak (...) říkám, ee mám teda ee rodinu všecko je to teda
vysokoškolsky vzdělaný
LG: [mhm]
LV: [všecko] to má, nejen magistři, teď sme měli před zase promoci
další, ještě mají doktoráty
LG: [mhm]
LV: [holky] <kdy se to tam všecko točí zas kolem chemie, jo>
LG: ((smích))
LV: říkám, ani jeden nešel na todle, na medicínu, což v rodině má
být právník a medik teda, má, má teda jako bejt, no. tak tak to je
děvečko. každej má ňákej teda (.) život ( ) si s ním teda zatočí. a
vy děláte teda filozofii, jo?
LG: ne, já dělám na filozofické fakultě český jazyk a literaturu a
(.) to studium toho filmu.
LV: aha, vy děláte českej jazyk, mhm
LG: no (ale) ta čeština mě moc nebaví,
LV: nebaví,
LG: protože já sem tam šla kvůli literatuře a (.) ňák sem přišla na
to, že tam je spíš hodně lingvistiky a té literatury tam moc není,
LV: aha,
LG: (.) tak nevím jak to budu dělat, (.) esi si nedám ňáký jiný obor
místo toho,
LV: hm no, já někdy i zjišťuju, jakej špatně jako česky mluvím čím
dál jako horší a
LG: [jakože] já mluvím taky špatně česky, protože já sem z Valašska
a já sem
LV: aha,
LG: naučená mluvit
LV: ano, jináč [přízvuky (a to)]
LG: [(jako)] ano, ve škole se hlídám, ale jinak ne-e
LV: no, no no no
LG: jako i po Valašsku [( )]
LV: a tady se teda mluví úplně zase jinač, že?
LG: no já sem si všimla,
LV: no tady se mluví úplně jinak, já sem ee měla tady ještě mimo
jiný jako ee přítelkyni, která zemřela,
LG: mhm
LV: ee <byla to sestra Radka Brzobohatýho ((Radoslav Brzobohatý)),
jo?
LG: mhm
LV: a ten mě dycky teda šíleně rozčiloval když ( ) přijel a řekl
<jak tady mluvíme teda> ee tak sem si říkala, no (to já) ale jak zas
mluvěj Pražáci teda, tak voni když teda sou naučení teda, jináč, tak
(já teda ne) hlavně když se lidi domluví, ale jedno jediný lidem
teda závidím, a to je talent na řeči, ten teda závidím teda když,
někdo teda jak sem tady četla šestnáct š- vod toho Horáčka ((Michal
Horáček)) ee co udělal tu Kudykam, jo? ee jestli víte, teď ee to
nový pásmo, je to náš teda více méně ne takovej ee básník, textař,
LG: mhm
LV: s tím (mamplem) teda [dělá]
LG: [jo jo jo už vím]
LV: tak jo jo jo jo, tatínek jeho ( ) sem náhodou mám tady tu
knížku, (.) šestnácti jazyky mluvil, tak to teda všecko čest teda.
LG: to jo no.
LV: to teda všecka čest. takže, ste to udělala (.) no.
LG: tak jo, tak děkuju,
LV: jo.
LG: já to vypnu
konec rozhovoru