Citát

JV: v té ee dobře a ta, říkáte, že ste si vlastně ee že si
pamatujete, že byly třeba ošoupanější ty kina em teď nechme názvy
stranou, to není tak důležité em tam vlastně ste se dostala ee jak?
protože ste říkala, že vlastně ste neměla potřebu jako chodit do
jiných kin ee která, ty nezná- ani eště mimo teda tu Jaltu ((Jalta))
a to náměstí Svobody ((Úderka))

ŽH: asi mně někdo řekl, že se tam něco hraje em co bych mohla
[zhlédnout]

JV: [jo takže už]

ŽH: c- co nebylo nepřístup- [nepřístupný]

JV: takže mě zajímalo jako jestli třeba si vzpomenete, jak ste se
dostala do jinýho kina, úplně, jestli vám ňáký kamarád třeba
doporučil, tam mají zajímavý film, nebo jestli to bylo třeba ee
z vaší vlastní zvědavosti, že ste si řekla, tak a teď zkusím

ŽH: ne kvůli kinu ne, ale kvůli filmu [určitě sem tam šla]

JV: [takže spíš kvůli filmu] hm hm

ŽH: s- ee spíš kvůli filmu.

no a moji rodiče, protože
na to kino chtěli jít, že, to byl zázrak, když něco takového přišlo
za první republiky. no tak mě vzali na záda holt a já šla s nima,
takže...

o mhm takovej zázrak velikej, že. no a
(bylo) to němý, jo, bylo to takový poskakování všelijaký. no ale
bylo to kino.

LR: ee a jak často ste jako dítě do svých těch deseti let v té době,
kdy ste chodila do té občanky ee chodila do kina? jak často?

EF: no, to jedině, to sem já jako soukromě nechodila, jedině když
škola prostě něco takovou ňákou pohádku za odměnu, že sme byli třeba
hodní, jo, tak prostě nás vyvedla do toho kina, to byla ňáká snad
pohádka, ale to mně nějak neutkvělo ani v paměti, páč toho bylo tak
málinko, že to to ani... už taky to, že sme se do těch Kounic
((Dolní Kounice)) museli jít,

LR: dobře. a takže vy ste chodila, jak ste řekla za odměnu jako od
školy do kina, že vás ( ).

EF: no ano, no to sme byli moc všichni, ne já, ale všichni, sme byli
moc hodní, když nás tam prostě jako mhm ten pan učitel zavedl, že, a
škola za nás zaplatila, protože to byly vstupné korunu, že, no tak
za nás zaplatili tu korunu a ještě byla sleva na padesát haléřů,
takže ee jako to škola nám to takhle, ale to bylo velice málo.

Jistě, to sme
probírali. to byla událost veliká. pro nás. mhm.

LR: a mezi místními o to byl zájem?

EF: no jistě, to víte že jo. dyť to bylo em to byla jediná kultura
zanešená, že, plus nějaké to divadlo, který se tam ochotnický hrálo,
to taky teda byl, bylo mhm když tam přijelo nějaké pojízdné divadlo,
tak to pro nás taky bylo ohromný zážitek, že. ta kultura tam.

LR: a jaký byl názor rodičů na film a na kino?

EF: no tak ti byli rádi, že taky někam vyšli, protože práce od
nevidim do nevidim. jak to bývalo na venkově, že, a takže pro ně to
bylo zážitek, když se do toho kina, oni nechodili pravidelně nebo
něco, to byla náhoda, když se dostali, když práce to dovolovala, že.
takže tak asi.

LR: byl pro vás v tomto věku, v tomto dětském věku, film důležitý?

EF: (.) no tak důležitý em em řekla bych, (.) em takový zvláštní a
vzácný. tak bych to řekla. pro nás venkovany tehdy. [vzácný a
zvláštní].