Citát

JV: a třeba vzpomenete si, jak se k tomu vyjadřovala škola? nebo
učitelé?

JG: jo to vo takových věcech sme nemluvili.

JV: ne, ne.

JG: a potom em byla jiná doba.

LŠ: [protože] sem měla u sebe maminku,

LČ: mhm

LŠ: no a tak tak vona mně ty děti vopatrovala a já sem chodila pořád
do kina ((smích)).

LČ: takže třeba s jinými lidmi, třeba s rodiči nebo s s bratrem ste
nechodila?

LŠ: s bratrem taky ano.

LČ: [on chodil s vámi,]

LŠ: [s bratrem] sem chodila často ano ano, my sme byli jak dvojčata
skoro, no, pořád sem s ním chodila, ano pořád do kina no potom, v
protektorátě taky tak, že.

LČ: a jaký byl názor rodičů na film? a na na kino vůbec?

LŠ: no tak tatínek nebyl, maminka byla sama a maminka ne nebyla
<kinařka>.

LČ: ale nezakazovala vám to?

LŠ: ne ne ne vůbec ne, tak já ona viděla, že de nás víc vždycky a že
dem do kina, no tak.

LČ: takže ste peníze dostávala od rodi- od maminky? na kino.

LŠ: to já už potom sem si vždycky ušetřila něco. vod (tetiček) a tak
jsem dostala,

LČ: když ste dostávala dárky, tak z toho.

LŠ: od maminky <ne>.

LČ: takže vám maminka na kino nedávala?

LŠ: em-em ((míněno ne))

LČ: ne? a znamenalo to že by vás teda chtěla nějak odrazovat? od
toho, abyste...

LŠ: ne vůbec ne, ne ne vůbec ne, já sem jí to potom vykládala jak to
hráli a, a to a vona byla ráda. ale do kina nešla.

LŠ: ne ne, já sem měla nejradši kino.

LČ: nejradši kino.

LŠ: ano kino.

LČ: a to už to šlo stranou všechno ostatní.

LŠ: to až maminka se někdy zlobila ((smích)).

LŠ: my sme chodili, protože já sem měla u sebe maminku a hlídala
děti, tak my sme chodili do kina furt.

LJ: i celá rodina?

LŠ: ne celá rodina, <jenom já s manželem>.

LČ: ve dvojici?

LŠ: maminka hlídala děti.

no rozhodně sem, až sem mohla
chodit sama, protože bych neměla s kym.

JV: mhm.

JG: zaprvé maminka neměla čas a starší sourozenci, ty byli na
školách, když mě museli tahat s sebou, jo.

JV: takže s rodiči ste do kina nechodila?

JG: ne, určitě ne.

JV: vůbec.

JG: ne, to si nevzpomínám. ani, ani do divadla. ne.

JV: ee mhm.

JG: to eště potom sem měla ee jednu teda vzdálenou tetu a ta zase,
ta byla výborná. to od osmi [roků]

JV: [mhm].

JG: si pamatuju, už to sme chodili do divadla na Veveří

JV: [ale ty sourozenci]. vy ste říkala, že řik-... že spíš vám
připadlo, že by byli naštvaní, kdyby s vámi museli chodit, že se
[jim nechtělo chodit s váma do kina].

JG: [víte co, já sem...]. no jistěže ne,

JV: a jaký byl váš em nebo názor vašich rodičů na kino. podporovali
vás v tom, nebo se na to dívali přes prsty, říkali, co [s tím
máte...]

JG: [naše maminka] dycky říkala večer, to sem ráda, že ste všichni
doma,

JV: hm

JG: nevědě- vona nemohla nás uhlídy- uhlídat. jo,

JV: ale věděli, že ste chodila do kina.

JG: jo, to jo. a věděli taky, znali to, toho uvadě- ten co tam byl
tím uvaděčem, páč bydlel v tom domě,

JV: soused

JG: a věděli, že je to solidní človíček, to neexistovaly takový
věci, co teď se dějí, [že]

JV: ((smích)) takže ale nevadilo jim to.

JG: ne.

JV: že ste chodila do kina.

JG: nevadilo jim to. a myslím nás to vůbec nepokazilo. nikoho.