Citát

jak... to sem chodila na
tu Merhautovu (.) tak to už sme chodili na filmy i co byly mládeži
nepřístupné (.) tak to sme se vždycky tak snažili vymódit, abysme
byli (.) trošinku starší (.) a měli sme štěstí, dostali sme se na
všecko co sme chtěli, no (.)

RM: a obyčejně sme seděli vpředu, že (.) no takže (..) (no) tak

LG: a vy ste teda e před tím představením navště- e navštěvovali ty
ty bifé jako dyc- dycky (ste si tam nakoupila)?

RM: no koupili sme si nějaký ty bonbónky, že (.) a (.) dycky sme
dostali nějakou tu korunku (.) doma a (.) mohli sme si něco koupit
no ale (.) nebylo to tak nějak strašně moc, že (.) sem tam (.)
(protože) ke konci války vůbec už sme nechodili (.)

LG: hm (..) jak... chodila... byla ste někdy na nepřístupném filmu,
když ste byla jako hodně malé dítě? (.) [( )]

RM: [ne ne] ne ne

LG: a potom později?

RM: no později už jako děvčata, že

LG: mhm

RM: už když nám bylo těch patnáct roků (.) a tak to sme už (.) se
snažily vlezt (.) všude možně (.) <to sme už> se tajně namalovaly,
abysme vypadaly dospělý (.) ale my sme byly takový holky, že už (.)
( ) (na tom) nerozhodovalo (.) j- vzpomínám si, že sme byly to bylo
po válce (.) a to byl Fantóm opery ((Fantom opery)) (.) a to bylo od
osmnácti let mládeži (.) nepřístupný (.) tak to sme se teda už
namódily to nám bylo těch šestnáct nebo kolik (.) to už sme byly
namóděný a už sme se snažily (.) a <eště vím že> jednou dokonce (.)
sme se chtěly dostat na osmou do kina (.) tak to sme si vzaly aj
klobouky od maminek, no abysme jako takový abysme vypadaly jak
dospělý slečny, no

LG: a jaký ste měla potom pocit, když ste se když se vám to jako
podařilo dostat se na ten nepřístupný film?

RM: <no ohromnej (.) ohromnej, my sme se cítily jako dospělý> a už
sme se těšily až bude něco zase (.) takovýho

LG: mhm

RM: (protože) to bylo... některý filmy byly od osmnácti nepřístupný
(.) některý vod šestnácti (.) podle toho jak to byl... <ale tam
nebylo nic (.) proti dnešním filmům> (.) že by tam (.) děcka nemohly
jít (.) jedině (.) třeba strašidelný nebo tak nějak ale (...) to vím
že na tom Fantómu opery ((Fantom opery)) (.) sem seděla a už sem
chtěla křičet (.) nechoď tam ((předvádí)) <chtěla sem napovídat tomu
filmu aj, jo?> ((smích))

LG: ((smích))

RM: tak sme se do toho tak vžívali

LČ: a jak ste se třeba tedy v tom kině chovali, měli ste ve zvyku třeba
tam jíst ňáké pochoutky nebo pít nápoje,

IK: no, to se tam prodávalo sice, ale nebylo to myslím moc zvykem. no
tak ňáký bonbony se žvýkaly, že, nebo tak, ale já si myslím, že
obecenstvo bylo ukázněnější. prostě...

LČ: ale ta možnost koupit si byla [v některých kinech.]

IK: [ano to tam] vždycky ňáký stánek byl, pití ne, pití dovnitř ne, to
ňáký ten bonbon nebo něco, že, ale jinak...

LČ: a to bylo v těch městských kinech ale spíš, ne?

IK: no, ale aj takhle, víte, já si nepamatuju, že by em to tak rušilo.

LČ: a vzpomněla byste si, že byste chodila třeba na nepřístupné filmy
nebo jak to bylo vůbec s tou přístupností, jak se jak se to dodržovalo
a měl- jestli s tím sama máte nějakou zkušenost?

IK: ((smích)) věříte, že to bych si ani nevzpomněla? tam do toho, do
toho Sokola, no tak to sme chodily jako děcka, tak, já nevim, no, že by
se, že by vykázali někoho z kina, možná že jo,

LČ: a že by se chodilo do kina bez placení třeba, že by někdo zkoušel
proniknout.

IK: no to určitě, to určitě, to ((smích))

LČ: a jak se to provádělo?

IK: to nevím, já s tím zkušenost nemám, protože to sme, říkám, celkem,
tak já nevim, tak já sem dycky na to kino z toho kapesnýho tak ňák
měla. no, ovšem třeba em takový ty kina o- okrajový, že, takže, ty
určitě potíže měly s lidma, protože byly všelijaké živly, že, tak je
museli i vykázat třeba, nebo vyvést, opilec se tam třeba dral, ale to
byly právě ty uvaděčky, který tohle hlídaly. ty taky trhaly vstupenky,
že jo, votrhávaly ty kupony, takže...

určitý sociální vrstvy, který jednak na to kino moc neměly,

LČ: hm

IK: takže nemohly tak často chodit, že, em takže em my sme na to kino
měli, že, takže já sem dostávala nějaký to kapesné,