Citát
2.351
1080:1147
LG: ee jaký byl osud vaší rodiny na konci války
MK: jak jak byl
LG: osud jaký byl prostě
MK: vod mojí rodiny
LG: mhm
MK: můj tatínek zůstal v Brně
LG: mhm
MK: protože ještě musel chodit do služby a moje mamin- von dal mi
maminku sebou aby mně pomohla s těma děckama
LG: mhm
MK: jo a tatínka sme potom našli teprve v Německu
LG: jo a vrátili ste se potom do Brna nebo potom vaši rodiče bydleli
kde
MK: ne my sme já sem byla jak myslim že to vite co se s Brňákama
stalo
LG: no vim
MK: e pochod smrti
LG: mhm
MK: do Pohořelic a potom dál a já sem byla ee vám řeknu větší město
Jindřichův Hradec
LG: mhm
MK: tam byly p- par kilometrů vod tam byli ty moje rodiče vod mého
manžela a od tam sme byli tak jak tak všichni Němci vyhozeny jako
Brňáci do Rakouska
LG: mhm
MK: transportem potom jako pěšky sme šli do Jindřichova Hradce a na
druhé den sme s tó lokálkó co sme tam jede do Nové Bystřice byli
vezeni dráhó tam a tam sme byli vyloženi a zahnani přes hranice a
teď si dělé co chceš
LG: mhm [tak to je smutné]
MK: [takže je to] z domu to co sem z domu vzala a to sem vzala
hlavně jenom na voblečeni pro děcka a trochu pro mě a pro maminku
tak to co sme měli tak to sme měli
LG: mhm
MK: a vod tam sme se s tym museli potom jit pomalu pořád trochu dál
až do Vídně, z Vídně transportem a týden na cestě a přišli sme do
Německa
LG: mhm
MK: až v roku ale v lednu čtyřicet šest
LG: jo
MK: a vyhozeni sme byli třicátýho května čtyřicet pět
2.351
46:174
LČ: a kde jste bydlela do roku devatenácet čtyřicet pět. kde jste se
narodila.
IK: v Brně.
LČ: a kde ste...
IK: já sem se narodila v Brně, v Brně sem vyrostla, a sem tady dodnes.
LČ: a na jaké [ulici]
IK: [v Židenicích,]
LČ: v Židenicích.
IK: a to byla ulice em která me- ména se střídala, takže to byla
Poděbradova, untrtenvajnbergen ((Unter den Weinbergen)), a teď je to
Viniční ulice.
LČ: ano
IK: ale já sem se přestěhovala, tam sem bydlela šedesát roků,
LČ: hm
IK: a pak sem se přestěhovala sem, to je část Židenic říká se tomu
Juliánov.
LČ: ale do roku čtyřicet pět ste pořád bydlela v [těch Židenicích.]
IK: [ano ano.]
LČ: a kde kde jste chodila do školy.
IK: do školy sem [chodila]
LČ: [na měšťanku,]
IK: na obecnou školu v Židenicích,
LČ: ano,
IK: a em od páté třídy sem studovala na dívčím reálném gymnáziu
((Státní dívčí reálné gymnázium)) v Brně na Mendlově náměstí.
LČ: a em později ještě ste...
IK: vysokou školu Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity. ovšem s
přerušením, protože já sem maturovala v době hajdrichiády
((heydrichiáda))
LČ: ano
IK: v dvaačtyřicátým roce, školy byly zavřeny, a pak sem teprve,
LČ: po válce,
IK: mohla nastoupit na vysokou školu.
LČ: a kdy ste se vdala?
IK: <počkejte, to si musim trošku uvědomit.> (.) já sem pak
vystudovala, učila sem, stala sem se kantorkou, a já sem byla za války
zraněná při bombardování, takže sem přišla o ňáký prsa, tady sem byla
zraněná a nemusela sem po absolvování Filozofické fakulty nastoupit na
venkov, jak nás potřebovali, kantory, a nastoupila sem na Křídlovické
taky v Brně, tam sem zase jela učit, ačkoliv sem byla vyso-
středoškolská profesorka, tak sem učila na národní škole,
LČ: hm
IK: potom sem přešla na Hybešovu ((ulice Hybešova)) tam sem
ředitelovala, to už sem byla vdaná.
LČ: ale to bylo tedy až po válce ste se vdávala.
IK: ano, po válce.
LČ: v padesátých letech.
IK: padesát myslím.
LČ: hm a jaké bylo povolání vašich rodičů em [když ste byla malá.]
IK: [tatínek byl] voják,
LČ: hm
IK: československé armády, a <později> kupodivu to souvisí s tim, když
válka skončila, tak on šel do civilu, a byl vedoucím kina.
LČ: aha
IK: takže
LČ: kterého?
IK: kina Jadran v Králově Poli.
LČ: aha
IK: no a maminka byla učitelka hudby, měla soukromou na klavír
vyučovala.
LČ: aha a měla ste sourozence?
IK: ne, já sem byla sama.
LČ: a vy ste tedy dosáhla vysokoškolského [vzdělání.]
IK: [ano.]
LČ: a to vaše povolání vlastně bylo celou dobu ste vyučovala.
IK: ano. potom byla základní em já sem ředitelovala na Hybešce ((ulice
Hybešova)), na em pětitřídní národní škole, potom sem em byla na
osmiletce, pak to byla devítiletka, pak sem přešla na Koněvovu, kde sem
dělala zástupkyni ředitele, a odtud sem přešla na Slovanské náměstí na
gymnázium, takže já sem se <z Brna vůbec nedo-> a tam sem skončila. a v
devětasedumdesátém roce.
LČ: hm
IK: tak skoro třicet roků sem učila, a to už na mě čekali v muzeu
moravském ((Moravské muzeum)), kde sem dělala třináct roků lektorku.
LČ: aha, takže potom ste ještě [(vyučovala.)]
IK: [ano, třináct] roků ještě učila.
2.351
420:426
LG: mhm á navštěvovala chodila ste do kostela?
MK: ano každou nedělu
LG. a a můžu se zeptat, k jaké k jaké církvi ste se hlásila?
MK: ee no římskokatolické
2.351
203:258
LG: a chtěla sem se zeptat, vy ste říkala, že ste měla ee dva syny
nebo dvě děti em ty se vám narodily kdy?
MK: ten jeden se narodil devatenácet štyřicet dva
LG: mhm
MK: a ten druhé devatenácet štyřicet štyry
LG: mhm ehm teda provdaná ste byla
MK: ano zítra to bude sedumdesát let, co sem měla svatbu
LG: ((smích))
MK: ((smích))
LG: a jaké bylo povolání vašich rodičů v té době před rokem štyřicet
pět?
MK: ee povolání méch rodičů
LG: mhm
MK: takže moje tatínek byl Němec, moje maminka Češka
LG: mhm
MK: a můj tatínek pracoval u pouličních drahách, jo
LG: jo
MK: vod roku vosumnácet devadesát pět a byl v únoru devatenácet
dvacet tři roku eště z devatenácti druhýma zaměstnancama jako Němci
je vyhodili
LG: aha
MK: a můj tatínek potom jak přišel Hitler, tak bévalé starosta Černý
udělal zase to udobření a museli když neměli žádný kloudný povolání,
a to můj sme neměli, tedy můj tatínek, ee tak byl zase ee tedy
zaměstnán u pouličních drah
LG: mhm
MK: roku ee v květnu devatenácet štyřicet
LG: jo
MK: a teď celé čas byl tedy bez práce
LG: mhm
MK: a tedy my sme potom měli na Josefské obchod s ovocem
LG: jo á měla ste nějaké sourozence
MK: ne
2.351
675:679
LČ: a chodila ste do kostela? nebo...
IK: já sem bez vyznání, ale kostely jako em sem vždycky ráda
navštěvovala. vlastně bez vyznání, no, pokřtěná sem byla, zpočátku sem
do kostela chodila, až později sem z církve vystoupila.
2.351
1162:1196
em a já
sem potřebovala tu pracovní knížku, protože bez ní se nedalo pohybovat,
voni každou chvíli kontroly dělali. tak já sem potom přešla na roční
rodinnou školu na Jaselské, to pro nás jako pro maturi- pár maturantek
se tam, ale za rok sem neměla co. tak sem se uchytila v takovým
ateliéru, v Alfa pasáži,
LČ: hm
IK: to byl umělecký ateliér, ty vyráběli takovýdle stínítka, a
všelijaký věci, a ten majitel spolupracoval s Němci, ale byl to Čech. a
byla tam moje kamarádka, ze Židenic, a ta šila ty em ty stínítka, no a
ona mě tam dostala.
LČ: hm
IK: takže on mně nechal vystavit na pracáku ten pracovní průkaz, a to
už bylo dobře. takže do konce války sem to tam v tom ateliéru přečkala.
LČ: a když ste teda vlastně tím pádem když jste byla dva roky
zaměstnaná, do konce války od toho šty- třiaštyrycátýho,
IK: no já sem eště byla, já sem tam byla do šestaštyrycátýho roku,
pětaštyrycet se otevřely vysoké školy, já sem od malička chtěla být
kantorkou, to byl můj sen, ale tam v tom ateliéru sem se tak nějak
dostala do uměleckých kruhů, takže sem myslela, že si sama otevřu
nějaký ateliér, no ale maminka a jí dodneška děkuju za to em že mě
donutila, takže já sem rok ztratila, a teprve v tom padesátém roce
pětaštyrycet em
LČ: šestaštyrycet
IK: šestaštyry- tak sedumaštyrycet sem nastoupila
LČ: na vysokou
2.351
191:196
IK: ano, vzpomněla, protože, já sem bydlela v Židenicích, a odmalička
naše rodina, jako za první republiky byli sokolové,
LČ: ano,
IK: a já v té jednotě pracuju dodneška, vlastně jako kronikářka.
2.351
52:161
MK: jo a rozená sem devatenáct dvacet tři
LG: mhm
MK: a bydlela sem Pekařská třicet osum
LG: á em kde ste potom jak ste vystudovala, kde ste potom pracovala
MK: e e no po té po té obecné škole
LG: mhm
MK: sem potom chodila do měšťanky na Rašínové, tedy menovalo se to e
e měšťanka u Jakuba ((kostel sv. Jakuba))
LG: mhm
MK: anebo taky (stefáni šúle) německy
LG: mhm
MK: jo
LG: a...
MK: a potom sem chodila dva roky do obchodní škole na Legionářské
jak se ta ulic dneska menuje nevim, je to u nedaleko vod náměstí
vosumadvacátýho října ((náměstí 28. října)), Legionářská, která vede
k vaše Horáková ((Milady Horákové)) nebo jak a potom k té to té k
Lužánkám ulice
LG: mhm a chtěla sem...
MK: tam sem dva roky e e tedy byla na obchodní škole a pak sem
pracovala asi třičtvrtě roku e v grémium maloobchodníků na Dornychu
patřilo to potom e e k ke grémium velkoobchodníků a to bylo potom
mně se zdá já nevim Zelný trh číslo jedna
LG: mhm
MK: jak je rub Masarykova Zelné trh naproti Orlí
LG: mhm
MK: navrch a potom sem pracovala na náměstí Svobody ee v pojišťovně
e ta se menovala jak se česky to menovalo to nevim ((mluví německy))
ěště za Česka e tedy za Českou republiku a jak potom přišel hi-
Hitler, tak sme byli ee z té pojišťovny do Liberce, to bylo naše
hlavní em totok středisko to se potom menovalo ((mluví německy))
LG: mhm
MK: a tam sem pracovala až do roku do června devatenácet čtyrycet
tři
LG: mhm
MK: a pak sem nedělala nic
LG: ano
MK: protože sem byla ee dvě dva syny a tak sem musela zůstat doma
LG: a chtěla sem se zeptat, čtvrť, ve které ste bydlela, to byla
česká nebo německá čtvrť?
MK: to bylo míchaný
LG: míchaný, a ty školy které ste navštěvovala
MK: vite, vy nemůžete žádat, střed města byl míchané
LG: mhm
MK: jo
LG: jo
MK: ten byl míchané, český v temto byli e Žabovřesky, Jundrov
LG: jo
MK: ee Židenice e tam tam v tom okolí a Černá Pole to bylo tedy
německy a Starý Brno bylo taky německy, ale ta Pekařská e to bylo
ještě před svató anó ((svatá Anna, ulice Anenská)) a to nepatřilo
ještě k Starymu Brnu
LG: mhm
MK: ne
LG: a potom ty školy, do kterých ste chodila
MK: prosim?
LG: ty školy, do kterých ste chodila, to bylo jak tam
MK: tam jaký co to bylo za obory
LG: nó jestli ty školy byly spíš české nebo německé
MK: to byly německé, samy německy školy
LG: mhm jo
MK: žádny česky
LG: á
MK: německy
2.351
1002:1026
MK: poprvní kdy- když se blížil konec války, já sem ee devátýho
dubna čtyřicet pět z Brna zmizla
LG: mhm
MK: protože mně to šlo na nervy z vobóma děckama ve dně v noci
chodit do sklepa
LG: mhm
MK: tak sem šla k rodičům od mého manžela
LG: mhm
MK: na venkov
LG: jo áá [vzpomínáte si]
MK: [takže]
LG: mhm
MK: dobrá ee jak byla ta mobilizace třicet devět byla dvakrát e
vlastně třicet osum byla první mobilizace a pak třicet devět to
pravda to bylo pro každýho potom každej věděl kdo vlastně co je