Citát
0.0 3:1426Rozhovor vedl: Jiří Vraspír
Rozhovor přepsala: Jana Volková
Datum a místo: 19.5.2009, Brno
Rok narození: 1925: Narátorka měla jednoho bratra, který ale zemřel
v útlém dětském věku.
Povolání rodičů: Otec inženýr a vedoucí regulačního oddělení. Matka
v domácnosti.
Bydliště do roku 1945: Do 1930 ulice Tučkova (Veveří), poté do 1934
asi na Tůmové (Žabovřesky), poté Masarykova čtvrť.
Povolání: Narátorka vystudovala učitelský ústav, od roku 1945
pracovala jako učitelka mimo Brno, o rok později dokončila speciální
pedagogiku (ne na VŠ) a nastoupila v brněnské mateřské škole pro
děti s vadami sluchu a řeči, kde pracovala až do důchodu.
JV: takže dneska je devatenáctého května, mám tady paní Miloslavu
M.. vy ste ročník dvacet pět?
MM: ano, dvacet pět.
JV: a teď tedy bysme si paní Menšíková ee na začátek vlastně
sesumarizovali takové ty základní věci. vy ste se narodila konkrétně
kde?
MM: já sem se narodila v Brně,
JV: hm
MM: a, tak úplně jako dítě sme žili na Tučkové a potom sme se
přestěhovali do Žabovřesk, kde sme bydleli několik, dost roků a
právě ty Žabovřesky že byly blízko k tomu kinu, tak právě proto sme
to tak často navštěvovali. potom sme se odstěhovali do Masarykovy
čtvrti, takže pořád to bylo jako ten spád tam dolu.
JV: a na té Tučkové ste bydleli do jakého roku?
MM: to sem byla malá, to sem tak myslím do těch pěti let. hm a pak
ste tam bydlela vlastně v té další lokalitě v jakém časovém rozmezí?
MM: ee tam sme bydleli tak do mé druhé třídy, tam sme nebydleli
dlouho.
JV: do vašich devíti let?
MM: ano
JV: takže asi do roku třicet čtyři.
MM: ano, ano.
JV: a pak ste šli do té Masarykovy čtvrti.
MM: ano pak sme bydleli v té Masarykově čtvrti.
JV: a tam ste bydleli až do, protože my to máme,
MM: no tam sem bydlela prostě až do, až do svých osmadvaceti let,
kdy sme se, sem se provdala a vodstěhovala sem se z Brna.
JV: my to máme ohraničené rokem čtyřicet pět, takže do roku čtyřicet
pět ste tam pořád bydlela.
MM: ano, ano pořád, ano.
JV: a povolání vašich rodičů bylo jaké?
MM: tatínek byl inženýr a dělal na městě na regulačním oddělení a
maminka pochopitelně byla, jako v domácnosti.
JV: hm, žena v domácnosti. měla ste další sourozence?
MM: měla sem bratra, ale ten umřel jako miminko, ve čtyřech
měsících.
JV: jinak ste teda byla,
MM: jinak sem byla sama.
JV: hm a dosáhla ste jakého teda vzdělání?
MM: já sem dělala gymnázium a potom sem dělala na učitelském ústavě
a skončila sem teda jako učitelka, nějaký sme dělali potom ty
aprobace nebo co to bylo k tomu potřeba, ale vysokou školu ne.
JV: a ten učitelský ústav, to je vlastně jako by byla dneska nějaká
nástavba k tomu gymnáziu, že ste si rozšířila jakoby ty určité
znalosti v té oblasti,
MM: ano, ano
JV: ale není to jakoby klasická vysoká škola.
MM: ne.
JV: a pak ste učila?
MM: ano. pak sem učila,
JV: hm
MM: a nakonec, protože sme byli mimo Brno a potom když sme se do
toho Brna vrátili, tak sem si udělala částečně speciální pedagogiku,
a byla sem potom mnoho let na mateřské škole pro vadně mluvící, kde
sme měli děti s vadama řeči a byly tam aj afázie a prostě děti
všelijak, nedoslýchavý, se ztrátou sluchu a tak dál.
JV: a do zaměstnání jste poprvé nastoupila v roce...
MM: v roce, počkejte, ee začala sem učit mimo Brno a to bylo hned
v září čtyrycet pět.
JV: takže vlastně těsně po válce.
MM: těsně po válce, ano. eště se pamatuju, že to nebylo v Brně, tak
sme jezdili vlakem a dobytčákama.
JV: hm a pak ste se vrátila zpátky do Brna.
MM: pak sem se vrátila zpátky do Brna.
JV: a to bylo kdy? za jak dlouho? jak ste dlouho působila [mimo
Brno]
MM: [nebyla sem dlouho] byla sem byla sem mimo Brno asi rok jenom.
JV: a pak v tom ústavě ste působila až do důchodu?
MM: ano, až do důchodu.
JV: nezměnila ste už teda pracoviště.
MM: ne ne ne. pak sem ještě několik roků chodila jako na zástupy,
ale to sem chodila všechno jako na speciální školy.
JV: a vzpomněla byste si, v jakém roce skončilo vaše pravidelné
navštěvování kin? do kdy ste chodila často.
MM: no, vlastně to skončilo, první bylo, co sem intenzivně chodila,
tak to bylo em do devětatřicátého roku. potom za války vzhledem
k těm poměrům a k tomu, tak sem taky chodila, ale už ne tolik. no a
v pětaštyřicátém roce, to už mimo Brno, tak to sem začla chodit málo
a to sem už chodila teda taky do jiných kin, různě se to střídalo,
ale to sem chodila většinou v tak, v rámci nějaké schůzky, jo. no a
potom, když sme se odstěhovali, tak sme bydleli přes deset let
v Kyjově, no a tam sme chodili taky skoro pravidelně. tam bylo
v sokolovně kino, potom se tam otevřelo aj letní kino a tam sme
chodili taky pravidelně.
JV: a vy když ste se, když ste se vrátili zpátky z Kyjova do Brna?
MM: tak to sme, tak to sme chodívali, to sme se nastěhovali do
Králova Pole, já bydlím teď v Králově Poli a tam byly dvě kina,
takže sme chodili taky dost často.
JV: a vrátili ste se v jakém roce?
MM: vrátili sme se v roce šedesát osm.
JV: a ještě jedna věc, vdávala ste se v jakém roce?
MM: já sem se vdávala v roce čtyrycet osm, no a potom sem se
rozvedla a znovu sem se vdala až v roce sedmdesát.
JV: a tímhle bych teda uzavřel takovou tu první část a mohli bysme
se dostat dále, teď se vás budu ptát na vaši dětskou zkušenost, to
znamená zhruba do těch deseti jedenácti let, v době, kdy ste vlastně
navštěvovala obecnou školu.
MM: ano.
JV: a ta moje první otázka je ee asi zřejmá ((smích)) vzpomínáte si
na svojí první návštěvu kina?
MM: víte že ne.
JV: a vzpomněla byste si, dobře, zeptám se takhle, vzpomněla byste
si na tu vaši vůbec nejranější, na ten váš nejranější zážitek? na
vaši nejranější vzpomínku? nemusí to být nutně první, ale jenom tu,
kterou si opravdu pamatujete, jakoby ne- nejstarší.
MM: no, já si, já si pamatuji právě s tou mou babičkou, pamatuji si
přesně cestu kudy sme chodívaly, to kino, ale jaký to byl film, to
už opravdu nevim.
JV: a to ste ještě bydlela na Tučkové nebo [už ste se přestěhovala]
MM: [ne ne, to sme] to sme bydleli na té Tumové už.
JV: na té Tumové.
MM: ale vím, že to byl film, nějaký americký film, se šilej
templovou ((Shirley Temple))
JV: hm
MM: to si pamatuju.
JV: to vám mohlo být kolik let?
MM: tak co já vím, do první třídy?
JV: tak šest sedum?
MM: no, tak nějak.
JV: ee, vy ste s tou babičkou asi chodila často.
MM: ano, s babičkou sme chodily často, určitě to bylo každý týden.
JV: dá se říci jednou dvakrát týdně?
MM: no, dvakrát ne, ale jednou určitě.
JV: a babička byla právě ten člověk, se kterým ste navštěvovala
kino. maminka nebo tatínek [vás nebrali tak často]
MM: [ne, ne] ale oni, pokud já si vzpomínám, ale vůbec nechodili.
JV: vůbec nechodili do kina.
MM: vůbec nechodili. a moje maminka, ee moje babička byla velice
společenská
JV: hm
MM: až do vysokého stáři a vlastně mně nahrazovala maminku. já jsem
přišla ze školy a šla jsem rovnou k babičce.
JV: takže vidim, že ste měly takový velice úzký vztah.
MM: ano. ona babička taky, já sem jako dítě byla, a ještě mně to
zůstalo dodneška, já sem hrozně chtěla všechno vědět a babička byla
jediný člověk, který mi nikdy neřekl nevotravuj. a vždycky mně
prostě tu informaci podala.
JV: takže se dá říct, že třeba s maminkou nebo s tatínkem ste v kině
vůbec nebyli.
MM: ne, ne.
JV: nebyla, nikdy.
MM: ne, v divadle ano, ale v kině ne.
JV: v kině ne.
MM: v kině ne.
JV: chodila ste do kina ještě s někým jiným než s babičkou? třeba
s nějakou kamarádkou nebo třeba,
MM: ne, no tak to sem byla jako dítě a ta obecná škola, to
neexistovalo, abych tam šla sama.
JV: a později, až ste byla trošku starší, ještě v těch třicátých
letech,
MM: nó,
JV: dejme tomu do roku třicet devět.
MM: no, ne. ne, vždycky jenom s tou babičkou.
JV: s babičkou. dobře tak kdyžtak pak se ještě dostaneme k době
protektorátu, za nějakou dobu, takže to pak, se vás zeptám dál. a
jaké kino ste navštěvovala nejčastěji, nebo která kina ste
navštěvovala s tou babičkou?
MM: s tou babičkou to bylo vždycky do Lucerny ((Lucerna)).
JV: vždycky do Lucerny ((Lucerna)).
MM: vždycky Lucerna.
JV: a nikdy ste nezamířily nikam jinam.
MM: ne, nikdy sme nezamířily nikam jinam. ono, já, ono to bylo taky
tím, že jednak sme bydleli ještě tehdy ta doprava městská byla tedy
slabá, tak my sme chodily vždycky pěšky a tam to bylo teda nejblíž a
mimo to babička mě potom už brala na filmy, takzvaně mládeži
zakázané, na kterých teda vlastně nebylo nic závadného, ale v té
době to tak bylo, takže já sem ve svých třeba dvanácti letech viděla
třeba filmy, mládeži nepřístupné, protože babička to tam měla tak
zařízené, protože jak se začalo hrát, tak nám tam přistavili dvě
židle a sledovala sem ten film, protože jinak bych se tam na to teda
nedostala.
JV: to mně pan doktor Skopal říkal, že ste chodila s babičkou na
nepřístupné filmy.
MM: no, ano.
JV: vy ste se tam dostaly, protože ona tam měla toho známého.
MM: ano, ano.
JV: takže s tím nebyl žádný problém.
MM: ne.
JV: on vás pustil normálně.
MM: no ano.
JV: a vy ste seděly na těch dvou židlích někde bokem nebo...
MM: to sme seděly, no, tak nám to přistavil vedle řady, ano.
JV: v první řadě?
MM: ne, ne, to sme vždycky sedávaly tak v té druhé polovině.
JV: tak to je teda zajímavé, to sme tu ještě neměli.
MM: tehdy v první řadě seděl jenom ten, kdo měl korunu na kino.
JV: hm
MM: stálo v první a myslím v druhé řadě korunu, protože to byl
udělané tehdy tak, že ste měl <úplně zvrácenou hlavu>.
JV: paní C. říkala, že v první řadě vždycky seděli největší
rošťáci, ale tak ((smích))
MM: tak v Lucerně ((Lucerna)) ne.
JV: možná na nepřístupné filmy už moc rošťáci nechodili. ale takže
důvod, proč právě tohle kino bylo především, že bylo nejblíž.
MM: ano, ano.
JV: ste nemusely nikam daleko
MM: ano, ano.
JV: jaký byl váš, jaký byl názor vašich rodičů na chození do kina,
souhlasili s tím nebo vyjadřovali se k tomu aspoň nějak.
MM: nevyjadřovali se k tomu vůbec nijak, prostě když sem byla
s babičkou, tak sem mohla dělat to, co babička řekla.
JV: takže to ste měla dobré ((smích)) a ještě se zeptám postoj,
postoj školy k chození do kina, byl nějaký? vyjadřovali se třeba
učitelé?
MM: ne, vůbec ne, to si nikdy nevzpomínám, že by se nás byli ve
škole na něco takového ptali, ale chodilo se i se školou.
JV: takže vás nevarovali, že by to bylo nějakým způsobem [mravně
závadné]
MM: [ale né] ale dyť my sme si, dyť já sem měla od třetí třídy jako
učitele třídního Plevu ((Josef Věromír Pleva)), co napsal Malého
Bobše ((Malý Bobeš)).
JV: jo.
MM: no a ten teda rozhodně byl natolik světskej, že ten se vůbec
takový věci a i kdyby to byl zjistil, tak nad tím mávl rukou.
JV: a kdyby zjistil, že chodíte s babičkou na nepřístupné filmy
MM: no tak, no né, on se s babičkou dobře znal, protože babička,
nejenom že se mnou chodila do kina, jezdila na mě, se mnou na naše
školní výlety, když prostě bylo ve škole něco k vyřízení, tak prostě
přišla babička. babička prostě fungovala.
JV: byl pro vás film v tomhle věku důležitý?
MM: byl. já sem se na to vždycky velice těšila.
JV: chodila ste ráda.
MM: chodila sem moc ráda.
JV: a bylo to z důvodu toho, že ste vlastně s tou babičkou trávily
společně čas anebo, nebo,
MM: ne, jednalo se čistě jenom o to kino, páč s babičkou sem trávila
volný čas i jinak.
JV: a takže se zeptám, to, co vás na tom lákalo, nebo proč ste tam
chodila ráda, na nějaké ty důvody, vzpomněla byste si?
MM: no, připadalo mně to takový, když se šlo do kina, takový
sváteční, teď sem tam viděla něco, co sem normálně neviděla, protože
to byly všechny ty prvorepublikové filmy ať už to byly naše nebo ty
cizí, tak to byly takové ty limonády, které se mi teda jako dítěti
velmi líbily, no tak to byl asi ten důvod.
JV: měla ste nějaké oblíbené herce v té době?
MM: no, vzpomínám si na tu širlejku ((Shirley Temple))
JV. hm
MM: na tu si vzpomínám, na ty filmy jak se jmenovaly, to bylo
všechno skoro na stejné kopyto, ale ty filmy se mně s ní velice
líbily, protože ona bylo opravdu velice jako dítě, jako herečka byla
velice půvabná, uměla tančit, uměla zpívat a potom co si pamatuju,
že tehdy už, asi na dvou těch filmech, byl záběr, pár těch záběrů
barevných.
JV: a to teda bysme mohli říci, že to byly roky, nebo rok em raná
třicátá léta?
MM: no, no tak, no, ano. mně bylo v pětatřicátým deset let a to bylo
možná i předtím.
JV: takže ještě ta obecná škola.
MM: ano
JV: bavila ste se pak třeba ještě o tom s kamarády, se spolužáky,
oni nevím jestli do kina chodili nebo jak moc, ale jestli třeba to
chození do kina, ty filmy ty herci, hráli pak roli ee ve vašich
ňákých dětských hrách, nebo písničkách,
MM: ne
JV: nebo ve společných debatách.
MM: ne, bavila sem se o tom, protože několikrát byla se mnou a
s babičkou moje tehdy velmi dobrá kamarádka ze školy, tak ta
několikrát šla s náma, no tak sme jako děti pár slov o tom
prohodily, ale že bysme si na to hrály, nebo že by to na nás
působilo, to ne.
JV: ta znalost filmu nebyla důležitá pro konverzaci
MM: ne, ne
JV: společenskou [nebo dětskou]
MM: [no já sem vždycky] i když sem ráda chodila do kina a ráda do
divadla, tak i myslím i jako dítě sem byla velice realistická a
prostě sem to voddělovala vod toho normálního života, to bylo něco
velice hezkýho, ale rozhodně to na mě nijak takhle nepůsobilo.
JV: dobře, takže tímhle bysme to mohli uzavřít a dostali bysme se
dál, k nějakým diváckým návykům. a teď bysme se pohybovali od konce
té obecné školy, to znamená měšťanka až tedy rok třicet devět, do
protektorátu, než, než začla válka, což je teda období asi ve vašem
případě nějakých šesti, šesti sedmi let.
MM: ano
JV: v roce třicet devět vám bylo čtrnáct.
MM: ano a chodila sem na gymnázium, páč sem chodila na gymnázium od
primy.
JV: a gymnázium ste vlastně dokončila v roce čtyřicet jedna?
MM: čtyřicet čtyři.
JM: čtyřicet čtyři, jo.
MM: to byl osmiletej.
JV: takže vlastně v tomto, v tomto časovém období nedošlo k nějaké
závažné změně ve vašem životě jako svatba nebo ee zaměstnání že
byste si našla, to vlastně bylo až po té válce všechno.
MM: ano, ano.
JV: dobře.
MM: no, ale koncem té války, tak vod těch vosumnácti let už sem
chodila s jedním mládencem teda, to už sme do kina chodívali na
nějaké ty německé filmy my spolu.
JV: čtyřicet čtyři.
MM: ano.
JV: a v tomto období teda vod konce obecné školy do toho roku třicet
devět ste chodila do kina jak často, to už ste byla starší přeci
jenom.
MM: no, tak em ještě tak v té primě, sekundě, možná i tercii sem
pořád chodívala s tou babičkou.
JV: s babičkou.
MM: no a myslím až do toho protektorátu sme chodívaly teda často.
JV: s babičkou.
MM: ano, pořád s tou babičkou. tak, že bych chodívala s kamarádkou
někdy to, to si vůbec nevzpomínám, to sem nechodila.
JV: ani za toho protektorátu?
MM: ee, ani za toho protektorátu. to, potom když začal ten
protektorát, tak to delší dobu sme teda nechodili vůbec do kina,
protože to byly jako venku zatmění a takový poměry, to vlastně
prakticky sme teda trávili doma. no a potom, když už sme si na to
zvykli, zůstalo to stejný, ale když už sme si na to zvykli, tak sme
chodili do toho, do těch kin, ale těch českých filmů bylo málo, no a
tak sem byla na některých těch německých kinech. no ale, oni měli,
oni vlastně dělali takový jakoby revi ((revue)). a ty reví
((revue)), protože to bylo něco v té době nevídaného, tak to se mně,
jako děj skoro žádnej, ale to se mně líbilo.
JV: k tomu se dostaneme, až budeme u toho protektorátu. a to teda
bylo ještě před tím než ste začala chodit s tím mládencem.
MM: ano, ano
JV: takže v nějaké takové té časové rovině mezi [tím, co ste byli
doma, než ste začala žít vlastním nějakým]
MM: [ano, ano, ano]
JV: privátním životem, takže ste navštěvovala tyhlety reví
((revue)). dobře, a v tomto, v tomto čase ste pořád navštěvovala do
toho roku třicet devět ještě pořád tu Lucernu ((Lucerna)) nebo už
ste chodila třeba i do jiných kin s babičkou?
MM: no, s babičkou si vzpomínám jenom, že sme byly někdy ve skale
((Scala)) a v Alfě ((Alfa)), ale málo kdy. my sme hrozně moc
chodívaly do té Lucerny ((Lucerna)). no a já sem ještě loni byla v
Lucerně ((Lucerna)) a teď se tam zase chystám, protože to je jedno z
hrozně mála kin, který funguje pořád.
JV: funguje pořád, to je pravda.
MM: a přestože uvnitř je to teda vyspravený, tak ten prostor a ten
jak to tam bylo, to zůstalo naprosto stejný.
JV: bylo naopak nějaké kino, které ste neměla ráda?
MM: hm, ani si nevzpomínám, teď nemám ráda multikina. to, to už
prostě není kino, to už není ono. v těch kinech dřív to bylo takový,
takový intimní, prostě jak se zhaslo, tak člověk se jenom na to
soustředil a nepil šťávu a nejedl buráky a já nevim co všecko vokolo
a nebavil se.
JV: to je docela dobrá totiž jako narážka, protože sem se chtěl záhy
zeptat, jak ste se chovala při ee sledování filmů, jestli ste třeba
popíjela nápoje,
MM: kdepak, kdepak to ne, to neexistovalo, to sem byla naprosto na
to soustředěná, ale zajímavý je, že v těch,
(rozhovor na 11 sekund přerušen z důvodu příchodu třetí osoby)
MM: zajímavý je, že sem si vzpomněla, teď nedávno, už mi to úplně
zapadlo, že v kinech vždycky bývala přestávka. zřejmě proto, že z
těch technických důvodu, jo tam ňák to museli na jiný kotouč nebo
přetočit, a v té přestávce se teda prodávala limonáda a nějaký
lízátka a takový věci.
JV: a to ste si teda vy nikdy nekoupila.
MM: nejvýš nějakou tu limonádu když sem měla, když bylo v létě a
bylo teplo nějakou žíz- žízeň, ale jinak já sem teda byla vždycky
soustředěná na to.
JV: a ostatní diváci, kolem vás, kupovali potraviny, nápoje,
MM: no, kupovali, ale ne nějak moc, ale že by se nějak moc, v té
přestávce většina zůstala sedět.
JV: hm
MM: takže on tam chodil s tady s tím a jakmile se zhaslo, konec.
JV: takže ani třeba nějaké, nějaké hlasité projevy, jako tleskání,
hvízdání, komentování,
MM: ne, to tehdy nebylo, to tehdy nebylo.
JV: ani když ste byla mladší? a třeba chodili ste na nějaké dětské
filmy, nevim, říkala ste se školou? do kina.
MM: ano chodili sme se školou do kina, třeba si vzpomínám, že sme
byli se školou na filmu o Rastislavu Štefánikovi ((Milan Rastislav
Štefánik)).
JV: hm
MM: dodneška si vzpomínám, ten herec co ho hrál, menoval se Rogoz
((Zvonimir Rogoz)) a tu jeho milou hrála Oličová ((Karla Oličová)),
<to teda nevím> že si na ty ména ještě pamatuju,
JV: to bylo ještě v obecné nebo v měšťance
MM: obecná, to byla obecná, a dodneška si velice dobře na ten film
pamatuju a to teda vopravdu, protože sme tam šli se školou a byly
tam taky jiný školy, čili to bylo čistě jenom pro školy, no tak tam
teda jako ten klid a to moc nebylo.
JV: a projevovali se především pravděpodobně když už tak kluci
předpokládám.
MM: no, samozřejmě, samozřejmě.
JV: ee dobře, tak vy ste tady teď nakousla jeden film, vzpomněla
byste si, co vás na něm tak upoutalo, nebo z jakého důvodu si ho tak
pamatujete?
MM: no, pamatuju si ho z toho důvodu, že teda jako se mluvilo tehdy
Masaryk, Beneš, Štefánik a o tom Štefánikovi se mluvilo hodně, no,
mluvilo se i teda o tom jeho konci, jak to bylo, jak by to bylo
vypadalo, tady tyhlety debaty zase vedl můj tatínek doma, ale né
teda se mnou, jo, třeba s maminkou, jo, ale protože ji, já jak sem
slyšela, že se někde bavili, tak sem šla vždycky poslouchat. no a
tak proto, proto, a pak nám taky samozřejmě pan učitel vykládal o
tom, takže ten film, se mně jako líbil a zaujal mě.
JV: a to vám mohlo být kolik let?
MM: co já vím, devět, deset.
JV: hm. my pořád mluvíme o té Lucerně ((Lucerna)), je to nasnadě,
protože ste do ní chodila poměrně dlouhou dobu, vlastně až do toho
roku třicet devět?
MM: ano
JV: s babičkou. ale poté, už teďka se dostanem do toho protektorátu,
kdyžtak se k tomu ještě vrátíme, jenom abych věděl, pak ste
navštěvovala i jiná kina?
MM: ano, chodili sme dost často do kina Metro,
JV: hm
MM: to bylo na Lidické, tam jak je dneska městský divadlo,
JV: hm
MM: a to bylo velice hezký a příjemný kino. tam sem chodívala hrozně
ráda, chodívali sme tam vždycky sme, prošli sme tam Slovan, tam tu
pasáž, tam sem chodívala, tam sme chodívali často. potom sme
chodívali dost často do Alfy ((Alfa)),
JV: hm
MM: a občas sme chodívali i do takových malých kin, protože sme
nechodili do kin, ale chodili sme na filmy, na filmy a na herce,
JV: takže, hm
MM: a pokuď, pokuď ten film se hrál někde, třeba si vzpomínám že v
Židenicích bylo kino Svět ((dříve Hvězda, Astra)). tak tam sme taky
byli několikrát, protože ten fi-, hrál se tam určitý film, který sme
chtěli vidět, ono to bylo tak že, nebylo to tak rozdělený jako
dneska, že byly ty premiérový kina, ale em tam se to hrálo, třeba
týden, to sme se ňák na to třeba nedostali, tak sme šli až pak tam.
JV: takže pro vás nebylo důležité při výběru konkrétního filmu ee
nebylo pro vás důležité to kino [jako takové, ale především teda]
MM: [né, né, né] ten film, ano.
JV: a vy ste říkala, že ste měla hodně ráda tu Moravu ((Morava,
dříve Bio Metro)).
MM: Moravu ((Morava)) a Jadran.
JV: Moravu ((Morava)) a Jadran a Metro.
MM: no to Metro, to bylo ještě tam Morava a Jadran, tam sme
chodívali, tam sem chodívala až teda když sme se pak přestěhovali do
toho Králova Pole po roce sedmdesát.
JV: hm a to Metro ste měla tak nejradši dá se říct.
MM: to, to Metro, no, třeba Alfa, to se šlo dolů, dolů, pořád dolů.
kdežto to Metro bylo, ten sál byl prostě v rovině, jo, nebylo to tam
nějak, no, to Metro na mě tak nejlíp působilo, to sem měla
nejraději.
JV: takže to bylo především díky těm jeho [prostorovým dispozicím]
MM: [ano, ano, prostorovým] dispozicím, ano.
JV: kvůli tomu interiéru
MM: ano, ano.
JV: a do Lucerny ((Lucerna)) ste chodila stále, i v čase [kdy ste
navštěvovala už i jiná kina]
MM: [ano, ano, ano, ano]
JV: a kromě tady těchto kin, chodila ste třeba i ještě do jiných
kin? sme vyjmenovali Alfu ((Alfa)), Metro, Moravu ((Marava)),
Lucernu ((Lucerna)), navštěvovala ste i ještě nějaká jiná kina?
vzpomněla byste si?
MM: no třeba Kapitol a skalu ((Scala)), to většinou ty mě-, v tom
okruhu středu města.
JV: vzpomněla byste si na ty rozdíly mezi jednotlivými kiny?
MM: no po jaké stránce myslíte ty rozdíly?
JV: iteriér, přístup zaměstnanců, uvaděčů, k divákům,
MM: no, ee
JV: sál kina, foajé ((foyer)), pokladna, všechny ty věci, které tam
vlastně jsou.
MM: no, mys- myslím si, že tady tohle se začlo projevovat spíš až
později, anebo sem si jako dítě toho nevšímala, ale vím, že třeba
byly, všude byly uvaděčky, které si vzaly lístek a dovedly vás až na
místo, a to bylo všude,
JV: ve všech kinech
MM: ve všech kinech, všude se tak jako jednalo, což úplně se pak,
úplně se v pozdějších letech opustilo, prostě máte lístek teď
samozřejmě tam není úplně světlo, je tam přítmí i před tím než se
začne hrát, když tam chodí lidi, takže někdy byl dost problém si to
místo najít.
JV: tenkrát bylo tedy rozsvíceno.
MM: nebylo, taky bylo takové příšeří.
JV: hm, myslíte že bylo menší nebo větší, <nebo stejné>
MM: no, teď je větší
JV: dneska je teda poměrně velké
MM: ano, velké. to když sem byla naposled v té Lucerně ((Lucerna)),
tak tam byla skoro tma.
JV: hm a ta praxe toho, vlastně uvádění nebo přivádění na to vaše
místo, ta trvala vlastně do kdy jen tak pro zajímavost? abysme si
udělali obrázek.
MM: já myslím, že to bylo ještě za toho protektorátu.
JV: hm, myslíte, že ještě tedy do padesátých let? třeba, nebo, s
převratem to nějak vymizelo.
MM: no, no já sem potom už teda do toho kina chodila málo, protože
sem taky potom byla mimo Brno zaměstnaná tak sem jenom sem
dojížděla, no, no já si myslím že tak ještě za toho protektorátu a
pak, pak už bych řekla, že to moc nebylo.
JV: každopádně to je hodně zajímavá zkušenost nebo, nebo věc,
vlastně o tomto ještě žádný pamětník nemluvil, nebo aspoň si na to
nevzpomněl při rozhovoru.
MM: no protože to, to je, mně to tehdy připadalo takový, no, ti lidi
právě že vás uváděli, tak ste si je pamatoval, oni vás samozřejmě
ne, ale vy ste si ty lidi pamatoval, kdo tam byl, takže člověk
zjistil, jestli je tam ten stejný nebo jestli je tam někdo jiný a
jako dítě sem měla pocit jako, takový příjemný pocit, jak kdyby mě
tam někdo vítal nebo něco takového.
JV: a hrály tyto nějaké rozdíly, my sme se vlastně k těm rozdílům
ještě nedostali, jenom ste zmínila, že ty uvaděčky tam byly všude,
MM: ano
JV: hrály nějaké rozdíly v tom kinu, ať už teda mluvíme o tom
chování těch zaměstnanců nebo nějakých těch prostorových
dispozicích, hrály pak třeba rozdíly ve vašich preferencích? že ste
si řekla, tak půjdu teda radši do tohodle kina než do nějaké tam
teda blechárny, tam to opravdu nemám ráda.
MM: no, určitou roli hrály, ale největší roli hrál ten film, takže
samozřejmě do takové blechárny sem šla pouze tehdy, pokud tam byl
nějakej film, kterej sem chtěla vidět a kterej sem jinak nestačila,
JV: kterej vám za to stál.
MM: ale jinak, kterej mně za to stál, ale jinak do takových těch,
těch určitých, to sem chodila dost nerada.
JV: vzpomněla byste si na nějaké jejich názvy?
MM: názvy ne, ale dodneška to vím a je tam <sekn hend> ((second
hand)), je to rožek Domažlické a Štefánkové ((kino Elektra)). a eště
je tam, já vim jak to kino vypadalo, a ještě je tam z boku, kdysi
bylo tam ještě dost dlouho vidět jenom napsáno kino. a tam byl vchod
a tady z této druhé strany byl východ a na to kino si vzpomínám a to
byla vopravdu taková blechárna. a ty prostory, co sou tam, tak ty
tam takový sou a je v nich dneska sekn hend ((second hand)).
JV: nevzpomněla byste si, v čem to kino na vás působilo tím dojmem
blechárny? jako,
MM: no tak takový víte to bylo, em, takový omšelý to tam bylo, no a
JV: byl tam cítit nějaký zápach třeba?
MM: no tak to, to ani ne, ale bylo to takový omšelý a měla sem i
pocit, že tehdy, tehdy totiž byly v, podle ceny byly dost rozdílný v
těch kinech místa. taky ty lepší kina měly takzvaný lóže, jo, kde
teda to vypadalo jako malá lóže, jako v divadle, no a tam teda byl
člověk, že okolo něj neseděl kdoví kdo, před ním neseděl kdoví kdo,
to člověku vadilo, protože tehdy ještě nebylo to v těch kinech tak,
že by to bylo natolik zvednutý, že vám ta řada před váma vůbec
nevadila, jo, takže tehdy opravdu byly ty sedadla tak a teď mezi
tím, ty další sedadla a vy ste se koukala tou uličkou a to si
vzpomínám kolikrát, že sem seděla takhle celý film, abych něco
viděla.
JV: že před vámi seděl někdo vysoký a vy ste neviděla přes něho
MM: no, no, dost to dost vadilo.
JV: to chápu. a ňáký dojem, který na vás zanechalo třeba určité kino
si řekla, tak tohle je opravdu jako kino pro lepší lidi, že bylo
nějakým způsobem honosné nebo monumentální v nějakém aspektu a
naopak, že ste si říkala, tohle je kino spíše pro,
MM: no, byl rozdíl mezi těma kinama, ale já sem to nikdy takhle
nebrala, já sem se na to nikdy nedívala
JV: [a spíš to ten subjektivní]
MM: [tak třeba ta ta skala ((Scala)),] ta byla taková, taková jako
lepší, jo, že tam bylo aj dole bylo takový to bifátko, kde se
prodávaly všelicos takový ty bombóny a já nevim co všecko a to bylo
opravdu takový kino na tehdejší dobu, skutečně ty druhý tak
nevypadaly.
JV: hm a kino Alfa třeba?
MM: kino Alfa, z toho kina Alfu, Alfy, si vzpomínám, to je zajímavý,
nejvíc na ty šatnáře a šatnářky. tam byla velká šatna a tehdy se
dávalo teda do šatny v kině zcela běžně. taky to bylo teda i
způsobem jak sme se tehdy oblíkali. i na jaře se nosil třeba
kostýmovej kabátek, v kterým se nesedělo a tam si vzpomínám, že byla
veliká šatna a tam ty šatnářky byly teda velice obratný a šikovný.
JV: dobře, takže tím pádem bysme měli tak nějak ty kina probrané,
důležité je teda u vás že, kam vás to nějak táhlo, nebo kde ste se
opravdu cítila dobře, tak to bylo to kino Metro na Lidické, v hotelu
Slovan.
MM: ano, ano.
JV: tam ste chodila nejčastěji.
MM: tam sem chodila nejčastěji.
JV: pak teda vlastně to je to období určité té bubliny mezi tím
obdobím strachu, když ste radši byli doma a nevycházeli,
MM: ano, ano.
JV: takže to ten protektorát a tím obdobím kdy už ste teda měla toho
přítele a chodili ste, spolu. tak v této době, chodila ste s nějakou
partou přátel do kin? v těch čtyřicátých letech.
MM: ne. ne, ale můžu vám říct, že tehdy ani takový party nebyly. to
pokud bylo tak ee byly dvojice, kamarádky nebo kamarádi, ale takový
tak jak sou takový ty party, to jak to nebývalo.
JV: myslím třeba spolužáci ze školy
MM: ne, ne
JV: nepřátelila ste se ve více lidech.
MM: no my sme byli, já sem totiž do toho gymnázia, co sem chodila ty
čtyři roky, tak sem chodila, to bylo vlastně klášterní gymnázium.
dodneška funguje na Lerchové ulici, je tam, je to teď jazykové a
tam, to bylo pro dívčí a bylo to pro celou Moravu, to znamená, že
oni tam bydlely v iternátech, takže nám, který sme byly z Brna, nás
bylo poměrně málo, tak sme se kamarádily jenom ty co sme tak poblíž
bydlely, té školy, a co sme spolu chodily. ale ani si nevzpomínám,
že by oni byly nějak moc, chodily do kina.
JV: a třeba nějaké děti v okolí vašeho bydliště, Masarykovy čtvrti
anebo ještě předtím, když ste bydleli, nehráli ste si třeba
společně.
JV: no tak to sme si společně hráli, ale já mám pocit, že do toho
kina jich chodilo hrozně málo.
JV: takže se nedá říct, že by to kino sloužilo jako nějaký sociální
prostor, kde byste se stýkali, navzájem,
MM: ne, ne, rozhodně ne, rozhodně ne.
JV: já se teď vrátím trošičku zpátky, chodila ste do kostela?
MM: no, do kostela sem chodila.
JV: v neděli.
MM: v neděli.
JV: pravidelně.
MM: no, pravidelně a právě ty čtyři roky, který sem chodila tam do
toho gymnázia a tam byla kaple a já hrozně ráda do dn-, hrozně
nerada dodneška ráno vstávám a my sme tam musely chodit v neděli na
mši svatou v osm hodin, přestože v kostele vedle byla desátá. když
to ještě toto není nic s tím kinem společného, ale když o tom ještě
tak mluvíme, tak jak sem přicházela teda k rozumu, během těch čtyř
let, v tom klášterním gymnáziu, tak sem se na lecos začla dívat teda
kriticky,
JV: což je vymezeno teda rokem čtyrycet, ee rokem třicet devět až
čtyřicet čtyři?
MM: ne, to už sem chodila, já sem potom chodila vod kvinty, to
znamená čtyřiačtyřicet sem maturovala,
JV: vy ste chodila na osmileté gymnázium.
MM: ano a to už sem nechodila tam. tam totiž to bylo klasické a tam
byla latina a byla tam i řečtina a řečtina, latina, to je vynikající
věc, ale řečtina teda na nic, tak já sem přešla potom na reálné
gymnázium, mendlovo gymnázium ((Gymnázium J. G. Mendela)), no ale to
už byla válka, nebo teda protektorát a to sme neměli budovu, takže
sme chodili různě po školách, půl roku tam, půl roku tam.
JV: do primy ste nastoupila teda ještě,
MM: tady
JV: v roce, v roce jakém? abysme to teda měli.
MM: no, šest a pět je jedenáct, takže v roce třicet šest.
JV: hm a to už teda můžeme považovat za nějaké období, kdy vlastně
ste byla v pubertě a začala ste se na ty věci dívat
MM: no to ještě ne, to ne. tehdy puberta byla až tak ve čtrnácti,
patnácti ((smích)) to nebylo tak brzo jak dneska.
JV: takže až kolem těch čtrnácti patnácti přišel ten věk, kdy ste
začala ty věci hodnotit kritičtěji.
MM: ano, ano. no tak to už sem se na to dívala, prostě něco jiného
se říkalo, něco jiného se dělalo.
JV: takže vlastně s tím jak začala válka.
MM: ano.
JV: mě právě zajímalo, když sem se ptal na ten kostel, tak jestli
ste někdy nebyla účastna toho, že by na faře vám pouštěl pan farář
nebo kazatel nějaký film, pro děti, pohádku nebo tak.
MM: ne. a pokud vím, tak to tedy neexistovalo.
JV: hm
MM: to tedy neexistovalo vůbec.
JV: jedna paní právě říkala, že jim to pouštěl.
MM: no tak kdoví kde to bylo, no ale tam, tam rozhodně ne, protože
tam byl farář, tam byl docela tak dobrý světský, ale jinak to tam
bylo strašně bigótní, takže to vůbec nepadalo v úvahu.
JV: stávalo se, že by vám návštěva kina nějak někdy zabránila, ee,
<že by vám návštěva kostela> zabránila jít do kina a samozřejmě
naopak, že byste upřednostnila někdy,
MM: ne, ne
JV: jedno nebo druhé.
MM: to se tam vešlo klidně, ale fakt je, že když sem začala chodit
na to klášterní gymnázium, víte to sou věci, na který si člověk tak
nevzpomene hned, až jak se ptáte, tak tam vopravdu kdysi byl ňákej
problém s tím, že některá ta dívka, já teda ne, byla v kině a ta
sestra ji ňák cestou viděla nebo něco takovýho a dost to teda
nehezky zkomentovala.
JV: hm a vzpomněla byste si třeba co, co bylo za ten problém? co jí
tam vytýkala konkrétně?
MM: no, vytýkala ji to, že, to už taky byla, no směšně pozdní
hodina, ale už bylo ňák po osmé, jo, páč bylo vona byla na šestou.
no a jednak to a jednak, jednak prostě že, tak nebylo to přímo
řečeno, ale tak naznačování jako že tam ty věci co sou, že by se z
toho mohla zkazit. pokazit ((smích))
JV: hm, rozumim ((smích)) ještě se zeptám, vy ste byla věřící,
hlásila ste se k nějaké církvi?
MM: ano já sem, já sem pokřtěná. římskokatolička ((Římskokatolická
církev))
JV: Římskokatolická, hm. myslíte si, že to vaše vyznání nebo to, že
ste byla pokřtěná, ovlivňovalo tu vaši zkušenost nebo ten váš
zážitek s filmem?
MM: ne, vůbec. vůbec ne,
JV: nepromítalo se do toho třeba ňák [to vaše vyznání]
MM: [ne, ne vůbec] vůb- vůbec ne, protože taky moje babička, ta taky
chodila do kostela, ale byla úplně normální a všecko posuzovala
realisticky skutečně a u nás doma, že by se dodržovaly nějaký takový
ty, em, bigótně, to vůbec u nás doma nebylo. (.) ale ta kamarádka,
jak sem říkala, že někdy ta babička ju do té Lucerny ((Lucerna)) se
mnou vzala, tak ee, ta vopravdu ta měla tatínka, který teda byl víc
než pobožný, a já mám dojem, že tehdy s náma byla dvakrát nebo
třikrát a pak něco doma řekla a pak už nesměla jít.
JV: už nesměla do kina.
MM: víte, vy se tak úžasně ptáte, to sou věci, který pak člověku
naráz vyvstanou, na který by si člověk jinak ani nevzpomněl.
JV: mě ještě teda napadla jedna věc, em, jak babička se stavěla k
tomu sledování filmu, chodila ona ráda do kina nebo znamenalo [pro
ni kino hodně?]
MM: [ano, velice ráda] velice ráda. babička byla velice společenská
a i když já už sem teda byla dospělá a babička teda měla dost pozdní
věk, tak babička chodila každý týden se známýma do kina a každý
týden do kavárny.
JV: chodila třeba i do divadel?
MM: do divadel, ee, pokud si vzpomínám nechodila, chodila se mnou na
nějaký ty dětský představení, to bývalo v Typosu nějaký kašpárek, už
nevím jak to bylo, ale moji rodiče měli vždycky předplatné v divadle
a moje maminka chodila nerada, takže já sem snad vod svejch třinácti
let chodila do divadla, pravidelně.
JV: počkejte, maminka měla předplatné a chodila nerada.
MM: tatínek s maminkou měli předplatné,
JV: hm
MM: a maminka chodila nerada.
JV: s tatínkem.
MM: s tatín-, no, do divadla ((smích))
JV: <to chápu>
MM: ne s tatínkem, ale prostě nerada, jo, takže se stávalo, že na
poslední chvilku si rozmyslela, nepudu, a tatínek, Miluško, honem se
vobleč,
JV: tatínek byl ten milovník divadla.
MM: ano, tat-, Miluško honem se vobleč. tak já sem na sebe naházela
šaty, takže já sem znala operetu a nevim co všecko snad už vod
třinácti, vod čtrnácti roků.
JV: tatínek byl syn babičky?
MM: ne, to byla maminka mé maminky.
JV: aha, já právě, tam, jak ste říkala, že babička byla velmi
kulturní a divadlo, kino, tak sem si říkal, jestli to divadlo právě
od ní nemá ten tatínek.
MM: ne, tam se to, tam to bylo přes generaci. moje, moje babička
byla výborná, společenská, chytrá, no, měla všech deset pé. moje
maminka z toho neměla ani jedno, nespolečenská, nerada někam
chodila,
JV: ste říkala, že byla žena v domácnosti, [takže ji to ale takhle
vyhovovalo]
MM: [no dobře, ale babička byla taky.]
JV: hm
MM: a já to mám po té mé babičce. já teda z maminky nemám nic, já to
mám všecko z mé babičky.
JV: a tatínek, teda ten jak, teda byl asi někde mezi. vy ste říkala,
že do kina on teda vůbec nechodil, ale do divadla chodil [teda asi
rád.]
MM: [do divadla ano.] do divadla ano.
JV: jinak té další kulturní aktivity jako ee knížky, četli ste
knížky doma?
MM: no, četli sme hodně. hodně sme četli, babička taky hodně četla,
ale to i maminka dost četla. ale já sem, já sem kvůli tomu jako dítě
dostávala, protože já sem četla pod peřinou a tatínek říkal, každej
ten škvár musíš přečíst... ale já sem četla, protože sme měli moře
povinné četby, Jiráska ((Alois Jirásek)), já nevím co všecko. já sem
četla ty knížky, protože mě zajímal vždycky děj,
JV: hm
MM: tak hop šup tralala. ale všecko sem věděla, a pak teprv sem se
vracela k těm popisům faktu. vždycky sem od tatínka dostávala, že
nečtu, že hltám ty knížky. a dneska přečtu taky ještě kde co,
[noviny, časopisy]
JV: [takže vidím, že opravdu] vy ste jako dcera babičky ((smích))
MM: ano ((smích)) úplně.
JV: to je krásné. a mně spíš šlo o to, jakou roli hrálo to kino mezi
těma dalšíma, dalšími kulturními aktivitami v životě vaší babičky,
jestli třeba to stálo na vrcholu, nebo třeba bylo to na stejné
úrovni jako chození do divadla, že zas jako nějak neupřednostňovala
divadelní představení na úkor filmové nějaké [projekce]
MM: [no, je to zajímavý,] tatínek chodil rád do divadla a babička
teda ráda chodila do kina. do divadla taky, ale poměrně málo.
JV: takže to kino pro ni hrálo asi přeci jenom větší roli.
MM: ano, větší roli.
JV: větší roli.
MM: no a já sem chodila s ním do divadla a s ní do kina.
JV: to je krásné, když může být dítě tak jako zapojeno do těch
kulturních aktivit, určitě je to dobře, a em s babičkou pak ste se
bavily třeba o těch filmech?
MM: ano
JV: probíraly ste třeba,
MM: protože sme šly pěšky domů, a tak sme se o tom bavily. pokud se
mně tam něco, já sem většinou teda, dneska už si nevzpomínám, ale
většinou sem měla k tomu ňáký dotazy, jo, proč je to tak a jak to že
tam je to a nevím co, proč to je, no a babička vždycky se mnou na to
téma debatovala a vždycky mně všecko vysvětlila.
JV: snažila se,
MM: ano, ano.
JV: podat nějaké vysvětlení. vzpomněla byste si na nějaké třeba em,
reakce babičky, kdy opravdu se jako vyjadřovala nesouhlasně k tomu,
co viděla nebo že ji to opravdu jako nadzvedlo, v uvozovkách,
MM: ne, nevzpomínám si.
JV: naopak zase kdy byla nadšená, kdy to chválila,
MM: no, většinou se jí to líbilo, že by ju to nějak nadzvedlo, to
ne, ale víte, ony ty filmy vás tehdy ani nadzvednou nemohly, prostě
to, <to byly takové>, jestli se vobčas podíváte na filmy pro
pamětníky, tak to byly takové, takové jakoby limonády, no, to bylo
tak jako, no, ale něco tam vždycky z toho života bylo.
JV: ale tak dobře, ale byly i jako dramatičtější, dramatičtější
filmy.
MM: no tak, nó
JV: a vy ste říkala, že ste chodila právě na ty [nepřístupné, takže]
MM: [no na ty, no tak] no tak tam snad něco bylo, no, nějaký,
nějaký takový, milostný konflikty nebo něco takovýho, ale
JV: na druhou stranu, to ste byla ještě docela mladá, na [nějaké
milostné]
MM: [no, no ano] no právě, no právě. já sem viděla v k-, proto já
sem tolik těch filmů viděla, protože mě ta babička tam na to brala,
protože ty filmy byly opravdu mládeže nepřípust-, nepřístupné a
myslím, že bylo tehdy do šestnácti a pak do vosumnácti.
JV: a vy ste chodily na ty teda do těch osumnácti nebo od osumnácti.
MM: no, no, od, ano. takže já sem viděla filmy, který sem vlastně
vidět neměla, ale nijak mě to teda jako,
JV: myslíte že vás to nijak neovlivnilo.
MM: ne, nijak mě to neovlivnilo, ale to ani nešlo, aby vás to
ovlivnilo, tam prostě nic nebylo.
JV: hm
MM: to vůbec s těma dnešníma milostnejma scénama, to vůbec se nedá
srovnat, to je nebe a dudy.
JV: hm. myslíte si třeba, proč byl ten film od osmnácti? když ste na
ňákém byla,
MM: no, většina těch filmů sem nepochopila proč, no třeba když se
tam, když se v tom filmu dvakrát líbali, tak už to bylo nepří-,
mládeži nepřístupné.
JV: do toho kina ste chodily bez placení nebo ste platily?
MM: no samozřejmě sme platily.
JV: když ste říkala, [že tam měla známého uvaděče, tak jestli vás
jako pustil]
MM: [ne ne ne ne, to sme samozřejmě platily] a myslím si, to nejsem
si tím jistá, ale myslím si, že sme zaplatily víc než sme měly, za
tu ochotu. ono tak jak si vzpomínám, to teda s tím kinem nemá vůbec
nic společného,
JV: to nevadí, povidejte.
MM: když em sem měla, já sem mívala angíny, ale neměla sem u toho
teploty a tak se mnou chodila babička k doktorovi, k normálnímu
praktickýmu. babička tam přišla, pozdravily sme a babička bez řečí
mu na stůl položila dvacet korun.
JV: hm
MM: já se dodneška,
JV: dneska by to byl byl úplatek
MM: já se do dneška přesně na to, no ne, tak asi se taky platilo.
dodneška si vzpomínám, a tehdy, dvacet korun,
JV: hm
MM: a teď skáčou nad třicet. čili to je nesrovnatelný, já se, já se
pamatuju docela dobře za první republiky, některé věci kolik stály.
protože to maminka tatínkovi vykládala, jo, představ si, já sem byla
v obchodě a platila sem to, já, já vím jaký byly nájmy, já vím jaký
byly platy. protože to se vykládalo doma, tak to vím. čili v tom
poměru, to bylo hrozně moc. tramvaj stála korunu, na přestup korunu
padesát. a to kino, to bylo koruna, tam ňáká ta první druhá řada,
pak dvě, pak pět, no a jestli to bylo ještě víc, to nevim, to se
nepamatuju.
JV: pět korun za tu lóži?
MM: možná že ta lóže stála teda deset, no ale jinak tak většinou to
tam bylo tak okolo pěti korun.
JV: a deset korun už je docela dost.
MM: no ale i těch pět nebylo zas tak málo.
JV: hm, mě napadlo, pak ta čtyřicátá léta, vy ste říkala, že tam
byly ty estrády nebo, ne estrády, ale vy ste říkala ještě
MM: reví ((revue)), to byly vlastně takový reví ((revue)). ty
německý filmy, co k nám přišly, tak to byly takový zábavný filmy, a
voni neměli špatný ty filmy. a v těch jejich filmech, byly to taky
teda na konc- teda limonády, takový filmy, nevzpomínám si, aspoň já
sem nikdy na žádným nebyla kde by tam byla ňáká propaganda jejich
nebo něco takovýho.
JV: kdybyste to měla tím žánrem vymezit, tak řekla byste, že to byly
komedie, romantické komedie,
MM: jo, romantické komedie, třeba si vzpomínám marika rek ((Marika
Rökk)), jo to byla tanečnice a zpěvačka a to byly opravdu takové
romantické komedie s tančením, se zpíváním a opravdu potom sem
viděla několik a to byly skutečně revi ((revue)), skutečně tam byl
balet.
JV: takže ten večer byl komponovaný.
MM: ano, ano a to opravdu to měli, to sem teda hodnotila na tehdejší
dobu, to bylo dost nevídaný. americké filmy k nám v tu dobu
nechodily, tak ty byly taky tak, to měly. ale tady u nás, to bylo
nevídaný.
JV: když ste chodila do kina s babičkou, tak ten výběr filmu
předpokládám byl na ní.
MM: na ní, ano.
JV: takže ona prostě řekla, dneska půjdeme na tento.
MM: ano, Vdavky Nanynky Kulichovy ((smích))
JV: to si pamatujete.
MM: to si vzpomínám, <Otec Kondelík a ženich Vejvara>, ale já si
vzpomínám, ale to už bylo teda později, potom si vzpomínám na ty
filmy s Adinou Mandlovou ((Adina Mandlová)), se Zitou Kabátovou
((Zita Kabátová)), Věrou Ferbasovou ((Věra Ferbasová)), em Lídou
bárovou ((Lída Baarová)) no s Novým ((Oldřich Nový)), jo, to byl,
Nový ((Oldřich Nový)) začínal v Brně.
JV: hm, já vím ňáký z těchto herců, jak ste teď vyjmenovala, a
hereček, imponoval vám, měla ste nějakého opravdu jako radši než
druhého? jako, jako svou osobní hvězdu?
MM: ne, já sem na hvězdy,
JV: ne
MM: já sem to, já sem to brala tak, já sem totiž měla strýčka,
který, byl to maminčin bratr, který byl bydlel v Praze a velice
často k nám jezdil, a já, když sem tak, jako, byla sem v kině, já
sem ti viděla Vítovou ((Hana Vítová)), vona byla tak krásná. von se
na mě podíval a povidá, jo? to bys ju měla potkat v Praze na ulici,
to bys viděla. a kdyby s tebou dělali to co s ňou, tak bys byla taky
tak krásná, takže, ten mě <přivedl do reálu>.
JV: takže ten vás tak jako usadil.
MM: jo.
JV: dobře, no takže, já sem se chtěl zeptat, jestli vám ňáký herec
[imponoval nebo herečka]
MM: [ne, to jak má někdo pověšený] nebo toto, [to sem nikdy neměla.]
JV: [nechtěla ste být jako ona.]
MM: ne, ne, to sem nikdy neměla.
JV: dobře, babička, no to je taková otázka jako, na ní není možné
úplně odpovědět, ale jak myslíte, že ona získávala informace, řekla
ste, že byla taková hodně kulturní, takže myslíte, že třeba
odebírala noviny nebo nějaké přehledy,
MM: no kinoreví ((Kinorevue)).
JV: kinoreví ((Kinorevue)) odbírala.
MM: no, kinoreví ((Kinorevue)).
JV: hm, pravidelně?
MM: pravidelně, no a já sem to samozřejmě taky četla, takže tam byly
informace vo všem, teď sem nedávno šla kupovat jedné známé něco do
antikvariátu a tam ještě jedno kinoreví ((Kinorevue)) měli a
prodávali.
JV: a když ste se, když ste pročítala to kinoreví ((Kinorevue)), tak
třeba, bylo to tak, že by vás třeba nějaký film zaujal a řekla ste,
babi, pojďme radši na tento film, ten chci vidět já, [nebo ste to
vždycky nechala na tu babičku]
MM: [ono tam, ono em] nechala sem to na tu babičku a ono v té
kinoreví ((Kinorevue)) ani tak nebylo o těch filmech, bylo tam
hlavně vo těch hercích.
JV: hm
MM: bylo tam sice, hraje v tom a v tom filmu, ale teď tam bylo
popisovaný, ten herec, co a jak, obrázky těch herců, takže to
kinoreví ((Kinorevue)) myslím si, že bylo spíš o těch hercích než o
těch filmech.
JV: hm, takže nějaké anotace delší tam nebyly.
MM: ne, ne. teď sem se dověděla zajímavou věc, včera sem to přečetla
v knížce půjčené od mé dcery. všechno, co sem v životě potřeboval
sem se naučil v mateřské školce ((Všechno, co opravdu potřebuju
znát, jsem se naučil v mateřské školce)), je to báječná knížka, a
tam sem se ((smích)), tam sem se dočetla, já si vzpomínám i na ty
americké filmy, který ještě tak, v tom osumatřicátým roce, co tady
byly, byly to ty velkofilmy, Greta Garbo, jo, a vzpomínám si na film
Hraběnka Walewská, kde hrála Greta Garbo a Napoleona hrál herec,
který se menoval šárl boajé ((Charles Boyer)) a včera sem tam v tom,
v té knížečce, se dočetla, že byl, hrál milovníky se všema těma star
holyvůdskýma ((Hollywood)) tehdy, a přitom ve skutečnosti byl
pětačtyřicet let ženatý s jednou ženou, kterou velice miloval a když
ona umřela na rakovinu, tak za dva dny na to on spáchal sebevraždu.
JV: hm
MM: takže se člověk po tolika letech dozví vo ňákým herci a von hrál
toho Napoleona a vynikajícně, to byl Napoleon tak jak je na všech
těch kresbách a malbách.
JV: pamatujete si třeba dobové plakáty, vývěsky nějaké, poutače na
film?
MM: no, bývaly. bývaly, a bývaly dost a zajímavý je, že víc na mně
zanechaly jako dojem a víc si vzpomínám, em poutače, kde bylo to
kreslené. nebylo to, nebyla tam fotografie z toho, ale bylo to
kreslené, a myslím si, že tehdy jich bývala většina.
JV: ulpěl vám nějaký v paměti anebo byl nějaký třeba tak výrazný,
pro vás, když ste šla po té ulici, že by na vás zapůsobil a řekla
ste si tak tohle musím vidět, nebo tohle vypadá fakt zajímavě, tohle
chci vidět.
MM: no tak přesně na ňáký určitý si nevzpomínám, ale, ale vím, že
teda bývaly některý, jako dost působivý, ale já mám pocit, že sem si
to podle tohoto nevybírala.
JV: ne, ne. a předpokládám, že asi ani přátelé vás neovlivnili ve
výběru filmu.
MM: ne, ne.
JV: všechno to bylo asi skrze tu vaši babičku, která byla [takový
jako zdroj]
MM: [ano, ano, ano] babička, babička to byla opravdu člověk v mým
životě, které sem všechno věřila a na kterou se vždycky a dala a na
která mně nikdy nikdy špatně neporadila. jinak ostatní lidi sem
vždycky brala velmi skepticky.
JV: hm. em sem se ptal, jakou roli hrál film v životě, nebo mezi
dalšími kulturními aktivitami vaší babičky, tak ste řekla, že
poměrně vysokou, u vás to bylo jak? byl pro vás film důležitý?
MM: no,
JV: důležitější než třeba četba knih nebo chození do divadla? což
asi ano, protože ste řekla, že ste, nebo tak ňák sem vydedukoval, že
ste asi do kina chodila radši než do divadla, ale...
MM: no to bylo daný tím, že, to kino, to divadlo bylo takový prostě
svátečnější, a tam je to všecko tak bezprostřední,
JV: divadlo že bylo sváteční.
MM: divad- divadlo bylo svátečnější, ale potom, jakmile sme se
odstěhovali z Brna,
JV: hm
MM: no tak to byly menší města, tam kina všude byly, no ale divadlo
se hrávalo sporadicky, jo, třeba v Uherském Hradišti, jo, Slovácké
divadlo, ale to tehdy hrávalo, teď to bylo v sokolovně samozřejmě ta
sokolovna to nevypadalo jako divadlo, jak sem byla zvyklá tady
z Mahelova ((Mahelovo divadlo)), z toho, takže tam ty divadla už
potom tak nějak moc na mě nepůsobily, i se mně zdálo, protože sem
byla zvyklá tady na výkony těch herců, tak tam sem to dost jako
kriticky viděla, takže tam ty kina potom, co sme byli mimo Brno, ty
kina byly teda vlastně lepší než to divadlo. tam se to změnilo. a
když sme se vrátili do Brna, jo, tak se to zase vrátilo zpátky a mám
už sto padesát let předplatný v divadle, už chodím sama, protože ty,
co se mnou chodili, už tam nedojdou, jo, každý rok si říkám, už si
to nevezmu, <a zase si to vezmu> ((smích))
JV: to je dobře. ale ještě teda předtím než ste se odstěhovala, mimo
Brno, tak v této době toho dětství, puberty, dospívání, tak v téhle
době to kino hrálo jakou roli, bylo to důležité?
MM: no, bylo, bylo. já sem se vždycky na to kino strašně těšila.
JV: em pamatujete si třeba ještě že ste viděla černobílý film? ee
teda že ste, ne ((smích)), pardon, že, že ste
MM: <to byly všechny> ((smích))
JV: jasně. že ste viděla ještě, že ste byla na filmu, který by byl
němý nebo už si pamatujete jenom zvukový filmy.
MM: ne, ne, ty si nepamatuju. to už neběželo, když já sem začla
chodit do kina, tak to už všecko,
JV: všecko bylo zvukové už.
MM: všecko bylo zvukové, všecko.
JV: takže třeba ani filmy, kde by byl doprovod na klavír,
MM: ne, ne, to sem neviděla. ale, ale bývaly v té Lucerně
((Lucerna)) kdysi za mého nejranějšího mládí, tam opravdu ještě,
sice se mluvilo, ale někdy tam býval ještě stával bokem klavír a ten
na to něco hrál, jako doprovod k tomu.
JV: takže ten film byl zvukový.
MM: ten film byl zvukový ale ještě
JV: ale zároveň,
MM: ano.
JV: zároveň [tam byla ta produkce]
MM: [ano, protože] protože to, tak jak dneska máte ty filmy
podbarvený tou hudbou prakticky pořád, tak tam, tam to nebylo tak,
jo, čili tam jako třeba před tím filmem a předtím, to bylo vlastně
tam jenom mluvilo, ale ten zvukový doprovod nebyl. tak on tam
opravdu, taky sem si až teď na to vzpomněla, bývalo to tam, jo,
klavír,
JV: to trvalo tak do kdy, jak dlouho si to ještě pamatujete?
MM: no tak to bývalo jenom, já nevím tak, do těch deseti let mých,
potom už ne.
JV: to znamená do roku třicet pět.
MM: třicet pět.
JV: pak už ne.
MM: pak už ne.
JV: pamatujete si třeba za války, předpokládám, respektive ke konci
války, že by už nějaký film byl kolorovaný? barevný?
MM: no dyť já vám říkám, já sem viděla filmy se šírly templovou
((Shirley Temple)), kde konec toho filmu byl barevný, ale vopravdu,
tak jak vy to říkáte, já nevim jestli to existovalo už tehdy, ale to
vypadalo skutečně jak ty kolorovaný fotografie.
JV: a to teda [bylo]
MM: [a Němci] měli už barevný.
JV: takže za protektorátu už ste viděla barevný film.
MM: ano, ano.
JV: hm a viděla ste teda současně s tou šírly templovou ((Shirley
Temple)), to bylo teda ještě před okupací,
MM: ano, ano
JV: to znamená v těch [třicátých letech. na konci třicátých let.]
MM: [ano, ano, ano, ano]
JV: hm
MM: no to byl dojem tehdy, to sme byli úplně unešení.
JV: bylo to pro vás důležité pak třeba při tom výběru těch filmů,
jestli jít na film, který by byl kolorovaný nebo barevný?
MM: ne.
JV: ne, to ste
MM: ne
JV: [takhle nikdy, jo]
MM: [ne, vůbec] ne. to je podle obsahu, ale tady toto nehrálo roli.
JV: em, bylo důležité z jaké byl ten film země? jestli byl z Francie
nebo z Německa, z Ruska, z Ameriky, třeba, možná ani ne tak pro vás,
ale třeba pro tu vaši babičku, myslíte že to bylo důležité?
MM: já myslím že ne, ale my sme většinou chodily to byly samý český
filmy.
JV: český filmy.
MM: samý český filmy.
JV: nelákalo vás třeba jít na americký film.
MM: no ty s tou širlejkou ((Shirley Temple)) byly, to byly americký
filmy, ale jinak si nevzpomínám, že by s tou babičkou že bysme něco
takovýho a tehdy těch českejch filmů byla strašná spousta. tak sme
stačily akorát chodit tak, <protože to ani člověk nestačil> na ty
filmy chodit.
JV: dobře. kdybyste měla tak zavzpomínat, na tu dobu a říct mi, co
pro vás znamenalo, co pro vás znamenal dobrý film, jaký musel
splňovat atributy. nebo, co to vlastně jako bylo, jaký film byste
tenkrát označila že byl dobrý.
MM: no, to myslíte jako, jako dítě ještě? to, to sem neměla
[takovej]
JV: [myslím] už v tý době, dejme tomu druhá půlka třicátých let,
přelom třicátých čtyřicátých let. už takové to přece jenom nabírání
rozumu a větší kritičnosti, kdy už ste se nad těmi věci, věcmi
začala více a hlouběji zamýšlet, tak určitě i tady tohle, ste
řešila.
MM: no mně se, mně se líbily filmy, bylo spousta filmů, kde to byla
vlastně zfilmovaná ňáká, obsah ňáké knihy.
JV: hm, adaptace.
MM: adaptace. a mně se líbily filmy, kde opravdu to odpovídalo mým
představám. třeba Babička, ta byla zfilmovaná několikrát, ale, ta
první Babička, s Terezou Tanskou ((Nataša Tanská)) a s Brzkovou
((Terezie Brzková)), to byla nejlepší Babička jaká opravdu byla, tak
sem si to opravdu představovala. ty ostatní filmy, ty Babičky, už mě
to zklamalo, to už nebylo ono.
JV: to už [nekorespondovalo s vaší fantazií při četbě knihy.]
MM: [ano, ano, ano, ano,] čili, já sem měla ráda takové ty adaptace
ňákých těch, nebo i byly filmy, že to byly divadelní hry a bylo to
udělaný jako film, tak ty se mně velmi líbily, ale jenom tehdy, když
to opravdu odpovídalo těm mým představám.
JV: což je někdy docela těžké, každý člověk má asi [představu trošku
jinou.]
MM: [no, proto] kdysi se mně stalo, už si nevzpomínám co to bylo, že
sem napřed viděla film a pak sem si přečetla knihu, a to bylo
báječný, protože já už sem měla ty představy z toho filmu.
JV: a to ste dělala záměrně?
MM: záměrně, jo.
JV: záměrně. a vy ste si nezkazila ee zážitek z toho filmu. kdyby ne
nedej bože ste [měla]
MM: [ne] chtěla sem zkusit jaké to je. a opravdu potom když sem to
četla, tak sem viděla,
JV: tak se vám zobrazovaly ty, ty obrazy, které ste viděla v kině,
hm. a myslíte, že vás to třeba nějak neochudilo? protože to už byly
jako obrazy, které vlastně byly dopředu někým [vyrobený.]
MM: [já myslim] že ne. ve většině případů to bylo obráceně. a já už
sem nějakou představu měla, a teď když se to, mně se ten film líbil
i tak, ale když se to neshodovalo s tou mou představou a když sem
viděla třeba, jak sem mluvila o té Babičce ((Babička)), několik těch
zfilmování, tak prostě nejlepší byla, a zajímavý je, že co sem
mluvila se známýma, jo, potom už jak dospělá, co sme chodili do kin,
tak sme se vo tom bavili, tak většinou sme měli stejný názor. čili
to asi nebylo jenom že byl to byl můj názor, ale, ale prostě něco
bylo udělaný tak, že to skutečně odpovídalo představě spousty lidí.
JV: ee dobře, tak tohle je určitě zajímavá věc, ale ještě teda, ňáké
další kritéria pro dobrý film, byly by? třeba em ve zpracované
látce, když teda odhlédneme od těch adaptací, filmy, které neměly
předlohu nebo ste třeba neznala, nečetla, ale jenom film sám o sobě,
který ste viděla, tak ten by splnil, musel splňovat nebo splňoval
jaká kritéria, aby pro vás byl dobrý.
MM: no, já si třeba vzpomínám, že hrozně se mně líbil, jak sem
mluvila o té, Hraběnky Walewské ((Hraběnka Walewská)), tam tak Greta
Garbo a šarl boajé ((Charles Boyer)), to mně teda hrozně zůstalo
zůstalo v paměti tady to. ale to už to už sme něco teda vo tom, něco
málo sem vo tom věděla, ale né moc. ale opravdu to byly, no, půs-,
moc, potom když už sem byla, když už sem měla tak, těch dvanáct
třináct roků, tak už mě moc nebraly takové ty limonády, víte,
JV: jo
MM: já sem jak byla ta červená knihovna, já sem to v životě nečetla,
já sem si přečetla jednu a to mně stačilo nadosmrti.
JV: a čím myslíte že zrovna tehle film vám utkvěl v paměti tak moc.
MM: no, ti herci byli teda vynikající, potom to je, to je, po tom
Napoleonovi to je prostě vždycky něco vynikajícího, drama něco
takového,
JV: hm
MM: no a samozřejmě asi taky výprava, na tehdejší dobu.
JV: a co se týče třeba žánrů, upřednostňovala ste nějaké žánry víc?
MM: no, ani ani ne, ale neměla sem ráda takový ty limonády, který
nic neříkaj.
JV: em limonády sou ve vašem pojetí romantické komedie.
MM: ((smích)) nemusí to být komedie, <může to být aj vážný>. ale
takový kde se prostě
JV: banální.
MM: banální, správně, banální. to teda to mě nebralo.
JV: vy ste si vy ste si připadala uražená jako divák.
MM: ano sem si říkala, takový pitomosti, na to se nemusím dívat.
JV: hm ale jinak co se týče třeba drama, detektivka, [romantika,]
romantická komedie
MM: [no tak] no vždycky sem měla raději drama nebo detektivku něž tu
romantickou komedii, měla sem prostě ráda, když o něco de.
JV: když je to spíše podáváno v té vážnější rovině.
MM: ano, ano.
JV: ale zároveň říkáte, že ste apriori ne, neodsuzovala ani
[romantickou komedii nebo komedii]
MM: [ano, ano, ano]
JV: šla ste na nějaký film vícekrát? pamatujete si, že byste, že se
vám tak líbil, že byste si řekla, že ještě ho musíte vidět a šla ste
na něj jednou, dvakrát, třikrát.
MM: ne, no v tehdejší době ne.
JV: ani s babičkou ani bez babičky.
MM: ani s babičkou, no bez babičky už <vůbec ne> ((smích))
JV: né tak rozumíte, už ta čtyřicátá léta, už ste chodila sama]
MM: [ne ne ne, to to si nevzpomínám]
JV: chodila ste [někdy]
MM: [jo]
JV: no, povídejte
MM: eště a eště sem měla ráda veselohry.
JV: veselohry.
MM: veselohry, ale ještě nedávno sem o tom přemýšlela jak je to
možný. mně se, ale to už sem nebyla dítě, mně se em nelíbily a někdy
mně vadil Burian ((Vlasta Burian)).
JV: hm
MM: ten jeho způsob vtipu. a připadalo mně to takový, no jak pro
hloupý.
JV: lidový?
MM: ne, takový, já nevim, prostě sem ten vtip nesnášela, a teprve
jako dospělá,
JV: hm
MM: když sem potom ty filmy viděla, tak sem na to přišla, že v tom
něco je.
JV: takže vlastně s vývojem, vašim, ste začala se na to [dívat
jinak]
MM: [teprv to,] dívat jinak, no. a veselohry sem měla teda taky
ráda.
JV: tak em, to je docela zajímavé, rozlišujete význam mezi
veselohrou a komedií?
MM: no, ano.
JV: jaký je teda podle vás rozdíl mezi veselohrou a komedií.
MM: no, podle mě veselohra je něco, takového veselého přirozeně a
komedie už je to trošku jako, přehnané.
JV: hm, no ta hranice někdy může být docela jako tenká.
MM: no, ano
JV: dobře. to je tak jako mimo, ale mě to zajímalo jak ste to
tenkrát definovala nebo vy říkáte veselohra a já sem říkal
romantické komedie, komedie, tak kde kde jako je ten rozdíl pro vás.
už sme to vlastně nakousli, ale ještě nějaké ty jiné druhy zábavy,
řekla ste, že ste četla knížky, ne teda červenou knihovnu, tu ste
ráda [neměla]
MM: [ze zásady] ((smích))
JV: a že ste chodila i do divadla, někdy i místo maminky [jako
náhradnice]
MM: [ano, ano]
JV: a s babičkou samozřejmě do kina,
MM: ano
JV: pravidelně, často a ráda. ale ještě mě napadá, třeba když ste už
byla starší, to znamená za války, chodili ste třeba někdy někam
tancovat?
MM: za války se nechodilo, protože to <neexistovalo>
JV: ani třeba natajno ste nechodili nikam?
MM: no, i taneční byly tajný.
JV: hm
MM: my sme, když sme měli prodlouženou s dlouhýma šatama, tak sme si
je musely na ulici vyhrnout, pod kabáty aby to nebylo vidět. protože
to neexistovalo někde. tady to tancování, a to sem milovala, to
začlo v pětačtyřicátým roce.
JV: po válce.
MM: to bylo pak vš-, ano, to bylo všude. všude tak ty taneční
kavárny, plesy a zábavy, dneska to už není nic.
JV: takže za války, za války, ee ste nechodili ani [tajně si někam]
MM: [ne, ne,] no ale já si myslím, že to ani neexistovalo, že to
bylo strašně přísný tehdy, to by si byl nikdo kdo to pořádal, to by
si byl nikdo nedovolil.
JV: a em sportovala ste?
MM: normálně, plavala sem, lyžovala sem, bruslila sem,
JV: sem se ptal na ty volnočasové aktivity, kromě tedy těch
kulturních, [tak tak jestli ste ten čas trávila ještě nějak jinak]
MM: [ano, ano, ano, ano] no třeba hodně sem chodila bruslit, protože
my sme bydleli v té Masarykově čtvrti, a tam eště dodneška ještě v
zimě je tam o dva stupně chladněji než tady ve městě, jo a tehdy to
bylo zvlášť, a tam bylo, jako je Vaňkovo náměstí, tak tam bylo
kluziště, přírodní, Helgoland, tedy teda tam byl led vždycky. takže
sme chodili pravidelně bruslit.
JV: třeba na výlety ste chodila?
MM: jo jo, na výlety sem chodila, na výlety sem chodila s mým
tatínkem a s mou babičkou, páč maminka <vodmítala chodit> a to sme
chodili moc, ježiš, to sme, já se pamatuju ještě třeba v Králově
Poli, tam jak je semilaso ((Semilasso)), tam byla konečná, smyčka a
vod tamtud se na Vranov, na Soběšice, jo, to se všude chodívalo
pěšky.
JV: dávala ste těmto aktivitám volnočasovým em třeba přednost před
kinem?
MM: ne, já sem nedávala ničemu přednost. já sem, prostě třeba v létě
se víc chodilo.
JV: takže by to bylo tak, že třeba, dneska ste měly jít s babičkou
do kina a vy ste, najednou vám vyvstal v programu další možná
aktivita, jako alternativa, takže byste ji možná upřednostnila a šla
radši nějak na výlet, nebo někam hrát volejbal,
MM: ne, to se mně nikdy nestalo. vždycky sme to měly tak rozdělený,
že sme věděly, že tehdy to a tehdy to.
JV: takže
MM: to babička zas neplánovala tak, že když se vědělo, že půjdeme
třeba na lyže nebo tak něco, tak babička nenaplánovala kino.
JV: neměly ste to tak s tou babičkou, že byste měly třeba jeden den
v týdnu jako váš, že byste třeba chodily každou středu pravidelně do
kina.
MM: no, no, my sme chodívaly v sobotu.
JV: v sobotu ste chodívaly.
MM: v sobotu sme chodívaly.
JV: každou sobotu ste chodívaly.
MM: ano
JV: hm a v rámci pracovního týdne?
MM: ne
JV: ne, hm
MM: ne
JV: mě právě zajímá vlastně kdy ste chodily vlastně v tom týdnu.
MM: no protože ono se, ono, já si vzpomínám, že asi jednou nebo
dvakrát sme šly a ono bylo to kino poloprázdný.
JV: ještě teď, když se dostanu k tomu samotnému představení,
pamatujete si, kromě přestávky ((smích)) ještě nějaké další jiné
věci, které byly na programu? třeba týdenník, reklama, ňáký kratší
film, předfilm.
MM: a víte že já si vůbec nevzpomínám, jestli ňáký týdeníky tehdy
byly ((smích)) [když sem byla jako dítě]
JV: [ty byly až za války] teda.
MM: no tak to nebylo nic, to se rovnou začal promítat ten film.
JV: když ste chodila s tou babičkou v těch třicátých letech.
MM: ano, to se rovnou začal promítat film.
JV: a když ste mluvila vo těch přestávkách, tak ty byly, že ten film
se uprostřed přerušil,
MM: ano
JV: byla pauza,
MM: ano
JV: nevím jak dlouhá, pět deset minut?
MM: ano
JV: a pak se to dopromítalo.
MM: běželo to dál, ano.
JV: a to bylo pravidelně nebo jenom občas.
MM: no, ze začátku to bylo pravidelně. já si myslím, že to bylo z
nějakých technických důvodů.
JV: a pak už to teda ten film byl celý, pak už se nepřerušovalo.
MM: celý, ano.
JV: a to bylo tak zhruba od jaké doby? v jakých letech?
MM: hm, to nedovedu vodhadnout.
JV: takhle, chodila ste už na gymnázium nebo třeba ještě na obecnou
školu.
MM: no
JV: bylo to pozdějc?
MM: no, ne ne ne, to určitě když sem chodila na gymnázium, tak už to
nebylo.
JV: to už to nebylo. a co se týče toho protektorátu, když už ste
začala chodit na konci války, tak tam pamatujete si na ty, na ty
týdeníky, které byly [před filmem?]
MM: [no, no] ty týdeníky to bylo hrůza, protože to všecko, to bylo
jenom válečné. kde sme zvítězili,
JV: propaganda.
MM: propaganda k tomu, no.
JV: jaký to na vás zanechávalo dojem? brala ste to všechno tak jako
s nadhledem nebo,
MM: no, no [někdy]
JV: [že už ste] byla poměrně stará, ne stará, ale vyspělá.
MM: no, dobře, ale přesto přesto někdy teda ty tam z těch z toho
bojiště a tam z toho, někdy to bylo hrozně škaredý, někdy sem z
toho, někdy vám, vás, vám to dovedlo zkazit i ten film.
JV: hm takže pak ste to řešila, vracela ste se k tomu v myšlenkách
více než k tomu filmu samotnému.
MM: no ne, když sme pak šly domů, no tak sme se snažily bavit o
něčem jiným.
JV: a nikdy ten, nikdy ten týdeník, respektive jeho obsah
nevstoupilo do té vaší řeči? nezačaly ste se bavit na to téma?
MM: no, začaly ale vždycky, většinou sme to odsoudily že to bylo
hrozný a snažily sme se vo tom, se jako nebavit. páč to bylo, to
bylo jako ve všem, ze všeho, všude,
JV: takže to bylo hrozný v tom, v těch hrůzách válečných nebo hrozný
v tom, v té očividné propagandě.
MM: v té, no bylo to horší než když ste si to třeba přečetl v
novinách, jo, protože tam to bylo vidět.
JV: ňáké reklamy třeba ještě? byly před filmy? už třeba i ještě za
toho protektorátu nebo těsně před válkou?
MM: no tak za toho protektorátu ne, ale mám pocit, že před tou
válkou ještě jo. že někdy bývaly reklamy.
JV: a ňáké krátké filmy? kraťasy?
MM: hm
JV: že třeba by ten program byl složen z krátkého filmu, jakožto
předfilmu,
MM: a pak
JV: a pak toho hlavního filmu na který ste šla.
MM: no tak málokdy, ale taky někdy ten krátkej film byl. ale ty
reklamy bývaly, ty reklamy bývaly.
JV: foršpan. foršpan byla vlastně něco jako trajler ((trailer))
dneska, krátká ukázka z filmu, který se bude uvádět v dohledné době.
MM: to ne.
JV: nepamatujete se.
MM: to nebylo, to nebylo.
JV: tyto doprovodné části programu, aspoň trošku vás zajímaly? nebo
to bylo pro vás jenom jakoby to nutné zlo, co musíte teda vidět,
jako třeba ten předfilm, a až se dostanete k tomu filmu, na který
opravdu ste šla?
MM: no, podívala sem se na to, ale šlo mně vždycky o ten hlavní
film.
JV: jestli vás to bavilo třeba jenom to sledovat, na to se ptám.
MM: no tak mě baví všechno ((smích))
JV: ((smích)) takže to nebylo jenom jako nutné zlo.
MM: ne ne ne.
JV: bylo to pro vás zajímavé.
MM: ne, všechno, všechno je zajímavé, všechno, co člověk vidí a co
se dozví, je zajímavé.
JV: jo ještě jedna věc, byla ste někdy přítomna promítání filmu v
domácnosti, třeba u nějaké vaší kamarádky, že by třeba tatínek její
měl doma promítačku a pouštěl vám.
MM: no to, ale jakých filmů? takových těch domácích.
JV: může být.
MM: no ano, ano.
JV: [většinou samozřejmě domácí.]
MM: [ano, ano, ano] takových těch a to sme taky měli.
JV: taky ste měli doma.
MM: ano, ano, to taky sme měli.
JV: a často ste se na to dívali jako rodina, sešli ste se?
MM: no, tak moc často ne, no většinou to bývaly ňáký dovolený nebo
něco takovýho a to když sme se sešli, tak sme se na to dívali, ale
že bysme si to nějak pořád promítali, to ne.
JV: takže to pro vás nebylo něco exotického, brala ste to spíš jako
normální věc.
MM: ano, ano.
JV: s tím, že to měly i ostatní rodiny.
MM: no, no.
JV: a co se týče těch rodinných filmů, viděla ste i nějaký jako
fikční filmy, třeba pohádku nějakou kreslenou nebo
MM: ne, to sem, to sem neviděla, ale viděla sem filmy, kde jako to,
to tehdy se domluvila skupina nás, to bylo myslím v tom Kyjově, a to
jako že sme si vymysleli vopravdu děj, jako takový něco krátkýho a
teď sme to skutečně zahráli a zfilmovali sme to a pak sme se na to
dívali.
JV: a to už ste byla starší, to vám
MM: tak to už sem byla dávno dospělá.
JV: to už ste byla vdaná.
MM: ano. to sme se tehdy vo to vopravdu pokusili a bylo to vopravdu
zajímavý.
JV: máte ten film ještě?
MM: ne, ne ((smích))
JV: nevíte kde skončil.
MM: <ne, to vůbec nevim> sem se ixkrát stěhovala, tak to vůbec
nevim.
JV: mohlo by být docela zajímavé to dohledat.
MM: ale dneska je těch vymožeností tolik a nakonec teď nedávno,
zemřel nám v rodině tchán od mé starší dcery, my všichni, pořád něco
slavíme, páč je nás moc a všichni, všichni se vždycky sejdem. a on
jediný dělal fotografie, všichni ti vostatní to dělají já nevím přes
co, takže se to musí promítnout, jo,
JV: hm
MM: přes počítač nebo přes televizor. a to byly jediný fotky, na
který se vopravdu člověk mohl podívat. protože když přindu k jednomu
nebo k druhýmu zeťovi a řeknu mu, ty, poslouchej, to cos udělal
minule, já bych se na to chtěla podívat. a on říká, ale víš, já teď
nemám čas, až nás bude víc a já si to musím všecko nachystat. takže
to je na nic.
JV: maj to v počítači všechno.
MM: jo, to je na nic.
JV: tak ono to jde i vytisknout jako.
MM: no dobře, no.
JV: nebo vyvolat ve fotošopu ((fotoshop)), to není problém. no ale
dneska to už nikdo nedělá, [je pravda, že většina lidí si to
uchovává v počítači.]
MM: [no dobře, ale to je když máte] doma, když si na něco vzpomenete
a teď máte doma fotky,] protože je to dneska s datem, se vším a teď
se chcete na něco podívat, tak se na to můžete podívat. tam se na to
můžete taky podívat, ale až se uráčí to nachystat všecko, jo.
JV: by vám to mohl poslat po internetu domů.
MM: internet doma nemám.
JV: nevedete.
MM: nevedu. <to jednom když něco potřebuju, tak otravuju svoje
dcery> aby mně to na internetu nahledaly.
JV: neláká vás to, že byste se na internetu naučila.
MM: ne já, já kdybych ho měla, no snad bych se to naučila, já
kdybych ho měla, tak to by byl, já sem pořád někde venku, pořád
někde chodím, po známých, po tom, po tom. u toho se musí sedět doma
já kdybych si u toho sedla,
JV: myslíte, že byste u toho zůstala ((smích))
MM: <u toho zůstala>, jo. a to nejde.
JV: a tak samozřejmě pokud máte další aktivity, [tak proč,]
MM: [já jich mám moře.]
JV: proč trávit čas u počítače.
MM: takže týden, týden sedum dní je krátký.
JV: to vám myslím můžou závidět i mladší lidi jako teda ((smích))
MM: a to mám po té mé babičce, ta jich měla taky tolik.
JV: to je dobře. dobře, tak teď už vlastně my se dostanem úplně na
závěr, k tomu protektorátu, my už sme toho hodně probrali během
našeho rozhovoru, co se týče tohoto období, takže teď už to bude
zase kratší. jenom těsně po válce, vzpomněla byste si, dobře, tohle
není dobrá otázka na začátek tématu protektorát, na to se zeptám na
konci. ale spíš mě zajímá jaká byla ta atmosféra po roce třicet
devět, když začaly platit ty protektorátní předpisy, různá omezení,
restrikce, jak tuhle dobu vnímáte, teď nemyslím jen co se týče
filmu, ale obecněji. jaká byla ta nálada ve společnosti, mezi vašimi
známými.
MM: no ta nálada, ta nálada byla hrozná, protože já si dodneška
vzpomínám, že sem šla ze školy a tatínek mně šel naproti, což bylo
naprosto nebývalé a říkal, tak nás obsadili. na to si vzpomínám, na
mobilizaci, na to si vzpomínám teda velice dobře tady na tohle to.
no a za toho protektorátu to byl, no my sme si nakonec na způsob
toho života zvykli, ale zezačátku to byla hrůza. to když si vzpomenu
na to zatemnění, jaké bylo. teď my sme s tou školou, my sme většinou
měli školu odpoledne, protože sme neměli vlastní budovu. my sme
končili v šest hodin a já sem v šest hodin šla domů, třeba z druhého
konce Brna taky sme měli gymnázium kdesi až na Starém Brně, potmě.
protože nikde se nesvítilo, nikde nebylo ani vidět z těch domů, jo,
to světlo. no ale potom nakonec sem si na to zvykla a vůbec mně to
nepřišlo. ale bylo to takový stísněný a čekali sme, tak ten těch,
vod toho čtyrycátýho roku to už se čekalo, jak to teda bude
pokračovat, a vím, že tatínek říkal, že jakmile napadli Rusko, tak
říkal, no tak to, tím to prohráli. taky tehdy řekl a la Napoleon.
no, prohrála to zi-, prohrála zima. no a od, vzpomínám si taky kdy
nás, když nás osvobozovali, tady v Brně Malinovského armáda,
JV: hm
MM: tak byli sme ve sklepě, samozřejmě všechny obchody byly zavřený,
nikde nic nebylo, voda netekla, tak se pro vodu chodilo s kýblem až
na Kraví Horu. a potom, když přišli ti první vojáci, takový ty
jejich přechodný hlídky, no tak každý byl strašně nadšený, že jako
je konec války, ale brzy sme z toho vystřízlivěli.
JV: hm
MM: a eště, eště tady toto, to je úplně mimo teda. po tom
pětačtyřicátém roce, zase vznikly ty různé strany, a teď sem nedávno
mluvila s jednou známou, ona mně říkala, poslouchej, jak to tehdy
bylo, bylas v ňáké straně? a já říkám ne. nebyla sem v žádné, ale na
schůze sem chodila ke všem. k lidovcům, komunistům, národním
socialistům, ke všem. protože sem chtěla vědět, co všichni
vykládají. a je to dobře, protože se člověk takhle snáz orientuje.
JV: teď když se dostanem k těm kinem, ee k těm kinům, zpátky,
konkrétně, byla některá kina, nebo vědělo se o ňákých kinech, že sou
německá, nebo spíš česká. že tam chodí Němci nebo Češi. byla ňáká
taková znalost ve společnosti? nějaké takové vědění? vzpomínáte si?
se říkalo, tam nechoď, tam chodí Němci, nebo...
MM: ne, to, to si nevzpomínám, možná že to bylo podle toho, jaké
byly filmy, ale ty filmy byly tehdy zábavný, to byly filmy, to
nebyly ňáký propaganda nebo něco vojenskýho, to nebylo, akorát to
bylo v těch týdenících. ale to si tady tohle to si opravdu že by to
bylo tak rozrůzněný, to si nevzpomínám, no ale vono Brno, dyť vono
Brno bylo, tady bylo spousta Němců, tady bylo
JV: třetina Němci.
MM: no, tady bylo německých obyvatel moc. u nás v ulici, tam bydleli
v každým druhým domě tam bydleli Němci, ale to byli Němci, kteří
byli slušní, kteří tam zůstali, pak měli problémy, byli odsunutí a
nevím co všecko, jo, to byli normální lidi.
JV: co se týče těch jazykových otázek, tak, ty filmy byly v němčině.
nebo byly v češtině s německými titulky.
MM: ano.
JV: na to si pamatujete.
MM: ale to mně teda nedělalo žádnej problém, protože, protože my sme
měli, na tom gymnáziu dennodenně němčinu,
JV: hm
MM: á
JV: tu ste měli už před válkou? nebo až [za války.]
MM: [ne, ne, až] za války. dennodenně sme měli němčinu a eště sme
měli třeba matematiku jednou týdně jenom v němčině. dějepis, jenom v
němčině. takže já sem němčinu ovládala tak, že to mně nedělalo
naprosto žádnej problém.
JV: mně jenom de o to, jestli si pamatujete, že by s tou okupací ta
němčina vstoupila do života, nejen teda že se vyučovala na školách,
ale že by vlastně názvy, [plakáty, titulky]
MM: [no, no byly, no všechno] všechno bylo.
JV: všechno bylo. české filmy [beze zbytku byly taky ee z titulků]
MM: [všechno, ano samozřejmě, no všechno, ano, ano, ano, ano]
všechno, všechno.
JV: co se týče třeba Židů, měli nebo vědělo se, že třeba Židé
nesmějí navštěvovat určitá kina?
MM: podívejte, to, já vlastně když to řeknu, tak vlastně to řeknu
tendenčně. jaký já sem tady po této stránce já sem přebrala názor
mého tatínka. můj tatínek, moje maminka velmi ráda chodila nakupovat
do židovských obchodů. já dodneška vím, kde ty obchody byly, jak se
ti lidi menovali, byla sem tam ixkrát s ní, byli to opravdu
obchodníci strašně ochotní, všechno, ale tatínek je neměl rád,
protože tatínek byl na městě, na regulačním oddělení, a byli už
tehdy regulační plány a on měl zkušenosti s nima, že ti velcí
továrníci, třeba Khon, co měl cihelnu no a podobně, se pokoušeli tak
jak je to dneska běžný, tam by si chtěl něco postavit, to nejde,
šups obálečku. a tatínek je zásadně s těma vobálkama vyhazoval. a
vždycky přišel dom a s hroznou radostí to řekl.
JV: jo, a tatínek teda, ta jeho pozice byla, on byl úředník, [který
měl na starosti územní plánování?]
MM: [on byl u, on byl] vedoucí regulačního oddělení.
JV: regulačního oddělení. a to měl na starosti věci, týkající se
infrastruktury, nebo zástavby,
MM: no, to byly regulační, ee zástavby, zástavby. co kde mohlo být.
no a tady, a tady s tímhle tím, jak to říkáte za toho protektorátu,
tak já si jasně, a mimo to tatínek tvrdil, že Brno z velké části
ponem- poněmčovali Židé, protože oni měli většinu těch velkých
továren, a všichni uměli česky, ale všichni mluvili německy, a to
vím, že sem se tehdy nad tím pozastavila, oni měli to označený tou
hvězdou, pokud jeli v tramvaji, to byly ještě ty otevřený tramvaje,
tak museli stát jenom na tom otevřeným nástupišti, nesměli do vozu,
a to sem ixkrát zažila, že oni tam stáli, dva, a bavili se spolu
německy. přestože teda, jako, zrovna tak jak si vzpomínám na to, to
je zajímavý, měli sme domácí švadlenu, která přinesla k nám, já
nevím v kterém roce majn kamf. ((Mein Kampf)) no, kde teda vlastně
už všechno bylo napsané.
JV: to byla Němka, ta švadlena.
MM: né, to nebyla Němka. vona to někde, já nevim kde to její manžel
sehnal, jo, a vona úplně vyděšená nám to ukazovala ať si to přečtem
co, protože tam to bylo všecko napsaný. a vím, vzpomínám si jasně,
jak můj tatínek se na to díval a říkal, a tatínek byl teda dost
realista a dost měl to, a říkal to sou nesmysly.
JV: dobře, tak ještě co se týče toho zákazu, na ten si pamatujete,
že by byl a že by se dodržoval třeba?
MM: jaký?
JV: vstupu do kina Židům.
MM: ano, ano.
JV: byl zákaz.
MM: ano no samozřejmě, když ne do tramvaje, tak to už vůbec ne.
JV: tak ta tramvaj tam bylo to vyhrazené.
MM: no to bylo jenom, to bylo jenom
JV: nebyl absolutní zákaz.
MM: ano, dovnitř ne.
JV: kdežto u těch kin byl absolutní zákaz. [takže tam nesměli]
MM: [absolutní, ano]
JV: a nebyly ňáké kina, které, nebo kino, kam by Židé naopak mohli,
[že by to bylo jejich kino]
MM: [ne, ne, to neexistovalo.]
JV: a tento zákaz se myslíte absolutně dodržoval, nebyla ste někdy
třeba svědkem toho že...
MM: ne, to se určitě, určitě dodržovalo, protože to byly takový
sankce za to, že to, to nikdo neriskoval.
JV: tenkrát, v té době ste chodila do kina, to už ste asi říkala
méně.
MM: no, ano.
JV: méně často. takže ty vaše návyky se změnily, říkala ste že
MM: no, to, těma okolnostma,
JV: byl strach
MM: to nebylo jenom, zaprvé v těch kinech to co bylo, tam bylo málo
kdy něco, že by to člověk musel vidět zaprvé a zadruhý ste se musel
do toho kina nějak dostat a dostat se potom domů, jo, to bylo pěšky,
potmě.
JV: a co se týče těch preferencí, to ste chodila teda, když už ste
šla, tak ste chodila ještě s babičkou? za té války?
MM: no, zezačátku ještě ano, potom už ne.
JV: to [vám bylo čtrnáct let asi.]
MM: [ano, potom už ne. ano,] to ještě s babičkou.
JV: a později ste už třeba chodila sama? když vám bylo [těch
šestnáct, sedumnáct]
MM: [sama, sama sem nikdy] nechodila,
JV: nikdy ste nešla.
MM: buď sem chodila s babičkou nebo sem chodila s mládencem. sama
sem zásadně nechodila. sama chodím do kina až teď, když <už su stará
a nemá kdo chodit se mnou,> jinak sem vždycky chodila s někým.
JV: takže buďto babička nebo mládenec.
MM: ano.
JV: a kamarádka třeba, dvě holky
MM: no, já co sem měla ty kamarádky, oni takovýdle věci vůbec je to
nezajímalo.
JV: nechodily do kin, do divadel.
MM: do divadel už vůbec ne.
JV: ale do kin taky ne.
MM: no, hrozně málo.
JV: a trávila ste s nima aspoň volný čas sportem, nebo těmi výlety?
aspoň, když už teda na tu [kulturu moc nebyly]
MM: [no tak, no tak ano.] no tak třeba to bruslení, lyžování a
takový věci, to, to ano. ale víte že to je zajímavý, že to tak
říkáte, že to opravdu tolik lidí nechodí do kina do divadla, nic, a
nechodilo ani.
JV: no tak teď chodí už určitě málo, ale tenkrát právě mě zajímalo
MM: taky ne, za té republiky taky ne. to se sedělo doma večer u
rádia.
JV: to ste poslouchala ale taky.
MM: no ježiš, já dodneška já mám dva transistory, jeden mám v
kuchyni a jeden mám v ložnici a to mám puštěný nepřetržitě, na
televizi se dívám pokud tam je něco k dívání až večer. ale jinak,
při tom můžu dělat, při tom se můžu pohybovat, kdežto u té televize
se musí sedět jak ta pecka a koukat na ty pitomosti.
JV: takže na televizi se moc nedíváte. ani na čété dva? ((ČT 2))
MM: prosim?
JV: ani na čété dva? ((ČT 2))
MM: né, já se dívám na čété čtyři. ((ČT 4))
JV: jo, počkejte
MM: ta je lepší.
JV: to je ee sport nebo zpravodajství?
MM: ne, to je zpravodajství s komentářema.
JV: jo, počkejte, čété čtyři, ((ČT 4)) není to čété dvacet čtyři
((ČT 24))? dyť čété čtyři ((ČT 4)) je sport.
MM: ano, no čété dvacet čtyři ((ČT 24)), ano. to jsem se špatně
vyjádřila.
JV: ((smích)) já [sem si říkal jako že]
MM: [čété dvacet, čété dvacet čtyři ((ČT 24))] ano. zásadně na
zprávy a na všecko se dívám tam, protože ta holá zpráva mně nic
neříká, teď si poslechnu ten komentář k tomu.
JV: tak ty události komentáře sou paralelně i na čété jedna ((ČT 1))
večer.
MM: no ale když je tam třeba sport nebo něco na té dvojce((ČT 2)),
tak to tam není.
JV: na čété dvojce ((ČT 2)) bývá jako třeba filmový klub.
MM: no tak pokuď na té čété dvojce ((ČT 2)) tam bývají skutečně
dobrý programy.
JV: tak to sledujete.
MM: ano.
JV: ještě k tomu protektorátu. pamatujete si na změnu chování diváků
za protektorátu?
MM: no, pokuď bylo to takový všecko utlumený. to i
JV: nějaké hlasité projevy?
MM: hlasité projevy ne. a i i třeba
JV: smích, potlesk, ne.
MM: třeba si vzpomínám některý ty filmy s t- s tím hajnsem rýmanem
((Heinz Rühmann)), to byly vysloveně veselohry, ale ňák to tak lidi
neprojevovali.
JV: vzpomínáte si, že by se třeba hajlovalo? když se na plátně
objevil Hitler?
MM: no tak to sem nezažila.
JV: myslím třeba v týdeníku.
MM: ne, to sem nezažila.
JV: ani nikde jinde.
MM: ne, ne.
JV: takže ono je to třeba tak, že někteří lidé se ze strachu
přidávali. když tam seděli Němci, tak začali třeba hajlovat a
někteří lidé se báli, tak radči se přidali.
MM: no ale pokuď si vzpomínám na Němce vopravdu teda v holínkách a
v uniformách, v tom všem, tak že by teda ňák chodili do kin, tak
teda to to moc nechodili.
JV: ale německé obyvatele, Němci. nemyslím důstojníci nebo ňácí
vojáci, ale obyčejní lidé.
MM: ne to si ňáký takový projevy v tom kině, to si nikdy, to si, to
sem nezažila.
JV: změnilo se to chování a vaše návyky, chození do kina, frekvence,
s blížícím se koncem války? jak ste měla perspektivu, že už byly ty
zprávy, že už fronta postupuje.
MM: no tak samozřejmě že se změnilo, a sice tím, že už sme byli víc
než někde takhle na tu zábavu, tak už sme byli víc upnutí na to,
nemluvě vo tom, že ono teda tak když už se ta fronta blížila, tak
tady toto všecko přestalo. a byly starosti, vo jídlo, o to, o to,
takže, to pak už nepadalo vůbec v úvahu.
JV: ale ještě než teda se začala blížit tak moc, než teda ste žačli
řešit tady ty existenční věci, ale už ste věděli, že už je to jakoby
na dobré cestě, tak třeba chodilo se častějc, nebo už ta atmosféra
byla uvolněnější, ňáký takový mezičas, bylo tam něco takového?
MM: já si myslím, že ne. já si myslím, že to bylo až do konce a pak
se to zlomilo.
JV: když se to zlomilo. hm vzpomínáte si na první návštěvy těsně po
okupaci? po konci války? na tu situaci, na tu atmosféru, euforie
ňáká, nejen na ulicích, ale i třeba během toho sledování filmu?
MM: no tak všichni, všichni tehdy sme čekali, protože to, ty německý
filmy skončily, český prostě za celou tu dobu nic nebylo, no tak sme
čekali všichni, no a napřed sem přišly ty anglický filmy, všechno,
jo, no tak to sme, to sme byli nadšení tím, dojatí, to bylo něco
úplně jinýho.
JV: takže ta atmosféra se viditelně změnila.
MM: ano, ano.
JV: dobře, takže tímhle bysme to asi uzavřeli,
MM: představte si
JV: ano
MM: co člověk, co já sem <všecko prožila> ((smích))
JV: já si dokážu samozřejmě představit, ale, úplně se jako do toho
vcítit nedokážu, protože tyhle věci sou do velké míry jako
nepřenosné
MM: no, ano, to i když budete někomu vykládat, tak to se nedá.
JV: ale mám tady pro vás ještě jednu věc, a ta spočívá v tom, že vám
tady dám seznam filmů a poprosil bych vás, abyste si je, abyste si
ho přečetla, vzpomněla si pokud možno na nějaké z nich, které ste
viděla, a kdyžtak si zaznačila, které patřily k vašim oblíbeným a
MM: no tak počkejte, mám za- zaznačit ty který sem viděla nebo ty
který patřily
JV: no můžete, můžete si zaznačit tužkou nejdřív ty které ste
všechny viděla a pak můžete mezi nimi třeba se zaměřit na ty, které
[vám opravdu utkvěly v mysli]
MM: [jé, Sněhurka a sedum trpaslíků ((Sněhurka a sedm trpaslíků))]
JV: je [to tak,]
MM: [to bylo krásný]
JV: tyto filmy [sou poměrně rané]
MM: [Ducháček to zařídí, ano]
JV: ty ste vidět asi nemohla.
MM: nemohla, ne.
JV: tady už je rok třicet jedna třicet dva, třicet tři [třicet
čtyři, tady už to začíná.]
MM: [ale ten jo, Lelíček] ve službách ((Lelíček ve službách
Sherlocka Holmese)), to ano, to neznáte hadimuš- Hadimršku ((To
neznáte Hadimršku)) taky.
JV: to už ste viděla v kině.
MM: cé ká polní maršálek ((C. a k. polní maršálek)) taky. šest žen
Jindřicha osmého taky ((Šest žen Jindřicha VIII.)).
JV: tak kdyžtak si to ňák poznačte a pak pokud byste
MM: můžu to značit sem?
JV: určitě to můžete počmárat jak chcete.
MM: toto sem viděla, ježiš a vono vám to nepíše.
JV: počkejte, no vidíte, máte pravdu, ale já to rozepíšu, tak.
MM: tak, cé ká polní maršálek ((C. a k. polní maršálek)) sem viděla,
To neznáte Hadimršku, Lelíček ((Lelíček ve službách Sherlocka
Holmese)), šest žen Jindřicha ((Šest žen Jindřicha VIII.)), to nic,
Mata Hari, Svět patří nám. Sněhurka a sedum trpasliků ((Sněhurka a
sedm trpaslíků)), ale ten teda, to byla nádhera a vidíte, ten sem
viděla aspoň dvakrát nebo třikrát.
JV: no vidíte.
MM: teď jak sem si na to vzpomněla.
JV: s babičkou.
MM: ten sem viděla, to byla nádhera, nádhera.
JV: vzpomněla byste si kde, kde ste ho viděla?
MM: no v té Lucerně ((Lucerna)).
JV: takže to byly ještě ty třicátý léta [s babičkou]
MM: [ano, ano] to byla krása teda. Ducháček to zařídí, U pokladny
stál, dyť tam máte samýho Buriana ((Vlasta Burian)). To byl český
muzikant, Roztomilý člověk, Vídeňská krev, Muži nestárnou teď
nedávno o tom vykládala Zita Kabátová, no, Dobrodružství barona
Prášila, La Paloma, ta byla krásná. neviděli ste Bobíka ((Neviděli
jste Bobíka?)), její voběť ((Její oběť)), to mám dojem, že sem to
taky viděla. Sobota, to si, možná že jo, ale to si nevzpomínám.
JV: jinak sem chtěl říct, tyhle filmy ste samozřejmě mohla vidět i
pozdějc, ale teď jde vo to, aby vy ste je [viděla do roku čtyřicet
pět, jo]
MM: [já sem je viděla tehdy, tehdy, ano, ano]
JV: no a mezi těmi, který ste si teď vyznačila, který vám opravdu
utkvěly v mysli, ňákým způsobem, nebo který byly jenom vaše
oblíbené.
MM: no, utkvěla mně ta Sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)).
JV: hm, takže to ste říkala, že ste byla s babičkou v Lucerně
((Lucerna)),
MM: ano, několikrát, ano. potom To byl český muzikant.
JV: vzpomněla byste si, co třeba pro vás ten film znamenal, ta
Sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)), proč se vám tak moc líbil?
MM: no, tím pádem, že to bylo malovaný, že to byly obrázky, bylo to
tak zidealizovaný všechno, no bylo to krásný, no nebylo, no v tehd-
tehdejší době takový filmy, tak jak dyzny ((Disney)) dělal, tak
JV: tak ona hlavně byla barevná.
MM: no, ano. no potom velice, velice hezkej byl ten minhauzen
((Münchhausen – Dobrodružství barona Prášila))
JV: hm, ten ste viděla taky s babičkou? nebo většinu tady těch
filmů, nebo dokonce [všechny ste viděla s babičkou?]
MM: [já si myslím, já si myslím,] že to sem viděla všechno s ní.
JV: a myslíte, že všechno ste viděla ještě v tý Lucerně ((Lucerna))
nebo pak už třeba ty [pozdější]
MM: [toho, toho] minhauzna ((Munchhausen – Dobrodružství barona
Prášila)) a to už bylo za protektorátu a to už, to už sem neviděla
v Lucerně ((Lucerna)), to už bylo v kterým kině nevím, ale to už
bylo někde v kině ve městě. ten Roztomilý člověk, to bylo z novin,
to bylo taky výborný, To byl český muzikant, tam hrál Korbelář
((Otomar Korbelář)) myslím. to bylo, to se mně taky velice líbilo,
to byl, to byl, no to bylo za protektorátu [no tak to bylo
takovejch]
JV: [kdybysme to teď] začali brát od začátku, tak dejme tomu, že
tady to všechno byla ta Lucerna, ale pak už přeci jenom, tydle filmy
MM: tu Sněhurku a sedum trpasliků ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) sem
tam ještě viděla.
JV: hm a pak tady u těch dalších, [mohla byste to]
MM: [to už, to už si myslím] ten českej muzikant ((To byl český
muzikant)), to už asi ne, Roztomilý člověk taky ne,
JV: hm a zkusila byste si vzpomenout, jaká to byla kina?
MM: no to už teda po mně chcete moc ((smích))
JV: jenom tak třeba náhodou, kdyby se vám to vybavilo.
MM: no tehdy sme, sem chodila hrozně do toho Metra ((Metro)) [a do
té Alfy ((Alfa)). no, ty dvě kina.]
JV: [takže, takže se dá říct, že je pravděpodobné,] že to bylo buďto
[Metro]
MM: [buďto Metro] nebo Alfa, ano.
JV: a pořád teda s tou babičkou to bylo.
MM: ano.
JV: třeba nevím, jestli její šepot, Její oběť, pardon, to už je
konec války, jestli třeba to už ste nebyla s přítelem.
MM: no, já nevím, ale já si myslím, toto mám konec války a já
vopravdu nevím, ale já bych řekla, že to byl tak začátek války.
myslíte si, že ta Její oběť, že to bylo tak, to by mě vopravdu
zajímalo ten film.
JV: (..) jo, tak ten film je z roku devatenácet čtyřicet čtyři.
MM: hm, tak to je zajímavý, tak to sem byla, tak to už sem ho asi
neviděla s babičkou, ale já sem měla pocit, že ten film, že ten film
byl z dřívější doby.
JV: je to, je to opravdu rok čtyřicet čtyři, natočil to vajt harlan
((Veit Harlan)), hrál tam kárl radac ((Carl Raddatz)), albrecht
frobn ((Albrecht Froben)), kristýna zédrbau ((Kristina Söderbaum)),
ale em, no, je to opfrgang ((Opfergang))
MM: no tak to né, to už sem viděla určitě s tím mládencem.
JV: hm, s tím mládencem.
MM: jo, určitě. a tu la palómu ((La Paloma)) a toho minhauzna
((Münchhausen – Dobrodružství barona Prášila)) už taky.
JV: hm. takže ste říkala Sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)), to
byl silný zážitek pro vás.
MM: ano, ano. to byl teda vopravdu jeden z nejhezčích filmů.
JV: to vám mohlo být tak kolik? já se podívám, počkejte, Sněhurku
((Sněhurka a sedm trpaslíků)) tady mám, Sněhurka byl rok (.) já tady
Sněhurku nemám, ale tak ta Sněhurka mohla být polovina třicátých
let, no, to vám mohlo být kolem těch deseti.
MM: deseti, no.
JV: jedenácti. jo, Sněhurka, no, tak to vám bylo víc, Sněhurka byla
rok třicet sedum, přičemž tady v Brně se promítala v roce třicet
osm, takže těsně před válkou [takže vám bylo tak třináct.]
MM: [no ale to bylo krásný.] no, ale bylo to teda nádherný.
JV: hm
MM: bylo to nádherný.
JV: ještě nějaký takový podobně výrazný zážitek, který by se k
nějakému filmu vázal, k dalšímu? říkala ste třeba Muži nestárnou.
MM: no, ty Muži nestárnou, to, brala sem to i tehdy jako legraci,
ale, ale bylo to hezký, ten film, ten se mně líbil.
JV: co se vám na něm líbilo? co vás tam zaujalo?
MM: ((smích)) no mně na tom, no v dnešní době by to nikdo nijak
nebral, páč je to normální realita, jo, tak prostě se žije. ale
tehdy to bylo něco úplně mimořádnýho ((smích)) že si namluvil
babičku, maminku a vzal si dceru. no a velice se mi tam líbil ten
Pivec ((Jan Pivec)), to, to, hrál to, hrál to velice fajn. a ta Zita
Kabátová, to byla [vynikající herečka.]
JV: [takže ta, ta ztvárnění] té role
MM: ano, ano, ano. no a ten minhauzen ((Münchhausen – Dobrodružství
barona Prášila)), na ten si vzpomínám ten se mně taky.
JV: a baron Prášil.
MM: ten baron Prášil, to se mně taky líbilo. tam byl ten Hans
Albers, to bylo výborný.
JV: a bylo to kvůli tomu herci nebo třeba i [kvůli té výpravě?]
MM: [kvůli tomu herci.] no ta výprava i ten herec. ta výprava na
tehdejší dobu to taky bylo. von sedí a letí na zeměkouli, jo, tak na
tehdejší dobu to taky bylo. barevný tak, to to byl taky fajn film.
JV: a co dál, co si tak ještě vzpomínáte?
MM: no už mě nic nenapadá. no a to bylo, v kterým roce byl těch šest
žen Jindřicha osmého ((Šest žen Jindřicha VIII.))? to byl myslím
jeden z prvních filmů, který na toto téma byl vůbec udělanej.
JV: tak ten film byl z roku třicet tři a Alexandr Korda.
MM: no
JV: britský, britský film, Alexandr Korda ho natočil. film vypráví o
pěti z šesti žen Jindřicha ((Šest žen Jindřicha VIII.)) [osmého.]
MM: [no ano, ano] není tam kdo hrál tu hlaví roli?
JV: čárls lotn ((Charles Laughton)).
MM: aha, jo jo jo.
JV: ten hrál [ježiš jak se menoval]
MM: [jo jo jo, ano to] byl velký herec, jéžiš, lotn ((Charles
Laughton)), ano, ano, no to na ten sem se dostala teda omylem,
protože to sem tam určitě nepatřila.
JV: omylem jako, že ste byla na nepřístupném filmu nebo jako že ste
[tam byla]
MM: [že to určitě] nebylo přístupno.
JV: jo takhle. sem myslel, že ste jako šla na jiný film.
MM: ne, ne, ne, to myslím takhle.
JV: hm, tak ten, ten se vám líbil?
MM: ano, ano. to bylo tehdy úplně něco pro mě teda mimořádnýho.
JV: počkejte, to vám bylo kolik, to vám bylo osm let.
MM: no, ale já si na to vzpomínám na ten film.
JV: ten herec vám tak na té, v té mysli ulpěl?
MM: ano, ano.
JV: Mata Hari?
MM: no, to taky. [mrkněte]
JV: [Cácorka?]
MM: ne, ne, Mata Hari. mrkněte se na tu Mata Hari hrála Greta Garbo,
ne?
JV: no, je to, je to možné, je to dokonce pravda.
MM: no vidite, na to si taky vzpomínám na ten film.
JV: to je rok třicet pět, to vám bylo deset.
MM: no tak vidíte že, že se pamatuju na takovýdle filmy a i s
vopravdu z raného mládí. to byl tak krásnej film.
JV: když ten film byl teda natočen v roce třicet jedna, ale v Česku
se promítal až o čtyři roky pozdějc, v Brně v roce třicet pět.
MM: no, Greta Garbo, no.
JV: imponovala vám, Greta Garbo?
MM: no, no, vona měla něco do sebe. měla takovýho něco tajemnýho,
ona měla vlastně velmi malou mimiku, tak jenom očima a tím, ale měla
proti, proti těm ostatním takovejm těm nadělanejm kráskám měla něco
do sebe.
JV: přišla vám tajemná?
MM: ano, přišla mně tajemná. a ta Mata Hari, to bylo vopravdu to
bylo, to byl krásnej film.
JV: takže ste si ještě schopna vybavit nějaké obrazy?
MM: no, no, no, měla tam takový nějaký, jako tanečnice napůl nahatý
<voblečení> ((smích)) což by dneska nikomu nepřišlo, ale tehdy to
bylo něco.
JV: takže zas ta herečka byla, [ten aspekt, který vám ten film]
MM: [ano, ta herečka, ano, ano, ano.]
JV: a žádný jiný třeba už ste teda víckrát neviděli, teda neviděla
kromě té Sněhurky ((Sněhurka a sedm trpaslíků)), nevzpomínáte si?
MM: možná že jo, ale nevzpomínám si. rozhodně né tak, že bych na to
úmyslně v krátké době potom šla.
JV: co ty filmy s tím Burianem ((Vlasta Burian))?
MM: no ty filmy s tím Burianem ((Vlasta Burian)), babička, babička
se na ně hrozně ráda dívala, a já sem to teda taky, ale teda já sem
to tak, třeba si vzpomínám na to cé ká polní maršálek ((C. a k.
polní maršálek)) to sem musela být ještě úplně dítě, ale mně se to
teda nelíbilo.
JV: hm a ty ostatní filmy třeba se vám líbily víc trošku? nebo
nějaký, který byste vzala na milost, jako z těch několika filmů
Burianových ((Vlasta Burian)).
MM: z těch jeho? z těch Burianových ((Vlasta Burian))?
JV: hm
MM: no, mně se líbilo to U pokladny stál.
JV: to vám přišlo,
MM: ano
JV: normální? ((smích))
MM: no, normální ne
JV: nejnormálnější? [na jeho kreace]
MM: [no, ale, ale] prostě tam, ani ten Ducháček to zařídí nebyl
špatnej, to se mně líbilo, byla to limonáda ale, ale i to se mně
líbilo.
JV: a v čem se to třeba odlišovalo od těch dalších jeho filmů, proč
se vám tady tyto dva třeba líbily víc než tady, já nevim, cé ká
polní maršálek ((C. a k. polní maršálek)) a další. nebo naopak proč
se vám tyhle nelíbily.
MM: no to cé ká polní maršálek ((C. a k. polní maršálek)) je teda
úplná fantasmagorie, a
JV: [takže protože to bylo tak odstřižené od reality? že jako váš
smysl pro realitu] říkal, tak tohle ne.
MM: [no no no, úplně, jo, jo, no,]
JV: ((smích))
MM: já se, já se, já se teď, až to vypnete, tak vám řeknu, za co se
hluboce stydím.
JV: ((smích))
MM: <nemá to s tím nic společného,> je to teď nedávno.
JV: hm. Vídeňská krev
MM: no, tu Vídeňskou krev, já si na to, viděla sem to, ale, mám
pocit, že tam hrála ta marika rek ((Marika Rökk)),
JV: hm, já vám to můžu dokonce potvrdit,
MM: no to já nevím.
JV: ano, tak tam nehrála marika rek ((Marika Rökk)) ((smích))
MM: nehrála
JV: tam hrála, tam hrála, počkejte, wily frič ((Willy Fritsch))
MM: no to, to byl wily frič ((Willy Fritsch)).
JV: to byl muž, ale Maria Holst hrála Melanii
MM: Maria Holst. no ten wily frič ((Willy Fritsch)) mám pocit že to
byl, ale které té naší herečky že ta s ním, ta s ním žila jednu
dobu, dovi, nevim jestli dokonce ne bárová ((Lída Baarová)). a to
byl známej, to byl takovej hezkoun.
JV: hrál hraběte volkršajma. graf volkršajm ((Graf Georg
Wolkersheim)).
MM: ale nějak moc si teda na to nevzpomínám.
JV: hm. a třeba ta La Paloma?
MM: ta La Paloma
JV: to vám můžu říct i rok třeba. to byl rok čtyřicet čtyři, to už
bylo konec války takřka.
MM: no no no, na tu La Palumu ((La Paloma)) si vzpomínám, ale tak
blíž teda taky ne.
JV: no jo. neviděli ste Bobíka ((Neviděli jste Bobíka?))
MM: no, to byla legrace.
JV: byla to komedie.
MM: komedie, ano. ale to byla hezká komedie.
JV: ta vás neurážela nebo
MM: ta mně, ta mně nevadila. ne že by mně to uráželo, ta mně
nevadila.
JV: em Její oběť? to už je vážnější tématika.
MM: no
JV: rok čtyrycet čtyři, ale v kinech to myslím teda bylo v roce
čtyřicet pět až, takže těsně před válkou, před koncem války.
MM: no v roce čtyřicet pět, že bysme ještě v pětaštyrycátým roce, že
bysme ještě byli chodili do kina?
JV: já tady mám jakože ještě produkce jako do čtyrycátého dubna.
MM: no právě, právě to musel [být]
JV: [a v té] době teda ten film, někdy na jaře asi ještě, asi ještě
byl promítán, nevim, možná únor, březen.
MM: no protože, protože to už teda
JV: nevzpomínáte si, že byste koncem války ještě byla na Její oběti
((Její oběť)).
MM: no, do kolikátého dubna to máte
JV: do třicátého dubna, do konce dubna. [ještě jako v programu.]
MM: [no ale to je,] to je, dyť Brno bylo vob- vobsazený
šestadvacátého dubna.
JV: [no tak jakoby]
MM: [a to už] to už ta fronta předtím to bylo nejmíň dva měsíce.
JV: ale to se ještě filmy hrály v kinech pořád, ještě když fronta se
blížila.
MM: no, no ale to si nevzpomínám že bysme teda ještě měli chuť teda
jít do kina.
JV: hm, ale na ten film si pamatujete.
MM: ano, ten film, ale muselo to být teda dřív někdy, ještě ten rok
předtím. nebo to se hrálo jen tak krátkou dobu?
JV: tak ten film je rok výroby čtyřicet čtyři, tak je možné, že ste
ho viděla třeba někdy na podzim čtyřicet čtyři.
MM: no, no, ano.
JV: ale já ho mám tady v roce čtyřicet pět, takže to určitě ještě
prověříme.
MM: ano.
JV: náhodou byste si nevzpomněla, kde ste na něm byla, protože to
bysme mohli pak dohledat podle programů.
MM: ne, to vůbec ne, to ne.
JV: ale tvrdíte, že to teda určitě muselo být dřív než na jaře
čtyřicet pět.
MM: ano, ano.
JV: hm, dobře. tak tím pádem myslím, že ty filmy máme docela pěkně
zvládnuté, vy ste se vyjádřila docela dost, jednak k těm Burianovým
filmům ((Vlasta Burian)), jednak i k těm zahraničním. Roztomilý
člověk, to sme o něm sme mluvili?
MM: ano.
JV: jo.
MM: no když potom člověk třeba ten Roztomilý člověk, to se promítá i
v těch, pro pamětníky a je to zajímavý, když člověk něco vidí, jako
mladší, a když potom něco vidí po ix letech.
JV: hm. tak už tak zkušenost a všechny tyto věci hrají zásadní roli,
pak.
MM: no
JV: v tom vnímání toho díla. dobře, takže já bych se ještě zeptal
úplně na závěr, protože tímhle sme vlastně skončili, jestli, chtěla
byste něco dodat, co sme třeba nezmínili, ale bylo by to k našemu
tématu relevantní.
MM: já si myslím, že vůbec nic, páč ste mně tolik otázek, že to <že
už mě teda> vůbec nic nenapadá.
JV: nechcete nic dodat.
MM: nechci už nic dodat, jenom že, že kino je teda, docela dobrý
lidský vynález a že opravdu to slouží nejen k zábavě, ale i když
lidi, já si myslím že by, v dnešní době ne, ale dřív ty filmy, i
když člověk měl ňáký problémy, potíže trable, když ste přišel do
toho kina, tak ste na všechno zapomněl.
JV: hm. dobře, tak já vám děkuju,
MM: prosím, není zač.
JV: ukončím rozhovor.
konec rozhovoru
1
0.0 3:1698Rozhovor vedla: Lenka Gorecká
Rozhovor přepsal: Radim Hudec
Datum a místo: 16. 12. 2010, Brno
Dva sourozenci - bratři
Rok narození: neuveden, asi 1929
Národnost rodičů: Česká. Otec brzy zemřel, matka se provdala znovu
za Němce.
Bydliště do roku 1945: Polní (Štýřice).
Povolání rodičů: Matka švadlena. Otec studoval na obchodní akademii
a pracoval ve firmě, která prodávala instalační materiál. Nevlastní
otec byl typograf.
Povolání narátora: navštěvoval obecnou školu na Vídeňské, měšťanská
na Starém Brně. Chodil do německé školy. Poté se vyučil. Po roce
1948 se znovu vyučil a pracoval až do důchodu v elektrárně.
LG: už
JU: no tak když dovolíte já se představím tímto způsobem, já sem
J. U. eee hovořím k vám s penzionu pro seniory na ulici
Vychodilova, Vychodilova dvacet a muset něco tady slečně budu pama-
povídat co si pamatuju jak když sem byl kluk a byla válka a jak
nebyla jiná zábava jenom kina a tak jak sme chodili do tech kin tak
co budu o tech kinech vědět vám všechno všechno jako povím.
LG: jo dobře
JU: že no jinak jinak bydlím říkal sem bydlím v penzionu na
Vychodilové ulici, je to penzion pro seniory, já tu bydlím už
šestnáct roků.
LG: á
JU: no á
Š: dobrý den
JU: no dobrý den pane pane pane Šíma, vy byste tady slečně mohl něco
říct ona přišla udělat interviu ((interview)) o brněnských kinech.
Š: no to bylo já sem nebyl v kině třicet let.
JU: no vidíte to a já sem byl celý mládí ki- kinař za raj- za rajchu
nic nebylo jenom kino
Š: mě teda nevadilo to kino, ale mně vadí ti přísedící okolo víte
[páč nechovaj ne jak lidi].
JU: [no jó no jó] no nic dobrý nic no
LG: děkujem
JU: nic
LG: em tak kdybyste mohl říct, kde ste bydlel do roku čtyřicet pět.
JU: no já nevim já sem byl do toho roku štyrycet pět bydlel na
Starým Brně v ulici Polní sto třicet pět to je zbóraný, tam nic
dneska žádnej barák není to všecko je zbóraný to všecko je bych řekl
ta lokalita ví- nevíte kde kde je na Vídeňské gymnázium?
LG: mhm nevim
JU: ne no já bych vám to nějak přiblížil abyste věděla o které
lokalitě mluvíme, no je to st- je to Starý Brno
LG: mhm
JU: j- je je je to sta- je to Starý Brno a je to nedaleko od
Nemocnice od Milosrdných bratrů,
LG: jo
JU: to je Polní ulic, já sem bydlel v Polní eee špitál je taky v
Polní tak to je ta to jde z Vídeňky ((Vídeňská ulice)) ta Polní
ulice áž tam dozádu tak tam já sem bydlel Polní sto třicet pět.
LG: mhm [á]
JU: [no]
LG: do kterých škol ste chodil nebo do jaké školy?
JU: no tak já sem chodil do do škole do škole na Víděňku na Víděnské
ta byla obecná, za mě se říkalo obecná a na Starý Brno naproti
pivovaru tam byla měšťanka no a pak sem šel do učení,
LG: mhm
JU: na to sem chodil do takzvané pokračovací, jo když sem šel do
učení.
LG: á em pak ste dělal co
JU: no tak já sem já sem se já sem se vyučil u tehdy to byl plaček
to byl velkej obchodní dům dnes je to Petrov.
LG: mhm
JU: no tak tak sem se jako jako jako vyučil jenže po vítězným únoru
museli všechny chlapi do výroby z kšeftu, tak sem šel taky do výroby
tak sem nastoupil v elektrárně, přeškolil jsem se na elektrikáře
jsem se znovu vyučil a celej život až do důchodu jsem pracoval v té
elektrárně čtyřicet let.
LG: mhm á kdy ste se ee oženil ste se měl ste nějaké děti?
JU: oženil sem se s první manželkou nám dítě zemřelo a pak sme se
rozvedli, oženil sem se podruhý a mám děvetadvacetiletou dceru je
právničkou je magistra a mám ročního Filípka vnuka tak strašně rád.
LG: ((smích))
JU: no
LG: máte nějaké sourozence?
JU: mám, jeden mně zemřel předloni a ten druhej jest emigrant kvuli
kterýmu jsem měl já dycky nepříjemnosti páč emigroval tak mě nikam
nepustili komouši za za za trest že no a bratr žije ve Vídni, ale je
tady co chvila,
LG: á ehm kdy pro vás skončilo pravidelné navštěvování kin?
JU: nikdy no tak já nemožu říct teď už sem [nebyl]
LG: [mhm]
JU: v kině ani dva roky,
LG: jo
JU: no byl sem na posledy na tym o tym o tym o tym o tech anglických
letcích jak se to menovalo ten film
LG: o anglických letcích?
JU: no ne jak ti naši piloti jak tam byli v té Anglii mo- [modrý
svět]
LG: [Tmavomodrý] svět
JU: jak?
LG: Tmavomodrý svět
JU: jo tak to sem byl naposled.
LG: mhm a líbilo se vám to?
JU: líbilo,
LG: to byl pěkný film no no a ta škola jak ste o ní mluvil ta byla
ee česká ta obecná nebo...
JU: německá
LG: německá
JU: já su já su já su já su já sem to vykládál té slečně minule, vám
to řeknu jenom v kostce
LG: mhm
JU: moja rodina můj dědeček byl studňácký mistr a byl jelikož mně
otec zemřel, tak von byl naším poručníkem, tak von řekl doma se
mluví česky, děti umijó česky tak do německé školy aby uměly i
německy.
LG: mhm
JU: v Brně Brno bylo českoněmecký, no, takže já sem jako jako jako
chodil do té škole do té německé.
LG: jo ehm a teď tu mám no eště jaké povolání měli vaši rodiče
jestli...
JU: no moje moje jaké povolání moja maminka byla švadlena
LG: mhm
JU: moja maminka byla švadlena á á á a tatínek byl no ja- jak bych
to řekl jako v- von měl vobchodní akademii von byl to byla firma na
Novejch Sadech menovala se (armatury) a ty prodávali víte co sou to
fitinky
LG: ne
JU: to co používají instalatéři ty kolínka t- to to ten [instalační
materiál]
LG: [jó já už vim]
JU: no no jo tak tam byl tatínek zaměstananej než zemřel.
LG: a tak teď tu mám první sadu otázek, ty se týkají období do té do
ukončení té obecné školy úplně ty nejranější zkušenosti s kinem, tak
já se vás budu ptát jenom abyste věděl,
JU: no tak se ptejte
LG: mhm jestli si vzpomenete kdy ste byl poprvé v kině?
JU: nó to bylo možná to bylo ještě před válkou, to bylo možná v roku
co vím já třicet čtyry, to bylo kino to se menovalo Republika a to
kino bylo naproti (dróka babky) což znamená Sputnik bývalý,
LG: mhm
JU: byl bývalý Sputnik tam bylo kino Republika a tam ve všech kinách
byl můj dědeček a von když šel do kina z toho Starýho Brna von
chodil hrát hokej, tak mě vždycky vzal sebou, víte?
LG: mhm
JU: ten dědeček mě vždycky vzal sebou do toho kina a tam sem eště
byl to se to vždycky potom no sme se tomu smáli to ještě byl němé
film, to hráli to sme na to rádi chodili Tom Mix král západu a von
jak střílel tak ten blik
LG: [jo]
JU: [mlátil do] toho bubna a na hósle hrál a na kla- na klavír tak
tam sem eště zažil ten němé film já.
LG: mhm
JU: a menovalo se to kino Republika a bylo to na České ulici hned
vedle tam tam jak je Sputnik.
LG: jo a jak často ste teda v té době do toho do ukončení té obecné
školy chodil do kina?
JU: no to nemůžu říct takové otázky mně neklaďte
LG: ((smích))
JU: když mě dědeček vzal to já nevim dědeček vzal říkam von byl
strašnej kinař,
LG: mhm
JU: von chodil rád do kina dycky řikal poď chlapče jedeme dědeček
byl takovej športmajstr on jel do města tramvají a (byvo) utíkej na
náměstí Svobody na mě počkáš
LG: ((smích))
JU: a já ze Starýho Brna pěšo sem běžel páč von to tra- tramvaj
tenkrát stála korunu, to bylo hodně peněz
LG: mhm
JU: tak já sem běžel pěšky na náměstí Svobody a za nějakou
štvrthodinku půlhodinku jako kluk já sem běžel jak blesk, přijel
dědeček a šli sme do kina no a t- to bylo dost často tam jak je
dneska ten ten vodotrysk tak naproti toho vodotrysku je je tam dole
se de je tam nějaká já nevim je tam nějakej bar nebo co tam tak tam
bylo kino kino Central tam hráli hodně německý filmy s marika rek
((Marika Rökk)) a všichni ty no m- máte máte přehled říká vám (to
něco)?
LG: (nó marika rek) ((Marika Rökk)) t- to zmiňuje úplně <každý
dycky>
JU: jó jó no no a tak tak tam já sem poprvé s tím dědečkem a tam
dědeček chodil hrát do kina ee na tady na městským na Šilingrovým
náměstí to jak je ta pošta tak tam jako do té do té Dominikánské
ulice nalevo straně ta pošta má velkej sál a tam bylo kino ekcelsiór
((Excelsior)) a tam chodil můj dědeček taky hrát do toho kina
ekcelsiór ((Excelsior)).
LG: mhm
JU: co vy to hledáte vy si to najdete?
LG: jo mám to tady
JU: jo kino ekcelsiór ((Excelsior))
LG: mhm
JU: no tak vidíte
LG: a kromě dědečka chodil ste v té době do kina ještě s někým nebo
jenom [sám]?
JU: [no tak to] sme chodily v sobotu nebo v neděli sme chodily děcka
to stálo korunu na Starým Brně naproti pivovaru naproti pivovaru
bylo kino Grand se to menovalo jinak blechárna [to byla]
LG: [blechárna]
JU: se tomu říkalo, jo a vedle byly lázně starobrněnský a byly tam
dvě škole, jak byla ta jedna a ta druhá no a tak tam tam sme tam sme
tam sme my jako jako kluci maminka nám dala (peníze) m- maminka...
((rozhovor přerušen))
JU: Grand do blechárny do kina
LG: mhm
JU: a druhý kino bylo když v Brně byla světová výstava k dvacátýmu
osmýmu roku tak se postavilo divadlo kde vystupoval Werich s eee s s
Voskovcem ((Jiří Voskovec a Jan Werich)) a kde hráli kde moja
maminka byla tam mi t- to vyprávěla no pak pak pak pak z toho bylo
kino, tak tam sme to se menovalo Elite ty bylo kino Elite no,
LG: mhm
JU: no a je to my sme tam my sme tam já nevím co z toho sálu tam
dneska bude bude tam burza nějaká plodinová nebo co tam dneska je
nevim ani, no tak tam sme chodilo buďto za kačku do Grandecu
((Grand)) anebo za kačku dvacet do Elite no, ale nejradši sme měli
Tom Mix krále západu ((Tom Mix král západu)).
LG: a ti e kamarádi byli em čeští nebo němečtí
JU: obojí
LG: obojí a ehm kdyby ste teda měl říct jaký byl rozdíl mezi těmi
kiny nebo proč ste měl radši tamto než to druhé
JU: půl rodiny bylo české a půl rodiny bylo německé to tak na Starým
Brně bylo
LG: jo jasně já se a já myslím ale spíš jako kdybyste mohl říct e
které k- které kino ste měl nejradši a proč jako v té době
JU: no t- t- toto zaleží na tom co tam hráli
LG: na tom co tam hráli
JU: tak to sme tam u toho u toho sme chodili do Grandecu ((Grand))
za kačku nebo z- za korunu dvacet do kina Elite na Výstavište.
LG: mhm a ehm jaký byl názor rodičů teda na film?
JU: maminka podívejte se to byla válka začla já ještě pamatuju před
válkou to ještě ee ještě ještě nebylo za války byl zákaz tancovat
nemohli nemohli mladí lidi nikdy to jediná zábava kerá byla bylo
kino
LG: mhm
JU: no nic nikdy nic žádná jinej jiná možnost nebyla.
LG: a ještě před tou před tou válkou jako..
JU: no to bylo no no no před válkou to se maminka ještě s tatínkem
než zemřel e chodili na ples tak my vždycky sme byli rádi když nám
donesli ty čapky
LG: ((smích))
JU: to ještě chodili tancovat ještě to bylo před byla válka a pak
přišli Němci tady byl okamžitě tanzfbót šprechen sí dojč?
((Tanzverbot sprechen sie deutsche))
LG: [ne ne]
JU: [najn] ((nein)) tak nevadí no
LG: á ehm podporovali jako nějak to vaše chození do kina myslim jako
před válkou nebo během války
JU: no vždycky mi dali na to kino
LG: a ve škole mluvilo se nějak o filmech o kinu a tak
JU: nu tak oficielně ne oficielně ne, to nebylo v tym ee výukovým
programu.
LG: a nějak neoficiálně vyjadřovali se k tomu nějak učitelé?
JU: no tak ani ani ani ne já tedy co čeho su pamětníkem když v Brně
byl první barevné film, to bylo vlastně od wolt dysneje ((Walt
Dysney)) Sněhurka a sedm trpaslíků
LG: mhm
JU: to byl první barevné film jako v Brně co se hrál pak přišli
Němci a to byly dva ty filmy to si pamatuju ten jeden film se
menoval Dům u jezera t- to se menovalo německy imenzé ((Immensee))
ten hlavní představitel to si pamatuju se jmenoval kárl radatz
((Carl Raddatz)) a ta představitelka byla byla jak vona se jmenovala
ta bába já si na ni vzpomenu pak to byla význačná herečka v endéer
((NDR)) kristine séderbaum kristine séderbaum ((Kristina Söderbaum))
a to byl Dům u jezera, imenzé ((Immensee)) to byl první barevné film
německé keré tady běžel,
LG: mhm
JU: no a pak tady byl běžel eště druhé ten se menoval nevim jak
česky ale německy to bylo opfagang ((Opfergang – Její oběť)) nějaké
obětní chod opfr je obět a gang chod, tak tyto dva německý filmy
první barevný co tady byly sem viděl oba
LG: mhm
JU: aji sem viděl v Brně Ferbasovó, Věra Ferbasová a Buriana
((Vlasta Burian)) když měl Burian pětasedmdesát, tak vystupoval v
Brně v Rozmarýnu
LG: jó
JU: tak sme ho nó tak sem ho viděl
LG: a jaké to bylo?
JU: bezvadný
LG: jo?
JU: když poprvé přijel do Brna p- po po tym když mu to poprvé po-
povolili ne tak na Zimním stadióně v Brně, ten byl ještě otevřené
nebyl zastřešené teď už tam není žádné, tak ten Burian ((Vlasta
Burian)) tam vystupoval na tym Zimním stadioně a všeci sme čekali
jak s jakou příjde ten Burian né ponevadž on měl zákaz,
LG: mhm
JU: řekli vo něm že kolaboroval s Němcama a no a ten Burian ((Vlasta
Burian)) přišel k tomu mikrofonu tak si ho dal a udělal he he
LG: ((smích))
JU: potom jo jo jeho styl a burácel celej stadion
LG: ((smích))
JU: já sem no tak t- to to to bylo to bylo tak tak ten Burian
((Vlasta Burian)) no a pak vystupoval no nějak se živit musel neměl
divadlo, tak jezdil já sem byl aji v Praze já sem v Praze viděl to
byla aji aji to bylo zfilmovaný to se menoval ten film a já sem byl
ale v jeho divadle na tomto, to sem byl na návštěvě já sem měl tetu
v Praze a ten se menoval Ulice zpívá ten film
LG: mhm
JU: no a tam hrál ten Burian ((Vlasta Burian)) Boháč ((Ladislav
Bohář)) Marvan ((Jaroslav Marvan)) a já nevim eště kerý ty herci tam
hráli taky si to všecko nepamatuju.
LG: vy ste říkal, že ste viděl i tu Ferbasovou ((Věra Ferbasová))
JU: no Věru Ferbasovou ta taky byla v Brně v Kapitolu ((Kapitol))
hráli nějaké filmy už nevim jaké tak vona přijela a vystoupila z
auta tam byli tam byli zrovna sme byli před ní ve skrytu tak tu sem
jako jako viděl
LG: a bylo to běžné že se herci tahle účastnili nějakých těch
promítání?
JU: no to sem nezažil
LG: a věděl ste a věděl ste to dopředu že že tam ona přijede [věděl
ste to?]
JU: [nějak se] nějak se to vědělo
LG: mhm a teda ehm v tom dětském věku byl pro vás ten film důležitý?
JU: no ježiš marja nic jinýho nebylo
LG: mhm
JU: že před válkou to byly ty americký filmy ty kovbojky sme měli
nejrači Tom Mix král západu, že ale jak přišli Němci tak už to utne
Němci nebyli nebyli kámoši s americkým filmem tak to to už nic
takovýho nebylo to zas Němci měli, sme na to chodili to byl jejich
herec takový takovej to byl jako bych řekl šoumen hary píl ((Harry
Piel))
LG: hary píl? ((Harry Piel))
JU: har- hary píl ((Harry Piel)) to aji vim to ani nebudete mět
v análech, hary píl ((Harry Piel)) no.
LG: ehm napodobovali ste třeba nějaké herce neb- nebo nějaké ty
postavy z těch filmů?
JU: tak to my jako kluci sme si hráli ten hrál toho ten hrál to to
to bylo něco takovýho taky taky takový hlouposti no.
LG: bavili ste se teda hodně o těch filmech [s kamarády]
JU: [no nic] jinýho nebylo t- t- to je doba válečná to za války
nebylo nic no tak vám řikám to bylo to byl to byli za rajchu byl
tanzfbót ((Tanzverbot)) nemohli jít rodiče ani jít tancovat nikdo.
LG: mhm a potom teda po té po ukončení té obecné školy cho- začal
ste nebo jak ste často chodil do kina teda potom už...
JU: no t- t- to bylo to bylo podívejte se tak já tu obecnou sem
vyšel v podstatě ja nevim v tym třicátým devátým roku že to si
pamatuju, patnáctý březen když sem přišli Němci, to bylo patnáctýho
března když tady do Brna přijeli, byli jak čert zamračení to byla
hrůza a padal sníh bylo to patnáctýho března a padal sníh.
LG: á ehm to ste chodil ste říkal že ste chodil často do kina a mně
de o to ale jestli se potom třeba po svatbě nebo ee jak ste
nastoupil do zaměstnání jestli se ten interval chození do kina nějak
změnil.
JU: my sme měli kino jak já sem se pak voženil s mou paní kósek tak
jak k trolejbusu tak my sme v týdnu když něco hráli co sme neviděli
tak sme tak sme tak sme šli,
LG: mhm
JU: to stálo do kina bylo štyry nebo pět kaček, no to sme chodili do
kina furt sme chodili do kina a vůbec potom po válce a t- tu aji ten
krátkej čas než přišel ten únor tak to už sem chodily americky filmy
že tak to sme chodili Laurel a Hardy a čeplin ((Charlie Chaplin)) á
á á všeci ti rita hajvort ((Rita Hayworth)) ty si jako to byla
krasavice ta rita hajvort ((Rita Hayworth)) to byla no á á á ten
myslim že její manžel byl hary džejsm ((Harry James)) ten tru-
trumpetista slavnej, byl ten hary džejms ((Harry James)) to nemáte
ani napsaný, že?
LG: né t- t- toho znám ale n- nemám to tu napsané ne ne...
JU: no nic no tak to byl ten hary džjems ((Harry James))
LG: mhm
JU: to byl manžel vod té rity hajwort ((Rita Hayworth)) to byla
krasavice ženská.
LG: a měl ste nějaké oblíbené kino, teda myslim po ukončení té
obecné školy během té války?
JU: to sme chodili jedině na ten na ten na to Starý Brno ((kino
Grand)) za první republiky jak sem vám řikal,
LG: jo mhm
JU: s tím dědečkem do teho kina ekcelsior ((Excelsior)) do toho kina
Central na náměstí Svobody to tam dědeček rád chodil do tech kin tak
von tam jel elektrikó z Vídeňky ((Vídeňské ulice))
LG: jo jo
JU: my sme bydleli no to vy nevíte kde je na Vídeňce ((Vídeňské
ulice)) gymnázium
LG: hm hm
JU: to vám nic neříká, no tak to nevadí, no a tak dědeček chodil rád
do kina no a mě dycky bra- brával sebou před válkó tedy páč dědeček
za války zemřel.
LG: mhm a během války teda zůstalo vaše oblíbené kino eh zůstala ta
kina co ste chodil před válkou vašimi oblíbenými [nebo ste začal
chodit...]
JU: [no tak oblíbenými] nemůžeme říct no tak to se chodilo co kde
hráli
LG: mhm
JU: jak jak jak jak to bylo přitažlivý že to záleží co t- t- tam co
dávali no, sme chodili třeba do kina až do Komárova ((kino
Atlantik)) ze Starýho Brna přes ty pola kolem vody teďka kde se
jednou bude stavět teď to nádraží páč sme viděli že tam hrají tu
kovbojku to a to
LG: ((směje se))
JU: to sme šli až do toho komecu ((Komárov – kino Atlantik)) nebo do
Heršpic ((pravděpodobně kino Adria Horní Heršpice)) do sokolovny
nebo do Novýho Lísko- do Starýho Lískovce do kina ((kino Slavia,
Starý Lískovec)) že to sme chodili všude kde sme se dozvěděli co se
tam bude dávat.
LG: a bylo nějaké kino které ste vyloženě jako neměl rád nebo do
kterého ste nechtěl jít?
JU: néééé to néé absolutně né
LG: no a když ste teda šel do toho kina em mělo vliv na to s kým ste
šel jako výběr toho kina podle toho kam ste šel?
JU: no to byli kámoši já sem měl já sem měl bratranca no to nebyl
můj bratranec to byl maminčin bratranec
LG: mhm
JU: no ten byl o tři roky starší jak já no a byl to maminčin
bratranec no tak ten byl můj takovej duchovní otec ten aji mě vedl
že sem byl ze mě antifašista že sem nebyl nikdy nikdy sem jako k těm
Němcům a k Hitlerjugend tak k ničemu sem jako nemě- nemě- neměl
kontakt, ten byl zubní lékař a při dopravní nehodě přišel o život
ten doktor Hanák.
LG: ehm mohl byste nějak popsat jak ste se v k- během toho
představení v kině choval nebo jak ste se chovali s těmi kama-
JU: jééé no tak kluci byli prevíti tak taky taky pokřikovali když
když tam něco hráli, no kluci tam k sobě tulili a kluci vyřvávali
netepli se na ni
LG: ((smích))
JU: třeba objímáni nebo tak nějak už tenkrát já sem strašně rád
tancoval a já sem potom miloval freda astéra ((Fred Astaire)) a
džindžr rodžrs ((Ginger Rogers))
LG: mhm
JU: byli nejlepší tanečníci
LG: jo
JU: lepší dodnes nebyl kdo u nás se jim trochu přiblížil taky sem ho
dycky miloval a dodnes Korn ((Jiří Korn))
LG: Korn?
JU: no Korn ((Jiří Korn)) taky uměl takovou tu tanec trochu takovou
tu artistiku salta že a všechno možný no a ten fred astér ((Fred
Astaire)) taky a ta džindžr rodžrs ((Ginger Rogers)) taky
LG: ti byli dobří á měli ste teda ve zvyku třeba pojídat tam nějaké
sladkosti?
JU: no to nic nebylo za války nic nebylo
LG: mhm
JU: a po válce no taky né moc
LG: dělali ste teda moc velký hluk během toho přestavení?
JU: no tak někdy dělali kluci tam povykovali že nebo...
LG: a bylo běžné a diváci nějak reagovali na ten promítaný film?
JU: vy myslíte jako že by ho chválili nebo něco tak jako
LG: nebo já já nevim když když se tam třeba něco na plátně objevilo
jestli na to někdo nějak hlas- hlasitěji reagoval nebo tak
JU: néé c- celkem zas tak nějak neslušně aby byl vyloženě to sem
tedy
LG: mhm
JU: jako nezažil že by tam někteří ty grázli jak sme říkali že tady
na Starým Brně tady byl ten grázl ten zbojník z jižní Moravy z
Moravy ten grázl no menoval se johan ignác grázl ((Johann Georg
Grasel)) no tak ten.
LG: a třeba když skončil ten film tleskali diváci?
JU: néé to nebylo to nebylo víte to nebylo jako běžný
LG: jo jasně
JU: zavedeny
LG: a ehm pot- potkával ste běžně v kině známé?
JU: no tak to sme si řekli sme viděli bude hary píl ((Harry Piel))
že no tak se tam všeci na to museli jit že
LG: já myslim jako když ste třeba nebyli domluveni s těmi známými
JU: no
LG: že tam příjdete jestli bylo jako běžné že ste se potkávali v
kině jestli ste
JU: no tak se to stalo no spolužáci a tam kluci z toho oltecu my
tomu Starýmu Brnu říkáme oltec v hantecu brněnskym
LG: mhm
JU: no víte že Brňáci mají hantec ne
LG: no vim [že mají hantec]
JU: [to sem vykládal] no a tak my jako zkrátka a dobře že tak ten
hantec se používal no.
LG: a jako dítě byl ste někdy na nepřístupném filmu?
JU: no to sme to sme to sme to sme měli takový jako všelijaký kartky
že že se třeba v Sokole tak sme přepisovali to datum aby nás tam
pustili
LG: ((smích))
JU: jo to sme dělali to sme dělali
LG: a tam ste teda chodil s těma se spolužáky na ty nepřístupné
filmy
JU: no s těma staršíma
LG: [jo s těma staršíma]
JU: [ti to nepotřebovali] a ty jak se starej úkol klepl tož se to
tady ze sportovního klubu to sme si napsali ročník že sme starší to
byl českej film my sme na to všeci chtěli jít ten vám něco řekne
poněvadž to je klasika Noční motýl
LG: mhm jo to znám
JU: to hrála ta Hana Vítová a Svatopluk Beneš víte a no a tam byl
taková ee no von jako ju znásilnil no taková jako nic tam nebylo
vidno že by nějak toto ale ale bylo to takový mládež mládež jako
nepustili to všecko ta hudba kolem toho Nočního motýla ((Noční
motýl)) to byl všecko štraus ((Johann Strauss)) noční motýl v lásce
znamená že je marná že je ztracená ((zpívá)) že no a tak to jako to
jako byla.
LG: á eh vědělo se třeba o nějakých kinech že je tam lehčí dostat se
na ten nepřípustný film, nebo měli ste to takhle nějak pojištěné?
JU: no voni když viděli jako když caparty co my sme byli tak tomu
nechtěli věřit ale bylo jim to jedno
LG: bylo jim to jedno?
JU: no
LG: mhm a měl ste radost nebo jakej ste měl pocit když ste se dostal
na ten nepřístupný film?
JU: no tak to víte že sem byl rád, no
LG: á šel ste někdy do kina bez placení?
JU: jak?
LG: jestli ste někdy třeba proklouzl do kina bez placení
JU: né to né bez placení tam stál furt ten tak co
LG: mhm
JU: vodtrhoval ty lístky to se asi nepodařilo
LG: eh chodil ste do kostela?
JU: jóó to sme aji [museli chodit]
LG: [museli ste]
JU: jináč jináč ten náš katecheta co ten co se učil se říkalo
katecheta
LG: mhm
JU: no tak ten ten ten na to dbal ten dycky se ptával kdo byl v
kostele a kdo nebyl a tak tak celkem rodina byla v takovym dost
náboženským duchu vedená celá, babička byla velmi pobožná.
LG: ehm stalo se třeba že ste někdy do kostela nešel kvůli tomu že
hráli někde film který ste chtěl vidět?
JU: no tak to to to dopoledne ne se nehrálo
LG: mhm
JU: tenkrát se nehrálo dopoledne
LG: a ke které církvi teda ste se...
JU: římskokatolická [sme byli no]
LG: [římskokatolická] a třeba ten katecheta bavil se s váma nějak o
těch filmech nebo [tak]...
JU: [kdo]
LG: katecheta?
JU: nééé kde pak to toho to nazajímalo
LG: nezajímalo á ee ovlivňovalo to vyznání em výběr filmu nebo...
JU: ale né podívejte se dycky třeba na tym filmu byl,
LG: mhm
JU: tak to se roznese kde to je tam hraje ten to to to tak se to
roznese tak na to musime jit no tak se na to šlo.
LG: a kromě teda tohoto způsobu jak jinak ste si třeba vybíral ty
filmy
JU: no to byly plakáty
LG: plakáty?
JU: nó
LG: a ještě třeba něco kromě těch plakátů bylo nějaké v novinách
bylo nějaké oznámení nebo v časopisech?
JU: no byla no, jak v českejch novinách a v německejch voni byly
český noviny i německý
LG: a ty...
JU: můj můj můj otec matka se znovu provdala když vovdověla tak ten
byl typograf ten byl ten byl u novin ten ten tiskl tiskař byl
LG: mhm
JU: typografa ten můj druhý otec to byl Němec.
LG: a ty plakáty ty visely kde u toho kina? nebo někde...
JU: no to byly takový tak tak jak dneska ty ty ty
LG: mhm
JU: tabule co tam maj nalepený ty plakáty to se nezměnilo
LG: ehm a bylo teda při výběru filmu důležitý kdo v něm hrál [pro
vás]
JU: [no jistě] to víte že sme měli herce oblíbený
LG: mhm
JU: některý že, tam hráli ten a ten jéé tak to musíme vidět
LG: kromě teda těch které ste už jmenoval mohli mohl byste si teda
vzpomenout na nějaké jiné oblíbené herce nebo herečky
JU: no tak
LG: vy ste říkal mariku rék ((Marika Rökk))
JU: no tak marika rék ((Marika Rökk)) jé to byla to byla to bylo
něco
LG: ((smích))
JU: to bylo to bylo něco marika rék ((Marika Rökk)) pak z tech
německejch hereček sára leand ((Zarah Leander)) ta měla takovej
hlubokej hlas když vona zpívala ta sára leanda ((Zarah Leander)) to
byla oblíbená herečka
LG: a z těch herců
JU: prosím?
LG: z herců
JU: no tak my sme měli rádi počkej ty komiky to byl mózr hanz mózr
((Hans Moser))
LG: mhm
JU: teo lingén ((Theo Lingen)) ty byli komici že, tak ty sme měli
rádi, no a z českejch to byl Vlasta Burian a Pištěk ((Theodor
Pištěk)) a já ani nevim koho koho by mě teďka nenapadlo musel bych
no tak...
LG: a měl ste nějaký oblíbený film s Burianem ((Vlasta Burian)) jako
nějaký
JU: no to s ním byly všechny dobrý
LG: všechny
JU: všechny to byly všechny ty filmy s nim byly dobrý
LG: a s tou marikou rék ((Marika Rökk)) byl třeba váš nějaký
nejoblíbenější snímek
JU: no jo byl byly to bylo kind de dónau ((Kind der Donau)) Dítě
Dunaje vona byla jakože vyrostla na tym n- na tym šlepru na tym
Dunaju co se tahala ty její rodiče tatínek byl kapitán a jednak byla
rajská jednak uměla zpívat ste- tancovat stepovat
LG: mhm
JU: a já sem viděl kdysi kdysi pak za mnoho let na Vídni sem to
viděl film kde je s dcerou a ta dcera jak kdyby ji z oka vypadla to
tancovala a zpívala maminka z dcerou ta marika rék ((Marika Rökk)) s
tou svojí dcerou
LG: jo?
JU: no to se nikde nedovite, ale starej Urbánek to ví poněvadž do
viděl
LG: ((smích)) to je dobře ehm vy ste říkal teda že ste že ste byl na
tom prvním promítání že ste byl na promítání toho prvního barevného
filmu co byl v Brně na Sněhurce ((Sněhurka a sedm trpaslíků))
JU: no
LG: ehm tak jestli byste mohl k temu něco říct jak se vám to líbilo
nebo tak
JU: no to byl no to bylo celý celé kreslené to bylo vod toho dysneja
((Walt Disney))
LG: no jo dobrý já ten film znám
JU: no no tak to jako to jako bylo nakreslený úžasný t- to jako sem
si myslel že to není možný že to dalo práce to kaž- to každej pohyb
musel byt nakreslenej obrázek že, všechno, nebo co bylo co sme tedy
zbožňovali to byla americká hvězda žaneta mekdonaldová ((Jeanette
MacDonald)) nelzn edy ((Nelson Eddy)) zpěváci herci Španělská
vyzvědačka ta rouzmery rouzmery áj lavjů ((Rose Marie Rose Marie I
love you)) tam vona tam vona tam vona jako zpívala ta nelzn edy
((Nelson Eddy)) ona tam žaneta mekdonaldová ((Jeanette MacDonald))
LG: tu neznám to si budu muset vyhledat někde
JU: no žaneta mekdonaldová ((Jeanette MacDonald)) to byl rouzmery
((Rose-Marie)) Friml napsal náš herec ten ten náš skladatel dokonce
to napsal
LG: mhm
JU: Rudolf Friml no to byla ten
LG: a teda potom jak em to byla ta Sněhurka ((Sněhurka a sedm
trpaslíků)) em jak čast- jak dlouho dlouho to trvalo než se tady...
JU: tu Sněhurku ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) dávali [dva měsíce]
LG: [dva měsíce]
JU: což byl rekord nikdy dva měsíce žádnej film nehráli ale ten
hráli v Brně dva měsíce
LG: [a byl ste]...
JU: [v Kapitolu] ((Kapitol))
LG: v Kapitolu?
JU: no
LG: a byl ste na něm opakovaně?
JU: né jednou to vono to bylo aji dost drahý
LG: to je jasný no
JU: no
LG: a potom bylo běžné že se tady objevovaly barevné filmy nebo...
JU: no tak a- a- am- americké b- barevné si nevzpomínám kterej by
tady byl v Brně první první tady měli ti Němci páč byla válka byl
rajch
LG: mhm
JU: no a těm Němcům se podařilo udělat ten farb film barevné barevné
film no to se no to byl ten ten Dům u jezera imenzé ((Immensee)) se
to menovalo napište si to imenzé ((Immensee)) Dům u jezera no a to
hrála ta kristine séderbaum ((Kristina Söderbaum)) tak pak hrála v
endéer ((NDR)) v tech filemch a kárl radac ((Carl Raddatz)) no
LG: áá měl ste radši černobílé nebo barevné filmy
JU: tak to víte že barevné ty ty ty to bylo (a je že)
LG: a když ste teda mohli jít na barevný film šel ste radši na
barevný film?
JU: no tak jistě to víte to byla novinka jest vždy přitažlivá
LG: ((smích)) á vy ste říkal že ste ještě byl na projekcích toho
němého filmu jak ste chodil s dědečkem
JU: no, ano
LG: a to to probí- tam bylo tam byl teda ten živý doprovod ste říkal
JU: jo
LG: ta hudba
JU: no no
LG: a pak když ee nastoupil zvukový film měl ste radši zvukový
nebo...
JU: no tak ten zvukovej samozřejmě když budu mluvili a to
pochopitelně
LG: mhm a pamatujete si na první zvukový film který ste viděl?
JU: asi že to byl že to byl zas ten Tom Mix
LG: mhm
JU: zoro tajemný mstitel ((Zorro tajemný mstitel)) né, to byl taky
několik dílů toho zora ((Zorro)) říká vám to něco zoro ((Zorro)) že
jo
LG: jasně
JU: jo to bylo natočený v různéch verzích několikrát ten zoro
((Zorro))
LG: em vybíral ste si filmy podle toho v jaké...
JU: no měli sme rádi když byl před týdeníkem byla vždycky dycky
takovej ten jak bych to řekl, to víte týdeník tak taková nějaká
(ototo) jako pro děti jako dycky miky mauz ((Mickey Mouse))
LG: [jak je ten krátký film jako pro děcka jo]
JU: [no byl no byl] nebo nebo před tím filmem byly
LG: před filmem
JU: takové krátká vložka toho filmu toho miky mauza ((Mickey Mouse))
LG: jo jako
JU: miky mauz ((Mickey Mouse)) a Donald kačer Kačer Donald že a koho
sme milovali námořník Pepek ((Pepek námořník))
LG: ((smích))
JU: no
LG: a to sem se vás chtěla zeptat taky z čeho se skládal ten program
projekce tak vy ste teda už zmínil ten týdeník že býval ten býval
během války
JU: no týdeník býval už za první republiky
LG: [už za první republiky žurnál]
JU: [no to se mu říkalo žurnál]
LG: žurnál mhm
JU: no to byl no
LG: pak ste zmínil ten krátký film pro děcka a měl třeba ten hlavní
film míval přestávku nebo...
JU: nevim vidite to si nepamatuju
LG: mhm
JU: to si nepamatuju
LG: á jak třeba probíhala ta projekce těch němých filmů z čeho to
bylo všechno složené ten program?
JU: no to normální děj se odehrával že
LG: mhm, já myslim třeba ještě před tím než začalo to samotné
probíhání e promítání filmu
JU: tak voni začli hrát
LG: mhm
JU: tam začli střílet že a to to byli ti herci ty ména tech herců t-
to se objevilo že
LG: mhm
JU: jenomže jenže voni nemluvili ((napodobuje němý film)) tak se nám
zdálo že mleli tó pusó ale nemluvili že
LG: [vy jak...]
JU: [(to tak ne)] eee koncem tedy té první republiky á nástupem těch
Němců tady se to jako změnilo ten ten ten ty filmy že že naráz se
objevil ten film zvukové,
LG: a potom teda když už to bylo bez té kapely jak jak probíhala ta
projekce třeba ještě před tím hlavním filmem co tam všechno bylo?
JU: no tak dycky začala muzika reklamy
LG: reklamy
JU: reklamy dycky byly reklamy že á á po tech reklamech přišel ten
žurnál neboli týdeník vochnšau ((Wochenschau)) se tomu říkalo že, no
a někdy tam se tam vložili ten takovej ten ten krátké film ten ten
jak se tomu říká do prkvančic teď si nevzpomenu, no pro děti
LG: mhm
JU: tak to byl ten námořník Pepek ((Pepek námořník)) ta Pepina ten
obr že to ste neviděla nikdy [s námořníkem Pepkem]?
LG: [já sem viděla] já si nemůžu vzpomenout jak se jmenovala olí
((Olie)) ta holka
JU: ona ne ona se ona byla Pepinka
LG: Pepinka jo
JU: no
LG: takový ten ten ten ta záporná postava to byl takový ten robustní
pán...
JU: jo jo jo to byl von
LG: mhm
JU: s tím Pepkem
LG: a a kromě toho dětského filmu které který vás asi bavil měl ste
o ostatní části toho programu zájem?
JU: pravda pravda
LG: a který ste teda z těch dával největší přednost tomu dětskému
filmu nebo [tomu týdeníku]
JU: [no néé] to bylo to bylo (alech brajcht) to se nedá říct že sem
šel do kina kvůli námořníkovi Pepkovi ((Pepek námořník))
LG: jasně
JU: podstatnej byl ten film
LG: mhm jo jo jo to mně jasné
JU: toto bylo tak jako navíc
LG: jasně mhm á vybíral ste si film třeba podle toho ze které země
byl?
JU: tó podívejte se to byla t- to byla taková mezilidová reklama
vždycky někdo na na tym už byl a řekl to je to to tam hraje to to to
tam hrál ten a ten to je dobrý mhm
LG: mhm [takže tohle byl nejčastější způsob jak ste se o tom]
JU: [no no no] byl ten film už ani nevim jak se to menovalo s tó
ritó hajvortovó ((Rita Hayworthovou)) to byla krasavica to byla
krasavica jéj to byla krasavica
LG: tak jo
JU: ona gilda
LG: gilda jo
JU: (mně stačí) že si na to vzpomenu sakra tak vy to študujete by to
znáte ale já že
LG: a co podle vás teda dělalo dobrý film dobrým filmem které filmy
ste měl rád tak jako obecně?
JU: tak rozhodně sme všeci milovali kovbojky
LG: mhm
JU: a veselohry Laurel a Hardy
LG: <mhm>
JU: čeplin ((Charlie Chaplin))
LG: mhm
JU: to sme to sme všeci milovali.
LG: a chodil ste třeba na film víckrát třeba když se vám nějaký
hodně líbil?
JU: no tak možná že se to někdy stalo no ale.
LG: kromě těch kin a vy ste říkal že ste měl rád tanec
JU: no
LG: měl ste ještě nějaké jiné druhy zábavy?
JU: no tak já tancoval až po válce
LG: jo jo
JU: že
LG: mhm
JU: za rajchu se nesmělo že tanzfbót ((Tanzverbot)) vojáci naši
který bojovali proti bolševismu za nás bojovali nemohli tady v naší
zemi tancovat a obzvlášť jak pak tady ti Němci dostávali na prdel že
LG: á jaké byly rozdíly mezi těmi kiny jako jestli byly nějaké lepší
nějaké ste říkal něco o [té blechárně]
JU: [tak to byly] takový ty ty ty premiérový kina
LG: mhm
JU: to byla to byla Kapitol
LG: Kapitol
JU: Kapitol potom skala ((Scala)) ajik Alfa Alfa pasáž v tom to
premiérový kino
LG: a tam to...
JU: Moderna, Jalta no
LG: a tam to vypadalo jak v těch premiérových kinech [byly jako
nějaké]
JU: [všecky] byly jako ty kina hezký
LG: a tak ty ostatní kina bylo byly jako nějaké třeba kina ve
kterých to nevypadalo tak dobře jako v těch ostatních
JU: no tak byly takové jako jak- bychom jako bychom řekli nóblovější
LG: mhm to byly teda ty [premiérové]
JU: [jo jo] jo ty premiérové
LG: a ta blechárna ((Grand))?
JU: no tak to byl takový ka- podlaha navolejovaná že
LG: ((smích))
JU: nějak
LG: á měl ste radši ty premiérové nebo ty...
JU: jo tak slečno to záleží na tom co kde hráli
LG: mhm
JU: a jaká přišla reference
LG: mhm o těch programech sme už mluvili jo byl ste někdy na
promítání filmu u někoho doma jako u někoho kdo měl promítačku?
JU: mhmh
LG: ne-e
JU: to nikdo neměl t- t- t- to byla drahá věc
LG: jo ještě k těm kinům jsem chtěla jestli bylo nějaké kina podle
vás která hrála spíš německé filmy a některá která hrála spíš české
filmy
JU: jo byly některý v tym Centralu ((Central)) na tym náměstí
Svobody že tak tam hráli vesměs německý filmy.
LG: mhm
JU: že i v tym Kapitolu ((Kapitol)) mám dojem to víte mně všechno si
člověk nepamatuje.
LG: jo j- jasně ale pamatujete si si si jako toho hodně podle mě.
JU: tak to je,
LG: mhm teda v tom během toho protektorátu jak se ti diváci v kinech
chovali třeba když tam byly ty týdeníky ste říkal to před tím
hlavním filmem
JU: já jenom vim že
LG: mhm
JU: po válce to tady bylo
((rozhovor přerušen))
JU: to byl takové vtip, byl byl na návštěvě to je vtip
LG: mhm
JU: byl na návštěvě Beneš v Moskvě že a teď se sešli se Stalinem
podávali si ruku a někdo zařval v tym kině davaj časy páč ty ty
ruský vojáci ti byli jak čerti ti co tu byli skolko časou už tady
byli, davaj časy na paměť co já bojoval za tebe a co ty davaj časy
no a tak to právě to to právě ten Beneš si s tím Stalinem podávali
ruku a někdo tam zařval davaj časy.
LG: hm
JU: no tak to bylo milá zlatá
LG: a když em se třeba v tom týdeníku objevil Hitler nebo tak byly v
kině nějaké reakce diváku jako...
JU: to si nikdo nedovolil, měli lidi strach
LG: a v- a třeba v těch jako co byly vyloženě německé ty ki- ty
kina,
JU: no
LG: jestli já nevim jestli nějací ty diváci kteří s tím
sympatizovali jestli třeba nějak se [vyjadřovali]
JU: [néé kdyby mu] vyvolával Hitlerovi to néé
LG: [mhm]
JU: [to nic takovýho] to určitě néé
LG: ehm když končila ta válka jestli to bylo nějak vidět při těch
projekcích jako...
JU: to zas naráz se tady objevily nějaký ty ruský filmy
LG: mhm
JU: samozřejmě americký filmy že,
LG: jo ale já jako myslím jako by třeba ta atmosféra když už se
třeba nebo já nevim jesi- jestli se to vědělo že končí ta válka nebo
že už...
JU: no tak samozřejmě, samozřejmě si pamatuju jak se Rusi přišli
šestadvacátýho osvobodili Brno šestadvacátýho dubna,
LG: mhm
JU: že, aji aji zrovna tak si pamatuju patnáctýho března když sem
přišli Němci, si pamatuju obojí.
LG: a vzpomínáte si na první návštěvu po osvobození?
JU: kina?
LG: mhm toho kina
JU: néé kerej film sem viděl po válce jako první mám dojem že to byl
nějakej ruskej ten ten ten ten byl takovej známej éé ježíš mankote
jak se ten film menoval, Cirkus.
LG: to neznám?
JU: to jo to byl to byl to byl to byl známej film ten Cirkus, no, to
byl takovej politické film.
LG: jo teď tu mám ještě nějaké otázky, o těch německých kinech už
sme mluvili, a jo jestli byl třeba, já vím že ste říkal že ste si v-
vybírali filmy hlavně podle toho kdo co o tom řekl [nebo tak]...
JU: [no no]
LG: ale jestli byl třeba rozdíl když ste šli na ten film pokud ste
šel s německými kamarády nebo s českými.
JU: tak jo jo jo jo i né t- to to (znala fašin) to bylo různé
LG: mhm
JU: ten když to byl dobré d- d- třeba detektivka tady na tym Starym
Brně uměl kde kdo německy tak se na to šlo ne Němci měli dobrý dobrý
detektivky
LG: mhm
JU: za rajchu a po válce že, doktor kripnanbort ((Dr. Crippen na
palubě)) taková detektivka.
LG: ehm, já teda nevim jestli sem to dobře pochopila ale vy st- vy
teda pocházíte z české rodiny jenom ste chodil do německé školy a
pak eh jak se vaše maminka podruhé vdala tak si vzala [Němce].
JU: [Němce] ano tak jest.
LG: mhm jo e já tu mám teď ee seznam filmů který vám ukážu jestli
byste si to mohl přečíst jestli si na některý z těch filmů
vzpomenete jako...
JU: Zpívající bloud ne cé ká polní maršálek ((C. a k. polní
maršálek)) ano cvaj harc im drivirtl takt ((Zwei Herzen im
Dreiviertel-Takt – Dvě srdce v tříčtvrtečním taktu)) To neznáte
Hadimršku to taky znám Lelíček ve službách šerloka holmsa ((Lelíček
ve službách Sherlocka Holmese)) to taky Šest žen Jindřicha osmého
((Šest žen Jindřicha VIII.)) taky,
LG: a byl ste ehm na některém z těch filmů na které ste si vzpomněl
já vím že jako že třeba většinu budete znát i potom jakoby z
pozdější doby třeba z televize a tak ale jestli ste na nějakém z
těch filmů byl v kině
JU: no byl teď sem vám to řikal
LG: jako...
JU: jo no tak podívejte se cé ká polní maršálek ((C. a k. polní
maršálek))
LG: mhm
JU: cvaj harc im drivirtl takt ((Zwei Herzen im Dreiviertel-Takt –
Dvě srdce v tříčtvrtečním taktu)) viděl sem
LG: mhm
JU: To neznáte Hadimršku taky Kouzlo valčíku to mi nic neříká
Lelíčka ((Lelíček ve službách Sherlocka Holmese)) sem taky viděl no
Šest žen Jindřicha osmého ((Šest žen Jindřicha VIII.)) taky Zlatá
Kateřina nevím nic der frac ((Csibi, der Fratz)) nevim mat- Mata
Hari taky nevim Cácorka taky nevim Moderní doba to byl čeplin
((Charlie Chaplin))
LG: mhm
JU: to to to sem viděl Svět patří nám taky Werich ((Jan Werich)) to
sem taky viděl Sněhurka a sedm trpaslíků
LG: [jo o tom sme mluvili]
JU: [to sem taky viděl] kreslené
LG: a nepamatujete si s kým ste na tom filmu byl?
JU: ne možná s maminkou s dědečkem, no Tři děvčátka pokračují no to
nevim Tři děvčátka a námořník nebo Dvě děvčátka a námořník, To byl
český muzikant taky to vo Kmochovi ((František Kmoch)) to sme taky
viděl Roztomilý člověk taky vínr blút ((Wiener Blut – Vídeňská
krev)) je Vídeňská krev [vínr blút vínr blút tu tu dú ta da ta dadá]
((zpívá))
LG: [ten ste měl rád ten film]
JU: no jo no tak to byla štrauzova ((Johann Strauss)) muzika [kdo by
ju neměl rád]
LG: [mhm]
JU: to mají rádi i dneska všichni aji že no. Muži nestárnou taky sem
viděl no minchausn ((Münchhausen - Dobrodružství barona Prášila)) to
bylo bezvadný s hanzem albrsem ((Hans Albers)) Tanečnice mi nic
neříká La Paloma taky to bylo ohromný, Neviděli ste Bobíka
((Neviděli jste Bobíka?)) taky
LG: mhm
JU: s tím pejskem to byla taková vojenská zápletka, Její oběť no to
je ten opfrgang ((Opfergang)) to je ten první německé barevné, Její
oběť
LG: jo, to tu mám
JU: Její oběť
LG: to byl teda ten první německý barevný který ste jo...
JU: jo no to bylo tak
LG: jo a ještě sem se chtěla zeptat, jestli třeba nemáte nějaké
historky s kinem nebo nějaké podobné věci o kterých sme nemluvili
něco na co sem se vás třeba nezeptala a chtěl byste o tom něco říct.
JU: nevím co vám co bych vám ještě vo tom řekl slečno no já myslim
že sem vám toho už řekl dost.
LG: jo to teda jo řekl ste mi toho hodně
JU: no tak vidite, doufám že je to nahraný tak si to
LG: je to nahraný
JU: mužete pomaly pustit a z toho si vyberete co vám holt bude
pasovat
LG: tak já to teda vypnu jestli už nechcete nic říct.
JU: no ani ne já už pudu já já totiž musim jít že na mě leze
trápení.
LG: tak jo děkuju.
konec rozhovoru
1
0.0 2:1166Rozhovor vedl: Mgr. Pavel Skopal, Ph.D.
Rozhovor přepsala: Blažena Stránská
Datum a místo: 7. 12. 2009, v bytě pamětníka, Brno, Štefánikova
čtvrť
Bydliště do roku 1945: Francouzská ((Zábrdovice)), od roku 1931 v
Husovicích.
Povolání rodičů: Matka v domácnosti, otec policista.
Povolání narátora: Gymnázium v Husovicích. Za války pracoval ve
fabrice v Líšni. Vystudoval vysokou školu. Povoláním byl učitel –
čtrnáct let na na Vídeňské, poté na husovickém gymnáziu.
NS: v tym kině bylo nějaký otočný jeviště nebo co (.) že buďto se
tam promítal [film nebo tam]...
RS: [vím to to teď] právě chcu říkat
NS: tak
PS: no a tak e [povídejte]
RS: [ee] na Cejlu ee kino který se menovalo později Bajkal a a [já]
NS: [( )]
RS: nevím jak ještě měnilo názvy tak to se menovalo původně
kinovarieté ((Kino-Varieté)) (.) protože tam nebyly normální lavice
tam byly židle (.) a na jedné straně bylo jeviště kde vystupovali
buďto artisti nebo kouzelníci nebo
PS: [aha]
RS: [podobní] a pak se votočila židle a bylo plátno a byl film a
filmy byly dycky zase takový ee buďto americký nebo anglický nebo já
nevím francouzský a tak dále e všelijaký ee v v americkejch filmech
byli ee protože to bylo odpoledne pro jako pro mlá- pro děcka tak
tam byly filmy kde účinkovalo na předměstí njů jorku ((New York))
někde daleko na předměstí účinkovala s- s- spousta takovejch
takovejch těch darebáčků jo e to byli kluci i holky černí i bílí e
tlustí neobratní štíhlí obratní a t- to byla taková skupina kde byli
všichni všechno (.) vybraní a ti tam měli takový dycky scény který
nás ohromně bavily jako veselohra protože voni třeba s- ee si
vytvořili že si udělají z e z desek auta jó a kolečka vod kočárků a
udělali takový závody a vyhráli to ti co si tam dali do toho motoru
pejska (.) psa a tady měli tyčku a na té tyčce měli párek
PS: <jo>
RS: a když ho dávali dál tak ten [pejsek] jel rychle a když ho
dávali blíž tak se zastavoval a tak podobně takže voni to vyhráli
protože měli toho psa a (pořád) to dávali daleko a ten pes jel jak
blázen a voni ti druzí tam měli všelijaký šlapání a takový věci a
tak dále (.) ale v tom varieté ((Kino-Varieté)) (na c- na) na tom
Cejlu to se menovalo Kino-Varieté tak (.) tam byl jeden takovej
případ na kterej já vzpomínám e (tak) celej život tam byl kouzelník
který (.) rozdával takový mince kde byla jeho podoba a méno a tak
dále a tak dále a že z- nechal zmizet slona (.) jo? (.) tak sme měli
židle k (temu) varieté teď tam najednou přiš- ( ) přitáhl slona ten
slon tam zůstal stát jo a von ukazoval von (mu) hejbal ( ) tím a jo
byl to normální živej slon (.) a najednou řekl no neřekl nic řek a
já toho slona nechám zmizet a zhaslo světlo byla absolutní tma
trvalo to snad pár vteřin nebo esi čtvrť minuty půl minuty já nevím
(to) tak nevodhadnu a slon byl pryč. no to to bylo to bylo něco
ohromnýho a von neřekl jako to dělal a co my nevíme esi tam pustil
(černou) zás- ee černou jako oponu eště před něho
PS: mhm
RS: protože von byl jako až ( ) na konci anebo jestli ho vyvedl e
rychle tam někde už to měl připravený a to já to nikdo my nevíme z
těch děcek ale vím že ty filmy pak když se e skončil tam byli taky
nejenom kouzelníci tam byli i ee jak se řekne komedianti jo dělali
na hrazdách padali na [hrazdách]
PS: [mhm]
RS: a tak dále na jednu ruku a a tak- takový všelijaký věci a pak se
teda promítalo a promítal se vždycky nějakej film většinou americkej
z řad tady těch děcek na předměstí
PS: mhm
RS: ale ti měli pokaždý jiný jiný jiný bych řekl jako motiv jednou
to byli jednou se rvali jednou válčili jednou závodili ale pořád to
byla ta skupina těch stejnejch tlustej tlustá chudej černej jo
šikmovokej prostě děcka z předměstí e z dalekýho předměstí njů jorku
((New York)) a to se tam [(tak)]...
PS: [to] byly dlouhý filmy ee hodinu a půl celovečerní anebo krátký
tady [(s tím)]... ?
RS: [to bylo] vodpoledne a bylo to ee e tady ty ty byly jako
normální to trvalo já (nevím) deset minut
PS: [mhm]
RS: [nebo] patnáct minut celá ta jejich kauza co se tam [dělo]
PS: [aha]
RS: a jak se rvali nebo jak se s- nervali a tak dále takže to byla e
to bylo pro nás jako pro to Kino-Varieté to byl tam sme se hnali
všichni tam bylo děcek dokonce tam byly aj některý maminky s těma m-
malejma děckama a tak dále
NS: a to ste šli do toho kina kvůli štvrthodinovýmu filmu nebo jich
dávali víc za sebou?
RS: to (tady) né tam byly e toto a eště třeba film Tom Mix kovboj
PS: aha
RS: Tom Mix to byl kovboj a to (už zase) ňáká jiná historka aby to
v- zaplnilo ten čas tak to byla ta groteska a pak byl obyčejně e e s
koněm a jednou to bylo ze psem ten pes měl nějaký méno to já už si
teď (nepamatuju) (.) já nevím jestli to bylo Rin Tin Tin nebo tak to
já už (teď) teď už nevím ale vím že to bylo ze psem jednou a jednou
to bylo e s s koň- koňama na ko- kovboji na koních a tak dále takže
to byla to bylo Kino-Varieté
PS: ( )
RS: to pak později se změnilo v kino jako (jedno jedno)
PS: aha
RS: jo? který s- pak mělo názvy různý
PS: Bajkal, [Radost, no]...
RS: [jako já] nevím ee jako třeba (na) na Marxové bylo kino který se
menovalo Lido bio
PS: (ano)
RS: jo? na Marxové (.) a na Marxové tam (sme zase) vlastně chodili
na dětský představení když sme byli malí a na Novej rok nám místo
vstupenek dávali vyšívané kapesníčky (.) na Nový rok místo vstupenek
sme dostali každej e vyšívanej kapesníček na Marxové ee
PS: mhm
RS: dnešní e (já nevím) jak se to (jmenuje)?
NS: za mě to byla Lípa teď [už to není nic]
RS: [Lípa]
PS: ano
RS: Lípa tak to už není nic tak to je
PS: [a]...
RS: [ee] to bylo na té e na té Marxově ulici e kino který tam pak
mělo mnoho názvů a bylo dlouho tam vydrželo (.) dlouho až pak po (.)
já (nevím) po (ňákej) ee epoše historické to bylo zrušený a pak tam
e byly zábavy (jenom) a tak dále my sme tam (mívali) sleziny jako
študáci jednou za rok sme se tam sešli a tam nás hostili a tak dále
PS:[a]...
RS: [takže] takový to to je vzpomínka na ten (můj) když sem bydlel
na Francouzské tak to bylo do Lido bia ((Lido bio)) velmi blízko a
do varieté ((Kino-Varieté)) taky to se šlo vokolo věznice
PS: mhm
RS: jo?
PS: a na ten Nový rok jak vám dávali ty kapesníčky to bylo jenom na
dětské představení neb-... ?
RS: co to?
PS: když vám dávali ty kapesníčky e ty vyšívané kapesníky [jak vám
dávali]
RS: [ty (vyšívané)] kapesníčky byly místo vstupenky
PS: ano a to bylo na dětské představení?
RS: a to dostal každej... e k- nevím to bylo jenom vyšívanej
kapesníček bez jakýhokoliv toho
PS: mhm
RS: udání nebo tak ale e (byly) tam e e kv- květeč- kvítečka a tak
dále a byl a byla tam já nevím eště eště tam bylo něco možná
napsanýho to si nevzpomínám
PS: a do kina Urania ste chodil? to bylo [na Cejlu]
RS: [do Uranie] ((Urania)) sem byl několikrát ale e tam nebylo pro
nás jako pro děcka e nic vhodnýho
PS: aha
RS: jo? tam chodili víc moje rodiče do Oranie ((Orania))
PS: mhm
RS: a menovalo se to e tenkrát Orania
PS: ano
RS: ne Uranie ((Urania)), Orania (.) tak vím že tam ee (.) byla jako
dosť velká frekvence ale pak později to přešlo ee v určité epoše já
zase nevím v kterém období to bylo kdy to přešlo na ty na děcka jo?
tam je jako dětský kino nebo dětský dětská zábava nebo voni to tam
mají aji v- vchod je aj z Cejlu
PS: mhm
RS: přes tu zá- přes ten dvůr takový tam aji z z Bratislavské
PS: a v tom varieté ((Kino-Varieté)) a v tom Lidu biu ((Lido bio))
byly e dětské představení (.) [jo]?
RS: [to] bylo dětský představení jenom [dětský představení]...
PS: [jenom dětský a to]...
RS: byla sem tam ňáká maminka když [měla]
PS: [mhm]
RS: moc malý děcko kerý se ch- chtěl chtěla dívat na ty šaškoviny
[všelijaký]
PS: [mhm]
RS: a tak dále
PS: a to bylo který den?
RS: to?
PS: v který den v [týdnu]... ?
RS: [v neděli]
PS: v neděli
RS: to bylo vždycky v neděli
PS: [odpo-]
RS: [vždycky] v neděli a (i Marxová) ((Lido bio)) byla taky jenom v
neděli pro nás teda jako pro ty děcka s těma ka- kapesníčkama tak to
bylo tam (.) a jinak ee e e bych jenom chtěl říct že v Husovicích na
hlavní ulici byly dvě kina Jas a [Sibiř]
PS: [mhm] ano
RS: Jas byl víc jako sokolský a Sibiř legionářský a ty dvě kina byly
od sebe vzdálený já nevím sto padesát metrů dvě (stě) na hlavní
ulici oba dva u tramvaje
PS: mhm
RS: zastávka u Sibiře ((Sibiř)) a zastávka u Jasu ((Jas)) a ee tyto
kina se domluvily na začátcích aby (jim) když bylo pršelo nebo padal
sníh a byla zima tak aby mohli přecházet z jednoho kina na druhý
PS: mhm
RS: mhm (tím byli) jako mladí jako ee třeba já ze svou e dívkou a
jiní a jiní e byli rádi že byli tady v kině a e byli americkej film
třeba a pak byl konec tak šli přes celou tu ulici do Jasu ((Jas)) a
tam (šli) zase na nějakej jinej film jo?
PS: mhm
RS: takže to bylo e udělaný proto že bylo pět hodin začátek a sedum
hodin začátek a druhej byl půl šesté a půl osmé
PS: mhm
RS: byly začátky a ty ee pozdější začátky byly v Jasu ((Jas)) u toho
sokolovny kdežto ty dřívější byly ee u těch legionářů ((Sibiř))
PS: mhm
RS: protože u toho Jasu ((Jas)) byla zrovna hospoda taky jó? a pak
tam byli hodně ee sokoli e bylo hodně moc sokolů kdekdo chodil do s
Sokola cvičit vod děcek až po dospělý chlapy a ženský když pak měli
průvod tak to byl průvod přes celou přes celý Husovice jó? to to
byla tenkrát taková éra kdy tady tyto ee organizace jako je Sokol
měly e velkou návštěvnost
PS: mhm
RS: ale my jako študáci sme nejvíc chodili na na e filmy freda
astera ((Fred Astaire)) a džindž rodžrsové ((Ginger Rogers)) to byli
stepaři nejlepší stepaři na světě ee ee fred aster ((Fred Astaire))
a džindž rodžrsová ((Ginger Rogers))
PS: a když říkáte jako studenti tak e to ste byl student kde? na
jaké škole?
RS: né my sme normá- e [normálně]
PS: [na měšťance] eště myslíte?
RS: my sme neměli jako myslíš co?
PS: vy říkáte že jako studenti ste chodili na astera ((Fred
Astaire)) a rodžrsovou ((Ginger Rogers))
RS: nó ano
PS: ale [myslím]...
RS: [ale] nejenom študenti všichni mladí lidi a všechni diváci aj to
aj tam chodili aj dospělí protože to bylo ee e to bylo šou který
nemělo obdoby nikde to bylo šou obrovský šou
NS: a v té době studovals co?
RS: no gymnázium
PS: mhm
RS: g- na gy- to sou už sem byl na gymplu tady toto a em měli sme
profesora jednoho a to byl češtinář a němčinář a von byl takovej
trochu ee extravagantní (.) přišel kdo z vás viděl film (...) jak
tam ten stroj krmí ty lidi jak se to menovalo? [počkej]...
PS: [Moderní] doba?
RS: co?
PS: Moderní doba?
RS: Moderní doba teď to hráli ee teď to hráli mám dojem opakovali to
bylo to v novinách že několik takovejch filmů bylo teď e v tomdle v
[tom]
NS: [(v Artu)]
RS: v kinařským filmu
PS: Art
RS: ee v tom kině
PS: Art no
RS: jo tam a takže to upozornili v novinách takže tam byla zase
návštěvnost a tam byl profesor kterej řekl kdo z vás viděl film ee
jak sem to řekl?
NS: Moderní doba
RS: Moderní doba (.) my nikdo (.) negramoti! my sme do neděle nebo
do soboty celá třída viděla Moderní dobu ((Moderní doba)) a pak sme
ju viděli ještě jednou a eště jednou protože to bylo to bylo šou
obrovský šou se šaplinem ((Charlie Chaplin)) (.) stroj (.) aby
ušetřili čas protože tam byl pás von utahoval pořád dvouma klíčama
matky to šlo a pořád utahoval no šaplin ((Charlie Chaplin)) to víš
von byl takovej šašek trochu a (.) teď aby ee ta s- ee to stahování
u oběda bylo co nejkratší tak byl takovej k- kulatej stůl a židličky
<(vokolo)> a to se po- potácelo a tady byla e přišla e polévka a
lžička dělala ((ukazuje)) jo? ta sama lžička to dělala a teď to
samozřejmě někomu teklo tak a tak a druhý jídlo bylo zase to
posunovalo bramboru maso a tak dále jenomže vono se to jednou
polámalo a začalo to jít strašně rychle e takže voni už měli narvaný
p- pusu tak tak šaplin ((Charlie Chaplin)) a přišel e zavolali
montéra a montér tady začal dole klečel a tam něco montoval a dával
navrch furt ty matky a von je dával e navrch a von je dával na ten
talíř a teď to říká teď to pustím jo? a teď to <pustil a> (to se)
šaplinovi ((Charlie Chaplin)) cpaly do do huby takový matky takže to
byly takový takový prostě komický e jak to že šaplin ((Charlie
Chaplin)) dovede a pak e tam byly že vo šel po ulici a uviděl ee
babu která měla kabát a na něm měla hranatý knoflíky a von s těma
dvouma klíčama utíkal za ní a vona šílela že tady je blázen nějakej
a von <f- f-> pořád křičel na ty vona to měla na prsách a na zadku
[no prostě to]
PS: [a to si pamatujete]... ?
RS: to byla to byla takový šou se šaplinem ((Charlie Chaplin))
Moderní doba ovšem ono to pak mělo eště e jako dohru že von šel a
teď šla demonstrace nějakejch myslím já nevím komunistů nebo
levičáků nebo něco šla a policajti tam stáli a a von chtěl jít proti
ale voni šli dům vod domu čili von musel jít s něma a byl v první
řadě, no on byl první zatčenej a takový...
PS: to si pamatujete eště z té školy anebo ste to viděl později
znovu?
RS: no z- ze školy sme šli
PS: a...
RS: ee profesor nás
PS: ano
RS: jako vyprovokoval abychom na ten film šli protože von v tom
viděl jako e i trochu tam té politiky protože šli ti levičáci a von
šel v první řadě a policajti ho hned zatkli e zatkli jich několik
ale mezi (nimi) taky teda toho šaplina ((Charlie Chaplin)) kterej s
tím neměl vůbec nic společnýho
PS: a ten učitel vám vo tom ještě něco vykládal bavili ste se ve
[škole]?
RS: [ne] ne ne ne
PS: ne
RS: to je to von nám řekl pak nám eště řekl jeden film
PS: mhm
RS: e (..) no na to si vzpomenu možná později ee protože e v ty e
filmy my sme vybírali hudební filmy džezový ((jazz)) filmy a s
dobréma hercama třeba e americký herec e v- va- volajs bíry
((Wallace Beery)) walace beery ((Wallace Beery)) se psalo a my sme e
e v novinách e v kinorevue byly dycky na stránce všechna jména
amerických herců s- foneticky takže tam bylo napsaný walace beery
((Wallace Beery)) vólajs bíry ((Wallace Beery))
PS: mhm
RS: nebo jan s- harlov ((Jean Harlow)) žín herlou ((Jean Harlow)) a
tak
PS: mhm
RS: to tam bylo a to bylo ohromná věc protože my sme pak de-
nevystupovali jako blbci a vystupovali sme jako by- bychom byli
Američani nebo Angličani takže to to byla pro nás taková e pomůcka
<která> (.) a ten e profesor von měl ještě víc takových von třeba aj
do divadla přišel a kdo z vás viděl vod Čapka ((Karel Čapek)) Bílou
nemoc ((Bílá nemoc)) nikdo do ne- do týdne sme viděli všichni Bílou
nemoc vod Čapka to byl už film kterej ee jako už e naznačoval ž- že
bude válka
PS: mhm
RS: jo? a teď tam teda e byl ňákej ten diktátor kterýho hrál
Štěpánek ((Zdeněk Štěpánek)) diktátora takovýho zlýho diktátora a
pak tam byl jeden e zase takovej s brýlama chudý a to byl lékař
((Galén)) jo a ten furt radil tomu diktátorovi aby nevedl válku že
sou mrtví a ranění a bezruký a bez- no a [prostě]...
PS: [a byli] ste někdy šli ste někdy se školou do kina?
RS: prosím?
PS: jestli ste šli někdy [se školou]
RS: [ne]
PS: to ne
RS: ne ne no e e když sme šli se školou to sme byli mladší v tercii
třeba a šli sme jednou do skaly ((Scala)) kde se hrál českej film
natočenej tady brněnskejma hercama menoval se (..) ee menoval se já
(nevím) jestli česká země
PS: mhm
RS: nebo tak něco na pohled Česká země na pohled
((neidentifikováno)) tak tak se menoval ten film a my sme tam šli a
začali promítat a jeden náš profesor najednou zařval hergot! toto je
promítání! nešetřte na študentech zastavte to a dejte tam normální
světlo to bylo takový temný voni šetřili vopravdu mysleli si že to
zbaštíme a ten profesor tam bouchl do tohodle rožnuli a za
chvilku... byla zpráva a za chvilku to šlo normálně světlý jako za
normálních okolností
PS: mhm
RS: to to byli e tá to byli to byl (takovej) jako ee (.) národní
film tade- tad- e tanec Slováků Slová- Slovenek e Čechů všelijakejch
ee čardášů a tak dále no a k- ovce tam byly a k- a kozy tam byly a
všecko možný bylo to kr- bylo to jako ee velice krásný ale pro nás
to bylo už jako pro ee študáky už to bylo takový jako moc poučný a
PS: mhm
RS: tak to sme (.) ten (..) a my sme pak chodili jako častěji do
kina a to byly dycky zas nějaký takový filmy který byly buďto e tam
byla em politika nebo válka nebo tak něco byly to takový jako dobrý
kvalitní filmy tak na to sme pak chodili to vobčas teda jednou
dvakrát za rok
PS: a vzpomínáte si že by e byly nějaké zvláštní zvláštní reklama na
filmy? e že by...
RS: prosím?
PS: byly nějaké zvláštní reklamy na filmy v těch dvacátých třicátých
letech? že by chodily nějaké e reklamní... ?
RS: nó tak [na školu]?
PS: [poutače] ne ne
RS: [ne]
PS: [v ulicích]
RS: u- venku byly reklamy plakáty plakáty když tam byla já nevím e
herečka žin herou ((Jean Harlow))
PS: mhm
RS: a to tak to byly plakáty ee z z z těch stepařů nebo když to bylo
něco válečnýho tak tam zase bylo něco válečnýho
PS: mhm
RS: pak tam byl jeden takovej film americkej drastickej e že jela
loď já nevím vodkuď jestli z Austrálie nebo kam a tam byli eee s-
na- nahoře na na té plošině byly samé takový živly e takový chudáci
a tak jo? a teď najednou (.) a tam se vezly sudy e z z z něčím já
nevím s čím e ale bylo těch sudů tam mnoho a jak byla bouřka a začla
se ta loď hýbat ty s- ty sudy se začaly kutálet na tu stranu pak
zase na tu stranu a přes ty lidi, jo?
PS: mhm
RS: to bylo e takový drastický a ukazovalo to prostě takovou tu ee
že když někdo veze e já (nevím) víno nebo něco že nemá na to aby to
bylo zajištěný přece ta loď vždycky se kolíbe a když to tam se
kutálelo přes ty černochy a to a
PS: mhm
RS: to byly takový drastický filmy taky ale toto n- nemělo ze školou
nic společnýho to sme chodili sami
PS: mhm a
RS: tady v jasu sme ee a v Sibiřu ((Sibiř)) sme viděli dycky filmy
který byly nějakým způsobem prostě takový jako zajímavý vý- takový
výstřední
PS: mhm
RS: sme si vybírali ale když byla zima tak sme šli na cokoliv (a
jenom) abychom byli v teple e s tou svou holkou s s nebo tak
rozumíš?
PS: mhm
RS: (jenom abychom) byli v teple v kině tak nás pak nezajímalo ani
moc jestli je to dobrý nebo špatný a
PS: mhm a vy ste se přestěhoval e sem e kdy? z té fr- z té
Francouzské...
NS: napřed do Husovic
PS: ste se přestěhoval do Husovic?
RS: já sem na té Francouzské byl do páté třídy obecné školy
PS: mhm
RS: a vod té páté třídy sme se stěhovali do Husovic do rodinnýho
domku který sme koupili teda koupili moje rodiče jo? na velký
splátky e který sem eště splácel já i s manželkou už budoucí protože
to bylo na dlouhý leta na málo peněz [jako]
PS: [mhm]
RS: aby se to splatilo takže sme pak v určité době najednou dostali
vyrozumění (.) aniž bychom to tušili že e je to splaceno
PS: mhm
RS: a že je to e že se to vymazává e z ňáké té e víš? e osobní že
tam máš dluhy nebo co tak (se to ten) dluh už padl
PS: mhm takže vy ste přestěhoval do Husovic e kolem roku devatenáct
set třicet [asi]?
RS: [do] rodinnýho domku který byl blízko Jasu ((Jas)) a Sibiřu
((Sibiř))
PS: to bylo tak devatenáct set třicet?
RS: to bylo ee devatenácet třicet jedna
PS: jedna
RS: devatenácet třicet jedna sme se sem stěhovali
PS: mhm a to byla doba e zhruba kdy začínal zvukový film vzpomínáte
si na první zvukový zvukové filmy?
RS: to já myslím že ty zvukový fi- já si tak e já si myslím že ty
zvukový filmy byly už tehdy to já nevím
PS: dvacet devět dvacet devět
RS: jo? no tak ty byly zvukový filmy (ale) tady byly eště jedna věc
taková která na kterou já vzpomínám že před každým filmem byl
takzvanej radiožurnál
PS: mhm
RS: kde ukazovali e (já nevím) Beneša a to to to ale jednou
ukazovali Hitlera jak řeční a jak se rozčiluje a jak mlátí rukama do
stolu a dupe že musí zničit toho trpaslíka Beneš, ten trpaslík Beneš
toho musím zabít ten musím ho zničit von se tam rozčiloval a tak a
t- to to s- si já to mně tak zůstalo v paměti že sem to pak když
byly nějaký takový řeči vokolo Beneša a tak tam sem to někde aj
napsal tam těm historikům co tak to kritizovali že von měl jít do
války a tak a že von věděl dobře že by to byl třeba rozbitá Praha jó
nebo tak (.) takže to si pamatuju jako že tady ty žurnály byly svým
způsobem zajímavý a poučný a šel po nás aj mráz víš když von tam
PS: mhm
RS: že toho trpaslíka Beneše
PS: a reagovali diváci nějak na [ty týdeníky? to ne]
RS: [ne ne ne ne] ne tam to nereagoval nikdo na to nereagoval
(poněvadž) každej to polykal jenom z Čechů a Němci když tam nějací
byli ale já si nepamatuju že by tady v Sibiřu ((Sibiř)) a v Jasu
((Jas)) byli Němci
PS: mhm
RS: německé film byly pěkný německý filmy který byly ať už
historický anebo legrační z vesel- vesel- d- e s těma s komediantama
nějakéma (těma) víš? teo Lingen ((Theo Lingen)) a hans móser ((Hans
Moser)) a to byly takový figurky malej han moser ((Hans Moser)) a
dlouhej Lingen a t- e měli to dycky velmi dobře jako e bych řekl
zrežírovaný že to byla dobrá veselohra
PS: mhm
RS: anebo sem viděl německej film kde byl jeden herec takovej
robustní hrozně robustní velkej a byl zamilovanej do nějaké ženy a
ta žena e ho pak opustila a vzala si hezkýho jako mladýho chlapa a
byla svatba a tady ten (.) golem (.) ten na té svatbě (když) se
tančilo (.) tak von tančil sám a tam byl visel to bylo to se
odehrávalo jako v Maďarsku
PS: mhm
RS: to se odehrávalo v Maďarsku a tam byl lustr dřevěnej obrovskej
lustr a von se natáhl a ten lustr vytrhl ze zdi a praskl s tím vo
zem to byla takový dr- takový dramatický ((snímek neidentifikován)),
který mně utkvělo dodneška (na) to vidím jako... bych to dovedl
nakreslit
PS: takže e v těch husovických kinech ((Jas, Sibiř)) si na německé
publikum nevzpomínáte? tam nebyli Němci [to byla česká čtvrť]
RS: [ne tam tam se hrály] německý filmy jako dobrý [veselohry]
PS: [mhm]
RS: a dobří he- komikové teo lingen ((Theo Lingen)) hans móser
((Hans Moser)) to byli [takoví]
PS: [mhm]
RS: šašci jeden malej jo? takovej jak Židáček a druhej vysokej zase
e blonďáček e takže to byli takový figurky e eště jich bylo víc ale
tady na ty dva si pa- vzpomínám dodneška teo lingen ((Theo Lingen))
a e hans móser ((Hans Moser))
PS: a v centru města byly nějaká kina německá kam by chodilo německé
publikum?
RS: já si nepamatuju já sem e nechodil do e třeba do centra to
záleží taky na čtvrti [která]
PS: [mhm mhm]
RS: to byla čtvrť ale tady většinou to byli (nebo) to začalo e já
nevím v e někde v e e na starým tam někde e jak se to menuje
Heršpice že a tam ty kina začaly na Dornychu bylo kino ((Edison)) e-
pak bylo kino jedno který se menovalo Excelsior a to bylo na
Šilingráku ((Šilingrovo náměstí)) e v tom jednom velkým baráku byl
Excelsior (.) a (.) jak sme jak ( ) manž- já sem měl tři ee
manželka měla dvě švice
PS: mhm
RS: a všechny tři byly e e zaměstnaný v pe- ee v peněžních ústavech
(poněvadž měly) ob- ob- ee obchodní školu ale pak až už e skončily
tak všechny tři byly v kině v Jasu ((Jas)) u pokladny e strejda
trhal lístky jo
PS: mhm
RS: ee e (Miluška) byla v Kapitolu ((Kapitol)) v pokladně a moje
paní byla v Ponrepu ((Ponrepo)) na Hybešce ((Hybešova)) jako vedoucí
PS: mhm
RS: a protože ten e vedoucí byl nemocnej a věděl že moje paní je e
lepší e vedoucí jak byl von tak von tam dycky přišel jednou za měsíc
jenom kvůli penězům dal jí výplatu a tak ale jinak tam nebyla vona
všechno řídila sama takže když třeba v tom Ponrepu ((Ponrepo)) e
byly filmy e velice různorodý velice různorodý a když tam byly filmy
který byly e kvalitní jako právě tady ten e fred astér ((Fred
Astaire)) a to (.) nebo san francisko ((San Francisco)) tam bylo
(zase) zemětřesení a bylo to takový dramatický takže tam sem
najednou vobvolal všechny moje kamoše aby ihned přišli že bude tam
fred astér ((Fred Astaire)) s džindžr rodžrsovou ((Ginger Rogers))
film já nevím jak se ten film menoval e c- já no nevím prostě takže
to ee mně pak děkovali jo čoveče to bylo e ten jeden dokonce byl
stepařem dycky se natřel na černo tady v sokolovně když byly čaje
tak se natřel načerno a e dal si světlý boty a stepoval tam jo? uměl
dobře stepovat takže ten na toho freda astera ((Fred Astaire)) šel
kdyby měl kdyby to hráli vo půlnoci tak přišel pak mně děkoval že
sem mu že zavolal protože já sem se s ním už leta neviděl a jenom
sem věděl že bydlí na Provazníkově ulici tak sem si v telefonním
seznamu to našel a
PS: mhm
RS: zavolal sem mu a byl šťastnej jak blecha
PS: a vaše paní v Ponrepu ((Ponrepo)) pracovala od kdy? [nebo v
kinech]?
RS: [ta] ta tam byla e kdy to kdy vona [tam byla]?
NS: [tak e] já sem to včera se snažila spočítat takže [maminka]...
RS: [já si] myslím že tam byla e v těch e letech já sem byl v gy- na
gymnáziu
NS: maminka [v těch kinech ee začala asi v třiašedesátým]
RS: [já sem byl na gymnáziu a měli sme já si myslím (měli) auto]
dodávku a já sem vozil všechny filmy na Vídeňskou tam byla půjčovna
těch filmů to bylo v suterénu to byly regále plný takovejch hnědejch
krabic jo po vždycky po třech nebo tak po třech je to asi to bylo
tych f- ty krabice a tam sem vždycky dával jednu krabici sem vracel
dostal sem potvrzení a e vypučil sem si a já sem tam měl jako taky
takový známý víte už za tu dobu a moje manželka ta tam už taky měla
jako vobšlápnutý že sme na do toho Ponrepa ((Ponrepo)) dostávali
kvalitní filmy víte i cizí i třeba americký nebo tady ty t- taneční
nebo já nevím ee prostě kvalitní filmy že bylo furt obsazený ale
když byl někdy (nevím) branej jako musel tam jít aj ruskej film tak
to manželka dycky tam šla do čekárny kde seděli u kamen takoví
chudáci staří starej fotr a stará baba a ne- nešli do kina voni tam
byli v teple jako
PS: mhm
RS: aby nemuseli doma topit tak vona je pozvala (.) a (.) pak když
to neměla těch potř- já nevím kolik bylo [potřeba]
NS: [dvacet] dvacet
RS: kolik?
NS: dvacet lidí muselo [být]
RS: [dvacet] lidí tak když neměla tak si je vymyslela těch dvacet
lidí dala a e brala z z vocuď kde bylo vyprodaný tak vzala [těch]
PS: [mhm]
RS: sedum vosum a dala to tam tam to nevadilo že to bylo vyprodaný
poněvadž to bylo to byl dobrej film a dala to tam takže vona to tak
e prostě to de a já sem tam v té půjčovně měl taky takový renomé
(protože) sem přivážel filmy i z Husovic (protože) sem měl to auto a
bydleli sme v Husovicích takže sem tam pořád vozil ty škatule a zase
bral druhý to byla taková ee ee moje oběť těm kinům že jo sem prostě
(s těma autama) e s tím autem e s tou dodávkou jezdil a [(
)]...
PS: [a vy] ste byl zaměstnaný [e]... ?
NS: [ne]
PS: ne j- [to bylo]...
NS: [von je] profe- von je [profesor]
RS: [j- já] sem [učil]
PS: [aha]
RS: takže já sem měl e vodpoledne volno nebo někdy ráno volno podle
toho to to ten rozvrh byl různej někdy byl nabitej to se nic nedalo
jenom vodpoledne ale vodpoledne to fungovalo tam se tam se do noci
pracovalo
PS: mhm
RS: tam na té Vídeňské to bylo vzadu dost daleko vzadu na levé
straně když se jelo směrem ee jako e Modřicům ((Modřice)) tak na
levé straně bylo e dolů sem sjel a tam bylo dole v suterénu obrovský
množství regálů a těch filmů a furt se tam lepilo neco e to na to to
to zase se šlo tam a to šlo tam a vlakem chodilo vlakem chodily
filmy taky do různejch kin který sou mimo jo
PS: mhm
RS: (já nevím) Adamov nebo (já nevím) Blansko a tak... takže co tam
rozváželi filmy ee to bylo ee tam byl ruch pořád v jednom kuse
PS: ale vy ste byl tedy profesor vy ste učil e [na gym-]... ?
RS: [já sem] učil tady v Husovicích e v hus- ee na Koněvce
((Koněvova)) na Vídeňské sem učil e tam sem učil štrnáct roků (.) a
pak přišel ten rok osumašedesát jo kde sem se tak trochu vyjádřil
hrubě jo takže sem byl přeloženej během asi štyrech dnů do Husovic
tady do gymnázia ale to mně nevadilo protože já sem sám absolvent
jako kluk
RS: sem absolvent husovskýho gymnázia
PS: mhm
RS: jo? já sem byl já sem vystudoval vod primy do oktávy husovský
gymnázium vite?
PS: mhm mhm
RS: to sem vystudoval a proto sem byl šťastnej že sem šel zase do
husovskýho ale do jinej budovy tady na Elgartovu a byl sem tam a
jezdil sem autem a tak sem pořád pom- ta jedna moje jedna moje (ta)
švagrová byla v pokladně v Kapitolu, víš kde [byl Kapitol]?
PS: [ano ano]
RS: jo? tak tam byla v pokladně a dokonce tam měla takovou bych řekl
(.) ilegální nejakou činnosť (.) vona měla dceru ve Švédsku
PS: mhm
RS: (..) dokonce dvě dcery měla ve Švédsku vdaný a děcka a jedna
měla trojčata a tak dále a tak dále ale (..) ona (..) sem jezdili ze
Švédska nějaký lidi jedna taková Češka nějaká prostě spisovatelka a
pracovala v ilegalitě ve Švédsku a přišla (.) a přišla k té mé
švagrové která bydlela na Soběšické a svěřila jí em něco (.)
písemnýho a že si pro to přijde k pokladně ee tady z ee (.) von tak
ráčkoval ten politik ma- moravské štvrť e moravské e teda ee ve s-
úřednické čtvrti e takovej br- Brňák nedávno měl vystoupení e já si
nemůžu vzpomenout von tak ráčkoval ((předvádí)) a měl debatu v
televizi vohledně e spisovatelů různých no tak ten přišel na určitý
jako e (.) gesto nebo co přišel kupovat lístky řekl jeden lístek
((klepe prstem do stolu)) a jenom udělal takhle a vona mu dala
lístek a to [dohromady]
PS: [mhm]
RS: a von měl noviny a t- jak to a pak měl za úkol to dodat do Prahy
herci (.) ten starej pán už dneska co má za manželku Ninu Divíškovou
má za manželku Ninu Divíškovou a je to starej pán ( ) hraje ve
všech ve všech ee seriálech takovej fósaté jo ((Jan Kačer))
NS: a eště žije?
RS: šeď- jak?
NS: eště žije?
RS: co?
NS: eště žije ten [herec]?
RS: [no] žije dyť furt [účinkuje]
NS: [nevím] koho myslíš
RS: furt účinkuje já nevím přesně jak se von menoval (.) no manželka
je Nina Divíšková t- to tu znám protože znám Divíška znal sem
Divíška a tak no nevím (.) je to
NS: to je jedno
RS: je to ee e prostě byl to zase ten pražskej herec byl jako v
[ilegální]
PS: [mhm]
RS: činnosti a tady tento měl za následek za úkol tam přijít (.) a
protože to bylo uvnitř v domě a měli tam pucák tak měl za úkol to
dát pod ten pucák nik- nezvonit nic
PS: mhm
RS: dát to pod ten pucák
PS: mhm
RS: a to už voni zase měli nějaký echo nebo to nebo to prohlíželi a
tak tam měli to a takže se to dostalo do správnejch rukou jak to
mělo... takže byla i taková spojka moja švagrová teda v tom Kapitolu
((Kapitol)) to dávala tomu (.) on ráčkuje ((ráčkuje)) takový
NS: nevím tati
PS: [to n- to]...
RS: [herec] tady e z Brna
PS: a z- za protektorátu se tedy změnilo se něco v kinech za
protektorátu?
RS: co?
PS: jestli se během protektorátu něco změnilo v kinech atmosféra e v
[kinech nebo v chování]?
RS: [jó tak já ti řeknu] že tady v protektorátu v tom kině to
nepoznals [pomalu]
PS: [mhm]
RS: akorát že bylo byly cizí filmy a byly německý filmy ale voni
byly německý filmy i za první republiky
PS: mhm
RS: velice dobrý veselohry nebo dramata
PS: mhm
RS: takže e lidem to tak nepřišlo pokud tam nebyla jako politika a
to nebyla v těch filmech politika tam byl film kterej byl německej
ale nebyla tam politika
PS: mhm
RS: politika byla jenom e v e v radiožurnálu
PS: mhm
RS: když byl e rozumíš žurnál tak tam vystupoval Hitler a gébls
((Joseph Goebbels)) a to a tak dále
PS: mhm
RS: ale pak byl film a ten film byl bez tady těchto šašků
PS: mhm (.) a a měl ste třeba kamarády ee židovského původu e
zaregistroval ste zákaz vlastně [vstupu Židů do kina? ne?]
RS: [to to vůbec nehrálo roli]
PS: já vím ale potom za protektorátu oni nesměli už na začátku
[protektorátu do kina]
RS: [no tak to je pravda] můj kamarád kterej tady byl předevčírem e
byl položidovskýho [původu]
PS: [mhm]
RS: jeho tatínek byl e v Lotyšsku e zastřelený tam učili ty Lotyše
střílet a dávali jim (.) to a voni t- z radostí protože voni měli e
e zlost z Rusů že je tam Rusové vobsazovali Sověti tak voni e
stříleli s ohromnou radostí toho Žida že byl ko- jako že byl
komunista
PS: mhm
RS: ale vono to nebylo pravda že by Židi byli komunisti a nežidi
byli víc komunisti to to není pravda no prostě stalo se to tak že
ten jeho tatínek tam byl zastřelenej a on e utekl s maminkou která
byla Tyrolačka ale bydlela tady celej život i až do smrti potom tak
s ním jela do Vídně a z Vídně se dostal do Itálie a v těch horách
byla ilegalita vojenská taková a tak s- tam von strávil celou válku
v těch horách pak se vrátil no a pak zase bylo všechno normální
PS: mhm
RS: ( ) že by tady u mě třeba pře- předevčírem byl tady u mě chodí
vo holi má krásný vlasy hustý prošedivělý hustý a má takovej ten
profil trochu mírně židovskej a je to hezkej chlap strašně a a
chytrej takže my se tak my sme poslední dva ve třídě on má devade-
on má ee bude mít teď devadesát a já budu mít teď devadesát takže my
sme j- poslední dva ve třídě
PS: a to byl spolužák [z - z- gymnázia]?
RS: [jako chlapi] z gymnázia
PS: aha a on bydlí teda teď kde?
NS: tady dole (v Černejch Polích)
PS: a mys- takže e on vlastně odešel v roce třicet devět nebo e kdy
odešel?
RS: třicet vo- vodešel později von vodešel podezdi ((přeřeknutí))
von to pořád chtěl nějak eee za- zavonačit že šel tady byl zvonař
Manoušek
PS: mhm
RS: ee na konečné stanici jak je reviza tak naproti byla firma e
dvacet let nebo pětadvacet let firma Manoušek ee Rudolf a byl z- z-
ee ze Soběšic
PS: mhm
RS: ta ten rod (.) tatínek syn taky ze Soběšic a on m- byl ee (..)
on byl prostě jako zvonař a von tam e naproti v těch barákách bydlel
tadyten Žid v těch městských domech
PS: mhm
RS: a (.) von tam šel jestli by ho mohl zaměstnat
PS: mhm
RS: že je z vyso- že mají po maturitě a že ee aby měl zaměstnání von
ho tam vzal a on tam dělal u zvonaře tam byla já nevím půl roku
jenomže pak pak sme dokonce udělali takovou věc že já su katolík von
není katolík ale měl (.) ee (.) šli sme na faru a tam mezi štyřma
očima (.) voni nějak mu tam napsali že byl já nevím pokřtěnej tehdy
a tehdy
PS: mhm
RS: byla to teda taková dost (vošajtných vět) ale von tomu moc
nevěřil protože kdyby ho gestapáci rafli tak je mu jedno jestli tam
má nebo nemá jo? takže von jel do toho Švýcar- do toho ee Itálie a
tam byl teda až do konce války [a pak]
PS: [mhm]
RS: se vrátil dom
PS: mhm
RS: a vykládali sme to ( ) jako k lepšímu že Rudolf jako já že
sem ho zavedl k farářovi todle a že von mu tam udělal s- jeho jako
ee víš? že že je pokřtěnej
PS: mhm
RS: jo? že je pokřtěnej [(nafilmoval)] to tam nějak já nevím minulé
rok nebo tak
PS: a vy ste [chodil]
RS: [no]
PS: do kostela a na faru e a s- bylo vzpomínáte si že by se někdy
třeba promítal film na faře? já sem slyšel že se někde na farách
občas promítaly filmy [to s-]...
RS: [jakej] film?
NS: na farách
PS: na farách
NS: na farách
PS: nepromítal nikdy farář?
RS: ne
PS: to ne?
RS: ne ne ne ne ne ne to si nepamatuju to ne to si vůbec nepamatuju
vůbec to neexi- [to se ne]
PS: [mhm mhm]
RS: to za to e to nevím to by musel být [někde]
PS: [mhm]
RS: jenom někde ale [to]
PS: [mhm]
RS: nebylo nikde
PS: a vy ste chodil do kostela v neděli nebo e [častěji]?
RS: [co to]?
PS: e jak často ste chodil do kostela?
RS: já sem chodil [do kostela]
PS: [jako kluk]
RS: s maminkou dokuď byla maminka tak sme chodili pravidelně na
devátou protože... sme.... mši tam sloužil náš profesor ee
římskokatolického náboženství jo? a e on byl velice kulturní my když
sme šli na opery tak von tam dycky chodil eště s jednou profesorkou
promedoval a my sme ho zdravili on byl doktor jako eee měl titul
doktora byl velice e velice takovej ne (.) necírkevní
PS: mhm
RS: on chodil na ty opery jako každej jinej a chodil se švábovou
která dělala latinu a chodil s tou babou krásnou po- tak tak tak aby
j- chodili vokolo a jenom sme se (klaněli) poněvadž my sme nikdy
nezdravili slovem
PS: mhm
RS: my sme se zdravili jenom pokloněním hlavy
PS: [a]...
RS: [všude] ve škole na ulici nebo v kostele to je jedno farář nás
dokonce sezdával mě a manželku tady naproti taky ( ) a manžela
t- e znám několik lidí který von nás sezdával jako profesor Matyáš
se menoval a byl to takovej jako byl tak e málo jako bych řekl
pobožnej že nám chodili do náboženství studenti keří měli někde
trávit volnou hodinu protože nebyli římskokatolíci ale voni chodili
k nám do toho náboženství protože on dovedl tak nějak kouzelně
vypravovat všechno možný a všechno tak ne nezbožně jak bych řekl že
tam sedávali studenti kteří byli bez bez bez náboženství úplně víš?
jako neznabozi
PS: [a vy-]
RS: [posedávali] tam
PS: mhm a vyjadřoval se někdy ten pan farář ke kinům?
RS: prosím?
PS: e ten pan farář
RS: no
PS: mluvil někdy o kinech? vyjadřoval se ke kinům nebo [k filmu]?
RS: [ne] ne ne ne náš profesor třídní nás dycky e řekl kdo z vás
viděl ee toho šaplina ((Charlie Chaplin) [tu]
PS: [jo]
RS: tu Moderní dobu ((Moderní doba))?
PS: mhm
RS: nikdo (.) to sem si mohl myslet negramoti a do soboty sme viděli
všichni Moderní dobu ((Moderní doba)) celá třída
PS: ale farář e v kostele se nemluvilo o [kinech nezakazoval vám
nějaké filmy nebo tak? mhm]
RS: [ne ne ne to byl češtinář] co nám [tady toto]
PS: [mhm mhm]
RS: ee [vždycky řekl nebo kdo byl] v divadle na Čapkově ((Karel
Čapek)) Matce ((Matka))? nikdo nez- no negramoti to je jasný tak sme
zase taky do týdne byli v brněnským divadle kde hráli Čapkovu Matku
která posílá všechny tři syny do války a všechni jí tam padnou že?
PS: mhm a vzpomínáte si kdy ste byl poprvé v kině?
RS: to (poprvé) v kině sem byl myslím na v Lido bio na Marxové kde
sem dostal ten kapesníček
PS: aha (.) takže na nový rok?
RS: to bylo na nový rok
PS: mhm
RS: a pak už sem tam chodil jako častěji (.) a pak už sme tam
chodili e už jenom jako hotoví maturanti když sme byli po deseti
letech po dvaceti letech tak tam byla restaurace a tam sme to tam v
té na té Marxové ee vždycky voslavovali
PS: [a vzpomínáte]...
RS: [jedli pili]
PS: vzpomínáte si na čem ste byl tehdy jako dítě poprvé?
RS: kde?
PS: když ste byl poprvé, vzpomínáte si na čem?
NS: [na jakým]...
RS: [na film]?
PS: na film
RS: ne
PS: to ne [a je]-...
RS: [to si] nevzpomínám
PS: a jak často ste chodil jako dítě?
RS: často velmi často (protože) sme měli kina u huby
PS: mhm
RS: Jas a Sibiř
PS: mhm
RS: to bylo u huby a byla tam samá e Amerika e samý francouzský aj
německý filmy ale tenkrát eště jako absolutně bez bez Hitlera
poněvadž ještě byl rok devětaosumatřicet devětatřicet to nebylo jako
ještě vůbec akutní nebyla eště ani válka
PS: mhm (.) a jak ste vybírali filmy?
RS: ty filmy?
PS: chodili ste na všechno nebo ste [vybírali]...
RS: [né] (jenom) sme vybírali filmy da- nechodili sme na všechno
nechodili sme na všechno vybírali sme filmy ale když bylo třeba (.)
jak sem řekl sme chodili s tou mou manželkou jako s holkou
PS: mhm
RS: bylo nám osumnáct a mně devatenáct let nebo sedumnáct let (.)
tak sme šli do jednoho kina a pak do druhýho kina ať tam hráli co
tam hráli
PS: mhm a do kterých kin ste to chodili to ste chodili v těch
Husovicích?
RS: to bylo v Husovicích poněvadž sme tam bydleli
PS: mhm
RS: blízko my sme bydleli ona i já sme bydleli blízko kina Jas a
Sibiř byl vo zastávku dál jenom vo krátkou zastávku
PS: a kam ste kupovali vstupenky? měli ste svoje oblíbená e místa
sedadla (.) v tom kině? kupovali ste třeba na balkon byly tam
balkony?
RS: ne ne ne my sme byli dycky dole
PS: dole vždycky?
RS: dycky sme byli dole
NS: balkony tam byly a [ty spodní sedadla]...
RS: [ale kdyžtak] sme e chodili sme teda hodně dozadu to musím říct
PS: mhm
NS: ty spodní sedadla byly rozdělený e e cenově
PS: mhm
NS: od první do páté řady dvě koruny vod páté asi do štrnácté tři
koruny a poslední řady plus balkon štyři koruny
PS: mhm
RS: nejlacnější [vstupenky měly kina]
NS: [pokud tam byl]...
RS: v Židenicích
PS: mhm
RS: [jak se menovaly ty kina ( ) tam byly tři kina]
NS: [pokuď tam byl takzvanej předfilm krátkej film (tak)] byl
příplatek korunu
RS: a ty byly nejlacinější
NS: já si pamatuju v Židenicích jenom Světozor
RS: Světozor pak [byl]
PS: [Sport]
RS: Hvězda a pak byl eště jeden ((Orient))
PS: e
RS: a chodili tam naš- e do kina e vod mé manželky tatínek a maminka
kteří byli velký e š- e spořilci tak voni šli e pěšky do Židenic
PS: mhm
RS: a tam šli za korunu do kina
PS: mhm mhm
RS: koruna byla vpředu jim to nevadilo dědovi babičce taky ne tak
(šli) a my sme měli dycky v tu dobu doma volno dyž nebyli rodiče
když byli voni šli do toho do těch Židenic vono je to dost daleko a
pak zase da- daleko takže to zabralo tři hodiny a to nám [sta-]...
PS: [takže] šli pěšky (.) [šli pěšky]?
RS: [pěšky]
PS: mhm
RS: můj děda kterej byl celej život parketářem
PS: mhm
RS: tak von chodil na různý teda ee
NS: tati to nebyl tvůj děda to byl tvůj tchán [maminčin tatínek]
RS: [no to byl můj tchán] no tak my sme mu říkali děda tak ten
chodil třeba do Heršpic pěšky
PS: mhm
RS: von dycky říkal jó vona ta šalina nejela a než jela já už sem
byl na Cejlu a z Cejlu už pak je to kousek do těch Heršpic a nosil
pilu ruksak tamty to škrabadlo na na parkety já nevím co ještě
všechno tam měl pilu měl dycky na ní obal aby e nekoho neškrábl ve
městě třeba
PS: [a]...
RS: [a] šel vždycky pěšky a říkal co to je takové kósek? moji rodiče
bydleli (.) tady někde já nevím jak se nad Hádama tam nějaká ta
vesnice
NS: Ochoz
RS: Ochoz a vozili na zelnej trh každej den vozejk eee hliněný
hliněný e džbánky voni to tam doma dělali sušili a von to tam vozil
prodali pak šel do hospody tam to prožral a zase šel zpátky dom a
zase dělali další anebo taky vozili tam někdy ovoce když bylo e jako
tak na Zelnej trh tam to prodávali
PS: a vaši rodiče dělali co?
RS: to- prosím?
PS: vaši rodiče...
NS: oni strašně brzo [zemřeli]
RS: [můj] otec byl u policie
PS: aha
RS: ee e jako e tenkrát byla jenom jedna policie státní... helmy ty
kovový takový to lemování e límeček navrch tady měl bílej šátek aby
si nezamazal tu uniformu vod krku a (..) napřed byl na strážnici na
Francouzské tam byla strážnice těch strážnic bylo (.) šestaštyrycet
a všechny byly (.) tak tak tak tak ((ukazuje)) roztroušený a tam
dycky byla ee jeden s psacím strojem když bylo ňáký přišel zavedli
tam nějakýho gaunera nebo neco tak psací stroj a pak tam byla ee
tyčka kroužky závěs tam byly dvě postele záchod umývadlo a tak dále
takže oni měli tři hodiny (.) pochůzku odtud potud odtud potud
((ukazuje)) můj otec dělal od Cejlu Francouzskou ulici až po Koliště
tenkrát nebyla (.) ta e rozdělená na dvě části protože ta tramvaj
tam nikdy nejezdila to bylo zas- zastavěný tam měli právě tu
strážnici kde dneska jezdí tramvaj vod dětské nemocnice dolů
PS: mhm
RS: tak tak (..) a za ty tři hodiny museli dycky ještě podívat se do
hospody jenom udělal ((předvádí)) nic tak šel dál nic většinou bylo
nic ale kdyby něco bylo tak pane inspektore pojďte se tady mám
jednoho nemůžu ho dostat ven
PS: mhm
RS: vožralej
PS: a do kina nemusel chodit na takové... do kina chodil i do kina
na takové kontroly?
RS: naš- naši chodili do kina...
PS: já myslím jako jako policista jako jako policista [jestli chodil
na ňáké... četník? nechodil]
RS: [ne ne ne ne ne ne ne ne ne ne ne ne]
NS: ale [za mě za mě teda chodili policajti]
RS: [jenom chodili] do baru tam byl Maxim bar na Francouzské
PS: mhm
RS: a chodili do restaurací všech
PS: mhm
RS: aby jo tam přišli a tam ukázal tak vypadl ven většinou [teda]
PS: [mhm]
RS: bylo tak ale někdy ((klepe prstem do stolu))
PS: mhm
RS: tak mu zatočil takhle ručičkou za zádama a vedl ho po špičkách
až na strážnicu tam ho trochu zpacifikovali a tak
PS: a maminka byla v domácnosti?
RS: eh?
PS: maminka byla v domácnosti [nebo pracovala]?
RS: [maminka byla] v domácnosti
PS: mhm a vyjadřovali se nějak ke kinu? říkali vám na co můžete a na
co nemůžete jít třeba do kina?
RS: e to ee
PS: [e]...
NS: [zakazovali] ti vaši nějakej film nebo nějaký představení?
RS: em oni nechodili vůbec do kina (.) oni nechodili do kina možná
ně- když byli ještě na [Francouzské]
PS: [mhm]
RS: tak že chodili na tu Marxovu ((Lido bio)) nebo do ee do e do
Varieté ((Kino-Varieté)) teda tam na na Cejl to možná chodili ale
pak až sme se nastěhovali do Husovic tak už nechodili do kina nikdy
PS: mhm
NS: tati a v tom časopise kinorevý ((Kinorevue)) tam byly nějaký
upoutávky jako co budou e kerý filmy se chystají kerý filmy přijdou
[do kina? aby vám]
RS: [ten časopis kinorevý ((Kinorevue))]
NS: řekli vo co de v tom filmu nebo tak jak je teď reklama ne
nějakej film tak bylo tam dopředu jako abys [věděl]... ?
RS:[kinoreví ((Kinorevue))] měl vždycky na první stránce nějakýho
herce nebo herečku nebo pár a pak tam byli e na na první stránce e
jak se vyslovuje (.) ten e americkej herec jak se vyslovuje
anglickej herec jak se vyslovuje ten ten německej a (teď) tam
vždycky (bylo) napsaný jak to je a foneticky
PS: mhm
RS: jak se to vyslovuje jo? takže tam bylo třeba [(já nevím)]...
NS: [tati to] už sme slyšeli a byly tam nějaký upoutávky na filmy?
RS: ne [tam byly jenom]
NS: [který přijdou]...
RS: r- recep- ee teda ee e redakce těch [filmů]
PS: [mhm]
RS: co hrají jo? tak to tam bylo jako no- novej film a hned po něm
byla nějaká tam e jako informace stránka fotka herec herečka
PS: mhm
RS: jo?
PS: a s kým ste chodil do kina? chodil ste sám nebo s kamarády?
RS: ee já sem chodil jenom s s mou nastávající a pak s manželkou
teda anebo sám když sem tam byl když vona byla vedoucí tak sem tam
seděl někdy sem šel s ní dom a někdy sem když byl dobrej film tak
sem tam [zůstal]
PS: [mhm] a [jakou]...
RS: [to vona] mně řekla
PS: mhm
RS: zůstaň tady to je dobrej film tak sem tam zůstal
PS: a ještě předtím jako kluk když vám bylo těch deset patnáct let
chodil ste sám nebo [s kamarády]?
RS: [ne ne]
NS: jako děcko chodils s kým do kina? sám? na té Marxové ((Lido
bio))
RS: e e šli sme děcka e bylo nás e já nevím třeba pět
PS: mhm
RS: sme šli děcka (.) dohromady takove chumel na Cejl do toho
Varieté ((Kino-Varieté)) anebo do teho na tu Marxovu ((Lido bio))
PS: mhm
RS: to byly jenom ty dvě kina kam my sme chodili jako děcka to sme
šli taková smečka dycky
PS: mhm
RS: a zase (taková) smečka sme šli zase zpátky dom
PS: mhm
RS: protože sme bydleli všichni na Francouzské ulici jenomže ee v
těch domech na té Francouzské e ste mohl jest z té země (.) tam byla
paní e domácí ne domácí domovnice ((opravuje se))
PS: mhm
RS: domácí měl restauraci v v (chodbě) a domovnice byla e metr ta
měla furt pometlo u dveří a jak někde bylo jenom cokoliv jó takový
to písek nebo nějaká cigareta špaček tak už do kýbla všecko tam bylo
na tom dvoře bylo jako v pokoji
PS: a s těmi kamarády když ste šli do kina s kamarády bavili ste se
o těch filmech potom? hráli ste si třeba na postavy z toho filmu?
RS: ne
PS: ne?
RS: ne to sme jenom bylo bylo to dobrý my sme řekli [tak]
PS: [mhm]
RS: ta byla ta byla dobrá ta byla dobrá ta hrála výborně a von hrál
taky výborně ten pár to to to bylo... to sme tak něco takovýho řekli
ale jinak sme to nerozebírali [nikdy]
PS: [mhm mhm]
RS: (ale) když sme šli do kina tak sme e jako už předem viděli co na
co deme jo? protože em bylo (.) to (.) všechno taky v novinách a v
časopisech takže to sme věděli kam deme anebo nás tam profesor
poslal řekl vy negramoti vy ste neviděli Moderní dobu ((Moderní
doba))? nebo tak a a tak nás dycky poslal na něco na nejenom na
Moderní dobu
PS: jo
RS: na víc filmů
PS: a zkoušel ste někdy jít na nepřístupný film?
RS: co to?
PS: chodil ste někdy na nepřístupné filmy? mládeži nepřístupné?
RS: no jako mladej kluk?
PS: no
RS: né
PS: ne
RS: ne to nás to nás jaksi nelákalo a možná že by nás tam ani
nepustili jak nemáte ten věk nějaké takže to my sme vůbec s tím sme
ani nepočítali až už sme byli já nevím na gymnáziu tak to už pak
bylo jedno to už nikdo se n- vás ne- nedíval a
PS: mhm
RS: a tam sme měli teda profesora kterej nás posílal na různý
PS: mhm
RS: filmy a nadával nám do negramotů že sme je ještě neviděli
NS: a když ti bylo deset jedenáct let tak tě nelákalo jít na nějakej
film kterej byl vod patnácti?
RS: nevím to nevím to tenkrát nebylo tak přísný
NS: tak za mě jo já si pamatuju v Husovicích když tam teta trhala
lístky jak ty holky husovický se malovaly a načesávaly aby vypadaly
starší
RS: no to je [možný (jenomže) to byla]
NS: [aby se do toho kina dostaly]
RS: už jiná doba kdežto já sem byl v jiné době kdy se toto nedělalo
(.) to se tenkrát nedělalo (.) tam nanejvýš mohlo být že by nějakej
kluk ch- z chudobné rodiny že by tam nějak jenom se snažil
proklouznout
PS: mhm
RS: a sednout si do kina to to bych spíš protože sme tam měli já sem
měl k- ee takovýho ee taky se menoval Ruda a byl z rodiny
notorickýho alkoholika kterej je bil, my sme přes ten dvůr to
slyšeli a viděli a mlátil a mluvil sprostě a tak (.) takže maminka
moja vždycky řekla běž dat Rudovi tvůj kabát a tvůj tvou čepicu a e
tvoje boty protože von von voni byli strašní chudáci
PS: mhm
RS: měl švicu hrozně krásnou babu a ta se učila u Tomana cukrářkou a
jednou sme tam e (byla) ňáká svatba tady u nás nebo co a já sem tam
šel pro dortu autem a teď sem to dostal v krabici a v- a do auta a
jel sem sem tady tady (byla) mecheche (.) a voni mě poslali navrch
že ta dorta je eště nahoře a tam byla tady ta (.) ta (.) Ella se
menovala Ella tam byla Ella se tam vyučila a já sem ju poznal
protože i když byla už starší tak byla pořád stejně hezká a to a já
sem jí řekl (.) vy ste měla bratra kterej se menoval Ruda a já sem
se menoval Ruda a byl sem naproti jó tak váš tatínek byl policajt jo
a už to tak co... pak mně to dala tu k- tu no (.) a my sme tam
chodili (jednou) sem tam chodil s jednou s jednou maminkou která
emigrovala ale jezdila sem často autem do Brna byla na tom z- jako
závislá na tom Brně takže sem jezdila často sama a dycky mně dala
vědět protože já sem učil její dceru a ee nějak vona byla nějak z té
rodiny Švábovi kteří měli ale tři kina eee tam Excelsior a já nevím
co ee Richard Šváb
PS: mhm
RS: von chodil se mnou do do školy a vona řekla jo jo to to já sem
ju poznal hned a vona řekla e vy ste mě poznal já sem poznala taky
hned vás když ste mě poznal vy a dala mně (teda) dortu a a ee
popřála mně aby svatebčani byli šťastní a ( )...
NS: ten Šváb ((Richard Šváb)) bydlel na e...
RS: na Francouzské von bydlel na Francouzské e a chodil se mnou pět
let do obecné školy na Vranovskou e jedna až pět
PS: mhm
RS: ale pak (.) když...
NS: a nebydlel potom na Hybešově jak je [Ponrepo]?
RS: [když e] když měla moja manželka to kino Ponrepo tak celá
Švábova rodina který měli kdysi jakési Excelsior a já nevím jaké
eště měli tři kina který postupně zanikaly jak se přestavovalo (.)
tak ona (..) oni bydleli vš- všichni nad Ponrepem v tom poschodí
PS: mhm
RS: bydlela celá rodina v jednom bytě bydleli staří dědeček babička
tady bydleli už pak ti mladí s děckama a tak dále a bydlel... a ten
r- ten ee Richard co chodil se mnou do školy chodil dolů do bufetu
do Ponre- do (.) do Ponrepy jo? e chodil kupovat cigarety
PS: mhm a oni se [o- o-]...
RS: [dycky] seděl tam v teplákách koupil cigarety se mnou poplkal jo
dlouho sme plkali a pak zase v- v- vykouřili tam jednu cigaretu pak
si vzal další cigarety a šel navrch
PS: a...
RS: a já sem šel do kina
PS: oni všichni odešli?
RS: eh?
PS: emigrovali? ta rodina?
RS: ne ne ne zůstali tady
PS: zůstali tady
RS: voni byli to byli Češi to byli Češi lépe řečeno von byl takovej
ten jejich tatínek byl jako Čechoněmec
PS: mhm (takže) to bylo [psáno německy]... ?
RS: [ale byli české] e e národnosti
PS: mhm
RS: všichni všichni byli jako Čechoslováci
PS: mhm
RS: hlášení
NS: a psali se česky Šváb?
RS: co?
NS: česky se to psalo Šváb?
RS: š- česky se psalo Šváb
PS: mhm
PS: jo ne sch Šváb česky
PS: a zůstal tam někdo z nich ještě žije někdo z té rodiny nevíte?
NS: někdo z té rodiny ještě žije nevíš?
RS: ne to nevím
PS: mhm
RS: to absolutně nevím to bylo v době kdy moje paní tam byla vedoucí
a von tam chodil
PS: mhm
RS: a von už byl e von byl přesně tak starej jako já
PS: mhm
RS: čili on by musel mít devadesát
PS: mhm
RS: a von tam určitě už nebydlí
PS: mhm [a te-]...
RS: [to (vím)] protože já (už) sem se tam s ním stýkal na začátku a
pak už sem ho tam nikdy neviděl
PS: mhm a [ten (váš)]... ?
RS: [neměl] sem to štěstí no třeba
PS: a ten váš spolužák e k- jeho tatínek byl alkoholik jak ste říkal
ten Ruda ee tak ten chodil do kina bez placení? vy ste říkal že ste
měl spolužáka Rudu e...
NS: ne spolužáka to byl v baráku
PS: v baráku aha e v domě ten Ruda jeho [tatínek]...
NS: [ten Ruda] cos mu dával ten kabát a ty boty
RS: ten tó
NS: chodil taky do kina nebo na to neměl?
RS: to ne to sem ho nikdy neviděl v kině
PS: mhm
RS: nikdy
PS: mhm
RS: von chodil se mnou jenom do mateřské školy a moje maminka
vždycky řekla prosím tě von tam ten tata vožralej je bije všechny a
vyhazuje z baráku a řve na celý kolo (.) zavolej ho k nám a dej mu
tady toto
PS: mhm
RS: a vona a von si to voblík a von byl [šťastnej]
PS: [mhm]
RS: jak blecha i když mu to třeba bylo velký trochu nebo (měl)
dlouhý a mu to nevadilo chodil v tym pak i do (.) myslím do školy
někam chodil já nevím kam chodil do školy ale viděl sem ho na ulici
že chodí v tom mým kabátě a v té mé čepici (.) to byla taková
kšiltovka s takovejma vohnutejma na zimu
PS: a chodil ste i do kin v centru města?
RS: výjimečně
PS: mhm
RS: výjimečně (.) v centru města když byl třeba ten šaplin ((Charlie
Chaplin)) v Moderně ((Moderna)) tak sme šli do Moderny ((Moderna))
na toho šaplina ((Charlie Chaplin))
PS: mhm
RS: když nás tam profesor vyhnal (.) jo? že sme negramoti a dyž byl
ještě ňákej film tak sme taky byli třeba v Kapitolu ((Kapitol)) ale
teď vám řeknu že s- kde sme byli ve skale ((Scala)) (.) ve skale
((Scala)) sme byli jednou s manželkou na noční promítání
PS: aha
RS: začalo se ve dvanáct a končilo se vo půl třetí (.) a tam byli
originál americký záběry z inváze když in- když jeli ty sta parníků
a tisíce letadel a p-
PS: mhm
RS: p- parašutistů s mraky jo? a teď voni n- nemohli jet těma loďama
až na-... takže voni šli všichni takhle ve vodě a teď tam byli ti
žurnalisti co to fotili a a ee ti tam pobíhali furt s kamerou a oni
měli takový lana ty k- ty vojáci a jak byl e pláž a tady byla taková
stěna
PS: mhm
RS: a navrchu byly německý pevnosti (.) takový nízký von to roztočil
a hodil (hodili) to navrch a zase ten ty tři kotvy se tam tak někde
zapíchly a von po tým laně vylezl navrch vytáhl hacjakéj ten to
vokýnko bum bum někdy se jim to podařilo někdy se jim to nepodařilo
někdy voni e je zmerčili a začali střílet a třeba je zastřelili aji
padlo jich tam m- taky mraky těch Američanů padli a když voni pak
padali tím padákem tak dá se říct přes devadesát procent přišlo na
zem vostatní viseli na věži na stromě a neměli možnost se dostat
pryč voni si to pak uřezali a slízali bez padáku dolů po st- po
stromě nebo
PS: a kdy ste to viděl ten film?
RS: skala ((Scala))
PS: ale kdy?
RS: kdy? no bylo to za za ee
NS: podle mě to bylo tak [kolem]...
RS: [za] komunistů
NS: osumašedesátýho
PS: mhm
RS: ale to bylo výjimečně a bylo to jenom v noci ale bylo to dvakrát
PS: mhm
RS: jednou a pak za (nějakej) rok podruhý zase ale my sme to viděli
teda jednou s manželkou byli sme tam do půl třetí do rána
PS: mhm
RS: a bylo to strašný byli sme úplně rozechvění protože voni tam
umírali po po stovkách ty ti vojáci američtí
NS: (já) si myslím že to bylo v osumašedesátým [když byla taková
volnější]
RS: [voni stříleli po nich]
PS: mhm
NS: [volnější doba]
RS: [když šli v té vodě] a tak někteří prošli a někteří neprošli tak
to tam leželo na písku e bylo to bylo to drastický ale tam když pak
těm Němcům házeli do těch vokýnek těch pevností ty ty bomby jo? ty
granáty tak tó to bylo něco voni vždycky ti ten to kotvu vyhodili
vyšplhali navrch a šli k prvnímu tomu hodili (ji) tam a tam byla
druhá tak tam šel druhej zase taky tam hodil a to vždycky džuchlo a
tam ti ti e zahynuli ti chlapi co tam byli
PS: mhm
RS: ti vojáci
PS: [a vy-]...
RS: [němečtí]
PS: vy ste se oženil v kterém roce?
RS: e v kterým roce?
NS: čtyřicet šest ale chodili s maminkou vod roku třicet šest
RS: kdy?
NS: v štyřicátým šestým
RS: já sem se ee
NS: oni protože byly zavřený vysoký školy [tak]
RS: [ženil]
NS: von potom po válce ještě dodělával vysokou školu
PS: mhm
NS: tak to vodkládali
RS: ( )
NS: a pak teprve se brali
PS: mhm
RS: kdy?
NS: v šestaštyrycátým
RS: jo jo jo v šestaštyrycátým po válce hned totiž já sem s
manželkou chodil devět let
PS: mhm
RS: jenom kvůli tomu že sme čekali až bude konec války protože já
sem za války byl v líšeňské fabrice vod úřadu práce ee e jako
vysokoškolák sme byli e lifrovaní do té fabriky která byla úplně
nová velmi moderní dá se říct e nebo dozvěděli sme se že to je
nejmoderní německá továrna vůbec a stroje který ještě nikdy nikde
nebyly ty ee soustruhy vrtačky lap- lapovačky brusky a tak dále v v
té hale to klapalo tam byli ee nejenom e jako študáci ale byli tam i
ee ee jiní který byli na jinejch školách třeba na průmyslovce nebo
tak tak byli tam a dokonce dostali funkci dostali modrej plášť a
chodili vod mašiny k mašině a dávali jim takový ty ee změny
NS: musíme se bavit o kinech
RS: jo jo jo to je pravda
NS: ((smích))
PS: a měl ste nějaké oblíbené kino?
RS: Jas a Sibiř
PS: Jas a Sibiř byly oblíbený?
RS: Jas a Sibiř tam sme byli nejčastěji [nejvíckrát]
NS: [no a] potom to Ponrepo když tam dávali ty starý filmy ne?
RS: no tak Ponrepo tam sem byl tam sem b- ee byl a většinou sme jeli
dom ale když tam hráli nějakej trhák a to bylo dycky jednou za čas
tak to sem tam zůstal
PS: mhm
RS: a podle toho když to bylo stepovací jako muzikální tak sem to
eště ee telefonoval mém spolužákům
PS: a bylo v Brně kino kam ste nechodil? které ste neměl rád?
RS: em ne [ne]
PS: [ne]?
RS: to s- to to sem to sem nikdy vo tym nějak nepřemýšlel ale nikdy
sem nikam nešel většinou sem když sem šel tak sem šel do skaly
((Scala)) nebo do Alfy ((Alfa)) na nějaký jako premiéru nebo (ňákej)
trhák tak to sem šel jednou z- z- za onoho času
PS: mhm
RS: do takových velkých kin v Brně ale jinak tady přišlo všechno (.)
postupem času přišly všechny filmy sem buďto do Jasu ((Jas)) nebo do
Sibiřu ((Sibiř)) takže to bylo naše takový takový eldorado a jenom
sme šli do toho skaly ((Scala)) když sme tam šli v noci anebo e sme
tam e v Alfě ((Alfa)) byli v Kapitolu ((Kapitol)) sme taky byli
někdy na nějakým filmu
NS: ty filmy da- [dali napřed do centra do těch kin]
RS: [ale výjimečně] zcela výjimečně
PS: mhm mhm
NS: a až se vodehrály v centru protože těch kopií nebylo tolik aby
to mohli hrát ve všech kinech naráz tak až se to vodehrálo v centru
v tom v té Družbě ((Družba)) nebo v té skale ((Scala)) tak pak to
dostaly ty okrajový kina
PS: mhm mhm
NS: jo takže komu se nechtělo tak si počkal [chvilku a]
PS: [jasně]
RS: ty Švábovi měli [Excelsior]
PS: [Excelsior]
RS: na Šilingráku ((Šilingrovo náměstí)) Atlantik Komárov u mostu
PS: mhm
RS: a Edison Dornych
PS: mhm (.) e když ste chodil tady do kina anebo ještě na té
Francouzské potkával ste tam svoje známé? bavil ste potkal ste tam
někoho známého bavil ste se s někým takto... ?
RS: em-em
PS: ne? nestávalo se to?
RS: ne to to je vždycky takový víte [lidí]
PS: [mhm]
RS: milión a tam (ste [nepotkávali)]
NS: [ale no tak] v těch Husovicích sme se znali všichni ne?
RS: no tady sme se znali všichni
PS: mhm
RS: tady
PS: mhm
RS: tady sme se zdravili všichni v Husovicích v Jasu ((Jas)) i nebo
v s- s- v Sibiřu ((Sibiř)) to sme se zdravili jo (protože) tam byli
e sokoli ee ze Sokola
PS: mhm
RS: a i ee ze školy a bůhví odkuď z ulice a tam sme se zdravili s
těma klukama
NS: no a jak sem vám říkala do toho telefonu tak vlastně na té
Dukelské mezi těma dvouma kinama to byla taková jakoby promenáda kde
teda e každej šel do toho kina
PS: mhm
NS: vo hodinu vo dvě dřív
PS: mhm
NS: a prostě se chodilo po té Dukelské a zastavovali sme se a bavili
sme se nebo sme seděli u Jasu ((Jas)) na té zídce
PS: mhm
NS: a vykládalo se takže my sme se tam znali všichni navzájem
PS: mhm
NS: ee tenkrát nebyl problém s cigánama i když v Husovicích jich
bylo vždycky hodně ale tenkrát s něma nebyly problémy že takže sme
všichni navzájem
PS: mhm
NS: jako komunikovali spolužáci starší mladší
PS: toto je zajímavý ale toto je až teda tak ty šedesátý na padesátý
šedesátý
NS: jo jo
PS: já bych zatím ještě zůstal
NS: dobře
PS: do toho roku štyřicet pět ee vzpomínáte si že byste jako kluk si
kupoval nějaké občerstvení v kině? e nějakou [sodovku nebo to ne]?
RS: [ne ne] ne
NS: ani bonbóny?
RS: ani bonbony
NS: a to nebylo tam ty bufety takový?
RS: byly možná to já ani nevím ale jako kluk si to nepamatuju to
bylo až tady v Jasu ((Jas)) byla prodejna a v Sibiřu ((Sibiř))? (.)
to ani nevím čoveče jestli tam něco bylo
NS: ne e
RS: nebylo [tam v Sibiřu ((Sibiř)) nebylo nic]?
NS: [ne v Sibiřu ((Sibiř)) ne]
RS: (jenom) jenom v Jasu ((Jas)) bylo
NS: mhm
RS: ale v Sibiřu ((Sibiř)) nebylo nic to si pamatuju to byl
legionářskej e film a voni byli takoví spormajstři
PS: mhm
RS: (takže) tam neměli žádnou
PS: mhm
NS: tam nebyly ani prostory na to
RS: jenom pokladní tam byla
PS: mhm
RS: a tady byla pokladní naša př- příbuzná v Jasu ((Jas)) a ee trhal
lístky taky příbuznej a já nevím co všecko že jo to bylo c- celý
rodinný klany
PS: mhm
RS: tady byly u nás v tady v tom Jasu ((Jas))
NS: moje maminka [byla]...
RS: [v Sibiřu] ne ale v [Jasu]
NS: [moje] maminka byla v doma [s nama jako s dvouma dcerama]
RS: [v Jasu aj náš soused] tady tam jeden ee (občas) trhal lístky
[starej děda]
NS: [a její] sestra tam e...
RS: trhal lístky u u u dveří
NS: prodávala v té kase v Jasu
RS: (protože) už tam nebyl ( ) umřel
NS: pak musela jet do lázní
PS: mhm
NS: a maminku tam dala jako na zástup (protože) vedoucí nemohl
nikoho sehnat tak aby měl obsazený místo kasírky no a jemu maminka
se zalíbila jemu že byla šikovná jí se zalíbila práce v kině a tím
to začalo
PS: mhm (.) a to bylo kdy v kterém roce když tam šla poprvé?
NS: asi ve dvaašedesátým
PS: mhm
NS: tati a za tebe kdyžs byl děcko už bylo nějaký letní kino nebo to
bylo až za mě?
RS: né letní kina nebyly e e tady vidíte ten e [film o kterým]
PS: [mhm ano]
RS: se tam píšete že to byl ee soňa heny ((Sonja Henie))
PS: mhm
RS: to byla krasobruslařka tam nebyly vůbec [lyže ani (jednou)]
NS: [von vám to tady škrtl jo]?
PS: <jo jo jo>
RS: ani sníh tam nebyl tam bylo (jenom) umělé tam byl led vypadalo
to jak kdyby to (.) nebyl sníh jenom led v jezírku a vona tam večer
mezi těma stromama jezdila po tým... (.) to byla královna světa jako
lyžařka teda jako bruslař- krasobruslařka (.) aj v Praze na na le-
na zimním e tam tančila a a předváděla ty svoje kumšty
PS: mhm (.) vzpomínáte si že byste viděl e nebo kdy ste viděl poprvé
barevné filmy?
PS: (...) nebo bylo to pro vás vůbec důležité když se objevily
barevné filmy?
RS: (...) barevnej film
NS: to je těžký to se těžko
PS: mhm tak jestli si [nevzpomínáte]...
RS: [ten sem] viděl určitě ve městě někde
PS: mhm
RS: to nebylo ani v Jasu ((Jas)) ani v Sibiřu ((Sibiř)) první
barevnej film byl myslím že v Kapitolu ((Kapitol)) sme byli na první
barevný film o už nevím ale co to bylo
PS: mhm (.) tak to nevadí pokud si nevzpomínáte a ee rozhodoval ste
se někdy podle toho e z jaké země ten film pochází?
RS: ((asi kroutí hlavou))
PS: to ne?
RS: vůbec ne
PS: mhm
RS: vůbec ne protože Němci měli stejně dobrý [filmy]
PS: [mhm]
RS: jako Francouzi nebo Angličani, Američani teda vedli ti měli
nejvíc těch filmů ať už to byly ze začátku kovbojky
PS: mhm
RS: takzvaný pro mládež když sme chodili ještě jako mladí tak byly
furt kovbojky Tom Mix a jak se menovali a hari gari ((Harry Carey))
a tak dále to byli ee kovboj hari gari ((Harry Carey)) a Tom Mix to
si pamatuju ty dvě jména ostatní už ne a to se pro- projížděli na
koních a honili se a lasem (jo) a tó a tak dále
PS: a šel ste na nějaké filmy víckrát?
RS: áno
PS: na-
RS: áno (.) viděl sem někte- několik filmů sem viděl víckrát když
byly zvlášť dobrý třeba hlavně ty taneční
PS: mhm
RS: f- filmy s fredem asterem ((Fred Astaire)) a s rodžrskovou
((Ginger Rogers)) tak to sem viděl víckrát (.) ale viděl sem víckrát
i eee ee s jedním psem (.) to byl ňákej zase doják
PS: mhm
RS: doják víte pes vlčák ale to už nevím jak se menovalo (.) jestli
se menoval Rin Tin Tin nebo (tak) to já už nevím ale e vím že e sem
byl na tom filmu dvakrát protože ten byl tak- takovej doják to byl
jo?
PS: mhm
RS: a (tak) manželka chtěla vidět ještě jednou a... vona byla víc na
zvířata než já
PS: mhm (.) a jaký film byl pro vás dobrý film? co dělalo film
dobrým pro vás? jaké filmy se vám líbily?
RS: herci režizér
PS: mhm
RS: to bylo hlavní režizér a herci... my sme měli štěstí na dobrý
režizéry v českých filmech dobrý režizéry některý nedávno ještě byl
jeden kterýmu už bylo já nevím (ale myslím) devadesát a ještě mluvil
v televizi a měl manželku hrozně mladou ale to nebyla manželka to
byla taková jeho vona vo něm mluvila jako vona ho tak jenom ee (.)
(vona) ho vopatrovala
PS: to [byl Vávra ((Otakar Vávra)) asi ne]?
RS: [nebyla to manželka] Vávra ((Otakar Vávra)) jo ale myslím že to
nebyla
PS: [mhm]
RS: [jeho] manželka já nevím jistě (.) Vávra ((Otakar Vávra))
PS: a takže už jako kluk e ste vybíral i podle režisérů třeba?
RS: ne
PS: to ne
RS: ne
PS: podle herců?
RS: sme tenkrát neznali ty režizéry nás zajímali herci
PS: mhm
RS: ať už to byli e angličtí herci nebo angli- a- a- američtí nebo
francouzští nebo němečtí (.) německejch sme znali hodně těch herců
komiků tam byli hodně komikové a pak teda (.) Carův kurýr to byl můj
film který sem viděl ee já nevím kolikrát a musel sem být e jako
mladší to sem ještě myslím nebyl ani na gymplu Carův kurýr který na
koni jel přes Sibiř a tak a to a ten drama- samý drama tam bylo a
ten kůň a to a a no to byly bylo to takový prostě napínavý z- ve
všech
PS: mhm
RS: s- směrech to bylo napínavý a ten Carův kurýr byl takovej dr-
dramatickej film
PS: mhm
RS: a vždycky tam (bylo) špetnutý taky trochu (toho) humoru aby se
to jako odlehčení nějaký jo?
PS: a stalo se vám e vzpomínáte si že byste někdy ee viděl promítání
v domácnosti? promítal někdo měl někdo promítačku?
RS: ne
PS: ne
RS: no tak to byly jedině filmy to z televize
PS: jo (.) a jakou jinou e jako kluk jakou jinou zábavu ste měl
kromě kina? ee chodil ste jako kluk jednak do kina a co jiného e
[jak ste trávil volný čas]?
RS: [ne ne ne] ne ne my sme byli eee děc- děcká banda
PS: mhm
RS: byla v tom činžáku kde sem bydlel tam byly děcka ee židovský
německý český
PS: mhm
RS: a všichni mluvili česky a furt sme blbnuli něco když bylo pěkně
byli sme na dvoře
PS: mhm
RS: ee když byly hrušky tak sme vylezli na strom a trhali hrušky a
donesli to mamince aby nám udělala knedle e s hruškama a s prézama
jo se s e
PS: mhm
RS: s houskou strouhanou a anebo když pršelo (tak) sme seděli na
schodech a hráli sme na n- na obchod a na takový věci jako jako
děcka teda
PS: mhm
RS: to si pamatuju a když sem jednou jel tramvají a uviděl sem tam
tu jednu malou holku která vypadala úplně stejně jenom že byla (.)
už při těle a tak sem v tramvaji udělal jenom takhle a vona řekla
dovolte pane? a já říkám Věro to su já Ruda jo to seš ty já tě už
poznávám <jak sem řekl kdo su tak už mě poznala> ale jinak mě
nevěděla myslela si že su ňákej drzé
PS: ee do kina ste chodili e v tu neděli na to dětské a i u- i během
týdne? [nebo]
RS: [ne]
PS: jenom na to dětské?
RS: jenom v neděli
PS: jenom v neděli
RS: když sme byli malí teda
PS: mhm mhm
RS: ale tady sme chodili kdykoliv
PS: jo
RS: kdykoliv se nám to hodilo a a kdykoliv se nám to líbilo
PS: a potom s paní ste chodil do kina a co jiného přicházelo v
úvahu? do kina a šli ste i někam jinam? na zábavu nebo do divadla?
RS: no pravda tady byl svatoboj tam sme chodili tancovat
PS: mhm
RS: v Sokole byly čaje
PS: mhm
RS: tam byl jeden e kterýho sem pozval do Ponrepa na s- na freda
astera ((Fred Astaire)) von měl cilindr byl načerněnej jenom pysky
měl červený a dovedl nádherně stepovat v Sokole v sále na těch
parketách
PS: mhm a to bylo kdy?
RS: co?
PS: kdy to bylo? kdy [asi]?
RS: [no] kdy to bylo? tak e co já vím e v še- e v roce my sme se
stěhovali bylo šestačtyřicáté rok že (.) em tak nějak já nevím s-
sedumačtyřicet vosumačtyřicet ( ) to byly [(tak)]
PS: [mhm]
RS: čaje čaje v sokolovně a tam h- h- hráli z našich řad....
NS: tati a nebylo to za první republiky?
RS: né za první republiky z našich řad tam hráli dva naši pak
pozdější příbuzní Bezděkové jeden hrál na trubku a druhej hrál na
(.) saxofon
PS: mhm
RS: jeden na trubku druhej na saxofon a měli svůj orchestr hráli
třeba když sme byli jako na vysoké škole a byl e takzvaný ee ( )
průvod městem šel e ( ) zemědělská škola házela hnůj na zem a a ta
škola to a to a pak všechno šlo do Lužánek a v Lužánkách byla taková
taková stříška venku a tam ten orchestr těch Bezděků hrál to byli e
bratři Bezděkové ti tam hráli a měli s sebou teda těch asi sedm
muzikantů a my sme tam tancovali až do noci pak sme leželi na zemi
na dekách
PS: mhm
RS: to to bylo to bylo takzvaný majáles
PS: ano
RS: tomu se říkalo majáles vysokoškoláci po po Brně
PS: a ještě se zeptám [na k-]...
RS: [ale] to už to už je dávno a dávno minulý
PS: když ko- skončila válka e vzpomínáte si kdy ste na konci války
šli poprvé do kina? na jaké představení a jaká byla atmosféra v tom
kině?
RS: to si nevzpomínám (.) my sme za války byli mimo Brno
PS: mhm
RS: my sme byli v Adamově u příbuznejch (ale) jinak to si
nevzpomínám že (bych) po válce sme se vrátili teda ee že sme se
vrátili že bychom na čem bychom byli
PS: mhm
RS: to si nevzpomínám
PS: mhm
RS: možná že tenkrát ee nás to pomalu ani moc nezajímalo (protože)
to byla ta (zvednutá) hladina jo taková ta ta válečná a to a tam
mrtví a tam ranění a tam rozbitý a
PS: mhm
RS: vím že na Šilingráku ((Šilingrovo náměstí)) to bylo hrozně
bombardovaný že tam ten dům na rohu co byl řezník a naproti je ten
magistrát nebo co tak teď je z toho hotel (.) tak ten dům eště před
pár lety (.) eště než přišel ten já (nevím) kdo to byl Španěl nebo
kdo to dělá ten hotel eště než přišel von tak ten dům byl vodshora
dole vod ruskejch bomb e e v omítce e e Američani měli bomby do
hloubky a to zbořilo dům [třeba]
PS: [mhm]
RS: jo? a šlo to až do podze- do podzemí kdežto Rusáci měli e takový
bomby takzvaný kraválbomby a ty dělaly po všech omítkách takový
hluboký e jako trychtýřový díry (.) tady naši sousedi (.) vod toho
to bylo aj tady když byla ta ty e Rusové bombardovali tak tady naši
soudsedi jak mají tyčky a tyčku a plot tak ta jedna tyčka byla tady
celá tady půlka tady štvrtka tady prolítla na boku tady prolítla na
boku a stála ta tyčka stála ale byla tak propíchaná tak prostě von
těch ee střepin e ruskejch bomb ty byly takový jako eee dělaly hodně
škody ale nedělaly ee mrtví taky byli ale málo kdežto při těch ee
velkejch bombách americkejch tak tam dycky bylo trochu víc těch
mrtvejch
PS: mhm dobře já vám moc děkuju už je už sme na konci jenom vás
poprosím tady je seznam filmů e na které se hodně chodilo e ve
třicátých letech kdybyste se na to podíval jestli si vzpomenete [že
byste]
RS: [dobře]
PS: na tom byl a že by vám to [že by ty filmy]
RS: [a to je tady] toto?
PS: ne ne ne e tady sou e seznamy e filmů které ste možná viděl a
kdyby některý z vás ee byl pro vás tehdy důležitý
RS: tady to ta jak je ta jednička?
PS: ano singin fůl ((Singing Fool)) to byl Zpívající bloud to byl
zvukový film americký e potom
RS: cé a ká polní maršálek ((C. a k. polní maršálek)) sem viděl to
bylo e e s mejma rodičama sem tam byl
PS: mhm
RS: tajně mě tam propasovali
PS: aha no to je zajímavý takže vy [ste]...
NS: [př-] před chvilou tvrdil že nechodil
RS: to byl ee e e tendle Vlasta Burian
PS: ano ano
RS: myslím tam byl
PS: a p- jaktože tajně?
RS: eh?
PS: jak- proč tajně?
RS: no protože sem byl děcko
PS: mhm
RS: rodiče tam byli se mnou z Francouzské a ee mě e nepustili takže
sem tam celý dvě hodiny byl se šatnářkama a voni pak přišli a
šatnářce poděkovali a já sem zase šel to si pamatuju film sem
neviděl
PS: mhm
RS: ale pak sem ho viděl později když už sem byl starší tak ten film
sem viděl cé ká polní maršálek ((C. a k. polní maršálek)) to byl
totiž e film kterej myslím nebyl eště mluvenej nevím to jistě (..) v
tříčtvrtečním taktu ((Dvě srdce v třičtvrtečním taktu)) to sem
neviděl (..) To neznáte hamrdišku ham- ee hradi- Hadimršku ((To
neznáte Hadimršku)) to sem viděl
NS: Kouzlo valčíku americký film
RS: né to sem neviděl (.) lelíček ve službách šerloka holmesa
((Lelíček ve službách Sherlocka Holmese)) sem viděl
NS: to je brzo na ňho ještě (ten) třicátej rok
PS: mhm
NS: to sou dospělácký filmy a
PS: mhm
RS: Pobočník Jeho Výsosti Martin Frič sem viděl Šest žen Jindřicha
osmýho ((Šest žen Jindřicha VIII.)) sem viděl
PS: už tehdy v těch třicátých [letech]?
RS: [Zlatá] Kateřina ((Zlatá Kateřina)) sem neviděl (.) franc
((Csibi, der Fratz)) mach nejfld ((Max Neufeld)) (taky) neviděl Mata
Hari sem viděl
PS: mhm
RS: jéžišmaria [to bylo]...
NS: [tati a] bylo to tenkrát v [tom roce třicet pět]?
PS: [toto určitě jo no]
NS: anebo [až potom]
RS: [né později] později později
NS: [v Ponrepu ((Ponrepo)) jo protože]...
RS: [Mata Hari né] Mata v Ponrepu ((Ponrepo)) to hráli aj v
normálních kinech eště takový šlágry Mata Hari tam hrála myslím že
ee tadlek ee g- [greta garbóvá] ((Greta Garbo))
PS: [Greta Garbo] (.) a to byl pro vás důležitý film? to si
pamatujete dobře jo?
RS: ten Mata Hari byl velice kouzelnej film
PS: mhm
RS: ňákej zvláštní e z takovýho toho orientu, Moderní doba
PS: mhm
RS: to sem viděl několikrát toho šaplina ((Charlie Chaplin))
šestatřicet to sem viděl několikrát možná eště aji aji po válce když
to někde hráli c- nebo v televizi možná Tři muži ve sněhu (..) to si
nepamatuju
PS: ( ) tady toto
RS: Svět patří nám viděl iks krát Voskovec Werich ((Jiří Voskovec a
Jan Werich)) Dobrá země e viděl sem to bylo to byl jako e velmi
velmi kvalitní film uměleckej Sněhurka sedm trpaslíků sem viděl
Ducháček to zařídí sem viděl, Tři děvčata pokračují neviděl, U
pokladny stál viděl, To byl český muzikant viděl, místo ztracených
((Město ztracených))
NS: město město ((Město ztracených))
RS: Město ztracených neviděl, Opereta vili forst ((Willi Forst))
neviděl Roztomilý člověk viděl, Vídeňská krev (.) to si nepamatuju
Muži nestárnou sem viděl (.) třiaštyřicet dobročinství s- Prášila
((Münchhausen - Dobrodružství barona Prášila)) ne
PS: ne? bar-...
RS: to sem neviděl já sem toto nemám pro to jako
PS: mhm
RS: ee em náchylnost (..) e (...) La Paloma to byl film myslím že
německej nebo jakej
PS: mhm
RS: nebo italskej a ten sem viděl ten byl nádhernej to byl hudební
film (...) Sobota
PS: a to je všechno?
RS: neviděl
PS: ee moc děkuju (.) jenom se ještě zeptám e na toho ( ) na toho
vašeho na toho vašeho známého e který tady bydlí e na ulici ste
říkali
NS: toho Žida
PS: toho Žida myslíte že by bylo možné ho požádat o rozhovor? to by
bylo pro nás hodně hodně zajímavé protože těch židovských e
pamětníků je strašně málo myslíte že by bylo možné třeba až až k vám
zajde tak se ho zeptat jestli
NS: no oni [voní chodí]
RS: [co to]?
NS: sem chodí jednou dvakrát do roka
PS: mhm
RS: [( )]
NS: [to] já bych mu já bych mu [ee]
RS: [napsat]?
NS: zkusila zavolat jestli jestli by vás přijal doma
PS: [mhm mhm]
NS: [to je tady pod] na konečné (ta) boční ulice
PS: mhm to bych byl moc rád
NS: (že) vás tam pošlu a jo?
PS: [to by bylo skvělé]
NS: [nebo jestli] mu můžu dát jeho jestli vám můžu dát jeho číslo a
že byste si aby věděl vo ko- vo co vo co de když mu budete volat a
už byste si termín domluvili sami
PS: no
NS: jo? já vím že děda tady na něho má pevnou linku takže já mu můžu
zavolat ještě sem vám tady chtěla ukázat nebo to už vám děda
ukazoval tu knížečku z roku třicet sedum?
PS: ne e aha
NS: tak tam sou ty kina [(někdy) založený]
RS: [tam sou kina] všechny
PS: aha
RS: ee je jich šestatřicet [šestatřicet]
PS: [mhm]
RS: kin tady
PS: mhm
RS: a na druhé straně
PS: no to je zajímavý my teda máme seznam kin my máme ty dobový kina
ale je fakt že tady sou přesné adresy a to by mohlo být teda pro nás
užitečný
RS: a to si voddělejte tady ten papír
PS: víte co já tady mám já tady mám ee fotoaparát tak já bych si
udělal fotografii těch stránek
NS: jasně
RS: to už sou zase jiný
PS: mhm
RS: ee věci
PS: (ne) možná by něco bylo ještě pro nás třeba a- no tak [toto toto
je zajímavý]
RS: [tam je všecko tam sou] banky [záložny]
PS: [to je] výborný
RS: kterých bylo nespočet
PS: co to je za... ?
RS: to bylo tolik bank a tolik záložen
NS: [( ) já taky vo tym vůbec nevím já taky to dneska vidím poprvé
(.) tu knížku]
RS: [v repu- teda v Brně že sem to nad tím žasl] úplně
PS: to je výborný protože tady sou i e vlastně trasy já to zastavím
konec rozhovoru
1