Citát

MS: já sem v jedenácti letech skončila obecnou a šla sem do Rosic do
měšť- to se začalo, ta měšťanka, to já sem mezi prvníma co začli chodit
do ně- e do měšťanky, to ještě málo lidí chodil- málo dětí chodilo.
většinou chodily ee do to byla pětitřídka v Neslovicích a ve čtvrté
třídě byly dvě třídy a v páté třídě byly d- ee tři ročníky. to se m- ee
střídalo.

my sme potom, jak byl ten
velký nálet v tom čtyřiačtyřicátém roce, toho dvacátého, nebo
jednadvacátého listopadu, tak my sme byli vybombardovaní. to bylo
hrůza, nám padla bomba. to byl skoro největší nálet na Brno, to
bylo, my sme, to si pamatuju,

já patnáctého dubna v
osumatřicátým roce sem se od příbuzné dozvěděla, že už má
jedenáctiletku. povidá, proč si něco neuděláš? no tak sem šla tady na
ekonomickou. patnáctého dubna tom- ee byl poslední (už) jako zápis a
nechala sem se zapsat. zkoušky kdy budou přijímací, já neznala ruštinu,
a na z Národního výboru sem měla mět (potvrzení), jestli si tu školu
vůbec zasloužím. protože sem nebyla zaměstnaná. vychovávala sem děti. no
a udě- udělala sem první dva, byla sem přijmutá, z češtiny jedničku, z
matematiky to mě, syn měl dělat maturitu, učil algebru, já pitomák sem
byla, nerozum, tak z toho trojku a z ruštiny pětku.

LČ: takže ste dělala tu ekonomickou školu [dva roky.]

MS: [s (maturitou).] ne ne, já mám pět [já mám zakončený maturitou.]

LČ: [pět let s maturitou.]

MS: ve třiaštyryceti mých roků sem dělala maturitu.

LČ: a ta ško- e ty měšťanské školy potom co ste navštěvovala tady ještě
před válkou, tak e

MS: anó, to bylo za první [republiky].

LČ: [ano. tak] ty byly kde?

MS: v Rosicích.

LČ: v Rosicích. a v Brně už ste pak ee [nechodila.]

MS: [ehm se učila] potom.

LČ: ( ) a to bylo kde?

MS: ee (Židenice), bylo to u pana Handla, Táborská sto devadesát jedna.

LČ: a to bylo učení na ehm na [pro- obch- obchodního příručí. ano.]

MS: [obchodní příručí. tři roky.]

LČ: a ehm

MS: ježiš, ale to koktání teda to ( ) to sem vám mohla říct tak
nanečisto.

LČ: a potom em jaké bylo povolání vašich rodičů v té [době. před za
první] republiky?

MS: [tatínek havíř,] tatínek horník, já sem byla rosicko-oslavanský eh
jak je ta pánev byla uhelná, tak tam. a maminka v domácnosti.

LČ: dobře.

MS: [to neby-]

LČ: [a měla] ste sourozence?

MS: čtyři. nejstarší sem byla já, o dva roky mladší sestra, o šest let
mladší bratr a o deset let další bratr.

LČ: eště bratr poslední?

MS: dva

LČ: [mhm.]

MS: [bratři] a sestra. a mám už jenom sestru.

LČ: takže vy ste za té první republiky, vy ste dosáhla toho učení a pak
ste si ještě dodělala maturitu potom.

MS: ano.

LČ: ve starším [vlastně] věku.

MS: [ano,] ano.

LČ: a vaše povolání bylo teda jaké? [(vlastně)]

MS: [no] obchodní příručí.

LČ: [obchodní příručí].

MS: [to sem dělala pod] ( ) zkoušky. to bylo přísný za první
republiky, to nebylo jak jít do obchodu bez vyučení.

LČ: a kde ste pracovala potom?

MS: ve Včeli. napřed eee napřed ee v cukrárně, jestli něco vám říká
Terezie Hrubá,

LČ: [mhm.]

MS: [Přerov.] tak měli dvě prodejny tady na Lidické [U křížku]

LČ: [aha.]

MS: a repre na České. a já sem byla na [Lidické]

LČ: [aha.]

MS: a potom se ta prodejna z- ve třiaštyrycátym roce zavřela a já sem od
té doby do konce války pracovala ve Včeli. to nebylo nikde jinde
možnost.

LČ: a tam ste měla jakou pozici?

MS: jako [prodavačka].

LČ: [jako prodavačka], mhm.

LČ: potom na rok narození,

MS: šestadvacátého čtvrtý devatenáct set dvacet jedna.

LČ: dobře, a em teďka bys- ná- nám šlo o to, jak ste, jak se měnilo vaše
bydliště do roku devatenáct set čtyři pět. jestli ste se přestěhovala,
nebo kde ste vlastně [bydlela, kde ste se narodila.]

MS: [ano, ano, ano.] ee v Kratochvílce, pak sme se přestěhovali v do
podnájmu k příbuzným na Školní ulici,

LČ: do Brna.

MS: u nemocnice to bylo u u Zemské [a]

LČ: [a v] kterém roce to bylo? (.) zhruba.

MS: to bylo myslím od toho štyrycátýho roku nebo jednaštyrycá- rok sme
tam byli a pak sme se odstěhovali, od dvaaštyrycátýho roku už bydleli
jsme tady ee špekbacherova ((Speckbacherova ulice)) to byla dvacet osum,
teď je to Erbenova.

LČ: mhm, dobře. [a]

MS: [a] od pětaštyrycátého roku bydlím Fišova třicet čtyři.

LČ: a jaké školy ste teda navštěvovala vlastně tím, jak [ste měnila i to
bydliště, tak ste měnila (ško-)]

MS: [a nó tak mám] měšťanky v Rosicích a já vám to řeknu jak to je. a já
sem strašně toužila po obchodní akademii a přitom alé z té rodiny
nejstarší, tatínek nedostal slevu na zápis, povídá, pudeš sloužit nebo
budeš doma, ale já ty peníze nemám. já pam, já sloužit nebudu, doma taky
nebudu, tak půjdu do učení. tak sem se vyučila v Brně jako obchodní
příručí (.) a mam o tom tom něco vykládat víc?

LČ: no, zajímalo by mě, kde ta škola byla. em do jaké školy jste chodila
a kde ( )

MS: pokračovací školy při obchodní akademii a potom ( ) ee po válce jsme
měli dva chlapce v šestaštyrycátém, devětaštyrycátém a on nám ve třech
letech odešel. a já byla hrozně mo-

LN: potom sme se přestěhovali, bratr chodil v té Veverské Bítýšce do
páté třídy a protože on, já jsem byla jako tělesně zdatnější mnohem
než ten bratr, protože prodělal spálu, takže ee pak začal chodit do
gymnázia tady v Brně v Žabovřeskách, no aby nemusel bratr dojíždět
každý den vzhledem k tomu, že teda nebyl tak tělesně zdatný, tak
jsme se přestěhovali sem, do Brna, napřed do Žabovřesk.

KH: hm

LN: a tady sme v těch Žabovřeskách bydleli asi ee na mosolkách
((Mozolky)) asi dva roky, protože jsme bydleli jako v podnájmu v
rodinném domku a ti byli, majitelé byli Němci a ee prostě, protože
se schylovalo už k tomu devětatřicátému roku, tak sme se tam nějak
necítili, protože sme měli strach z nich

KH: hm

LN: oni prostě byli kovaní, a takže a náš otec byl vlastenec a tak (
) strach a tak sme se přestěhovali do Brna na s- bývalá Sirotčí
ulice.

KH: hm

LN: teď je, teď se jmenuje Grohova

KH: hm

LN: ulice. a tam sme bydleli až (.) prostě asi do roku devatenácet
osmdesát devět nebo devadesát

KH: hm

LN: tam už jsem se, odtud jsem se provdala vlastně a tam jsme
bydleli teda na té Grohové.

KH: a jaké ste teda navštěvovala školy?

LN: já jsem chodila pět let do obecné třídy, částečně v těch
Žabovřeskách, na Horové a pak na e Kounicové tady v Brně, do páté
třídy.

KH: hm

LN: no a pak sem se, dělala jsem zkoušky do gymnázia, tehdy to bylo
osmileté gymnázium, městské, dívčí, reformní, reálné gymnázium v
Brně. bývalá Antonínská ulice, teď je to Jaselská

KH: hm

LN: a tam jsem maturovala, po těch osmi létech, až do roku čtyřicet
sedm, čili skoro celou válku a...

KH: a pak ste šla do zaměstnání?

LN: a pak sem, protože, pak sem musela jít do zaměstnání, protože
otec pak byl dán předčasně do penze, před začátkem druhé světové
války.

a narodila jsem
se čtyřiadvacátého října devátenácet dvacet osm.

KH: ee

LN: a narodila jsem se v Nové Bani na Slovensku. tam byl otec můj
jako vrchní četnický strážmistr, takže jsem se narodila na četnické
stanici.

KH: hm. no a kde ste bydlela tak zhruba do roku čtyřicet pět? [když
ste se]

LN: [a potom otec] prostě už se to na tom Slovensku začalo tak nějak
blížit prostě k tomu osamostatnění těch Slováků, že. a byla tam
taková divná prostě situace, tak otec si požádal o přeložení a
přeložili ho tady em k Brnu do Veverské Bítýšky...

KH: hm

LN: zase jako vrchního četnického strážmistra, takže tam jsem od
svých deseti měsíců vlastně prožila svoje krásné dětství.

KH: vy jste tam chodila i do školy?

LN: tam jsem chodila od první, do třetí třídy no a otec byl sokol,
náčelník Sokola ve Veverské Bítýšce, potom byl zakladatelem
pěveckého sboru Sokola ve ( ) Veverské Bítýšce, takže já jsem
začala chodit do Sokola od třech roků, otec mě bral sebou, takže
jsem tam byla jako doma.

KH: hm

LN: tak. prostě, cvičila jsem. vychovával nás otec jako lásce
vlasti, vlastenectví a měla jsem i bratra. ten se narodil, maminka
pochází z Hané, z Morkovic, takže i když byla jako s otcem na tom
Slovensku, tak k porodu jela k rodičům do Morkovic na Hané.
KH: hm

LN: takže i s bratrem, bratr taky chodil do Sokola.

KH: on byl starší nebo mladší než vy [váš bratr]?

LN: [bratr byl] o tři roky starší než já.

KH: hm. a co dělala vaše maminka?

LN: naše maminka neděla- byla postě v domácnosti. ona nemohla chodit
do práce, protože jako paní vrchní na četnické stanici tam měla
práce, dokonce jsme měli i služku, protože tam pořád...

a odjela sem do
té Kopřivnice. nevěděla jsem, kde budu bydlet, nic, takže sem
bydlela tam u ňákejch lidí, než mě sehnali jako podnájem a to sem
bydlela ve Zbraslavi, shodou okolností tam vedle domku, tam bydlel
Emil Zátopek. no a chodila sem do té Tatry, taky do mzdové účtárny
jako v tom stavebním podniku a tři kilometry každý den pěšky. ráno z
té Zbraslavi a večer, takže tak se mně změnil život, ztratila sem
všechny známé, že jo, v Kopřivnici, to bylo pohraničí, sem se
dostala do světa, který mně byl neznámý, že jo. tam byli dělníci,
cigáni, prostě, že jo, jak na stavbě. od rána do večera v práci a
žádný pohodlí, nic, no.

otec byl v penzi, že. měl malou penzi, matka byla v domácnosti,
takže já jsem se domluvila s rodiči, já jsem měla jít studovat
farmacii, že, ten rok to odložíme a že půjdu do práce, než ten bratr
prostě dostuduje. jenomže, vlastně, to dopadlo tak, že sme byli na
tom, prostě já sem živila ten rok celou tu rodinu. našla jsem si
solidní práci, a takže jsem skoro všechny peníze dávala rodině,
protože bratr toho nosil málo a...

KH: hm

LN: tak.

KH: a vy ste potom šla zpátky do školy [nebo už ste zůstala v
zaměstnání?]

LN: pak už sem se nedostala. já už sem nemohla jít studovat, to bylo
v devětačtyřicátém roce a to už, my sme měli, jako buržoazní rodina
sme byli poznamenaní a vzhledem k tomu, že bratr vlastně měl nějaký
politický ten škraloup, že, tak sem prostě, padli sme na společenské
dno, byli sme odsouzení jako prostě [celá rodina].

KH: [a jaký] typ zaměstnání ste teda dělala?

LN: já jsem dělala úřednici jako v účtárně mzdovou, účetní a takže
sem prostě byla u stavebního podniku

matka byla pořád v domácnosti a byla v
zaměstnání jenom v roce čtyřicet tři a čtyřicet čtyři, nebo, ano, ee
ve Zbrojovce, to musela jít do zaměstnání, to dostala předvolání z
pracovního úřadu a musela jít do Zbrojovky.

Rok narození: 1921, sourozenci: Sestra mladší o dva roky a bratři mladší
o šest a o deset let.

Bydliště do roku 1945: Narodila se v Kratochvilce, pak se roku 1940 nebo
1941 přestěhovala do Brna na Školní ulici (dnešní Leitnerova – Staré
Brno). Od roku 1942 bydlela na Speckbacherově ulici (dnešní Erbenova –
Černá Pole).

Povolání rodičů: Otec horník, matka v domácnosti.

Povolání narátora: V Rosicích navštěvovala měšťanku, v Židenicích na
Táborské se vyučila obchodní příručí. Poté pracovala jako obchodní
příručí v cukrárně na Lidické a v od roku 1943 jako prodavačka ve
„Včele“.