Citát
03.385
622:645
LG: mhm a kromě chození do biografu, měla ste nějaké záliby?
JK: já záliby?
LG: mhm
JK: tak to víš že sem měla, víte že sem měla záliby
LG: klidně mně můžete...
JK: jazyky cizí
LG: mhm
JK: sem byly moje já sem chodila dokuď eště to šlo dokuď ti Němci to
u- umožnili
LG: mhm
JK: tak sem třeba (.) ( ) nevím co sem chtěla <říct>
LG: jo ty záliby že ste měla
JK: ( ) nevím co sem chtěla říct
03.385
550:568
MK: víte, já sem taky chodila ponejvíc do divadla
LG: mhm
MK: a to musim řict, ponejvic taky do českyho divadla
LG: mhm
MK: proto vám určitě ten herec nic neřekne Juraj Hančevič
((neidentifikováno))
LG: to nee
MK: vám nic neřekne a režisér Karel Smažík
LG: to taky ne
MK: ten byl potom za Hitlera potom byl režisérem na velké operetě v
Praze
03.385
642:687
LG: ((smích)) a kromě toho divadla, měla ste nějaké jiné koníčky?
MK: jo no v letě sme chodili to už je dneska pod vodó
LG: mhm
MK: tam je přehrada, to sme byli v rokli
LG: mhm
MK: na té lóce vod toho pátýho let- mně bylo pět let
LG: mhm
MK: tak sme tam začli chodit až do roku, páč sme museli pryč, třicet
osum třicet devět sme museli potom pryč, tam už začli tu přehradu
stavět, a tak sme potom měli ee chatu e v tym Údolí oddechu to je e
před Bystrcem
LG: jó já vím kde to je
MK: naproti kamenolomu
LG: mhm
MK: mezi Komínem a Bystrcem a teďka dřív se jezdilo s loďkó na druhó
stranu a teďka je tam must mosteček
LG: jo
MK: a tam sme měli chatu
LG: mhm
MK: a to bylo tedy v letě v prázdninách, to sme měli stan podsadó
napřed napřed úplně jenom stan normálně taktok každou sobotu
postavené a potom stan s podsadó to zůstalo pak chatu a to byly
dycky ty táboráky a tak a tak to...
LG: jo
MK: víte a volejbal a to všechno
LG: mhm
MK: tak to bylo zajímavější než filmy
03.385
1562:1580
MK: ponejvíc teda a jó a ještě sem byla v tym ve veslařským klubu
LG: mhm
MK: ee v Jundrově, ale ne v tym druhym sice v tym druhym ta brun to
jedno se menovalo brun ruder ((Brunn Rudder)) klub a pak sem přišli
Češi a pak přišla bruna
LG: mhm
MK: rudr ((Rudder)) klub bruna
LG: mhm
MK: tak tam ale ponejvíc v litě sme byli ponejvíc v rokli
LG: jo
MK: a nebo potom v Bystrcu na té Letné
03.385
98:100
PD: [no výběrem slečny (Thotový),] kerá byla ze Starého Brna, vodila mě
taky na plovárnu na Starým Brně, ((Staré Brno)) to byla moje první, a
vedle někde bylo grand kino ((Grand - ul. Silniční)), to vim.
03.385
506:518
PD: [já] jak říkám, moje rodiče na film nebyli.
PSk: hm
PD: ty chodili do divadla. každej večer, no otec páč tam musel a matka
taky více méně.
PSz: hm
PD: a já taky chodil do divadla a do, do opery hlavně tady v v pondělí
a v úterý, v divadle v tý opeře hrálo hrála německá opera. a to mě
rodiče vzali sebou, seděl sem v ředitelský lóži, ale jenom do devíti
hodin, potom sem musel domu, tím se stalo že znám všecky opery, ale
jenom první jednání. ((smích)) konec už neznám. to muselo to doháním
celej život jak,
PSz: hm
PD: co se děje v Turandot v třetím jednání.
03.385
621:628
PD: ale, na gramofon sem netrpěl, rozhlas sme měli až velmi pozdě. já
si pamatuju, moji rodiče koupili první rádio nějak šestatřicet, páč si
vzpomínám, byla Habešská válka, a první em první věc kerou sem vnímal,
vnímal byla musoliniho ((Mussolini)) řeč v Římě, když porazili
Habešany.
PSz: hm
PD: to muselo bejt šestatřicet. a to byl, to byl to bylo první rádio
keré sme měli.
03.385
748:756
PSz: a vy, vy ste tehdy měl pocit že nemáte jiné kulturní vyžití, a
proto chodíte do kina? nebo...
PD: no ne, byla literatura a bylo divadlo, ale já sem tíhnul zase k
filmu.
PSz: ale divadla pak už nebyla v provozu že jo, později že jo, za
[první republiky.]
PD: [no jo, vod] prvního září štyrycet štyry nebyl. ale protektorát
trval vod devětatřicátého roku, že, takže toho bylo dost jako.
PSz: hm
03.385
207:231
LČ: a jaké jiné zábavy ste třeba měl nebo koníčky?
JH: no tak, v zimě to bylo teda bruslení, na lyžování a tak dále jednak
nebyl terén, jednak nebyly peníze na vybavení a tak, ale brusle prostě,
jako to sem od malička teda jako, a pamatuju se teda, tam jak bylo kino
Hvězda, tak tam bylo velké kluziště, tak to byl teda od rána nebo od
rána, vod odpoledne nebo tak večer, dokonce když mně bylo těch třináct
štrnáct patnáct roků, tak sme s kamarádem sme učili tancovat na ledě,
chodili sme <za děvčatama, že jo>, no tak to byl jako takovej. no tak v
létě, jak bych to řekl, no tak hlavně teda kolem Brna, prostě Hády, a to
byl můj teda rajón, hlavně execirák, jestli víte co je to execirák, ne?
nad židenickými, jsou kasárna v Židenicích, a nad Židenicemi je kopec
Hády, a na té stráni pod těmi Hády, bylo vojenské cvičiště a tomu se
říkalo execirák, takže tam prostě sme sváděli boje s Majlontem, to byli
kluci z Maloměřic, a tak tam se dělaly války a tak dále, prostě to bylo
takový.
LČ: a myslíte si, že třeba takové ty bojůvky, že třeba ste měli
odkoukané z filmů, nebo ze čtení ste to měli? nebo to bylo přirozeně?
JH: to byla taková přirozenost, totiž to byla tradice. víte? židenický,
Židenice a Maloměrice, to byl Šimice a Majlont, že, jak se říkalo tehdy
a tam prostě, já vím že (.) co tam bydleli v Židenicích před námi ještě,
jo, tak vždycky vykládali, tak to byli staří jako tatínek nebo něco, jak
dělali boje prostě na tom execiráku, no.
03.385
251:257
víte, jako študák mladej,
tak sme měli jiné zájmy taky, že, už pomaličku sme se koukali po
děvčatech, měli sme taneční, že, do toho dvaaštyrycátýho roku to byla
prostě eště možnost, že sme mohli prostě chodit na zábavy a podo- a tak
dále, na takový ty čaje vo páté, jak bývaly. a to sme chodili na Marxově
ulici, jak bylo taky kino ((Lidový Biograf)) a pod tím kinem byl velkej
taneční sál, tak to bylo takový jako študácké čaje vo páté tam byly.