Citát

LG: řikala e že ste byla na tom americkém filmu tak ty titulky tam
byly v době toho protektorátu české nebo německé?

EB: no české.

LG: české.

EB: české, určitě české. jenže pro mě já sem v- vnímala

LG: [jasně.]

EB: [jak jo] (.) t- tu němčinu jako češt- to (.) pro mě (...)

MD: no abych vám řekla pravdu, my sme, já nevim, my sme byli ee
takoví, že třeba šli sme a potkali sme, jak sme bydleli, jo, tak
voni chodili do německé školy, my sme chodili do české školy.
potkali sme se, tak ahoj, kam deš, do kina tak deme, šup, a šli s
náma. že nám to žádné rozdíl jako nebyl.

LČ: hm

MD: víte, že sme, nevim voni chodili do německé, my do české, znali
sme se prostě, že, bydleli vedle v domě a tak, jo, takže nám to ani
nepřišlo.

LČ: a ten jazyk vám ani nevadil, vy ste [ho znali].

MD: [takže nám to] ee, nepřišlo jako protože voni chod- mluvili
česky, že jo. ale chodili do německé školy. no ale potom až už to
bylo jako takový nijaký, že, no ale pořád se, pořád se chovali
slušně k nám zrovna tak jak to.

LČ: tak a chodili ste opakovaně třeba na některé filmy teda? právě kvůli
hercům?

MS: ano, ano. ano, ano. a nebo když nás něco pozvedlo, když tam byly, my
sme vyhledávali v těch ee v těch jejích řečích, jestli není něco, co by
nám dodávalo naději, že to jednou padne. to my sme starý lidi, my sme
byli velice zaměřený na to, aby to Němci jako prohráli. a tak sme neměli
ani třeba t- Rolf Wanka, na toho sem měla dopal, že přešel k Němcům.

LČ: a co pro vás vlastně dělalo film dobrým filmem? podle j- ( ) jak
byste prostě ohodnotila ten, který [byste]

MS: [no], dobrý pro nás byly, když tam bylo něco národního, když to bylo
z- e ze- ee něco z- e od z našeho ne z našeho, ale z minulého života,
tak to bylo tohle on- [myslím]

LČ: [takže] z historie [třeba].

MS: [z] historie, ano. ano, ano, ano.

LČ: a změnilo se vlastně chování divá- (nebo) měla ste pocit, že na
těch německých filmech třeba se lidé chovají jinak než [( )]

MS: [no tak] ee, dívejte se, ee určitě mnozí lidi, bylo šuškání, že,
byla určitě si kriticky na to dívali, ale každej se bál promluvit, víte,
takže, já jenom z vlastních zkušeností můžu říct, že sem to ráda neměla
a myslím hodně dalších Čechů taky, [protože]

LČ: [a]

MS: sme nic se nedozvěděli novýho.

ale potom to jako později Němci už ne- j- jak přišli sem
Němci, to byly jenom německý a naše filmy a a e to byly (.) to sme se
zase dozvěděli, i i když to byla nepravda ty žurnály, to byl před každým
filmem, že ukazovali, jak to vojsko pokračuje, jak ee jak ee kdo ee
jakou část vyhrál území, jestli Rusové nebo j- Němci.

LČ: tak k tomu se taky ještě bych se vás na to pak zeptala konkrétně,
takže vy byste asi nenašla kino, které byste třeba neměla ráda. [že by,
že by nějaké ste neměla oblíbené].

MS: [ne, všechny, všechny, všechny]. chodili sme do Králova Pole
později, do Besedního domu ((Besední dům)), tam naproti byl Sokol,

LČ: Sokol.

MS: to kino. takže my sme co bylo poblíž všechny kina jako
[navštěvovali.]

BK: nebo třeba nám sebrali ve válce Němci, že potřebujou vojáci
lyže, voni nám vzali nám lyže, museli sme museli sme dobrovolně
darovat, potom zase nám kola kola, jo, to byly takový věci, který
sme divný divně snášeli, no takže to se myslim do kin ani nechodilo
moc.

JV: teď mluvíte už o konci války

BK: no tak otce mně to, no.

BK: no oblíbený no nejoblíbenější s Vojtem ((Jaroslav Vojta)) je
přece to jak jak tam v té pohádce ((Hrátky s čertem)), jak dělal
toho loupežníka šarka farka ((Sarka Farka))

JV: mhm

BK: tak to je přece nezapomenutelný, že?

JV: na tom filmu ste byla taky v kině?

BK: určitě

JV: jo

BK: no několikrát to se chodilo

JV: ale to už bylo později, že jo, [to už jsou padesátá léta]

BK: [to už je později, no]

byly ee, pokud muž
dělal průmyslovku, tak sme tam tam bylo jedno kino, na Šilingrový
((Šilingrovo náměstí, kino Excelsior)), tam sme chodili. jak je pošta, v
tom domě. a tam sme chodili za korunu a to byly tři řady. (.) a do té
třetí řady sme chodili.

LČ: to byl ekselsior ((Excelsior)), ne, to kino. [na Šilingráku
((Šilingrovo náměstí))].

MS: [asi, že jo], eksel-

LČ: a mhm reagovali třeba diváci na ty filmy jako nějak hlasitě [že by
se vyjadřovali nebo]

MS: [no ano, ano, ano, ano, ano, ano, ano.]

LČ: tak tleskali nebo výskali nebo

MS: ne to ani ne. ale smáli se nebo byli zase smutní, to takový ee, že
by bylo takový spontánní tleskání, to (za Němců ne,) já si nepamatuju.
[já si n-]

LČ: [ale] smích teda hlavně.

MS: smáli, smáli sme se.

LČ: a na konci filmu, že by se tleskalo, to ne- to byste si vzpomněla,
že by byla ta...

MS: já si myslím, že ne, že ne, že to sme v tichosti odcházeli. jestli
se to stalo někdy, já nevím.

LČ: a potkávala ste tam známé, třeba když ste se hm když ste šla do kina
i s i s vlastně s manželem nebo sama ee a bavili ste se spolu o tom?

MS: abych vám řekla pravdu, ee potkávali sme se, ale to bylo ne zrovna v
v tom našim blízkým okolí, ale většinou (ze) známosti, co co sem znala
ty lidi, tak se (tam sme se tam) setkávali a to sme povykládali trošku
šli kousek spolem.

LČ: a bavili ste se o tom filmu, nebo spíš [t- o tom filmu ste
hovořili.]

MS: [no většinou o tom filmu, většinou o tom filmu.]

LČ: takže vlastně to mělo i takový mhm vlastně sociální význam ten [ten
prostor, že ste mohli se setkat.]

MS: [byl, ano ano ano ano]. prakticky to se nikam nešlo, ven se nemohlo,
pomalu ste nemohla ani ee do Prahy nebo tady to bylo za těch Němců tak
přísný a a do toho kina se šlo opravdu a každý z radosti, že se něc-
samozřejmě, že sme cestou nadávali, ee na ten žurnál, protože to bylo
všechno (.) (tendenční) podle toho Němci co chtěli dát,

e-e já si nepamatuju, že... no ee s nastávajícím manželem to sme
byli...

LG: s nastávajícím manželem ste chodila taky do Lucerny?

EB: ne to sme chodili na Novou ulici Metro se to menovalo to kino
sme tam byli na oldřichu novým ((Oldřich Nový)) no ((smích)) si
pamatuju