Citát

LR: tak to už máme za sebou, tak vzpomínáte si na svoji první
návštěvu kina, nebo nějaké nejstarší po- vzpomínky na kino jaké
máte?

VP: no možná, no to muselo být v tom Frýdlantě

LR: mhm

VP: to nebylo rozhodně v Brně, tam sme chodili celá rodina do kina,
jo

VP: v tom Frýdlantě a když se potom chodilo tak sem chodila s
rodičema

LR: mhm

VP: a nebo sme šly sestry s dovolením rodičů

LR: mhm

VP: a potom, když už sem byla větší, tak někdy s- měla sem chlapce
tenkrát jako už tak ee no takovýho partnera z tenisu, a tak a z
koupání a tak tak někdy sme byli domluvení s ním, ale to muselo byt
e s- e s vědomím rodičů

VP: [a to sme s kamarádkou,] to sem zas už měla kamarádku jednu, ta
bydlela dost blízko tam u nás na té čtvrti, tak s tou sme chodily
potom společně, a nebo sme se taky scházely, no taky do kostela sme
chodily společně

LR: mhm a potkávala ste v kině své známé?

VP: no taky někdy

VP: kdo tam byl, no když to byl někdo známej, no ee tak to bylo něco
na potkání třeba nebo z práce nebo tak, [ale]

LR: [mhm]

VP: to sem jako tak ani nezaregistrovala

LR: mhm

VP: takže nevím ž- že by tam že že to mohlo bejt něco ke sledování

AV: mhm, mhm, a do toho kina jste chodil s kým? sám, [s kamarády]?

MH: [sám].

AV: sám.

MH: sám.

MH: akorát vám mohu říct jako jako k dobru, že když jsem jako
hrával, měl jsem kolikrát plno peněz, že jsem třeba půlce třídy
zaplatil

AV: mhm

MH: vstupné.

AV: ((smích))

MH: [akorát] takovej zážitek, to bylo někdy v sedmačtyřicátým si
vedle mě sedly dvě cigánky,

AV: hm.

MH: ještě v těch barevnej šatech a ty smrděly <strašně

AV: ((smích)) takže jestli se ještě můžu vrátit, jak jste
navštěvoval to kino, tak jste chodil nejčastěji sám?

MH: ano.

AV: mhm. stávalo se vám, že jste tam třeba i někoho náhodně potkal?

MH: jó.

AV: známého?

MH: to se stávalo, že vobyčejně jsme se (ne..), poněvadž

AV: hm.

MH: člověk přišel těsně před začátkem, že tak, a člověk si sedl a
hned zhasli a...

AV: <hm.>

MH: říkám, jak jsem několika lidem, půlce třídě zaplatil vstupné.

AV: hm.

MH: tak to jsme měli celou řadu.

AV: hm.

MH: jednou jsme naštvali uvaděče, my, já jsem to slepil všechny
lístky a když zjistil, říkali, (vzadu, vzadu ...) ((smích))

AV: ((smích))

MH: a já jsem přinesl takovej plakát, máte to složit aspoň.

LČ: a to ste chodila s rodiči nebo s [dětmi?].

MD: [né], to sme, to sme, to bylo třeba pro děti, jinak sme od-
odpoledně, né jako večer, jo, odpoledně a to bylo pro děti nějaké
toto, tak to sme se sestrou a vlastně sestra ještě né, vona ještě,
vona ještě né to, prostě tam. protože to byl dům ee já nevim, jestli
ste vo tom četla, zbourali ho myslím, je to tak dva roky, a byl to
takovej památní takovej dům na Kopečnej ((ulice Kopečná)), jo a tam,
tam bylo asi já nevim devadesát myslím nájemníků, jo, to byl
pavlačovej, a tak ee to většinou tak dohromady jo, třeba bylo nás
pět a řekli sme si, pudem do kina [naši na-]

LČ: ve škole ste si to řekli.

MD: naši dali korunu, že <a šli sme prostě> do kina. jo a tak sme
vždycky chodili taková celá partyja. i když sme potom byli větší,
chodili sme třeba tam do toho Excelsiora, ((Excelsior)) tak to sme
taky vždycky celá, bylo nás víc, no prostě nebyla sem sama. bylo nás
[takovejch pět šest, jo.]

LČ: [takže většinou to byli] vaši vrstevníci, ne třeba s rodiči ste
nechodila.

MD: né, tak to né, s rodiči ne. ti na to neměli čas ani, bych řekla.
to nám radši dali tu korunu a my sme vždycky šli do toho kina.