Citát

LG: a tu natašu golovou ((Nataša Gollová)) ste měla ráda teda proč?

LV: (...) e proč sem ju měla ráda? asi byla nějak příjemná byla na
mně a [taková blízká]

LG: [mhm jo]

LV: (tak) takhle. (.) a tenkrát teda nebyl bulvár,

LG: ((smích))

LV: <v takovým slova smyslu jak je dneska teda> což je úplně teda ee
jako že se člověku vobrací žaludek

LG: mhm

LV: takže to teda jako nebylo, no škoda že teda holka tak skončila,
no ale

LG: (...) a jak ste získávala ty informace o těch filmech, které se
ee budou promítat (.) z novin

LV: z novin ano, ano, my sme vod- ee odebírali Lidovky Lidový noviny

LG: mhm

LV: a tam byl dycky jako program (.) no a (to- ) šeptandou,
tenkrát se víc nějak e e mluvilo, ee ste šla v domě, pozdravili se a
ně- nějak to bylo takový přátelštější, nebo něco, ee dneska tady
(...) lidi mají jiný teda jako úplně teda jako zájmy a a

LG: a upřednostňostňo- upřednostňovala ste němé filmy nebo zvukové?

LV: [zvukový]

LG: [zvukové]

LV: no jistě zvukový. rozčilovalo mě, protože (sem) vám říkám,
trochu blbě viděla, (že spíš) byly i ty tu- i ty titulky, že? no

LG: [jo]

LV: [no] to to byly, ty německý byly s titulkama teda hlavně, hodně
ty ee to bylo zajímavý, rakouský a nebo že se to točilo teda
v Německu to (teda já už sem teda) jako, byla příliš malá nebo co,
ale ty filmy nám ob- nás ovlivňovaly na voblečení, jaký měly ty
herečky šaty, jo a ( ) to tady měla s bílým, jo? to nás teda
jako jo, holky teda jo,

LG: takže ste se s s kamarádkama o tom hodně bavily [jo o těch (
)]

LV: [jo] no ta- no účes jakej má,

LG: ((smích))

LV: ee Lída Korková ee napodobovala tam ale e e Veselý se menoval (
) ten herec, nevidím neslyším jo, takhle rukama vidím ju před sebou,
vidíte no, sousedku jak byla před rokem si nevzpomenu, a na Lídu
Korkovou, (ale jim) padesát let předem si vzpomínám jak na stupínku
předváděla jak tam Veselý ano, Veselý se ten herec menoval teda.

LG: [a]

LV: [no]

LG: zpívaly ste třeba ňáké písničky [z]

LV: [no šlágry]

LG: ((smích))

LV: no šlágry, protože sme ee začínaly tancovat tenkrát to to

LG: mhm

LV: no tak jistě, ty šlágry sme znaly všecky. ee taky se jich
nedělalo tolik jak teď že?

LG: [jo no]

LV: [dneska] jo no no, dneska (.) s tim (.)

LG: takže ste si třeba přehrávaly i ty scény z těch vašich
oblíbených filmů?

LV: ee no, děvenko, nepřehrávaly, protože e e gramofón [ee]

LG: [ale ne] já myslím já myslím ee

LV: ee zpívaly, ale takhle, ale ee nepře- e žádný todle todle jako
by (jak) dneska si to natočí a hraje, tak todle absolutně nebylo,
tak to byl chudej život teda, kdybych řekla, proti dnešní mládeži,

LG: mhm

LV: té vymoženosti a toho.

LG: já sem ale spíš myslela, když ste říkala, že ta vaše kamarádka
ee napodobovala [toho herce]

LV: [e ano], no

LG: tak to s- to ste dělávaly?

LV: (...) no to (však tak nám to) asi tak utkvělo teda
v paměti, že se o tom [mluvilo teda]

LG: [mhm]

LV: jak hrála teda jak byla oblečená, jak byla učesaná, že? no tak
to jo teda ale no, ale že to teda napodobovala tak (..) ne-
nechodila sem s nikým ee do školy který by měl tak ňáký to, herecký
jako nadání [nebo něco]

LG: [mhm]

LG: a vy ste zmiňovala tu přestávku, že vás tam někdo [( )]

LV: [no] byl ano, přestávky tam byly, jedna i dvě tam byly, ano.

LG: a o té přestávce se dělalo co,

LV: nic, sedělo se.

LG: sedělo se

LV: sedělo se a čekalo se, možná že oni otevřeli třeba v tom
excelzioru ((Excelsior)) protože to šlo naproti Modré hvězdě ty ee
dveře, a tak to větrali a že se tam ňácí chlapi si šli zakouřit

LG: mhm

LV: ale my sme seděli teda jak přibiti,

LG: (.) jo a zažila ste někdy promítání filmu v domácnosti u někoho?

LV: ne.

LG: ne-e?

LV: ne.

LG: a víte třeba o ňákém vašem známém, který měl doma promítačku
filmovou?

LV: em-em,

LG: ne-e?

LV: ne.

LG: byla ste někdy v kině bez zaplacení?

LV: ne.

LG: ne?

LV: ne.

LG: a hm věděla ste třeba o ňákých ee dětech nebo prostě o nějakých
svých kamarádech kteří do kina bez zaplacení chodili?

LV: m-m

LZ: a potom teda to sme chodily na, už, jako už, když už sem byla
větší, tak to už sme chodily na nějaký ty filmy, říkám, tak víc
takový ty, no takový ňáký to bylo jinak už potom s kamarádkama nebo
něco že už těch patnáct šestnáct roků, no tak to už se chodilo na
takový ty zamilovaný jak se řiká, no, nebo takový ty filmy jak sme
to říkaly, ňáký ty, co ste tam měla ňáký ty, tak

LZ: ale jinak ne, jinak sme co takhle, tak sem si ňák netroufla.
říkám, já sem moc tak do kina večer potom už, to už výjimečně bylo,
no, buď sem, buď sem teda s maminkou, anebo tak, spíš jako to. no
potom už teda už když sem už začala chodit do práce, od těch
patnácti, čtrnácti patnácti, tak to už sme chodily tam s tou, tou
Naďou, nebo ta bydlela kousek od nás tam, anebo to tak už, a Staňa
Havranová bydlela, vona byla sice vo rok mladší, ale bydleli v
jednom baráku s tou Naďou, a my sme tak že sme tak do toho kina šly.
no a pak po té válce začala ňáká ta zábava, no tak se šlo na tu
zábavu ještě. ale říkám, tak to kino bývalo tak to už můžu říct to
jednou za týden že se, ne že bych tam musela teda být často, no ale
když byla výměna jednou za ten týden byla výměna, a něco bylo, co
sem co by se nám líbilo, no tak buďto tam nebo tam. pudem do kina,
tam hrají to nebo ono, to může být dobrý, no, takový.

LZ: no tak to nebylo tak moc často. sice to nebylo drahý tak jak je
to dneska, no, naši neměli těch peněz zas tolik abysme, říkám to,
akorát to víc, to si pamatuju, ta širlej templ ((Shirley Temple)) a
potom teda už když už sem teda dorůstala nebo to, tenkrát nebyla
žádná jiná zábava, jen to kino. a nebo ty kolotoče když přijely, tak
to byla taková, ale jinak ty ty filmy to, tak nějak, potom to, to si
pamatuju už teda jako začátkem té války nebo to už sme chodily
s kamarádkama nebo to, tak to už se šlo, to víte, když to bylo ňáký
takový moc toto, tak to bylo přístupný od později, že, jedině ňáký
ty dětský filmy, nebo, nebo těch co byly ňáký ty em přístupný s tím
Vlastem Burianem ((Vlasta Burian)) nebo, nebo teda takový ty filmy
jinak, to potom častějš až vod takovejch patnácti, až sem začala
dělat, tak sem říkala že sem těch čtrnáct, to vod těch patnácti roků
nebo čtrnácti, tak to už se chodilo potom na takový ňáký ty, no je
to mládeži přístupný nebo to, tak sme šly, no, a to sme chodily,
říkám tam, a potom když sem začala jako už pracovat, to bylo na té,
na té, v těch Husovicích, na té Mostecké, tak tam už byly potom
děvčata jako, co sme se seznámily, tak sme už chodily na Marxovu,
tam bylo kino ((Lido bio)), tak tam si pamatuju právě ten Dům u
jezera ((orig. název pravděpodobně Immensee)) to bylo německé, a to
sem tam byla jako taky s jednou tam, s kamarádkou z té práce, a vona
už byla starší, já sem šla s ní tehdá. to bylo od osumnácti let, a
já sem šla s ní, a teď sem říkala, no tak jestli mě tam pustí, nebo
nepustí, to bylo takový buď nebo, a představte si že mě normálně
pustili a ji kontrolovali, <a vona byla vo tři roky starší jak já.>
vona byla taková drobná, <taková,> já sem přece měla trochu, a mě
pustili a no, tak, tak to bylo hezký, to si tak pamatuju dneska, a
jinak, pak sme chodívaly na Cejlu byla kino Radosť ((Radost)), to
bylo, anebo teda to výjimečně do mě- do města teda, když, ten
Kapitol, ta skala ((Scala)), to byly ty, tenkrát ty ména těch kin,
anebo ten, myslím že to byla Jalta v té pasáži tam, na em u radnice
v tom, jak ta pasáž, no jinak nevim co byste.

LZ: tak to né, to, to né, to tenkrát to akorát to sme se ňák
domluvily, a já říkám, no jo, ale to je nepřístupný, to. ale no
pojď, pojď, zkusíme to. já nevim, já mám takové dojem že sem si aj
vypůjčila občanku od té kamarádky,

SM: hm

LZ: ne vod té, co se mnou dělala, a tak trošku sme se podobaly, nebo
něco, tak sem si občanku. ale říkám vám, že sem to tehdá ani
nepotřebovala. prostě, tak dneska už je to promlčený, už je to
<padesát šedesát let.> ale by to bylo promlčený. ale snad to nebyl
takové žádné přestupek, to bylo jen takový, ale to sem se musela
smát, protože ju ten, jí bylo už ale jednadvacet, nebo dokonce víc,
vona byla taková drobná, taková to, no já sem si to nesla ((smích))
tak mě pustili,

LZ: tak, to víte, když tam byly titulky, no už to bylo třeba když
byly německý, byl tam, byly tam titulky, že, tak už jako to trošku
vadilo, že člověk em to musel číst, jo?

LZ: takový, to že říkám vono nic nebylo takový někam takový to,
takový pobavení jako takový ňáký, se povy- povykládalo eště a šlo se
dom a spát. protože nikam jinam se nedalo jít, žádný diskotéky
<nebyly> anebo něco takového.