Citát

Zobrazují se záznamy 2551 - 2560 z celkového počtu 3205

Jaroslav (1926) 1.352 1294:1358
Dětství (do deseti let)

LG: a co podle vás jako dělalo ten film dobrým filmem?

JB: jak?

LG: jako jaký film byl pro vás dobrý, jako že ste si řekl, tak to
byl dobrý film. prostě co ten film...

JB: no že se mně to líbilo

LG: to chápu, ale jakoby co ten film musel, musel jako mít?

JB: musel mít?

LG: no jakože jestli to měla být spíše veselohra, nebo ňáká
[dramatická zápletka]

JB: [na všechno sem chodil], na veselohry anebo dramatický anebo na
kovbojky, na všechno, takhle že bych si vybíral něco, tak to ne, to
jako, ale taky se mně nelíbily ňáký filmy, že,

LG: mhm

JB: mně řikali to bylo blbý na to nechoď, anebo tak, no. to máte až
do dnešních dnů, no někomu se líbí to a druhýmu zase to, to je těžký
no.

LG: a chodíval ste na ty filmy, které se vám líbily, víckrát?

JB: no já se kolikrát šel aj dvakrát na nějaké ty.

LG: ((smích)) (.) a kromě toho chození do kina, jaké ste měl
koníčky?

JB: na houby chodit s otcem, jo, nebo sem chodíval do Adamova, otec
pocházel z Adamova a tam měl rodiče, tak sem tam chodíval na na
prázdniny, a tam bylo taky kino v tělocvičně, jo tak do toho kina se
chodívalo taky, pak tam přijelo jako takový divadýlko, to loutkový,
jo a to bylo pěkný, tak na to sme chodívali no taky, no chodíval sem
rád no taky do cirkusu, ačkoliv dneska bych nešel do cirkusu, ale
tenkrát sem to měl rád, chodit do ci- a to bylo velkolepý cirkus to
bylo, to bylo obrovský to a lidí jako ty ty světla to všechno ty
zvířata to, a to to to zas bylo velkolepější no tak jak kino.

LG: jo?

JB: ten cirkus, no. a to byly veliký cirkusy, Kludských a cirkus
Rens, jo, německé, to byly obrovské cirskusy, potom sem chodíval rád
na sportovní, tak na fotbal, hokej, na box sem chodíval rád, no.
(..) no to bylo taky bezvadný, to dycky přijel náké s tim cirkusem a
to byl stan a teď se tam zápasilo, jo a to byli takoví vysloužilí
zápasníci,

LG: mhm

JB: a ty dycky vyzývali někoho, kdo se na ně přihlásil no a to bylo
dycky napínavý, no, nejaké Bugner to byl takové jako zlé jo a ten,
vás to nebaví.

LG: ne ne mě to baví, já se moc nespala, já se učím na zkoušky.

JB: Bugner, tak von dycky ale to bylo nahraný, jo všechno, von dycky
někoho chytl a teď a na lidi no že ho trápil toho, a ženský na něho,
ty potvoro, a von teď se mu ten vysmekl tomu Bugnerovi a chytil toho
Bugnera a ten se chytal těch provazů kolem, a ty ženský ho mlátily.
((smích))

Jaroslav (1926) 1.352 777:807
Dětství (do deseti let)

LG: a jak ste se teda v kině obvykle choval?

JB: ((smích)) no choval sem se strašně, prže té babičce sem tam četl
ty titulky.

LG: ((smích))

JB: <takže sme byli pohroma>. tak né asi lidi to snášeli, já sem jí
to šuškal do ucha. ale jednou si pamatuju no že na nás vyjel tam
kdosi, ať sme potichu a takhle. a jak řikám babička neuměla číst a
psát, ale byla strašně chytrá opravdu, německy uměla, no taky prže
to za Rakouska se chodilo většinou do německéch škol, že.

LG: a em a třeba jedl ste v tom kině, pil ste tam něco nebo tak?

JB: no to se kupoval, to byly bufety v každém kině byl bufet a to,
to taky někoho to znervózňovalo když to furt šustilo, otvíral se
sáček s bonbónama, tak to jako bylo protivný, ale takový tady ty ty
obyčejný kina tak to bylo pro tu lůzu, takovou, tam to tak nevadilo,
ale tam to už byly lepší kina, tady ty ty Moskva, skala ((Scala)) a
takový, tam už chodili takoví no né lepší lidi ale takoví
náročnější, no. jako kdybyste šla do divadla a teď tam šustila, jo
při tym tak to taky neni pěkný.

LG: no to ne. a kromě té babičky, bavil ste se třeba ňákými kamarády
během té projekce nebo se známými?

JB: ne, ne. prže jak řikám, já sem většinou chodil do kina sám anebo
kdyžtak s jedním kamarádem s ňákým sme šli no a možná že no taky no
že nás bylo víc jak někdy sme šli na nějakou tu veselohru, to už si
tak nepamatuju.

Jarmila 2 (1925) 1.352 566:582
Dětství (do deseti let)

pokuď ee tak (.) to vite, než (
) já sem, my sme bydleli tam vlastně tenkrát to bylo vic takový (.)
vopuštěný

JV: hm

JJ: jo (.) my sme bydleli (.) až tak jako bych řekla až (byste vzal)
za Veslařskou až tak

JV: mhm

JJ: jako tenkrát to bylo strašně vopuštěný, to si (.) ste si
netroufal tam chodit

JV: hm

JJ: to (.) jako děcka že (...)

Vilemina (1919) 1.352 211:222
Dětství (do deseti let)

LR: to znamená, to ste asi končila tu obecnou školu, že.
VB: no
LR: a předtím ste do kina moc...
VB: ne
LR: vůbec. mhm
VB: to sme chodili do lesa víc.
LR: mhm
VB: na na procházky a tak, maminka na to pole, takže
LR: mhm
VB: nebyla to taková možnost jak dneska,
LR: mhm
VB: to vůbec ne,

Oldrich (1920) 1.352 407:413
Dětství (do deseti let)

LS: no a já teďka bych se zeptal ještě třeba co ve škole? ve škole když ste chodil do školy, stávalo se, že by se učitelé vyjadřovali k filmu nebo ke kinu? ve výuce v hodinách

OH: to to bych řekl že ne,

LS: ne, mhm

OH: to je tak asi nezajímalo

Vilemina (1919) 1.352 713:720
Dětství (do deseti let)

LR: a bylo pro vás důležité, jestli šlo o film němý nebo zvukový?
VB: no tak e e to je to honem přečíst jo, za němé e éry a to mně
vadilo.
LR: mhm
VB: že to se přerušilo, anebo po tym to bylo, a to si člověk
nevěděl, jestli se to má dívat na to nebo na to
LR: mhm
VB: ale jinak teda, no bylo to zlepšení, rozhodně,

Ludmila (1922) 1.352 322:396
Dětství (do deseti let)

zeptala bych se do kterých kin ste chodila nejčastěji, v tom dětském věku. do těch vašich deseti let.

LH: no, kde dávali něco pěknýho. já sem si, kde dávali něco pěknýho. to my sme si vybrali.

JV: takže ste si vybírali vlastně

LH: vybírali [sme si]

JV: [kina] podle toho jaký měly program.

LH: ano. potom tam byl kousek dál ještě bylo kino, a tady ještě, a tady potom už když bydleli naši tady, tak v Husovicích byly dvě kina.

JV: hm a vzpomenete si na názvy jejich?

LH: věříte že ani, počkejte jak je to, to je opravdu to si teda teď momentálně nevzpomenu. to už je dlouho, velmi dlouho, a já mám dycky říkali že mám takovou ohromnou paměť, a a teď si na to nevzpomenu.

JV: já se podívám jestli třeba já tady ňáké nenajdu,

LH: v Husovicích, dvě kina.

JV: Husovice, em tak tady mám em

LH: naproti sobě byly.

JV: já tady mám kino oko? a grand bio aus- óstria, ((Grand Bio Austria)) nebo bio moravia? říká vám to něco?

LH: ne.

JV: hm

LH: možná

JV: nebo bio Sibiř?

LH: no Sibiř.

JV: Sibiř.

LH: ano ano.

JV: hm

LH: a tam mívali taky ty levnější, a potom mívali levnější v Židenicích.

JV: hm a třeba Zora? to asi už, kino Zora? to tady je taky.

LH: no možná že to bylo, ale já to, když to nevím přesně raději to nechcu tvrdit. a v Židenicích taky. a v Židenicích vždycky si mnul ten pán, to sme ho jednou viděli, ať prší, ať leje, a když pršelo tak bylo plný kino. <víte>

JV: takže

LH: to je dneska...

JV: v Židenicích tady mám kino Orient?

LH: ano.

JV: tak to je ono?

LH: no.

JV: hm.

LH: ano.

JV: anebo...

LH: ne. to bylo ono.

JV: takže to je ono. takže říkáte teda že to bio Sibiř bylo, bylo levné,

LH: v Husovicích.

JV: v Husovicích.

LH: ano, ano. a tam byly dvě, dvě ty kina.

Ludmila (1922) 2.351 108:156
Další osobní údaje

ale oni tam byli v nájmu, oni svůj domek neměli. a takže se vodstěhovali do Brna, a potom už šel život dále.

JV: hm dobře. a teďka bych se zeptala ještě na školu, kterou ste vystudovala, nebo školy,

LH: no, vono s těma školama to bylo moc špatný. ale jinak em já sem se vyučila jako v parfumérii, normálně v ob- jako v obchod, ale s taky s tím em jako i em jako parfumérie sem taky ovládala. parfumérský věci. to sem ovládala. víte, to tak prostě v obchodě by se řeklo teda jednoduše. ale rozuměla sem všemu.

JV: hm dobře. a tak teda začneme od začátku, měšťanka

LH: ano.

JV: a tu ste na které ulici?

LH: to byla jak je botanická zahrada, naproti.

JV: ano, a potom teda ste se vyučila na

LH: no em tři roky ještě sem pak dělala rok zvlášť abych se tomu vyučila, tomu em ty mastičky a to dělat, no.

JV: a to bylo kde, ta škola na to?

LH: né, to byla tam stále,

JV: tam

LH: to bylo kdo chtěl, tak ještě si mohl, to se dělalo asi tak třičtvrtě roku. tak zhruba to můžu říct, no.

JV: hm dobře.

LH: tak, ano.

JV: a teďka bych se zeptala ještě na zaměstnání které ste potom vykonávala, v životě?

LH: v životě tak potom sme měli tu holku, a já sem ju nechtěla nikam dávat, tak sem zůstala doma, tehdy se neříkalo pudeš hned do školky nebo toto, tak sem zůstala doma, a manžel em byl na, vlastně ve Zbrojovce, manžel má průmyslovku, jak se říká ta vyšší průmyslovka, on říká, prosim tě, v tom kšeftě, měla sem nabídek moc, protože já sem uměla to namíchat, ty různý em parfumy. moc toho teda sem nepochytila, protože šéfová mi řekla, (jistě) to chcete, ale em ale musíte to tady zvládnout a, a jinak byla hodná a sama mo- mě k tomu měla, ale potom vlastně měla sem být vlastně zaměstnaná, že, no a tak, tak já sem jednou tam byla, a ně- někdy v té škole, a tak všelijak, a tak manžel říká, prosím tě, co budeš, to už sem potom byla vdaná, že, a za dva roky sme měli tu malou, a on říká, pojď do Zbrojovky. a já povidám, jo. a maminka vždycky říkala, to se tak hrubě h- hrubě říkalo em fabrička. což není pěkný. maminka říkala, no to teda, to, ale to bylo od šesti do dvouch a šlo se dom. tak sem tam zapadla potom a už sem tam zůstala, jenom na montáži psacích strojů. manžel tam byl vedoucí, no tak já sem s ním neměla co společného. ale byla sem tam, ale byla sem celkem spokojená.

JV: hm dobře. a teďka bych se zeptala na povolání vašich rodičů. em do toho roku čtyřicet pět.

LH: né, tatínek byl dělník,

JV: hm

LH: dělník, potom se stavěla ta přehrada, a tam si vydělal pěkný peníze. říkám, tak byl jeden čas než se to stavělo, byl bez práce a to taky bylo teda krutý. ale pak se to všecko spravilo a bylo to dobrý, no.

JV: a maminka?

LH: a maminka em ta dycky u toho ušila něco, temu ušila něco, takže em takže si tím trochu přivydělávala. a tehdy nechodily ženy tak do práce jak je teď, že. tak snažila se taky pomoct.

JV: dobře. a měla ste ňáké sourozence?

LH: ne, bohužel. to sem jim pořád vyčítala.

Vilemina (1919) 2.351 972:988
Další osobní údaje

: no a tatínek bohužel protože byli ze- brali se za ee Rakouska
Uherska ((Rakousko-Uhersko)), že jo
LR: mhm
VB: tak e to nebyl, to bylo víc lidí, kteří se brali Čech s Němkou,
Němka s Italem, jo, smíšený manželství, ale nám dal tatínek e (v)
český škole, český vychování, já sem neuměla ( ), opravdu ne. a e
(.) tak já sem říkala, no za co má trpět, když von e snažil se jenom
pracovat, nic víc,
LR: mhm takže váš tatínek byl Němec.
VB: no von byl [Brňák]
LR: [původem]
VB: jo tak,
LR: aha
VB: jeho tatínek byl br- Němec,
LR: mhm
VB: a babička byla z Medvědince, Češka, no to bylo všechno takhle,
ale von byl e no tak, vopravdu, nám dal český vychování.

Ludmila (1920) 2.351 224:231
Další osobní údaje

eště ten první chlapeček mně ve válce zemřel, vona nebyla von
dostal takovej silnej průjem a nebyla rýže, nebylo nebyla ani nebyl
čaj ani nic no tak tenkrát to mělo strašně moc tech kojenců, tak
zemřel a já jsem potom, to víte, chtěla sem zase hned druhý (.) tak
sem měla v pětaštyrycátém roce, se mně narodil, zase chlapec, ten za
mnou teda chodí tady sem a je moc hodnej a už je taky v důchodě a
eště mám jednoho potom o osum roků byl mladší jak ten Ivan, ten se
narodil v třiapadesátým a ten Ivan v pětaštyrycátým, těsně,