Citát

JV: dobře e v Žabovřeskách, (když) ste pracovala, chodila ste taky
třeba (.) do kina (.) tam- tamější-?

JJ: tak tam s- ne

JV: do Lucerny ((Lucerna)) třeba?

JJ: my sme tam většinou pracovali tenkrát nás tam bylo hodně

JV: mhm

JJ: právě z Jundrova hodně děvčat, takže my sme šly zase zpátky, to
sme kdyžtak třeba náhodou v tym Jundrově, když něco pěknýho dávali,
že sme ze zešly, ale jinak (tak nějak)...

JV: mhm (..) a vlastně tam tam ste chodili do sokolovny do Jundrova?
((kino Vesmír))

JJ: no (.) pač tenkrát já (.) my sme za války potom bydleli už (.)
blíž k Jundrovu jako (.) kousek od kina, tak bych

JV: [mhm]

JJ: [řekla] jo takže my sme to měli (.)

JV: [mhm]

JJ: [to už] sem spíš s těma holkama šla (.) do toho Jundrova třeba
do kina ((kino Vesmír)) nebo když bylo pěkně, tak, nás to ani tak
netáhlo do kina

JV: mhm

JJ: jo, my sme třeba šli (.) tenkrát ešče v Pisárkách byly kolotoče

JV: [mhm]

JJ: [byly] ee takový [ty...]

JV: [takže] na zábavy

JJ: dráhy lanová, jo a takový, tak my sme třeba se [zebrali partyja]

JV: [(.) mhm]

JJ: co sme se třeba dvě tři hol- s holkama domluvily a šly sme do
těch Pisárek na vodpoledne, na večer už sme musely být doma (.) že
to

JV: mhm

JJ: se rodiče zas hlídali

JV: na na nějaké taneční zábavě ste třeba byla?

JJ: tenkrát nebyly, akorát sme chodili potom (.) do tanečních

JV: mhm

JJ: jo

JV: a to bylo za války?

JJ: byl- to bylo za války, protože zábavy nebyly

JV: mhm

JJ: a byly akorát ty taneč- a to sme vlastně toho využívali

JV: [mhm]

JJ: [chodili] sme do těch tanečních (.) a to sme to taky sme chodili
vodpoledne

JV: mhm

JJ: večer už málo, no některý ty holky, já vím že

a do t-, do těch em brněnských taky sem chodila, už potom později

LR: [až později]

HH: [zase že], to sem jezdila už tramvají, měla sem tramvajenku, že, a
byla sem už zaměstnaná, no a tak sme tam taky navštěvovali ty, Kapitol,
to bylo pěkný kino, nebo ta Moskva, to potom nějak myslim zrenovovali,
nebo já nevim, jak to bylo. a tady v těch Židenicích to byly kina, tam
se třeba v tom kině Sport, tam ste vyšla hnedka na ulici, žádný
schodiště, nic,

LR: [aha]

HH: [to ste], to bylo tak nízko, že ste vyšla do ulice. a ve většině se
chodilo dólu, že to bylo jakoby podzemí. Alfa, a potom tehdy to byla
Moderna,

LR: mhm

HH: Moderna, to bylo zase v pasáži, ee já nevim, jak se teď menuje, ale
jak je Nová radnice [ta pasáž]

LR: [mhm vim kde], pak se to menovala Jalta, ne? [to kino]

HH: [Jalta]

LR: mhm

HH: hm tak tam sme taky chodívali, no prostě dost sem se, do Husovic
taky, kino Sibiř a eště jedno, to si nepamatuju, tam už sem chodívala i
potom s mým ee budoucím manželem, protože on byl z Husovic, tak tam
sme, <první film, co sem s ním viděla, byl Pád Berlína>

a nejvíc co byl, co
mě upoutal jeden, já mám ráda detektivky, a jedna mě upoutala a
dodneška na ni nezapomenu, a bylo to s hajnsem rýmanem ((Heinz
Rühmann)), Stalo se za bílého dne,

LR: mhm

HH: a to vám mě, už sem potom jednou ještě viděla, a to mě tak zaujalo,
že na ten film nikdy nemůžu zapomnět.

LR: mhm

HH: ten hans rieman ((Heinz Rühmann)) to byl takový človíček menší, von
dělal detektiva, a tehdy šlo o vraždu dětí. nemohli pořád vypátrat, kdo
ty děvčátka zavraždil, a teď jak se po tom pátralo, víte, a tak, to mě
zajímá, ne abych já hned na začátku věděla, aha, to bude asi vrah, ale
prostě ee do toho děje, aby mě něco vtáhlo, a já ho sledovala.

LZ: a tak, ale to už teda to bylo poz- no už, vlastně já sem
vycházela školu ve dvaačtyřicátým, že, tak to bylo, a pak sem byla
s em s kamarádkou, no vidíte, tu Máňu Ševčíkovu, to sme bydleli tam
v jednom domě, a tak, a její maminka byla Němka teda. a vona dostala
lístky třeba vod, voni měli, to Janáčkovo divadlo bylo takový
německý, a tak dostala lístky, tak sem s ní byla asi právě na tom
Labutím jezeře, a potom ještě, ještě jednou sem byla, to bylo takové
ze školy, se to menovalo Bubu, to byla ňáká pohádka nebo něco,
věříte že to už, ani nevim, to jenom sem si říkala, já sem si
našetřila, já se, já pudu dopředu abych viděla <něco.> jó no
s tetou, s tetou sem byla na, to jako teda spíš to divadlo řík-
mluvím teda, na em Na tý louce zelený

LZ: tam to sme bydleli tam, takže to už bylo Jadran, anebo to Oko
myslím že se to menovalo ještě to jedno menší kino tam bylo, ne? no
a tam už potom začalo být širokoúhlý, v tom Jadranu, tak už víc, tak
taky, vím že sem, že s tím, už byl, už byl starší ten mladší, tak
tam taky sme šli, jenže to už potom, nevim, no. taky sme eště sem s
těma chlapcema chodívala, no.

SM: hm

LZ: taky do toho kina sme chodívali. manžel ten moc ne, von zaprvně
na to moc nebyl, ten měl motorky, auta, a von potom taky, jak sem
vám říkala, dělal v té tiskárně, tak dělal zase večer, takže my už
sme, prostě už se do toho kina tak nešlo. a to se dělalo aj v
sobotu, že, tehdá ještě, a v neděli zas třeba, zas, buď sme jeli
někam třeba ven, nebo už maminka potom začala stonat, tak sme
jezdívali ven, takhle vždycky sme se stavovali ještě zpátky u
maminky, a u rodičů v Maloměřicích, voni potom bydleli ještě pořád
na té francové ((Franzové)), a tak sme se tam stavovali, a em pak
manžel zas chodil ještě, zas byl ještě v pondělních se říkalo,

SM: hm

LZ: co jako v pondělí byly noviny, tak chodíval někdy, a to se, no
dost často, aspoň jednou za čtr- vždycky za čtrnáct dní, a jinak to
byl rád když si, pak už byla televize, no tak už se podival třeba na
tu televizi. von nebyl ňák milovníkem kina zrovna, tak.

SM: hm

LZ: říkám, von dělával to večer, tak chodil na večer do práce, a
vždycky buďto na devátou, nebo někdy na šestou, někdy na devátou,
podle toho jak totok. takže...

LZ: to byla tak ta sobota neděla, protože jinak nic tak potom začalo
až po válce trošku tý zábavy, jinak, pak to byly hody, a v létě
v tom pětačtyřicátým to byla taková euforie, všichni měli to, ženy
měly hody, cementárna měla hody, em komunisti měli hody, hasiči měli
hody, tak sme vlastně takové jako party a v těch sme chodívali aj za
(stárky), a takový, tak sme se, to začalo, já sem teda chodila do
Sokola taky, během války, nebo před válkou, zas to byla Věra
Vojdova, tam na Obřanské, když sme bydleli, a tak sme chodili do
Sokola, a pak teda, pak to zakázali ten Sokol, po válce se to znovu
obnovilo, tak sme měli veselicu, a a veřejný cvičení, a potom byla
veselica. takže to, říkám, ten rok to bylo takový, no pak sem se
seznámila s manželem, no, začali sme spolu chodit,

SM: hm

LZ: tak už tak jako víc to. taky sme šli do toho kina, to bylo říkám
buďto teda zase na ten Cejl, tu do té Radosti ((Radost)), nebo na tu
Marxovu ((Lido bio)), nebo takhle, tak někdy, jo,

SM: [dobře, tak]

LZ: [a potom to] bylo evr- e- Madla zpívá Evropě, jo, to bylo jak to
bylo em to štěstí, potom byla Madla

LZ: to už, do toho města, to už tak jako bylo něco už výjmečnýho,
no. až potom když sem se vdala už potom, tak to spíš em když se šlo
do kina, tak se většinou zase už šlo do města. takže sme bydleli tam
tak zas u toho města.

MB: (..) tak za toho protektorátu chodila ste třeba nějak e víc,
nebo míň do kina, nějak se to pro vás změnilo? tím, [že to, (v tom)]

LM: [e no tak] změnilo z toho důvodu, že e em, když sem byla e
nasazená, měla sem ty dvanáctky, tak to už prostě nezbylo, nezbyl
čas na to jít do kina, protože to bylo od šesti do šesti.

MB: mhm mhm

LM: to už buďto tak nebo tak. tak to to už opravdu, když tak jedině
neděle, no že v neděli zas em byl jiný program. (.) byl to zvláštní
ee zvláštní díl života.

MB: tak ta, ten vlastně ten výběr filmů, to už si asi, vlastně ste
mi říkala, že ste prostě [chodili na ty české filmy. takže asi
v tom]

LM: [ano, ano. ano]

MB: v tom byla ta změna

LM: to ano

MB: (to, to, to, to, to) a ňák i i třeba v tom byly nějaké změny ee,
když se blížil konec války? dalo by se to tak říct, že třeba, na to
třeba bylo míň času, na to kino, že byly nějaký jiný starosti, nebo
em něco v tom smyslu.

LM: e no e opravdu sme potom už vlastně do kina vůbec nechodili.

MB: mhm

LM: ke konci války. vůbec ne. vůbec ne. to už vůbec nevím esi, ani
nevím, esi vůbec byly, tak to řeknu, já už nevím, esi byly v provozu
vůbec. protože vím, že, když tady bylo bombardování Brna e
v listopadu, dvacátého listopadu ve štyryaštyrycátém roce, tak byl
v- velký zásah em zezadu na té ee do té skaly ((Scala)) tam. em
protože byl vybombardovaný ten barák, co dneska je takový ten
skleněný barák na Rašínové ke kostelu (Jakub sou po) ee vedle Jakuba
((kostel sv. Jakuba)). tak to tam byly zásahy a pak eště (teda
voba). já bych tady mohla jít po Brně a říkat všady, kde, co by bylo
vybombardované. proto jak se zřítil ten strop, jestli to em ste moc
mladá, aby ste si to pamatovala. vedle Moravské banky, nebo to je
dneska Komerční banka, ne? na na náměstí Svobody. tak tam e
opravovali ten barák ee em dělníci a zřítil se tam strop. a už nevím
kdy, jak je to dlouho. já sem dycky říkala, měli se mě přijít
zeptat, já bych jim řekla, že tam de o zásah vo huby. ((smích))

MB: ((smích))

LM: že je ta statika toho baráku narušená.

MB: (..) no takže to byl ten konec války [a potom]

LM: [no a ještě] bych řekla [takhle ty]

MB: [mhm, určitě]

LM: ki-, ty film- e ty ty kina byly hromadné kryty.

MB: jo, ehe ehe

LM: e že když e když e byl poplach ee em e s e s teda za- zahoukaly
sirény, tak v to to bylo takové ve městě, tak to se všecko stahovalo
do těch, tam byl největší prostor v podzemní, tak to se vš- bylo
v těch kinech.

MB: mhm mhm

LM: a já sem nikdy nikde v ee žádném nebyla

MB: ne.

LM: ne.

MB: mhm mhm

LM: ale vim, že to bylo.

MB: ((smích)) (.) takže to už ste vlastně i říkala, že ste se spíš
bavili po tom po [tom kině]

LM: [ano no ano] tak to se už o tom mluvilo, že. jak který herec a
jak se nám to líbilo a co tam bylo, to se, o tom se hodně mluvilo.

MB: takže ste třeba i em jednak třeba tam šla s někým do toho kina a
i třeba ste tam potkala někoho, [takže pak ste]

LM: [no tak ( )] chodívali sme vlastně celá skupina tak tak
ty děvčata jak sme byly buďto z ee ze školy když, no a potom potom
co sme měli my společnost, tak to už se šlo třeba, co já vim, třeba
v sobotu večer, že. tak se šlo do kina. no tak to šlo.

MB: mhm

LM: děkuji ((reakce na dolévání vody)). takže takhle em rozbíralo se
to, mluvilo se o tom, pokritizovalo se to, co se nám líbilo, co se
nám nelíbilo. (.) no měli sme oblíbené herce samozřejmě a já
dodneška se velice ráda dívám na ty staré filmy, byť sou černobílé,
mně to nevadí, ale em náplň toho em byla prostě byly tam všelijaké
kotrmelce v tom, že, ale přece jenom vždycky z toho ee vyzařuje ňáký
cit

MB: a takže vlastně z toho programu ty eee takové ty úvodní právě ty
žurnály, bylo to pro vás zajímavé?

LM: bylo, protože ee televize nebyla, pochopitelně, tak sme najednou
viděli něco ze světa. tak to bylo velice. no kvůli žurnálu se
chodilo vlastně můžu říct do kina, protože sme tam uviděli něco, ee
něco, em co sme neviděli, nebo nemohli vidět. e takže to to bývalo
bývalo zajímavé.

MB: mhm, mhm.

LM: ano a před každým před každým filmem to bylo.

MB: (...) eee setkala ste se někdy s tím, nebo byla byla ste někdy
přítomná ňákému promítání filmu v vlastně doma, v domácnosti, u
někoho třeba, nebo [u vás doma promítačka?]

LM: [ne ne ne ne ne ne ne ne ne]

MB: [ne, ne nic takového]