Citát

LČ: a ee hrálo pro vás nějakou roli to, ve které zemi ten film
vznikl (.) jestli byl zahraniční a...

LT: ne

LČ: ne (.) takže ee [vlastně]

LT: [to sme] nesledovali

LČ: český, německý, americký, to [pro vás]

LT: [to sme] nesledovali.

LČ: nebylo důležité (.) ale přece vlastně ty filmy byly s titulky
ne? ty zahraniční?

LT: cože?

LČ: tam byly titulky, ne? s- u těch zahraničních filmů.

LT: ( ) no na ty titulky sem ráda nechodila ( ) raději na
mluvený.

LČ: a teďka se podiváme teda na to dětství úplně, když ste jestli si vzpomínáte na svoji první návštěvu kina.

AU: to si nevzpomínám.

LČ: anebo jaké jsou vůbec ty nejstarší vzpomínky na kino.

AU: no nejstarší vzpomínky na kino to byly kina em na Rokycanové, to se menovalo myslím Slávia ((Kino Slávia Židenice)). voni tomu říkali blechárna, protože tam chodili, nechci říct, ty přičmoudlíci, že, ale, anebo v Černovicích ((pravděpodobně Slovan)), ale to už si dneska nevzpomenu jak to kino se menovalo. prostě co byly ty kina nejbíž. já sem nemohl do drahého kina, že. takže za korunu, za dvě koruny nejvejš. to sme chodili někdy aj dokonce do první řady, tam se nám smáli, to sme museli polosedět a pololežet v tom sedadle, páč to sme blízko plachty, ne, ale, no jako děcka nám to bylo jedno, hlavně když sme to viděli.

LČ: a

AU: a jestli chcete ty filmy nějaký, jak ména nebo,

LČ: tak k tomu se asi dostaneme,

AU: jo.

LČ: a jak často v té době ste chodil jako dítě takhle kolem těch deseti let třeba.

AU: jak často?

LČ: hm

AU: no bylo to málo, řekněme jednou za měsíc, to už bych lhal, kdybych vám řekl přesně, protože už si, já už si moc věci nepamatuju. protože kolem toho se nemluví už, na to se nikdo neptá, tak se vám, tak vám to z té hlavy jako vyprchá.

LČ: a s kým ste v té době chodil.

AU: no, většinou sám. anebo jestli s kamarády, ale kam- kamarády sem měl, a to sme chodili, my sme chodili víc na na trampy jak se říkalo. do lesa na Říčky a tam, ty jeskyně sme tam prolízali a takový. to byl náš život vlastně, sem se tam bydlel jeden taky takovej, menoval se Štach, a tak von se snažil jako dělat vedoucího prostě v té partě kluků, ne, a tak poďte poďte do lesa. chodili sme na Macochu, na Říčky, prostě na Býčí skálu a takový. my sme byli, co se, co bylo volno tak hodně v lese. tam nás to táhlo.

LČ: a do toho kina ste teda chodil sám rači.

AU: no do toho kina em

LČ: ani se sourozenci teda nebo s...

AU: ne, no, ten mladší sourozenec ne, poslední co byl, ten už neměl jako vo ty kina, nebo vo tu společnost moju tak zájem. ale ten druhé, to někdy sme šli spolu ale už si to nepamatuju tak.

LČ: a chodili ste teda hlavně do té Slávie ((Kino Slávia Židenice)),

AU: no to byly tak to bylo ano. ta Slávia ((Kino Slávia Židenice)), a nebo potom tam bylo modernější kino, tam bylo dokonce ta podlaha šikmá taková, aby viděli aj z toho zadu, že, to bylo kino Hvězda. a to bylo potom za války vybombardovaný. tam padla, to dostalo přímej zásah bomby. no a nebo do těch Černovic ((pravděpodobně Slovan)). to byla ta kina bych řekl dosažitelný pro nás, pro děcka.

LČ: takže ste tam vlastně chodili, protože to bylo blízko.

AU: blízko. a tam do města, jako do skaly ((Scala)), nebo tak tam byly potom lístky dražší, tam ste nemohla za korunu.

LČ: hm

AU: tam byly myslím šest korun nejnižší lístky nebo tak.

LČ: em jaký byl názor rodičů na na film a na kina.

AU: no em jaký, no bych řekl normální, jim to bylo, oni se ani neptali poměrně, nebo nestarali se o to, prostě tehdy byly jinačí starosti, tehdy byly starosti abysme žili. aby aby se děcka mohly oblíknout, najest, že, to byla hlavní starost, no, a vo a vo a my děcka sme hodně lítaly po ulici, měly sme takovou volnost. takže třeba sem řekl já du do kina, nebo kdes byl, a byl sem v kině, a to. a co hráli, tak sme řekli třeba nějakej ten (Tom Mix) Můj přítel král ((neidentifikováno)), nebo něco, samý takový ty divočiny. nebo čapájev ((Čapaje)), to sme si mysleli bůh ví co je to za film, <že tam ležel za kulometem a chladil, chladil (chlazenit).> no jako děcka, to víte, sme mysleli bůh ví co to je.

LČ: a peníze ste dostával od rodičů na to?

AU: peníze nikdy vod rodičů myslím. ni- nepamatuju si ani jeden případ, že bych dostal vod rodičů peníze. voni neměli sami.

LČ: takže ste si ňák vydělával nebo?

AU: já sem si přivydělával, já už ani nevim. a já sem taky měl malý útraty, za co, že.

LČ: já sem myslela na to kino právě.

AU: jo na to kino? no to si pamatuju právě z toho když sem se učil, tak za tu korunu že sem dycky šel do kina, jo, ale takhle kde sem bral peníze, co sem si asi někde někde přivydělal. nebo já si pamatuju, když sme bydleli v té Nezamyslové, tak tam bydlela ňáká rodina, mám dojem, že se menovali Faltusovi. a ta paní byla hodná, ale už byla stará. a vona vždycky em jak mně říkala Ggustíku nebo jak, skočil bys mně tam nebo tam do obchodu nebo něco, a když ste jí prostě poslechli, vona mi dala ňáký ty halíře, že, třeba tu korunu, nebo já nevim jako, tenkrát. a tak sem získával prostě peníze.

LČ: jasně.

AU: že sem se snažil někomu něco udělat, a tak tak byly takový, no, já když dneska pošlete kluka, tak mu dáte bonbón nebo čokoládu nebo em

LČ: a třeba ve škole se o kině nebo o filmu ňák vyjadřovali?

AU: em ve škole ne, to si nepamatuju vůbec. akorát že sme byli em nabádaní, abysme se chovali slušně nebo tak, no ale to víte, jako kluci.

LČ: a byl pro vás v tom dětském věku film důležitý nějak jako zlvášť?

AU: no, důležitý, řekl bych důležitý bylo to, že sme se bavili. bylo to lepší jak když sme lítali po ulici. že, dělali nějaký lotroviny.

LČ: a ty německé týdeníky, to přece teda byla ale propaganda, ne?

AU: byla to propaganda. my sme to tak brali jako propagandu. protože sme, sem vám to říkal zkrajů, sme se smáli tomu ustu- em přemístili sme se do předem připravených pozic, jo, no voni když prohrávali, tak si vykopali zákopy a ne- a nebo se stahovali, a měli předem připravený pozice. tak se přemístili. kdo tomu, kdo to nepochopil, tak si myslel, že zas třeba něco vyhráli nebo tak. bohužel, tehdy Němci měli velkou moc.

LČ: takže vy ste znali jakoby ty zprávy z fronty třeba z jako správně, a tak ty týdeníky...

AU: no, něco ste slyšela z rádia, protože se poslouchal Londýn, něco se vykládalo třeba buď v hospodě anebo někde, mezi lidima se to. a teďka to dáte dohromady a učiníte si sám ten.

LČ: no.

AU: a to z- to byla vina Anglie a Francie, tady že se k nám nepřidali hned. domluvili si tu ten Mnichov a tu schůzku tam, ten runciman ((Walter Runciman)) a daladiér ((Édouard Daladier)), a ti, z nich sme si dělali taky srandu, z deštníkem, a. bohužel, politika je taková.

LČ: a chodil ste v té době do kina méně nebo více, nebo stejně.

AU: ne, to bylo v té době, kdy sem chodil jako stejně do kina. ne teda často, ale jak se prostě vyskytla nějaká příležitost, že něco bude hrát zajímavýho, buď dobrodružný, jo, ale povidám, nelibily se mi Rodokapsy, jak sme mluvili vo té paní Široké, protože tam byly samý kovbojky. a kovboji mě moc netahli. mě tahly letecký filmy, jo, bitvy letecký a takový. to mám, no, nakonec se mně podařilo aj na vojně sem se k nim dostal, k letectvu. a to mě baví dodneška.

LČ: a v té době ste si chodil už na jiné filmy, ne už na ty veselohry? chodil ste na něco jiného za Německa?

AU: no moc, moc vážný tenkrát mě, mě to, sem moc nezajímal. já sem se o děvčata moc nezajímal, protože sem tancovat nechodil, měl sem rád teda muziku, to když někde sem šel třeba kolem hospody a voni tam hráli nebo něco, jak když v těch Židenicích tam byli nějací bratři brněnští, voni tam hráli dycky, alkazar ((Alcazar)), jo, vo Španělsku a takový, tak sem tam dycky postál třeba půl hodiny, poslouchal jak hrají. ale hudbu hudbu mám rád dodneška ale...

LČ: a na jaké filmy ste teda chodil za toho Německa.

AU: za to za to, no, to vám říkám ty veselohry.

LČ: pořád, jo?

AU: no všeli- jak byly samozřejmě za toho Německa mám dojem, že byly americký sem moc nechodily, to už si nedovedu představit jak jaké jak byl ten přesun těch filmů v té době politické. já sem se tak dvakrát vo politiku nezajímal vůbec nevím jak

LČ: jak se teda změnilo to chování diváků v kině, když ste říkal, že si nikdo nemohl nic dovolit.

AU: byli lidi, nemě- nesmělo se prostě povykovat. jinak bylo nebezpečí, že se kino zavře a li- lidi pudou dom. dělalo se třeba to, že si koupili kýchací prášek. koupili si lístek na balkoně, a během těch deníků votevřeli krabičku a sypali to dolů.

LČ: hm

AU: aby lidi kýchali a kýchali. prostě aby se ten, samozřejmě to někteří lidi rušilo, no ale, lepší je do ničeho se neplést, jo

LČ: a ten kýchací prášek jako po- aby lidi kýchali přes ten týdeník právě.

AU: no právě, to se dělalo, aby kýchali během toho týdeníku, že, aby se to rušilo. protože to bylo...

LČ: to byly provokace teda.

AU: to byla provokace taková.

LČ: ale to za to hrozily nějaké postihy, ne? nebo...

AU: no pokud by ho chytli tak ano. ale já nevim že by někoho takhle chytli, že by byla nějaká vostuda, že by se rožlo a třeba tamtoho vyvedeme.

LČ: a z ee bylo naopak v Brně třeba kino, které ste ráda neměla?
nebo které, do kterého byste nikdy nešla (.) [třeba]?

LT: [no] já mám pocit, že to bylo v Černovicích (.) že tam ee prostě
to byly ee asi dvě ((pravděpodobně Edison a Slovan)), ale ee už vám
přesně neřeknu (.) jak se jmenovaly, tam chodila taková všelijaká
společnost (.) tam se jako ee (.) nešlo no (.) prostě.

LČ: protože ste ee jakoby ste věděla, že tam chodí tak- [že by se]

LT: [no ano]

LČ: vám tam nelíbilo proto (.) a ee chodila ste třeba do různých kin
podle toho, jestli ste šla třeba na představení sama nebo s rodiči
nebo se sourozenci nebo s přítelem, [jestli ste to]

LT: [já sem toho sama] moc nenachodila (.) a šli sme tam, kde se nám
líbil program (.) který film se nám líbil.

LČ: takže to nebylo rozdělené, že [byste]

LT: [ne]

LČ: třeba s kamarády a s přítelem byste chodila jinam třeba [(místo
toho)]

LT: [ne ne ne]

LČ: a jak ste se třeba obvykle v kině chovali? měli ste ve zvyku
třeba (.) pít nebo něco jíst? bavili ste se během projekce?

LT: no tak bavit se nedalo, to by vás byl vždycky někdo hned jako
(.) ale no tak bonbon nějakej, ale takové jídlo, to sem já byla
vždycky proti tomu a doteď su.

LČ: a reagovali ste třeba sami nebo i jiní diváci hlasitě při
promítání nějak na ten film samotný? [že by]

LT: [no tak] já sem chodila do takové společnosti, kde se to jako
(.) takhle neprojevovalo

LČ: a vzpomněla byste si, jestli se jestli se ozýval třeba potlesk
(.) při po představení (.) nebo?

LT: no to ano

LČ: u některých konkrétních [filmů]?

LT: [u něk-] jo tak to vám neřeknu, ale skutečně u některých s tou
lídou bárovou ((Lída Baarová)) a takhle, tam se i ten potlesk někdy
ozýval.

LČ: a potkávala ste v kině třeba známé?

LT: no jistě.

LČ: a hovořili ste třeba (.) spolu v kině nebo cestou z kina?

LT: no o přestávce, to bývaly přestávky.

LČ: a co ste o těch přestávkách konkrétně dělali?

LT: no tak se šlo na limonádu, protože obvykle tam bylo bifé (..)
tak kafe se tehdy tak jako to se (.) to né, to nebylo, no ale
limonáda (.) a a když sme šli s nějakým přítelem, tak koukal koupit
nějaký bonbóny, že (.) takovou pozornost.

LČ: a e takže ste se ho- takže ste hovořili v tom foajé ((foyer)),
kde bylo to [občerstvení]

LT: [ano]

LČ: společný (.) a ee (.) třeba ste ee třeba ste se tam s- s- to při
těch rozhovorech ste se bavili třeba o konkrétním tom filmu, nebo to
to byly rozhovory spíš obecnějšího (typu).

LT: spíš obecný

LČ: (..) potom bych se zeptala na to, jak ste vybírala konkrétní
filmy, na které ste (ste šli) do kina (.) jak ste si vybírala na co
půjdete?

LT: no tak především to byly limonády.

LČ: co to znamená?

LT: no takový ty zamilovaný.

LČ: takže ee bylo pro vás důležitější tedy jaký film se hraje než
to, do jakého kina (.) půjdete?

LT: no ano to určitě (.) ( ) a potom se chodilo na dobrodružný
filmy.

LČ: a kde ste se vlastně dozvídala o filmech ee které hrají? a čím
ste se řídila?

LT: no to bylo na každým kině vyvěšený.

LČ: takže na vývěskách u kina?

LT: ano.

LČ: a jiné vlastně zdroje informací, třeba plakáty nebo (.) [nějaké
časopisy]

LT: [no byly taky] plakáty, no a vzájemně sme si řekli, kde co je.

LČ: a třeba časopisy, noviny to ste to ste ne...

LT: (to tehdy tam ani myslím) nebylo, to nevím (.) no časopisy jo,
to byly zas, to odebírala maminka (..) takový ty různý časopisy pro
ženy, otec noviny,

LČ: ale tam ste vlastně program teda nehledala?

LT: to vám neřeknu, to už si nevzpomínám.

LČ: takže spíš z těch vývěsek (.) [(by to bylo?)]

LT: [áno]

LČ: a ee bylo pro vás při výběru filmu důležité, kdo ve filmu hrál?

LT: no bylo.

LČ: takže ste měla nějaké oblíbené herce, [na které]

LT: [no jistě]

LČ: ste přímo chodila, že byste?

LT: všechny ty milovníky a milovnice, to vite že sme to sme chodili
především na to. lída bárová ((Lída Baarová)), Zita Kabátová (.)
Korbelář ((Otomar Korbelář))

LČ: a byly to hl- ee hlavně čeští herci nebo i [zahraniční]

LT: [hlavně čeští]

LČ: a ee na které filmy s těmi ee s těmi herci nebo herečkami byste
si třeba vzpomněla? [jestli to]

LT: [( )] už moc ne (.) já teda to teď nesnáším ty ty pro
pamětníky, teď už se mně to nelíbí a teď se na to nedívám, tak tím
pádem mně to teda vypadlo z hlavy.

LČ: takže ani nějaký, který by se vám nejvíce líbil, byste si...

LT: no třeba byl Lízin let do nebe, to si vzpomínám, že sme jako
holky do toho byly úplně vedle (.) co já vím který ještě.

LČ: a čím vás ty herečky nebo herci jakoby zaujali?

LT: tak jednak zpívali, že a (.) jednak ten děj (.) a odpovídalo to
našemu věku, že.

LČ: a čím se třeba ta lída bárová ((Lída Baarová)) nebo ostatní
lišili od ostatních, proč vlastně to byli třeba [oni?]

LT: [protože] byli pěkný, pěkně oblečený ee měli vybraný chování
a... no prostě sme je obdivovali.

LČ: a chodili byste třeba, nebo chodila byste na ty jejich filmy
opakovaně, že byste šla víckrát?

LT: tehdy?

LČ: tehdy.

LT: tehdy ano.

LČ: a třeba i jak často nebo...

LT: třeba jednou, dvakrát. víckrát ne, to zas takovej milovník sem
nebyla.

LČ: a zpívali ste si třeba písničky z filmů? nebo...

AU: jo, to už si nepamatuju, ale asi že ano. asi že ano, páč jako kluci sme kolikrát zpívali.

LČ: ale ty reklamy v těch kinech, to byly jaké reklamy.

AU: no to bylo, podle mě to bylo měli ňáký diapozitivy skleněný nebo něco, to tam dali do aparátu nebo tam se to přehazovalo. třeba (palaba), nebo něco na baterky, jo, tam bylo něco, vám doporučovali různý zboží a takový. no a to trvalo chvilku a pak začal žurnál. a ten žurnál já si, ty žurnály si hodně pamatuju za Německa. jak německý vojsko vítězí, jak ustupují do předem připravených pozic. jo, to sme se vždycky smáli. ukazovali z války. a hlavně ze so- hlavně ze Sovětského svazu jak tam v tom bahně a v tom ty auta jezdí a von byl prostě čím víc se snažil projet, tím víc zapadal. a vojáci vod blata všecko jak to tam tlačili. no, to vám řeknu. utrpení. no ale kdo je tam zval.

LČ: a to ste chodil rád na ty týdeníky? nebo...

AU: ty týdeníky mě bavily, protože to byl třeba týdeník číslo ten, a to se, no některý neměly to kina všecky stejný, to si asi propůjčovávaly, a to trvalo tak myslím jestli deset minut, bylo to takové, prostě než se ti lidi uklidníjou a než se začne promítat hlavní film. tak to byl takovej a bylo to dobrý, to byly takový ukázky ze světa, jako bych řekl dneska Televizní noviny. jo, no Televizní noviny před rokem nebo před dvěma byly mnohem zajímavější. dneska je, nechci se k tomu vůbec vyjadřovat.

LČ: a krom toho týdeníku byly tam i třeba ňáké krátké filmy nebo?

AU: em nevim určitě, ale možná že tam bylo někdy, něco. ňáká ukázka z ňákého filmu nebo tak. ale to opravdu nemůžu stoprocentně říct.

LČ: a třeba přestávky byly? během představení?

AU: přestávky? myslím že nebyly. já si to- nevzpomněl, to nebylo jako v divadle. nebo když ste em nevim. to vám nedovedu říct, že by byla přestávka a pak se pokračovalo. to už bych lhal.

LČ: a em tak jak ste ještě zmínil ty, ty německé týdeníky, jak na to lidé reagovali, když to najednou teda ukazovalo vlastně tu, tu válku, jak se to [změnilo.]

AU: [jak reagovali.] no, jak lidi. mo- moc když to bylo za Německa, tak ste nemohla moc reagovat. musela ste přežít všecko prostě, no. když ste zareagovala, tak se mohlo stát, že vás vyvedli, a už ste se nevrátila. do kina.

LČ: byl ste...

AU: protože tady, no, vy ste mladá, vy ste neprožila válku, Německo. buďte šťastná. sem, stačilo, nechcu říct, ňákou poznámku, nějakou nevhodnou, někdo vás slyšel, udal vás a už ste jela. už ste se ztratila.

LČ: a byl ste někdy přítomný, že by někdo měl promítačku v domácnosti?

AU: no já sem, jo promítačku.

LČ: že by někdo promítal doma filmy v té době.

AU: to si nepamatuju.

LČ: hm

AU: to si nepamatuju. já sám sem potom měl, sem si promítal osmimilimetrový filmy, to už sem začal fotografovat a takový, ale že by někdo promítal, ne. nevím.

LČ: a když se teda zaměříme konkrétně na to Německo, tak jak vlastně na vás působily ty změny za protektorátu, když se začalo platit ty předpisy.

AU: cizí měny?

LČ: změny vůbec.

AU: jo změny.

LČ: změny za protektorátu. tak třeba ta jazyková otázka, že byly třeba titulky v němčině,

AU: učili nás němčině taky ve škole, z toho sme si dělali legraci, bohužel kdybych měl rozum co mám dneska, tak bych se byl učil. protože jak se říká, kolik řečí znáš, tolikrát si člověkem. a je to dobře, no vono v budoucnosti bude angličtina, vono voni říkali že bude pět řečí hlavních. anglicky, německy, španělsky a ještě ještě ňáký. asi pět řečí má být, no. ale chybu dělá ten, kdo se neučí. my sme si vždycky furt říkali, dej hlavu pod necky a naučíš se německy. jako hloupý děcka, no. dneska, dneska mám vnučky a byl bych rád, kdyby se učily tu angličtinu. protože je to budoucnost asi světa. než teda svět se zničí sám.

LČ: a v té době vám to nějak vadilo, že třeba ta němčina byla i v názvech na na nárožích, v reklamách, v titulcích,

AU: no, vadilo, vadilo nám to tím, že vám to nahánělo strach. když ste přišla a najednou vidíte bekantmachmund ((Bekanntmachung)) vyhláška, jo, tolik a tolik bylo popravenéch, tolik a tolik. to mi vadilo, já su dost citlivé tady na toto všecko. že by člověk měl být člověkem, a být jeden s druhém, ať je to Turek, Habešan nebo ten,

LČ: dobře a ee ten rozdíl mezi němým a zvukovým filmem pro vás byl
důležitý?

LT: podstatný.

LČ: [takže]

LT: [ty] němý filmy sem neměla ráda.

LČ: takže ste si spíš vybírala potom [ty ty (zvukový?)]

LČ: jestli zvukový film jak ste vlastně vnímal ten přechod z němých filmů na zvukové.

AU: no to bylo dobrý. to bylo něco.

LČ: a co

AU: no já vím, že sme jednou, byla tam moja babička, dej jí pán bůh nebe, a tak sme šli do kina, tak myslím za tři koruny nebo za dvě. no a voni tam ukazovali ty, to bylo, nevím jestli ve filmu nebo před filmem jak byly ty em takový předehrávky, žurnály nebo jak tomu říkali, tak tam měli koně, utíkali koně, najednou ty koně skočili, jo, a ta babička <začala křičet.> ono to bylo tak, byla blízko té plachty, a teď ty koně skočili, vona se polekala, že skočíjou na ně. <tak> ((smích)) to sme se tomu museli smát.

LČ: a vzpomínáte si teda jak vlastně se to změnilo od těch němých filmů na ta, na ten na ten zvukový film?

AU: no hodně, no hodně se to změnilo. ačkoliv už si nedovedu představit kterej byl barevné film potom. já si vzpomínám na ten první, kdy to jako začalo, ale už další potom, některý filmy byly jenom barevný, no ale...

LČ: a ten a ten zvuk vlastně, byl, chodil ste někdy na němé filmy?

AU: no byl, mně to bylo jedno, jestli byly němé nebo zvukové. hlavně když tam byla legrace. to bylo moje, legrace. a to je dodneška. kde je legrace, tam chcu být.

LČ: a takže si vzpomínáte vlastně jak to vy- vypadalo v kinech když eště se promítala promítaly němé filmy, jestli se k tomu hrála ňáká hudba?

AU: to už si nevzpomínám. ale něco tam muselo určitě být, protože v tom kině by bylo, mimo občanů teda, by tam bylo ticho. to už si nevzpomenu, to...

LČ: a hrálo pro vás roli třeba to v jaké zemi ten film vznikl, jestli byl...

AU: ne, ne, protože já sem už věděl že ten, ti komici, Pat a Patachon se menujou ti dva. ten dlouhej a ten malej. Pat a Patachon. to byli tři moji oblíbení ti, jo, ty Laurel a Hardy, šaplin ((Charlie Chpalin)) a Pat a Patachon. ti jak někde byli, tak mně nezáleželo ani jak se ten film menuje, věděl sem že bude legrace.

LČ: a takže co

AU: a myslím že, myslím že tam nějaká hudba hrála, mám dojem.

LČ: a co pro vás teda dělalo ten film dobrým. říkal ste hlavně teda ta zábava.

AU: no pobavili sme se. protože jinak byla bída, byla ste napolo hladná pořád, že, teď dete do školy, tam máte učení, kolikrát vám to někdy nesedlo, že, no a teď pořád ste myslela na jídlo.

LČ: když ste se teda začal chodit do toho učení a potom ste byl v zaměstnání, navštěvoval ste ňáký jiný kina než předtím?

AU: ne.

LČ: takže ste pořád

AU: nepamatuju si že bych, je to možný, že sem byl v tom kině skala ((Scala)) asi dvakrát. protože si pamatuju, že sme šli po schodech dolů. tak to muselo být v tom kině. to bylo takový jako kino v podzemí, jo, no, ale...

LČ: takže jinak ste...

AU: počkejte jinak mo- možná, ale to, jo, až já bych nelhal, to si nejsu jisté, ale ještě sem byl v kině několikrát, tady na jose- na Josefská nebo jak se to menuje ta ulice. tam je v té jak je ten průchod.

LČ: v Alfě ((Alfa)).

AU: v Alfě ((Alfa)). tak tam vím, tam taky si pamatuju, tam si vzpomínám. tam byly ty galerie, a do toho kina se šlo trochu jako dolů. taky to možná bylo v podzemí. takže ty ty kina městský sem bych zařadil tu skalu ((Scala)), ale tam to bylo málo, to jestli sem byl dvakrát nebo sem spíš šel tady na té mi- na té Josefské nebo Minoristké nebo jaké to, v té Alfě pasáži ((Alfa pasáž)). tam sem byl víckrát, a potom si vzpomínám, že sem byl taky někdy v tom kině Jalta. ne Jalta, Jalta byla v Husovicích. na Dominikánským náměstí. počkejte co to bylo za kino ((na Dominikánském náměstí kino Moderna, později Jalta)). já to tady mám napsaný, už, Židenice Černovice Komárov, em Lucerna se mi zdá že to byla, ale nejsu si jisté.

LČ: Lucerna to je v Žabovřeskách.

AU: to je v Žabovřeskách?

LČ: ano

AU: jó, to je Žabovřesky. tam sem taky byl, myslím aspoň pětkrát. v té lucer- v té Lucerně ((Lucerna)), to si pamatuju. to je tam poblíž té tramvaje, už si, ještě že ste to řekla. víte máte lepší paměť jak my. ale jak se to, mám dojem že je to zrušený že to kino. to byla taky pasáž tady na Dominikánským. to ste z Dominikánského jak je Národní výbor, ten úřad, jo, tak tam byl průchod takové. na jedné straně na Dominikánské ste šla do průchodu a vyšla ste tam na té boční ulici. k internacionálu ((Hotel International)) jak to teď ta ulice tam někde.

LČ: no v tom v té předválečné, právě jaké byly pro vás dobré filmy?
jestli ste měla nějaké [ráda, které]

LT: [no tak no tak to] byly právě ty filmy no ty ty ty cajdáčky
takový ty zamilovaný s tou bárovou ((Lída Baarová)), s Kabátovou
((Zita Kabátová)) (.) a co já vím jak se všechny ty herečky
menovaly, který já teď už moc nesnáším.

LČ: a takže vy ste sama říkala, že ste na nějaké filmy byste šla
vícekrát.

LT: no jistě ta ten Lízin let do nebe, to bylo na pokračování, ale
na to se chodilo častějc.