Citát

LG: a vy ste myslím říkala ten první barevný film

RM: to byl e a Věčně zpívají lesy

LG: jo

RM: byl můj první barevný film (.) (to) byl rakouskej film (.) a to
ta a to vím že sem viděla v kině (.) tenkrát to byla Radost

LG: Radost

RM: na tom Cejlu

LG: em (.) ee měla ste ňáká oblíbená kina?

RM: no oblíbený byly ty naše (.) v tom okolí (.) jo do toho Lido bia
((Lido bio))

LG: mhm

RM: na tu Marxovu a nebo do té (.) e do toho Radia ((Radio)) potom
to byla Radost po válce (.) tak tam tak tam sme chodili to byli jako
ty naše kina (.) a tam dávali taky všecko možný (.) český německý
český německý (.) a (.) my sme hlavně vyhledávali pohádky, kde byly
pohádky nějaký

LG: a ta vaše oblíbená kina e ty měly ty byla jako pro vás
přitažlivá e kvůli té blízkosti nebo jako byla ještě v něčem jako
lepší než ty ostatní?

RM: <no> jako (.) děckám se nám to líbilo, protože (..) to bylo něco
takovýho (.) velikýho, úžasnýho (.) teďka tam byly ty bifé, tam byly
bonbóny <tak to se nám líbilo, že, tady toto>

LG: jo

RM: [no a]

LG: [tak] (.) mhm

RM: a obyčejně sme seděli vpředu, že (.) no takže (..) (no) tak

LG: em vy už ste o tom trochu mluvil, ale mohl byste nějak e víc
popsat, jaké byly to rozdíly mezi těmi kiny.

JB: no jak řikám byly takové bleš- ačkoliv blechu to chytl všady to
v každym, aj v tom lepšim v kině, vyloženě takový ty blešárny to
byly takový ty, kina na té Marxové ((Lido bio)) na Cejlu ((Radio)),
prtže tam bydlela ta chudina, jo, no a tam chodili většinou takový
chudobnější lidi, který aj tech blech měli víc než ty, než ty
bohatí. ((smích))

no pak sem chodila třeba e do Lucerny ((Lucerna)), to
bylo tam na Horové, na Veveří. Bývala, já nevím, jak se to tam
jmenovalo, v té Lucerně ((Lucerna)).

MS: já potom sem chodila, když byly děti, tak manžel hlídal, sama třeba
do Lucerny ((Lucerna)) na Veveří, když něco dávali, nějaký český film,
tak sem šla a...

JV: s babičkou. dobře tak kdyžtak pak se ještě dostaneme k době
protektorátu, za nějakou dobu, takže to pak, se vás zeptám dál. a
jaké kino ste navštěvovala nejčastěji, nebo která kina ste
navštěvovala s tou babičkou?

MM: s tou babičkou to bylo vždycky do Lucerny ((Lucerna)).

JV: vždycky do Lucerny ((Lucerna)).

MM: vždycky Lucerna.

JV: a nikdy ste nezamířily nikam jinam.

MM: ne, nikdy sme nezamířily nikam jinam. ono, já, ono to bylo taky
tím, že jednak sme bydleli ještě tehdy ta doprava městská byla tedy
slabá, tak my sme chodily vždycky pěšky a tam to bylo teda nejblíž a
mimo to babička mě potom už brala na filmy, takzvaně mládeži
zakázané, na kterých teda vlastně nebylo nic závadného, ale v té
době to tak bylo, takže já sem ve svých třeba dvanácti letech viděla
třeba filmy, mládeži nepřístupné, protože babička to tam měla tak
zařízené, protože jak se začalo hrát, tak nám tam přistavili dvě
židle a sledovala sem ten film, protože jinak bych se tam na to teda
nedostala.

JV: to mně pan doktor Skopal říkal, že ste chodila s babičkou na
nepřístupné filmy.

MM: no, ano.

JV: vy ste se tam dostaly, protože ona tam měla toho známého.

MM: ano, ano.

JV: takže s tím nebyl žádný problém.

MM: ne.

JV: on vás pustil normálně.

MM: no ano.

JV: a vy ste seděly na těch dvou židlích někde bokem nebo...

MM: to sme seděly, no, tak nám to přistavil vedle řady, ano.

JV: v první řadě?

MM: ne, ne, to sme vždycky sedávaly tak v té druhé polovině.

JV: tak to je teda zajímavé, to sme tu ještě neměli.

MM: tehdy v první řadě seděl jenom ten, kdo měl korunu na kino.

JV: hm

MM: stálo v první a myslím v druhé řadě korunu, protože to byl
udělané tehdy tak, že ste měl <úplně zvrácenou hlavu>.

a tak e tak sme dostali byt na Francouzské ulici, no, a
právě tam byly kina že no to byla ta Lípa,

LG: mhm

JB: jo pak byl ten Bajkal a nevim jak se potom menoval, ten ten
Bajkal byl byl no potom taky přejmenovaný, jo. ten Bajkal to jako
založili ty legionáři, co byli za první svě- světové války v Rusku,

LG: mhm

JB: proto to nazvali Bajkal, že podle toho, podle toho jezera, no,

ale ta kamarádka,
jak sem říkala, že někdy ta babička ju do té Lucerny ((Lucerna)) se
mnou vzala, tak ee, ta vopravdu ta měla tatínka, který teda byl víc
než pobožný, a já mám dojem, že tehdy s náma byla dvakrát nebo
třikrát a pak něco doma řekla a pak už nesměla jít.

no a potom teda už jako po
pětačtyřicátým roce sme se nastěhovali na tudle na Výstavní ee ulici
do ku- <e do kubistickýho domu>

LG: ((smích))

LV: <tam každá stěna je jiná> ee to tam je, a tam bylo kino Radosť.
Radosť ((Radost)) mám dojem. jo. a vedle byly lázně, no já mám dva
syny, no a, protože už sem pracovala a v sobotu se e uklízelo,

LG: ( )

LV: tak náš ee hlavně Petr ani tak ne, ten byl st- teda starší, ale
ten mladší Vojtíšek, ten dostal a mám taky dojem dvě koruny, nad
náma bydlela holka Blanka a chodili každou sobotu tam do kina, jo?

LG: mhm

LV: a protože to bylo blízko, tak sme (teda) chodili tam taky, do
blechárny, [že, říkalo se, jo?]

LG: [blechárna mhm]

LV: blechárna, no tak tam teda, to kino taky.

LG: no a teda v tom dětském období, nebo prostě když vám bylo kolem
těch deseti let, kromě té Lípy ((Lípa)) ste navštěvoval jaké kina
ještě?

JB: no tak mnohý no ale nejvíc no do té Lípy ((Lípa)) nebo do toho
Oránija ((Orania)) na tu Bratislavskou,

LG: mhm

JB: anebo na Cejl do toho Bajkalu ((Bajkal)), no a,

LG: aa

JB: takhle dál už sme moc tak nechodili, no.

LG: a to bylo teda...

JB: prže tam aj to už bylo dražší, jo, prže tady divíte se tady ty
ulice Cejl, Bratislavská, ta Přadlácká, to byla chudoba a to je
ještě dneska tam, když tam pudete tak to je tam samý cigáni a takový
že nebo takový. a tak e tenkrát tam ty ty vstupenky nebyly tak drahý
jo, to nebylo tak drahý, no tak sme chodili nejvíce tam. no.