Citát

AV: hm, hm. (..) jak na vás působily změny po roce 1939, kdy začaly
platit protektorátní předpisy.

MH: tak, to se chodilo hlavně na český filmy,

AV: hm.

MH: poněvadž ty byly takový, abych to řekl, no, povzbuzující,

AV: ano.

MH: ( dívali) aby lidi přišli na ( ), ať to byla Babička nebo
Jan Cimbura, a...

AV: hm.

MH: dávali ty český autory...

MM: no mně se, mně se líbily filmy, bylo spousta filmů, kde to byla
vlastně zfilmovaná ňáká, obsah ňáké knihy.

JV: hm, adaptace.

MM: adaptace. a mně se líbily filmy, kde opravdu to odpovídalo mým
představám. třeba Babička, ta byla zfilmovaná několikrát, ale, ta
první Babička, s Terezou Tanskou ((Nataša Tanská)) a s Brzkovou
((Terezie Brzková)), to byla nejlepší Babička jaká opravdu byla, tak
sem si to opravdu představovala. ty ostatní filmy, ty Babičky, už mě
to zklamalo, to už nebylo ono.

a já už
sem nějakou představu měla, a teď když se to, mně se ten film líbil
i tak, ale když se to neshodovalo s tou mou představou a když sem
viděla třeba, jak sem mluvila o té Babičce ((Babička)), několik těch
zfilmování, tak prostě nejlepší byla, a zajímavý je, že co sem
mluvila se známýma, jo, potom už jak dospělá, co sme chodili do kin,
tak sme se vo tom bavili, tak většinou sme měli stejný názor. čili
to asi nebylo jenom že byl to byl můj názor, ale, ale prostě něco
bylo udělaný tak, že to skutečně odpovídalo představě spousty lidí.

JN: nebo pak pak z těch starých em z těch (..) ty šikovný baby (..)
a nebo ( ) že hrála v Babičce ((Babička)) byla ten film Babička, jo.

LS: mhm mhm.

JN: tak em tam tam ty herečky ( ) ta představitelka.

LS: Terezie Brzková

JN: Brzková, no, tak.

LS: jak se vám líbil ten film Babička tenkrát, dyš ste ho viděl?

JN: no líbil se, líbil se nám.

LS: jo?

JN: jo, to se vono to bylo takový, nebyl to žádnej krvák a bylo to
pěkný.

JN: no, tak em těch reklam tam bylo jenom ně- ňáká uplná maličkost,
to se dělalo, no tak člověk si říká jak je- pudu na to, nepudu na
to, jo, že si to ( ) na t- na t- jo, například, že jo, něco teď
dávali ukázky z tý Babičky ((Babička)) dyš uš jo tak tak sme řikali
si, jo, hraje tam teda ta nebo ten tak si zase...

LS: hm.

JN: ( ) podívat.

SM: e n- no polní maršálek ((C. a k. polní maršálek)) e ten asi
pravděpodobně, ale ten byl s rodičema vlastně tak. páč můj otec velice
miloval Buriana ((Vlasta Burian)),

LS: mhm

SM: takže em můžu říct, že ty první filmy, který se tady vobjevily, tak
byly určitě, no To neznáte Hadimršku ano. e to taky s rodičema,

JV: co ty filmy s tím Burianem ((Vlasta Burian))?

MM: no ty filmy s tím Burianem ((Vlasta Burian)), babička, babička
se na ně hrozně ráda dívala, a já sem to teda taky, ale teda já sem
to tak, třeba si vzpomínám na to cé ká polní maršálek ((C. a k.
polní maršálek)) to sem musela být ještě úplně dítě, ale mně se to
teda nelíbilo.

MM: no to cé ká polní maršálek ((C. a k. polní maršálek)) je teda
úplná fantasmagorie, a

JV: [takže protože to bylo tak odstřižené od reality? že jako váš
smysl pro realitu] říkal, tak tohle ne.

MM: [no no no, úplně, jo, jo, no,]

JN: to bylo, no to nemělo moc velkou úroveň většinou, ale některý
byly dobrý.

LS: který třeba? vzpomenete si na nějakej?

JN: Pudr a benzin, to, s těma s Voskovcem a s Werichem ((Jiří
Voskovec a Jan Werich)) a burijanovy ((Vlasta Burian)) filmy, první
sem, první film toho, zvukový, s Burianem ((Vlasta Burian)), polní
mařš- céká polní maršálek ((C. a k. polní maršálek))

LS: na ten si vzpomínáte?

JN: na ten si vzpomínám živě.

LS: a kde jste ho viděl? [v Telči]

JN: [v Brně,] jo, a pak sem ho viděl několikrát takhle v těch
vzpomínkovejch, ale to, to s- to si pamatuju,

JN: to sme em sem tam něco ňákej dětskej film, jo, ten první to to
si určitě pamatuju teda toho polního maršálka ((C. a k. polní
maršálek)), jo.

LS: hm.

JN: to to byla ohromná, to byl první ozvučenej film to to víte
s Burianem ((Vlasta Burian)) a pak em a ten my sme toho třídního
nahoru tak byl to byl velice tolerantní chlap, my sme mohli jít s
povolením kantora, jo, takže.

LS: do toho kina?

JN: do kina vůbec jako, abysme si a poněvač protože to narušuje naší
výchovu třeba, jo, ale tak s povolením ((smích))

LS: no ale byl byl ten film přístupný vůbec mládeži? céká polní
maršálek ((C. a k. polní maršálek))?

JN: to já nevím ale...

LS: nebo v kolik se promítal vlastně?

JN: večír normálně.

Ls: že tam vlastně malé děti ani po té devatenácté...

JN: ne, to tam nešli, voni ne, to voni ne.

LS: tak jak ste sem tam dostal?

JN: to už já sem no no to ten maršálek ((C. a k. polní maršálek)),
no tak to to už bylo to mi bylo rozhodně dvanáct asi.

LS: jo jo.

JN: já sem tady byl do štrnácti, skoro do patnácti let, ve škole, em
sem em pak sem šel do do Brna no.