Citát
3.354
766:789
LČ: a bylo pro vás třeba důležité, jestli ten film byl černobílý nebo
barevný? [(ten když ste)]
MS: [barevný bylo] moc málo.
LČ: [moc.]
MS: nějaké zkraje ee byl, po válce, americké, ale jinak my sme měli
všechno černobílý. [a byli]
LČ: [a pot-]
MS: sme spokojení. [(i když)]
LČ: [takže ta] barva pro vás hrála [nějakou]
MS: [ne]
LČ: roli potom [nebo]
MS: [ne] ne, to, samozřejmě, že to sme byli zvědaví na tu barvu, já
třeba když byla barevná televize, já ji neměla dlouho, tak sem se šla k
sousedovi podívat, abych viděla, jak vypadá Národní divadlo v barvách.
tak to sem u něho poprvé viděla, no.
3.354
834:853
LČ: a co pro vás vlastně dělalo film dobrým filmem? podle j- ( ) jak
byste prostě ohodnotila ten, který [byste]
MS: [no], dobrý pro nás byly, když tam bylo něco národního, když to bylo
z- e ze- ee něco z- e od z našeho ne z našeho, ale z minulého života,
tak to bylo tohle on- [myslím]
LČ: [takže] z historie [třeba].
MS: [z] historie, ano. ano, ano, ano.
LČ: a pak ste [taky]
MS: [a]
LČ: mluvila i o té naději, takže to mhm to mohlo souviset i třeba s
nějakou dobrou náladou nebo s s nějakým [( )]
MS: [a vese- na] veselý sme chodili rádi, to sme se zasmáli to sme
provětrali plíce, to jo. pak co mám ráda, detektivky.
3.354
805:810
LČ: a ehm vlastně potom za za toho protektorátu, když tam byly ty ti-
když byly u německých filmů titulky a mluvilo se německy, ee byl to pro
vás nějak problém vlastně vnímat [ten]
MS: [ani] ne, já sem dobře viděla tehdy dost sem znala, taky, protože
když sem byla v obchodě, tak sem musela mluvit. nebylo, nebylo.
3.354
862:878
LČ: a chodila ste teda na některé filmy víckrát?
MS: ano, chodili sme. co se nám líbilo, tak sme si to [chtěli]
LČ: [a vzpomněla] byste [si]
MS: [ee]
LČ: na některý, co ste [viděla víckrát třeba to nevíte.]
MS: [mhm ne, ne, ne, ne.] ne, ne. [to už ne.]
LČ: [ale říkala] ste toho Buriana ((Vlasta Burian)), že to ste byli
[(třikrát).]
MS: [no Buriana] ano, to aji teď tak v televizi tak musíme vidět. přitom
už ho známe, víme jak to dopadne a to byl jedinečnej herec. to byl.
3.354
220:227
JV: do kolika let ste chodila tak pravidelně do kina, vzpomenete
si?
ŽH: no v tom v tady v Brně už bohužel ne, jedině tam
JV: a em
ŽH: v tom Zlíně, tam sme chodili (.) jednou týdně určitě
3.354
2464:2476
JV: (..) a em po osvobození? vzpomenete si, teď vlastně, že jo, byla
euforie ee lidi byli šťastní a slavili. tak jak tady v tomhle ee
časovém úseku [ste vy vlastně]
ŽH: [vůbec sme,] vůbec sme to ne- nebyli, snad se ani nehrálo kina
XX: nešel proud nešel proud.
ŽH: a nebo nešel proud, [nebo já vim, že já vim, že]
XX: [nešel proud a tramvaje nejezdily]
ŽH: sem byla dlouho doma
3.354
1365:1388
JV: (.) em a taková otázka em jestli si vůbec jako vzpomenete, co
vlastně tenkrát v tomhle věku raném pro vás ee znamenalo, pro vás
znamenal dobrý film ee em jestli můžete to ňák tak popsat
ŽH: určitě si vzpomínám, že byly filmy, Svědomí se to menovalo
JV: mhm
ŽH: jak e to byl náš český film, ale já už tu paměť mi taky
vynechává, em to to vím, že mě to dlouho, ee em sem měla v paměti,
že on on vlastně jeho hryzalo svědomí, protože tam v tom filmu
[zabil dítě]
XX: [ne, ten byl natočenej v devěta] devětašedesát- devětaštyrycátým
tak.
JV: mhm
ŽH: je to možný, no. že [zabil dítě a]
XX: [po (osnácté-), zabil dítě]
ŽH: tajil to, protože byl někde s milenkou na záletech, tak to mně
utkvělo, no.
3.354
325:349
JV: á em dobře a takže s- říkala ste, že ste nejčastěji navštěvovala
Jaltu ((Jalta))
ŽH: Jaltu ((Jalta)), ale potom, teď si vzpomínám, po tom
dvaapadesátém roce, když už ee sem měla i to dítě, tak sestra
bydlela na Hybešové, tak sme občas ho dali a na Hybešové ulici bylo
taky kino Mír myslím, že se menovalo, dneska je to
XX: dneska tam je nějakej podnik.
ŽH: ee Ponrepo nebo co je tam něj[akého]
XX: [né] dnes to už néni
ŽH: né
XX: dneska tam je ňákej podnik, to už neni kino.
ŽH: to neni kino, ano, je to ňáká ka- já nevim co to je za podnik
Ponrepo. co [tam se]
JV: [(tam se)]
ŽH: pořádají výstavy taky ňáká, ale já sem dovnitř nevešla nikdy,
tak tam sme taky chodili [potom]
3.354
1461:1490
JV: a ještě teda ňáké ty další druhy zábavy, jak ste se vlastně
třeba bavila, když ste byla em v tom věku
ŽH: v tom Zlíně v tom Zlíně ee potom ee jezdili tam ee teda v těch
Otrokovicích, jezdila tam ee, zpěváci tady z brněnské opery
JV: mhm
ŽH: nebo si pamatuju Alexandrovci ve Zlíně, to byl [to byla]
JV: [(to byli)]
ŽH: senzace
JV: jo
ŽH: Alexandrovci, to bylo něco, no ee Gustav Brom, Zlín.
JV: takže
ŽH: protože to je
JV: povídejte, já sem vás nechtěl přerušit, jestli ste něco chtěla
říct
ŽH: že to bylo, no různě no em na koncerty, s mým chlapcem, to byl
ee kterej pak se stal mým manželem, on hrál na hudební nástroje,
hrál v kapele takže, zpívat sme jezdili se svazákama, bohužel v té
době sme museli být taky tak, ale že sme ee milovali zpěv a zpívali
sme, tak sme s těma souborama jezdili taky
3.354
2325:2420
JV: mhm, a takže byla tam třeba ňáká ta jako užší skupinka va-
vašich ee přítelkyň nebo kamarádek nebo kamarádů, se kterými byste
trávila pak i následně i ten volný čas a [chodili]
ŽH: [určitě]
JV: i za tou zábavou nebo do toho kina
ŽH: určitě
JV: hm
ŽH: tam bylo velký kamarádství, protože ee tři, říkám, tři roky sme
chodili do školy, to sme byli na internátech, pak sme byli na
svobodárnách, tak jako dneska sou koleje, tak to byly svobodárny a
tam bylo velký přátelství mezi náma.
JV: a ee chodila ste do kina třeba ee už e v tom Zlíně sama nebo ee
ŽH: ne to sme [chodili s kamarádkama]
JV: [chodili ste společ]ně mhm
ŽH: společně
JV: mhm, a chodila ste míň nebo víc nebo [zase jednou týdně, více
více určitě, jo jo jo].
ŽH: [víc víc určitě určitě víc].
JV: takže vy ste [říkala,]
ŽH: [(když)] sem dodělala tu školu
JV: takže třeba dvakrát týdně?
ŽH: určitě
JV: jo
ŽH: to sme mohli, peníze sme na to měli.
JV: ale když ste teda ještě studovala vlastně tu školu v tom Zlíně
při ee zaměstnání, tak to byly ty tři roky, to znamená do roku
třice- e štyrycet dva? ste ee
ŽH: štyřicet dva, třicet devět
JV: ještě měla ten režim takovej em poměrně omezenej, nebo ten čas
ee [ste měla],
ŽH: [čas no] no
JV: omezenej tim vašim studiem, no. em a ten výběr filmů třeba se
nějak změnil po po tom roce třicet devět v tom Zlíně už
ŽH: ne ne já to zas řikám, zas ty v- český filmy a nebo ty hudební,
JV: hm
ŽH: a divadla, co tam jezdily zájezdy, protože em ty Otrokovice sou,
já sem byla v těch Otrokovicích, to je dvanáct kilometrů vod Zlína,
tam to nebylo tak em stálý divadlo tam nebylo
JV: mhm
ŽH: jako j- bylo v tom em Zlíně a je, takže sem navštěvovala em
všechny kulturní podniky, který se tam, který tam přijely.
JV: hm. ee měnilo se nějak e vaše chování ee cho- e ch- a vlastně
chození do kina a divácké chování ee s ee s tím, jak se blížil konec
války? ovlivňovalo to nějak třeba nebo, [ne ne ne]
ŽH: [ne nes- ne ne] nevim, nevzpomínám si, že by mě něco,
JV: hm
ŽH: ovlivnilo, v té době akorát byly ty německý ee žurnály před tím
JV: propagandistické
ŽH: propagandistický jo, vítězili Němci všude, to bylo to s-
JV: ale jestli třeba [ta doba]
ŽH: [ale jinak]
JV: jak začínala být už taková ee dramatická, jestli třeba ee
ŽH: ani ty filmy tam zřejmě ee em nedávaly něco, co by
JV: hm
XX: (k tomu bych chtěl) podotknout, že Němci měli civilní filmy,
vůbec žádná propaganda, žádná válka, nic, to bylo, děj se mohl
odehrát v jakýmkoliv městě v jakýkoliv době.