Citát

LR: a stalo se vám někdy, že by návštěva kostela zabránila jít do kina?
že třeba někde něco hráli, a vy ste musela jít do toho kostela.

HH: ne tak to se mně [nestávalo.]

LR: [ne]

HH: to ne. že já sem chodila právě vždycky dopoledne,

LR: mhm

HH: a na ty večerní nebo odpolední obřady co byly, to sem nechodila,
tak zase moc nábožensky založená sem nebyla, abych chodila na nějaký
ty, ja nevim jak tomu říkají, ror- ne rorátysovo ráno ((roráty)) ale,
prostě nějaký to modlení,

LR: mhm

HH: tak to né

LR: a vy ste byla vyznání [římskokatolického]...

HH: [římskokatolické.]

LR: dobře, a ovlivňovalo vaše vyznání to, jak často ste chodila do
kina, [nebo jaké filmy ste]

HH: [ne]

LR: si vybírala.

HH: ne ne, to to neovlivňovalo, protože já myslim, že tehdy ty filmy
byly takový (.) poučnější a ne tak strašně tvrdý jako teď

LR: [jesi] si někdy pamatujete, že by se promítaly filmy na faře?

HH: ne,

LR: [ne]

HH: [ne] to si nepamatuji.

LČ: a chodila ste do kostela? nebo...

IK: já sem bez vyznání, ale kostely jako em sem vždycky ráda
navštěvovala. vlastně bez vyznání, no, pokřtěná sem byla, zpočátku sem
do kostela chodila, až později sem z církve vystoupila.

BK: no víte, ještě musim říct, že když sme bydleli tak teda v
Židenicích

JV: mhm

BK: v podnájmu [samozřejmě]

JV: [ano]

BK: v městských domech, tak sestra se narodila a my sme ta
československá husitská ((Církev československá husitská))

JV: mhm

BK: na- náboženství a tenkrát tady nebyl kostel, tak v tom kině
Sport v neděli vždycky dali oltář, takže ona je tam i křtěná a tam
sme chodívali v neděli

JV: mše

BK: mše

JV: kázání

BK: ano

JV: to je hezké

BK: <no tak kino pro sedm set lidí> to bylo největší kino v
Židenicích

JV: na židenické a šla ste třeba někdy do kina bez placení?

BK: ne to ne to bylo za korunu nebo takhle.

JV: jako třeba z recese jako s děckama.

BK: no tak možná že že ti naši kluci, že to jednou udělali, to vím,
že se potom až sme šli z kina, tak se chlubili

JV: mhm

BK: že měli ty lístky od minule a že že že [prošli]

JV: [a prošli,] ale vy ste nikdy teda to nezkusila?

BK: to né ne to nikdy

JV: nelákalo vás to.

BK: ne ne ne

JV: dobrodružství

BK: já sem byla tak vedená od toho mýho tatínka policajta, že to
bylo všechno

JV: že ste to brala jako něco špatného

BK: no ano, určitě a samozřejmě v náboženství

JV: hm

BK: taky se věřilo, no, že se musí chodit chovat vzorně, že.

JV: a jak sem se teda ptal, myslíte si, že to vaše vyznání
neovlivnilo vztah k tomu filmu?

BK: ne ne ne tam nebylo nic, tam nebylo v tom našem náboženství není
nic, co by

JV: mhm

BK: co by mi tam bylo něco zákazy, tak

JV: nemyslím náboženství konkrétní, ale spíš obecně, jako jestli
jako věřící lidé třeba ee nemají takovou potřebu chodit do kina

BK: no ale naši nebyli právě takoví zase fanatičtí věřící.

JV: mhm

BK: že to sme šli sme do toho kostela ráno v neděli,

JV: mhm

BK: všeci sme se nastrojili všichni a to bylo takový sváteční
dopoledne a jináč to až tak nebrali.

JV: jestli někde byly opravdu jakoby jiné, nepříliš příjemní a
[naopak někde byli...]

BK: [no tak říkám] tady v tom největším, že, potom bylo i to
náboženství

JV: mhm

BK: tak tam byl teda hodně přísný ten pan pan Tříska se menoval

LS: no já sem do kostela nechodila, i když sem chodila do
náboženství, ta moje první maminka nechodila, ta co zemřela, tak ta
nechodila do divadla tatínek už vůbec ne,

SM: a stávalo se třeba že by vám návštěva kostela zabránila v tom
jít do kina?

LZ: to né, to bylo dopoledne, a to, to bylo, akorát v neděli
dopoledne se chodilo nebo totok, tak to ne. a nebo říkám, když sme
tam, taky neřikám že třeba že by šlo každej den na to, tak na tu
májovou nebo, to nevim. a tak když se chtělo jít do kina, šlo se do
kina, no, když se nebo to.

SM: hm

LZ: to bylo takový, nevim už.

SM: a dala ste třeba někdy přednost kinu před kostelem?

LZ: no tak bych řekla že jo <teda.> že bych třeba no ale, říkám,
pokud teda sem byla jako dítě, tak maminka dost na tom jakože do
toho kostela, ale že by mně bránila, tak, no tak, někdy hrávali
dopoledne, ale, no ne, vůbec nemůžu říct že bych teda toto, ne, to
už vodpoledne že bych šla na požehnání nebo tento, to ne, to teda
neexistovalo, to, to se šlo v neděli dopoledne, že se šlo do
kostela, a nebo, ale to byla tak ta neděle, a to už tak patřilo
maminka to už tak dycky měla navařený v sobotu, a byla doma, tak
říkám tak to navařila a to a že se šlo v sobotu do kostela nebo to
sme se tak jako prošli a vodpoledne nám obyčej- říkám, my sme
chodívali dost do toho lesa. anebo tak. ale že by mně, když sem se
vdala, tak em manžel byl, ne že by nebyl, manžel byl, dneska je to
ta církev husitská ((Církev československá husitská)).