Citát

ak sme chodili na praxi na chlapecký
učitelský, na dívčí a k nějaké Marii Němcové na Vídeňku, to je
Koněvova pozdější,

já patnáctého dubna v
osumatřicátým roce sem se od příbuzné dozvěděla, že už má
jedenáctiletku. povidá, proč si něco neuděláš? no tak sem šla tady na
ekonomickou. patnáctého dubna tom- ee byl poslední (už) jako zápis a
nechala sem se zapsat. zkoušky kdy budou přijímací, já neznala ruštinu,
a na z Národního výboru sem měla mět (potvrzení), jestli si tu školu
vůbec zasloužím. protože sem nebyla zaměstnaná. vychovávala sem děti. no
a udě- udělala sem první dva, byla sem přijmutá, z češtiny jedničku, z
matematiky to mě, syn měl dělat maturitu, učil algebru, já pitomák sem
byla, nerozum, tak z toho trojku a z ruštiny pětku.

LČ: takže ste dělala tu ekonomickou školu [dva roky.]

MS: [s (maturitou).] ne ne, já mám pět [já mám zakončený maturitou.]

LČ: [pět let s maturitou.]

MS: ve třiaštyryceti mých roků sem dělala maturitu.

LČ: a ta ško- e ty měšťanské školy potom co ste navštěvovala tady ještě
před válkou, tak e

MS: anó, to bylo za první [republiky].

LČ: [ano. tak] ty byly kde?

MS: v Rosicích.

LČ: v Rosicích. a v Brně už ste pak ee [nechodila.]

MS: [ehm se učila] potom.

LČ: ( ) a to bylo kde?

MS: ee (Židenice), bylo to u pana Handla, Táborská sto devadesát jedna.

LČ: a to bylo učení na ehm na [pro- obch- obchodního příručí. ano.]

MS: [obchodní příručí. tři roky.]

LČ: a ehm

MS: ježiš, ale to koktání teda to ( ) to sem vám mohla říct tak
nanečisto.

LČ: a potom em jaké bylo povolání vašich rodičů v té [době. před za
první] republiky?

MS: [tatínek havíř,] tatínek horník, já sem byla rosicko-oslavanský eh
jak je ta pánev byla uhelná, tak tam. a maminka v domácnosti.

LČ: dobře.

MS: [to neby-]

LČ: [a měla] ste sourozence?

MS: čtyři. nejstarší sem byla já, o dva roky mladší sestra, o šest let
mladší bratr a o deset let další bratr.

LČ: eště bratr poslední?

MS: dva

LČ: [mhm.]

MS: [bratři] a sestra. a mám už jenom sestru.

LČ: takže vy ste za té první republiky, vy ste dosáhla toho učení a pak
ste si ještě dodělala maturitu potom.

MS: ano.

LČ: ve starším [vlastně] věku.

MS: [ano,] ano.

LČ: a vaše povolání bylo teda jaké? [(vlastně)]

MS: [no] obchodní příručí.

LČ: [obchodní příručí].

MS: [to sem dělala pod] ( ) zkoušky. to bylo přísný za první
republiky, to nebylo jak jít do obchodu bez vyučení.

LČ: a kde ste pracovala potom?

MS: ve Včeli. napřed eee napřed ee v cukrárně, jestli něco vám říká
Terezie Hrubá,

LČ: [mhm.]

MS: [Přerov.] tak měli dvě prodejny tady na Lidické [U křížku]

LČ: [aha.]

MS: a repre na České. a já sem byla na [Lidické]

LČ: [aha.]

MS: a potom se ta prodejna z- ve třiaštyrycátym roce zavřela a já sem od
té doby do konce války pracovala ve Včeli. to nebylo nikde jinde
možnost.

LČ: a tam ste měla jakou pozici?

MS: jako [prodavačka].

LČ: [jako prodavačka], mhm.

BK: (..) až potom, říkám, až od těch patnácti let, co sme se
přestěhovali tam nahoru

JV: hm

BK: na tu Špačkovu,, tak to sme byli vlastně v domečku, jináč sme
žili žili v (zakleté) [teď najednou vidíte]

JV: [tam ste se přestěhovala v roce]

BK: no třicet třicet osum, třicet devět no třicet osum ano ano to
mně bylo čtrnáct roků [třicet osm]

JV: ve čtrnácti letech

BK: mhm ano

JV: a tam už to bylo jiné

a pak na Marxovu, ((dnes
Spolková)) kde tím pádem bylo rozbité kino, ((pravděpodobně Lidový
biograf))

[jako] důchodce už jako vrátná,
LR: [mhm]
DB: na Babákových [kolejích] mezi klukama, mezi bandou. takže
k mládí, v- vo tom mládí dnešnim vim [svý]
LR: [((smích))]
DB: tam sem vlastně prostě prodělala tu, sametku
LR: mhm
DB: a pak sem zůstala doma. měla sem úraz hlavy, tak sem zůstala
doma.

[začínala] sem jako korespondentka v Brně na got- na Cejlu
tehdejším. tam sem byla pro zajímavost zaměstnaná s Jaroslavem
<dýtlem> ((Jaroslav Dietl)). ten nám dělal takovýho šéfa, úderky,
čées ((ČS)) svaz mládeže ((Československý svaz mládeže)). prostě do
Líšně sme jezdili a takový, př- při členských schůzích sme
vystupovali, no byli sme svazáčci no prostě to byla taková doba [no]

em a já
sem potřebovala tu pracovní knížku, protože bez ní se nedalo pohybovat,
voni každou chvíli kontroly dělali. tak já sem potom přešla na roční
rodinnou školu na Jaselské, to pro nás jako pro maturi- pár maturantek
se tam, ale za rok sem neměla co. tak sem se uchytila v takovým
ateliéru, v Alfa pasáži,

LČ: hm

IK: to byl umělecký ateliér, ty vyráběli takovýdle stínítka, a
všelijaký věci, a ten majitel spolupracoval s Němci, ale byl to Čech. a
byla tam moje kamarádka, ze Židenic, a ta šila ty em ty stínítka, no a
ona mě tam dostala.

LČ: hm

IK: takže on mně nechal vystavit na pracáku ten pracovní průkaz, a to
už bylo dobře. takže do konce války sem to tam v tom ateliéru přečkala.

LČ: a když ste teda vlastně tím pádem když jste byla dva roky
zaměstnaná, do konce války od toho šty- třiaštyrycátýho,

IK: no já sem eště byla, já sem tam byla do šestaštyrycátýho roku,
pětaštyrycet se otevřely vysoké školy, já sem od malička chtěla být
kantorkou, to byl můj sen, ale tam v tom ateliéru sem se tak nějak
dostala do uměleckých kruhů, takže sem myslela, že si sama otevřu
nějaký ateliér, no ale maminka a jí dodneška děkuju za to em že mě
donutila, takže já sem rok ztratila, a teprve v tom padesátém roce
pětaštyrycet em

LČ: šestaštyrycet

IK: šestaštyry- tak sedumaštyrycet sem nastoupila

LČ: na vysokou

HH: do kostela sem chodívala v době, když sem byla eště ve škole.

LR: ve škole.

HH: no to obyčejně, já sem chodila do náboženství,

IK: ano, vzpomněla, protože, já sem bydlela v Židenicích, a odmalička
naše rodina, jako za první republiky byli sokolové,

LČ: ano,

IK: a já v té jednotě pracuju dodneška, vlastně jako kronikářka.

LČ: a na rok narození?

JH: devatenácet dvacet dva.

LČ: a kde jste bydlel do roku devatenácet čtyřicet pět? kde jste se
narodil a kde jste pak bydlel?

JH: no tak, narodil jsem se na Ukrajině, a bydlel jsem tam na Ukrajině
osum roků, čili v roce devatenácet třicet, to se přestěhovali, otec tam
byl jako zajatec českej, český, a maminka byla rozená polská Ruska. ona
byla totiž tam, no, po třicátejch letech, ve třicátých sme se
přestěhovali do Brna do Bohunic, a tři roky na to sme se přestěhovali do
Židenic, no a tam jsem vlastně byl až do toho pětaštyrycátýho roku.

LČ: mhm.a do jaké, do jakých jste chodil škol tady?

JH: no tak kromě té základní školy, měšťanské školy, pak mám učitelský
ústav, no a potom sem dělal vysokou školu pedagogickou.

LČ: a na ten na ten, hm po té měšťance, to bylo v jakém roce, když jste
skončil měšťanku?

JH: měšťanku? no tak mně bylo patnáct let, to znamená dvaadvacet a
patnáct, třicet sedum let.

LČ: a pak jste nastoupil...

JH: do učitelskýho ústavu v Brně.

LČ: do učitelského ústavu?

JH: tam jsem se učil štyry roky, a ve dvaaštyrycátým roce sem byl
nasazenej do Německa, do pětaštyrycátýho roku.

LČ: a po válce ste začal na vysoké?

JH: po pětaštyrycátém, to já sem až potom později, v pětaštyrycátém roce
sem nastoupil v Mikulově na normální měšťanskou školu jako učitel.

LČ: jako učitel, mhm.

JH: tam jsem učil šest roků, pak jsem byl devět roků v Dolních
Dunajovicích jako ředitel školy. potom pět roků v Opatově jako zástupce
ředitele, no a poslední léta to už jenom v Brně. a mezitím sem teda jako
dálkově studoval na pedagogické fakultě.

LČ: a jaké bylo teda povolání vašich rodičů?

JH: no tak můj tatínek byl holičem, kadeřníkem a maminka byla vyučená
švadlena.

LČ: a měl jste sourozence?

JH: zemřel prostě hned při narození, takže ne.