Citát

Rozhovor vedl: Mgr. Luděk Havel
Rozhovor přepsal: Bc. Kateřina Maťátková a Mgr. Luděk Havel
Datum a místo: 23. 6. 2009, FF MU, Brno

Rok narození: 1927

Bydliště do roku 1945: Cejl (dříve čtvrť Židenice, dnes Zábrdovice)

Povolání: V roce 1942 nastoupil do učení jako strojní zámečník. Po
válce vystudoval průmyslovku a poté pracoval jako montážní mistr.
Povolání: pouze matka, opatrovnice ve školce, kuchařka
Sourozenci: žádní

LH: takže jak sem říkal ee pro začátek bych to tedy zopakoval. vy
ste říkal, že ste Bořivoj H.?

BH: ano, Bořivoj H., narozen druhého desátý, devatenáct set
dvacet sedm v Brně.

LH: a kde ste přesně bydlel v té době?

BH: em je to ffs na okraji (.) středu (.) neboli Cejl, Židenice,
Husovice.

LH: ehm. (...) kterou školu ste navštěvoval do roku čtyrycet pět?

BH: ee navštěvoval sem mm na Vranovské základní školu, neboli
obecnou tenkrát, a měšťanskou na merhautce ((Merhautova))

LH: ehm. (..) a ee kdy ste nastupoval do zaměstnání, to bylo v jakém
roce?

BH: v roce čtyřicet dva.

LH: ehm. (.) devatenáct set čtyřicet dva a jako co ste pracoval?
jaké ste měl [zaměstnání?]

BH: [nó tak] nebyl nebyl výběr, že. v té době. já sem přitom měl
zájem vo hudbu a soukromě sem chodil (.) k profesoru Tomaštíkovi,
(.) kterej byl profesorem na konzervatoři, soukromě jsem chodil na
housle. no a v tom roce štyrycet dva nebyl výběr, bylo mně řečeno
(.) do učení.

LH: ehm.

BH: no tak sem prostě nastoupil do učení jako strojní zámečník.

LH: a ee toho strojní zámečníka ste pak dělal delší dobu?

BH: ano celou (dal) sem celou dobu. no celou dobu ne, pak ee (..)
sem si udělal (.) průmyslovku, (.) že, na Sokolské. no a pokračoval
sem teda v práci u jedné firmy.

LH: ta průmyslovka, tu ste absolvoval kdy? vzpomenete si v jakém
roce to bylo?

BH: to bylo no sem prakticky (.) v pětačtyrycátým roce (..) pro
nedostatek místa sem (.) dělal sem zkoušky, že a pro nedostatek
místa sem nebyl přijat.

LH: ehm.

BH: protože (ten) se vyrovnávaly ty ročníky sl- ty starší ročníky
prostě měly přednost.

LH: ehm.

BH: no tak to bylo v asi v sedmaštyrycátým roce.

LH: á jaké bylo povolání vašich rodičů?

BH: em moje matka byla v doma, já sem žil jenom s matkou.

LH: ehm.

BH: moje matka byla jako (...) v mateřské školce jako opatrovnice,
(.) že. později jako kuchařka, to je takové...

LH: ehm.

BH: tohleto.

LH: á poté vy ste říkal, že ste teda v roce štyrycet sedm nastoupil
na tu ee na tu průmyslovku. a co ste dělal poté, po absolvování té
průmyslovky [(v té firmě)?]

BH: [no zů- zůs-] zůstal sem u firmy, pak sem dělal héém středně
technickej kádr.

LH: ehm.

BH: montážního mistra.

LH: montážní mistr. em měl ste nějaké sourozence?

BH: ne.

LH: tak, taková ee už se dostáváme k těm kinům. á kdy pro vás
skončilo nějaké pravidelné navštěvování kin?

BH: no tak v té době nic jiného nebylo, tak byly kina.

LH: já spíš myslím, do kdy ee do kterého roku ste třeba nějak
pravidelněji chodil do kina, jestli třeba ještě před deseti lety,
před pěti lety, nebo jestli stále ještě třeba [chodíte?]

BH: [né, ne,] ne teď teď už ne. no mohu říct, do těch padesátých
let, pak už začala televize, tak už...

LH: ehm.

BH: u- už prostě to kv- eem to kino pominulo.

LH: tak teď se vás budu ptát na ee na takové ty dětské zkušenosti,
na dobu do vašich deseti let.

BH: no.

LH: ee vzpomínáte si na svůj uplně první návštěvu kina?

BH: ne.

LH: nevzpomínáte.

BH: ne.

LH: ee tak když byste si měl vzpomenout na úplně ty nejstarší
vzpomínky? na co byste si vzpomněl?

BH: no tak to byly eem, chodil sem hlavně teda f tom f té části, kde
ty ee ty kina byly, že. a f f té části bylo na Marxové bylo kino
Lido Bio.

LH: ehm.

BH: na Cejlu, (..) že, bylo kino (.) Bajkal, (.) pozdější (.) Rádio
((Radio)), (.) že. nebo na Bratislavskej ((ulice Bratislavská)) kino
oránia ((Orania)) tak do těchto, do těchto kin sem chodil.

LH: a...

BH: nejčastěji.

LH: nejčastěji ste chodil do těchto třech [(tedy) v podstatě?]

BH: [panč, ano] to to byly, to byly prostě nejblíže...

LH: hm.

BH: bydliště (.) a a v těch deseti letech, to bylo v sedmatřicátým
roce, že, toho (.) toho moc nebylo ((smích)). ale tyto kina byly
v provozu, a tak tam sem (tak) nejčastěji chodil.

LH: a co si vybavujete třeba ňáký úplně první film, nebo ňákou první
vzpomínku z kina?

BH: kin kong ((King Kong)) ((smích))

LH: toho kin konga ((King Kong)) ste viděl v kterém kině? vzpomenete
si třeba?

BH: ev já jsem ho neviděl v televizi, takže ee mám matný už mám teda
matný vzpomínky, no ale bylo těch těch českejch filmů bylo víc, že.
byly prostě ty filmy poplatný době, že, v kterých hrál hugo hás
((Hugo Haas)), že. (..) em kdo ještě z těch starších tam byl? Pešek
((Ladislav Pešek)), jo, (..) no a c- prostě z těchto vvv z těchto si
vobčas prostě teda pamatuji si hodně, teď si obnovuji někdy v
[televizi...]

LH: [hm.]

BH: (protože) probí- probíhaj tyhlety filmy, tak si oživuji
vzpomínky na ty na ty filmy.

LH: a vzpomenete si, jak často ste jako dítě, takže do svých řekněme
těch deseti let, chodil do kina? jestli to [bylo třeba...]

BH: [tak myslim] dvakrát do týdne. [(ně-)]

LH: [dvakrát do týdne.]

BH: [no jó určitě.] (.) pač jiná zábava nebyla.

LH: ehm. a chodil ste ee chodil ste sám nebo třeba s kamarády?

BH: s kamarády, (..) i sám, (..) někdy.

LH: ste říkal teda, že ste navštěvoval hlavně tyto tři kina, to Lido
Bio, Bajkal a oránii ((Orania)). proč právě tyto kina, byla to jenom
ta blízkost, nebo [třeba i...]

BH: [ta blízkost.] ta blízkost, později pochopitelně už sem měl
větší (.) eh (.) okruh.

LH: ehm.

BH: tak to bylo do středu města (.) i (.) do (.) prostě okrajových
částí, jako do Králova Pole, do Husovic, do Židenic, tam kde byl
prostě film, kterej mě nějak nějakým způsobem (nezaujal) název
pochopitelně, mm no tak sem tam šel.

LH: ehm. takže se dá říct, že spíš šel na film, než do kina, že vám
bylo jedno, jestli to je kino v centru, nebo na okraji, ale zajímal
vás hlavně...

BH: [ano.]

LH: [(ten) film.]

BH: ano.

LH: ehm. á jaký byl názor vaší ee vaší maminky ná na film a na kina?
podporovala vás třeba, nebo vám to ňák rozmlouvala?

BH: ne. nerozmlouvala mně to, naopak (..) ne že by mě podporovala,
ale hm prostě neměla námitek.

LH: ehm. á a ve škole třeba nějak zmiňovali se učitelé o filmech,
vyjadřovali se třeba k některým filmům?

BH: jó tak tohle to je otázka, na kterou už já nedovedu odpovědět.
ovšem zřejmě nebyli, nebyli, já sem měl skutečně výborný kantory
(..), jo, učitelé teda.

LH: ehm.

BH: kteří ehm, (..) skutečně byli na úrovni tenkrát, aspoň si to m-,
dneska (.) s odstupem času (..) promítám.

LH: ale nějaké zmíňky třeba, že by vám, že by se zmiňovali o
filmech, nebo o kinech?

BH: ne.

LH: [nevzpomínáte si?]

BH: [ne, ne, ne,] to nebylo.

LH: (pak) ste tedy říkal, že ste ří-, že ste chodil dvakrát týdně do
toho kina. takže by se dalo říci, že pro vás asi to kino bylo
důležité.

BH: [ano, ano.]

LH: [řekl ste, že] eem... projevovalo se to třeba ve vašem chování,
ve vašich zvycích? třeba ve hrách, nebo v ka- (ve h- ve h-) ve hrách
s kamarády?

BH: no, (.) ani ani snad ne, hlavně prostě mě zajímaly hudební
filmy.

LH: ehm.

BH: á tak ty mě jako (..) víc (.) víc prostě přitahovaly. bylo jich
sice hodně málo...

LH: ehm.

BH: ale byly, že, (takže) prostě ( ) řekl třeba em (.) s Voskovcem
a s Werichem ((Jiří Voskovec Jan Werich)) (...) ano, Hej – rup! (..)
a prostě tady tyhle ty.

LH: ehm. (...) ee tady sem spíš ee ještě se chtěl zeptat, jestli
třeba ste em s kamarády třeba napodobovali některé filmové hrdiny,
nebo...

BH: no pochopitelně.

LH: které třeba?

BH: ano, no tak ee při hrách, dětskejch hrách, že, s to už nevim,
jak se ta hra menuje, (..) tak mm (..) sem měl FF Ferenc Futurista

LH: ((smích)) (..) jako přezdívku myslíte?

BH: anó.

LH: ehm.

BH: ano. FF, Ferenc Futurista.

LH: vy ste říkal, že ste měl rád hudební filmy. zpívali ste třeba
filmové písničky?

BH: [ano.]

LH: [nebo] vy sám ste si [zpíval?]

BH: [ano] velice rád. [a dodnes.]

LH: [vy ste zmiňoval (to)] Voskovce a Wericha ((Jiří Voskovec a Jan
Werich)) hlavně tedy myslíte?

BH: no tak to ne, to nebyli jenom Voskovec a Werich ((Jiří Voskovec
a Jan Werich)), to byla tedy prostě hudba (..) (prakticky) džezová
((jazzová)) (..), (džez) ((jazz)) z kterej mě, kterej mě zajímál.

LH: ehm. (...) tak ee já se podívám dál eem teď se podíváme na
otázky, které se spíš budou věnovat kdy, kde a s kým ste navštěvoval
e ta kina. ee vy ste říkal, že ste hlavně s kamarády chodil do kin.
(..) ee jak často ste chodil do kin ve vašem mm ve vašem věku, do
těch deseti let řekněme?

BH: no tak (to do) těch deseti let, to bylo prakticky do
sedmatřicátého roku, že, tak ee to byli kamarádi ze třídy, s
(kterym) sme chodili spolu, nebo sem chodil mm taky sám.

LH: ehm.

BH: že. (..) tó pf (..) prakticky vyplynulo, panč sem neměl... (..)
měl sem teda v v okolí taky kamarády, ale (..) to byli ve- vesměs
teda ze třídy.

LH: vy ste říkal, že ste chodil tak zhruba dvakrát týdně.

BH: no.

LH: v tom roce čtyřicet dva ste nastoupil do zaměstnání, změnila se
ňák ta četnost návštěvnosti kin?

BH: ano. (.) ano nebylo to tak často, (.) nebylo to tak často, ale
(.) byly prostě v tom štyrycé- v tom roce čtyrycet dva prakticky už
byla t t jiná série filmů, jiný filmy. (..) už tady byly prostě
německý.

LH: ehm.

BH: jo. hlavně teda, (..) německý, (.) že, a (..) vzpomínám si, že
sme byli, to byly, jeden pěknej německej film byl Zasněžená romance.
(.) to byl hudební film. (..) že.

LH: takže dá se říct, že vlastně ste ee trošku se snížila ta na-
vaše návštěvnost kina ne kvůli tomu, že by třeba nebyl čas kvůli
práci, ale kvůli tomu, že s- nebylo [z čeho vybírat.]

BH: [ne ne, nebylo] z čeho vybírat.

LH: ehm. (.) eem v tom, vy ste říkal, že ste nejprve navštěvoval
tedy zase ty tři kina Lido Bio, Bajkal, oránia ((Orania)). po tom
roce čtyřicet dva ee se to rozšířilo [na to...]

BH: [okruh] okruh byl po celém Brně.

LH: po celém Brně, ehm. (.) a měl ste ňáké z těch k- kin, které ste
vyjmenoval nějaké oblíbené, kam ste chodil nejraději?

BH: no tak nedá, nedá se říct (ee em mě teda) prostě (.) zajímaly
filmy. jestli to bylo v, jestli to byla skala ((Scala)), nebo
Moderna, nebo Kapitol to mně bylo jedno.

LH: ehm.

BH: jenom když sem zjistil podle titulku, co tam hrají, zaujalo mě
to, tak sem šel.

LH: ehm. takže nějak jako ne- nehrálo [roli (to kino?)]

BH: [né, ne, ne, ne] ne v- žádnou preferenci jsem nik- k žádnému
(kinu)...

LH: [takže...]

BH: [ač.] (.) byl výběr no tak, (.) řekněme v tom dvaačtyrycátém
roce, v Brně bylo pomalu dvacet kin.

LH: hm.

BH: jen když to vezmeme s předměstíma, to je na každym předměstí
byly dvě tři kina a co v centru pět dokonce.

LH: ehm.

BH: na malym, na malym prostoru.

LH: takže bylo bylo z čeho vybírat.

BH: bylo z čeho vybírat.

LH: a naopak bylo třeba ňáké kino, kam ste nerad chodil, které se
vám třeba nelíbilo?

BH: ((smích)) <no to em> dalo by se hzz dalo by se říct, že že byl
takový kino, bylo to náá (..) my sme tomu říkali flokysna. a to je
ná (...) jak se jede do Králova Pole, dneska je tam (..) velkej
velkej (...) šop ((shop)).

LH: ehm.

BH: jó? em, safra jak jak to kino se menovalo nevim, to bylo malý
(...) poměrně mm, poměrně nedobře vybavený. (..) ((pravděpodobně
Jadran))

LH: já se zkusím podívat tady.

((ticho 8 vteřin))

LH: tak se teda s, takhle narychlo to nenajdu. a (..) a éé a chodil
ste třeba ještě do různých kin podle toho, jestli ste šel třeba s
kamarády, nebo mhm s maminkou třeba. jestli ste si vybíral různá
kina, nebo zase mm bylo hlavní ta (.) [( ).]

BH: [hlavní] hlavní bylo prostě evv (..) co se hrál za film, kterej
mě zaujal, kino ať to bylo zz co se jel řekněme se z toho sem jel až
dd do Králova Pole, když prostě tam byl f- film, kterej (.) bych
chtěl vidět.

LH: ehm.

BH: takže kina, kina mě prostě jako jako vlastní kina mně nic
neříkaly, prostě bylo to film, hlavně film šel.

LH: jasně. ee jak ste se v kině choval obvykle? (.) tím myslím,
jestli třeba bylo ve zvyku v kině ee konzumovat jídlo, nebo nápoje?

BH: ne. ne, já sem nikdy nikdy, soustředil sem se na to, (.)
skutečně mě to z- mě zajímalo prostě děj, jestli když byl, (.) jo.
je pravda, že někdy sem šel v em (.) ne docela spokojenej z kina.

LH: ehm.

BH: s tím, co sem očekával a někdy sem byl velmi spokojenej.

LH: ((smích)) takže, mm třeba během projekce filmu, bavil ste se s
jinými diváky o tom [filmu, nebo ste se...]

BH: [ne. ne. ne.]

LH: a reagoval ste vy nebo ee nebo diváci ve vašem okolí nějak
hlasitě na mm na promítaný film? jestli třeba tleskali, nebo...

BH: mhm toh- to nemůžu říct to, (..) myslim, že ani ty takovýhle (ty
mm) nebyly. (..) prostě v té v tom vod roku dvaaštyrycet až do te do
těch pětaštyryceti, že.

LH: ehm.

BH: to bylo t- to bylo zlý, panč projevte se nahlas...

LH: ehm.

BH: bylo bylo byli sme (.) prostě tady byli Němci, že. a projevit se
nějak (.) a č- Čech obzvlášť, že, protože v té době byly by ty
titulky německý, že, (.) předtím byl wochengšáu ((Wochenschau))

LH: ehm.

BH: týdeník a pak byl vlastní film, i když byl českej tak byl s
titulkama, (..) že. (.) no, projevovat se nebylo vhodné.

LH: ehm. k tomu protektorátu se za chviličku ještě dostaneme eee.
potkával ste v kině své známé, bavili ste se třeba po cestě [s nima
o těch filmech?]

BH: [ano, (.) ano, po] po po filmu potkali sme se a bavili sme se i
vo teda vo filmu.

LH: a co třeba o čem ste se bavili, jestli ste rozebírali?

BH: no o ději, o ději, co se nám líbilo, co ne.

LH: ehm.

BH: hlavně teda emm, herce, (.) k- kteří byli (.) v té době (.)
významní, že, tak vo těch hercích, jak to zahrál a v děj co,
probírali sme prakticky, (..) celej děj toho filmu.

LH: ee chodil ste v té době em jako dítě na nepřístupné filmy?

BH: ano.

LH: ((smích)) a s kým ste chodil na nepřístupné [filmy?]

BH: [sám.]

LH: sám. (..) a jakým způsobem ste se třeba dostal do kina na
nepřístupný film?

BH: no volil sem všelijaké finty, abych abych vobešel, protože t-
tenkrát eee prostě si koupil vstupenku a přišel ste ke šk- ke
vchodu, tam stála žena nebo muž...

LH: [hm.]

BH: [a trhala] vám lístky. tak v ňákým způsobem se musel (.) se tam
dostat, že. no pak v v jednom kině už prostě sem měl (.) tady tuhle
uvaděčku, dá se říct, že jo, (.) koupenou, která mně (..) pomohla
vždycky.

LH: a vzpomenete si na jaké kino to bylo? kde to bylo snazší se
dostat na ten nepřístupný film?

BH: no tak hlavně tam, kde sem měl tady tuhletu a ta byla v lido v
Lido Bio.

LH: ehm

BH: na Marxové.

LH: ee a jaký ste měl pocit z toho, když ste takhle šel na ňáký ten
(.) n- nepřístupný film?

BH: no byl to pro mě pr- zážitek. (..) že. (.) no, (.) emotivní,
někdy.

LH: takže takové trošku do- dobrodružství by se dalo říct.

BH: ano, ano.

LH: ee chodil ste někdy do kina bez placení třeba?

BH: ne.

LH: ehm. a chodil ste v té době do kostela?

BH: ano.

LH: á jak často?

BH: každou neděli.

LH: každou neděli. ee stávalo se někdy, že by vám třeba návštěva ee
návštěva emm kostela třeba mo- kolidovala, že ste na- najednou
nemohl jít do kina, nebo?

BH: ne, ne, naprosto ne. pač eem v neděli dopoledne sem chodil do
kostela, že.

LH: hm.

BH: a kino bylo až vodpoledne

LH: [(až odpoledne)]

BH: [buďto] ve štyry, v šest, nebo v osum hodin.

LH: ehm.

BH: takže to mně (...)

LH: [nekolidovalo]

BH: [nes- ne- nedělalo] nedělalo problémy.

LH: ée ke které církvi ste se hlásil? (.) ke které církvi ste se
hlásil?

BH: em jsem (.) příslušník Církve československé husitské.

LH: ehm. á e ovlivňovalo vás toto vyznání třeba ňák v to v tom
výběru mm výběru mm výběru filmů? (...)

BH: [ani ne...]

LH: [tím chci říct,] jestli třeba na faře se někdo nezmiňoval o
nějakém filmu...

BH: [ne, ne...]

LH: [nebo...]

BH: ne, ne, ne, ne naprosto ne.

LH: ee nevzpomínáte, že t-, že by třeba na faře se někdy promítal
film?

BH: my sme na faru nechodili.

LH: nechodili ste [na faru?]

BH: [ne, ee] panč to ee jenom prostě na takzvaný bohoslužby.

LH: ehm.

BH: my nemáme mše, my máme bohoslužby. tak na bohoslužby, že a ty ty
byly v devět hodin ráno v neděli, no tak fff...

LH: ehm. tak teď už se ee budu ptát přímo ná některé filmy na (.)
ten výběr. takže v podstatě ve vašem případě asi na to
nejdůležitější. ee jak ste si vybíral ten konkrétní film? co pro vás
bylo důležité? jestli název, nebo téma, nebo...

BH: no tak v prvé řadě upoutali mě prostě kdo tam hraje, herci.

LH: ehm.

BH: že, (.) a podle toho sem usuzoval, je to komerční, je to
hudební, je to veselohra, je to něco takového. podle toho sem volil.
že bych prostě emm byl zaměřenej na jeden žánr, to ne.

LH: ehm.

BH: (chtěl sem) a viděl sem prostě všechny druhy tady těchto filmů.

LH: takže ste si hlavně vybíral podle herců.

BH: ano, jednak podle herců, ano.

LH: ehm. vy už ste to několikrát řekl, bylo pro vás důležitější v tu
dobu spíš ten film, než to než to kino. ee kde vy ste získával ale
informace o těch ee o těch filmech?

BH: kdyť byly vylepeny nástěnky, kde byly [prostě...]

LH: [takže z plakátů.]

BH: plagáty ((plakáty)).

LH: ehm. mně spíš de o to, jestli třeba z novin, nebo z časopisů,
[nebo z plakátů?]

BH: [ne, ne, ne, ne] plagáty ((plakáty)), panč ee to to člověk
chodil po ulici a podívá se a má to má ee měl to teda na na očích.

LH: ehm. vy ste se zmiňoval o těch hudebních filmech, byl třeba
film, na který ste šel jenom kvůli tomu, že ste třeba někde slyšel
píseň z toho filmu?

BH: to to bylo až později, napřed napřed sem viděl film [a pak...]

LH: [ehm.]

BH: mě upoutal a pak sem si šel a opakoval si tu píseň.

LH: jasně. em měl ste své oblíbené herce?

BH: [ano.]

LH: [nebo] herečky?

BH: [měl.]

LH: [a] (.) kteří to byli třeba?

BH: tak eem (..) v tom (.) období v, tom období prostě do toho do
těch deseti let, no tak to byl (..) Vlasta Burian, ano, Karel Hégr
((Karel Höger)), to už byl, ten už byl později, že. (...) no (.) teď
si nevzpomenu na ména. ten Ferenc Futurista, ale ten ten hrál teda
velmi málo a, že. kdo tam kdo tam byl ještě do těch hugo hás ((Hugo
Haas)).

LH: ehm. (..)

BH: (Adyna) Mandlová ((Adina Mandlová)) (..), že. (..) lída bárová
((Lída Baarová)) (.) hlavně teda ženy.

LH: to sem se chtěl právě taky zeptat, jestli ňáké [herečky, a které
to byly?]

BH: [ano, ano.] no fascinovala mě ee mm zpěvačka (.) švédská (..)
sice byla Němka (..) to byla (.) sára leandr ((Zarah Leander)). (..)
taky marika rek ((Marika Rökk)).

LH: ehm.

BH: nebo rakouská Margot hir- hilšr ((Margot Hielscher)), (..) že.
(..)

LH: ee čím vás tito herci zaujali? bylo to [tím, jak hráli...]

BH: [eem.]

LH: nebo...?

BH: prostě ff tím výkonem. (...) ano, z pěvec- pěvecký pěvci prr
předvedením...

LH: ehm.

BH: prostě tady té řekněme té té úvodní nebo té motivní ((smích))
písně která která ve f- převládala obyčejně, že, ten motiv té písně
p- převládal ce- celým tím filmem. tak ts- upoutal a prostě...

LH: ehm.

BH: zaujal mě no.

LH: čím se podle vás, nebo pro vás v tu dobu ti- tito herci lišili
od těch ostatních herců?

BH: no tak s- svou rolí, svým vystoupením, (.) že.

LH: hm.

BH: a provedením prostě tady téhleté své role.

LH: á chodili ste ná filmy ee nebo chodil ste na filmy některých
těchto herců opakovaně?

BH: ano.

LH: které které to byly? nebo [kdo byl ten...]

BH: [no no hlavně] hlavně to to byla Zasněžená romance.

LH: ehm.

BH: jo. a potom mm později, později prostě to byly tady ty hudební
filmy, teď si momentálně nevzpomenu na (..) kde (...) písně, který
byly v té v té v těch filmech se hrají i dodnes, že. takže to hlavně
tady ty tyhlety (...).

LH: a bylo pro vás v tu dobu důležité, jestli se jednalo o film ee
barevný, nebo zvukový? ee teda pardon ((smích)) [černobílý nebo
barevný?]

BH: [no černo- černo-] no v té době eem b- barevný eště nebyly.

LH: ehm. [takže nevzpomínáte si na žádný?]

BH: [protože ty za- ty to né.] vzpomínám si potom už na pozdější
první barevný filmy, jo který kte- pochopitelně zaujaly, pánč byly
daleko lepší.

LH: ehm.

BH: že. (.) vizuálně, (.) barva,(.) že.

LH: teď jak sem se do toho zamotal (.) další otázka měla být, jestli
ee bylo pro vás důležité, jestli šlo o film němý nebo zvukový?

BH: no já sem nezažil ee němý filmy.

LH: nezažil ste [žádný němý?]

BH: [ne, ne.]

LH: ehm. a hrálo pro vás ňákou roli, v které zemi daný film vznikl?
jestli ste víc chodil třeba na české než na...

BH: to nebyl velkej výběr. (.) v té době ve v prostě za (.)
[protektorátu.]

LH: [ehm.]

BH: nebyl velkej výběr, byly tady německý filmy (.), hlavně
rakouský, že, naše (..) no sem tam (.) sem tam ňákej možná (svě-
ale) to už si teda nepamatuju, že by se dostal z jiné provényjence,
ale převládaly tady tyhlety filmy.

LH: ehm. á vybíral ste si spíš třeba ty české filmy, než ty německé,
nebo rakouské?

BH: nedá se říct.

LH: ehm. (..) ee které filmy ste měl rád, a které ste naopak rád
neměl?

BH: já em nemůžu říct, že se bych neměl rád.

LH: ehm.

BH: já sem ho viděl a sem prostě si řekl no, (.) nesplnils mý
očekávání a tím to končilo. já sem prostě nedělal žádný závěry,
jestli to nebo ono, že, ale (vv) čekal sem, řek ee řekl sem si, nebo
sme seděli (tak v) jo, s kamarádem, tak sme si řekli, no mohlo to
být lepší.

LH: co dělalo ten, co dělalo pro vás ten film dobrým filmem? byli to
ti herci, nebo...

BH: prostě muselo to mít nějakej děj a muselo to prostě ti herci,
kteří ehh hráli prostě ty hlavní role, no tak mě museli něčím
zaujmout.

LH: ehm.

BH: svým vystoupením, chováním a áj pochopitelně musel být i děj
nějákej. na ňákou tu slátaninu, které byly, bylo taky dost, že, tak
to ss- říkám, to sem si řekl, no to to nestálo za to a tím to
končilo.

LH: a naopak, když ten film vás zaujal, tak třeba [šli ste na...]

BH: [tak sme o] tom debatovali.

LH: a šli ste na něj třeba ještě jednou?

BH: třeba eště jednou.

LH: ehm. a to právě tady mám další otázku, jestli ste šel na ňáký
film vícekrát? vy už ste zmiňoval tu ee Zasněženou romanci.

BH: ano, [ano.]

LH: [tu ste] viděl kolikrát, vzpomenete si?

BH: nevzpomenu, myslím dvakrát třikrát.

LH: ehm. á jaké druhy jiné zábavy kromě kina ste měl v té v té
[době?]

BH: [hudbu.]

LH: hudbu. á dával ste jí třeba někdy přednost před kinem?

BH: ano.

LH: jakým způsobem? [třeba chodil ste...]

BH: [no protože] v té době, v té době sme měli jako jako mladí s-
svůj taneční orchestr. (..) a tak emm sme mm mívali zkoušky
pochopitelně, (.) že s-. (.) místnost sme neměli kde, tak sme prostě
jezdili po hospodách, kde měli klavír.

LH: hm.

BH: jo, abychom mohli hrát. (..)

LH: vy ste říkal, že vy ste se vlastně u toho ee profesora Tomáš-

BH: Tomaštík.

LH: Tomaštík, [Tomaštík.]

BH: [Tomaštík.]

LH: ee že ste se u něj učil na housle.

BH: ano, [osum let.]

LH: [takže tam...] hm, takže v tom tanečním orchestru ste hrál ee
také [na housle?]

BH: [né hrál] sem, hrál sem doprovodnej ee nástroj kytaru.

LH: takžé v podstatě ta hudba vás [em zlákala?]

BH: [ano hudba] mě pro hub- hudba mě provází celej život.

LH: ee e tak ee teď se podíváme ee k těm na ty kina ee tady
brněnská. em jaké byly rozdíly v místních kinech, jak vy ste vnímal
třeba rozdíly v těch místních kinech?

BH: no tak em některý na tehdejší dobu byly luxusní, některý byly
normální prostě. jenom dřevěný židle n- někde byly ee prostě už
<thape> ((smích)) tapetovaný, že.

LH: ehm.

BH: jo, vybavení už prostě, (..) když tam člověk vešel, tak vešel do
něčeho, (.) že. a to to byly to byly hlavně teda ve středu města, to
byla ta Moderna, víte kde byla Moderna?

LH: Moderna...

BH: no.

LH: ta [by-]

BH: [na] Dominikánským ((Dominikánské náměstí)).

LH: [na Dominikánským.]

BH: [pak to byla Jalta.]

LH: ehm. v podstatě ve středu uu k těm mm jestli se nemýlím k těm
takovým luxušně- luxusnějším patřil ee dnešní skala ((Scala)).
[tenkrát to s-...]

BH: [ano skala ((Scala)), Moderna], Kapitol, Central.

LH: ehm.

BH: jo, Alfa.

LH: Alfa, jasně.

BH: no, to bylo to byly prostě tyhlety kina byly, (.) dá se říct
luxusní. [no panč...]

LH: [takže na] na úrovni.

BH: ano, na úrovni.

LH: á lišilo se to třeba i přístupem zaměstnanců?

BH: no tak nemohu říct, s panč tam z- ze zaměstnanci prakticky ste
nepřišel do styku, u pokladny ste lístek uvedl a uv- (.) uváděly
(..) ano byly uváděčky, měl ste prakticky číslo řady, číslo...

LH: ehm.

BH: sedadla, tak jedině s tak ste přišel (.) do styku (.) se
zaměstnanci.

LH: á třeba ti zaměstnanci v těhletěch luxusnějších kinech mívali
třeba ňáké em uniformy, [nebo...]

BH: [livreje] ne, ne, neměli, ne. aspoň si nepamatuji.

LH: ehm. teď tady mám takovou ještě podotázku, jestli hrály tyto
vlastnosti, které ste zmínil, roli při výběru kina, ale vy ste eem
říkal, že pro vás hlavní byly ty ee filmy spíš.

BH: [ano.]

LH: [bylo] přece jenom, bylo pro vás, jak to říci, trošku lepší jít
do nějakého toho...

BH: pochopitelně, dělalo mně dělat to měl em, dělalo mně to dobře,
jo prostě pr- to prostředí na vás působí jinak, jako prostě v tom
kině, kde prostě máte (.) omezený možnosti, malý je to, (...) tmavý,
prostě... (..) to to je ten rozdíl. (.) ten pocit z toho je daleko
větší, když je, když máte větší prostor a je (..) lepší vybaven.

LH: hm. a vzpomenete si, z čeho se obvykle skládal program ee
projekce?

BH: ano. (bylo) prostě t- byl týdeník, nebo teda za á protektorátu
to byl ten německej wochenšau ((Wochenshau)), že. no a pak b-
následoval hlavní film.

LH: ehm.

BH: ňáká ta reklama mezi tím mezi mezi tím mm týdeníkem, co se
uváděl a hlavním filmem, ňáká ta reklama tam naběhla, ale a konec.

LH: a měl ste o ty doprovodné části, třeba o ten týdeník, o ty
reklamy zájem? [zajímaly vás?]

BH: [ano, ano.] panč to byly aktuélní sy- a a aktuélní věci.

LH: ehm.

BH: a hlavně teda za války, jak ((smích)) <vyhrávají na frontě a
podobně.> e to bylo zajímavý, [že.]

LH: [hm.]

BH: ale, ne- říkám nejenom prostě tady zz tady ty zážitky z té
fronty i prostě tam byly věci, který se jako ee týkaly prostě nás
tady v republice v če- nebo v protektorátě tenkrát, konkrétně nás se
týkaly.

LH: takže to bylo, vlastně ste získával informace z těch [tý-]...

BH: [anó] informaci (.) z z vizuálním poh- požitkem.

LH: teď mám tady takovou, eh poslední otázku, tady z této ee sekce,
byl ste někdy ee přítomen promítání v domácnosti?

BH: (..) ne.

LH: nevzpomínáte si, že by třeba někdo z vašich známých, blízkých,
měl projektor a [tím vám promítal?]

BH: [ne, ne, ne, ne], ne, ne.

LH: ehm. tak teď se půjdeme podívat na období protektorátu. ee jak
na vás působily změny po rocé devatenáct set třicet devět, kdy
začaly ee platit protektorátní předpisy? ee tím myslím, byla třeba v
Brně mm kina, která byla německá a která česká, kam chodili více
Němci a kam chodili více Češi?

BH: no tak st- nedá se říct st- nedá se říct, že by prostě to bylo
vyhraněný přímo, poněvač Němci v Brně měli svůj Německej dům
((Německý dům)), kde měli koncertní sál, co tam měli ještě, kavárnu,
restauraci, taneční a nevim, jestli tam neměli dokonce svoje kino.

LH: ehm.

BH: že, takže ale (..) nemůžu říct, že by, že by to byl vyhraněný
jenom německý, nebo nebo jenom český.

LH: přece jenom změnilo se to třeba v některých kinech em v přístupu
lidí, nebo v chování lidí?

BH: (..) no tak já sem s nima nepřišel do styku, že.

LH: hm.

BH: přišel a sedl si vedle a hotovo.

LH: jasně.

BH: my sme, ee ani sme se nebavili, ani sem neviděl, jestli je to
Čech, nebo Němec, že, proč tó...

LH: a chodil ste do kina víc, nebo míň v této době, po tom roce
třicet devět?

BH: myslim, že sem chodil stejně, stejně, zas mě prostě mě (.) když
některej film sem chtěl vidět, tak sem na něj šel.

LH: ehm.

BH: ale, že bych, jenom že bych musel jenom do kina, protože du do
kina, ne.

LH: vy ste říkal, že pak hlavně po od toho roku štyrycet dva, nebo
potom...

BH: ano.

LH: zhruba tak, že tam j- jako tá návštěvnost těch kin trošku
poklesla, protože nebyla nabídka, nebylo to, co by vás zajímalo.

BH: n- nebyla to co ano, a byly jiný zájmy, už.

LH: tím myslíte co třeba?

BH: co? hudba.

LH: hudba, hlavně, [ehm.]

BH: [ano.]

LH: em á změnil se výběr filmů, na které ste chodil v této době?
(...) jestli ste třeba chodil trošku na jiné filmy, než ste chodil
předtím?

BH: mm no tak myslím né, panč t- tenkrát nebyl nebyl výběr. a no ták
výběr byl, alé ty filmy mě nezaujaly prostě názvem anebo prostě už
(.) taky vo to no bylo to pořád německy.

LH: ehm.

BH: německy filmy a německy a už to prostě to to člověka
votravovalo. né votravovalo, ale řekl sem si, tam já nemusím zase na
ně chodit.

LH: ehm.

BH: jó, zas zas tam bude to, to, to, nebo...

LH: á vzpomenete si, jak se diváci v kině ee v době protektorátu
chovali?

BH: no já myslím, že to ale záleželo na tom, jaký bylo osazenstvo,
jestli tam byla ee většina Čechů, nebo Němců, tam em pochopitelně,
někteří Němci r- reagovali na určitý (..) jo, emotivněji.

LH: [ehm.]

BH: [jako] my če- my sme byli (..) držený.

LH: takže vzpomínáte si, že by třeba se v kině ee třeba hajlovalo,
dokonce.

BH: tak to nepamatuju.

LH: [to nepamatujete.]

BH: [ne, ne.]

LH: ale ee [řekněme...]

BH: [ale emotivněji] v emotivněji se chovali ev Němci při určitejch
scénách, který nás dusily a je povzbuzovaly.

LH: ehm. ee jak se vaše chození do kina a chování těch diváků v tom
kině, měnilo s blížícím se ee koncem války?

BH: (..) no ke konci ke konci války prakticky už ee (..) sem ani
kino na- nenavštěvoval, ano.

LH: ehm.

BH: protože v prakticky Brno bylo vosvobozené v dubnu a (.)
štyryadvacátýho dubna, že, a předtím (..) předtím byly nálety (.) to
sme (.) bydleli ve sklepě, (prakticky celou dobu), to sme se
neodvažovali ani em prostě být v bytě, jo, panč sme byli...

LH: [hm.]

BH: [zalezlí] celý osazenstvo toho činžáku, kde sem bydlel,(.) jo,
takže ty kina už prostě potom pominuly, ty už potom nehrály (..) ke
konci.

LH: (..) ehm. a vzpomenete si po osvobození ee na ňákou návštěvu
kina?

BH: hm (...) no zase sem je navštěvoval, ale ne tak často, dá se
říct už (..), že.

LH: [co...]

BH: [to] to už potom v těch vosmnácti, v těch vosmnácti letech k to
to bylo něco jinýho. byla eufórie, byli sme osvobození.

LH: hm

BH: no tak byly jiný, daleko jiný zájmy jak jak kino.

LH: jasně. mm mně spíš právě šlo o to, jestli třeba v tom kině ee se
ňák ta atmosféra toho osvobození taky projevovala, jestli třeba lidé
se chovali jinak [u filmů...]

BH: [tak to nemůžu], tak to nemůžu říct, protože (.) sem nic
takovýho nezažil, že by, že by prostě se projevovali, ne- nede.

LH: [ehm.]

BH: [ale] říkám k- ke konci války a začátkem teda v v po po
pětaštyrycátým vosvobození, tak to byly jiný zájmy, to nebyly kina.

LH: jasně. tak ee teď se zeptám konkrétně na ty ee na ty filmy, já
bych vás poprosil, tady je seznam filmů ee přečtěte si ee jde o
filmy, které byly promítané v českých kinech od roku třicet jedna do
roku štyrycet pět, můžete mezi nimi označit ty, které jste ee které
jste viděl, nebo, [které (patřily k vašim) oblíbeným...]

BH: [který sem viděl?]

LH: filmům?

BH: no tak ee To neznáte Hadimršku, (znova) to to řeknu, le- em
Lelíček ve službách šerloka holmse ((Lelíček ve službách Sherlocka
Holmese)), Pobočník Jeho Výsosti, Zlatá Kateřina sem neviděl.

LH: ehm.

BH: ne, Mata Hari ano, Cácorka ne, Moderní doba, Tři muži ve sněhu,
Svět patří nám, Sněhurka a sedm trpaslíků, Ducháček to zařídí, U
pokladny stál, Tři děvčátka pokračují, To byl český muzikant,
Opereta, Roztomilý člověk, Vídeňská krev, Muži nestárnou, no, bar- á
minchenhausen ((Münchhausen)) Dobrodružství barona Prášila,
Tanečnice, to to je myslim tá marika rek ((Marika Rökk)), jo?

LH: ehm.

BH: no. La Paloma, Neviděli jste Bobíka?, tak <většinu sem viděl.
většinu.>

LH: ne, ne, ne Tanečnice, to je český film, s Marií ee Glázrovou
((Marie Glázrová)). ee [ta Tanečnice.]

BH: [taneční, ta-], hm tak tak to mě to mě teda zmátlo.

LH: á takže vy ste v podstatě to tak jako prošel, zjistil ste, že
ste viděl skoro, [skoro všechno...]

BH: [skoro, skoro] všechno

LH: byl tady z těch ňákých filmů, které ste, mm který ste viděl
třeba častěji, nebo vícekrát?

BH: áno. ano, řekněme ee U pokladny stál s Vlastou Burianem ((Vlasta
Burian)), že, Roztomilý člověk s Oldřichem Novým ((Oldřich Nový)),
(...) no Svět patří nám, Voskovec a Werich ((Jiří Voskovec a Jan
Werich)), (.) no.

LH: (á...)

BH: Pobočník Jeho Výsosti, Lelíček ((Lelíček ve službách Sherlocka
Holmese)) no, (to to je)...

LH: proč ee právě tyto filmy, nebo proč ee patřily k těm oblíbeným
ty, které ste menoval teď?

BH: no ts tu oblíbenost dělali herci.

LH: herci, takže tady to byl hlavně, když [to tak vezmu Vlasta
Burian...]

BH: [uď to byl Oldřich Nový], Vlasta Burian.

LH: hm.

BH: áno, nebo Voskovec a Werich ((Jiří Voskovec a Jan Werich)).

LH: vzpomněl byste si ještě, kdy a kde ste tyto filmy viděl třeba?

BH: no tak to to si nevzpomenu...

LH: [nevzpomenete.]

BH: [kde,] ale v <každopádně sem je viděl a né jednou> tady tyhlety
filmy s- kc- vo kterých sme teď mluvili.

((listování))

LH: dobře tak já vám tedy moc děkuji, zeptám se ještě, jestli byste
chtěl dodat něco, o čem sme nemluvili, třeba o těch (.) o těch
kinech?

BH: já myslim, že ne.

LH: dobře, tak já vám moc děkuji za rozhovor.

BH: není...

konec rozhovoru
1

Rozhovor vedl/a: Lukáš Skupa a Soňa Morgenthalová
Rozhovor přepsal/a: Lukáš Kos
Datum a místo:

Rok narození: 1915

Bydliště do roku 1945: Narátorka se narodila v Brně a bydlela
pravděpodobně v Černých Polích. Roku 1936 se její rodina odstěhovala
na Slovensko. Roku 1939 se vrátili zpět do Brna, bydleli v ulici
Bratislavská ((Zábrdovice)).

Povolání: Učitelka - od roku 1936 do penze.

Povolání rodičů: otec krejčí, matka v domácnosti
Sourozenci: 3 – bratr 1918, sestra 1919, bratr 1922

LS: a už by se to mělo nahrávat, takže z- začneme jakoby takovým
shrnutím, já bych vás jenom poprosil, jestli byste mohla říct jméno
ee rok vašeho narození a bydliště do roku devatenácet čtyřicet pět

MH: (.) hm no tak ee Marie, tenkrát sem se menovala H., dnes
H.,

LS: hm

MH: ee

LS: rok narození

MH: devatenácet patnáct,

LS: á vaše bydliště do roku čtyřicet pět?

MH: hm tak em napřed Brno,

LS: hm

MH: a potom mm tři roky na Slovensku sem byla, do vzniku Slovenského
štátu a to sem byla na Trebišovsku ve Vojčicích a u Starej Ľubovně
v Jarabině.

LS: hm

MH: to je na hranicích Polska úplně. a potom za války ee v- rodiče
se přestěhovali na Bratislavskou šedesát sedum, ((Bratislavská 67))

LS: tady v Brně

MH: a to je ten cigánskej barák ((Muzeum romské kultury)) ((smích)

LS: ((smích))

MH: dnešní, byl to krásný dům, stěny dřevěný a tak, patřilo to
Židům, takže po válce ee bylo to vybombardovaný, poslední ee
bombardování padlo kousek vedle našeho domu,

LS: hm

MH: takže náš nás okamžitě evakuovali, a pak na Marxovu, ((dnes
Spolková)) kde tím pádem bylo rozbité kino, ((pravděpodobně Lidový
biograf))

LS: mhm

MH: tam bylo pěkné kino. toť vše.

LS: aa ee jenom jestli byste mohla upřesnit, kdy jste se odstěhovala
na to Slovensko, v kolikátém to bylo roce?

MH: devatenácet třicet šest.

LS: a zpátky do Brna jste...

MH: tř-

LS: se vrátila v roce

MH: deva- u už třicet devět, už tady byl Hitler.

LS: hm, takže jste šla zpátky do Brna.

MH: ano.

LS: á ještě bych se zeptal ee jaké jste navštěvovala školy do toho
roku devatenácet čtyřicet pět.

MH: ee ee reálné gymnázium dívčí na Mendlově náměstí,

LS: mhm

MH: což byla vynikající škola, páč tam byla i deskriptíva i
filozofie a mohli ste odtud jít na reálku a na na ee em univerzitu,
bez zkoušky, tenkrát stačilo maturitní vysvědčení.

LS: hm a ještě jestli se můžu zeptat, do toho roku devatenácet
čtyřicet pět už jste se provdala?

MH: ne.

LS: až po roce [devatenácet čtyřicet pět.]

MH: [později.]

LS: hm a ještě bych se zeptal, ee jaké bylo povolání vašich rodičů
před tím rokem devatenácet čtyřicet pět, co dělali vaši rodiče.

MH: em tatínek byl v ee k-, tak napřed měl obchod s ee ( ) a za
první války, když narukoval, tak to sežrali <moli,>

LS: ((smích))

MH: a tak potom krejčoval, měli svou firmu, no a maminka mu
pomáhala, byla doma víceméně a ve válce zemřela. protože nasadili
mýho bratra do Berlína a to ju skolilo.

LS: aha mhm.

MH: tam byl dvakrát zasypán.

LS: hm a ještě jsem se chtěl právě teď zrovna zeptat, jestli jste
měla nějaké sourozence?

MH: ještě tři.

LS: ještě [tři sourozence].

MH: [já jsem byla] nejstarší, teď jsem sama už.

LS: hm a v kterém roce se narodili? ti sourozenci?

MH: tak em hm, ten po mně bratr v osmnáctém, sestra v devatenáctém a
nejmladší bratr v dvaadvacátém roce.

LS: mhm teď bych se vás zeptal, ee jakého nejvyššího vzdělání jste
dosáhla.

MH: tak gymnázium osmileté.

LS: mhm

MH: s latinou osm roků samozřejmě, tenkrát, a pak to byla Státní
pedagogická akademie,

LS: hm

MH: kterou zřídili právě protože už Hitler byl u moci, tak se
vědělo, no vysoké školy už bych nedodělala a potřebovala sem
zaměstnání, nemohli mě naši živit, že? ta tenkrát byla krize, velice
těžká.

LS: hm hm

MH: a em, tak to byl jednoroční, kdy sem se musela naučit hrát na
housle za prázdniny, dělala se zkouška z houslí a ze zpěvu a to u
Vinše ee u Štědroně zpěv, a em ee jakpak se jmenoval, toho sem
zapomněla z houslí, stařeček to už byl, tak ee tam se předpokládalo
ee, z předmětů vyučovacích byla čeština, ale museli jsme dělat i
dívčí ruční práce, chlapecké ruční práce, jo? ee kreslení ee a bylo
nás sto deset,

LS: hm

MH: čili nebylo pro nás ee jiné místo na výuku,

LS: mhm

MH: než na chlapeckém učitelském ústavě v aule, vzadu bejvala ( )
seděli sme ta- ta- tak, ty ty parádní lavice,

LS: ((smích))

MH: to mělo takovoudle desku jenom pod zadeček, ((smích)) si
nepřejte na tom pět hodin sedět>

LS: ((smích))

MH: a z našich prv-, filozofie tam byla a ee k maturitě tam, zákony,
to dneska učitelé neznají, a em př- maturita tam byla ze ee z pěti
předmětů se maturovalo, ale sedum sme se jich museli naučit a až tam
u maturity sme se dozvěděli, který předmět to je.

LS: hm

MH: a vélmi vzpomínám na dva profesory, ee kteří zahynuli
v koncentráku, doktor Jan Uher, ee vynik- vynikající ee psycholog a
pedagog a didaktik, jeho hlavním jako takovým zájmem byl problém
kázně na školách,

LS: hm

MH: dneska by zaplakal, a druhý byl profesor e filozofie, doktor
Hrubý, ten zahynul v Dachau.

LS: hm

MH: toho umučili v Dachau. my jsme museli dělat soudní lékařství,
patologii, to to sme chodili ee nevím jak se, no snad nějakej
zeměpisnej ústav, taková (černorudá) na rohu Antonínské a Kounicovy,
tak tam, k doktorovi Sukovi,

LS: mhm

MH: bylo to nesmírně zajímavý u něj, protože ee on cestoval po světě
a a věděl různý věci

LS: hm hm

MH: tehdy by kantoři měli znát s hm

LS: hm

MH: třeba jak sem- lebka (ztenkne), museli jsme pitvat, <to bylo
otřesný,> protože když vytáhli ty věci z formaldehydu, tak to

LS: no

MH: si nepřejte, hm chodili sme na univerzitu, část přednášek byla
na univerzitě, část tam a na praxi, no ee na psychoed- na
psychologii ee ten doktor byl Srb tuším a měl tam živou opici,

LS: ((smích))

MH: které sem se bála, teda a

SM: (volně?)

MH: v kleci, né volně, ale přesto, bylo to nepříjemný. aa ee,
chodili sme na praxi ee do em na Křídlovickou, ee no to je ee,
Křídlovická, ta škola, to je takovej trojúhelník, Mendlovo náměstí
proti vchodu do školy gymnázium byla socha Mendlova, kterou pak
přestěhovali ee na ee do kláštera, pak tam byla měšťanka, obecná, ta
byla přesně při východu z Nemocnice u svaté Anny, teď je to všecko
už jinak,

LS: hm

MH: zrušili ty školy, je to škoda, páč, bylo to na konci Úvozu, že a
Mendlova náměstí. to ovšem vypadalo jinak než dnes, tam tramvaj,
projížděla dvojka. ee na ne ee k tomu k Centrálce. a zastávka byla u
školy teda. no a ee n- na té obecné je zajímavý, že tam učil
spisovatel Pazourek ((Vladimír Pazourek)).

LS: hm hm

MH: tak a byl, to byl číman. pak sme chodili na praxi na chlapecký
učitelský, na dívčí a k nějaké Marii Němcové na Vídeňku, to je
Koněvova pozdější, a protože nás bylo sto deset, proto muselo být
tolik škol kolem nás, aby nás mohli rozdělit, měli sme rybářské
stoličky, ty byly vyskládané vedle varhan a vždycky jsme každý
popadl svou stoličku

LS: ((smích))

MH: a šli sme na praxi. jo, to bylo velmi velmi účelně rozmyšlený a
řeknu vám, za ten rok sme se mnoho naučili. a proti dnešku byla
jedna zajímavá věc, když sme toto absolvovali, tak sme byli učitelé
jedna až pět.

LS: hm

MH: a pak sme za ts- pak sme museli za tři roky složit zkoušku
způsobilosti a to dnes myslím, že není. řekla bych něco jako
atestace u lékařů, jo?

LS: hm hm

MH: a pak em byly zavřeny vysoký, čili na druhý stupeň se ně- nedalo
postupovat, takže potom po válce jsem dělala kurzy na univerzitě,
pro nás zařídili a tam jsem si udělala em zkoušku z matematiky,
fyziky, chemie a biologie.

LS: hm

MH: a velmi, velmi vzpomínám na profesora Zahradníčka z fyziky, ty
fyzikáře sme měli dva. profesor Zahradníček aa em ten toho druhýho
si nepamatuju. ee ten druhý, to byla samá teorie, já sem u zkoušky
dostala vypočítat, jakou rychlostí letí hvězda, když se mění barva,
to známe doplerův princip ((Dopplerův jev)), jo? dneska bych to
nezvládla samozřejmě, už to všecko člověk zapomene. ale to, co dělal
Zahradníček, nezapomeneme. to byl úžasný experimentátor a ee co
všecko, on byl tak úžasný, byl to starší pán už před penzí,

LS: hm

MH: myslím si, že už přesluhoval, například jak setrvačník, tak měl
kolo od vozu, které roztočil, skočil na to a teď s-

LS: ((smích))

MH: se otáčel jo a ukazoval setrvačník, vlastně. nebo ee v té
posluchárně byl přístroj, který ukazoval, jak působí váha a
přitažlivost, gravitace, že my přitahujeme zemi a země přitahuje
nás. tam se to pohybovalo, to bylo na elektriku. a em spousta
optika, mag-, všechny prostě partie z fyziky a ee pak vymyslel
úžasnou věc, protože tenkrát začala jednotná škola,

LS: hm

MH: to byla pohroma pro naše školství, to vám řeknu. tak ee sss
nebyly zařízené mm kabinety na to, takže on, to bylo v roce čtyřicet
sedum, čtyřicet osum. on vymyslel todle, koupím, univerzita
nakoupila laciné kufry, takové papíráky a do každého kufru dal ee
jedno oddělení fyziky. a my, kteří jsme byli tam na univerzitě
vyškoleni, tak jsme to uměli používat, stačilo napsat žádanku,
poslat školníka, ať donese třeba magnetismus, elektriku, jo?

LS: hm

MH: takže já sem třeba se procházela před katedrou a (Rumkorf)
posílá, že a teď přesně ukázala tu sinusoidu, jak ee světlo se
(rožíhalo) v těch ( ) a (zhášelo) v uzlech, prostě jedinečný,
všecka oddělení fyziky, který kantor dbal,

LS: hm

MH: tak si to mohl vypůjčit a všecko perfektně demonstrovat. to byl
Zahradníček. pak tam byl senzační ee profesor na biologii, doktor
Hrabě. ten s námi chodil na exkurze, takže v životě poprvé jsem
viděla skorce vodního ee v údolí, na Říčkách, jak se de k Muchově
boudě. ale to už vás nezajímá toto, no a z fyziky byl...

LS: my už se trochu odkláníme vlastně od toho tématu, já bych
jenom...

MH: to jsme daleko vod filmu.

LS: já bych jenom teďka vás poprosil, jestli byste mohla ještě jenom
stručně shrnout, jaké bylo vaše povolání v podstatě až do odchodu do
důchodu.

MH: učitelka.

LS: celou dobu jste učila.

MH: celou dobu jsem

LS: hm

MH: a mám vyznamenání, zasloužilá kantorka.

LS: no <vidíte, ((smích))>

MH: no vidíte, to byla fůra práce zadarmo,

LS: hm

MH: to byly em z fakulty ke mně chodili na přírodopis a na chemii,
na hospitace. měli u mě první výstupy, musela sem to hodnotit. pak
sem eště udělala kurz, když začaly dílny, tak usoudili, že to
zvládnu,

LS: hm

MH: páč moji dědečkové byli samí kováři, od dob Jiřího z Poděbrad, v
Kunštátě, a tak sem dělala kurz ve Zbrojovce, učňovskej, na kovo,

LS: hm

MH: a v umělecké průmyslovce na Husově na dřevo. kvalitní úžasný f-
hm kurzy, no takže sem učila i dílny, co mám povídat, dělala
recenze, dělala na osnovách, to už k filmu nepatří, to je pasé
všecko. ale...

LS: já bych se [vás zeptal]

MH: [prolezla sem] fůru továren tím pádem, dostala sem se na em na
úžasný exkurze,

LS: hm

MH: kam bych se normálně nikdo, já sem byla ve Žďáru nad Hronom v
mlíkárně a v Ústí nad Labem, v Pardubicích v Semtíně atd.

LS: hm já bych se vás zeptal teďka, kdy pro vás skončilo pravidelné
navštěvování kina.

MH: já sem cho- nejvíc sem chodila do kina za války.

LS: hm

MH: páč to em divadlo nebylo, a kino bylo po ruce, finančně
dostupné, a potom em až už sem byla starší, tak sem nesnášela
blízkost jiných lidí. dodneška to nesnáším. takže vím, že na Emu
Destinovou ((Ema Destinová)) sem šla až do Jundrova do takového
moderního kina ((pravděpodobně kino Světozor)), kde byly daleko od
sebe ty židle,

LS: hm

MH: a em to prostředí bylo takové (.) poprvé a naposledy sem tam
byla.

LS: hm

MH: a moc sem toho nenakinařila, em jediná kina, jediné filmy, které
sem navštívila víckrát, bylo po válce hry lásky šalebné ((Hry lásky
šálivé)) s Kopeckým ((Miloš Kopecký)), turzanovovou. ((Božidara
Turzonová)) a potom za války filmy s Marikou rek. ((Marika Rökk))

LS: hm

MH: protože mě zajímalo tanec, balet a takovýhle věci. a vona byla
teda jedinečná. tuším, že to byla Maďarka.

LS: to byla Němka.

MH: Němka?

LS: hm

MH: jako tanečnice senzační.

LS: hm

MH: no tak za války, že, tady nešly americký filmy,

LS: no

MH: tady šly [německý.]

LS: [no, no.] takže kdy asi teda pro vás skončila ta pravidelná
návštěva kina? vy ste říkala, že za války ste chodila hodně,

MH: za války hodně [a]

LS: [a] potom?

MH: po válce, no poslední rok už ne, protože sme byli
vybombardovaní, tak po válce sme se přestěhovali a em neměla sem čas
ani.

LS: hm

MH: já sem byla tak zapřažená [ve škole,]

LS: [hm, jasný.]

MH: zahrada tam byla na krku, a em prostě to nešlo.

LS: dobře tak teď už teda můžeme přejít k prvnímu okruhu otázek,
které se týkají těch kin, a které se týká toho nejmladšího období do
deseti let, kdy ste navštěvovala obecnou školu. takže první otázka
bych se vás zeptal, jestli si vzpomínáte úplně na svojí první
návštěvu kina.

MH: jo to vzpomínám. em z gymnázia, myslím v kvintě nebo v kvartě,
sme celá škola vyrukovala, páč byla událost, do kina Lucerny
((Lucerna)). a to eště byl němý film samozřejmě, vpravo tam byl
pianista, který to doprovázel hudbou. to bylo první. ta Lucerna
funguje dodneška [jistě.]

LS: [mhm mhm]

MH: a pak po maturitě sme se čtyři holky usoudily, že je škoda se
rozejít a šly sme do kina Edison,

LS: hm

MH: na Dornychu.

LS: hm

MH: hrálo se Její první láska, nedostaly sme jinde místo než za
korunu v první řadě. takže krk vyvrácenej. ale pamatuju si, že v
těch letech, nevím kdy to bylo, em bylo zajímavé kino na náměstí,
jestli si (pamatuju) Universum. ((Úderka)) nevim. a tam byla
ustavičný provoz, nevím, jestli od rána, ale tož odpoledne sem tam
em mohla jít. a tam se přicháze- perma- stále se opakoval stejný
film, a kdo kdy přišel, tehdy šel dovnitř,

LS: hm

MH: když bylo místo, tak si sedl, když nebylo tak stál, vím, že ti
koně, když proti nám cválali, že sme ustupovali, a když se uvolnilo,
tak si sedl, až došel kon- on třeba začínal v půlce filmu, a zase v
půlce odešel.

LS: hm

MH: žádná kontrola uvádění, nic.

LS: hm

MH: kdes- pak tam byla (narpa) tuším v tom em prostoru. to kino tam
zaniklo.

LS: já myslím, že Universum že je dneska jak je městské divadlo. že
tam bylo Universum dřív. ne?

MH: ne. ne. divadlo bylo Na hradbách, Reduta, Reduta a em to em tam
rozhodně, a na Veveří bylo divadlo. to bylo vybombardovaný. po
válce, po válce to...

LS: ne, já sem myslel teďka, jak ste říkala to kino Universum,

MH: ano.

LS: tak že dneska místo toho kina je tam městské divadlo v těch
místech. je to tak?

MH: no

LS: já mám dojem, že jo, teda. [já se můžu podívat na ulici, jak se
menovala.]

MH: [ne, em u Mrštíků?] ((Divadlo bratří Mrštíků))

LS: (.) já tady mám seznam těch kin, tak se můžeme podívat, jak se
menovala ta, ta ulice,

MH: já si pamatuju prvně Edison, em ed- teda Edison na Dornyhu, to
bylo soukromé fi- em no tu Lucernu ((Lucerna)), sme tenkrát, to si
pamatuju, a na tom náměstí Svobody, bylo to mezi Rašínovou áá
Běhounskou. tam v tom místě. [v tom domě.] ((Úderka))

LS: [em tady teda] em [Bio Universum]

MH: [jestli je tam dnes] divadlo, já už sem deset roků tady, tak to
já nemůžu vědět, víte?

LS: mělo být Nová ulice, později se menovala [Lidická.]

MH: [ne ne.] na Nové, na Nové to sou Mrštíkovci ((Divadlo bratří
Mrštíků)), zcela určitě. páč sem tam měla předplatný a, a byla em
jan- em tam by- bylo pódium ještě,

LS: hm

MH: em ne, tam em tam sou Mrštíkovci ((Divadlo bratří Mrštíků)), na
tom náměstí už div- em ani kino, ani di- tam byl na rohu na Rašínovu
uzenář, pak em pak byla (narpa) prodej papírů, a pak je ten roh
proti šlechtičnám ((Palác šlechtičen)). na Běhouskou.

LS: a nevzpomínáte si teda, jak se to kino menovalo, jak ste říkala,
že tam ty filmy [šly]

MH: [já to] nevím určitě, mám dojem, že Universum. ale nemůžu za to
ručit. víte, mě to až tak...

SM: neměla ste náhodou na mysli kino Aktualita?

MH: ne. tenkrát nebyly aktuality, ne, ten týdeník, co byl později,
to tenkrát nebylo.

LS: protože potom ještě bylo kino Čas, které bylo naproti nádraží, a
tam ty [filmy běžely]

MH: [ano,] tam bylo kino Čas, a potom em byly v Židenicích dvě kina,
na Gajdošově, ((kino Astra)) to bylo vybombardovaný, to bylo krásné
kino. a pak proti Drápalově hospodě, ((pravděpodobně kino Světozor))
nevim, jak se ta ulička menuje ((pravděpodobně Vojanova)). tam byl
jednou hostem Plachta ((Jindřich Plachta)) se souborem, a em dcera
toho hostinského si vzala mýho tehdejšího ředitele, tak nám
vykládala, jak pan Plachta ((Jindřich Plachta)) je po obědě bavil
celou společnost, sundal kabát a začal cvičit. a předváděl sokolský
slet a tak. a že byl senzační,

LS: hm

MH: takový bezprostřední imitátor, že všecky teda napodoboval a tak.
tam byl, to kino myslím že, dvaapadesátým roce určitě fungovalo,
jestli teď,

LS: hm

MH: jestli spravili na Gajdošově, to vám nepovím. byla dvě kina v
Králově Poli, ((pravděpodobně kino Adria a kino Union)) potom
později, proti (Slovaňáku) ((Slovanské náměstí)) em tam dole, a
jedno níž k Brnu, ((pravděpodobně kino Elektra)) v Řečkovicích
myslím ani kino nebylo.

LS: hm

MH: páč já sem poslední léta, než sem šla sem, byla bydlela v
Řečkovicích nahoře.

LS: hm dobře. já bych se ještě teda zeptal, do těch deseti let, vy
ste teda nechodila do kina vůbec.

MH: né, absolutně.

LS: hm

MH: kdepak, do deseti let, to, to sme měli tak akorát na sešity.

LS: ((smích))

MH: kdepak na toto. ale potom jak studentka, jakmile sem šla na
gymnázium, my sme měli slevu na divadlo.

LS: hm

MH: ale do kin sme nechodili.

LS: hm

MH: pro nás ta Lucerna byla událost tenkrát.

LS: hm dobře, to nevadí teda, přeskočíme ty otázky, které se týkají
té zkušenosti dětské, a jenom bych se zeptal, tady v tom věku, jaký
byl názor vašich rodičů na kino.

MH: em tak ee zprvu žádný, oni do kina nechodili, vůbec, a
nezakazovali, prostě už sem byla velká, už sem si vydělávala, takže,

LS: hm

MH: ee prostě mohla sem jít, kam sem chtěla. ale mě ee em bylo
starosti za války moc. jo? no takže ee absolutně...

LS: hm a ještě bych se zeptal, v podstatě tu samou otázku, ale v
souvislosti se školami, když ste chodila do školy, tak jaký byl
postoj školy nebo učitelů k filmu a ke kinům.

MH: ee em em em vo tom se moc nemluvilo, abych pravdu řekla.

LS: hm

MH: jo? my, učila sem adoptivního syna paní Kurandové, a ee se
školou sme do kina nechodili. měli sme předplatné na operu, pro děti
bylo pět kin, (teda) pět představení, zásluhou profesorky ( ),
to bylo velmi dobrý, páč vychovávali hudebně obecenstvo. ale do kina
sme nechodili, protože děti chodily samy.

LS: hm

MH: a se svými rodiči.

LS: hm

MH: ale když sme skončili jednu devítku, v roce padesát dva, sme se
nemohli rozloučit, tak sem zatelefonovala do kina, ((pravděpodobně
kino Astra nebo kino Vesmír)) právě v těch Židenicích tam dole, a
hrál Voskovec a Werich ((Jiří Voskovec a Jan Werich)),

LS: hm

MH: a celá třída, koupila sem pro všecky lístky, a samozřejmě i
rodičové nás následovali na odpolední představení. takže ten
Voskovec a Werich ((Jiří Voskovec a Jan Werich)) tehdy táhl, tó, to
bylo velice aktuelní.

LS: a já sem myslel třeba kdybyste zkusila zavzpomínat ještě před
tím rokem čtyřicet pět, když vy sama ste chodila do školy, jestli se
stávalo, že by učitelé přímo jako k vám se vyjadřovali o těch
filmech.

MH: ne, nikdy ne.

LS: ne.

MH: nikdy ne. tam bylo, tam bylo tolik ee em měli sme velmi kvalitní
učitele, skutečně, jinak bych ten odbor neudělala, ty čtyři
předměty, to byla zcela výjimečný, to byl takzvaný druhý odbor,
protože fyzika a chemie byla po dvou hodinách, a na malé škole by se
kantor neuživil s tímto,

LS: hm

MH: a to nás bylo jenom sedum v Brně, kteří tuto zkoušku měli. jo?
to em to bylo jinejch starostí než chodit do kina.

LS: hm, jasný.

MH: a zvlášť na té ob- em pedagogické akademii, to bylo ráno
vyučování, odpoledne vyučování. tehdy v sobotu se učilo, že, a na
gymnáziu, ee my sme třeba v primě měli latinu sedum hodin týdně. a
osum roků, teď deskriptíva byla dva roky, filozofie dva roky, tam
sme se měli co otáčet, takže na ně- na film nebyl,

LS: hm hm

MH: nebylo pomyšlení.

LS: dobře, takže můžeme přejít už k tomu pozdějšímu období, když ste
skončila tu obecnou školu, nastoupila ste na gymnázium, em tak bych
se zeptal, jak často ste chodila do kina v tom období, když ste
chodila právě na to gymnázium.

MH: vůbec ne.

LS: ne?

MH: vůbec ne.

LS: a potom, když ste dokončila gymnázium?

MH: pak sem šla na Slovensko, tam sem šla jednou do kina ve Staré
Ľubovně, a to byla taková ratejna, vzadu košťata, vědra, že sem
úplně zírala, jestli je to možné toto, okresní město, dosti velké,
zámek a taková bída, takže kino tenkrát bylo skutečně v plenkách.

LS: hm

MH: a předtím v Trebišově asi bylo kino, ale já sem tam měla sedum
kilometrů. a nebezpečno a vlci a tak dále, to...

LS: hm hm

MH: nešlo se od- to nešlo někam jít.

LS: takže vlastně ani když ste chodila na gymnázium, [ste často do
toho kina nechodila.]

MH: [ne, vůbec. jedině] jednou sme byli celá škola v té Lucerně
((Lucerna)), to byla událost veliká, páč se šlo pěšky z Úvozu na
vrch, že, tak...

LS: hm a potom teda když ste se vrátila zpátky do Brna,

MH: tak byla válka.

LS: a to už ste chodila do kina?

MH: to už sem chodila hodně.

LS: a jak často asi ste chodila?

MH: tak to se nedá říct, ale někdy i dvakrát týdně.

LS: jo? hm

MH: se sestřenkou sme chodívaly. protože jiná kultura nebyla, bývaly
koncerty Na hradbách ((Městské divadlo Na hradbách)), na Kolišti
prostě, tam byl takovej altánek a tam bývala vojenská hudba, a
jinak...

LS: hm a

MH: zatemnění...

LS: ještě teda pardon sem se zapomněl zeptat, kdy ste nastoupila do
svého prvního zaměstnání vůbec.

MH: v šestatřicátým roce, v září.

LS: v roce devatenácet [třicet šest.]

MH: [v listopadu.] třicet šest.

LS: hm

MH: a byla sem rok na Trebišovsku, a potom dva roky u sta- tam je em
u Staré ee Ľubovně, sedum kilometrů vodtud. úplně na hranice.

LS: hm hm a na tu vysokou školu ste říkala, že ste nastoupila [až]

MH: [až] po válce.

LS: až po válce.

MH: v sedumačtyřicátým.

LS: jasně. hm em teď bych se teda zeptal, která kina ste
navštěvovala v Brně.

MH: em tak ee pěkné di- kino bylo proti Tomáškovi ((kostel sv.
Tomáše)) tam, jestli ještě existuje,

LS: ta ulice nevzpomenete si jak se menovala?

MH: Jalta? nevím.

LS: kino Jalta?

MH. mám dojem, že Jalta.

LS: hm já to zkusím najít.

MH: tam sem chodila, pak bylo Kapitol kino,

LS: hm

MH: to bylo ee jak je em jak je magistrát teď, jo? tak v tom bloku,
mýlím se, nebo je to...

LS: já teďka hledám ještě tu Jaltu ((Jalta)),

MH: víte, to já ta ména...

LS: dřív to byla Moderna.

MH: Moderna nikdy ne.

LS: tak Jalta teda, a na Jaltu se to přejmenovalo až v roce
devatenácet čtyřicet devět.

MH: to je možné.

LS: předtím [to byla Moderna.]

MH: [to bylo po válce.] to bylo po válce.

LS: a v do toho roku devatenácet čtyřicet pět ste teda říkala která
ta kina? že ste navštěvovala?

MH: to sem chodila na Marxovu ((dnes ulice Spolková)), jak se to
kino menovalo, to vám nepovím. ((Lidový biograf))

LS: já zkusím zadat [jak se]

MH: [bylo] vybombardováno. a sice při posledním náletě náletu na
Brno. tam padaly poslední bomby. (protože) sme tam bydleli, tak vím,
jedna padla před nás a jedna za nás.

LS: hm

MH: úplně to zvedlo střechu.

LS: tady teda mám napsáno Marxova Lidový biograf.

MH: možná, to vám, [za to vám neručím.]

LS: [Lido bio, Dělnický dům.]

MH: nevím.

LS: hm

MH: nevím. ale bylo to velice hezké kino a krásné prostředí, tuším,
že tam byl plavecký bazén taky,

LS: hm

MH: em

LS: a proč ste tady v tom období začala chodit častěji do kina než
předtím.

MH: no předtím em sem byla na Slovensku, čili nepřipadalo v úvahu, a
domů sem se dostala jenom o prázdninách.

LS: hm

MH: to bylo tak daleko, byly to rusnácké školy, řecko-katolické,
takže neexistovalo častějc cestovat, a přes pět set kilometrů, tak
em to byla časově strašná únava, a em za té války u nás bydlela
sestřenka, mladší než já, sme byly dvě holky mladý, tak s- i se
sestrou sme tam chodívaly. a em hlavně kde to bylo nejblíž.

LS: hm takže ste chodila s kým teda? do toho kina? když byste to
měla ještě s-

MH: no, s s těmi děvčaty, se sestrou a

LS: hm

MH: a s tou sestřenkou. a ji- po válce sme byli vybombardovaní,
přestěhovali sme se, a pak už sem měla ve škole takovou zátěž, a em

LS: hm

MH: když em ee když eště sem při tom dostudovávala, že, tak to, to
byly kurzy em na té univerzitě v sobotu, a esli v pátek, to už vám
dneska nepovím. ale chodí- a v neděli s- byly ty exkurze některé, ty
biologické. to to byl zápřah jako hrom.

LS: hm

MH: a samy ty zkoušky, em třeba z fyziky pamatuju, že čtyři propadli
a pátej to udělal. a já, když sem to udělala, tak sem byla šťastná,
že to mám z krku, a udělat v jednom roce všecky čtyry zkoušky, to
byla...

LS: hm tak to jo.

MH: já sem teda studovala hravě a lehce, ale em vím, že Zora
Čanková, kamarádka, dostala z toho (bazedof).

LS: hm

MH: to byl děsnej nápor.

LS: hm dobře. takže se zase vrátíme k tomu kinu, teďka teda mluvíme
o tom období, kdy ste se vrátila ze Slovenska zpátky do Brna, do
roku devatenácet čtyřicet pět,

MH: ano, čili válka.

LS: ano. a zeptal bych se teda, které to kino z Brna bylo vaše
nejoblíbenější a proč.

MH: no nejbližší bylo na té Marxově ((Lidový biograf)) a protože to
bylo blízko domu, tenkrát nebylo radno se potulovat někde dál vod
domova. nikdy se nevědělo ee ty nálety bývaly dopoledne teda, a em
bratra sem měla nasazenýho v Berlíně, čili v domově zle, maminka se
trápila, že, tak byla těžce nemocná, měla sem domácnost na starosti,

LS: hm

MH: otce, bratra,

LS: hm

MH: (dalšího), pak se voženil a, no nešlo to. finančně by to bylo
jako, to bylo laciné, to, já nevím kolik, jenom si pamatuju tenkrát
to korunu <potém>

LS: ((smích))

MH: a jinak, to bylo asi tak do pěti korun asi, to bylo levný
prostě.

LS: hm

MH: to byl takové em ee, dnes už mnohé z těch filmů by pro nás byly
příliš naivní, příliš prosté. ale některé byly skutečně pěkné. třeba
bárová ((Lída Baarová)), že, to to byla kvalita.

LS: vzpomínáte si na ňáký film konkrétní? ( )

MH: no tak Dívka v modrém, že, to je, todle. ale em nevzpomínám,
protože já sem, vopravdu sem říkala, že vám toho málo povím, já...

LS: né, to nevadí, to nevadí.

MH: no.

LS: a ještě bych se zeptal, jestli třeba naopak bylo v kině em v
Brně kino, které ste neměla ráda a kam ste vyloženě nechtěla chodit.

MH: em tak já sem nevy- já sem vybírala podle toho, kde hrál do-
dobrý herec, víte, který mě lákal, a em kde bylo tak přijatelně pro
mě. jo? jak sem vám řekla, já v pozdějších letech už sem, já sem
třeba bydlela sedum roků v Králově Poli, a pro mě bylo jen to kino
em em Besední dům byl, (je tam).

LS: hm hm

MH: do toho druhého ((pravděpodobně kino Union)) sem nechodila.
nevím proč, ale nelíbilo se mně tam. a ve městě sem chodila právě k
tomu Tomáškovi ((kostel sv. Tomáše)), do té Jalty ((Jalta)), a někdy
do toho Kapitolu ((Kapitol)), jinam celkem,

LS: hm

MH: ne. ani na tom náměstí ((náměstí Svobody, kino Úderka)), tam sem
byla asi jednou nebo dvakrát, já em já sem nekinařila. pokud bylo
divadlo, pro mě bylo divadlo.

LS: hm

MH: i jako studentka. na operu na stání, a prostě, a koncerty teda.
filharmonie brněnská, ještě když hrála na (stadiu), z bídy, protože
neměli kde hrát, že, a em to bylo, to byla,

LS: hm

MH: to bylo, co mě lákalo.

LS: teď tady mám otázku, jestli ste em chodila do kin podle toho,
jestli ste šla sama, nebo jestli ste šla se sourozenci, nebo s
kamarády, nebo s přítelem,

MH: jo tak ((smích)) jo přítel to neexistovalo, to neexistovalo,
tenkrát byla puritanská doba, a když v kvintě jedna ee spolužačka ee
potkala profesorku, tadle profesorka ji utopila na přírodopis. a
protože byla po operaci, tak umřela. byla zeslabená,

LS: hm

MH: a umřela. takže mít přítele v té době bylo nemyslitelný, a pro
mě dvojnásob, protože já sem od kvinty si vydělávala, hodinařila,

LS: hm hm

MH: jo? a pomáhala doma, takže časově neexistovalo. neexistovalo,
maminka byla nemocná těžce, já sem byla zapřažená doma i ve škole,
študovala sem na samé jedničky, takže. ale na to učení nebyl čas, to
je to nejhorší, že sem to musela stihnout úplně mimo. jo?

LS: [a do těch kin teda]

MH: [ani na kino nebyl čas.]

LS: do těch kin teda, vybírala ste si třeba podle toho, jestli ste
šla sama, nebo se sourozencem, s kamarádem,

MH: se sourozenci jedině se sestrou někdy, kamarády sem tenkrát ne-
nebyli.

LS: hm a teď je tady další otázka, jak ste se v tom kině chovala,
obvykle.

MH: no klidně, ((smích)) klidně. mě víc dojímalo divadlo jak kino.

LS: a třeba em konkrétně, jestli ste se setkala s tím, že by se tam
diváci bavili, nebo jedli,

MH: ani ne. tenkrát bylo takové slušné obecenstvo. to se z em nedá
srovnat s dnešními poměry.

LS: a

MH: i v tramvajích a všude prostě,

LS: hm

MH: ee to se nedá srovnat. ve škole, že by byl ňáké prohře-
prohřešky, no stačí vám, když do primy nás vzali dvě třídy,
dvaasedumdesát lidí, a maturovalo nás jednadvacet, a ta jedna přišla
z Tišnova.

LS: hm

MH: to dodneska je nemyslitelné. jo? a tenkrát žádný mazlení, a to
vyletěla i dcera univerzitního profesora. mohla bych menovat.

LS: ((smích))

MH: už jistě dávno nežije.

LS: hm

MH: no Milena ňáká. chodila sem mám dojem se sestrou Lukařského
((Radovan Lukařský)), protože ee on se menoval Radovan, ten její
bratr, a měli pronájemný hostinec, jak je em ee tramvaj jak jede pod
most ze Židenic do Maloměřic, tam byla restaurace, menovala se to
Nová Amerika. tam bylo velké ee jeviště. a s tou Elou sem
kamarádila, a vona vždycky říkala, Radovan je věčně na jevišti,
věčně si tam přehrává, byl to určitě on, já sem mu chtěla napsat
potom později, když už žil v Praze, jestli skutečně em je to em žili
ee bydleli, jak je sou židenická kasárna,

LS: hm

MH: takže když byl ten puč, Kobzinek a Gajda, tak Ela se ráno učila
chemii, o pěti ráno vstávala a dřela chemii, a to střílení a to
všecko tam zažila.

LS: hm

MH: hned mně to ten den vykládala že, že tam,

LS: hm

MH: byl v kasárnách,

LS: hm

MH: bylo živo. no a em potom oni ee najali ňákou chatu v Beskydech,
takže se mně ztratila z obzoru, moc hodná holka to byla.

LS: hm a em když ste chodila do toho kina, potkávala ste tam svoje
známé?

MH: ne.

LS: ne. dobře, em teď tady mám otázku, jestli ste jako dítě chodila
na nepřístupné filmy.

MH: hm v té době, kdy něco bylo nepřístupné, sem já do kina
nechodila, takže...

LS: to sme vlastně říkali. a do kina jestli ste třeba chodila někdy
bez placení?

MH: ne, to nikdy, kdepak.

LS: [teď bych se ještě]

MH: [tenkrát i v tramvaji] všichni platili.

LS: ((smích)) teď bych se ještě zeptal, jestli ste chodila do
kostela.

MH: em v mládí em vs- ee všichni toto. ale moji rodiče nikdy
nechodili, nebyli fanatičtí, i když vlastně maminka vlastně byla z
velmi zbožné, až bigotní,

LS: hm

MH: katolické rodiny na dědině, kde faráři třímali pevně svoje žez-
ee žezlo, hádali se katolíci s em s ee s těmi komunisty, a nej- byly
dvě t- ee Sokol a Orel,

LS: hm

MH: dvě tělocvičné jednoty,

LS: hm

MH: které byly na nože, a nejhezčí bylo, když si potom vzala
náčelnice Sokola náčelníka Orla. bylo to krásný manželství.

LS: ((smích)) takže vy ste chodila nebo [nechodila?]

MH: [ne,] chodila jako děcko, a pak někdy v takovém zoufalství,

LS: hm

MH: sem se zastavila v kostele. ale eem mám eem výhrady, ne vůči
náboženství, ale ee vůči chování církve katolické.

LS: hm

MH: i za války.

LS: hm

MH: jo? podívejte se, když vidíte, že oni nechali utéct přes Řím
Ajchmana a mnoho jiných, a em četl ste knížku Lstí a klamem?

LS: ne.

MH: tak tu si sežeňte a přečtěte. ta je náramně zajímavá. to je
něco. perla.

LS: hm

MH: a napsal ji Izraelec, který byl v tom em vojenským seskupení,
jo? em to eem nebo když ve Francii Židovky daly všecky šperky
jeptiškám, aby je schovaly, a voni je vydaly, ty šperky si nechaly.
nebo když em Vatikán první uznal Hitlera? nebo když ee (svit) ste
viděl z blízka některé podešvy farářů,

LS: hm

MH: ne všech,

LS: hm

MH: já sem si vážila pátera Masáka, který byl z mlýna, tam kde je
vsetínská přehrada. tam stál mlýn. Augustýn Masák. em vzdělaný
člověk, který půjčoval knihy. pak sem si vážila dvou mých katechetů,
ten první byl stařičký pán, nevim už, jak se menoval, ten druhý se
menoval páter Konicar, a em tech sem si vážila. ale když sem viděla,
že například ve Křetině zmizel nádhernej lustr, ten přesná kopie
toho, co dnes visí v divadle Na hradbách, nádhera, a najednou pan
farář prohlásil, že by to střecha neunesla, to byl dar té hraběnky,
em a zmizelo to a objevily se tam koule jak v krematoriu, tak ee si
jeden vo tom myslí svý.

LS: hm

MH: nebo když o faráři z Křetína psali v novinách, mladý chlapec, že
už má osmé auto, v době, kdy tady v Brně měl auto Divíšek a em pár
jedinců, a em ee tento eem chlapec potom, aby se zviditelnil, aby
prostě po sobě nechal památku, nechal zbourat starou faru, krá-
bytelně postavenou,

LS: hm

MH: a postavil tam před tím něco, co se podobá hotelu, a to je fara,

LS: hm

MH: nezlobte se.

LS: hm

MH: nebo když vi- sem viděla vilu, kterou si postavil farář od
Jakuba ((kostel sv. Jakuba)), měla sem chatu v Ivanovicích, za
Řečkovicemi, a na Žilkově vpravo, dokud tam nevyrostly ty stromy,
zářila do, nádherná vila pana faráře. víte, nezlobte se,

LS: [já se nezlobím.]

MH: [moc věcí] sem viděla,

LS: hm

MH: em když odcházel starý farář v Zábrdovicích, odnesl všecko krom
toho přibitého kříže v přízemí.

LS: hm

MH: po něm tam nastoupil farář, který em byl měl to eem z nové říše,
měl takový to bílý oblečení a tak. a to byl fešák. můj švagr totiž
za války nosil pod kabátem ee radiový přijímač, takový starý,
takovou bedýnku, společně poslouchali na faře ang- Londýn, jo?

LS: hm

MH: takže to byl u mě, páč to šlo vo krk.

LS: hm

MH: že. a eem prostě, nebo v Líšni sem rok učila, a tam byl
katecheta, matematik, vždycky v přestávce sme eman- rád- kantor učil
pak na pedagogickým, on a já sme počítávali, jo? čili to byl, em
podívejte se, já sem tam musela jako mladá učit vše co zbylo,
například i dějepis, a učila sem o Husovi. a tento farář, tento
katecheta, von, von neměl faru, mě upozornil, dejte si pozor, tady
je církevní škola, a ty jeptišky vyzvídají ty jejich bývalé žáky,
tak od jedničky do pětky. v Líšni zbyly dvě školy. měšťanka á

LS: hm

MH: tamta obecná. a von říkal a tam chodí na vás donášet,

LS: hm

MH: právě jim teď vykládaly, jak ste učila o Husovi. a ejhle,
tenkrát Hus byl em persona nu grata,

LS: hm

MH: že? a dneska em my když sme se, omlouváme se. to omlouvání nes-
nevrátí nikomu život.

LS: hm

MH: a inkvizice, nezlobte se, a Benátky? ( ) v Benátkách. je
toho moc, a ani křížové války neschvaluju, páč to byla, to byly
loupežný výpravy. takže co si budem povídat.

LS: (nás)

MH: ale nejsem prosím, každý má svoje em morální stránka, je něco
jinýho.

LS: hm

MH: než ta hierarchie.

LS: hm

MH: [já]

LS: [nás] to zajímá vlastně hlavně proto, že sme se chtěli zeptat,
jestli to vaše vyznání ovlivňovalo to, em jak často ste do toho kina
chodila, a jaký film [ste si vybírala.]

MH: [ne, absolutně] né.

LS: ne.

MH: a to už já sem do kostela nechodila, to, to už, podívejte se, em
člověk em ee v dětství to vnímá jako takovou samozřejmost, jo? ale
náš otec nikdy dokon- nemohl slyšet varhany, protože měl sestřičku,
která em přišel tam čert a mikuláš, a ona se tak vyděsila, že
umřela. a od té doby on nemohl slyšet varhany, absolutně ne. a
maminka si em měla svůj obrázek o všem, nikdy do kostela nechodila,
tenkrát byly církevní svatby, takže bratr i sestra měli svatbu v
kostele, to byla běžná záležitost, ale s vírou to mělo pramálo
společnýho.

LS: hm

MH: víte, když sem viděla, že nejmladší mýho bratra poslali do
Berlína, vlastně umřít, ovšem on uměl, otec uměl německy a italsky,
protože byl voják v první světové válce, a byl v Itálii, naučil se
tam italsky, a em německy jako tovaryš byl v Drážďanech a ve Vídni,
takže uměl běžně německy, takže em ee em ee sem eem prostě em já to
teď <povím naplno.> na tu akademii se mnou chodila vídeňská češ-
Češka.

LS: hm

MH: která byla za války zaměstnaná na pracovním úřadě, tehdejším
arbajcantu ((Arbeitsamt)), a když bratr dostal obsílku do Berlína,
tak sem si na ní počkala a říkám, Žofi, nešlo by to stopit?

MH: a vona řekla, buď ráda, to to vám doslova vopakuju. buď ráda, že
se dostane do civilizované země. vás všecky vyvezeme na Sibiř. a
bylo by se stalo. kdyby byl Hitler vyhrál.

LS: hm

MH: určitě by nás byli vy-

LS: hm

MH: a největší ironie je ta, že ona zahynula při náletu u em před
svatou Annou, ((Nemocnice u sv. Anny)) tam v ňákém kráteru em
zůstala, a přišla sem po letech na místodržitelství bývalé, to
znamená Brno venkov, proti Tomáškovi ((kostel sv. Tomáše)), tam je
deska cti, a její méno je tam mezi obětmi,

LS: hm

MH: mezi,

LS: hm

MH: jako čestný méno.

LS: hm

MH: a vona to byla hákoška.

LS: to je paradox.

MH: hezký, že?

LS: no,

MH: a moc jinejch věcí.

LS: dobře, tak se teda ještě vrátíme em k tomu kinu, jenom je tady
ještě poslední otázka, v souvislosti em s tím kostelem, jestli s
vzpomínáte, že by se třeba někdy promítaly filmy na faře.

MH: to já nevim.

LS: ne.

MH: to já nevím.

LS: dobře. [můžeme teda přejít]

MH: [já sem na faru] nikde nechodila, víte? to já, todle já nevím,
já sem nebyla mariánská dívka,

LS: hm

MH: to, todle já vůbec nevím. em podívejte se, já sem zástupce toho,
že každej ať si věří na co chce, ale ať žije jako člověk.

LS: hm

MH: morálka první republiky byla mnohem přísnější než si dovedete
vůbec představit, em takové například jako teď ee ee em aby aby před
svatbou spolu žili em přátelé, to neexistovalo. nikdo jim korunou
nepřispěl.

LS: hm

MH: dokonce sem znala paní, která byla učitelka, byl celibát na
učitele dřív eště, za Rakouska a tak. byla starší o hodně než já. jí
se narodilo dítě nemanželský, a ona em aby nepřišla o místo, tak to
přihlásili její rodiče za svoje dítě, čili ona vychovávala úředně
sestru a byla to její dcera.

LS: hm

MH: a pak se mnou učila krasavice, děvčica, moc hezká holka, která
učila na Beskydech někde, a tam si ji namluvil místní četník. už
jako mluvil o svatbě a tak všecko, no a byl následek bylo dítko,
chlapeček, žila v Králově Poli, setkala sem se s ní, když už ten
chlapec byl odrostlejší. a když ee jako mluvilo se o svatbě a když
se chlapeček narodil, tak se objevila manželka toho pána, která měla
s ním dvě děti,

LS: hm

MH: a on že se rozvede, a ona řekla ne. takovýho lumpa, kterej mě
podváděl, nechci. nevzala si ho, ale zaplatila to krásou, strádáním,
naše platy byly přece přeubohé, že, a vona při tom vychovala syna.

LS: hm

MH. když potom už byla jako babička, když on už se oženil, tak
jezdila za tím synem do Řečkovic a já sem tam bydlela, tak sme se
často viděly, a viděla sem, jaká to byla zátěž, jak úplně
zeškareděla,

LS: hm

MH: úplně utahaná, chudera, jo? mít dítě nemanželský v té době je
to, společnost byla prudérní.

LS: hm

MH: jo? oni to neo- i když od věků do věků se stává, že někdo měl
nemanželský dítě, ale ta doba byla opravdu zkatolicizována. jenomže
tlak budí protitlak podle mě. em po válce mnoho lidí vystoupilo z
víry právě proto, že to bylo povinný, z těch knězů em velmi
význačnej byl páter Slovák, který kázal na Jezuitské, a on se
zasloužil o mohy- postavení Mohyly míru, právě,

LS: hm

MH: tady žije stojednaletá babička, která tu dobu pamatuje ještě, já
samozřejmě už ne, a za války kdy to bylo em ne teda za komunistů,
kdy to potlačovali, tak právě narostl, mnoho lidí, i mladých, ale ne
že by podle toho žili.

LS: hm

MH: to sou jenom slova slova slova. a todle já neuznávám.

LS: tak, teď se obrátíme em v tom třetím okruhu k filmům a jejich
výběru, a zeptal bych se vás, jak ste si vybírala konkrétní film, na
který ste šla do kina, mluvíme o tom období před rokem štyrycet pět.

MH: já podle herců.

LS: hm

MH: podle herců.

LS: a em třeba to

MH: takový ty zamilovaný slátaniny já to, to mě nezajímalo.

LS: takže em to kino kde se to hrálo nebylo pro vás důležité?

MH: ne.

LS: kde se to hrálo?

MH: ne.

LS: hm a kde ste získávala informace o těch filmech, které [se
hrály.]

MH: [no,] tak em prostě byla reklama, že, vědělo se, byly ukázky
vylepené, to to byly obrázky před kinem tak, vedle vchodu obyčejně
byly nalepené ty, a tak podle toho si člověk uďál ňákou představu.
někdy se spletl, někdy ne, ale víte, ani si ty obsahy toho ne-
všecko to bylo tak trošku na jedno brdo, a ani si to moc nepamatuju.
to už je strašně dávno, prosim vás mně je čtyřiadevadesát, to už, to
už si pamatuju jen takové význačnější věci, anebo když je pak
promítali ještě jednou, už v naší éře.

LS: jo, jo. to právě my mluvíme jenom vo tom období, em před rokem
[čtyřicet pět, kdy to bylo vlastně ( )]

MH: [ano, ano (.) ne, to] em ee ani já sem nebyla ňákej fanda na
kina.

LS: hm em takže vy ste říkala, že bylo pro vás důležité, kdo v tom
filmu hrál,

MH: ano.

LS: takže jestli byste mohla říct svoje oblíbené herce a herečky, na
které ste chodila do kina.

MH: no tak em em Fialová ((Květa Fialová)) toho moc nenahrála jak
známo, že,

LS: ta hrála potom pokud se nemýlím ale až po válce.

MH: ano.

LS: začala hrát v těch filmech [až po válce.]

MH: [ano, ale tenkrát] ta Divá Bára, to bylo em

LS: hm

MH: takové pro mě význačné, já sem na ňu chodila do divadla, dokud
se hrálo, že? a po válce. hlavně. dokud ona hrála. že. a pak i když
se vrátila.

LS: hm

MH: ale to už bylo [slabší]

LS: [hm] hm

MH: to už em to už nebylo vono. a ee

LS: a před tím rokem čtyřicet pět? když byste měla říct ňáké herce,
které ste měla oblíbené?

MH: no tak bárová ((Lída Baarová)), man- Mandlová ((Adina
Mandlová)), že, to byly takový vůdčí, Nový ((Oldřich Nový)) em v
něčem. jako jako herec ve všech nebyl dycky dobrý.

LS: hm

MH: jako herec, tam se, v kinoherec, v kině, tam se tohle. Hašlera
((Karel Hašler)) sem měla ráda, že, Plachta ((Jindřich Plachta))
samozřejmě, Plachta, em no v Brně hrál taky Martin Růžek, ale nevím,
jestli hrál v kině tenkrát, to [si nepamatuju.]

LS: [to ještě určitě] ne.

MH: ale v divadle v Brně [hrál]

LS: [v] divadle asi hm

MH: nevim, nevim, nepovím vám. já sem skutečně málo chodila do kina.
to bylo tak...

LS: a mohlo se třeba stát, že ste šla na některý film víckrát? s tím
hercem [kterého ste ( )]

MH: [ne, jenom na, jenom] na tu Mariku ((Marika Rökk)) sem byla
několikrát, a potom po válce to, to sem zažila, byla sem v
Mariánských lázních, čili pohoda, pohoda, čas, a tam hráli ty hry
lásky šalebné ((Hry lásky šálivé)) a to sem byla třikrát.

LS: hm

MH: páč to byly ikony.

LS: a vy ste zmiňovala teďka samé české herce, měla ste ňáké
[zahraniční?]

MH: [no Slávku bu- ((pravděpodobně Slávka Budínová)) em] no
podívejte se, freda astera ((Fred Astaire)), ale to bylo po, že, eem
no Gretu Garbo ((Greta Garbo)), to byla taky moje oblíbená, tenkrát
se nosily i módy a střihy podle Grety,

LS: a vy taky? ste nosila podle ní?

MH: prosim?

LS: vy taky ste se česala podle...

MH: já sem se česala na ofinku, ale ale vím, že sem měla černé šaty
se sametovým černým límcem, ozdobené černou kožešinkou,

LS: hm

MH: persiánem.

LS: hm

MH: to bylo pro- podle Grety Garbo ((Greta Garbo)). jinak sem se
opičit nemohla, páč sem na to neměla.

LS: hm hm a čím vás zaujali třeba ti herci, které ste teď zmiňovala,
em Lída bárová, ((Lída Baarová)) Greta Garbo, [a ty další.]

MH: [no tak podívejte se] em Olivier ((Laurence Olivier)) třeba, jo?
to to to byla toto. žán gabén ((Jean Gabin)), to byla klasa, eem
aster ((Fred Astaire)) jako tanečník byl jedinečnej eem ten, no jak
se menuje ten komik, skončil v Ženevě, celá (.) manželka (óna), no
pomožte mně.

LS: komik?

MH: Angličan,

SM: čeplin? ((Charlie Chaplin))

MH: komik.

LS: mě napadá čeplin ((Charlie Chaplin)) [jedině.]

MH: [čeplin] ((Charlie Chaplin))

LS: čeplin. ((Charlie Chaplin))

MH: no, to byl můj ob- velmi oblíbenej. němý film, němý film měl aj
něco do sebe. to to byli herci, kteří dovedli vyjádřit děj posunným
pohybem. byl to kvalitní.

LS: hm hm

MH: to už potom v em mluveném filmu se někdy i ztrácelo.

LS: hm

MH: jo?

LS: hm

MH: ale němý film byl kvalitní. pohybově a a tak. jo?

LS: to by mě právě zajímalo, oni třeba ty němé filmy potom ještě šly
v těch kinech dál,

MH: [ozvučili.]

LS: [když ten] němý film nebyl, jestli ste preferovala ten němý
anebo zvukový.

MH: ee tak to já těžko, to nemůžu říct. na ty němé už se pak
nechodilo, to už sem, jenom ty zvukové a jak vám řikám, já sem
chodila tak málo do kina,

LS: hm

MH: že to...

LS: a ještě bych se zeptal, em potom už začaly být i barevné filmy,

MH: no, tak to byla událost. to byla událost.

LS: vzpomínáte si na ňáký konkrétní třeba?

MH: které byly první, to vám nepovím.

LS: hm

MH: no Pešek, Pešek ((Ladislav Pešek)) byl má láska. Pešek, znala
sem jeho spolužáka, a všecky ty hlouposti, které to, to co vyváděl v
to, to kino, to on opravdu v té škole dělal, on chodil na reálku, v
Brně byly dvě reálky na Křenové a na Antonínské. a tam chodil Pešek.

LS: hm

MH: a kamarádil s Lamplotou, ten obchod u nádraží, společně chodili
kopat, a von byl velký fotbalista a dokonce původně ani neuvažoval
vo herectví.

LS: hm

MH: von chtěl být fotbalista. a Pešek ((Ladislav Pešek)) to je,
viděla sem ho pak v Praze v divadle, to byla kvalita. no em mám ráda
pohádky, v kině, takovou Pyšnou princeznu ((Pyšná princezna)) a ty
všecky po- ty staré. ty moderní, to...

LS: ((smích))

MH: a pak nesnáším ty simpsnovi ((Simpsonovi)) a takovýdle věci, to
absolutně...

LS: hm

MH: to je úpadek vkusu, naprostej úpadek vkusu. nemožný za doby
první republiky. ňáký ty ninji ty,

LS: hm

MH: eem to je, myslím si, že eem poklesl vkus v televizi, v kině,
současně s vkusem lidí. protože to co se mnohým lidí,

LS: hm

MH: dřív nebylo možné vůbec. a erotické scény dřív, že by se byla
některá herečka svlékla a nechala vyfotografovat, no to
neexistovalo.

LS: hm

MH: herečky, taky nikdo se ee nebyl bulvár jak teď, nikdo se jim
nešťáral v soukromí, jo, to je vynález této doby.

LS: hm

MH: velmi špatný vynález. jo?

LS: teď bych se zeptal, jakou roli pro vás hrálo to, v které ten
film vznikl.

MH: prosim?

LS: em zase se mluvíme o tom období před rokem [před rokem čtyřicet
pět,]

MH: [před rokem pětačtyřicet,]

LS: a zeptal bych se, jakou roli pro vás hrálo to, v které ten film
em v které zemi ten film vznikl.

MH: nehrálo. ne. ne. pro mě byla důležitější kvalita toho filmu než
odkud to je. em líbily, líbily se mně italské filmy, jo? italské,
francouzské, i některé, no ruské se tam nedostaly v té době. za zač-
za války, to neexistovalo. a em z těch amerických právě takové ty em
třeba eee kraso- mám ráda krasobruslení, jo? tydlety věci. na-
dodneška se na todle dívám, em gymnastiku, jo? to eem uměleckou
gymnastiku, jo? i tu bez nářadí. em prostě slety a takovédle věci, a
eem a dokumentární filmy. ty mě zajímají.

LS: hm

MH: dodneška.

LS: a zase když teda mluvíme zase jenom o tom období před rokem
čtyřicet pět, tak em které filmy ste měla ráda a které ne. co dělalo
ten film dobrým filmem. podle vás.

MH: eem výkon těch herců, protože ten námět byl teda někdy ubohej.

LS: hm.

MH: ten, to námět, to je em to moc pestré nebylo, ale em ty výkony
byly opravdu dobré.

LS: a vzpomenete si na ňáké konkrétní příklady?

MH: no tak třeba Pudr a benzin, že, nebo, no prostě Werichovy ((Jan
Werich)) filmy všecky.

LS: hm

MH: jo? všecky. tam tam se člověk nespletl.

LS: tak a vy ste zmiňovala, že ste chodila spíš víc do divadla než
do kina, a ještě ste měla ňáké jiné druhy zábav kromě toho divadla?
před tím rokem čtyřicet pět?

MH: no hudbu. na filharmonii kdykoliv, to sem vid- na všechny
koncerty. em prostě hudba. to, to bylo dycky kvalita, tam se člověk
taky nespletl.

LS: a dávala ste teda em tomu divadlu a té hudbě přednost před
kinem?

MH: ano. rozhodně.

LS: tak, teď je tady em předposlední oddíl, který se týká právě kin
a filmových představení. em já bych se vás zeptal em jaké byly, nebo
na jaké rozdíly v místních kinech si vzpomínáte.

MH: nevzpomínám.

LS: vy ste říkala, že ste navští- navštěvovala [třeba (.) no?]

MH: [no eem] až v pozdějších letech. za války, jak sem říkala. to
bylo hlavně ta nejbližší kina, to se daleko nechodilo. a potom em
tak hodně později po válce, no pak bylo údobí, kdy neex- nebyl čas
na kino. což já, když sem vyšetřila večer, tak sem šla do divadla,
ale rozhodně ne do kina. a em v pozdějších letech sem nesnášela
blízkost těch lidí,

LS: hm

MH: jo? ten, ten dotyk s těmi sousedy, to mně dodneška vadí.

LS: hm a když byste si měla třeba aspoň vzpomenout na interiér toho
kina, kam ste chodila? vzpomínáte si?

MH: ee víte že ne?

LS: ne.

MH: no třeba to em velmi hezký interiér byl tam u toho Tomáška
((kostel sv. Tomáše)) v té Jaltě ((Jalta)).

LS: a [to už bylo]

MH: [to s-]

LS: ale po válce.

MH: to už bylo po válce.

LS: a před, před tím rokem čtyřicet pět?

MH: Edison, to bylo ubohoučký, tam na tom náměstí ((náměstí Svobody,
kino Úderka)) taky, to jak vám řikám, to byly dvě řady sedadel, a
me- mezi tím ulička,

LS: hm

MH: širší a dvě k- po straně, všecko zacpané lidmi, a eem a ta
Lucerna, tak em ta si už nepamatuju. vím jenom, kde seděl ten
pianista. toho si pamatuju, co se hrálo, dávno nevím.

LS: hm a byl tam jenom ten pianista, nebo tam byl ještě někdo další
z hudebníků?

MH: ne, jenom pianista.

LS: hm tak a teď bych se zeptal zase před tím rokem čtyřicet pět, em
z čeho se obvykle skládal program té projekce.

MH: tak později byly ty týdeníky. předtím. a řada lidí na ně
nechodila, a em tak oni prostě je donutili, aby chodili zavčas tím,
že nevotevřeli em po týdeníku, anebo to dali dohromady, i s tím
filmem, víte? takže ten týdeník, to byly jako události, jak sme
silní, že? (.) [né, nepamatuju si.]

LS: [a teďka mluvíte] ee ee o ve válce, za [války, když se chodilo.]

MH: [ano, za války.]

LS: hm

MH: za války

LS: hm

MH: za války byly ty týdeníky, pověstné, no a potom po válce myslím
taky, ale jak vám říkám, já sem na kino neměla čas, a nebylo to,
nebyla to priorita pro mě.

LS: a bavilo vás to sledovat, ten týdeník, v tom kině?

MH: to ano, když sem tam byla, když už sem tam byla, tak sem to
sledovala, no ale jak vám říkám. naj- na mnohé to bylo tak tak eem
námětově

LS: hm

MH: ubohé, že se nedalo

LS: hm

MH: že ste si říkal, to sem měla raděj sedět u knihy doma.

LS: ((smích)) a co třeba o přestávce, když byla přestávka, co se
dělo o té přestávce.

MH: tam nebyly přestávky.

LS: ani za té války, když ste chodila, nebyly už přestávky?

MH: já si myslím že ne.

LS: hm

MH: že to bylo na ráz.

LS: hm

MH: nemohu vám za to ručit, ale em

LS: [jasně.]

MH: [vím,] že byla přestávka mezi tím týdeníkem a filmem.

LS: hm

MH: ale že by byla přestávka mezi filmem, to ne. leda když se jim
přetrhl film, to se stávalo. šlo stop, tak než to slepili, tak
rozžali, ale,

LS: hm

MH: nemohu, nemohu si vzpomenout, to

LS: a něco dalšího, třeba že by tam bylo ňáké živé vystoupení,
hudba, v tom kině,

MH: ne. ne, to nebylo.

LS: hm a reklama?

MH: jo, reklamy byly, ale myslím, že až pozděj. já mám dojem, že v
prvních, u prvních filmů ani žádná reklama nebyla. za to vám nemohu
ručit, to já, já už si to nepamatuju.

LS: hm tak a teď je tu poslední otázka z té části, em jestli ste
někdy byla em přítomna promítání filmů v domácnosti.

MH: ne.

LS: ne.

MH: nikdy.

LS: dobře. tak, teď vám bude Soňa klást otázky, které se týkají
protektorátu v kině.

SM: dobře, takže vy už ste něco málo o tom protektorátu řekla, a já
bych se teď ptala trochu konkrétněji. takže, jak na vás působily
vlastně změny po tom roce devatenácet třicet devět?

MH: já, nezlobte se, já neslyším.

SM: neslyšíte. em jak na vás působily změny po roce devatenácet
třicet devět. to znamená, když začly platit ty protektorátní
předpisy.

LS: v kině, [teda konkrétně.]

SM: [v kině.]

MH: podívejte se, em byli sme zděšeni, nešťastni. takže em to se, to
se nedá vo tom ani mluvit. víte ee to byla strašná doba prostě.

SM: hm

MH: strašná doba, a em že bych chodila, začátek války sem vůbec, to
sme byli zalezlí, a em těžko dneska, podívejte se, my sme byli
ušlápnutí, udusaní, nemyslete si, že například ee jenom Němci nás
trápili, taky Poláci a Maďaři.

SM: hm

MH: a Maďaři. já sem učila na polské hranici, tak sem věděla taky. a
em vo tom se nechcu šířit, to se netýká filmů, ale em byli sme tak
zničení, už zřízením protektorátu, že o nějaké kultuře, em ně- ne-
neměl zájem.

SM: hm

MH: nebyl zájem vo kulturu.

SM: hm hm

MH: my sme byli rádi, když sme přežili den, a když se nám podařilo
donést do Brna ňáký vajíčko, nebo něco, abychom ne- nehynuli hladem,
nedá- eem to to je nesrovnatelná doba s dnešní, a taky byli sme
mladí, že, kolem té třicítky mně bylo, a tó, to člověk myslí jinak
než starý, ale prožila sem dobu, vlastně několikrát byla na kraji
krize, Kubánská krize, v Egyptě válka, jo? Sinajská, a tak dále. no
nevyšli sme z toho, stále je to takový, sme nešťastná generace.

SM: hm a když se teda ještě vrátíme k tomu protektorátu, tak všimla
ste si třeba, že by byla některá kina vyloženě německá, a některá

MH: ne.

SM: vyloženě

MH: ne.

SM: ne.

MH: [ne. ne. ne.]

SM: [to ste si nevšimla.]

MH: nevšimla, protože němectví v Brně dělali Židi.

SM: hm

MH: a Židi germanizovali Brno, a lítali v bílých podkolenkách, eště
v době, kdy už byl tady Hitler.

SM: hm

MH: ale mezi nimi trpěli nevinní Židi. například v Čechách, tady
byla paní Elplová, zemřela ve vedlejším pokoji, to je žena, to byla
žena toho spisovatele Miroslava Elpla, Čecha, ten ju dostal z
koncentráku tím, že si ji vzal, a byla z Písku. a v Čechách byli
Židi Češi. to znáte z těch spisů o ty pa- eem Oty toho.

LS: hm

MH: ee Pavla, ((Ota Pavel)) že? a em ee v Brně Židi germanizovali,
tvrdě, protože jim patřily továrny na Cejlu, a pode mnou bydlela,
když sem bydlela tam eem na ee Příkopě, paní, Krejčí se jmenovala,
která ee musela jít do německé školy, protože tatínek měl obchod na
Janské, a ti místní Židi mu řekli, jakmile nedáte dceru do německé
školy, přestaneme k vám chodit nakupovat. čili on doma ji vychovával
česky, byla to Češka, ale musela chodit do německé školy. pak sem
znala posledního potomka Havlíčka Borovského ((Karel Havlíček
Borovský)), pan Sedmík, se menoval, jeho manželka ee byla v
sirotčinci, protože bylo jich několik dětí, a když umřeli rodiče,
tak je dali všecky, každýho jinam, do jinýho si- a všichni museli z
toho sirotčince chodit do německé školy.

LS: hm

MH: jo? a ee Židi dávali em zaměstnání v továrně lidem, kteří
slíbili, že dají děti do německé školy. těchto poněmčenců bylo v
Brně celá řada, protože ne každý měl ee rodiče tak inteligentní, aby
mu řekli, koukej, chodíš sice do německé školy, naučíš se jim, ale
si Čech. to je zásadní eem myslím věc, em že to byla malá vzdělanost
u těch lidí, a jejich potomci, já sem se narodila, no narodila sem
se v (bavorskách), ale bydleli sme v Černých Polích, leta, a tam,
Černá Pole vynikala tím, že tam bylo plno Němců. a em tito lidé po
válce, em za války, jakmile se přihlásili k Němcům, museli svoje
chlapce poslat na vojnu. a ani jeden se z nich nevrátil. spoustu sem
jich znala, páč to byli vy- vrstevníci mých bratrů, lítali s nimi do
cihelny, tam kde dneska už není na Bednářské ulici, em kamarádili,
protože jazyková bariéra, to, Brno em brněnský hantec je z půlky
německý, jak je známo, že. a takže ty děcka kamarádily, na naší
ulici, a nejvíc sme opovrhovali ňákými Dajsíkovými, to byli Češi, za
války se dali k Němcům, jejich dcera chodila s německým ňákým tím
důstojníkem, byli v opovržení celé ulice. a bydlel tam odsunutej pan
em Portyš, já sem ho pak viděla, že je hlasatelem ve vídeňském
rozhlasu. mluvil krásnou spisovnou němčinou. moji domácí se
zastřelili, on byl major, Němci velmi slušní, hodní lidé. a
krasavici ženu měl, a když skončila válka, tak zastřelil napřed ji,
pak sebe, a byli první pohřbení v kráteru na ulici U sýpky. jo? tak
jak mezi Čechy sou rozdíly, tak byly rozdíly mezi Židy, i mezi, i
mezi Němci. a jak říkám, nejhorší byli ty poněmčenci. a v našem
domě, páč to patřilo Židovi, eem ee on šel do koncentráku, a vedle
nás, jak oni je stahovali pak do bytu, dali dvě slepé Židovky, a
když odcházely do koncentráku, bylo mně jich strašně líto. už sotva
chodily, ani jedna kloudně neviděla, a šly na smrt. a pak tam byli
ještě dva manželé, bezdětní, v domě, taky Židi, slušní hodní lidé.
byl rozdíl i mezi těmi Židy. a je dodneška.

SM: hm hm

MH: a je dodneška, protože sem se tady setkala s řadou, jedna paní
byla z koncentráku, úplně s nervy pryč, jo? páč prožila hrůzu, kdo
se o to, my sme gestapo měli jednou v domě, a to protože můj bratr,
podařilo se mu utéct z toho Berlína, tady eem pracoval jako
zemědělský dělník, aby se udržel, a na stejné ulici bydlel chlapec
stejného jména, měl jenom maminku, my už sme měli jenom tatínka, a
aby, protože ona neměla na jídlo, tak šel pracovat do ňáké cukrárny,
ne- jako dělník, a spoludělník Čech se ho udal.

LS: hm

MH: takže gestapo šlo po něm, a protože ten dělník věděl jenom
ulici, tak přišli k nám prvně. zážitek na celej život. víte, em
nelze soudit podle národnosti a podle náboženství.

SM: hm em a chodila ste teda za toho protektorátu více nebo méně do
[kina než] předtím.

MH: [do kostela?]

SM: em do kina.

MH: do kina? no z do protektorátu? má je to ano. nejvíc vlastně za
celej život.

SM: hm

MH: protože, ale až tak koncem, zezačátku ne.

SM: jo, a proč, proč ste začala chodit častěji do kina.

MH: no, podívejte se, umřela maminka, a em ten život byl takovej
beznadějnej, a tím, že byla u nás ta sestřenka mladá, no tak se šlo
do kina, semo tamo. ale em tak ňák, abych byla fanda,

LS: hm hm

MH: to vo sobě říct nemohu.

SM: hm hm á a ten výběr filmů em změnil se nějak [jestli se]

MH: [to už] sem řekla, že to je prostě, podle herců,

SM: podle herců.

MH: a podle těch obrázků a tak.

SM: hm a vzpomněla byste si, jak se vlastně chovali diváci v kině?
během toho protektorátu?

MH: těžko.

SM: ne? nevzpomněla byste si? takže em nepamatujete si třeba že by,
že by se v kině hajlovalo?

MH: prosim?

SM: jestli si nepamatujete, že se v kině třeba hajlovalo, když
[napři- například se]

MH: [v kině né, v kině se] nikdy nehajlovalo. v kině se nikdy
nehajlovalo, to si teda nepamatuju. to by v tu ranu byli vyřízený,
protože lidé by jim tam nešli.

SM: hm

MH: v kině se nehajlovalo. ne.

LS: a vůbec si nevzpomínáte na žádné projevy em

MH: ne.

LS: nestandardní [těch diváků za protektorátu.]

MH: [ne. ne. ne. ne. ne.] v kině né, pamatuju si jenom na jednu
nešťastnou schůzi kantorskou, kdy ee ee tam jak prostě provokativně
místo Masaryk říkali Masaříček, a kantoři se ozvali, a hned druhého
dne se zatykalo, čtyři lidi z naší ee školy, vrátili se sice,
děvčata dvě a dva muži, no to si nepřejte zažít. pamatuju se, když
byla hajdrichiáda, ((heydrichiáda)) tam pověsili tchána mého bratra,
a ee přišel mně inspektor ten den a divili se, že su uplakaná. Čech.

LS: hm

MH: jo? to, na to je lepší nevzpomínat. ale že by se hajlovalo v
kině nepamatuju.

SM: a třeba jak se ptal už Lukáš, jiné projevy? tam, třeba během
týdeníku?

MH: podívejte se, já to těžko mohu posoudit, protože já sem tak málo
chodila do toho kina, to se nedá zevšeobecnit, co já sem tam zažila,
třeba někdo má jiné vzpomínky, víte? em já já sem vám řekla, já sem
nebyla fanda na kino.

SM: dobře, a když se teda blížil konec války, em ee ch- ee

MH: [to se]

SM: [chození] do kina a chování [těch diváků]

MH: [to už se] do kina nechodilo,

SM: před koncem války se [nechodilo.]

MH: [né, to] to sme byli rádi, že sme zalezli, že sme přežili to
dopoledne. utíkalo se do Soběšic do lesa, utíkalo se do tunelu, toho
ee ten vlak, jak teď jezdí nový, ee na Letovice a na Tišnov, že jo,
ten se dokončoval, a vlastně kdyby tam byla buchla puma, tak začátek
toho tunelu, tak sme tam zůstali všichni. tenkrát když byl první
nálet, tak sem právě byla ee u Lužánek, na té ulici u Lužánek, a
když sem doběhla na kopeček, ten k nemocnici, jak je ta prudká,
menuje se to Na kopečku tuším. tak sem se dostala ještě do jednoho
domu, kde bylo otevřeno, a když pře- to byla hrůza na té ulici. to
byla padala jedna bomba na za druhou, tady ty Černovičky, co se dnes
menuje Černovičky, to se tenkrát menovalo, no jinak. teď sem, teď se
mi to nevybaví. to byla taková kolonie nouzová em ee staré vagóny a
z plechu slátané domečky a tak ((pravděpodobně Kolonie U
kostivárny)), teď to tam vypadá jako pěkná čtvrť, ( ) po válce
to spravili. a v tak to sem se dostala eště do toho činžáku, a pak
sem říkala, už je konec, tak sem vyběhla ven a teď sem se dostala, v
Černých Polích všechny vilky zamčené, já na ulici, a kolem dokola to
padalo. strašný zážitek. a to byl první nálet, no a pak víte, jak
Brno vypadalo po válce, že, a ten poslední nálet sme zažili v tom
domě, tam byly metrové zdi v tom domě. to bylo naše štěstí. to byla
kdysi fabrika prý, pak to byla škola, no a teď je to cikánský muzeum
((Muzeum romské kultury)). ale to byl krásný dům. my sme měli, každý
pokoj měl dvaačtyřicet čtverečných metrů. naši kluci jezdili na kole
kolem dokolečka. jo? topilo se v kamnech ještě, já sem zažila ještě
když v Brně zaváděli elektriku, jo? a plyn, to to v Brně nebylo. my
sme jak mladí s- si topili eee svítili svíčkami a měli, naši měli
karbitku. velmi nebezpečná <věc.> na na acetylen, že jo vlastně. no
a eem koncem války se už utíkalo z Brna, ve škole když začaly ve
Vídni kv- k kukala kukačka, tak sme některé děti pouštěli domů,
pamatuju si, že to bylo vo strach, aby se jim něco cestou nestalo, a
to už sme měli starosti o holej život. to už kino nikoho ne- nikdo
nezajímal se o kino. a divadlo už nehrálo.

SM: hm a vzpomínáte si na první návštěvu kina vlastně po skončení
války?

MH: ne. nevzpomínám. po skončení války sme se stěhovali, sháněli
byt, a em nebylo k sehnání malíř, aby nám vymaloval, a a to sem to
bylo plno trápení s takovými základními věcmi. kdepak kino. to se
nechodilo ani do divadla ani do kina. když tedy bombardovaná, a teď
neseženete ani povoz a musíte sama tlačit vozíček a převážet věci,
to sou panečku jiný, jiný starosti. to a ee ukradli mně všechny ee
my sme utekli z Brna před koncem války, poslední čas už sme pěšky
museli z Brna, už nás ani vlak nevzal, a ee když sme se vrátili, tak
dveře vyvrácený ee dokonce tam byli lidi, někteří, kteří, naši, to
nedělali Rusi. vykradli vykradli jinde, a pak se u nás jim líbilo
něco jinýho, například můj servis, ee polévkový, tak si zase sebrali
naše a tam nám nechali nějací cizí krámy, všecky, mýdlo a myd- já
sem si sama vařila za války mýdlo, protože což je teda vždycky
nebezpečná věc, jestli ste někdy věděla, jak se vaří mýdlo, se musí
sehnat žluč, a v prádelním hrnci tak na jenom na trošce, jo, vysolit
to pak, no jako chemik sem si věděla rady, a lidi mně sebrali
všechny prášky, všechno mýdlo navařený teda, protože normální už
nebylo k dostání, a já sem teď, jak ta střecha se zvedla, tak z těch
komínů ty všecky saze tam opadaly, a já sem se neměla v čem vyprat,
čím umýt, okna byly vybitý, to sme měli zalepený lepenkou, a ty
třísky toho skla byly v nábytku, čili pinzetkou vytahovat všecko z
nábytku, páč koupit po válce novej nábytek neexistovalo, že. to byly
jiný starosti než se jít do kina.

LS: hm

MH: neexistovalo.

LS: teď je tady v podstatě už úplně poslední věc, tady máme
připravený seznam filmů, které právě v těch třicátých a čtyřicátých
letech byly oblíbené, ještě je tu potom tady na druhé straně,

MH: hm Pražské švadlenky sem ne to, to

LS: a jestli se můžete podívat a jenom říct, jestli ste je viděla,
jestli to bylo [( )]

MH: [těch šest žen ((Šest žen Jindřicha VIII.)) sem] viděla, toto
ne, (..) Cácorka, (.) Ducháčka ((Ducháček to zařídí)) ano, U
pokladny stál ano, (.) Muži nestárnou, samozřejmě, (.) a vůbec nic
jinýho.

LS: vybavuje se vám něco u těch filmů, když ste teda je viděla,
třeba Muži nestárnou, nebo ty komedie s Burianem ((Vlasta Burian))?
kde ste je viděla, s kým, vzpomínáte si na to?

MH: ee s- nikdy s nikým sem do kina nechodila, jen právě se sestrou
a s tou sestřenkou.

LS: hm

MH: takže to je jednoduchý. ale většinou sama. páč sestra se pak
provdala, a em Burianovy ((Vlastna Burian)) filmy, no tak em u
kánonu stál ((pravděpodobně U pokladny stál)) a tak dále, Burian
((Vlasta Burian)), to to se všeobecně ví. a víte, že on zachránil
Lukavského ((Radovan Lukavský)) před na- nasazením ve válce ee v
Berlíně? ee ňáký profesor ee Lukavskýho, řekl Burianovi, ee že
Lukavský je v Berlíně nasazený, a Burian byl znám u německejch
oficírů hlavně jako maršálek, že?

LS: hm

MH: polní maršálek. ((C. a k. polní maršálek)) a takže, a pak on byl
bohatý celkem, měl vilu, že, no a voni ho tam chodili sem sem tam
(vyjeřd). po válce ho to stálo, jak víte, že em ee vězení a to ho
duševně zlomilo. ale on se zasadil v Berlíně o to, no a na ee na
úřadě v Praze teda, že nepostradatelný, že Lukavského potřebuje do,
jako on měl svoje divadlo ((Divadlo Vlasty Buriana)), že, a tím
pádem se Lukavský dostal z rajchu.

LS: hm

MH: takže Burian ((Vlasta Burian)) zachránil lukav- ((Lukavského))
ovšem to se, když ho zavřeli, nevědělo. stejně jako se nebralo na
vědomí, že Adina Mandlová pomohla spoustě lidí. jo? a eem prostě tu
historku vám nemusím opakovat, Mandlové historka je známá celkem,
vyšly její paměti, četl ste je?

LS: ano.

MH: no, takže víte, vo co de. kdo kdo se za ní zaručil pak.

LS: eem já nevim už komu [komu vona to]

MH: [Šmeral.]

LS: jo Šmeral, Vladimír Šmeral.

MH: to se, to byla em Šmeral, ona zachránila Šmerala za války,

LS: to je pravda.

MH: že ho skrývala,

LS: von se jí pak nezastal.

MH: taky pěkná odvaha. a von se pak na ní vykašlal, když už byl na
výši.

LS: hm

MH: a bratr Adiny Mandlové zakročil. šel za ním a šel tak koukej
hochu, Adina ti byla dobrá, kdyžs to potřeboval, a teď ji tam necháš
hnít. ale Adina mi byla sympatická tím, že v té době se nepoddala.
že když jí bylo zle, musela chodit na práce, tak ty lidi, kteří ji
ee se k ní chovali škaradě v té době na ulici na ní pokřikovali a
tak, ti sou u mě v opovržení. to je stejný jako dneska, když
vyznamenali gota ((Karel Gott)), a někteří lidé mu to nepřejí. a
přitom got ((Karel Gott)) nás za hranicemi reprezentoval jak málo
kdo.

LS: hm

MH: když bylo EXPO a tak dále, on byl mladíček tehdy. a já si
pamatuju, jak o něm psali, že ee se- když už byl unavenej, sedl si
na stůl a zpíval a zpíval až do, do zavření pavilonu.

LS: hm hm hm

MH: a že plno lidí našich i cizinců tam bavil, vlastně on nás
proslavil. tím zpíváním. a taky to není amatérskej zpěv, on na sobě
pracoval. takže ti, kteří mu to nepřejí, nejsou v právu.

LS: hm dobře, ještě se teda zeptám, jestli je něco, co byste sama
chtěla dodat, co ste neřekla v souvislosti s tím kinem, něco
doplnit,

MH: podívejte se, já si vážím ee všech dobrejch herců, když se
podíváte třeba jen na Sůl nad zlato, nebo, prostě tydlety ee ty
filmy em nesnáším ve filmu ee erotický takový ty záběry.

LS: hm

MH: tak jak sem je nesnáš- kvůli (karbikovi), který každou roli
opepřil ňákým posunkem nebo tak, sme přestali chodit s manželem na
činohry.

LS: hm

MH: jo? prostě ee ee my si em máme řádu dob- vynikajících herců,
Menšík ((Vladimír Menšík)) přece. Menšík bydlel na Bratislavské, em
to je hned vedle úrazovky tam. když umřel, tak měl tam takový
malinký eem malinkej ee stan- em pro auta, ee od stanoviště, jo? a
tam by stávalo jeho auto, jo? když umřel, tak byla kytička na tom
autě. a jeho tatínek nakupoval ve stejném obchodě jako já, na rožku
tam, a jednou moje paní pode mnou, ho nepoznala, něco, něco měla
ňáká řeč, a von se postavil a povidá, no nepoznáváte mě? a říkal,
dyť syn je celej já.

LS: ((smích))

MH: jo? čili byl hrdý na svého syna. Menšíka ((Vladimír Menšík)) sem
milovala. nemám ráda Bohdalovou ((Jiřina Bohdalová)).

LS: hm

MH: Bohdalová je dobrá herečka, ale když sem ju viděla párkrát,
například ve sklepě, jak eem ještě s Přichystalem ((Jiří
Přichystal)), s tím brněnským tenoristou tam popíjeli, a smála se až
jí bylo vidět do krku, to chování Bohdalové nesnesu. já si nesmírně
vážím, sem si vážila Medřické ((Dana Medřická)), Vydry ((Václav
Vydra)), ta stará garda, jo? to byli herci. eem měla sem hrozně ráda
reznera ((Boris Rösner)). jo? to byl charakter. em celé em opravdu,
myslím si, že my, u nás byli vynikající herci, i v divadlech,
divadlo za Jiříkovskýho ((Václav Jiříkovský))v Brně, to byla klasa.
opera naše, i opereta. výpravný operety v Brně byly, jo? v Redutě
((Reduta)), a pak hráli právě Na hradbách ((Městské divadlo Na
hradbách)) že? em myslím si, že co se herců dotejče, máme, máme
kvalitu. že máme kvalitu. a em nev- nemůžu říct, co bych vám
menovala to co znáte, to je zbytečný se s tím zdržovat, ale na řadu
herců, no Pešek ((Ladislav Pešek)) přece, že.

LS: hm

MH: a přitom to byli lidé charakterní, slušní. já eem Hrušínský
((Rudolf Hrušínský)), že? ovšem ty mladé Hrušínské už tak, to už
není vono. to už není vono. a em jestliže si musí ee herec
vytancovávat v televizi popularitu, to mně připadá dost trapný.

LS: hm

MH: jo? ukáže co umí, to je pravda, ale myslím si, že to není
důstojný. jo? Vinklář ((Josef Vinklář)) přece, to, jo? eem mám ráda
určité režiséry, Moskalíka ((Antonín Moskalík)), jo? klajna, ((Dušna
Klein)) to to to sou přece, Krejčíka ((Krejčík)), to sou kvality. že
se ti básníci ((Jak svět přichází o básníky, Jak básníci přicházejí
o iluze, Jak básníkům chutná život)) slavní jak přišel zá těch ten
ee to je, to se dá vidět ixkrát po sobě. Pyšná princezna, to můžete
vidět několikrát. a ty moderní už těžko. už těžko. já špatně vidím,
jo? protože

((rozhovor na 40 sekund přerušen příchodem ošetřovatelky))

LS: tak my už sme vlastně vyčerpali všechny otázky,

MH: no, já si myslím, že sem vás [zdržovala,]

LS: [((smích)) né.]

MH: že ste se toho moc [nedověděli.]

LS: [né, né.]

Konec rozhovoru

1

Rozhovor vedl: Jiří Vraspír
Rozhovor přepsala: Blažena Stránská
Datum a místo:

Rok narození: 1925, bez sourozenců

Bydliště do roku 1945: Veslařská (Jundrov), asi roku 1930 se
přestěhovali na jinou ulici v Jundrově.

Povolání rodičů: Matka byla v domácnosti, ale měla domovnictví a
občas chodila na posluhu. Otec kostelní zámečník, později pracoval
ve Sfixu (výrobna nádobí).

Povolání narátora: Tři obecné v Jundrově, čtvrtá a pátá
v Pisárkách. Měšťanku dokončila 1939, pak dva roky v učení na
švadlenu. Pracovala v hračkářství v Žabovřeskách, pak v květinářství
na Masarykové, následně totálně nasazená v Kuřimi. Od roku 1944, kdy
se ji narodil první syn, byla v domácnosti. Nejmladší potomek
narozen 1959, když děti „odrostly“, pracovala jako uklizečka
v nemocnici, poté roznášela poštu.

JV: tak (...) ee paní J. J.

JJ: [mhm]

JV: [vy ste] teda ročník dvacet pět ste [mi říkala]

JJ: [pětadvacet], no

JV: chtěl bych se vás zeptat, vy ste se ee vy ste žila do roku
čtyřicet pět kde všude? [na jakých místech?]

JJ: [no já su] pořád v Jundrově

JV: [vy ste celý život...]

JJ: [já su rodačka] a pořád [žiju]

JV: [jo a] pořád žijete v Jundrově?

JJ: akorát přes válku sem byla ee sem bydlela ee kousek tady a za
války sem byla tady

JV: ale pořád [v Jundrově]?

JJ: [pořád] na té stejné ulici jo (.) se nic nemění

JV: ee takže vlastně i školu ste navštěvovala v Jundrově?

JJ: [já sem na]

JV: [obecnou?]

JJ: chodila do první do druhé do třetí v Jundrově

JV: aha

JJ: a pak sem chodila do Pisárek

JV: a to už bylá (.) teda měšťanka?

JJ: tam byla dvojtříd- udělaná nová dvojtřídka (..) že tam byla (.)
škoda že sem to nevzala, já mám aj takovou fotografii

JV: [mhm]

JJ: [jak to] kdysi tam vypadalo (.) jo (.) tam byla dole taková
stará budova (.) a tam byla první třída a mateřská školka

JV: v Pisárkách?

JJ: v Pisárkách

JV: mhm

JJ: jo jak je dneska tá [škola]

JV: [mhm]

JJ: tak tam na tom mistě (.) a nová budova byla přestavěná na
hroznovu, tam byla štvrt- e třetí štvrtá

JV: mhm

JJ: a štvrtá pátá

JV: [a tam ste chodila?]

JJ: [vlastně ne] počkejte druhá třetí

JV: mhm

JJ: jo (.) a štvrtá pátá

JV: a vy ste tam chodila do té štvrté?

JJ: tam sem chodila do štvrté a do páté

JV: mhm

JJ: sem chodila do těch Pisárek (.) a pak sme chodili na Starý Brno
(..) naproti pivovaru

JV: em

JJ: zrovna jak je

JV: jo

JJ: tady je pivovar [a zrovna n- jak sou ]

JV: [(do měšťanky)]

JJ: tam ty nový budovy tam bývala (.) aj německá škola

JV: mhm a...

JJ: my sme byli tak a za nama taklenc byla celý to byla německá
škola

JV: a em (.) vaše zaměstnání vlastně do ro- do roku čtyřicet pět (.)
ee vy ste stihla už za války pracovat?

JJ: za války sem byla zamě- já sem se

JV: [( ) nastoupila ste...]

JJ: [když sem vyšla školu], tak sem se dva roky učila

JV: mhm

JJ: jako švadlena

JV: mhm

JJ: jenomže ze zdravotních důvodů sem toho musela nechat

JV: jo

JJ: no pak sem nastoupila do hračkářství

JV: mhm

JJ: v žabinách ((Žabovřesky)) (.) tam sem dělala, jenomže (.) že jo
maminka pořád nadávala, že chodím jak mlynář (.) jo vod toho dřeva

JV: mhm

JJ: tam byl ten prach a všechno, tak sem pak dělala v květinářství

JV: a to to to teda teď mluvíme o jakých letech?

JJ: to bylo za války jako

JV: pořád za války?

JJ: [no]

JV: [mhm] a...

JJ: to bylo za války no a pak sem byla z toho květinářství sem byla
totálně nasazená (.) pak sem byla jako ee napřed na takový
přeškolení to sme měli jak je Královopolská tak kousek za ní

JV: mhm

JJ: tam taková budova (.) a pak sme šli, já sem měla jít do Hamburku
(.) jenomže (.) já sem mě se rozbolavěl palec

JV: mhm

JJ: tak tím pádem sem se tomu jak se říká uhla

JV: mhm

JJ: jo a choď- byla sem v Kuřimě (..) no pak už sem byla s děťma
doma

JV: a vaše vlastně děti se narodily kdy?

JJ: no tak ten nejstarší kluk ten byl ve štyryaštyrycátým

JV: mhm

JJ: se narodil (.) no a pak sem měla v sedumaštyrycátým

JV: jo

JJ: třiapadesátým (..) a (.) ta (.) nejmladší je v devětapadesátým

JV: (jo (.) takže) máte štyry děti?

JJ: štyry no (.) no nejstarší bohužel už mně zemřel

JV: a em do důchodu pak ste vlastně pracovala na jaké pozici, jako
(švad-)?

JJ: no tak ee já sem byla většinou doma kvůli děckám, že

JV: mhm

JJ: no a pak (.) vždycky jenom tak nějak řekněme ee nějak tak, pak
sem až už byly děcka jako bych řekla vodrostlý, tak sem dělala (.)
napřed (.) všelijaký ty práce, jo

JV: mhm

JJ: jako uklizečka sem byla v nemocnici

JV: mhm

JJ: pak sem byla aji u pošty (.) tam sem byla šestnáct roků

JV: mhm

JJ: u té pošty jako, roznášela poštu

JV: jo

JJ: jako

JV: [poštačka, jo?]

JJ: [v Jundrově] tak v ku- tak v Lískovcu, v Kohoutovicích, jo,
takže ja znam jak Lískovec, <tak Kohoutovice>

JV: věřim (.) ee ještě bych se zeptal, povolání vašich rodičů (.) (
)?

JJ: maminka maminka byla d- doma, že, chodila sem tam na nějakou tu
posluhu, ale věčinou my sme byli (.) ee před válkou

JV: mhm

JJ: sme byli, když mně bylo pět roků, tak sme se pravě nastěhovali
na tu, já sem se narodila vlastně taky na Veslařské, ale dole, pak
sme se přestěhovali tam ee naši dostali jako (domovnictví)

JV: mhm

JJ: to patřilo nějakýmu Hérusovi, voni měli rukavičkářství (.) velký
jo (.) byli jak se řiká (.) tenkrát milionáři (by se řikalo)

JV: ((pousmání)) a povolání tatínka teda?

JJ: hm?

JV: povolání vašeho tatínka bylo jaké?

JJ: tatinek byl kostelní zámečník, dělal v ple- ee napřed byl jako
voják, že (.) a když přišel z vojny, z te první jak se říká, jo

JV: mhm

JJ: no tak pak dělal v tým (.) co se dělalo nádobí jako (.) s-
svinks ((Sfinx)), se to teď nějak nějak menuje ( )

JV: mhm (.) a měla ste sourozence?

JJ: ne (.) já sem byla sama

JV: jedináček

JJ: (já sem) byla jedináček

JV: ee jo vzpomněla byste si kdy ee v jaké době em nebo období možná
se to nedá říct (.) úplně přesně rokem, ale kdy pro vás skončilo
pravidelné navštěvování kina? kdy už ste do kina [přestala chodit]?

JJ: [no tak ee] až už vlastně do kina sem přestala chodit až vlastně
byly děcka, že

JV: [mhm]

JJ: [no tak] (..) už mně to pak tak nešlo (..) já sem byla naposledy
v kině

JV: mhm

JJ: to sem už byla (.) ( ), já sem vlastně byla ee v
osumaštyryceti už jako (.) vdova to sem potom měla (.) další
manželství

JV: mhm

JJ: jo no a (.) to sem tenkrát (.) man- manžel, co zemřel teď ten
druhý

JV: mhm

JJ: a náš tatínek mě vytáhli mě (poď) pudem do kina (...) my sme šli
do kina (.) a přišli sme po sedmi hodinách ráno domů, tak to už
konec, šlus! <už s vama v životě do kina nejdu (.) a vod té doby> už
sem v kině nebyla, ale tak (.) [možná]

JV: [a to bylo jaký rok (todle)]

JJ: tak namátkově sem někdy byla v tom Jundrově [se podivat ( )]

JV: [jaký jaký byl] vlastně rok, jak ste řikala tady tu příhodu, že
ste se vrátila ráno?

JJ: to sme byli já nevim to sme byli někdy (.) na ňákým filmu (..)
ježiši já si nevzpomenu co už to bylo

JV: a kdy to mohlo tak být, v jaké době, kolik vám mohlo být let?

JJ: to bylo někdy (..) počkejte v šestapa- někdy v sedumapadesátým

JV: mhm

JJ: no tak nějak [to mohlo být]

JV: [jo jo ke konci] padesátých let dejme tomu

JJ: no no tak (.) tak nějak v sedumapadesátým

JV: hm

JJ: osumapadesátým [roku]

JV: [a pak] už vás to moc do toho kine [ne ne]...

JJ: [pak] už sem <nešla> (.) pak sem tam někdy

JV: [mhm]

JJ: [sem] zabrousila, že pudem na něco pěknýho v tym Jundrově, ale
tam sem byla myslim ale dvakrát jenom

JV: aha

JJ: ale nejvíc co sme jako (.) chodili do kina, tak sme chodili když
sem byla v tom květinářství, tak jako kamaradky sme se vždycky

JV: mhm

JJ: domluvily (.) a šly sme (nětam), sme šly třeba (.) ve tři hodiny
ee po- prostě vodpoledně do kina do jednoho

JV: aha

JJ: a tam skončili (.) a honem sme utikaly že do <druhýho>

JV: [a to ste to ste]

JJ: [tak bylo to] mládí, že

JV: to bylo za války ještě?

JJ: no to bylo za války

JV: mhm a to ste pracovala tenkrát kde, v tom květinářství?

JJ: ee na Masarykové, teď to tam už není (.) jak je (..) je
květinářská a tak byl na rohu Popr a vedle na té Masarykové bylo
[květinářství]

JV: [tudíž ste vlastně] šly do jakého kina (.) ne- (nejbliž)?

JJ: no my sme většinou se domluvily, zašly sme si na naměstí Svobody
že

JV: mhm

JJ: a to sme šli (.) podle toho jak, většinou sme byly v Alfa pasáži
((kino Alfa))

JV: mhm

JJ: ne (.) a teď třeba v Moderně ((Moderna)) to bylo zas v Jaltě
((Jalta)) ne

JV: mhm

JJ: tak sme zas honem utikaly <tam do kina>

JV: [(šly ste) ( )]

JJ: [na na dalši] tohle, to nam tak akorát vyšlo, jo

JV: mhm

JJ: no tak podle toho, jak co kde dávali, no (.) tak

JV: jo

JJ: pač tenkrát se za války nehodilo nikam do kavárny

JV: mhm

JJ: nebo někde (.) zábavy nebyly (.)

JV: mhm (.) [k tomu]

JJ: [až]...

JV: se ještě dostaneme a em tak todle je takový úvod vlastně, teď
sme jakoby načali a tak sme si zrekapitulovali ten váš ňáký příběh
(.) á teď bych se zeptal, teď bych se ptal chvilku na tu em vyloženě
dětskou zkušenost, to znamená do ňákých těch devíti deseti let (.)
jestli tam máte ňáké vzpomínky rané (.) a zeptal bych se, jestli si
pamatujete na svoji první návštěvu kina?

JJ: (první návštěvu (.) si (nevzpomínám jako) poněvač (..) (to sme)
to už sem chodila myslim do měšťanky

JV: mhm

JJ: (pač) tenkrát jako děcka sme (.) tak nechodily po těch kinách,
jak chodí dneska, že (.) tenkrát to nebylo (.) ale mám dojem, že to
bylo poprvně když sme byli v první měšťance

JV: mhm

JJ: a to sme byli jak sem vám vzpomínala na tom Výstavišti
((Výstaviště))

JV: mhm (.) tam ste šla tenkrát ze školou nebo s rodiči?

JJ: to sme byli ze školou

JV: ze školou

JJ: tam jako

JV: mhm

JJ: sme byli tam bylo nějaký to byla nějaká (..) nějaký výročí nebo
nějaký (.) něco tam prostě

JV: mhm

JJ: bylo (.) [no a tak]

JV: [a to už ste vlastně] chodila e (na tu)

JJ: do měšťanky

JV: měšťanku (.) a ta byla v Pisárkách (.) nebo...?

JJ: ta byla naprotí (.) pivovaru

JV: naproti pivovaru ste říkala, na Starém Brně

JJ: no no no (.) tam sem chodila do první a do druhé [měšťanky]

JV: [takže vy ste] to vlastně měli kousek?

JJ: no (..) no my sme obyčejně z té školy sme chodívali stejně tama
(.) dom (.) (poněvač) my sme vyšli ze školy, vobešli sme tu německou

JV: mhm

JJ: a teď (vedla) byla Výstavní a zrovna pokračovalo se dál, tenkrát
to tam nebylo za- (.) hrazděný, jo

JV: mhm

JJ: pač tam byla normálně silnic

JV: jo

JJ: až dál ješče (.) až jak sou ty schody tam nahoru

JV: mhm

JJ: tak tama sme tam už ty schody bývaly za nás, jo

JV: jo

JJ: to sme vždycky tama vylezli nahoru a šli potom po hlinkách

JV: vy vy ste mi říkala ee tuším, že ste tam chodili ze školou
poměrně často ee [(do toho kina)]

JJ: [no my sme] ee (poněvač) tam (.) voni tam potom se tam (.) tam
se nebylo jenom kino [tam]

JV: [mhm]

JJ: prostě byly třeba když bylo něco tohle s- tak vím, že sme tam
byly na nějaké (.) ee nějaká slavnost tam byla

JV: mhm

JJ: nebo něco, nějaký takový jak divadlo něco tam bylo tako jo v tom
kině (.) ale vím, že to kino bylo hodně dlouho a chodilo se tam jak-
s rodičama já sem moc do kina nešla, protože rodiče na to neměli čas

JV: mhm

JJ: pač maminka, ta byla (.) vod jara do zimy (.) na zahrada [že]

JV: [mhm]

JJ: tam byla strašně veliká zahrada, měli jako domovnictví ee
vlastně měli na starosti celou zahradu

JV: [mhm]

JJ: [takže] (.) rodiče neměli ani čas, aby (se mnou)

JV: jo

JJ: to sme tak v sobotu v nedělu šli akorát [na procházku]

JV: [s kamarádkama] nebo (.) s kamarády?

JJ: no až potom s- sem byla větší, že (už tohle) tak už sem s těma
kamarádkama

JV: mhm

JJ: šla taklec

JV: mhm (.) ale zatim tady pořád v tom dětství ste pořád chodila
[vlastně (asi nejčastěji)]

JJ: [no v tom dětství] akorát [jako co sme]

JV: [(v rámci školy)]

JJ: měli nějak tohle, tak to si pamatuju taky, no (.) jako to sme
tam byli, pak tam byla nějaká voslava

JV: mhm

JJ: tak to sme tam taky byli [(nějak něco tam)]

JV: [nevzpomněla] by ste si, jak často třeba sté (.) s tou školou na
ten film šli?

JJ: no tak tenkrát to mi bylo tolik (..) tenkrát to tak nějak (.)
pak začala ta válka, no tak ( ) v ( ) třicátým sem končila, že
(.) tam bylo takový...

JV: a to už ste možná chodila pře- před válkou už jakoby sama třeba
s s přáteli?

JJ: ne ne ne

JV: ne

JJ: (to ješče) víc jako (..) (to sem) končila školu akorát v tom

JV: mhm

JJ: devětatřicátým roce že a (.) pokuď ee tak (.) to vite, než (
) já sem, my sme bydleli tam vlastně tenkrát to bylo vic takový (.)
vopuštěný

JV: hm

JJ: jo (.) my sme bydleli (.) až tak jako bych řekla až (byste vzal)
za Veslařskou až tak

JV: mhm

JJ: jako tenkrát to bylo strašně vopuštěný, to si (.) ste si
netroufal tam chodit

JV: hm

JJ: to (.) jako děcka že (...) až potom sme byli starší v tom učení
no tak pak sme chodili teda jako tam do toho kina hodně jako

JV: a vzpomněla byste si, jaký byl třeba názor rodičů na chození do
kina? vyjadřovali se k tomu nějak?

JJ: tak ee nějak (.) nebyli proti tomu

JV: hm

JJ: nějak

JV: a škola třeba? mluvilo se o tom ve škole?

JJ: no tak ve školách se nějak zvlášť moc bych řekla (pokuď) sme
chodili do školy, tak se nějak tak moc vo těch kinách nemluvilo
jako, jo (.) to nebylo tenkrát to nebylo tak propagovaný

JV: hm

JJ: jak je to třeba dneska, jo

JV: em vzpomněla byste si, jestli ee vlastně tenkrát byl pro vás
film důležitý nebo považovala ste ho za něco důležitého? mluvila ste
třeba o něm, o o nějakých těch hercích nebo

JJ: [no tak]...

JV: [různých] scénách třeba s kamarádkami nebo se spolužačkami,
které vlastně, vy ste ten film viděly společně, [(že)]

JJ: [(tak)] my sme tenkrát jako děcka (.) vlastně to sme byly jako
děcka

JV: mhm

JJ: že (.) tak sme nějak tak ee tohle (.) až potom větší už
s kamarádkami, tak spíš už

JV: mhm

JJ: ten se nám líbil nebo to se nám líbilo, jo, to už prostě jako
víc taklec (.) aji sme měli všelijaký brali sme si tenkrát byli

JV: mhm

JJ: ten (.) nevim jak se to jmenovalo (.) Kinorevue

JV: mhm

JJ: nebo tak něco, tak sme si to kupovali

JV: kupovali (ste si)?

JJ: jo a tak, tak sme ee jako (..) to už potom bylo že (.) (člověk)
byl větší, to už vlastně bylo (.) bych řekla (.) za války (.) po
válce už potom (.) člověk už tak málo

JV: hm

JJ: to sem byla většinou doma [(s dětma)]...

JV: [vy ste] se vlastně vdala v roce?

JJ: já sem se vdávala v šestaštyrycátým

JV: mhm

JJ: po válce

JV: po válce až (.) a (.) ee takže takže em v rámci toho té návštěvy
ee kina na tom Výstavišti ((Výstaviště)), přes to ňáká vzpomínka vám
vytane na mysli? třeba ňáká silná opravdu? (z té dětské) ( )?

JJ: to já si ani dneska už nevzpomenu, co to tenkrát bylo za [film]

JV: [mhm]

JJ: jenom vím, že to potom bylo docela dost navštěvovaný, to kino
tam jako (..) jako že tam poblíž (co s-) ( ) bydleli, že

JV: mhm

JJ: tak tenkrát vlastně (.) za války když to vezmete, co byla ta
mládež taková (.) tak kam měli jít?

JV: mhm

JJ: (jedině) do kina, že, no a my sme bydleli, pro mě to bylo z ruky

JV: mhm [rozumim]

JJ: [někam] tam jit do kina

JV: hm

JJ: jo, poněvač já sem měla ee já sem (.) rodiče byli dosť přísní

JV: mhm

JJ: bych řekla, já sem měla poručený být v devět hodin doma

JV: hm

JJ: anebo v deset hodin v letě (.) jo (.) a v zimě v devět hodin,
protože (.) naši rodiče nebyli rádi, když sme (.) potmě někde se
courali nebo tak že (.) to (.) tenkrát to nebylo tak jak je to dnes,
dnes vám na tom nezáleží (..) děcko de do š- do toho, chodí ještě do
školy a de do kina a příde třeba až ráno, že

JV: hm

JJ: rodičům je to jedno

JV: vzpomněla byste si, jak to kino (.) vypadalo, jak na vás
působilo (.) to na tom Výstavišti ((Výstaviště)) myslím?

JJ: tak tam bylo pěkný to kino, šikovný to tam bylo (.) jinak já už
si tak nějak moc

JV: [hm]

JJ: [nepamatuju ( )]

JV: a tam ste teda chodila (.) ee v rámci té měšťanky

JJ: no

JV: a pak ste tam už přestala chodit?

JJ: no poněvač pro mě to bylo z ruky

JV: hm

JJ: jo, pro mě to bylo z ruky taklec chodit do města do kina (.) to
sme chodili akorát kdyžtak když něco dávali v té sokolovně u nás v
Jundrově ((kino Vesmír))

JV: hm

JJ: se promítaly filmy v te sokolovně (.) tak sme (řekneme) jako
děcka třeba šly

JV: [hm]

JJ: [do te] sokolovny, jo

JV: takže ste občas šla i s kamarády?

JJ: no tak to sme se jako ze školy bych řekla, ale (.) to už sme
byli větší

JV: mhm

JJ: že, to bylo už jako ve válce

JV: jo

JJ: tak (.) to ještě sem tam do toho (tohle tam), pro mě to bylo (.)
my sme bydleli (.) do toho devětatřicátýho roku (.) tam na tom bych
řekla to už je víc k Pisárkám

JV: mhm

JJ: jo, to je tak v polovině bych řekla té Veslařské (.) no a tam to
byla taková spíš samota

JV: hm

JJ: tam nebylo těch domů tolik, tam byly (.) ze začátku máte byly
samá vila

JV: [hm]

JJ: [jo] (.) takže tam (.) to bylo všechno, (dyť to) spojení nebylo
takový

JV: hm

JJ: jo, my sme museli až do (.) e až do žabin ((Žabovřesky))

JV: hm

JJ: na konečnou (.) jo, anebo do Pisárek na konečnou

JV: ee dostala ste se třeba někdy v životě v tom dětství nebo (.)
dospívání na nepřístupný film?

JJ: ((nejspíš kroutí hlavou))

JV: ne?

JJ: em ((zamítavě)), (to sme šli většinou) to co (.) vybrali

JV: hm

JJ: pokuď sme chodili do školy, tak sme prostě tak nějak nechodili

JV: hm

JJ: po kinách (.) jo

JV: třeba někdy bez placení, (dostala ste se)?

JJ: ale (.) potom až už sme byli (.) prostě velcí, když už sme byli
(.) já sem byla v učení (nebo) sem byla v tom obchodě, no tak tam už
sme víc jako

JV: mhm

JJ: chodili, [že, ale]

JV: [(za té války)]

JJ: někdy zas nějaký takový to (.) nás netáhlo

JV: hm

JJ: nás třeba tahly nějaký takový bych řekla (.) ee co sme to sme
byli myslim ale štyrykrát na tom to Krb bez ohně (.) jo

JV: mhm

JJ: (ten) nějak hana Hana Vítová s tým (..) Dvorským ((Alois
Dvorský)), ne

JV: mhm

JJ: to sme byli myslím ale <pětkrát na tom se nám libilo> a pak sme
většinou (.) takový nějaký ty dobrodružný filmy, pak dávali film (.)
to si pamatuju (.) Mzda strachu

JV: mhm

JJ: to byl takovej nějakej bych řekla napínavej film (.) jak voni
(.) převáželi nějaké (.) prostě nebezpečné náklad

JV: hm

JJ: to si pamatuju ještě ten film, že voni to byli jako (.) vezli
nějaké nebezpečné náklad přes nějaký takový tyto (bylo) jak někde v
pralese

JV: mhm

JJ: nebo tak někde na nějakou končinu

JV: mhm

JJ: no a ee museli (.) přejíždět (.) přes takový prostě a teď museli
vopatrně poněvač (.) to se nesmělo (.) ten náklad nějak ee dostat do
toho ž- to mohlo vybouchnout jo, tak to si pamatuju jako jo, že to
byl to byl taky dobré film jako no a jinak tak si nějak zvlášť moc
toto no tak (.) tenkrát byla voblíbená ta (.) Ferbasová ((Věra
Ferbasová))

JV: mhm

JJ: jo, tak to sme většinou, kde byla Ferbasová ((Věra Ferbasová)),
<tak sme tam šli>

JV: (to byla) vaše oblíbená herečka?

JJ: no tak (.) tenkrát za mládí (.) byla t- to bylo víc těch
hereček, co byly taklec voblíbený

JV: hm

JJ: že

JV: já (sem sem) chtěl zatím ujasnit, mluvíme teď už o o válce, o
protektorátu?

JJ: no no no

JV: k tomu by sme se ještě kdyžtak dostali (.) chtěl sem se zeptat,
vy ste (.) chodila do kostela nebo chodili ste do kostela jako
rodina?

JJ: tak (.) my sme měli, pokuď sem chodila do školy, tak bylo
povinný náboženství

JV: hm

JJ: to sme chodívali (..) no a já sem chodila bych řekla jako děcko

JV: mhm

JJ: my sme měli tam byl na Veslařské byl klášter

JV: mhm

JJ: (tak sme) většinou do toho kláštera chodivali do kost- dneska je
tam nějakej vojenskej tento (.) (to přebrala)

JV: [a]...

JJ: [a] tenkrát tam vlastně (.) to byl klášter

JV: mhm

JJ: tam vychovali, tam byli aji (.) hráli divadlo ty schovanky (.)
jo co tam vlastně (.) se u- oni tam chodili do školy v té v tym
klášteře a všechno, jo, tam bylo tenkrát to bylo veliký

JV: hm

JJ: tam (.) byl hromadu těch schovanek tam bylo, jo

JV: hm

JJ: no a tak to sme chodili do toho k- do toho kostela tam do toho
no a pak (.) pak už sem málo šla, protože (.) když už sme byla v
Jundrově za války už (.) to tak netáhlo, [jo]

JV: [a] rodiče teda nebyli věřící, (jako že by)...?

JJ: no byli taky, no ale tak nějak (snad) že by (.) se

JV: hm

JJ: se chodilo do kostela (..) se nechodilo (..) no (..) (my sme)
byli jako katolíci

JV: mhm

JJ: rodiče byli to (.) jenomže tenkrát už ty rodiče ee naši třeba
neměli nějak moc toho času

JV: hm

JJ: jít do (.) se zebrat a jít do toho kostela (.) sem tam, v nedělu
sme třeba do toho kláštera šli, ale že by se chodilo pravidelně

JV: hm

JJ: jo (.) tak to u nás nebylo jako

JV: (takže) si nepamatuje (.) nepamatujete, že by se třeba na
farnosti promítaly nějaké filmy? že by pan farář ee [promítal]

JJ: [nee]

JV: dětem (.) ne?

JJ: ne (...) ne to si nepamatuju (tam nic) to ani (.) ani pokuď vím,
tak my sme měli farnost v Komíně

JV: mhm

JJ: tam byl farář nějaký pan Růžička tenkrát, jo (.) ale jinak takle
co že by tam nějaký to nebylo

JV: mhm (.) em nevzpomínáte si, jestli třeba měl ee někdo z vašich
spolužáků (.) ee rodiče, kteří by vlastnili ee promítačku (.)
domácí?

JJ: těžko (..) za nás za tech mladejch let tomu taklec nebylo, teď
už to je víc

JV: hm

JJ: rozmnožený, ale (...) tenkrát

JV: hm

JJ: to nebylo taklec

JV: a když teda teď se ee posuneme vlastně už do toho dospívání, to
znamená vlastně do té druhé poloviny třicátých let (.) jak ste
začala navštěvovat měšťanku, došlo tam k nějaké změně výraznější než
ee v tom uplynulém období, které sme teď tak jako [( )]...?

JJ: [(tak to nevim)] to byly furt tenkrát (...) to byl ještě
(povídám) sme byli (.) děcka tenkrát

JV: mhm

JJ: byli úplně jinačí, bych řekla jinačí režim toho (.) já si akorát
vzpomenu na nějakýho učitel Černý (.) on byl potom popravenej (.) v
tom devěta- ee v tom, no prostě hned mezi první- jak začli
popravovat

JV: hm

JJ: hned mezi prvníma (.) já si vzpomenu v té první měšťance, tam
nás učil ešče (...) ee pisničku (.) teď nevzpomenu jak se ten
(korasin)

JV: mhm

JJ: jo, to si na to a já sem to znala celý, jo, ale to už si za ty
leta už se mně to vykouřilo z té hlavy, jo

JV: hm

JJ: (no) von byl spíš von byl jesi byl (.) ruskej legionář nebo já
nevím prostě jako ale on byl mezi prvníma, co byli popraveni, to si
akorát pamatuju jako ze školy ješče, ale (.) jinak taklec tam žádná
taková nějaká (..) takový spíš bych řekla dětský, jo (.) my sme
třeba ee měli (.) v první měšťance to bylo (.) měli sme byly Vánoce

JV: hm

JJ: Mikuláša bylo

JV: mhm

JJ: tak učiteli (.) přišli donesli, to byly takový ty bílý polívkový
talíře, ty hluboký, tak donesli dva ty talíře, takovou čokoládu (.)
jo, takový (.) ty na jednom byly takový tyčinky a na druhým byly zas
takový jako (krkle) (.) nám to donesli a přišli z třetí měšťanky
holky přišly voblečený jako <Mikuláš, jako čert, jo>, (a fakticky)
bylo to něco, mělo to něco do sebe

JV: hm

JJ: tenkrát (.) jo.

JV: (takže vlastně) to byla taková besídka jakoby

JJ: no (.) no tak jako takový slavnostní

JV: hm

JJ: jako přišel ten čert s tým Mikulášem a já si vzpomenu, vona
bydlela kousek vod nás ee ta Věrka Kadlecová (.) a vona se strašně
bála (.) ta z toho měla hotovej šok

JV: hm

JJ: jo, já sem s ňou měla co dělat, já sem s ňou potom vona se mě
držela jak klíště, já sem s ňou šla, musela jsem ji zavest až k nim
do kuchyně (.) jo

JV: čeho se myslite bála?

JJ: no bála se toho čerta, Mikuláše (vona prostě) se toho ješčě bála
jo (.) (no povídám) v těch letech ješčě my sme byli (.) jak se řiká
takový ee takový dětský ješče, jo, všechno (..) sme šli po
(Hlinkách) ((V Hlinkách)) my sme chodívali pěšky z té (.) vod toho
st- ee vod toho pivovaru

JV: mhm

JJ: až do Pisárek až na Veslařskou, že (.) tam jezdila sice tramvaj,
no ale rodiče nam ee máte nohy, choďte po svéch (.) no (.) tak sme
chodívaly pěšky, no a (povídám) to sme šly tenkrát ee z toho a to si
pamatuju dodnes (.) vona se mě držela jako kliště a jak tam někde
něco zazvonilo, jo

JV: hm

JJ: jak šli třeba byli partyje nějak domluvená (.) já (sem myslela
že) ((smích)) <(že vona mě) (.) (já sem nevěděla)> co s ňou mám
dělat, (já povídám) Věri, prosim tě, dyť se neboj (.) (tak sme) vona
mě stáhla do žundru jo (.) do (dveří), aby nás nebylo vidět

JV: zeptal bych se (.) vy ste vlastně trávila tenkrát (.) čas jako
dítě (.) měla ste nějaké koníčky nebo četla ste knížky třeba (více)?

JJ: [hm to]

JV: [vy ste] řikala, že ste (méně) chodila teda do toho kina, tak
jestli ste se nějakým dalším zábavám věnovala?

JJ: tak tenkrát ee (.) byla všelijaká ta zábava že [no tak já sem
(chodila)]

JV: [chodila ste třeba na výlety] nebo sportovat?

JJ: zvlášť tenkrát (.) chodila sem do Sokola

JV: mhm

JJ: jeden čas (.) no ale potom jak už ee dokuď žáci jako, no a potom
když sem měla jít do už jako do dorostenek

JV: mhm

JJ: tak sem toho nechala, protože (.) to už bylo pozdě večer, a když
já sem měla přijít tam na ty Kopaniny

JV: mhm

JJ: to tenkrát tam byla Veslařská vlastně (.) vobydlený (.) končilo
(.) kousek, jak je dneska to kino, tak kousek ješče tak za ním

JV: mhm

JJ: jo, a jinak to tam bylo pustina samota (.) takže (..) ee nás to
netáhlo někam (.) že

JV: a třeba rozhlas ste poslouchala?

JJ: no tak rozhlas tenkrát ešče vlastně byly (.) ee sluchátka

JV: mhm

JJ: (krystálky) (.) hledalo se to, tak to sme se vo to kolikrát
handrkovali, když tam něco bylo, jo

JV: mhm

JJ: děda mně to zebral, že chce poslouchat to nebylo (.) bylo tak
nějaký ty knížky takový ty pohádky nebo tak něco bylo

JV: hm

JJ: že

JV: do divadla ste třeba šla někdy (.) v tom dětství?

JJ: (já bych) vám řekla upřímně (.) tenkrát (.) nás rodiče víc ee
vedli k takové nějak (.) prostě, jak bych vám to vysvětlila, nějak
ee (k) práci

JV: mhm

JJ: jo, my sme museli spíš bych řekla pomáhat těm rodičům

JV: mhm

JJ: jo, poněvač (.) já sem třeba přišla ze školy (.)

JV: mhm

JJ: a maminka neměla když byla práca na zahradě (.) tak sem
(neměla), musela sem ledasco (.) nádobí umýt a to udělat a to udělat
jo, (měla) sem prostě nachystanou prácu, že (...) takže tam (.) to
bylo to dětství úplně něco jinýho, [já ( )]

JV: [takže ste] neměla tak čas na tu dětskou zábavu jako třeba
[(dnešní děti)]

JJ: [no právě] a pak já sem byla sama

JV: mhm

JJ: tam ee sice sem kolikrát utekla k babičce, babička bydlela hned
vedle

JV: hm

JJ: a tam bylo už víc děcka co tam bydlely, jo, tak sme se tam jako
hráli sme, no tak hrály sme, jak se tenkrát, to bylo takový hrálo se
třeba tichá pošta

JV: [hm]

JJ: [nebo] takový nějaký ty (.) voloviny, jak se říká dneska, dneska
když byste to tak to se nám děcka budou smát, jo (.) no, ale my sme
fakticky tenkrát jinou zábavu neměli

JV: mhm

JJ: a byli sme spokojení (...) to e

JV: a teda než ee ta začala válka (.) nebo než sme, než začal
protektorát

JJ: no

JV: tak ee do té doby (.) byste si třeba vzpomněla, jestli ste (.)
chodila do ňákého kina (teď)? jestli vám něco vytane na mysli

JJ: no řikám, já sem začala ch- potom jak sem (.) poněvač pokud sem
byla ee (.) napřed sem byla v učení

JV: mhm

JJ: že (.) pak sem byla zaměstnaná u toho Hrdličky (.) no tak tam až
pak sem byla v tom květinářství, tak tam jaksi s těma holkama

JV: [mhm]

JJ: [sem] už víc (.) [přišla na ňákou tu...]

JV: [ale ještě] jakoby na té měšťance, jak ste byla, [(v těch
patnácti)]

JJ: [v té měšťance] sme málo (.) takto, to sme se akorát tak
kamarádili, pokuď sme byli v té školi, že

JV: mhm

JJ: a jinak (zas povídám), poněvač já sem to měla daleko, voni byli
většinou ze Starýho Brna nebo byli z Liskovca ((Lískovec)) (.) takže
my sme to tam měly poměrně jako kamarádky k sobě jedna k druhé
daleko

JV: mhm

JJ: já řikám sme já sem třeba s těma kamarádkama (.) sme se bavily
po té cestě, jo, my sme třeba šly (.) z tych ee p- pisá- z ty- vod
toho starýho (tam) vod té Pisárecké, my sme skoro každý den se si
sedly a vykládaly sme si (.) jo...

JV: takže ste vlastně žádné kino (.) kromě (.) kina [na Výstavišti]
((Výstaviště))

JJ: [no]

JV: neznala tenkrát (.) (osobně)?

JJ: tenkrát ne, tenkrát nebylo nic toto (.) no...

JV: až teda za té války [(a to jak ste začala...)]

JJ: [až potom v té válce tam] pak už sme víc jako, poněvač to už nám
bylo těch (.) ee řekněme těch štrná- ee těch patná- šesnáct
sedumnáct, že (.) to už potom už víc jako (.) (povídám) to už sem
přišla víc do toho města

JV: mhm

JJ: poněvač my sme (.) rostli (.) tenkrát to bylo předměstí (.) že
(.) tenkrát to nebylo tak vobydlený, jak je to dneska vobydlený a
bylo to jako předměstí, takže sme vlastně tenkrát nepřišli tak nějak
(.) moc ee do styku s těma (..) řikam, no až po té válce tam už
potom, zas po válce když to vezmete zas, človek už měl starosti,
byla rodina

JV: hm

JJ: že a bylo zas jiný [starosti]

JV: [co třeba] vaši spolužáci nebo kamarádi, myslíte, že oni chodili
do kina víc tenkrát (.) než vy?

JJ: no tak možná kdo to měl blíž ee ty spolužáci, pokuď byli v tom
jak třeba na tom Starým Brně, ale jo, tenkrát taky nebylo tolik tych
(.) jako

JV: hm

JJ: bych řekla [( )]

JV: [vite, jestli] třeba o tom o tom pak třeba mluvili ve škole o
tom, že byli ee př- e před tím ee den v kině?

JJ: tak řekla bych, že ani tak nějak [se]

JV: [ne]

JJ: (zvlášť) se (vo tom) nijak nebavili

JV: hm

JJ: sme vo kinách nebo to

JV: [takže]...

JJ: [tam třeba] sme byli úplně

JV: hm

JJ: ještě někdo kupoval si ten časopis (.) [to kinorevue]

JV: [kinoreví] ((Kinorevue))

JJ: jo

JV: mhm

JJ: takže sme třeba to donesli do školy a voni to neměli učiteli
rádi

JV: hm

JJ: [jo (.) učiteli to]

JV: [zakazovali...]

JJ: kolikrát zabavili

JV: (to ste) právě vy si kupovala, že? ste řikala

JJ: no tak já sem tam někdy sem si ho taky koupila

JV: mhm

JJ: jo jak tam byl někdo (.) nó ale (..) tak nebylo to nijaký, že by
tam byli nějaký ty (.) no ale učitelé prostě nám

JV: hm

JJ: ledasco zabavili (..) když něco...

JV: a (..) teď teda když se posuneme dál (.) ee nebo teda eště
vlastně ještě bysme se mohli ee mohli zastavit chvilku u toho ee
kina na na Výstavišti ((Výstaviště)), jak ste chodili hodně ze
školou nebo (.) relativně hodně (.) tak ee vzpomněla byste si, jak
se třeba (.) ty děti chovaly tenkrát ee při představení?

JJ: no tak (my) sme se chovali normálně prostě

JV: jesi třeba pokřikovali kluci nebo (.)

JJ: ne ne ne

JV: hvízdali nebo se smáli [nahlas]?

JJ: [ne ne] (..) ja vam něco upřímně řeknu, tenkrát byla ta mládež
(.) jinak vychovaná

JV: hm

JJ: prostě, jo, tenkrát [(to neexistovalo)]

JV: [jako myslíte,] že si třeba děti tenkrát tolik nedovolily jako
dneska, jo?

JJ: no no no, to bylo úplně něco jinýho

JV: mhm

JJ: (..) my bysme si nedovolili ani nijak tak, protože by nás
učitelé hned (.) hned sme byli volaní k raportu nebo něco

JV: [mhm]

JJ: [když] kluci třeba něco z voloviny vyvedli nebo něco takovýho

JV: hm

JJ: tak byli hned k raportu

((pausa; 5 vteřin, doplnění nápojů))

JV: takže třeba ste se ani nebavili, jako měli ste strach (.) během
ee

JJ: ne, řekneme né strach, ale prostě tenkrát nás to (.) já nevím
jako

JV: hm

JJ: děcka ani nenapadlo nějak taklec ee (...) prostě měli sme ee
jiný

JV: hm

JJ: jiný smysl pro život, jak se řiká (..) poněvač sme byli jinak
vedení

JV: hm

JJ: jinak [toto]

JV: [a myslíte,] že byly všechny děti (.) vedené podobně jako třeba
vy?

JJ: no tak já, co si pamatuju, co sem znala (.) kamarádky a sešly
sme se ve školi, tak sme byly skoro všichni tak stejně (na tom)

JV: mhm

JJ: (.) nikdy tam nebylo nějaký že by některá byla... (..) co se nám
stalo akorát v první měšťance (.) to bylo už ee vlastně (.) tenkrát
už začli ti (.) ee Němci taklec už (.) taklec už tohle (.) ale si
vzpominam, že ee se učiteli zlobili, protože když končila škola

JV: mhm

JJ: tak našli (.) vete- vyrytý hakový kříže v lavicích (.)

JV: hm

JJ: a takový, tak to (.) bylo (nějaký takový) a když sme přišli do
druhé měšťanky, když sme nastoupili, tak vlastně, tam nikdo z nich
nebyl už (.) přestoupili prostě k Němcům a (.)

JV: hm

JJ: už chodili do německé školy, jo (..) a to vím, že se tenkrát
učiteli na tom hrozně zastavovali, protože (.) to museli potom
čistit jo že

JV: mhm

JJ: by to bývali do těch žáků ani neřekli, že taklec

JV: hm

JJ: se zachovají (...) (to konec to byli) jediné takové bych řekla
přestupek tenkrát, jo

JV: hm

JJ: že ee (..) no ale (povídám), to byly to šli potom (na druhej
den) ee druhej rok už s nama ve školi

JV: jo

JJ: nebyli, už byly v německé [školi]

JV: [hm vy] ste vlastně [měšťanku]...

JJ: [to bylo] akorát ten překlon

JV: hm

JJ: tych (.) toto jo, pač to už začly (.) v tom osumatřicátým

JV: jo

JJ: už začly ty Sudety a [takový a...]

JV: [a vy ste] do měšťanky té vy ste ji vychodila v roce třicet
devět

JJ: já sem vycházela v devětatřicátým roce

JV: hm

JJ: to už tady byli [Němci]

JV: [pak ste] se do roku jednačtyřicet ee vyučila ještě, chodila ste
do učení

JJ: no sem chodila do učení jako

JV: mhm

JJ: hm, a to sem chodila na veslař- ee na (.) ee Smetanovu, tady na
Veveří

JV: hm

JJ: takže to zas (.) do učení a z učení [dom a...]

JV: [a (.) od té] doby, od těch nějakých sedumnácti let ste si už
třeba vydělávala teda sama pak (.) ste pracovala (.) (nebo)
[osumnácti]?

JJ: [(ješče) tenkrát] když sem se pokuď sem se učila, tak ne

JV: no a potom právě...

JJ: až potom sem byla u toho zaměstnaná, když sem (.) musela nechat
toho učení

JV: hm

JJ: tak sem byla zaměstnaná u toho Hrdličky

JV: mhm

JJ: to bylo hračkářství

JV: mhm

JJ: [no a tam (už sme se)]...

JV: [to bylo] kde to hračkářství?

JJ: e v žabinách ((Žabovřesky))

JV: v Žabovřeskách (.) mhm

JJ: ee vite kde (.) to bylo (..) ee jak bývalo sta- jesi si
pamatuje- (bývalo) starý hřiště (..) fotbalový (.) dole

JV: (to) spíš ulice kdyby takle byla ale...

JJ: eh (nevim), jak bych vám to [vysvětlila]

JV: [nebo u jaké] zastávky tramvaje?

JJ: jak je (.) teď bych řekla je to (...) em to je teď taklenc vede
Horová a ta spodní ja si nevzpomenu, jak ta se menuje (..), jak
jezdí tramvaje a (.) dete dólů

JV: hm

JJ: tak ta ulic tak se šlo (.) kousek jako a to už bylo tak jako do
polí tam

JV: [mhm]

JJ: [jo] to bylo ten konec tech žabin ((Žabovřesky)) (.) jako [( )]

JV: [jaká] to byla zastávka (.) netušíte?

JJ: vite, kde je bych řekla, to bylo tak je (.) (...) dole, jak jede
(.) ja nevim, jak bych vam to vysvětlila

JV: kolik zastávek třeba od Svratecké?

JJ: od Svratecké je to em...

JV: nebo...

JJ: to bylo (tak jak je) ( ) k Pisárkám

JV: mhm

JJ: (.) (to je buď prostě) to je až jak je tam (.) takové ten most

JV: mhm

JJ: tak bych řekla, že to bylo tak za tým mostem

JV: hm takže jak je dé jednička

JJ: jak je dé jednička přes ten most

JV: mhm [tak tam]

JJ: [taklenctak] jako (.) jo

JV: mhm

JJ: tak to bylo tak nějak za ním

JV: dobře e v Žabovřeskách, (když) ste pracovala, chodila ste taky
třeba (.) do kina (.) tam- tamější-?

JJ: tak tam s- ne

JV: do Lucerny ((Lucerna)) třeba?

JJ: my sme tam většinou pracovali tenkrát nás tam bylo hodně

JV: mhm

JJ: právě z Jundrova hodně děvčat, takže my sme šly zase zpátky, to
sme kdyžtak třeba náhodou v tym Jundrově, když něco pěknýho dávali,
že sme ze zešly, ale jinak (tak nějak)...

JV: mhm (..) a vlastně tam tam ste chodili do sokolovny do Jundrova?
((kino Vesmír))

JJ: no (.) pač tenkrát já (.) my sme za války potom bydleli už (.)
blíž k Jundrovu jako (.) kousek od kina, tak bych

JV: [mhm]

JJ: [řekla] jo takže my sme to měli (.)

JV: [mhm]

JJ: [to už] sem spíš s těma holkama šla (.) do toho Jundrova třeba
do kina ((kino Vesmír)) nebo když bylo pěkně, tak, nás to ani tak
netáhlo do kina

JV: mhm

JJ: jo, my sme třeba šli (.) tenkrát ešče v Pisárkách byly kolotoče

JV: [mhm]

JJ: [byly] ee takový [ty...]

JV: [takže] na zábavy

JJ: dráhy lanová, jo a takový, tak my sme třeba se [zebrali partyja]

JV: [(.) mhm]

JJ: co sme se třeba dvě tři hol- s holkama domluvily a šly sme do
těch Pisárek na vodpoledne, na večer už sme musely být doma (.) že
to

JV: mhm

JJ: se rodiče zas hlídali

JV: na na nějaké taneční zábavě ste třeba byla?

JJ: tenkrát nebyly, akorát sme chodili potom (.) do tanečních

JV: mhm

JJ: jo

JV: a to bylo za války?

JJ: byl- to bylo za války, protože zábavy nebyly

JV: mhm

JJ: a byly akorát ty taneč- a to sme vlastně toho využívali

JV: [mhm]

JJ: [chodili] sme do těch tanečních (.) a to sme to taky sme chodili
vodpoledne

JV: mhm

JJ: večer už málo, no některý ty holky, já vím že (.) mně se stalo
třeba my sme byli (.)

JV: hm

JJ: v Králově Poli v Besedním domě (.) a my sme vlastně tenkrát
chodili pěšky

JV: mhm

JJ: z toho Krpole ((Královo Pole))

JV: mhm

JJ: že [my sme šli přes to]

JV: [to ste řikala]

JJ: po té Královopolské

JV: hm

JJ: byli sme doma, jo (.) nám se to nevyplatilo objíždět (..) a to
si pamatuju, to sme byli (..) ešče kama- kamarádky (.) a (voni furt)
a Jarko, prosimtě, chvilu tady ještě zustaneme večer

JV: hm

JJ: no tak mě přemluvily, tak sme tam..., no ale já sem voni potom
se k tomu neměly (.) pač ono to končilo (.) až ale vo devíti nebo vo
desíti tenkrát večer jako

JV: mhm

JJ: jo (.) a já sem (naši) já sem měla nařizený vod rodičů být

JV: mhm

JJ: do devíti hodin doma

JV: [mhm]

JJ: [jo] tak já [sem třeba tam] chvilku zůstala (..)

JV: hm

JJ: (a pak se mně stalo), že sama jediná sem <mazala po té>
Královopolské tenkrát to tam taky bylo

JV: hm

JJ: tak vopuštěný, mazala sama dóm (.) že (.) to se nedalo (.) ten-
tenkrát, povídám, rodiče za jedno byli přisnější, že (.) nenechali
nás tak jako (..) lítat třeba dó (.) dvanácti

JV: (jasně no) hm [rozumim]

JJ: [nebo tak] jo (sme) museli být v těch devět hodin v deset hodin
doma

JV: hm

JJ: jinak (.) jak se řiká byl mazec

JV: hm (.) (když) se zeptám, vy vlastně ten hlavní zdroj těch
informací ee to bylo to kinoreví ((Kinorevue)), které ste si
kupovala?

JJ: (mně se zdá), (že se to) jmenovalo Kinorevue

JV: mhm (.) a třeba [ee]...

JJ: [(tam)] vycházely já sem to (..)

JV: no

JJ: já sem to teda si nekupovala tak často

JV: mhm

JJ: (já jenom sem, když sem měla jako) jak se řiká uškrtili nějakou
tu korunu, tak sem si to koupila, jo

JV: mhm

JJ: (protože) naša maminka dycky nadávala (..)

JV: mhm

JJ: ta (.) nebyla [( ) jo]

JV: [neměla] pro to pochopení

JJ: voni pro to rodiče tenkrát nebyli

JV: hm

JJ: že

JV: a třeba ee e ale povidejte, já sem vás teď přerušil, vy ste o
tom chtěla asi ještě něco říct, o té kinoreví ((Kinorevue))

JJ: no tak to sme si (to povídám), když tam byly nějaký nějaké pěkný
(.) viděli sme (.)

JV: hm

JJ: že tam něco (..) co sme tak trošku měli rádi, tak sme si to
koupili, no ale (..) jinak [taklec]...

JV: [a třeba] noviny ee kupovali vaši rodiče...?

JJ: [hm?]

JV: [že byste...] noviny (.) jestli kupovali vaši?

JJ: [nó] (.) tenkrát my sme (.) ee tenkrát byli no- no- noviny braný
normálně, jo

JV: mhm

JJ: jako (.) a (.) já sem třeba mně vodebírali (.) ten ee (.) ježiš
jak se to menovalo (...) to byl takovej časopis dětské (.) ja si teď
nevzpo- (..) to bylo víc (takový dětský)

JV: hm

JJ: nevzpomenu si teď [jak se to menuje ( )]...

JV: [ale třeba] ty informace o těch filmech ste získávala i mimo tu
kinoreví ((Kinorevue))?

JJ: ten ee no tak (.) to sme zas to už potom (.) když sem byla v tom
obchodě

JV: mhm

JJ: jo, no tak tam už ee sem přišla (víc) do styku s tema..., tak už
to, ale jinak taklec (..) nas to (.) nějak netáhlo [pokuď sem...]

JV: [takžé (.) takže] třeba vlastně jakoby ee v rozhovoru s přáteli
ste (..) [se domluvili, že pudete na ňáký (film)]

JJ: [no právě to no že to] až už potom sem byla v tom obchodě, tak

JV: mhm

JJ: tak tam už potom to bylo víc tohle (..) páč (povídám), to byla
jiná (.) jiný poměry, jiný (.) [(úplně jiný)]...

JV: [dobře a teď] teda když se budeme bavit už o téhle době, kdy ste
vlastně [už]

JJ: [nó]

JV: byla ňák soběstačná (.) a starší, takže ste měla i volnou
ruku...

JJ: no (.) no a potom jako po válce už človek měl zas ee jiný
starosti

JV: mhm

JJ: jiný trampoty, že (...) takže

JV: [(a když...)]

JJ: [já sem] (kór měla nějak) zamotanej ten život, poněvač já sem ee
když sem ee chodila do toho Kuřimu

JV: mhm

JJ: tak já sem, abych popravdě řekla (...), to ještě když sem byla v
obchodě (.) než sem (.) nastoupila do toho Kuřima na to přeškolení
(..) tak sem tenkrát nějak byla nemocná (.) a znala sem jednoho
chlapca, ale on povidá poď se mnou a já du, (si tady) kamarádovi pro
něco (..) a já sem teda s nim šla (.) no a (.) ee voni tam byli
druzí (toto) já sem nechtěla jít dovnitř

JV: mhm

JJ: že tam já dovnitř nepudu no a (.) voni mě tam potom nějak
vodtáhli, no prostě bych řekla, byla sem znásilněná, jo nebo tak
nějak, jo

JV: mhm

JJ: takže (..) sem měla (..) vlastně zas takový (.) trampoty svoje
(..) jo

JV: mhm

JJ: teď to vite, sem se bála rodičům jak to říct, rodičům, všelijak
sem kličkovala

JV: mhm

JJ: jo (..) no (.) nakonec ee (..) nakonec ten chlapec (to) teda (.)
sem měla s ním toho chlapca (.) zas jeho rodina, jeho rodiče, jeho
otec, ne

JV: mhm

JJ: ale matka ta nechtěla, aby si mě vzal, že su pro pro něho
chudobná (..) jo že prostě nic nemám (...) chtěla bohatou nevěstu
(..) tak to máte tak, já sem přišla do takovejch trablů (.) do
takovýho (.) blbýho života

JV: hm

JJ: jo, že sem vlastně ee měla plnou hlavu starostí, plnou hlavu
tohle, (..) otec dělal zle (..) že, no nakonec potom s- se to nějak
vyrovnalo, urovnalo se to v klidu, no ale (.) otec se mnou nemluvil
dlouho se mnou nemluvil a pak teda

JV: hm

JJ: se s tím vyrovnal taky, no ale (.) já sem to přecijenom (..)
težko nesla že všechno

JV: mhm

JJ: no a pak sem vlastně po té válce měla zas furt trable s tím,
protože (.) vona ta matka (.) jela proti mně

JV: [mhm]

JJ: [jo] prostě (.) potřebovala ho z toho... [no]

JV: [jeho] matka?

JJ: jeho matka [jeho matka]

JV: [jo (.) tady k tomu] k tomuto došlo teda vlastně ee až na konci
války, [pokuď dobře ee (počitam)]

JJ: [no no tak] ee to bylo ( ) ( se táhlo) (.) von se narodil ve
štyryaštyrycátým kluk

JV: hm

JJ: takže to už se táhlo ješče ve válce [už jako]

JV: [ještě ve válce]

JJ: no ale táhlo se to až asi do (...) sedum let, to už sem byla
potom vdaná, už sem měla toto, ale než to skončilo (..) (se táhlo)
ale (hrozně) ale (do až) do sedumaštyrycátýho roku

JV: mhm

JJ: s ňó (.) poněvač vona furt si něco vyméšlela a furt si něco toto
a furt něco měla ee tenkrát ee dokonce ee (ten) (.) (vona měla)
nějakýho advokáta (.) no a ten ju prostě

JV: mhm

JJ: vydíral z ní peníze bych řekla, jo (.) (poněvač) to byl a (.) to
aj do Prahy tenkrát ná ty posudkovýho znalce a já nevím co všechno
si vymejšlela

JV: hm

JJ: jo povidám takovýmto (.) nakonec (já sem musela) do toho,
nakonec musela to zaplatit aj otcovi cestu všechno, protože já sem
řikala, že to sama s dítětem nepojedu

JV: mhm

JJ: jo

JV: jo (.) rozumím

JJ: takže sem měla prostě ten život, že sem musela měla furt nějaký
ty starosti, no

JV: hm

JJ: (já povidám), když sem se vdávala, měla sem ee dobře sem se bych
řekla vdala, no taky byl chudák, taky neměl (kdoví) ee jaksi ee
život taky neměl zrovna tak lehké, zas mě von moc měl, zas sem
vlastně byla akorát dva roky vdaná (.)

JV: hm

JJ: jo (.) a to sem (víc) prožila s ním nemoci jak tohle (...) takže
sem měla zas takový (.) trampoty (..) no (.) že to mate ten život už
potom byl těžkej

JV: hm

JJ: to už se nedalo nijak toto, to se s váma furt taklec [toto]

JV: [hm] (.) ale dejme tomu, že do toho roku čtyřicet tři vlastně
ste (.) zažívala ještě takové ee dá se říct šťastné období, kdy ste
si em vydělávala, měla ste nějaký příjem...

JJ: no právě to bylo a

JV: [a]...

JJ: [potom] sem byla v tom květinářství

JV: hm

JJ: tam mě to bylo no a až pak teda jako kamen úrazu byl

JV: hm

JJ: že sem byla taky totálně nasazená, že (.) no (.) na jedné straně
ee že sem byla v jiným stavu

JV: hm

JJ: já sem nemohla dojiždět do toho Kuřima

JV: jo

JJ: (tak sem) že sem se toho (.) jaksi bych řekla (.) během pulroku
(.) vysunula z té (.) jo

JV: hm

JJ: že sem nemusela do toho Kuřima jezdit

JV: a vy ste řikala, že vlastně tenkrát ste ee v éře nebo v době
teda toho (.) ee květinářství, když ste tam pracovala nebo ještě
vlastně v tom hračkářství předtim, tak ste chodila do kina asi
nejčastěji sem pochopil s kamarádkami nebo se spolupracovnicemi?

JJ: no tak většinou sme chodivaly

JV: mhm

JJ: spolu to sme to sme teda hodně užily

JV: jo?

JJ: to bylo období, kdy sme hodně užily jako, pač za jedno (.) my
(sme neměly) kam jít

JV: hm

JJ: sme se zešly odpoledne, jo...

JV: takže to kino pro vás vlastně [bylo takový ee místo...]

JJ: [tam vlastně to kino bylo tak sme dycky] většinou zalezly

JV: mhm

JJ: někde do kina, jo (.) no a (.) [tam někdy]

JV: [to ste chodila třeba...]

JJ: někdy sme šly aj večer, jo, někdy sme n- ee někdy sme byly jenom
akorát to vodpoledne, jo

JV: to ste třeba chodily jak tenkrát často? jak pravidelně?

JJ: no tak my sme většinou (.) to sme chodívaly to bylo období, kdy
sme chodívaly skoro každou sobotu nedělu

JV: mhm

JJ: teda víc v neděli

JV: mhm

JJ: poněvač v sobotu se tenkrát pracovalo

JV: chodily ste třeba i ve všední dny (.) během týdne?

JJ: ne

JV: ne ne, po práci (.) (to ste) chodily

JJ: my sme já sem byla v tom květinářství

JV: mhm

JJ: a tam bylo (..) to bylo (takle) to se nedalo, my sme kolikrát
musely dělat třeba když měly být nějaké ty svátky nebo nějaký ty,
tak sme musely aj (.) vodpo- dělalo se aj vodpoledne

JV: [mhm]

JJ: [(že)] my sme tam měly celý den vlastně zaměstnání (.) jo
[takže]...

JV: [a večer] už ste prostě...

JJ: večer už sem prostě už sme byly rádi, že deme dom

JV: <rozumim> (.) a když ste te teda [tenkrát]...

JJ: [a když sme] třeba byly (..) ee s- na Vánoce jo (.) nebo ee nebo
na toho (.) prostě takový ty zv- nebo byl ten Josef, jo

JV: mhm

JJ: tak tam bylo třeba potřeba dělat aj přesčasy sme musely
připravovat něco (.) to sme kolikrát sem přišla aj pozdě dom, tak
sem [měla]

JV: [mhm]

JJ: co dělat, abych byla do desíti hodin doma

JV: a to vám rodiče i teda jakoby ještě za [války]...

JJ: [no tak] to ešče když ta maminka viděla, že přijdu, tak mně šla
ale naproti

JV: mhm a to už vám vlastně bylo třeba kolem osumnácti let, že?

JJ: no (.) (ježiš já si vzpomenu) já sem šla (.) jela dom, bylo tak
kolem té desáté, taky sme měli nějakou tu o- práci tam

JV: mhm

JJ: a nějaký mládenec se se mnou dal do řeči a jel se mnou no a a
teď sme přijeli na konečnou a mě tam čekala <maminka> jo ((smích))
tak já sem musela, nemohla se k němu hlásit

JV: hm

JJ: jo, (já sem) <vykličkovala, tak sem mu vlastně utekla> jo
[doplnění nápojů]

JV: když ste si vybírali tenkrát filmy, tak byl to bylo [podle toho]

JJ: [tenkrát]...

JV: třeba kdo tam hrál (..) nebo (..) podle em nebo nebo ste si to
kino vybírali, že bylo [nejblíž, ste říkala, že ste chodila do
Alfy]? ((Alfa))

JJ: [ne e e my sme] (.) tak my sme třeba měli některý ty filmy už
sme třeba viděli

JV: mhm

JJ: a libilo se nám to, tak sme šli ešče jednou na to (.) když to
bylo pěkný, jo (.) (a když ne), tak snad podle (.) tak nějak to může
být dobrý, pak se nám to třeba libilo [no]

JV: [hm] ((kašel)) pardon a (.) že byste si třeba vybrali ee film ee
ne ani tak na základě toho ee jaký byl sám o sobě, ale třeba prostě
proto, že ste chtěli jít jenom do toho kina, které ste měli rádi
nebo že ste chtěli jít do ňákého kina, které na vás působilo třeba
dobře, jestli ta atmosféra byla [tak důležitá pro vás]?

JJ: [ne ne ne (.) my sme] prostě jako třeba se domluvili

JV: no

JJ: už v práci, že, že v nedělu se sejdeme (.) sme se většinou sešli
na náměstí Svobody a to taky (.) já sem nemohla jít (.) zebrat se a
a jít jako to já sem (musela)

JV: hm

JJ: když sem chtěla jít, tak naša maminka řekla až umyješ nádobí,
tak můžeš jít (..) jo, to nebylo jak dneska

JV: takže nejčastěji ste chodili

JJ: [no]

JV: [do] ee na náměstí Svobody do kina [a pak do Alfy]? ((Alfa))

JJ: [ne, my sme] se zešli na náměstí Svobody a teď sme šli (.) teď
sme třeba šli se někam podivat a pak sme šli zrovna do kina

JV: hm

JJ: jednou do Kapitolu ((Kapitol)), jednou (.) do do tam věči-
tenkrát taky nebylo ( ) tech, Kapitol byl dole (.) že a...

JV: [(Jalta)]

JJ: [skala] ((Scala)) byla

JV: mhm

JJ: skala ((Scala)) byla, Kapitol byl, pak byla v Alfě pasáži
((Alfa))

JV: mhm

JJ: to sme většinou šli do té Alfa pasáže (..) do toho kina ((Alfa))
(.) a (pak byla) ta Moderna v tym (.) (Jaltě) ((Jalta))

JV: hm (.) takže tady do těchto čtyř kin ste jakoby [takhle nejvíc
chodila]?

JJ: [no většinou sme] si

JV: hm

JJ: vždycky někam zalezli [do]

JV: [mhm]

JJ: toho kina

JV: a neřešili ste teda už moc kam dete, spíš vás zajímal ten film?

JJ: ne no tak my sme, poněvač my sme byli v tom obchodě zaměstnaní,
tak my sme už jako em tak voni tam měli všelijaký takový ty časopisy
tak už sme [třeba]

JV: [hm]

JJ: ty, tam dávají to a to (.) jo, tak dem

JV mhm

JJ: šéf nám třeba (pops- ee když) bylo to nějakej filmu, tak nám
většinou šéf jako vob- vobstaral lístky už, jo

JV: hm

JJ: tak sme šli

JV: aa e...

JJ: takže to bylo jako taklec tam [(to bylo)( )]

JV: [(měla) ste třeba jakoby nějaké] oblíbenější kino než to než ty
ostatní? [nějaké které ste měli měla opravdu ráda?]

JJ: [no tak to bylo tenkrát] ste si nevybrali

JV: hm

JJ: to bylo všechno stejný

JV: jo (myslim)

JJ: to byly kina jako (.) ať to byla ta nebo to bylo to

JV: [hm]

JJ: [bylo] to všechno [stejný]

JV: [jak na] vás ty kina působily tenkrát?

JJ: [(někdy sme...)]

JV: [cítila] ste se tam dobře (.) nebo ta atmosféra byla příjemná?

JJ: tak em (.) bych řekla, že to bylo tak příměrně skoro (.) stejný
nevím

JV: mhm

JJ: ste si nevybral nějak

JV: hm (.) a naopak třeba byly nějaké rozdíly v přístupu zaměstnanců
(.) v jejich chování (.) uvaděčů ( )?

JJ: ne pokuď teda si pamatuju, tak sme si nemohli

JV: hm

JJ: nikdy nějak naříkat

JV: mhm

JJ: ať to bylo tam nebo... no a pak sme jako jako děcka kolikrát
třeba šli ješče bylo (.) já si pamatuju, že naše babička nás vytáhla
(.) do divadla

JV: mhm

JJ: na Veveří

JV: mhm

JJ: do starýho divadla

JV: mhm Na Hradbách

JJ: tam tenkrát hrávali to bylo voblibený, Na tý louce zelený (.) no
tak sme šly s babičkou

JV: mhm

JJ: do divadla (...) teď voni tam (.) ke koncu mě bylo tenkrát eee
myslim sem chodila (..) sem byla ješče jako děcko (..) a házeli
srdíčk- ee srdcata

JV: mhm

JJ: jo (.) na konec perníkový

JV: mhm

JJ: srdíčka a já sem jedno chytla a sestřenice nechytla žádný, tak
sme se <(pak) po celou cestu hádaly> ((smích)) <vo srdíčko> a to
byly takový zážitky [dětský, že]

JV: [bylo třeba] pro vás ee v tom protektorátu důležité, kdo v tom
filmu hrál za herce nebo za herečku? vybírala ste si i na základě
toho?

JJ: no tak (.) pokuď tam hrávali (.) já si pamatuju hrávala Adina
Mandlová, Ferbasová ((Věra Ferbasová)), ee ta (...) ee ježiš

JV: bárová ((Lída Baarová))?

JJ: Mandlová ((Adina Mandlová)) hrála, tako- všechny ty

JV: mhm

JJ: takový ty starý herečky t- hrávaly tenkrát [hodně v tym]...

JV: [a měla ste] někoho opravdu oblíbeného z těch hereč- hereček?

JJ: no tak co se nám tenkrát tenkrát sme vobdivovali bych řekla Hanu
Vítovou ((Hana Vítová))

JV: mhm

JJ: jo (...) a (..) Dvorský ((Alosi Dvorský)), že

JV: mhm

JJ: pak (.) Pešek ((Ladislav Pešek)) (.) jo a taková ee většinou
bych řekla ty starý herce

JV: vzpomínáte si na některé filmy s těmito herci, které ste tenkrát
viděla?

JJ: ježiš já si ( )... už tak moc vám

JV: hm

JJ: to si to si pamatuju ten Krb bez ohně si pamatuju, to sme viděli
aspoň pětkrát, [tak]...

JV: [a čím] vás to tak zaujalo? ja- jaktože ste na to tolikrát
<zašli>?

JJ: já nevim, to bylo em (..) mě se tam třeba strašně líbila ta
pisnička, jak vona zpívá tu ukolébavku [tomu]

JV: [hm]

JJ: děťátkovi (..) jo (.) to se mně tam líbilo (.) (u ní) (.) jak
ona stála u toho a Dvorský ((Alois Dvorský)) stál kousek za ňou

JV: mhm

JJ: to to mám furt to si na to si [nezapomenu]

JV: [to si pamatujete] teda jako [to si-]

JJ: [jo]

JV: silně vidím

JJ: no to bylo snaď ee (.) jinak to byl celkově pak tam hrála
(Miroslava) Milošinská ((neidentifikováno)) (..)

JV: mhm

JJ: já už si nepamatuju všechny ty co tam (.) prostě samí ty staří
herci

JV: mhm

JJ: tam hráli (.) a bylo to skutečně fakt (.) já sem řikala to (.)
snaď (.) by byl (pěkné ale jenom) jesi se to dochovalo (...) [( )]

JV: [ten] film ste pak už neviděla později?

JJ: ne po ee mně se zdá, že po válce to ešče ešče sem někde viděla

JV: mhm (.) ale třeba v televizi že byste...

JJ: ale to už potom po té válce už člověk neměl takové tu
příležitost (..) ale já mám dojem já... to to už si nevzpomenu (..)
že po té válce to ešče (...)

JV: hmm

JJ: a bylo víc těch filmů, já si na to [ne- nevzpomenu (.) už tak na
všechno (.) no]

JV: [(já to po vás nechci) že ono je to i těžké jako] konkrétně si
na ty názvy vzpomenout, tak tady mám ještě ňáký soupis, který bych
vám ukázal (.) filmů a jestli si třeba vybavíte em něco konkrétního,
tak pak můžete říct

JJ: já řikám, já si akorát tak vzpomínám, to si to si to si tak
nějak vybavuju

JV: mhm

JJ: to ee Krb bez ohně a potom potom to Mzda strachu, jo

JV: mhm

JJ: [to mě tak nějak]

JV: [tyhle dva ee hodně...]

JJ: a to se hrálo, to vím, že se hrálo aj po válce

JV: mhm

JJ: protože sem to byl po válce a to sem mně se zdá byla aj v na tom
v tom (..) kinu (..) ježiš jak se to tam jmenuje (..) ee to bylo ee
na (..) Hybešové

JV: mhm

JJ: mě se zdá že kino Mír nebo tak nějak

JV: mhm

JJ: se to jmenovalo (.) na Hybešové to bylo

JV: [na Hybešce]

JJ: [a to vím,] že to sem viděla aj po válce jako to bylo... to byl
taky dobrej film

JV: [a]

Jj: [a] vono bylo víc těch dobrých filmů, jenomže človek si
nevzpomene

JV: tomu to úplně rozumím

JJ: no

JV: a vzpomněla byste si, jestli ste třeba tenkrát viděla barevný
film ještě za války (.) kolorovaný respektive?

JJ: to vám nepovim

JV: ne (.) anebo viděla ste třeba do roku štyřicet pět v kině
barevný film?

JJ: já mám dojem že před válkou

JV: [ne]

JJ: [težko] a ve válce taky težko (.) to byly jenom až po válce to
potom [nějak]...

JV: [nevzpomínáte si] třeba na Sněhurku a sedum trpaslíků ((Sněhurka
a sedm trpaslíků)), protože to byl film, který byl kolorovaný

JJ: protože aj ty dětský filmy

JV: [mhm]

JJ: [co byly] (.) tak vím, že aj třeba ta Sněhurka ((Sněhurka a sedm
trpaslíků)), když vycházela jako dětskej film (.) jo (.) tak vím, že
to bylo černobílý

JV: černobílá jo (.) byla?

JJ: že to (.) mám dojem, že to po vá- až po válce (.) po válce (.)
to potom mám dojem, že to bylo barevný

JV: mhm

JJ: em tak mám dojem, že (když) se na tom zamyslí, tak že to už
nebylo to barevný už nebylo vono to co bylo (.) to (.) ten původní

JV: jo

JJ: černobílé (...) ten rozdíl tam už v tom byl

JV: no a (.) v v v čem když se zeptám ten rozdíl byl tak zna-
znatelný? nebo (.) jo, rozumíte jakoby vlastně (.) em myslíte si že
(.) [(ty černobílý filmy)]

JJ: [já nevím čím to...]

JV: měly větší kouzlo, když to tak řeknu?

JJ: já nevím, čím bych vám řekla že, to je, ale (.) tak v tom
vycítíte (.) to máte to stejný (.) jak když čtete (.) vemte si třeba
Babičku

JV: mhm (..) [(knížku)]

JJ: [tu dnešní], když přečtete a vezmete si tu původní (.) tak v tom
určitej rozdíl je (...) rozdíl v tom je, jenže nedovedete (.) ee v
čem ten rozdíl... ono je to skoro stejný, jo

JV: mhm

JJ: ale přeci jenom je tam já nevím jesi je to lepší popsaný (..)
než ee (.) nevím, čím to je

JV: (..) dobře (.) a pamatujete si třeba (.) ještě na němý film, že
ste viděla? nebo už ste viděla jenom zvukové filmy?

JJ: tak (...) my sme byli byli sme i na ňákejch těch (.) filmy
takový prostě ee by se řeklo (.) bylo to legrační nebo komický nebo
ee prostě jo a člověk už si nenavzpo- nevzpomene na ty (.) názvy
(...)

JV: bylo pro vás důležité třeba v jaké (.) zemi ten film vznikl,
chodila ste třeba ráda na americké filmy nebo naopak (.) ruské?

JJ: tak ee (..) tenkrát ee tenkrát ne- tady nebyly že za války tady
nebyly

JV: mhm

JJ: a po válce potom už člověk, (povídám), po válce já už sem tak
jako nějak moc do tech kin (.) nepřišla, jo (.) tak ještě tak do
toho (.) bych řekla do toho šestapadesátýho, sedumapadesátýho roku
(...) ješče ale pak už (.) ee to sem ešče chodila dosť takhle do
kina sem tam

JV: mhm

JJ: ale (.) pak už (.) teda (...)

JV: a em (.) které filmy ste třeba měla ráda a naopak které ne?
vzpomněla byste si, [mohla byste ( ) říct]?

JJ: [no tak vono (.) težko] ste si jo (..) voni ty filmy byly [skoro
všechny ( )]...

JV: [možná ani ne] konkrétní názvy, ale spíš jako obecně, kdybyste
měla (.) říct, co ste měla ráda v tom filmu a co ne

JJ: tak spíš no já nevím no tak spíš nás bavily takový f- mě třeba
bavily víc takový nějaký veselejší filmy, takový [nějaký tohle]

JV: [mhm, veselohry]

JJ: a mě třeba (.) takový nějaký ty (..) bych řekla (.) takový ty
dobrodružný nebo takový, to mě tak nějak moc (.) ee nějak mě
nazajímalo

JV: (ale) říkáte, na druhou stranu [ste říkala]

JJ: [anebo]...

JV: že ste si tak pamatovala ee strašně silně tu scénu (.) v nějakém
tom dobrodružném filmu, v té džungli se to [odehrávalo]...

JJ: [jo to to] bylo ee ten Mzda strachu, [to byl]

JV: [ano]

JJ: takovej... em to byl spíš bych řekla film (..) dobrodružnej aj
spíš takovej hodně ee detekti- hodně napínavé

JV: mhm

JJ: jo (.) že skutečně ee ste čekal, jak to dopadne, jesi voni to
projedou nebo prostě (.) to byl skutečně zajímavej film

JV: mhm

JJ: že toto, ale (.) tak nějak jinak taklec ee (povídám) jak které
film (..) bylo to...

JV: ee co podle vás film dělalo dobrým filmem?

JJ: tak voni nebyly ty filmy by se dalo říct tenkrát (.) nebyly ty
filmy z- ne- nedalo by se říct, že by byl nějakej špatnej nebo že by
byl... on byl skoro každej nakonec no tak (.) někdy (.) třeba bych
řekla, že ste čekal, že to dopadne tak a ono to dopadlo <jinak>

JV: mhm

JJ: no takže třeba (.) takový ňáký zklamání v tom bylo jo, ale ee
jinak bych řekla (.) byly všechny ty filmy tak docela (...)

JV: nestěžovala <ste si>?

JJ: byly hodně ee voni dneska sem tam někdy dají ty starý filmy

JV: mhm

JJ: že (.) ale hodně jich tedy vypadlo co teda vopravdu...

JV: já se (.) zeptám, jesi třeba právě tam byly nějaká témata, která
vás ee e jako silně zajímala, jestli třeba ste v těch filmech
hledala (.) ňáký romantický příběh (.) nebo ňáký vztah mezi dvěma
lidmi nebo jestli to bylo třeba to co vás opravdu (.) na tom filmu
nejvíc chytlo (..) zaujalo? jestli ten film musel mít nějakou (.)
zápletku dramatickou a pak ste byla opravdu jakoby spokojená?

JJ: tak tehdy byly s takovýma všelijakýma těma zápletkama že
všelijaký tohle, ale tak já (.) bych řekla (..) my sme tenkrát
poněvač tenkrát vlastně jiná zábava nebyla

JV: mhm

JJ: za vál- za války (.) před válkou sme byli děcka (.) že

JV: hm

JJ: a za války žádná zábava taklec nebyla, po válce už zas už začli
trošku všelijaký ty zábavy, tak už bylo už ste měl zas jinou zábavu,
že, (když) ste nešel do kina tak se šlo (.) někam byla někde nějaká
zábava nebo něco

JV: [hm]

JJ: [že] (.) tak tam už to bylo jinačí zas, ale za války ste neměl
[kam]

JV: [mhm] a vzpomněla byste si ee z čeho všeho se skládala ta
projekce, to představení? jestli tam byly ještě nějaké (.) jiné ee
věci, než hlavní večerní film, třeba (.) týdeník?

JJ: tak voni týdeníky byly u všeho

JV: mhm (.) [(před každým) filmem]?

JJ: [to ste] kolikrát sme (.) brblali, že byl dobrej film, ale kdyby
nebylo toho týdeníku (.) jo

JV: že vám to scházelo

JJ: to ((smích)) to muselo být při každým filmu, jo (.) to muselo
být při každý... a to sme kolikrát brblali

JV: mhm a takže vás ty [týdeníky (třeba nezajímaly]?

JJ: [protože ty týdeníky] to tam bylo všechno to vám tam
(předváděli) celou tu jak (.) bojujó ti a ti a to (.) nás nějak
tenkrát moc netáhlo

JV: mhm

JJ: to sme vo to moc zájem neměli (..) [takže]...

JV: [a hlavně] to bylo asi hodně tendenční (.) pro- proněmecké

JJ: no to bylo hodně právě

JV: mhm

JJ: tohle no tak (.) napřed se Němci (.) (tasej) jak vyhrávají a
všechno

JV: hm

JJ: ne a to (.) a tos- to byl (kolikrát) ten týdeník byl delší, jak
ten film

JV: opravdu?

JJ: potom ten film ee (.) to nějak s- kolikrát sme brblali, že to
<zkrátili>, že to není možný

JV: a ty týdeníky opravdu trvaly tak dlouho? já sem myslel, že byly
kratší

JJ: no, ty týdeníky byly (.) to sme vím, že to sme brblali vždycky
na ten týdeník

JV: hm

JJ: a někteří vím (.) že dokonce vím, že hodně chodili lidi až po
tom týdeníku

JV: mhm

JJ: to ste slyšel, že teprve se to vlastně (.) tam jdou lidi

JV: hm

JJ: až vijou, že už bude po týdeníku

JV: to mohlo trvat třeba jak dlouho ten týdeník?

JJ: hm?

JV: jak dlouho to třeba mohlo trvat ten týdeník?

JJ: no tak (.) zabral dost dlouho

JV: hm

JJ: (tam) dycky zabral dost dlouho ten týdeník

JV: například [ještě]...

JJ: [a to sme] neměli moc [v lásce]

JV: [hm]

JJ: ty týdeníky

JV: vzpomněla byste si, jesi třeba byly i reklamy (..) v kinech?

JJ: to si nevzpomenu (.) já vím, že za války byly ty týdeníky byly
ale tak ty reklamy nevím

JV: a nějaké reklamní ukázky z filmů, ty takzvané foršpany?

JJ: ton- to si nevzpomínám

JV: a třeba (.) krátký film že byl? třeba před tím večerním filmem
ještě?

JJ: (..) bych řekla, že to spíš až potom

JV: hm

JJ: až po válce

JV: jako předfilm nějaký že [byl (.) potom dávali]

JJ: [takže tam mám] dojem, že po válce já sem teda už potom tak šla
sem taky do kina že do toho

JV: hm

JJ: sem kolikrát byla (..) ale tam už spíš byl třeba takovej ňákej
krátkej film

JV: hm

JJ: ee taková (.) bych řekla víc to dělali možná reklamu pro děti
nebo tak, jo

JV: mhm

JJ: ale (.) tam taky už nebyly potom ty týdeníky

JV: hm (.) a třeba přestávky byly (.) uprostřed filmu?

JJ: (.) to si nepamatuju

JV: ne?

JJ: za války byly teda za války byly ty týdeníky

JV: hm

JJ: to teda...

JV: a ty vás teda nebavily?

JJ: [hm]?

JV: [to ste] už chtěla mít rači za sebou, už aby byl ten film

JJ: no no no, to sme čekali na film a ne na (.) týdeníky

JV: a byla ste třeba někdy i v kinech mimo to centrum? vyjely ste si
třeba s kamarádkami (.) cíleně někam (.) na periferii? nebo někam
dál od centra?

JJ: to to si nepamatuju (..) to si nepamatuju (...) (to je, povídám)
v sobotu byl většinou pracovní den, že no, to (.) to sme akorát tu
nedělu, jo a to sme se úplně zašli někdy sme šli (..) si sednout,
jenomže tenkrát, když ste si sedl do kavárny, tak to stálo za starou
belu

JV: hm

JJ: jo

JV: jakto?

JJ: ((smích)) já si vzpomí- já sem teda my sme tak na ty kavárny
nebyli, jo

JV: hm

JJ: my sme tenkrát (.) jako v práci tam byli nějací známí a voni nás
pozvali do Nelepeče (.) to je někde u Tišnova

JV: mhm

JJ: a my sme se vypravily s holkama že tam teda pojedem a teď sme
přijely do Tišnova (.) a nemohly sme to najít a ještě nakonec začlo
pršet (.) jo [to sme se vrátly] vlakem zpátky

JV: mhm

JJ: a teď kam pudem? (.) ne

JV: mhm

JJ: bylo vodpoledne (.) tak sme šly (.) ee to už je dávno zrušená ta
kavárna jak je (..) jak bych vám to vysvětlila ee jak je menza na
(.) jak je menza na (.) tym rohu tam naproti teď je tam postavený
nové (.) nová budova na auta (.) na Kounicové

JV: mhm [ano (to ta)] prosklená (.) ee vysoká

JJ: [tohle je dole] (..) no no no, to je tam nový teď tak tam bejval
tam to spíš bejval takové za nás tam bejval takové nízké baráček (.)

JV: [jo (.) a tam byla kavárna]...

JJ: [a na tom] rožku byla kavárna, my sme tam zašli do kavárny a my
sme si dali, co si dáme? tak sme si daly kafe (.) (abysme) se
zahřály

JV: mhm

JJ: pak sme si dělaly z toho legraci, že že nám vyvařili <fusakle>
((smích))

JV: [nebylo dobré?]

JJ: [jo] nebyla vůbec dobrá, tak sme v životě už do kavárny nešly
nikam

JV: tak třeba ste měly jenom smůlu a...

JJ: no (.) to řikám to je takové... to se změnilo strašně moc (to
no)

JV: ještě teda bych se trošičku vrátil k tomu protektorátu (.) a už
vlastně ee už vlastně to máme pro- projeté ee vy ste řikala, že ste
vlastně v tý době chodila nejvíc do kina (..) chodila ste často,
chodila ste ee vlastně každou (.) neděli?

JJ: každá neděle sme byli v kině (.) [to byla naše, protože kam]

JV: [protože v sobotu byl pracovní den]

JJ: sme měli jít? sme se zešly vždycky s holkama a kam sme měly jít?

JV: a (.) vzpomněla byste si (.) jak byly ty změny po roce třicet
devět (.) ve společnosti a vůbec v tom (.) životě rodinném,
kulturním? jestli to na vás nějak (.) ta atmosféra dopadla (.), když
začaly platit ee protektorátní předpisy, jaké to bylo tenkrát?

JJ: no tak (...) prožívali sme to blbě, no tak (.) to vite jak to
bylo

JV: hm

JJ: (.) s- to bylo za jedno byl strach takovej, že, poněvač
přecijenom (.) to máte, my sme bydleli ja sem my sme se potom
přestěhovali (.) protože mně v tom devětatřicátým roce (.) kolem
dubna zemřela babička

JV: mhm

JJ: a (.) moja maminka (.) tam na za- nechala prácu, to bylo akorát
z jara, bylo (vyhrabování), naše maminka toho nechala (.) no a voni
měli nějaký moc řečí, tak děda jim to na hodinu položil a hotovo,
tak sme se stěhovali (.) jako (.) sme bydleli tak stěhovali sme se
blíž k Jundrovu [jako jo]

JV: [mhm]

JJ: zas na Veslařské (.) to byla maminčina známá, co se znaly jako z
(.) ešče (.) jako kamarádky z mládí, jo, tak (to) sme bydleli tam u
nich jako, jo

JV: mhm

JJ: za války, takže (.) sem byla blíž toto, no ale tam máte třeba ee
já si vzpomínám, (vedle) nás bydleli nějací Melikovi (..) a najednó
(.) naš děda řiká... my sme měli vždycky tmu, my sme měli (zadělaný)
vokno (.) ee my sme měli kuchyň pokoj, [jo]

JV: [mhm]

JJ: a z kuchyně do pokoje vokno, to sme měli zadělaný, takže my sme
(.) v pokoju (.) nezatemňovali

JV: mhm

JJ: jo (.) akorát u dveří sme měli takový seddekůvy, jo, takže sme
měli jenom vlastně zatemňenou jenom tu kuchyň, jo (.) a tak naši (.)
tím pádem (.) a teď najednó (.) gestapo tam, né

JV: mhm

JJ: tam vedle (.) právě u těch

JV: [mhm]

JJ: [Maliků] byli jak mladé tak aj staré (.) zatčeni, jo (.) takže
t- ste prožíval

JV: hm

JJ: taky takovou hrůzu, jo takový (.) kde co bouchne nebo co

JV: á když se budeme teď dotýkat těch kin, tak myslíte, že třeba
tenkrát (.) bylo rozdělení na kina česká a německá, že se jako
vědělo, že někam chodí ee Němci (.) a zas tam že jako chodí třeba
Češi?

JJ: já vám něco řeknu, můj otec (.) můj otec měl (.) německý školy
(.) jo

JV: mhm

JJ: on uměl dobře německy

JV: no

JJ: jo (.) no a poněvač von vlastně byl eee voni (.) tenkrát byly
němec- (protože) to bylo za Rakouska [ešče]

JV: [mhm]

JJ: že tak byli (.) no a kousek (.) my sme bydleli tady a kousek dál
tam bydleli v jednom baráku (.) byl v podnájmu jako nějakej německej
oficír a náš děda chodil do práce, tak se s ním kolikrát tak zešel
tak spolu vykládali (..) a mužu vám říct upřímně, že von mu řekl (.)
to nedělají Němci, dělají to naši lidi (.) naši lidi udávali

JV: mhm

JJ: von říká, kdyby nebylo vašich (.) lidí (.) udavačů (..) jo

JV: mhm

JJ: tak by bylo polovina (..) toho všeho, co bylo (.) tak co vám na
to človek může říct a dokonce vím, že byli fakticky vytipovaní lidi

JV: [mhm]

JJ: [a vědělo] se, kdo to dělá (.) všechno jenomže každé (.) raději
držel hubu

JV: hm tak ee asi je to pochopitelné, <že se> bál že (.) takže...

JJ: no, to je právě, to máte právě tady to (.) těžký ( )

JV: co se týče tý jazykový stránky, němčiny, tak ta vlastně byla
[předpokládám ee ve všech]

JJ: [byla to byla povinná my sme] chodili do školy, taky sme [měli
povinnou němčinu]

JV: [(i v titulcích) a přepokládám] tedy i v kinech, že byly titulky
[německé]

JJ: [no no no]

JV: nebo filmy v němčině, tak tam [asi byly titulky, jo]

JJ: [teda já sem neměla ráda filmy] s titulkama, já sem to vždycky
<nemohla přečíst> (.) jo jaksi to

JV: mhm

JJ: to sem neměla ráda filmy s titulkama

JV: a (.) pamatujete si třeba, že ty diváci během těch představení
byli najednou (.) to jejich chování bylo (jiné, že) byli tišší, že
se třeba moc nesmáli nebo (..) ee [netleskali]?

JJ: [tak (.)] já bych řekla, že byl poměrně klid v tech kinech

JV: mhm

JJ: nebylo nějaký [že by tam]...

JV: [ale (.) ee] jesi to třeba ovlivnila ta atmosféra toho
protektorátu nějaká (.) atmosféra strachu?

JJ: já bych řekla spíš, že že žádné každé raději (.) to ste akorát
slyšel zašustět třeba nějakej

JV: [hm]

JJ: [ten] papírek nebo něco, jo (.) [jako bonbóny nebo to (...) no
ale...]

JV: [takže na jednu stranu kino bylo pro ty diváky vlastně místo
nějakého] (.) úniku, na druhé straně ale asi všudypřítomný strach
tam byl jako přítomen? [že zřejmě asi si nedovolili komentovat třeba
něco]

JJ: [no taklec jako že by někdo] aj při tom týdeníku

JV: mhm

JJ: byl poměrně klid

JV: mhm

JJ: jaksi (.) je možný, že (.) to potom kritizovali [ale]

JV: [mhm]

JJ: po straně jako jo [(.) (poněnač se každej se každej)]...

JV: [hm (.) a nepamatujete si,] že by byly nějaké projevy (.) během
(.) [projekce ( )]

JJ: [tenkrát] byla doba (.) bych řekla tak jako zrovna za komunistů

JV: mhm

JJ: raději každý držel hubu

JV: mhm

JJ: jo, bál ste se něco říct (...) no (.) a to stejný bylo (.) za
komunistů taky

JV: ee vzpomněla byste si, jestli byl do ňákého kina třeba zákaz
zákaz ee vstupu Židům?

JJ: (.) to nevím to...

JV: mhm (.) měla ste třeba nějakého kamaráda [nebo kamarádku
Židovku]?

JJ: [no voni v tech] (totiž) v tech týdenících (.) v tech týdenících
někdy (.) prostě ukazovali ty Němce jak ty (.) Židi jo zatýkají a
takový to, někdy když ste se [dozvěděl]

JV: [hm]

JJ: v tech týdeníkách aj jo (..) aj aj když to ty lidi viděli
většinou, tak každý raději držel [toto]

JV: [hm]

JJ: poněvač se bál (..) něco tohle (..) pač ste nevědel, koho máte
za sebou

JV: takže třeba na ňáké [hlasité]

JJ: [to mate] to stejný, jak

JV: mhm

JJ: já vám něco řeknu, jak manžel byl (..) von byl (.) ech vona ee
vlastně začal- v devětatřicátým roce (už) španělská

JV: mhm

JJ: jo, pak e s- museli tam je španělác je i za- zatkli, prostě
[zavřeli je]

JV: [to byl váš] druhý manžel nebo...?

JJ: hm? [ten]

JV: [to byl] váš druhý (.) manžel?

JJ: no no no (.) a (.) pak je nakonec teda jako (.) museli pustit a
voni se museli na vlastní pěst dos- dostat do (.) Francie

JV: mhm

JJ: von v té Francii byl jeden čas ee ve spojení s spionáží (.)
(marijó luisa) (.) a (.) povidá v životě potom nechtěl to dělat, von
říká, já mám raději nepřítele před sebou, jak za sebou (..) pač vono
von řiká to napětí, poněvačs nevěděla, koho máš za sebou

JV: mhm (..) takže prostě ten strach nebo [ta nejistota]

JJ: [ten to je] no to je to stejný, že

JV: mhm

JJ: to (...)

JV: ee vzpomněla byste si, jestli třeba někdo (.) někdy jakoby v
kině nehajloval (.) třeba když se na plátně objevil Hitler?

JJ: [ne, ne, to si nevzpomínám]

JV: [protože my jako víme, že občas se to] stávalo a zřejmě to tady

JJ: [ne]

JV: [dělali] i čeští návštěvníci, ale eee je tady domněnka, že to
dělali hlavně ze strachu, takže se připojili, [ne proto že by]

JJ: [tak já vám řeknu] ze strachu (těžko), já sem měla (.) vona
bydlela kousek od nás (..) se k nám hlásila do rodiny nějaká
Bytešníková (.) to byla Češka

JV: mhm

JJ: byla vychovaná jako chovanka v klášteře, jo

JV: mhm

JJ: pak se vdala, tak bydlela kousek vod nás, vona byla vo hodně
starší ješče jak já (.) a (.) kousek dál (co zas) bydleli, to byli
(.) nějaký Lukasovi, (to) byli Němci (.) ale jak se říkalo za
Rakouska-Uherska, jo, že (.) vona uměla česky

JV: mhm

JJ: ta Lukasová, jo (.) krásně (.) vona když mě potkala, tak vždycky
ahoj Jaruško, jo a (.) mluvila česky (.) a ta Bytešníková (.) jak
semka přišli Němci (..) hajl hitler ((Heil Hitler)) [jo]

JV: [mhm]

JJ: no, tak (.) a byla to Češka (.) a ten (.) ta ju zdra- ta ju
zdravila češky ((přeřeknutí v zapálení)) ta Němka, no tak co potom
na to můžete říkat? no (..) tak to (protože) to byl

JV: mhm

JJ: ja sem říkala to byl... (.) u mě to nebyli lidi, to byli, jak se
říká, podurčenci

JV: hm

JJ: jo? ta na ňu mluví česky, Němka,

JV: mhm

JJ: a Češka na ňu začne hajlovat, no tak co byste pak na to mohl
říct (.) ale po válce byli první komunisti

JV: jo

JJ: no tak (.) pak se divíte dneska, [že je mnoho lidí]...

JV: [jako myslíte po válce] nebo po roce štyřicet osum?

JJ: hm?

JV: myslíte po válce hned, nebo až po roce štyřicet osum, protože...

JJ: ne, no jak toto [tak hned už byli potom komunisti, že]

JV: [jasně, rozumím]

JJ: no (.) to máte to ste pak se divíte, že dneska lidi no tak není
divu (.) kolik takovejch je tady mezi náma?

JV: co myslíte teď konkrétně?

JJ: teď (.) ee já říkám, já ne- nenaříkám na toho ani na toho jo (.)
ale (.) máme chyby každé

JV: (občas)

JJ: mhm (.) tak ale to tenkrát

JV: mhm

JJ: to se mně fakticky nelíbilo, že po válce, když semka přišli
Němci, tak začli naši lidi, začli hajlovat, začli toto, [jo]

JV: [hm (..) ještě]

JJ: [a to ste] viděl vlastně aji v těch filmech

JV: mhm

JJ: jo (.) to když pustili ten týdeník, tak ste viděl, když tam ti
Němci, jak ti naši lidi, naši lidi

JV: mhm

JJ: přímo jim ee (.) toto (.) no (..) a to stejný bylo... teď se
vžijte do toho (.) to semka přišli Němci, bylo to to stejný a když
semka přišli Rusi

JV: mhm

JJ: tak to bylo to stejný (.) zase ti co hajlovali (.) Hitlerovi

JV: hm

JJ: tak potom vítali Rusy (.) tak co z toho může být?

JV: no (.) zřejmě nic dobrého ((smích))

JJ: ((smích))

JV: <když se takhle ptáte> (..) řečnicky (.) ale určitě... ještě
teda, když se blížila [fronta]

JJ: [ježiši]

JV: poslední otázka ee (.) em myslíte si, že tam byly nějaké změny?
chodilo se už třeba méně, jak se blížil konec války?

JJ: no tak (..)

JV: nebo už ste třeba nechodili vůbec, báli ste se, radši ste byli
doma?

JJ: já vám něco řeknu, po té válce to bylo takový všelijaký, jo

JV: ne myslím ještě než jako než skončila válka, když když (.) se
blížila fronta a už se blížil květen, osvobození, [tak (.) jestli už
se třeba]

JJ: [on (.) nebyl (.) člověk to bral...] já si pamatuju, já sem
třeba bydleli teda, voni měli veliký dvůr a když byly nálety, tak
většinou k nám tam do toho dvora přijížděli (.) dělníci

JV: mhm

JJ: z fabrik jako, jo (.) z města to jezdilo ven (.) ale jinak
takles ty změny nějak tak člověk nepociťoval

JV: hm á e vzpomínáte si na první návštěvy, těsně po osvobození,
kina? na tu atmosféru, dobovou?

JJ: tak potym, hned po začátku... já nevím no tak my sme (.) teda
hned tak nějak někam nechodili, že

JV: mhm

JJ: protože to (.) [raději]

JV: [ale jakmile ste se] tam dostali?

JJ: raději člověk byl doma, jo (.) ale tak ee (..) byla taková divná
atmosféra, no (.) takový než se to všechno uklidnilo

JV: mhm

JJ: [že]

JV: [ale] tak asi zřejmě jakoby bezprostředně ee po tom co ee byl
vyhlášen konec [války]

JJ: [no]

JV: tak ta atmosféra [musela být asi hodně eufórická]

JJ: [tak máte, bylo...] eh (.) potom to máte taky, no tak (.) abych
vám pravdu řekla (..) když se člověk na tom zamyslí, nad tema
lidima, nad tím (.) tak (..) byli (.) zas zas byl takovej tak jak
bylo (.) když semka přišli (.) Němci

JV: mhm

JJ: že (.) a když semka přišli potom teda Rusi, vosvobodili všechno
tak hrr, takoví ti kteří bych řekla nejvíc toto tak už si dali pásky
a chodili a chodili po těch vilách, jo (.) a kde co jak se říká kde
co se jim hodilo (.) dělali

JV: hm

JJ: čistku, jo (.) ale co se jim hodilo všechno

JV: jo

JJ: zužitkovali (..) já sem to zažila já (..) t- to nechcu ani tohle
jo (.) protože to (.) vopravdu (.) nebo to máte s tím (.) jak to
vyhánění těch Němců

JV: hm

JJ: to bylo, to nebylo zapotřebí (..) vždyť voni je mohli normální
cestou teda když je chtěli vystěhovat

JV: mhm

JJ: a nepotřebovali dělat takový (.) já vám něco řeknu, já sem znala
(.) vona byla Němka ňáká Baumanová, vona teda mluvila česky

JV: mhm

JJ: von (.) narukoval jako voják, von musel narukovat

JV: mhm

JJ: a vona chodila (.) ta Baumanová, chodila (.) na Právnickou
fakultu, nahoru tam na kouni- jesi víte kde

JV: mhm

JJ: navrchu ná len- (.) na té (..) Leninové ne, nebo jak se [to tam]

JV: [tenkrát]

JJ: <já nevím abych vám popravdě řekla, já si pletu ulice zastara [a
teď

JV: [nevadí]

JJ: vona tam chodila (.) jako (.) uklize- a voni nosili papír dolů
do kotelny (.) a tam chodili z Kouniček, z kolejí ((Kounicovy
koleje)) (.) co byli zavření

JV: mhm

JJ: tak tam chodili vězni (.) jo (.) topit (.) nebylo jednoho dne,
když vona šla do služby, aby nenesla (.) cigarety, nebo vdolky, nebo
buchty a dávala, schovávala to tam těm (.) vězňom a byla to Němka
(.) to by nedokázali naši lidi (.) a ta to dokázala (.) a pak je
nakonec je vy- vyhnali, hnali je (.) že vona byla jedna z těch co u
těch Pohořovic tam tenkrát tohle (.) takže to máte ten rozdíl v těch
lidech

JV: no (.) je [to těžké]

JJ: [je...] je

JV: kdybych vám ještě tady ukázal takový seznam (.) filmů (.) e
vlastně ee (.) tady [třeba (.) rok třicet čtyři tak ee]

JJ: [Sněhurku a sedm trpaslíků, znám] Ducháček to zařídí taky [znám]

JV: [jestli jako byste si] vzpomněla, který z těch [filmů ste
tenkrát viděla]?

JJ: [no] já když to tak taklec si nevzpomenu, víte (.) ňáký...

JV: jestli třeba s ním nemáte spojenou s nějakým ee z těch filmů
silnou [vzpomínku]

JJ: [no] to všechno všechno člověk zná (.) ee Noční motýl (.) jo (.)
to tam bylo taky pěkné film ten (.) ten jak se to přesně, jak se to
přesně vlastně menovalo

JV: mhm

JJ: (...) U pokladny stál mm (..) Roztomilý člověk to byl taky toto
(..) jak se to meno- (.) to bylo ee (.) bylo to Noční motýl, nebo se
to menovalo [jinak]?

JV: [no] Noční motýl no myslím, [ano]

JJ: [to] bylo taky to se taky za války přeci hrávalo

JV: takže třeba nějakou, nějakou silnou vzpomínku tady (.) dobovou
(.) myslíte, že (.) vám to něco evokuje ně- některý z těchto filmů?

JJ: tak ee

JV: třeba u kterého si hodně pamatujete nějakou scénu, nebo (.) mmm

JJ: tak já (.) (povidám)

JV: mhm

JJ: za ty léta se to tak člověkovi vykouří z té hlavy

JV: mhm

JJ: víte (.) to byli, to člověk si třeba vzpomene, když to čtete,
tak si vzpomenete, ale už (.) je to takový vykouřený

JV: jo

JJ: už to není (.) [toto]

JV: [dobře]

JJ: ale je to fakt to byly krásný filmy tyto no (.) víte

JV: takže já vám asi (.) poděkuju, ještě bych se zeptal, jestli
chcete na konec něco dodat, [co třeba sme...]

JJ: [hm?] ne já mám (.) domluvený, nevím jestli tam [dostihnu ještě]

JV: [vy spěcháte] dobře (.) takže děkuji za rozhovor a ukončím to...

konec rozhovoru

1

Rozhovor vedla: Soňa Morgenthalová
Rozhovor přepsala: Eva Horová
Datum a místo: 25.6.2010, Brno

Rok narození: 1929, bez sourozenců

Bydliště do roku 1945: Mateří (Maloměřice), tam bydlela asi do roku
1937. Poté asi do roku 1939 na Palacké (Královo Pole). Pak ulice
Holubova (Lesná).

Povolání rodičů: Otec vyučený tkadlec, pracoval jako zástupce u
banky Slávie. Poté, co byla banka zrušena, dělal jiné práce.
Biologická matka byla služebnou, adoptivní matka nebyla vyučená, ale
pravděpodobně chodila do práce. Adoptivní matka asi v roce 1936
zemřela, po roce se otec znovu oženil, žena do práce nechodila.

Povolání narátora: Mateřská a základní škola v Maloměřicích.
Měšťanka na Cacovické v Husovicích. Vyučila se dámskou krejčovou na
Pekařské, učení ukončila roku 1946. Poté odjela za prací ke Karlovým
Varům do textilní továrny, tam byla rok. Vdala se a žila Ústí nad
Labem, kde pracovala jako dílenský plánovač. Poté, co se ji narodily
děti, pracovala v jeslích. Při zaměstnání vystudovala střední školu
a vyšší pedagogickou, poté pracovala až do důchodu jako učitelka.

SM: takže dneska máme dvacátého pátého června dva tisíce deset a já
tady mám paní narátorku sebou. já se vás nejdřív zeptám na celé vaše
jméno?

LS: já se jmenuji L. š. [S.].

SM: a za svobodna ste se jmenovala?

LS: Š.

SM: ano. teď bych vás poprosila o rok va- a datum a rok vašeho
narození.

LS: no narodila sem se už velmi dávno, eh čtvrtého devátý
devatenácset dvacet devět.

SM: mhm. eh teď jestli byste mohla zrekapitulovat, kde všude ste
bydlela do roku štyřicet pět.

LS: no tak narodila sem se v Brně a ty rodiče kteří mě vychovávali,
byli také z Brna, takže sem byla v Brně, v Maloměřicích na Mateří,
třicet tři, ten dům už nestojí, protože tam stavěli seřazovací
nádraží, tak ten dům zbourali, nebo více domů, no pak sem pak sem
čas bydlela asi rok v Králově Poli, když se tatínek znovu oženil,
pak sem bydlela na Lesné, tam sme stavěli nový dům, když tamten nám
zbourali, a eh dneska tam byly jenom tenkrát tři čtyři domy, dneska
je tam velké sídliště, no a pak když sem se vdala, tak sem bydlela v
Ústí nad Labem, tam sem bydlela dvacet let, a pak sem se vrátila do
Brna, a už sem tady zůstala zase zpátky.

SM: mhm mhm a pamatujete si ještě ulici, na které ste bydlela v tom
Králově Poli?

LS: na Palacké

SM: Palacké a číslo si eště pamatujete?

LS: no, číslo si nepamatuju, ale na tom místě je dneska nějaká
banka, protože to byl velmi starý dům, takový ten pavlačák do dvora
to bylo, a to tam bydleli tam bydlelo několik rodin příbuzných té mé
nevlastní matky. no, během času se to zbouralo a dneska je tam
nějaký obchod s textilem a banka, nevím jaká nějaká banka je tam.

SM: mhm mhm a v té Lesné tenkrát tam eště asi nebyly ulice, že,
nebo...

LS: ne. ale ta ulice měla nebo naši náš dům měl číslo, jmenovalo se
to Holubova sedumnáct osumdesát osum. a patřilo to do Husovic,
pokračování takové té té ulice, která vedla z hlavní, jak se jmenuje
hlavní ulice v Husovicích už nevím, ale hlavní nahoru do kopečka až
na tu silnici a kopala se tam eh nebo budovala se dráha, ta Tišnovka
dříve jezdila jinudy, kousek dál, asi nevím tak asi o sto metrů dále
jezdila a tam budovali takový velký výkop, pro tu novou drá- pro tu
novou štreku jak sme říkávali pro tu novou dráhu do Tišnova, no a
dneska tam jezdí vlak teda,

SM: mhm

LS: tudy. bylo to podél naší zahrady.

SM: dobře a jaké školy jste do toho roku štyřicet pět navštěvovala?

LS: no mateřskou školku v Maloměřicích, pak základní školu také v
Maloměřicích, ten roh v Králově Poli na Palacké, to by už byla třetí
třída a čtvrtou pátou jsem dochodila v Maloměřicích u kapličky, je
tam stará škola, tak tam sme měli naši třídu, no a pak eh do
měšťanky sem chodila na Cacovickou v Husovicích, a střední školu
jsem dělala jedenáctiletku v kr- eh v Ústí nad Labem jako jako vdaná
už při zaměstnání,

SM: mhm

LS: a pok- pokračovala jsem ještě tou tou vyšší pedagogickou,
protože na vysokou sem se nedostala, a navíc sem měla už dvě děti,
takže bylo dost těžké jezdit do Prahy, manžel byl stále pryč, byl v
Praze ve škole, takže sem už to chtěla rychle ukončit, abych už
dělala to co sem chtěla že, to kantoři- ření, tak sem jezdila do
Litoměřic na vyšší pedagogickou, a tam sem odmaturovala. další.

SM: mhm mhm. a byla jste před tím rokem štyřicet pět někde
zaměstnaná? nebo nebo [ste]

LS: [no to] sem nebyla to sem měla dítě eště.

SM: to ste ano chodila ste eště do školy, že.

LS: to sem nebyla zaměstnaná.

SM: mhm mhm dobře, teď bych se vás zeptala, jaké bylo povolání
vašich rodičů?

LS: no tatínek byl tkadlec a myslím eh ta moje první maminka nevím,
ta ta eh byla jako mladá holka služebná, jak sem si přečetla z
rodného listu a adoptovali se mi právě tito rodiče, maminka ta
nebyla vůbec vyučená, ta co si mě adoptovala, a tatínek byl vyučený
tkadlec. ale tenkrát dělal zástupce nebo pracoval u banky Slávie.

SM: mhm

LS: to si vzpomínám, že jezdil stále do světa a, no a později dělal
i jiné práce, protože prostě něco dělat musel, že, a tamta banka
Slávia se zrušila, no a pak byla válka, pak byla okupace takže to
už, no a matka už nepracovala, ta nevlastní matka nepracovala vůbec,
ta maminka co si mě adoptovala eh zemřela když mi bylo sedum let.

SM: mhm mhm

LS: takže otec se oženil za rok znovu a vzal si tu druhou mámu, a ta
do práce nechodila.

SM: jo. a měla ste nějaké sourozence?

LS: neměla ne.

SM: neměla mhm eh a tedy nejvyšší vzdělání jakého jste dosáhla...

LS: středoškolské.

SM: to bylo středoškolské. mhm a kdybyste mohla teď nějak stručně
shrnout výčet těch povolání, kde ste pracovala až do odchodu do
důchodu?

LS: no, vzhledem k tomu, že sem chtěla studovat a nevlastní matka si
to nepřála, prohlásila, že mě nebude živit kolik let a že mám jít do
fabriky jak se říkalo, pracovat, že ona také pracovala ve fabrice,
takže já můžu taky. no a i tatínek i já sme tedy nechtěli, já sem
chtěla aspoň teda se něco vyučit a tak svolila, abych se šla učit
dámskou krejčovou. to sem se učila u pana Vernera na Pekařské, tak k
tomu svolila, protože ona sama také se kdysi učila eh tou dámskou
krejčovou a stal se jí nějaký úraz do oka, se píchla špendlíkem,
takže špatně viděla, tak už nemohla dál toto zaměstnání dělat, a
nemohla se ani doučit, takže svolila k tomu, abych se já vyučila tou
dámskou krejčovou. no a v roce čtyřicet šest sem udělala tovaryšské
zkoušky, no a protože se mně doma nelíbilo, protože matka byla velmi
zlá a neměla mě ráda, byla skutečně taková čítanková macecha, tak
che sem odjela pracovat až ke Karlovým Varům do textilní továrny,
kde sem předpokládala, že bude nějaký internát a že budu mezi
mladými, což bylo úplně jiné, protože každý sme museli bydlet sám a
sami se živit a sami se o sebe starat, ale byla to škola života celý
ten rok.

SM: mhm

LS: no a pak sem pracovala eh pak když sem se vdala, tak sem se
vdala do Ústí nad Labem, tam sem pracovala eh jako dílenský
plánovač, eh v takové dílně kde se vyráběly stroje, byla myslím
armaturka nebo něco takového, no tak to to mě celkem bavilo, to sem
dělala dost ráda, no a pak sem měla děti, tak sem byla na mateřské a
s dětmi pak sem začla pracovat v jeslích, protože tenkrát nebylo tak
běžné, tenkrát vůbec jesle předtím nebyly a když se zakládaly jesle,
tak matky které dávaly děti do jeslí byly považovány za špatné
matky, to až později teprv se to propagovalo a uznávalo, no a já
samozřejmě sem nebyla výjimka, měla sem o ty děti strach, že by cizí
lidé se o ně starali, tak sem se rozhodla že tam budu zároveň
pracovat, i když sem nechtěla být u svých dětí, aby to nevyznělo a
neměla protekci nebo neměly děti, že, ale přesto sem eh tam
pracovala, asi dva roky, tom no a když děti povyrostly, tak sem se
rozhodla, že si přece udělám tu školu co sem chtěla, tak sem v Ústí
nad Labem začla chodit na jedenáctiletku na Střekov, kde ta škola
pro nás tedy byla, no a to bylo při zaměstnání, takže ráno sem šla
do práce, děti do jeslí, pak sem ale tam byly v Předlicích také
jesle týdenní, takže sem je tam mohla nechat, no tak když sem potom
pracovala v té továrně, tak to bylo trošku složitější, ráno v pět
hodin musely děti vstávat, abychom je do- je dovezli do jeslí, pak
teprve zase zpátky do práce a bylo to trošku hektické no naš-
naštěstí manžel byl ochoten vstávat taky a vždycky jedno já, jedno
on, protože sem měla dvojčata, takže někdy musel nést on obě,

SM: mhm

LS: no a pak sem šla teprve do práce a odpoledne sem šla do školy,
čtyřikrát týdně sem jezdila na Střekov na tu jedenáctiletku a
vracela sem se tak <v půl osmé>.

SM: mhm a když ste dodělala tu jedenáctiletku, tak ste potom
pracovala...

LS: pak sem si eště udělala eh pak sem jezdila eště do těch
Litoměřic na tu vyšší pedagogickou, kde sem udělala doplňovací
maturitu a eště dříve než sem to skončila, tak už v Ústí nad Labem
byl nedostatek učitelů, takže už sem šla napřed do družiny asi půl
roku, a velmi rychle potřebovali abych šla učit, no a protože to byl
můj zájem a velmi mě to bavilo a líbilo se mně to zaměstnání s
dětmi, tak sem šla učit.

SM: mhm a učila ste až do důchodu?

LS: učila sem asi padesát let.

SM: mhm mhm dobře, a kdy pro vás skončilo takové to pravidelné
navštěvování kina?

LS: no (.) myslím že, tak pravidelné tehdy když děti už byly větší a
začaly chodit do kina samy. kdy jsem to ale dlouho sme chodili
spolu, já sem měla o ně strach, aby se zbytečně někde netoulaly,
takže sme chodili na pohádky a,

SM: mhm

LS: spíš do toho divadla, ale do kina sme chodili jednou týdně
pravidelně, protože televize nebyla,

SM: mhm

LS: nic takového, a děti hodně sportovaly postupem nabývaly více
prostě zájmů, napřed chodily do baletu, to pokračovalo, pak chodily
do hudební školy na klavír obě a jedna na housle, no cho- pionýr,
že, pak lyžovaly, plavat chodily, bruslit chodily, všecko se nedalo
dělat závodně, takže musela sem chodit s nimi, něco se občas
upustilo, protože to nestačily, no ale měly dost činností, že neměly
čas na nějaké che toulání a na nějaké výstřelky.

SM: mhm to znamená, vy ste tedy přestala tak pravidelně chodit do
kina, když vám vyrostly děti.

LS: ano jinak sme spolu chodili, no, ale chodili sme s manželem sme
chodili do kina taky.

SM: mhm

LS: to ehm

SM: i potom teda?

LS: to byla jediná to, no a pak sme si vzali předplatné do divadla,
což teda já bych preferovala, protože odmalička sem chodila do
divadla, sice na kašpárka, ale bylo to náš každotýdenní takový
prostě zvyk a to byla naše kultura, že.

SM: mhm. to znamená, že do ale do toho kina už ste potom nechodili
tak často třeba jako to do toho divadla, že?

LS: no do divadla myslím tak stejně asi,

SM: mhm

LS: tak jednou týdně do divadla jednou týdně do kina.

SM: takže i když i když ste měla ty starší děti, tak pak ste chodila
s manželem do kina?

LS: ano ano chodili sme, ano.

SM: a potom kdy ste přestala tak chodit do toho kina?

LS: no tak přestala, přestala sem chodit, až sem byla v Brně.
protože em měla sem postupně obě děti nemocné a byly dost vážně
nemocné, takže nejen že sem neměla zájem, pochopitelně, ale spíš do
toho divadla pak sme zůstávali u toho divadla, měli sme předplatné a
to kino už bylo, no a pak to tak zdražili že to bylo mm bylo dost
neúnosné, a v důchodu vůbec nechodím do do kina, protože jenom do
divadla, na předplatné.

SM: mhm mhm dobře. teď se tedy zaměříme na vaši dětskou zkušenost s
kinem, eh to znamená do období vašich ee asi asi deseti let. nejdřív
bych se zeptala, jestli si vzpomínáte na svou úplně první návštěvu
kina, nebo jaké jsou vaše nejstarší vzpomínky na kino.

LS: no my sme bydleli v Maloměřicích a kino bylo v Hhusovicích,
takže sice to nebylo daleko, protože tam naše ulice byla vlastně na
začátku Maloměřic, tam kde se dneska otáčí tramvaj za mostem,
maloměřickým, a chodila sem do toho kina eh většinou se svými
synovci, eh protože protože moje matka mi na kino nedávala peníze
nebo nějaké kapesné sem vůbec nedostávala, no a protože teta mi dala
korunu na kino, ale musíš si vzít kluky sebou. no a děti byly malé,
jim byly třeba tři čtyři roky, tak sem si kluky posadila na na
kolena a když už sem byla moc unavená, tak sem je posadila na židli
a sama sem si šla stoupnout vedle lavic, když začli zlobit, no tak
sem si je zas musela vzít, ale přece jen to bylo nějaké kino, no, ty
filmy které dávali se mi většinou nelíbily, eh protože to byla
většinou propaganda fašizmu, všechny ty dětské filmy byly zaměřené
na to, abychom fandili těm těm německým dětem klukům holkám, no a já
už sem v deseti letech byla tak poučená nebo už sem byla tak
zaměřená mm jako k tomu vlastenectví, že si myslím, že to bylo tím
že se mi to nelíbilo a neuznávala sem to. takže nevím jak to vnímaly
ty děti, protože oni byly eště malý, tak řekněme rok dva sem s nimi
chodila do toho kina a [byly malý]

SM: [a to vám bylo] kolik let asi?

LS: no tak řekněme do těch dvanácti let.

SM: mhm mhm

LS: to sem bydlela u té tety, protože naši stavěli dům na Lesné, a
já bych jim tam víceméně překážela, a kromě toho sem hlavně musela
chodit do školy, a škola byla v Husovicích a tam naši si na zahradě
postavili takovou chatu, kde přebývali, protože také pracovali na
tom domě, že, no a já už bych neměla tedy kde spát, kde psát úkoly a
tak dále, a přes zimu vůbec tak přes zimu sem byla také u té tety no
a když sem když byly prázdniny, tak sem pracovala, m eh s rodiči na
tom domě jak, nešlo to tak rychle jako kdyby bylo hodně peněz, že
oni si museli postupně půjčovat peníze, no a protože sme museli
bourat kvůli státnímu zájmu, kvůli tomu nádraží, tak taky sme
dostali povolení na tu stavbu, že, jinak Češi nesměli, pokud vím,
tak za války nedostali povolení ke stavbě nějakých domů, to jenom
výjimečně, to jenom když se muselo bourat, tak zas dostali povolení
a to sme byli my a ještě další sousedé, kteří tam nebo někde jinde
také zbourali a stavěli.

SM: mhm mhm eh a před tím než ste začala chodit s těmi svými
synovci, tak ste do kina nechodila?

LS: no, tak si vzpomínám, že sem někdy šla s maminkou. s tou
maminkou co si mě adoptovala ještě, jenže to sem byla dost malá,
takže si z toho moc nepamatuji.

SM: mhm a s těmi synovci ste chodila do toho kina asi jak často?

LS: no každý týden, to bylo jednou každý týden obyčejně v neděli to
bylo,

SM: mhm

LS: v neděli odpoledne hráli, v Husovicích bylo kino Jas a Sibiř,
takže sme chodili to co se nám tam kde hráli film, který podle názvu
obyčejně, sme mysleli, že bude pěkný.

SM: mhm a navštěvovala ste v tuto dobu i nějaká jiná kina než než ta
husovická? ten Jas a Sibiř?

LS: ne.

SM: ne?

LS: myslím že ne, až později v Králově Poli, protože tam sem měla
jako ty příbuzné od matky, jeden rok sem tam také bydlela nebo asi
půl roku, u té nevlastní matky a tam sem chodila také do školy to
sem chodila ale do třetí třídy, to bylo eště před tím, no a tam bylo
kino Morava, kino myslím no už nevím to je tam dodnes, ale to jméno
sem zapomněla, takže tam sme občas do té Moravy anebo do toho
velkého kina chodili.

SM: mhm

LS: a spíš později až potom až po válce.

SM: mhm mhm dobře a do těch husovických kin tam ste chodili asi
proto, že to bylo blízko, pokud se nemýlím.

LS: protože tam všude jinde to bylo daleko.

SM: mhm mhm a jaký byl názor rodičů na film a na kina?

LS: no naši také chodili, ale velmi málo. velmi málo, spíš do
divadla, v Husovicích byl eh Svatoboj se to menovalo, takže tam sme
ně- někdy sem chodila s rodiči do toho divadla, to už sem byla pak
starší.

SM: mhm mhm a jaký byl postoj školy k filmům a ke kinům? vyjadřovali
se učitelé nějak ke kinům nebo?

LS: no nevím že by se vyjadřovali, ale eh vím že sme začali chodit
se školou, sme začli chodit až po válce. začli chodit.

SM: na filmová představení?

LS: na filmová předs- samozřejmě do kina. to byly obyčejně jako
vybrané filmy, které buď ideově nebo zajímavé pro děti nebo ne-
někdy také bylo protože ehm to bylo jakoby za odměnu, na konec
školního roku a tak. ale i mezi rokem a pak v době kdy sem já učila
tak sme chodívali nevím tak jednou za čtvrt roku se chodívalo s
dětmi, když dávali nějaký film který doporučilo ministerstvo
školství zřejmě tak sme na to chodili no a to už to už nebyla taková
pohoda, protože to už děti byly mm dost rozjívené a dost neukázněné
to bylo to každý ten učitel měl co dělat, aby je udržel vůbec při
kázni a v pozornosti, to.

SM: mhm a byl pro vás film v tom dětském věku důležitý?

LS: ano velmi. velmi, já sem se strašně těšila někdy říkám, že to
bylo jako drastické když ukazovali to bombardování hlavně v těch
týdenících tam ukazovali jak jak eh německá armáda vítězí, jak
lítaly bomby a rozbité domy, jak to lítalo, tak to sem nebyla
schopna ani celé sledovat, to sem vždycky musela sklonit hlavu a m a
klukům zakrýt oči, protože to bylo tak drastické, že malé děti se
rozbrečely někdy rozplakaly a em ne žádná idea to teda nebyla nebo
vůbec poučení pro ty děti ale asi ano, protože si musely pamatovat,
když přišly domů tak to vyprávěly tetě a mamince, že to byla, jeden
syn byl tety a jeden syn byl její dcery, takže to byla maminka a
babička ale <měly stejné děti> takže tím e

SM: mhm a chodila jste jako dítě někdy i na nepřístupné filmy?

LS: ne ne to v životě ne

SM: [mhm]

LS: [ty] dávali jenom večer, tak to vůbec to, já sem ani nevěděla že
sou přístupné nebo nepřístupné to vůbec já sem večer nechodila
nikam, to.

SM: mhm dobře, tak teď se dostáváme k vašim diváckým návykům, eh já
bych se zeptala nejdřív jak často ste chodila do kina po tom eh když
ste když ste už vlastně byla trochu starší, to znamená eh

LS: když sem mohla sama jít do kina?

SM: no no no ale pořád ještě před tím rokem čtyřicet pět.

LS: ano to sem mm chodila právě do těch Husovic do Jasu ((Jas)) nebo
do Sibiře ((Sibiř)), no jestli je důležité, jaké filmy sem viděla
tak ty filmy byly obyčejně takové dobrodružné co byly pro děti, to
bylo odpoledne že večer sem nechodila takže třeba ta Tarzan a zelená
bohyně, to bylo mé oblíbené, a protože to bylo několik dílů, tak
když to dávali, tak sem si vymodlila vždycky abych dostala peníze na
kino a mohla jít se na to podívat, nebo eh s Jindřichem Plachtou
((Jindřich Plachta)), to bývaly taky filmy, které byly i pro děti,
eh nevím e se Zdenkou Sulanovou ((Zdenka Sulanová)), tu sem
milovala, to byl můj ideál v té době, protože ona začala zpívat a já
sem vlastně teprve mm jako dorůstala do toho věku, kdy děvčata se
začínají o sebe zajímat, že, takže ta Zdenka Sulanová ((Zdenka
Sulanová)), všechny její písničky sem uměla zpívat, a no nebo Dana
modřická ((Dana Medřická)), ta byla tenkrát mladá krásná, tak ta
také byla v těch filmech, když sem já mohla se podívat, Věra
Ferbasová, to byla taková veselá jako holka, ta také vždycky hrála
mm no byla oblíbená mezi děvčaty velmi.

SM: mhm, dobře a kdybyste měla nějak eh jako říct jak jak často ste
chodila? v té době do toho kina.

LS: no tak často tak

((někdo vchází do dveří))

LS: dobrý den

SM: už už ste chodila před tím ste vlastně chodila třeba každý
týden, že,

LS: no to sem chodila ale ale...

SM: a teď už to bylo méně často nebo více?

LS: méně často no méně často no to i někdy ve všední den, když
dávali nějaký ten film co, ale s rodiči, ne to to byla výjimka,

SM: mhm

LS: nebo navečer sme většinou nechodili.

SM: a co to způsobilo tu změnu, že ste chodila méně často do toho
kina?

LS: no, začala válka.

SM: mhm

LS: a sice Maloměřice nebyly nějak bombardované, ale i rodiče se
báli lidé se cho- báli chodit večer moc někde z domova, kromě toho
ten fašizmus byl skutečně strašný, to lidé měli strach, když někdo
večer zazvonil, tak eh se třásli hrůzou, že je to gestapo. že sou to
gestapáci a že nás dou zavřít nebo prohledat byt nebo mm prostě
někoho hledali, takže ty em ty situace byly tak drastické pro
normální lidi, že radši večer vůbec nechodili, ven.

SM: mhm mhm a a a která kina ste navštěvovala tedy ještě potom do
toho roku štyřicet pět, když už ste chodila třeba sama do toho kina?

LS: no do toho čtyřicet pět ne, to sem eště ne ne až potom.

SM: aha

LS: sem chodila sama, to mně bylo eh ale někdy sme šly s tou mojí
sestřenicí,

SM: mhm

LS: nevlastní, v Králově Poli tak sme tam chodily do toho kina,
říkám do té Moravy ((Morava)) a do toho velkého a pak tam bylo eště
jedno kino teď jesi je tam nějaký seknd hend ((second hand)), to
bylo říkali tomu blechárna ((pravděpodobně Besední dům)), nevím
proč, jestli tam byly ty blechy nebo ne, ale byl to takový dlouhý
sál, takže ze zadu eh ani nebylo už moc vidět, to bylo taková nudle,
a kam sme eště chodili, no ve městě sme občas byli, protože kino Čas
hrál celý den, tak asi dvakrát sme tam zašli, se podívat, ale tam
byly samé aktuality jako a zase ty to vítězství německých vojsk, to
bylo neustále, mezi tím nějaké reklamy sem tam, to tenkrát spíš
začínalo, no a na nám- ta Úderka, to bylo na náměstí Svobody, tak
tam sem myslím taky jednou dvakrát byla. i i na večerní představení
a to už to už asi po po válce pot- ne teda ano po pětačtyřicátém.
takže to už bylo volnější to už sem byla v tom učení, takže už sem
měla malinko větší volnost, i když naši kontrolovali kdy příjdu
domů, že,

SM: mhm mhm

LS: to bylo správné, no.

SM: dobře a měla ste nějaké své oblíbené kino?

LS: no tak oblíbené myslím že spíš ten Sibiř se mi zdál nějaký
takový příjemnější, tam sem chodila raději. takže když něco hráli
dobrého v Sibiři tak sme šli do toho Sibiře.

SM: mhm a-

LS: ale jinak nevím kde.

SM: a mohla byste nějak jako říct, co se vám na tom Sibiři ((Sibiř))
teda líbilo?

LS: no mně se mm připadalo lépe vybavené a takové eh mám dojem, že
tam to bylo vymalované nebo vytapetované, možná vytapetované tmavě,
a ten Jas, ten byl světlejší, jestli to taky to odpovídalo tomu
názvu, nevím, ale v tom Sibiři ((Sibiř)) se mi líbilo lépe, takové
komornější prostředí tam bylo. nevím i jako později, po válce také
sem tam chodila raději do toho Sibiře. ne neumím to dneska ani moc
zdůvodnit určitě, to mělo nějaký důvod.

SM: mhm mhm a bylo naopak v Brně kino, které ste ráda neměla?

LS: no já sem je neznala ta ta kina, ve městě,

SM: mhm

LS: já sem je neznala a mně eh protože sem neměla nikdy moc penízků,
tak sem se musela vlastně řídit podle toho, kolik na to mám, že.

SM: mhm mhm

LS: že myslím, že některá kina byla dražší, třeba skala ((Scala)),
nebo Kapitol nebo já ne- tak nějak se to menovalo, tak to to byla
dražší kina, tam byli tak komfortnější, a myslím že velmi brzo měli
tam tu velkoplošnou mn ne obrazovku ale...

SM: širokoúhlé

LS: ale širokoúhlý, no to v Králově Poli také začalo to bylo, no ale
tak to už to už bylo po válce to to nebylo za války, to určitě ne.

SM: mhm

LS: to bylo až po válce.

SM: ano ano. a chodila ste do různých kin podle toho, jestli ste šla
třeba sama nebo s rodiči,

LS: ne s rodiči sem nechodila do kina.

SM: tak třeba s tou sestřenicí, chodily ste do [podle toho]

LS: [no jen] v tom Králově Poli.

SM: mhm

LS: tam sme byly, buď v té Moravě ((Morava)) nebo tam v tom velkém
kině ((pravděpodobně Besední dům)),

SM: [takže se dá]

LS: [širokoúhlém]

SM: takže se dá říci, že že když ste cho- takže ste chodila jako
podle toho, s kým ste šla? do různých kin.

LS: no tak až po válce, když sem měla chlapce, se kterým sem začala
chodit, eh přítele, tak sme byli několikrát ve městě, ale em ne moc
často, já sem nesměla večer do- chodit ven, takže

SM: mhm

LS: to kino bylo vždycky večer, že,

SM: mhm

LS: a vracela sem se pozdě potom, takže to nebylo to často a ani
pravidelně, to rozhodně ne, když sme chtěli.

SM: mhm a jak ste se obvykle v kině chovala?

LS: no tenkrát se eh všichni chovali tiše, to když byl nějaký
výstřelek, tak to eh uvaděčka anebo uváděč vyvedl toho kluka nebo
holku, dneska dneska to je jiné. soudím teda, že je to jiné, protože
z těch školních představení co sme chodili se třídami, tak to myslím
že žádná uvaděčka nezvládla.

SM: mhm

LS: to jak se chovali, nevím jak to je teďka.

SM: a měla ste třeba ve zvyku v kině konzumovat nějaké jídlo nebo
nápoje?

LS: ne to sem úplně nesnášela, a vůbec sem to neuznávala.

SM: mhm

LS: pokud tam lidé suš- šustili, tak to sem velmi kritizovala, to to
ruší všechny.

SM: a stávalo se to často, že by někdo tam šustil?

LS: no, na těch dětských představeních i když tam byli dospělí, tak
se to stávalo.

SM: a zažila ste třeba, že by se ozýval během filmu nebo po jeho
skončení potlesk?

LS: ne to ne, to nikdy ne.

SM: em-em

LS: to až po válce, tak to byly třeba některé ty sovětské filmy si
vzpomínám, myslím že se to menovalo to bylo také válečný film, ale
myslím že se menoval Matka. a to byl to byl film, kde em jako
fašistický tank, eh honil malé dítě, po takové pláni a prostě jezdil
za ním pořád a chtěl ho přejet, samozřejmě. no to už ani nevím jak
to dopadlo, ale tenkrát to byl tak dobře udělaný film, i i ideově i
ty výkony byly úžasné, tak tenkrát se tleskalo.

SM: mhm

LS: aspoň to tento film si pamatuji, že se tleskalo. všichni.

SM: mhm. ehm a chodila jste někdy do kina bez placení?

LS: ne. no, chodila sem do kina bez placení, ale až po válce, kdy v
královopolským kině ((Besední dům nebo Union – později Morava)))
moje dě- moje jedna teta, byla biletářka,

SM: mhm

LS: no a tak moje děti i mě tam jakoby propašovala až už se hrálo,
tak se objevila někde, anebo nám přistavila židle, protože do kina
se chodilo dost, no a děti třeba viděly všechny ty indiánské díly s
old četrhendem ((Old Shatterhand)) a vinetúem ((Vinnetou)) tak to
byly úplně zamilované do toho, tak já někdy sem se šla také podívat
s nimi ale jinak.

SM: mhm dobře a chodila ste do kostela?

LS: no já sem do kostela nechodila, i když sem chodila do
náboženství, ta moje první maminka nechodila, ta co zemřela, tak ta
nechodila do divadla tatínek už vůbec ne,

SM: do kostela.

LS: ano.

SM: jo, ste říkala...

LS: nechodili do kostela, ale byla sem u svatého příjímání, jak se
říkalo, no a dopadlo to velmi škaredě, já nevím jesi to stojí za to
říct,

SM: možete.

LS: <dopadlo> to škaredě, měla sem krásné bílé šatičky, vyšívané, a
eh jak sme stály v houfu s dětmi, tak jiná holka eh kýchla a
posmrkala mně rukáv, a já sem z toho byla tak zoufalá, že sem ty
šaty chtěla sundat, že sem se jich štítila a nějaká teta mě tam
ošetřovala a já sem měla už po po slavnostní náladě, všechno bylo
krásné, ale pro mě to bylo hrozné a už sem to proplakala a to byl
jeden taky z důvodů, proč sem pak do kostela nechtěla na takovédle
sešlosti chodit, no.

SM: mhm, takže takže

LS: já sem v tom nebyla vychovaná. to.

SM: mhm dobře. eh teď bychom se zaměřily teda konkrétněji na filmy,
eh nejdřív bych se vás zeptala, jak ste si vybírala konkrétní film,
na který ste šla do kina?

LS: no většinou podle názvu, a pokud byly už obrázky z toho filmu,
umístěné na té stěně před kinem nebo nebo v těch v těch skříňkách
vývěsních, no a líbilo se mi, tam a byly tam děti, byli tam zvířata,
anebo ti indiáni, že, a tak dále tak podle toho sem si vybírala, ale
protože už sem měla i některé oblíbené herce, jak sem říkala ta
děvčata anebo nebo Rudolfa Hrušínského ((Rudolf Hrušínský)), který
byl když byl mladý úžasně šikovný a krásný samozřejmě a hlavně eh
odvážný, zastavil koně třeba a tak dále, tak to bylo prostě pro nás
fantastický hrdina, že, no m já nevím nebo nebo eh z těch z těch
mužů, co si pamatuji, pan Marvan ((Jaroslav Marvan)), ten byl už
tenkrát takový důstojný pán, nebo Boháč ((Ladislav Boháč)), Vlasta
Burian tak to bylo pro nás jako pro dospělé taky velmi hezké,
Jindřich Plachta, hm, ten byl takový žoviální a někdy taky legrační,
Oldřich Nový nebo karel hegr ((Karel Höger)), to to byli herci který
eh kteří byli pro mě takovým eh jako vodítkem k tomu, abych si
vybrala eh

SM: mhm

LS: ten film, takže podle těch obrázků podle názvů no někdy sme se
také spletli, ten název třeba byl pro nás lákavý a a skutek <utek>
protože to bylo vysloveně jenom pro dospělé, nebo mm nezáživné tak
to m sem si celkem dost vybírala, pokud sem mohla.

SM: mhm a bylo pro vás vlastně důležitější kino ve kterém s- šla ste
radši do kina nebo nebo na film?

LS: já vám teď nerozumím.

SM: mhm eh to [znamená jestli]

LS: [jako] podle toho filmu

SM: jestli pro vás bylo důležitější, eh když...

LS: že bylo jedno esi du do kina na cokoliv?

SM: mhm

LS: ne.

SM: ne, [takže]

LS: [ne]

SM: takže bylo pro vás důležitější [vlastně]

LS: [no bylo] ano.

SM: ten film.

LS: i když to pro mě byl takový útěk z domova, protože nevlastní
matka mě neustále honila do práce a pracovala sem na zahradě a
prostě sem toho volného času jako jako dítě neměla, ale mm takže to
byl můj útěk z toho domova dost (.) ale byla sem často zklamaná,
když sem šla teda na něco co sem myslela že je pěkné a,

SM: mhm

LS: výsledek nebyl.

SM: mhm, a vy ste vlastně říkala, že ste se dívala na ty vývěsky u
těch ki- u těch kin, že,

LS: mm

SM: a ještě někde jinde ste získávala informace o těch filmech?

LS: ne. nikde.

SM: takže vyloženě jenom [z]

LS: [ale] mm někdy mezi dětmi, třeba ve škole ne- nebo to se
hovořilo o tom, my sme byli já nevím, s maminkou na tom a tom filmu,
tak to sem toužila ale obyčejně se mi to nesplnilo, protože to bylo
třeba mm třeba ve všední den, nebo se mnou rodiče nechodili, takže i
když sem vo tom filmu věděla, chtěla ho vidět, tak sem musela čekat
když ho náhodou budou dávat v neděli jinak, odpoledne teda.

SM: mhm mm vy ste vlastně už zmiňovala některé ty své oblíbené
herce, že, a já bych se ještě zeptala jestli jestli to vlastně bylo
důležité při tom vašem výběru, že tam hráli ti vaši oblíbení herci?

LS: ano, ano to bylo pro mě vodítkem že že to bude pěkné, i kdyby to
nebyla veselohra i kdyby to bylo jako vážné nebo psycho-
psychologické, tak sem věděla že to bude pěkné.

SM: mhm

LS: což ale dy- se mně potvrdilo vždycky, takže, i v dospělosti sem
potom je ráda teda viděla,

SM: mhm

LS: ty filmy.

SM: a eh teď bych se ještě zeptala, jestli pro vás bylo důležité,
jestli šlo o film černobílý nebo barevný?

LS: no tenkrát byly jenom černobílé, barevné začly až po válce aspoň
u nás,

SM: mhm

LS: pokud já si vzpomínám, tak barevný film to bylo to také pěkné,
ale mně to nevadilo že ten černobílý.

SM: mhm

LS: i potom, když už byly barevné a a černobílé tak to nebylo
rozhodující.

SM: dobře a m bylo důležité, jestli šlo o film němý nebo zvukový?

LS: no němý filmy sem viděla sem tam, to dávali eh s tím jak se
menuje ten komik? sem ho zase zapomněla,

SM: čeplin ((Charlie Chaplin))

LS: čeplin, tak s tím čeplinem ((Charlie Chaplin)), anebo ti dva, eh
také ti humoristé,

SM: [Laurel]

LS: [to] nebyli Češi eh...

SM: Laurel a Hardy

LS: Laurel a Hardy, tak ty byly ty byly nejen černobílé, ale byly
němé. no a ty jejich grotesky, ty jejich gegy, to bylo založeno teda
na na vtipu nebo na tom jak jsou šikovní, že, tak to jako bylo i
když se přiznám, že mně to někdy připadalo ten ti dva eh že mně to
připadalo trochu pod úroveň, nevím asi sem měla vyšší nároky a měla
sem raději nebo podvědomě ty ty filmy ty děje, když se tam něco
dělo, ale když tam byly jenom ty hlouposti, tak mně to připadalo
takový jako že si hrají na děti.

SM: mhm

LS: <jo, asi tak.> no já vím že to bylo že sme se tomu smáli, ale m
velmi brzo sem si začla jako vybírat, tohle.

SM: mhm

LS: ten čeplin ((Charlie Chaplin)), ten byl ten byl mám dojem
kulturnější, podle mě takový nebo ty filmy s ním byly přece měly
nějaký děj, ale tam ti dva, ti to byli jenom <většinou hlouposti> o
ničem, jo, že se předváděli, tak jak se předvádí děti.

SM: mhm, a jakou roli pro vás hrálo to, ve které zemi daný film
vznikl?

LS: no tak to pro mě vůbec nehrálo roli tenkrát to sem vůbec
nevěděla ani o tom kde to mohlo vzniknout, že, třeba ten Tarzan a
zelená bohyně sem věděla, že nemůže být u nás, protože to bylo v
pralese nebo v takových hustých lesích, a pobíhaly tam mezi tím
opice a a takže to u nás nemohlo byt, tak sem věděla že je to někde
tam z dalekých krajin, no a když tam bylo třeba moře, tak sem taky
věděla, že to není u nás, že tak, ale že bych se s tím nějak
zabývala to, to mě ani nějak moc, jak někdo vždycky se pyšnil tím,
to je já nevím jugoslávský film, to je ruský film, to je německý, to
to mně bylo jedno,

SM: mhm

LS: nějak mě to to ne to a prostě když sme se museli dívat na ty
německé týdeníky a na ty válečné, a eště po válce byly dlouho filmy
válečné, tak eh to už sme rozlišovali, jestli je to ruský nebo jiný,
ale ty německé filmy, mm oni také už dělali pak filmy
protifašistické, ale nějak už sem k nim neměla vztah nějaký takový,
zájem vůbec, a myslím že několik let sem neměla vůbec zájem o
německou kulturu a to, to v člověku zůstane, protože ten fašismus
byl pro nás tak tak krutý a postupně po válce jak sme se dovídali o
těch koncentrácích a o těch o tom co oni dělali, postupně, tak to
bylo z naší rodiny také byl tak z rodiny té mé nevlastní matky,
vlastně byl toho strýce bratr nebo bratranec, nevím, ten pan Berka,
ten byl také nějak umučen nebo zastřelen v té za války, po něm se
menuje v Králově Poli ta ulice Berkova,

SM: mhm

LS: on tam asi bydlel někde, já sem ho osobně vůbec neznala, ale ten
strýc Berka, ten měl pekařství v Králově Poli, takže tam sme,
protože měl maminčinu sestru, za ženu, tak sme se stýkali a on nám
dodával teda chleba, my sme mu dali všechny lístky, to byly lístky
na potraviny, jinak ste potraviny nekoupila, tak sme mu dali všecky
lístky a pak sme mohli chodit kdykoliv si eh prostě dostatek chleba,
ale rohlíky eh to už sme nikdy neviděli, já sem za celou válku
neviděla jeden rohlík nebo neměla, protože to už nám nedal a místo
toho dával matce trochu mouky, takže mm to se nedalo nic dělat.

SM: mhm dobře. eh které filmy ste měla ráda a které ne?

LS: no to sem vám už říkala, ty ty válečné sem neměla ráda a i když
to mělo třeba název velmi hezký, třeba o o lásce a přátelství, tak
nakonec se tam po- pořád jenom eh bojovalo anebo se to týkalo
nějakých jako dobrodružných filmů co do mm jak hledali partyzány,
že, jak hledali záškodníky a tak dále, no a tak z toho jejich
pohledu to bylo výchovné proti nám, no ale chtěli v nás vypěstovat
nějaký vztah dobrý vztah k těm fašistům, což se určitě nepodařilo.

SM: mhm

LS: protože v deseti letech děti už byly tak poučené, české děti, mm
si myslím že nikdo.

SM: a které filmy ste naopak ráda měla? co pro vás dělalo film
vlastně dobrým filmem?

LS: no, to právě říkám, když tam byli když tam byli eh ti moji
oblíbení herci, a už to mě bylo pro mě takovou zárukou, že to bude
pěkný film. no a věděla sem, že je český, že. mluvilo se tam česky,
protože cizí filmy byly s titulky, to se tenkrát nevím že by někdy
namlouvali, možná že někdy to namluvili ale, nevím o tom, prostě sme
četli titulky. (.) takže to byly ty cizí filmy jinak tedy...

SM: a vás to nebavilo číst ty titulky? nebo?

LS: ale ano, ano bavilo ale když to byl ten německý film, kde se
jednalo stále o o vyzvednutí jejich hrdinství a jejich úspěchů, tak
už sem je pak ani nečetla, no, proč? když mě to nezajímalo a
opovrhovala sem tím že. tak to tak <to už>

SM: mhm

LS: to si pamatuju, to si pamatuju tak živě, jako by to bylo
nedávno. že, to to bylo hrozné.

SM: a šla jste na nějaký film víckrát?

LS: jo.

SM: a...

LS: především jsem cho- byla na tom bohyně eh...

SM: s tím Tarzanem ((Tarzan))?

LS: Tarzan a zelená bohyně, tak to bylo několik dílů, ale ten jeden
si jmenoval takhle, a já si ten tento název si prostě pamatuju a ty
ostatní už si nepamatuju,

SM: mhm

LS: ale bylo to několik dílů z Tarzanem, to bylo úžasné, tak to to
bylo moje, pak sem chodila ráda, no tak tu Zdenku Sulanovou, to bylo
taky asi tři nebo čtyři filmy které ona, měla, Madla zpívá Evropě,
to už bylo potom větší, já nevím, jak se jmenovali názvy si už
nepamatuji, ale na všechny sem šla.

SM: a na všechny ste šla víckrát?

LS: a víckrát. když byly, kdyby byly dnes, tak jdu na to zas.

SM: mhm mhm

LS: to bylo to bylo úžasný.

SM: jo

LS: tak pro mě, protože já sem eh no myslím, že to byla byl i citový
důvod, že sem měla takový trochu podobný osud, svůj životní jako
měla ona, tenkrát, no a tím v tom filmu teda že a možná že to a
navíc krásně zpívala a já sem v té době začala zpívat, a ráda a
dost, a dost slušně, chodila sem do souboru, no a ve škole m m mě
učitel nechával vždycky začít píseň, jedna dívka hrála na housle, no
a já sem měla začít vždycky první hlas, protože on nás učil jako
vícehlas -sově zpívat, a takové ty vážné skladby, od Dvořáka, od
Smetany, ty ty sbory, no já sem se v tom teda vyžívala, no a protože
zjistil, že mě <bylo asi nejvíc slyšet>, já si nedovedu představit
jak na to přišel že zpívám dobře, no a tak sem vždycky musela začít
a všichni eh no,

SM: mhm

LS: <se ke mně přidali.>

SM: dobře a jaké jiné druhy zábavy ste měla ráda? a...

LS: zábavy?

SM: no a dávala jste jim třeba přednost před kinem?

LS: mm žádný, já sem neměla žádné zábavy. když sem když sem měla čas
pro sebe, tak sem si něco šila. to sem prostě byla ráda, sem si
třeba já nevím ušila zástěrku nebo sem si ušila em na prázdniny,
takový plážový obleček, trenýrky a a takovou takové tričko, ze
starých ze starých věcí co matka odložila třeba a mě to velmi
bavilo, a tak někdy se to povedlo někdy se to nepovedlo, že, to mě
no a protože matka v tomdle sme se trochu shodly, ta moje nevlastní
matka ta mně trochu radila, no a pak když sem se šla učit, no tak
to, tak sem každý volný čas buď sem četla anebo tak četba byla moje
nej největší koníček, když sem mohla, ale ona mě často <nenechala
číst>, protože říkala eště je tam vokopat na zahradě támhle to a
támhle to, a běž zalít a běž no tak sem musela napumpovat vodu, v
těžké konvi tahat, no a to mě tak unavilo, že sem často usínala u
večeře. kde protože sme měli dost velkou zahradu a a já sem byla
jako nic, že, já sem nikdy nebyla velký silák, no a tak v těch
deseti letech dvanácti sem (.) měla co dělat abych to všecko
zvládla,

SM: mhm, takže s-

LS: nakupovat sem musela chodit že to bylo taky dost daleko až do
Černých Polí sme nakupovat, no, a večer na trávu, tak to bylo moje
nejlepší, protože tam bylo parta kamarádů a kamarádek, tak šli se
mnou, tak sme eh někde poslouchali žáby, v Čertově rokli které se
dneska říká Čertova rokle, tak tam bylo z kraje smetiště pro celé
Brno asi, ale kousek dál, tam to bylo poetické, bylo tam jezírko,
večer kuňkaly žáby a my sme poslouchali žáby, no a naši mě nehonili
domů, protože sem byla na trávě, takže

SM: mhm

LS: pro králíky na seno, že,

SM: jo, a dalo by se říci, že ste dávala tady těm setkáním na té
trávě, nebo

LS: ano

SM: třeba tomu šití přednost před tím, že byste šla do kina?

LS: no šit se mohlo jenom ve dne. takže tam dlouho nebyla elektřina,
my sme měli jenom petrolejku, přesto že to bylo vlastně Brno, tak
dlouho trvalo než nám udělali přípojky. to už sem vlastně ani v Brně
nebydlela, to už sem bydlela v Ústí nad Labem a dostali naši
elektřinu. vodu, elektřinu, tak sem měli vlastní vodu, ale jinak
petrolejku. přesto že to bylo v Brně.

SM: mhm

LS: to no a oni pak se rozhodli zřejmě že tam postaví sídliště, tak
velmi rychle byly přípojky, takže večer se třeba výkresy sem musela
dělat při petrolejce, což bylo opravdu těžké, protože ta petrolejka
svítí často tak jako,

SM: mhm

LS: jo podle po- jak je ten petrolej tak to mrká, no a dělat rysy
když už sem chodila na měšťanku, že, dělat rys to s redisperem nebo
ty ty výkresy malovat, to bylo em

SM: mhm

LS: to bylo dost, přesto sem myslím dost dobře to dopadlo ale jinak,
jinak to nebylo ideální, a šít vůbec večer to se nedalo.

SM: mhm dobře. zaměříme se teďkom ještě na konkrétněji trochu na fi-
na kina a přímo na filmová představení, vy už jste vlastně něco málo
o těch místních kinech říkala, ještě bych se vás znovu zeptala jaké
byly rozdíly v těch kinech třeba z hlediska interiérů nebo přístupu
zaměstnanců, a jestli tyto vlastnosti vlastně hrály roli při výběru
toho kina?

LS: no, to nemohu říct konkrétně, ale když sme byli v tom kině, v
tom Čase ((Čas)), anebo v té Úderce ((Úderka)), tam už bývaly filmy,
ale v tom Čase ((Čas)) se mi to vůbec nelíbilo, byl tam nepořádek,
všelijaké odhozené papírky, asi od těch bonbonů, lidé se tam
courali, protože se jim to nelíbilo tak šel pryč a zase mohl přijít,
já nevím to stálo pár korun, nebo korunu, myslím že dokonce korunu
jeden čas je to stálo, no a tak to to mě ne prostě to se mi
nelíbilo, to sem neměla pocit, jako <kultury tak nějak> bych řekla,
jo, protože to ne a ani tam myslím že si nás nikdo nevšímal, tak,
zatím co v tom Sibiři ((Sibiř)) nebo v tom Jasu ((Jas)) tak tam byli
zřejmě zaměstnanci, a ty paní, které tam jako to obhospodařovaly a
dov- dovedly lidi na místo, že, podle toho, tak to bylo jiné, to
prostě i řekla bych že tam udržoval pořádek, a i ty děti si
nedovolily nikdy eh to to co bylo třeba v tom Čase ((Čas)).

SM: mhm

LS: tak jinak nemůžu to hodnotit, no to určitě tam byl pořádek.
tenkrát bych řekla že byl všude <pořádek>, v tech kulturních
zařízeních.

SM: mhm mhm eh a z čeho se obvykle skládal ten program projekce?

LS: no každý film měl eh jako na začátku ten týdeník, říkalo se tomu
já nevím jak se tomu říká správně, ale e e myslím že [týdeník]

SM: [týdeník]

LS: no, a tam byly všechny možné jako ty třeba no hlavně teda ty ty
boje, to já když si vzpomenu tak jenom vidím ty ty rozbitá ta
rozbitá města, jak padají bomby, jak tam lidé utíkají, jak m m
prostě se všecko vyletí do vzduchu, no a to bylo asi to byla asi
jejich idea všecko rozmlátit, eh všechno, prostě silnice když spadl
když spadl granát nebo bomba na silnic, tak to zrovna tak udělalo
tam kr- kráter, vylétlo to, že, někdy lidé tam lítali, no když si na
to vzpomenu, tak to je jenom jenom hrubosti, no,

SM: mhm

LS: nic jiného nebo honili honili partyzány nebo někoho honili, pak
jako vel- velká sláva, že ho zajali nebo to, no a to byly to byly
naše to bylo naše poučení, že, jak to bude do budoucnosti, asi si
mysleli že nás teda všechny takhle vyhladí pomalu.

SM: mhm mhm, a pamatujete si třeba ještě na nějaké jiné části toho
programu, třeba na nějaká hudební vystoupení, reklamy?

LS: ne. ne, možná že byly nějaké reklamy, mám dojem že byly nějaké
reklamy, určitě ne tak takové na úrovni,

SM: mhm

LS: určitě ne.

SM: a bylo třeba běžné, že byla během toho programu nějaká
přestávka?

LS: ano to potom byla obyčejně přestávka, pokud si myslím tak byla
přestávka, aspoň když tam byly děti, a já si myslím že jestli byla
potom pro dospělé vždycky přestávka nevím, ale aby děti mohly asi na
záchod ještě nebo em se uklidnit, nevím, ale byla přestávka, bývala
přestávka.

SM: mhm mhm, a měla ste o ty doprovodné části toho programu zájem?
to znamená ste vyjmenovala ty týdeníky a že ste že si vzpomínáte, že
existovaly i nějaké ty reklamy, bavilo vás to sledovat?

LS: ne. ne vůbec ne, nikdy. já si vzpomínám že nikdy, vždycky sem eh
každý každý když něco začne, tak je zvědavý, co bude dál, no tak to
také sem byla zvědavá a vždycky mě to zklamalo. vždycky to bylo něco
co se em dneska bych řekla pod úrovní.

SM: mhm

LS: s kulturou to vůbec nemělo nic společného, no a ty moje zájmy
nebyly zaměřené na takovédle věci, že, to vůbec, možná kluci někdy
se třeba jim něco líbilo, protože se obyčejně o tom bavili a
projevili řekla bych trochu zájem, ale, no a (postupně) tam býval i
sport, ale velmi málo. to,

SM: mhm

LS: velmi málo, to tomu sportu dneska se věnuje mnohem více času,
což je teda dobré, pořád lepší sportovat než válčit, že jo.

SM: mhm, dobře, a byl byla jste někdy přítomna promítání filmů v
domácnosti?

LS: ne nebyla. nikde.

SM: ani si nepamatujete, že by že by někdo z vašich známých...

LS: ano, měli to, ale řekla bych až po válce, to už měli eh lidé
kamery, to už si filmovali, obyčejně děti.

SM: jo

LS: já sama když sem měla děti malé, tak sem strašně toužila po tom,
abych měla kameru, abych mohla ten jejich vývoj a to to eh co už umí
nafilmovat, ale nebyli sme tak to. jednou známí byli tak laskaví že,
já sem jim to potom zaplatila, ale ten film sem nikdy neviděla.

SM: mhm

LS: voni mi pak vysvětlili že se že se to pokazilo nebo co. takže
ten film sem nebyla, až potom moje moje děti, to už bylo teda také
samozřejmě dávno po válce, když chodily do toho baletu, tak
vystupovaly, často, v Ústí nad Labem byl eh říkalo se tomu
Innemanovy sady, a původně to bylo majitele zahrada majitele
(šichtovky). ten šicht to byl továrník, který vyráběl mýdlo a prací
prostředky a takový, takže to prý původně bylo jeho, jestli to po
válce dostal nevím zpátky ta rodina, ale tam se vybudoval takový,
napřed to byl jenom svah, a pak tam udělali lavičky, tam se vešlo
strašně tisíc lidí, protože Ústí nad Labem bylo dost velké město,
nebo je a to pódium bylo veliké, přes celou tu šíři toho, takže tam
děti jak chodily do baletu, tak nejenom oni ale s kolektivem větším,
tam bývaly vystoupení pro děti, říkalo se tomu estrády, no a tydle
estrády doplňovaly právě vystoupení těmi vystoupeními dětí, no a
moje děti tam <tančily> takový tanec panenky, potom kopélii, no tam
prostě eh v kroji dokonce, protože obě měly kyjovský kroj, tak kroj,
no a poprosila sem pána, známého, který eh jako říkal že by to stálo
nafilmovat ty děti. no jak sem byla šťastná, že mi to nabídl, tak
sem mu to zaplatila, on mi je nafilmoval, jenže jak bylo, jak ty
pásky byly asi krátké, tak on to potom poslepoval, a je to <k
ničemu, protože na tom filmu> je na konci začátek třeba, nenavazují
ty tanečky k sobě, protože zřejmě jenom krátký úsek, přesto že to je
taky jenom několik minut ten taneček, tak on to nějak nestačil
nafilmovat a pak když to sestříhal, tak je to páté přes deváté, a já
už to ani se bojím někdy někomu ukázat, <protože to je úplně
postavený na hlavu>

SM: ((smích))

LS: to by se muselo zase celé rozstříhat, jo,

SM: mhm mhm

LS: což já samozřejmě zase neumím a nemám na to prostředky, nebo
<tsche> je mi to líto, protože ty děti jsou vždycky jenom jednou
dětmi, a byla by to památka i pro ně i pro jejich děti, <dneska,
že>.

SM: dobře, tak teď teď se teda přesuneme ještě hm k předposlední
vlastně části a to jsou to je část o protektorátu, nejdřív bych se
zeptala, jak na vás působily změny, které nastaly po roce třicet
devět, to znamená když začaly platit protektorátní předpisy?

LS: no co se týká filmu? nebo vůbec? když k nám přišla fronta?

SM: no tak můžete říct i co se týče filmu i i vůbec.

LS: no když k nám přišli eh ta německá armáda, tak to sme zrovna šli
ze školy, když obsadili teda Maloměřice, protože tam sem bydlela, a
když sme šli ze školy, tak sem viděli frontu, frontu lidí, frontu
vojáků německých, jak stojí u nějakého stolu, a tam byly koše s
chlebem a každý dostal možná ještě něco jiného k tomu, ale já si
pamatuju jen ten chléb, takové malé bochníky, a eh eště menší, jako
dalamánky, tak takový boch- takový bochníčky dávali eh dětem, dávali
našim dětem, protože my sme byli zvědaví, že, co to tam je no a, ti
co na nás mluvili mluvili česky, protože to byli eh vlastně Němci,
kteří byli bydleli v pohraničí, a ti museli potom na vojnu, že,
jejich ale oni uměli česky i německy, takže oni chodili zřejmě do
českých škol, tak na nás mluvili česky, velmi kamarádsky a nabízeli
nám ten chléb, a protože už sem byla z domova dost informovaná co co
je, že tam vládne ten fašizmus a že tedy je nebezpečí že nás obsadí
a tak dále, tak sem říkala aha tak je to tady, no když mně bylo des-
to mně bylo deset. takže s- eh sem byla z toho velmi rozčilená,
řekla sem aha tak opravdu nás obsadili, no a řekla sem jim že
nechci, ten chleba, že nechci ani ochutnat, že dávali nám to že, no
a přišla sem domů a říkala sem to a tatínek jako říkal eh že tomu
chlebu se říká komisárek nevím asi on za Rakouska byl vlastně voják,
můj tatínek, takže asi se tomu tak říkalo. no ale já sem z toho byla
úplně špatná a všichni lidé, to bylo to bylo pro nás...

SM: mhm

LS: to bylo pro nás kruté, protože sme nevěděli co nás čeká, to ta
nejistota, ta je horší než jistota, že. no a už se potom se brzo a
tatínek, protože sme začali poslouchat ten eh Londýn, ten to
vysílání pro če- pro české lidi, tak sme chodili my sme neměli (.)
my sme měli rádio vlastně sme měli krystalku ještě ale pak sme měli
už rádio, ale na každé rádio se nedalo jako chytat ten Londýn, teď
si vzpomínám, proto sme jezdili k těm příbuzným do Králova Pole, a
večer oni to večer vždycky dávali, tak celá rodina se tam příbuzní
sešli na té Palacké, a u jednoho strýce který bydlel dole, v tom eh
jakoby v suterénu se dneska by dalo říct, protože ze dvora to bylo
jako přízemí a z venku to byl suterén, tak tam sme bylo předpoklad
že to nebude slyšet nikam ven, no a tam sme se sešli samozřejmě i
děti, takže vždycky ta eh ten pořad, začínal tou písničkou eh Teče
voda teče, tou slovenskou písničkou a to byla taková úvodní píseň
kdy jsme věděli, že eh začne to vysílání, no a my děti sme byly
poučovány, abychom to nikde neříkaly a nesmíme. to <sem> vám říkala
jak mě strýc zkoušel, když sem si zpívala tuhle písničku, protože
sem ráda zpívala, no a to je tak krásná písnička, a dost se na ní dá
jako vyzpívat bych řekla, tak sem si ji zpívala když sem byla u u
nich jednu dobu, a strýc mi říká eh vodkud znáš tu písničku? no a
tím sme se dostali k tomu, že on mě teda upozornil, že to nesmím, že
to nikdy nesmím jako že to můžu říct že to umím vod maminky, ale
nesmím říct

SM: hm

LS: že to vím z toho rozhlasu, že by nás všechny zavřeli. no tak to
už sem byla tak rozumná že sem věděla že to

SM: mhm, dobře, a eh už- vlastně jak to na vás teda působilo
vzhledem třeba k té filmové kultuře nebo k tomu k těm kinům, jestli
třeba existovala některá kina, která byla známá že že třeba sou jako
více německá, některá jako více česká...

LS: ne k tomu se nemůžu vyjádřit, protože nevím, já sem tolik, za
prvé sem neznala tolik kina a ani nechodila, že, no jako jako dítě
mám dojem, že byla kina, kde hráli asi jenom německy, mám dojem že
ano, protože to si určitě ti fašisté vydupali, možná ta skala
((Scala)), ne- nevím nebo ten Kapitol, myslím že byla kina kde hráli
jenom pro Němce jako, ale nemůžu to potvrdit a nevím která,

SM: mhm

LS: já eh

SM: a...

LS: my sme toho měli mišmaš, my sme museli co dávali, tak to na to
sme se dívali, že,

SM: mhm

LS: i když sme si mysleli že je to třeba dobré, že je to pro nás,
nebo že je to bude jenom příroda, no tak to těch těchto filmů bylo
dost pomálu.

SM: mhm mhm a takže vy už ste něco málo říkala o tom, že za té války
ste chodila vlastně méně často do kina než před tím, že?

LS: ano. ano.

SM: mhm a mohla byste nějak jako říct proč to tak bylo?

LS: no tak u mě byl vlastně dvojí důvod, zaprvé sem neměla na to
peníze, já sem nedostávala žádné kapesné a matka to eh pokládala za
zbytečné utrácení, a eh za druhé dávali eh prostě když bych náhodou
mohla, a měla ty peníze tak by zrovna dávali třeba film který by se
mi třeba vůbec nelíbil a který by byl vysloveně zaměřený tedy eh
proti eh já nevím, proti nám bych řekla,

SM: mhm

LS: jo, takže takže sem po tom ani moc jako netoužila, v té době sem
hodně četla, takže pokud sem mohla, tak sem četla i při té
petrolejce, ale em i to bylo omezené, protože matka říkala plýtváme
petrolejem takže,

SM: mhm

LS: u nás se chodilo v devět spát, to neexistovalo, tak v létě
samozřejmě bylo dlouho světlo to ale v zimě to ne.

SM: jo, a a změnil se v té době teda výběr těch filmů, na které jste
chodila, když už ste občas šla do toho kina?

LS: no až po válce, to ne.

SM: takže ne?

LS: ne myslím že ne.

SM: mhm mhm mm a jak jako mohla byste třeba říct jak se diváci v
době toho protektorátu v kině chovali? nebo nebo...

LS: no mnohem lépe než bych řekla dneska, ne- protože za své praxe
učitelské sem chodila s dětmi jako povinně sme na nějaký film šli a
to sme měli co dělat udržet teda ty děti, eh ono stačí když ty moje
děti budou poučené, ta moje třída a budou se tam chovat slušně, tak
ale hned za námi třeba sedí třída, eh kde to učitel tak striktně
než- ne- nevyžaduje, aby se dobře chovali, nebo to byly větší děti,
které si taky nedají moc říct, že, nedali, no takže to většinou to
vyznělo dost ne, negativně no to to chování to to to v kině a nevím
jak je to teď, protože teď do kina nechodím vůbec, ale předpokládám
že se musely už nějak uklidnit to je to byly jen chvíle, kdy teda
bylo ticho a kdy eh děti sledovaly opravdu a pak sme si o tom mohli
pohovořit, třeba bylo to zaměřeno i na to abychom rozebrali ten děj,
ale to.

SM: mhm, já sem měla spíš na mysli, jestli si pamatujete třeba
nějaké například projevy těch diváků vz- vzhledem k těm třeba...

LS: k těm filmům?

SM: fašistickým filmům, co byly za toho protektorátu promítány u
nás, jestli se ozýval třeba smích nebo na- naopak potlesk ne nebo
dokonce je- jestli se třeba v kině hajlovalo?

LS: ne, no tak to vůbec ne, ale fakt je že tam přece v tom kině tam
byly i děti z těch německých rodin, nebo my sme jim říkali
poturčenci,

SM: mhm

LS: to byli lidé, kteří byli sice Češi, ale měli třeba nějakého
německého předka, nebo stačilo třeba německé jméno a on věděl že se
bude mít dobře, tak se dali k Němcům. my sme jim Češi říkali
poturčenci, takže z těchto rodin tam mohlo být dost dětí, já sama
sem znala když sem chodila třeba s těmi eh s těmi synovci když sem
chodila třeba v zimě na na sáňky, to teta vždycky byla ráda že jdu s
nimi, že, a má od nich klid, takže tam sem se seznámila v Husovicích
byl jeden takový dům, kde bydleli eh kde tito lidé bydleli. to je
byl nevím jak se to jmenovalo, takový ne moc velký, ale asi tam byl
i klubovna těch Hitlerjugend, protože odtud sem často potkávala eh
děti, kluky i holky s těmi jejich uniformami hitlerjudendskými, no a
tam sem se seznámila třeba s jedním chlapcem, který se menoval Pepe,
a který mluvil česky, a který mi tuto situaci vyprávěl, on byli tak
kolik mně bylo tak asi těch deset a jemu mohlo byt tak dvanáct, a
jak to mezi dětmi bývá, tak v této době už začínají děcka hodnotit
jestli se mi líbí nebo nelíbí, ano, no a asi sem se mu líbila, tak
sem vždycky tahala ty kluky, na těch sáňkách a on mi pomoh, on mi
pomáhal, protože byl aspoň o hlavu větší než já, no a slovo dalo
slovo a on mi začal vyprávět takhle jak oni se k tomu dostali, že
tatínek já nevím něco měl nějakou německou školu nebo co, a tak si
řekl že to využije a že se celá rodina bude mít lépe, on mi to
takhle vysvětlil, já si myslím že on měl pravdu, ale že on je z toho
nešťastný, že on nechce být jako v té hitlerovské m- mládeži, že on
nikdy nechtěl byt Němcem,

SM: mhm

LS: on vlastně nebyl Němec, on byl Čech a mluvil česky, ale ten otec
to zařídil tak, no, já si myslím že takových rodin bylo asi více.

SM: mhm

LS: to, já konkrétně na když sme bydleli v Maloměřicích na Mateří,
tak tam byl zase chlapec, který s námi chodil do školy. velmi sme si
rozuměli, hrávali sme si na ulici, oni bydleli kousek za Mateří,
měli tam takový sólo dům, na nevím proč no a byl to jejich vlastní
domek, ta ulice byla jako řad- řadové domy tam byly a oni měli svůj
dům, a vždycky když sme ráno šli do školy, tak někdy sem ho viděla,
tak sme ještě s jinými dětmi na něho počkali, protože přes celé
Maloměřice sme šli pěšky, a on když najednou začal ten Hitler se
prostě vlastně ten henlajn ((Konrad Henlein)) původně to byl nějaký
pohlavár té organizace německé, tak když on začal se jako prosazovat
u nás a získávat kolem sebe prostě s- takové eh lidi, kteří by
chtěli také, že, tak on začal nosit takové ty kožené kraťasy s tou s
tím padacím mostem, jestli vám to něco říká,

SM: mhm, jo jo

LS: no a to byly to byl znak jako těch Němců,

SM: mhm

LS: ano, no a já sem já sem mu říkala, já eh říkal a já nejsem Pepa,
já jsem já nevím co nějak jinak mi to říkal, Sepl nebo já nevím tak
nějak jinak říkal, a já sem říkala prosím tě, dyť si pořád stejný
jako si byl, ne, no tak to mně bylo teprv asi těch osum, devět, a
postupem času, protože ta organizace musela sílit a na něm sem
viděla jak se chová, on si s nama už vůbec nechodil hrát, nosil
takové ty bílé podkolenky pletené, ty kraťasy, holé nohy že, dřív
chodili jako ostatní kluci, a na hlavě měl já nevím takovou čepičku
klobouk klobouk s takovým tím pérem nebo štětkou, no oni zřejmě byli
zámožní, mohli mu to koupit, chodil dobře oblečený, ale už se s námi
nebavil, když šel do školy, tak šel sám, a pak jednou říkal, no já s
tebou nemůžu mluvit, maminka mně to zakázala nebo tatínek já nevím,
já sem říkala proč, no my už nejsme Češi, víš.

SM: mhm

LS: no a t- já sem začla pomalu chápat že tady se něco děje, a to
eště nebyla válka, že jo, no a na tomhle chlapci sem si ověřila jak
se jako eh ti lidé, kteří byli postiženi tou mánií důvěřovat
Hitlerovi, jak vychovávali děti, a ten kluk se prostě byl obrazem
svých rodičů, i když já ty rodiče vůbec ne- sem neznala, no a ten eh
pak nám začal nadávat, no a kluci eh se s ním často prali, protože
to byla česká ulice, že, no a já jsem si to dávala pomalinku
dohromady právě s těmi fašisty, co tatínek o nich hovořil a tak to.

SM: mhm mhm dobře, eh eh ještě se zeptám, jak se vaše chození do
kina a chování vlastně i diváku měnily s blížícím se koncem války?

LS: no já nevím, pokud vím pokud si vzpomínám, tak se lidé začli už
dost projevovat nahlas, i mezi sousedy, ale víte ten strach, eh z
těch fašistů byl tak (.) a ty zkušenosti byly tak zlé, že oni i
bezdůvodně člověka zastřelili, no to to byly však to je v historii
zaznamenáno co všechno dělali, a stačilo aby je jenom soused udal,
že poslouchají cizí rozhlas, to stačilo k tomu jakoby svědectví, to
stačilo k tomu aby tu rodinu třeba celou sebrali a dali do
koncentráku.

SM: mhm mhm

LS: to eh to byl a ten strach těch lidí bylo já si vzpomínám, že sme
jednou udělaly takovou lumpárnu, že sme šly ze školy a to už sem to
m bylo taky v té době, že sme šly tři holky ze školy, byla tma a my
sme zazvonily já nevím jestli já také zazvonily na ty zvonky v tom
domě, asi tři zvonky tam bydleli teda tam byly tři partaje, my sme
zazvonily, a potom když sice oni nevyšli vůbec, asi čekali že budem
zvonit víc nebo že to někdo je, ale až sem přišla domů, tak sem si
to uvědomila, když eh prostě tatínek vyprávěl jak jako někde u
jejich známých, večer někdo zazvonil aniž by čekali návštěvu, a když
hned neotvírali tak hned začali mlátit do dveří, a že to byli že to
byli esesáky gestapo, že chtěli teda informaci, ale když jim vůbec
neotvírali, tak to pokládali za eh za prostě schválnost, že tam mají
někoho ukrytého, tak jim prohledali byt,

SM: mhm

LS: a hrozili jim že je teda zavřou a tak, a on mi když mi toto
vyprávěl, tak sem si uvědomila jakou sme udělaly věc, že to že to
bylo nezodpovědné velmi, no tak co já nevím jedenáct dvanáctiletá
holka, tak sme se z- z- já nevím to nebyl můj nápad, ale byla sem
přítomna a souhlasila sem s tím, takže sem spoluvina že, a já sem do
dneška si říkám jak je možné, že sem tomu nezabránila, že sme to
udělaly.

SM: mhm

LS: nic se nedě- nestalo, ale ty lidi jak museli byt vyplašeni, jo,

SM: no no

LS: to bylo...

SM: dobře a já se ještě zeptám teda na to na to kino mm, řekla byste
třeba že s tím blížícím se koncem války chodila ste třeba více do
kina nebo spíš méně?

LS: ne ne já sem spíš spíš méně, protože to bombardování to bylo tak
časté v Brně, já sem byla jednou na Křenové sem byla zasypaná, a to
už to to už bylo vlastně já už sem byla v učení, a to už tam sem šla
odevzdat nějako práci, a schovala sem se tam, protože začal nálet, a
já sem byla zrovna teda u té Křenové a nějaký pán mě zahnal, říkal
tam běž se schovat, já sem se chtěla vrátit, a přes celý město
musela bych kolem nádraží a to to byla hrozba největší, však taky
tenkrát bombardovali to naše nár- eh nádraží, takže já sem z té
Křenové už nevyšla, a schovala sem se tam v nějakém sklepě, v
nějakém skladišti drogérie, no a eh to proč vlastně sem to sem to
říkala?

SM: že ste byla zasypána.

LS: no eh my sme byli zasypaný tak, že se nám zasypalo okénko které
tam bylo jako do toho sklepa,

SM: mhm

LS: a eh a přístup k jako do toho sklepa ale ne- mohli sme teda
vyjít, ale bylo to tam jako sesypané, no a mm bylo to celkem dost
drastické protože v tom sklepě, jak to někde proniklo ta ta bomba
asi eh hlouběji, tak se porušilo plynové spojení, a slyšeli sme jak
z toho vedlejšího sklepa, my sme vůbec nevěděli jako kde to je, jak
z toho vedlejšího sklepa ženské křičí že tam uniká plyn a že sou tam
rodiny s dětmi,

SM: mhm

LS: no a tenkrát byla taková organizace, říkalo se jim lufčuc a tito
lufčuci, to byli mladí chlapi, myslím že většinou Češi, tak ti
chodili osvobozovat ty lidi co byli zasypaní, ty chodili prostě to
řešit tyhle věci, no a pak to dopadlo dobře ale aspoň půl hodiny
křičeli tam, ať je někdo že tam uniká plyn, ať je někdo osvobodí.
tak samozřejmě mužský hned cho- šli někam telefonovat, to mobily
neexistovaly, že jo, vůbec nevím jestli bylo nějaké spojení, no a my
sme byli v takové místnosti kde byly jak má drogerie takové ty
obrovské barely, s kyselinami, v jednom asi byl benzín, v jednom byl
kyselina solná a já nevím co, jo, no a jeden ten člověk který tam
byl zaměstnán, to byla to byl zážitek uprostřed té místnosti byl
zřejmě to podepíralo nějaké eh nějaké traverzy, protože tam byla
železná tlustá tyč nebo železný takový válec, a ten člověk byl v
civilu, to byl asi zaměstnanec nějakej účetní nebo něco z toho a ten
tam klečel u té objímal tu to, a říkal já nechci umřít proboha já
nechci umřít pane bože, on se tam tak strašně modlil, no tak my sme
byli mladí, že jo, tak mně bylo těch čtrnáct, teď tam byli eště dva
kluci se mnou, ti byli pravděpodobně zaměstnanci tam toho skladu,

SM: mhm

LS: ti byli starší než já, nebo byli učni já nevím to už sme si
neříkali kolik je komu, no a tak ten jeden se prvně dostal ven, a
přišel tam nějaký ten člověk potom z té drogerie zřejmě zaměstnanec
a říkal teda děcka vy máte hrozné štěstí, tady ty barely, to nebyly
barely to byly demijóny, skleněné,

SM: mhm

LS: bez opletu jen takové skleněné, kdyby sem to bouchlo, tak ste
všichni votrávení, tady je kyselina solná, tady je čpavek a já nevím
co, kdyby toto rozbili, tak už ste tady nebyli, jo,

SM: mhm

LS: tak to sou takové věci, když sem potom vylezla, samozřejmě šla
do dílny na tu Pekařskou sem šla přes náměstí, tak sem poprvé v
životě a doufám že naposledy, <ne doufám, už ho neuvidím> nebo
doufala sem že naposledy viděla ká há franka ((Karl Hermann Frank)),

SM: mhm

LS: ten co nám nadělal tolik škody, ten tam stál rozkročený, a
voják, já sem si to mířila kolem něho, já sem nevěděla kdo to je,
že, nějakej důstojník sem viděla že tam je, a on tam stál a dva
vojáci vedle něho si ho hlídali nebo doprovod, tak přišli s tou
zbraní namířenou na mě a říkal říkal mi německy eh eh ge- du gehst
weg, musíš jít pryč, jo, já sem už němčinu zapomněla, musíš jít
pryč, já sem říkala proč, já du tam, do Masarykové třídy že jdu, jo,
a von říkal ne ne a začal na mě křičet že musím pryč, tak sem se
musela vrátit až jako k nádraží to bylo rozbitý ty ty protože
tramvaj tam jezdila, že jo, ty dráty byly všecky na zemi, tak říkal
že musím dávat pozor nesmím stoupnout protože zřejmě byly pod
proudem,

SM: mhm mhm

LS: no tak to byla eh jako pro mě čest, že sem se setkala s ká há
frankem ((Karl Hermann Frank)) se ho tak nenáviděla potom když mi to
řekl, von mi to říkal že to je ká há frank ((Karl Hermann Frank)),

SM: mhm mhm

LS: jo, tak sem si říkala, <že nemám pistoli že bych ho> to víte,
bylo mi čtrnáct no, tak sem říkala jaká čest pro mě, že bych mohla
ho zabít.

SM: mhm

LS: <no tak mě by mě okamžitě zastřelili, že jo.>

SM: ano, a vzpomínáte si na první návštěvy kina vlastně po
osvobození a na tu atmosféru po v těch kinech třeba?

LS: jo. no to to byla atmosféra taková eufórie, všichni byli
šťastní, že už je no ale začalo to zase válečnými kiny filmy, no a
tyto válečné filmy, jo já se omlouvám, já se musím dívat na hodiny,
protože mám schůzku potom,

SM: už budeme <za chvíli končit>.

LS: takže to byla taková opravdu taková eufórie taková přirozená,
všichni byli plní žhaví do práce, odklízeli se třeba ten Německý
dům, ten byl rozbitý, tak jako děcka eh z té učňovské jako třídy sme
také pomáhali odklízet, to byla pro nás jako čest, že můžeme ten
Německý dům který stál na Moravském náměstí, možná víte, to byl
takový nějaký jako uvnitř byl lusk- luxusní,

SM: mhm

LS: já sem tam nikdy nebyla, to bylo celé z červených cihel, taková
dost monumentální stavba dost velká, no a to byly jejich eh to byl
jejich stan takový, de- do poslední chvíle tam se schovali esesáci a
do poslední chvíle byli eh byli rozhodnutí eště vyrazit na nás, jo,
což při tom už tady byla ta sovětská armáda, všechno jako zařizovala
a proto na tom náměstí zahynulo na tři sta sovětských vojáků,

SM: mhm

LS: ty urny které tam byly, ty už někdo rozkradl, protože byly z
toho e z toho dražšího kovu, z mědi nebo z mosazi,

SM: em

LS: ty už vy nepamatujete takovýdle obrovský takový jako mísy, a to
byly popelnice těch vojáků, co tam zahynuli. proto se postavil ten
pomník taky na počest jim. no a pak že je to komunistický tak se to
muselo to, já si ale myslím že oni si zaslouží tu památku, protože
tady vopravdu pro nás vlastně zemřeli, že, tak oni by stejně museli
bojovat se probojovat domů, ale chtě nechtě, je to tak.

SM: mhm

LS: no a ty v těch filmech tam byly samé většinou sovětské filmy, a
zase válečné, jak Sověti zase vítězí a tak dále, tak to mě vůbec
teda nezajímalo, i když sem věděla že to tak teda musí být, no a
postupně k nám začly chodit filmy z ciziny. se asi kupovaly,
půjčovaly, já nevím, takže postupně začaly filmy a filmy které
nebyly do té doby jako povoleny eh u nás promítat,

SM: mhm

LS: jo pro- Němci je prostě do do nějakých skladů zavřely, takže to
už začlo. a můžu vám říct, že po celém Brně, se každý den, ne každý
týden ale každý den tancovalo. třeba jak je náměstí u Tomáška, jo
před Tomášem před kostelem svatého Tomáše [víte kde je to,]

SM: [mhm mhm]

LS: tak tam bylo takové náměstíčko, tak tam hrála hudba, tam lidi
tancovali, eh (.)

SM: mhm

LS: promiňtě ((pláč)) člověk si to znovu prostě mm vybaví, promiňte.

SM: ne nic se neděje.

LS: všichni byli šťastní, všichni byli mm prostě úplně ((s pláčem))
nadšení, že sme zase osvobození, já sem sice nikam nesměla do
nějakých tancovaček, ale protože se tancovalo na ulici všude, kde
byla harmonika kde byl kde byla kytara, tak se tancovalo v každém
lokále.

SM: mhm, tak když tak se třeba napijte nebo...

LS: promiňte.

SM: ne nic se nestalo

LS: no to už se mi nestalo moc dlouho

SM: tak

LS: ne změňme téma něco jinýho prosím vás.

SM: jo jo dobře, tady to už je vlastně konec tady eh téměř tady už
mám jenom seznam filmů,

LS: jo já si vezmu brýle.

SM: tady máte na stole brýle.

LS: ty sou na dálku.

SM: aha aha. tak to sou tady sou vždycky vlastně pod sebou napsány
eh jeden český a jeden zahraniční film, které byly v těch letech
vlastně největší...

LS: to snad není možný.

SM: největšími hity,

LS: to sem netušila, že by mě to eště dneska takhle...

SM: mm

LS: tolik let po, po tom, to snad není možný.

SM: no a vy ste teda se narodila v roce dvacet devět, to znamená že
pro vás to tak připadá v v úvahu možná esi od toho roku třicet čtyři
ale spíš později, tady vlastně to začíná to sou ty starší filmy, a
já bych se vás chtěla zeptat, jestli si třeba pamatujete nějakou
konkrétní vzpomínku na jeden z těch filmů, třeba kdy ste byla na něm
v kině, nebo jestli si pamatujete že je znáte ty filmy?

LS: no ten film sem viděla, to je s tím myslím že hégr ((Karel
Höger)) tam hrál, Muži nestárnou, to bylo fantastický,

SM: mhm

LS: to také no,

SM: Roztomilý člověk?

LS: no no to byl myslím on počkejte to byl Oldřich Nový myslím

SM: to byl Oldřich Nový, no.

LS: to byl Oldřich Nový a tohle byl myslím hégr ((Karel Höger)), ne?

SM: mm myslím že...

LS: no bylo to úžasný, to víte že jo, ty se opakovaly, ty sem viděla
samozřejmě.

SM: a vi- viděla ste je v kině?

LS: ano, viděla, jistě.

SM: a máte třeba v- vybavujete si ještě s kým ste třeba byla tenkrát
na tom v tom kině?

LS: ne to už ne.

SM: to už ne.

LS: je možné, že sme někdy byli i s tou nevlastní mámou a s tatínkem
ale

SM: mhm

LS: nevzpomínám si vůbec kdy, je možné že po té válce, jako že byli
všichni tak oni byli samozřejmě také. toto né, to neznám, U pokladny
stál, to je myslím s tím ne, eh

SM: s Burianem ((Vlasta Burian))

LS: s Burianem ((Vlasta Burian)), no to také to je také s Burianem
((Vlasta Burian)),

SM: Ducháček ((Ducháček to zařídí))

LS: to je taky vynikající, to nevím to mně nic neříká, to už to sem
asi viděla, ale už už nevím o vůbec o čem jo jo s čeplinem ((Charlie
Chaplin)) tak to je možný,

SM: to je to je to nad tím ta Moderní doba, no, Moderní doba, to je
s čeplinem ((Charlie Chaplin)), mhm.

LS: jo, ano to je vono no, eh tak

SM: tady je to potom [tady už ste byla asi malá, to už]

LS: [tady mně to nic neříká], ne to mně nic neříká, no tak voni ty
filmy mohli dávat eště i potom, že,

SM: mhm

LS: ale to mi nic neříká.

SM: dobře, tak...

LS: jo toto sem viděla ale [později pochopitelně]

SM: no no no

LS: ne jako malá. to ne už.

SM: mhm

LS: to myslím po- taky později sem viděla jako jako historický film,

SM: mhm, já se vás teda eště na konec zeptám, jestli byste chtěla
dodat něco něco třeba v souvislosti s těmi filmy a kiny o čem sme
nehovořili.

LS: nevím co bych vám co bych mohla dodat. nevím

SM: tak jestli je to všech- jestli je to všechno, tak já myslím, že
už to můžeme ukončit ten rozhovor. tak děkuju.

LS: <já vám děkuju za trpělivost.>

konec rozhovoru

Rozhovor vedla: Lenka Gorecká
Rozhovor přepsal: Matěj Nytra
Datum místo: 7. červen 2011, pracovna FAV

Rok narození: 1932, sourozenci: mladší sestra a bratr – oba
„z druhého manželství“, avšak bratr údajně narozen 1930.
Rodiče: Otec Žid, matka křesťanka. Rodiče se rozvedli, 1942 se matka
znovu vdala za Rakušana. Narátor vychován jako křesťan.
Povolání rodičů: otec obchodní cestující, matka v domácnosti.
Bydliště do roku 1945: Marxova (dnes Spolková - Zábrdovice), poté
Koliště (Brno-střed)
Povolání narátora: Navštěvoval základní školu na Vranovské, poté
školu na Lidické. V letech 1947 – 1950 se vyučil autoklempířem.
Pracoval u dopravních podniků do roku 1955, poté byl řidičem u ČSAD
do roku asi 1957. Pak pracoval v plynárně do roku 1969. Do 1974
řidičem v Jednotě. Pak do 1992 řidičem autobusu u dopravních
podniků.

LG: snad. tak jo, tak já se vás zeptám na vaše jméno a příjmení,

FR: e R. F.,

LG: rok narození,

FR: devatenáct set třicet dva a ee chcete přesný datum?

LG: no, (to) já myslím že stačí rok.

FR: to stačí.

LG: a kde ste bydlel do roku čt- devatenáct set čtyřicet pět, (.)
[kdybyste to mohl zrekapitulovat]

FR: [do roku] devatenáct set čtyřicet pět jsem byl bydlel, kdysi to
byla Marxova, (a) dneska to (je) Spolková,

LG: mhm

FR: a pak sem bydlel e Koliště sedmnáct, jo to je e tam (byla) e tam
barák (teď) nedávno tam zbourali,

LG: mhm (..) a hm které školy ste navštěvoval,

FR: navštěvoval sem ee e základní, na Vranovské, a

LG: mhm

FR: na Vranovské a potom e na dnešní Lidické, byla to Nová ulice, se
to menovalo.

LG: jo a tam tam ch- tam jakoby hm byly převážně jakoby české děti?
nebo jako [( )]

FR: [no tak] e tam se tam to bylo míchaný, protože e třicet devět
oni (si) zabrali všechny školy [tak jako]

LG: [mhm]

FR: ale (ta Vranovská) ta zůstala do dnešního dne česká.

LG: mhm (.) a hm potom ste měl ňáké zaměstnání? [po té škole]

FR: [zaměstnání] vyučil sem se [autoklempířem]

LG: [mhm] a to bylo v kterém roce?

FR: e roku čtyřicet e (..) přesně abych řekl hm (..) moment,

LG: [( jo)]

FR: [abych to] správně řekl,

LG: já počkám.

FR: čtyřicet sedm až padesát,

LG: mhm

FR: vyučený autoklempířem, potom sem dělal e ee děl- u dopravních
podniků do roku padesát pět

LG: mhm

FR: jo (.) pak sem še- šel jezdit jako řidič tam sem byl do (.) roku
čtyřicet sedm to sem (byl u) čé es á dé ((ČSAD)) (.) čtyřicet sedm
pak sem šel (.) do plynárny. hm tam sem byl do roku šedesát devět

LG: mhm

FR: a od roku šedesát devět ee do s- e do roku sedmdesát čtyři sem
byl v Jednotě jako řidič, a e pak sem šel do dopravních podniků
v roce sedmdesát čtyři, tam sem byl do roku devadesát dva.

LG: mhm

FR: řidič autobusu. stačí?

LG: stačí, nejlepší. a jaké bylo povolání vašich rodičů,

FR: e můj otec byl ee obchodním cestujícím, matka ta byla
v domácnosti (.) moje matka měla (.) e b- byla narozená de-
devatenáct set tři

LG: mhm

FR: a měla obchodní školu, jo? to se tenkrát říkalo obchodní škola.
otec ee vy- e vyučenej řezník a v roce čtyřicet dva byl deportovanej
do koncentračního tábora

LG: mhm

FR: přesně můžu říct osmého dubna čtyřicet dva a pravděpodobná smrt
byla září říjen e čtyřicet dva. (.) nevím kde

LG: mhm

FR: vůbec nic.

LG: to je mi líto. a hm vaše maminka, vy ste bydlel potom během
války s maminkou?

FR: s maminkou, ano.

LG: a ona byla hm ona jako nebyla židovského původu?

FR: ona nebyla židovského původu. to je abych to řek ee

LG: [mhm]

FR: [to vás] možná bude zajím- zajímat, tady ee tady to bylo vesměs
asimilované. protože to byli (.) žena křesťanka on byl žid, nebo žid
židovka, (protože) těch děvčat židovských nebo chlapců nebylo (.)
tolik,

LG: mhm

FR: e když se vám líbí chlapec, tak si vyberete [koho chcete]

LG: [jasně]

FR: <je to tak?>

LG: <jo jo jo> (jakože na tom) je mi jedno jestli je to [křesťan]

FR: [no] nedíváme se na náboženství

LG: [přesně]

FR: [a tak dále] ale jedno, e Židé byli vesměs chytří lidi. vesměs

LG: mhm

FR: dyť si to vemte, e náš bejvalej (.) předseda vlády fišer ((Jan
Fisher)) (jo) taky Žid. tak to by byla jedna věc teď dál, otázku
klaďte.

LG: jo hm měl jste ňáké sourozence?

FR: bratra. bratra, to by- e matka se potom provdala a z druhého
manželství byli bratra a sestra. jo?

LG: mhm

FR: měl jsem bratra, ten je (.) ten žije dneska ve Spojených státech

LG: mhm

FR: e mluví e anglicky e e rozumí mně česky, ale mluví už anglicky,

LG: mhm

FR: je od roku ee vy- vystěhoval se v roce čtyřicet devět původem do
Izrale coby voják Hagany

LG: mhm

FR: jo? to je e izraelská armáda, a potom ve třiapadesátým se
přestěhoval do států.

LG: jo, a narodil se v kterém roce?

FR: bratr ee devatenáctýho září devatenáct set třicet.

LG: (...) a kdybyste mohl říct, kdy jste jakoby přestal navštěvovat
kina, jakoby

FR: no tak do kdy ee (.) to do té doby e než sem se <oženil, jo?>
((smích))

LG: ((smích)) <to říká hodné pamětníků>

FR: no tak ee od toho hm to sme chodili e (protože) sme bydleli na
té Marxové

LG: [mhm]

FR: [té dnešní] Spolkové, tak tam bylo to kino bio ((Lido bio)) a
pak Lípa, tak tam sme chodili. pak sme chodili do kina Radosť
((Radost))

LG: mhm

FR: to je na Cejlu

LG: jo.

FR: jo?

LG: mhm

FR: na Cejlu (..) a tam sme chodili e hm e do první do třetí řady to
bylo za korunu <nebo za dvě koruny.> ((smích))

LG: ((smích)) takže když ste se oženil a to bylo teda v kterém roce?

FR: patnáctého e patnáctého března devatenáct set (.) devatenáct set
e (.) padesát dva.

LG: jo. (.) dobře. tak teď tu mám dycky různé sady otázek a ta první
sada otázek se teda váže k vaší dětské zkušenosti s biografy, to
znamená jakoby do ukončení obecné školy, tak do těch deseti let, já
vím že to je jakoby

FR: [já vim]

LG: [těžké vzpomenout si]

FR: [no tak je to pravda] e e navštěvovali sme e

LG: mhm

FR: to byly ee e (.) f- filmy který byly pro děti,

LG: [mhm]

FR: [nemohli] sme chodit na

LG: jasný

FR: ty staré e ty co nej- nebyly pro nás

LG: mhm

FR: a to to sme chodili e to by- to hrálo kino o půl čtvrté

LG: mhm

FR: o půl šesté a pak o půl deváté, tak nějak, (.) to už si přesně
nepamatuju. ale (to) myslím že si (tak) dost pamatuju eště.

LG: a hm vzpomenete si na svoji první návštěvu kina? aspoň aspoň
trochu,

FR: (.) to už ne.

LG: to už ne? tak nevadí. a jakoby v tom dětském věku jak často ste
chodil do toho kina,

FR: moment, teď abych to řekl [tak]

LG: [mhm]

FR: mohlo se chodit do toho kina pokud byly na to peníze,

LG: jasně, [mhm]

FR: [protože] ee (.) otec e e tenkrát se tolik nevydělávalo aby

LG: mhm

FR: děti mohly chodit do kina. takže do (platby) to sme chodili do
těch desíti to bylo vesměs to kino Radosť ((Radost)) a e (.) Radosť
((Radost)) a (.) e kino Lípa, pak byl na Bratislavské kde je dnešní
ee (.) divadlo Radosť ((Radost)) tak tam byl taky ale už si
nepamatuju název, tak

LG: Orania?

FR: ano ano, to bylo vono

LG: <já to tady mám všechno napsané>

FR: to byste mohla vzít s- e prostě e do archívu a najít toho o
hodně toho víc než než vím já.

LG: no m- naši páni učitelé už toho tolik vyzkoumali, už to mají
mají vytvořenou i takovou mapu,

FR: [ano, kde ji- ty kina byly]

LG: [e ( kde to) mají] zaznačené kde byly jakoby během války a
potom jak se se to mě- [měnilo]

FR: [no]

LG: který rok se se [to přejmenovávalo, a podobně]

FR: [no tak to já vím] to věřím, (protože) na to mají čas,

LG: <no, mají na to studenty, kteří jim s tím pomáhají> a s kým ste
chodil do kina, v tom věku dětském,

FR: no s bratrem.

LG: s bratrem?

FR: no (.)

LG: a hm chodila s vama třeba někdy maminka?

FR: ee matka e ta když tak chodila e večer do kina, (protože my sme
chodili to bylo) do těch

LG: [mhm]

FR: [šesti,] ale to to už sme se pohybo- pohybovali svobodně jako

LG: mhm

FR: sice sme nevy- nevyváděli takový lumpárny jako dnešní děti

LG: mhm (...) a hm chodil ste třeba kromě toho bratra i s přáteli
nebo se spolužáky do toho kina?

FR: no tak e e kamarády sem měl, to se vždycky (sešlo) to se sešla
taková

LG: [mhm]

FR: [banda] ňáká a (.) šli sme do kina.

LG: jo. a v tom dětském věku jakoby rozlišoval ste to jestli to sou
jako čeští kamarádi, němečtí, židovští a tak

FR: moment, e no tak ee (..) hm já to řeknu

LG: mhm

FR: hm podle Marxová, Marxová (byla) ryze dělnická čtvrť,

LG: mhm

FR: Marxová (byla) Císařská, Francouzská, Přadlácká, to bylo vesměs
dělnická čtvrť, ti cigáni se tam nastěhovali teprve

LG: jo,

FR: <teprve teď>

LG: <tak o tom mluví každý to je v pořádku>

FR: (.) jo? teprve teď. a to ee (.) díky jednomu že e pan Husák
zaplatil cigánům na Slovensku a e dal jim peníze aby byli tady,

LG: mhm

FR: zůstalo to tady všechno, dělat dělat nebudou.

LG: to je jasný. (.) no a jakoby tam tam byly teda děti těch e těch
dělníků,

FR: tam chodi- e prostě chodily, e prostě děti byly děti, nebyly
[nebyly to ňáký]

LG: [jo jasný] jakože to chápu,

FR: e rozdíl tam nebyl jestli je to Němec nebo Čech,

LG: mhm

FR: převážně to mluvilo česky

LG: mhm

FR: jo? takže ( ) problémy nebyly,

LG: jo jo jo. a hm (.) vyjadřovali ňák třeba vaši rodiče názor na ty
filmy nebo na kino (a tak?)

FR: no tak rodiče věděli že na co deme do kina.

LG: jo. [takže]

FR: [jo?] takže e nás na to pustili.

LG: mhm (.) a třeba ve škole m- mluvilo se ňák o filmech?

FR: ne, ten-

LG: [(o fil-)]

FR: [tehdy] se o tym nemluvilo jako,

LG: mhm

FR: (protože) to byla obecná škola (tak ) to to ne,

LG: a jak pro vás v tom dětském věku byl ten film důležitý,

FR: no tak my sme e před- buďto pohádky nebo

LG: mhm

FR: dobrodružný filmy, ale ne aby tam byla válka, protože té války
tenkrát nebyl tolik zavedený v té v v těch kinech jako je dneska.

LG: mhm (.) a e já nevím měli ste v tom věku ňáké oblíbené herce
nebo herečky?

FR: tak to ne, to ne, protože my my kluci my sme měli e (tak)
nevyhraněnou e nebyli sme vyhraněný ten nebo ten herec,

LG: jo

FR: bylo to pěkný, tím to končilo.

LG: mhm (.) dobře. (.) tak. (.) jo vy ste říkal, že ste přestal
navštěvovat kina poté co ste hm (.) se oženil

FR: ee to

LG: a

FR: to to sem bydlel potom

LG: mhm

FR: když sem se oženil, tak sem bydlel ee opět (.) na té Marxové
těsně vedle kina. to sme e e protože (..) dítko sem měl hodně brzy e

LG: mhm

FR: ženil sem se (.) dítě bylo dřív než já sem se oženil, [o to
nejde ale]

LG: [mhm] mhm

FR: takže (doopravdy) to sme chodili s manželkou, ale to sme e buďto
ona šla nebo já, a to sme některý filmy, (.) ale jináč (.) ne. a
mimo jiné, musel člověk se snažit aby tu rodinu uživil,

LG: [mhm]

FR: [protože] (doopravdy) těch peněz nikdy nebylo dosť.

LG: (...) jo, a kromě těch kin co ste navštěvoval jakoby do těch
deseti let potom jako myslím po ukončení té obecné školy ste
navštěvoval ta samá kina nebo ste chodil i do ňákých [jiných]

FR: [no tak] ee

LG: (potom) když ste byl [(starší)]

FR: [potom] sem bydlel e na Kolišti, tak to sme navště- e to bylo,
kino Kapitol, skala ((Scala))

LG: mhm

FR: skala ((Scala)) ee a e někdy se chodilo do (Králova Pole) kde
byla e kino Morava a pak (jak se menuje) to druhý kino si
nepamatuju, to zlikvidovali ((Bio Besední dům)),

LG: mhm

FR: (..) byly tam dvě kina, to vím. (.) e naproti tomuto, jak se
tomu říká, naproti Slovanskému náměstí. tam bylo kino ((Bio Besední
dům)).

LG: jo.

FR: dneska tam e prodávají hadry a tak dále.

LG: (..) a měl ste ňáké oblíbené kino?

FR: (..) ne, to to sem ee podle výběru filmů sme šli [do kina, ne]

LG: [jo] mhm (.) a bylo v Brně nějaké kino jako do které ste jako
vyloženě neměl rád, že ste tam (i) nerad chodil?

FR: hm to ne, to to bylo stejný, pokud tam byl dobrej film

LG: jo,

FR: tak se tam (doopravdy) šlo.

LG: mhm (.) a tak teda v tom případě já tu mám otázku jestli e (.)
jestli ste si třeba vybíral typ kina podle toho s kým ste šel,
jestli ste šel s ňákou slečnou, [nebo s kamarády]

FR: [no tak v té době] e slečny to nebyly,

LG: mhm

FR: (protože doopravdy) ee to byla víc (vícero- méně) ee (.)
chlapecká parta,

LG: [<jo>]

FR: [a tak dále]

LG: mhm (.) a hm jak ste se teda jakoby v tom kině chovali, s tou
partou,

FR: pokud se hrálo kino e tak tak to bylo slušný,

LG: [mhm]

FR: [ee] občas se tam ee ne během filmu, ale (ten) film než se začal
promítat

LG: [mhm]

FR: [tak tam] ňáký ty řečičky byly

LG: [jo]

FR: [ne teda] (.) ňáká ta lumpárna se udělala, [ale]

LG: [mhm jo] (.) a hm (.) konzumovali ste tam jídlo nebo pili ste
tam nápoje během toho [filmu?]

FR: [ne] to neexistovalo, (.) jo, potom, (to) zavedlo jednou, když
byly e večerní [programy]

LG: [mhm]

FR: (.) tak chodili a prodávali prostě jak je dneš- dnešní le- le- e
Ledňáček,

LG: [jo]

FR: [a to byla] prostě zmrzlá voda e a to se lízalo,

LG: jo. mhm. a to bylo u těch večerních projekcí [jenom?]

FR: [e u u] pouze u těch večerních.

LG: mhm. a (.) to fungovalo jak, to (jakoby) přímo před tím filmem
[tam přišla ňáká slečna]

FR: [moment e před] filmem ee e to obcházely

LG: mhm

FR: a prodávali a potom během přestávky, ne během filmu ne.

LG: jo, mhm. (.) a bavili ste se třeba s tou partou těch kluků během
té projekce o tom filmu?

FR: ne.

LG: a zažil ste že by třeba (.) nemyslím ta vaše parta, ale nějací
jiní lidé v tom kině ňák reagovali na ten film hlasitě

FR: to se nedá říct, protože tehdá byly úplně ee úplně jiná ee (.)
jiný filmy, úplně něco jinýho než [je dneska]

LG: [mhm]

FR: jo?

LG: [jo]

FR: [(protože)] doopravdy, e to byly e zábavný potom byly e potom
byly filmy jako kde hrála e Věra Ferbasová,

LG: mhm

FR: ee (.) Hrušinský ((Rudolf Hrušínský)), Korbelář ((Otomar
Korbelář)), (.) e všechny jména už si [nepamatuju]

LG: [mhm] (.) a bývalo běžné, že se po skončení filmu tleskalo?

FR: em-em, prostě, zhaslo se a e

LG: [jo]

FR: [odcházelo] se.

LG: mhm a (.) kromě těch kamarádů třeba se kterýma ste do toho kina
šel, potkával ste tam jiné známé v tom kině?

FR: no tak

LG: [na těch filmech?]

FR: [vesměs] to byl e to byl vesměs ee tam z okolí,

LG: jo,

FR: jinač že by se pře- přesouvalo z jedné čtvrti do druhé to to
neexistovalo.

LG: mhm (.) a třeba potom když ste šli z toho kina, bavili ste se o
těch filmech?

FR: ne, to to sme se rozešli <a šli sme dom>

LG: <jo> tak jo. tak byl ste jako dítě někdy na na nepřístupném
filmu?

FR: (.) to sme se nedostali, (protože) ti uvaděči to hlídali do-
doopravdy dobře

LG: <a zkoušeli ste to?>

FR: no, snažili sme se,

LG: ((smích))

FR: <jenže oni nás vyhodili> ((smích))

LG: a hm třeba ňákým vašim kamarádům povedlo se to? chlubili se nebo
tak ňák? [věděli ste o tom?]

FR: [ne ne] e nezdařilo se, (protože) ti uvaděči z- nás znali,

LG: <jo> ((smích)) jo, a byl ste někdy v kině bez placení?

FR: <tak to sme se nedostali> ((smích))

LG: ((smích)) jo, a (.) já teda nevím, mně vy ste teda byl
vychováván jako křesťan?

FR: ano.

LG: jo.

FR: protože, abych to [řekl tak]

LG: [mhm]

FR: ee (.) ee stalo se mně ee toto, že e teď teda, je to e v nedale-
e v nedale- nedaleké minulosti, mně prostě řekl e to byl jeden ten e
vona byla rabín von byl kazan, no to nevíte co to je že?

LG: nevím,

FR: (.) tak to vám pak vysvětlím [taky]

LG: [dobře]

FR: ten prostě řekl e protože věděl že otec byl Židem, říká, vy
byste měl konvertovat, a já říkám, já v tom e já nevidím v tom
nutnost,

LG: mhm

FR: abych konvertoval, a on on říká, no jo ale, tatínek byl Židem, a
já říkám podívejte se, ee ( hned se) tam posadil a říkám d-
desatero říká, cti otce svého i matku svou, já si svých rodičů vážím

LG: mhm

FR: a vážil (.) a proto já nebudu konvertovat, (protože) rozhodnutí
(.) rodičů bylo tehdá, a ctím to co oni chtěli. ne to co

LG: jo,

FR: to co ee a on říká, no jo ale tenkrát ste byl malej, dneska je
to něco říkám to je blbost to co říkáte, jo to (abych) to řekl to to
byl inženýr ee vystudoval gumárenství konvertoval. jo?

LG: mhm

FR: to je (.) to je nejhorší banda.

LG: jo a (.) teda jako když ste byl malé dítě, tak vaši rodiče se
rozhodli společně že budete vychováván jako křesťan

FR: no jako křesťan

LG: [mhm]

FR: [protože] otec neměl (proti tomu) námitky.

LG: jo, jasně. a e chodíval ste teda do kostela?

FR: no tak e (.) protože jsem navštěvoval e školu, takže sem musel
chodit do do náboženství

LG: [mhm]

FR: [tak] sem chodil sice (jsem měl) problémy s tím ee s katechetem
jak to že nechodíš do kostela a tak dále, je sice pravda že dneska
(.) e du do kostela ale jenom kvůli historickým památkám.

LG: aha

FR: ne

LG: mhm

FR: abych tam šel prostě e (.) toto. jo? protože doopravdy (..) kde
sou historický památky? umělecký, sou v kostelích.

LG: mhm

FR: e e byla ste někdy (v židovské) synagoze?

LG: (.) e e v Praze myslím že sme byli se školou na [výletě]

FR: [ta je] to je úplně (něco) jinčího než tady brněnská, v Brně sme
měli e tři synagogy, jo?

LG: mhm

FR: jedna je na Skořepce, jedna byla jak je (.) naproti tesku
((Tesco)) to ten ta byla vypálená a třetí byla Na Ponávce. z tou
udělali prvně, sklad nábytku, a dneska jak je ten (.) pavilon, Na
Ponávce, jo?

LG: mhm

FR: tak tam byla e synagoga. tu zbourali, jo, už za komunistů.

LG: (...) a hm stalo se třeba někdy že ste místo toho abyste šel do
kostela navštívil kino?

FR: no tak dopoledne se nepromítalo.

LG: jo. mhm a tak podle čeho ste si vybíral ten film na který ste
šel do kina,

FR: no tak to sme si dycky vybírali to abysme se pobavili

LG: mhm

FR: abysme se pobavili, ne že bysme spe- něco specielně, to ne.

LG: (...) a hm (.) jak jste získával o těch filmech informace

FR: no podívejte se, ne- e dřív bylo, e byly prostě, u každýho kina
byly prostě obrá-zy film- obrázky filmový

LG: mhm

FR: z toho filmu co tam jako je, to to bylo. dneska když dete do
kina, tak nevíte pomalu (na co) dete.

LG: a třeba v novinách a v časopisech

FR: to bylo prostě (.) byly prostě seznam (.) kin

LG: mhm

FR: jo? a tam byly ten a ten (.) ty filmy.

LG: jo. (.) a hm (.) teda ale nejčastěji jste chodil k těm k těm
kinům číst si to

FR: ty ty co byly

LG: jo,

FR: to bylo na na bejvalým cej- teda dneska je to zas Cejl ((kino
Radio)) a na tu Marxovou ((Lido bio)), jo?

LG: mhm (.) a hm bylo jako při tom výběru toho filmu důležité kdo
tam hrál?

FR: no tak my sme neměli neměli sme vyhraněný názory na herce.

LG: jo, takže jste neměl oblíbené herce [( )]

FR: [ne ne]

LG: mhm

FR: e ty oblíbený her- herce sme měli ee prostě, až e (.) až potom
ve stáří (kdy to byl) e tento, Ladislav Pešek,

LG: mhm

FR: a ta e herecká skupina ta co tady byla,

LG: jo.

FR: jo? Otomar korbe- Korbelář ((Otomar Korbelář)), hm moment, jak
von se menuje, karel hégr ((Karel Höger))

LG: [mhm jo]

FR: [karel hégr] ((Karel Höger)) je původem z Králova Pole,

LG: (..) ale to bylo potom teda až později [jako když ste byl (
)]

FR: [to bylo pozděj] ale v těch filmech oni už hráli.

LG: jo. mhm (.) a pamatujete si na první barevný film, který ste
viděl v kině?

FR: první barevný film, ten byl až (.) po tom e (.) těsně před (.)
to byl Ali Baba a čtyřicet loupežníků ((Ali Baba a 40 loupežníků))

LG: mhm

FR: a a Pán sedmi moří. to byly poslední americký filmy, který se
tady promítaly, pak už se proma- promítaly sovětský filmy a tak
dále.

LG: a to bylo kdy?

FR: to [byl rok]

LG: [(když ste byl]

FR: čtyřicet devět.

LG: mhm

FR: jo?

LG: (.) jo. (.) a hm jakou roli pro vás hrálo to, jestli ten film
byl němý nebo zvukový

FR: no tak němý byl e byl tak e za nás,

LG: mhm

FR: už e ta e ty němý filmy nebyly tolik.

LG: jo.

FR: jo? to byl jedině kdo to byl laurel a hárdy ((Laurel a Hardy))

LG: mhm

FR: jo? to byla ta éra [těch němých]

LG: [jo]

FR: filmů, laurel a hárdy ((Laurel a Hardy)) (.) Frigo na mašině

LG: [jo jo jo]

FR: [no prostě] ty

LG: [jo já vím co myslíte mhm]

FR: [ta je ta ta éra] těch filmů.

LG: (.) a bylo pro vás důležité, z jaké země ten film byl?

FR: to ne to by- to e to nehrálo roli, (protože doopravdy) šli sme
se pobavit

LG: [mhm]

FR: [a nedívali] sme se na to jestli to je Amerika nebo Německo a
tak dále.

LG: jo. (.) a kdybyste měl popsat, co v té době pro vás byl jakoby
dobrý film, jakoby co ten film musel mít, abyste se rozhodl, že na
něj do toho kina pudete,

FR: (.) to (je těžké) můžu e to těžko můžu e toto odpovědět,

LG: [mhm]

FR: [protože] (.) toto (..) mám sice kamaráda, ee e ňáký (.) Petr
Žák, vystudoval historii a e archivnictví, velmi dobrej kamarád e e
jezdím k němu, von je ze Znojma, vystudoval tady (.) tady vystudoval
tu e e akademii

LG: [mhm]

FR: [věd] e akademii jo? a teď žije ve Znojmě má byt, a jezdím
k němu na Vranov.

LG: mhm

FR: občas dělá hm dělává, občas přišli ty ňáký e ty studenti on
s nima dělal e diplomový práce.

LG: mhm

FR: že potřebovali něco tak tak ( ) tak jim radil, (...) tak to
byly to byly takový prostě e s Petrem bylo dobrý, (.) on je velmi
inteligentní (.) velmi inteligentní a on se zajímá o judaistiku,

LG: mhm

FR: přitom (žije) on je křesťanem a to se zajímá,

LG: mhm

FR: jo? společně jedeme teď patnáctýho do Terezína, (.) e byla (ste)
někdy v Terezíně?

LG: em-em

FR: ne. já sem tam byl mockrát. ale o to nejde. a tak e on e jedeme
do divadla

LG: mhm

FR: to je (.) kde se hrálo divadlo, v Terezíně, to bylo na půdě, to
byla e to je velká půda, a tam se hrálo divadlo. tam se taky hrál
Brundibár a tak dále. (.) patnáctého tam jedu, na třetí hodinu
odpoledne a pak se budu vracet dom.

LG: (..) mhm (..) hm (..) tak teda pro vás bylo jakoby
nejdůležitější, abyste se při tom filmu pobavil,

FR: pobavil.

LG: jo.

FR: podívejte se, dneska e (.) byl sem (teď) nedávno na tym Avatar,
mně to nic [neříká]

LG: [jejda] <vy ste v- já sem to ještě neviděla a ani to nechci
vidět>

FR: e moment, to je to dé trojka ((3D)) [jo?]

LG: [jo jo jo]

FR: ale, podívejte se ee doopravdy,

LG: mhm

FR: to e oni to mají tak hlasitě puštěný, že vám to utrhne uši,

LG: no mně to trochu vadí v těch multiplexech.

FR: no, jeden velmi krásnej film, na ten se běžte podívat, je
Králova řeč.

LG: to sem viděla, to bylo nejlepší. tam hraje můj oblíbený herec,
já sem se nejvíc těšila na to, (.) to bylo fakt <bylo to úplně
super, ta Králova řeč.>

FR: to bylo slyšet e e (.) jehlu spadnout, [jak ( )]

LG: [to bylo] nejlepší,

FR: on hraje velmi dobře,

LG: [<jo, ten konec je super>]

FR: [jeho paní ta] jeho paní ee

LG: mhm

FR: prostě to e e (.) on nastoupil v době v začátku války

LG: [mhm]

FR: [kdy] doopravdy musel být, a von ten člověk kterej učil, tu řeč,
jak nakonec [víte]

LG: [mhm]

FR: nebyl žádnej profesor, žádnej [doktor]

LG: [jo jo jo]

FR: [a] naučil ho to.

LG: mhm

FR: je to doopravdy e krásnej film. e s tou dámou, tou co sem vám
ukazoval,

LG: mhm

FR: občas deme spolu ee do kina,

LG: [mhm]

FR: [a tak] spolu sme byli na tym (.) na té Králově řeči, e a
doopravdy sme e odcházeli velmi spokojeni,

LG: [mhm]

FR: [(protože)] doopravdy herecký výkony všechno co tam to nemá
chybu. teď sem zvědavý chce- chceme se podívat na ten na Lidice co
[z toho]

LG: [mhm]

FR: udělali nebo neudělali

LG: na to sem taky celkem zvědavá,

FR: no, takže na to jako sem e na tom sem zvědavý, doopravdy. tu
dobu znám, protože v té době když sem vyrůstal, tak chodili e měli
složku, měli, fotky,

LG: [mhm]

FR: [papír] podepsat jestli sem to neviděl, jo? to kolo, ten plášť

LG: [jo]

FR: [tu] kabelu, to, no prostě všechno to co tam jako našli. (..) to
byl e to je takový zajímavý že do- a doopravdy sem si e nemohl sem
si dovolit e moji rodiče se rozešli v roce třicet devět,

LG: mhm

FR: o- rozvedli se důvod jeden, protože (kdyby byl) otec Židem, jo?

LG: mhm

FR: takže bysme se mohli dostat do koncentráku,

LG: mhm

FR: a (..) tak e se rozešli, ale stýkali sme se jako rodina stále
dál.

LG: mhm (.) takže to bylo jakoby hm

FR: (.) prostě

LG: jako [e formální rozvod]

FR: [e z nouze] z nouze ctnost.

LG: mhm

FR: a to nebylo (jen) jedno manželství který toto e e se rozešlo,
ale v tom okamžiku jakmile se roz- e rozešli (.) otec odcházel
osmého dubna čtyřicet dva (.) e do koncentráku a (.) nejprve do
Terezína a za šest dnů z Terezína odjížděl e e už na východ.
poslední dopis který sem dostal, tak byl z rejověc ((Rejowiec)) to
je okres Lublin (.) tam bylo těch koncetráků moc.

LG: mhm

FR: jo? pravděpodobná smrť Majdanek Sobibor (...) (nechtějte se)
podívat někdy až budete mět čas, jeďte se podívat do toho Osvětima,
Osvětimi jedna. (více- mer-) komerční záležitost ale (.) aušvic
((Auschwitz)) jako, Březinka

LG: mhm

FR: to už je tvrdá re- realita.

LG: já se těmhle věcem já se tomu jakoby strašně vyhýbám, protože
moje sestra tam byla, a ona prostě měsíc potom měla úplně jako
největší noční můry a

FR: [min- mindráky, já to vím]

LG: [kři- křičela] prostě ze spaní a bylo to (fakt) jako strašně
hrozný,

FR: podívejte se, ty obvodový stěny, těch baráků byly takový prkna,

LG: mhm

FR: voni neměli prakticky nic na sobě. jo?

LG: (...) hm a byl ste na ňákém filmu jakoby víckrát?

FR: (..) no tak tehdá to bylo Ali Baba a čtyřicet loupežníků ((Ali
Baba a 40 loupežníků)),

LG: mhm

FR: to byl americkej film, tak na ten na ten sme byli ale to

LG: a to bylo ale až po válce,

FR: [to bylo po válce]

LG: [a během] a během války?

FR: během války (.) to sme moc nechodili.

LG: jo jo.

FR: to byly sice to byly víceméně takový limonádky, jo?

LG: [mhm]

FR: [červená] knihovna bych to řekl,

LG: <mhm>

FR: jo? některý filmy mám doma. e velmi dobrý to byly předválečný
filmy byl hugo hás ((Hugo Haas))

LG: mhm

FR: (.) e některý a von hrál (.) Okénko to hrál tam rasa (.) no
prostě, a jestlipak víte kde bydlel v Brně

LG: to nevim,

FR: (.) Biskupské náměstí ((Biskupská)).

LG: jo?

FR: když jdete e nahoru na Petrov

LG: jo jo jo, já vím [kde to je]

FR: [tak je] tam je takový plácek (zprava) a když tak tam je pamětní
deska, kde oni žili.

LG: jo?

FR: Pavel a p- Pavel a hugo hás ((Hugo Haas)) pavel hás ((Pavel
Haas)) ten zahynu- ten zahynul v koncentráku

LG: mhm

FR: jo, a ten e byl spoluautorem hudby e to vám můžu půjčit knížku
pavel hás ((Pavel Haas))

LG: mhm

FR: u (.) to co jako e to co bylo, jo? a ten zahynul. pak e jednom e
(...) Karel Poláček.

LG: mhm

FR: e z prvního manželství neměl žádnou dceru (.) pak žil s ženou
kde měl dceru,

LG: mhm

FR: Jiřinu. a oni mu řekli před válkou aby odjel, jo? on řekl že ne,
nic se nemůže nic stát, jenomže, dceru dceru poslali do Anglie, ta
tam žije dodneška

LG: mhm

FR: jo? a ta se menuje Jiřina. nevím kde bydlí (nebo) něco takovýho,
ale je pravdou že ta dcera tady je.

LG: (..) mhm

FR: to sem se dozvěděl až dodatečně, protože doopravdy e to sou lidé
e s kterýma ste se tam setkali setkala teda, to sou (vesměs) někteří
to sou Brňáci, někteří ne, ale to to sou vesměs kteří prošli
koncentrákem.

LG: mhm

FR: jo? Terezín, Osvětim, e měl jsem jet e dvanáctýho do e tento
měsíc do (.) h- e Nové Cerekve tam je pěkná synagoga která se uvádí
do do provozu zno- e

LG: mhm

FR: až někdy se tam budete chtět do synagogy, tak vám to zařídím.

LG: dobře.

FR: tam totiž nejsou takoví andílci nebo něco takovýho, [tam to]

LG: [mhm]

FR: ee Židé nemají naprosto nic. když si budou chtět ee ten svůj
šabat, jo? to sou ten oslavy, tak normálně tady dají dvě svíčky on

((nahrávka pokračuje po přerušení))

LG: já to znovu zapnu,

FR: tak můžete.

LG: jo. hm kromě teda, během té války jestli ste měl ňáké (prostě)
ji- záliby, nebo koníčky, nebo tak něco,

FR: podívejte se e (.) e byl- e ee někdy mě titulovali taky že su
Žid a tak dále, (o to nej-) protože věděli že otec byl Žid

LG: mhm

FR: tak mě titulovali taky že sem Žid,

LG: aha

FR: ale, (.) že by e ňák naši lidé (.) naši lidé nej- e prostě byli
horší někdy než ti Němci, protože jak se říká Turek, (.) ee člověk
poturčenej je horší Turka.

LG: jo, rozumím. takže jakoby hm (.) ste

FR: někteří nadávali, někteří ne, e to to bylo e podle podle nálady
to měli, pokud sem se jim líbil nebo nelíbil, tak takovýmto
způsobem.

LG: a já to nechápu, to bylo jakoby běžné že prostě takhle li- lidi
druhým lidem prostě nadávali (já nevím) na ulici

FR: to je běžný, to bylo běžný, to ee když chodili ti hitlerčici

LG: mhm

FR: jo, tak když oni šli ee oni měli bubínky a měli vlajky a jestli
někdo nesundal (.) e čepici a nepozdravil tak šel a

LG: (..) to je hrozný, (fakt)

FR: no, (..) (tady) v té budově (to co) ste byla tam,

LG: mhm

FR: tak tam za války e sídlil Hitlerjugend.

LG: aha, to sem vůbec nevěděla.

FR: to ví málo lidí ( to tam) já sem totiž jak je e tady máte e
Kapitána [Jaroše]

LG: [mhm]

FR: tady máte tramvaj tady bylo Koliště sedmnáct

LG: mhm

FR: tak já sem byl tady, a tady, sídlil Hitlerjugend.

LG: mhm

FR: a tam se centralizovaly ty e transporty prostě (vystěhovali)
nejprve ty,

LG: mhm

FR: stávající nájemníky, pak tam ee nastěhovali do (jednoho) do
jednoho bytu čty- tři až čtyři rodiny a potom ((přerušení: krátké
vyřízení s příchozí)) jo, a tak ty jich tam dávali dycky sebe dycky
jich vystěhovali e centralizovali (teď u nás) ve škole, na
Merhautové, tam je pamětní [deska]

LG: [mhm]

FR: z brn- z Brna bylo deportovaných pomalu jedenáct tisíc (.) Židů,

LG: mhm

FR: jo? a (ty) dycky odvezli na nádraží tramvají a a (.) buďto se
vrátil nebo nevrátil, převážná většina se jich nevrátila. z toho
transportu to co je šel otec (.) se vrátili dva. (.) a tam jich bylo
tisíc.

LG: (.) týjo tak to je hrozné, fakt. (...) no. já sem úplně teď
ztratila

FR: (.) já vím, niť.

LG: jo. no já tam mám otázku ee jestli byste mohl ňák popsat, jaké
byly rozdíly v těch kinech, jako jestli byly ňáké lepší horší...

FR: no tak e (.) byly lepší, to byla e kino skala ((Scala)) [kina]

LG: [mhm]

FR: Kapitol,

LG: jo.

FR: Moderna, na Dominikánským náměstí (.) to byly klasický kina.

LG: jakoby ty premiérový?

FR: co?

LG: [ty premiérový?]

FR: [to by-] tam se taky promítaly premiéry. a pak e předměstí, tak
tam přišly už ty e došly ty filmy kde běžely kde prostě už to
běželo, v těch velkých kni- kinech.

LG: mhm (.) a hm (.) jak to třeba v tom lepším kině vypadalo, jakoby
vevnitř.

FR: podívejte se, ee kdy- (.) v těch normálních kinech,

LG: (no)

FR: byly e dřevěné [lavice]

LG: [mhm]

FR: a tam už to bylo polstrovaný.

LG: jo. (..) a hm z čeho se obvykle jakoby skládal program té
projekce, (jako) kromě toho hlavního filmu,

FR: e byl e byly tyto, (.) byla reklama a potom e byl e týdeník.

LG: jo. a ty reklamy byly byly jakoby jaké, nebo jak ste o o tom [(
)]

FR: [e ty reklamy] byly e (.) ty reklamy byly e tyto, e co se kde
prodává kde se co vyrábí,

LG: mhm

FR: e e zubní pasta a různý věci,

LG: jo.

FR: ale moc toho už e na jídlo nebylo, protože doopravdy

LG: [mhm]

FR: [nemohli] si toto dovolit.

LG: (.) a hm (.) bývaly běžné (.) ňáké třeba jakoby ukázky z jiných
filmů, jakoby třeba příští týden vám promítneme,

FR: ne ne. [nic]

LG: [ne?]

FR: takovýho.

LG: a nebo ňáké krátké filmy? (.) před tím hlavním?

FR: (.) to někdy bylo, někdy ne.

LG: mhm ale nebylo to pravidelné.

FR: nebylo to pravidelný, a když byly ty krátký filmy, to bylo e na
náměstí Svobody ((kino Central))

LG: mhm

FR: a potom u di- e potom u nádraží ((kino Ohne Pause)).

LG: jo. a to tam probíhalo jak třeba u toho nádraží,

FR: to šlo vod desíti od rána do desíti do večera,

LG: jo.

FR: (furt) se to střídalo.

LG: jo. (..) mhm (.) a hm přitom hlavním filmu byla tam nějaká
přestávka?

FR: hm někdy jo, ee

LG: [jo]

FR: [e kvůli] tomu protože tam neměl dvě pro- e neměl e dva
promítací přístroje, takže aby prostě najel na druhej tak to

LG: (.) jo a o té přestávce se dělo v tom kině jakoby [většinou (
)]

FR: [nic] převážně sedělo se [nebo ee]

LG: [jo jo jo] a čekalo

FR: (..) e děti kecaly a...

LG: mhm

FR: <však to znáte>

LG: <jo jo jo> eště sem se chtěla zeptat na ty rozdíly v těch
kinech, jestli jakoby hm (.) během té války potom byly ňáká kina e
která byla jakoby spíš německá, a některá která byla spíš česká,
protože někteří

FR: [no]

LG: [pamětníci] to jakoby zmi- zmiňovali.

FR: (.) e podívejte se, byly filmy který byly ee kde byly německý
titulky

LG: mhm

FR: potom se dovážely ňáký německý filmy jako řekněme e žid sís
((Žid Süss))

LG: mhm

FR: slyšela ste o tym filmu?

LG: mhm

FR: e musím za Petrem, ten mně ho natočí, von ho má.

LG: mhm

FR: jo? takže doopravdy on má hodně těch filmů, (.) ty který byly,
(.) vždycky se chválili Němci, že ničili všechno na co přišli.

LG: (.) a během té války já sem si teda myslela že (.) jakoby u
všech filmů byly povinné ty německé titulky. tak to to nebylo?

FR: u všech českých filmů ano.

LG: jo.

FR: no,

LG: (.) a

FR: a z německých to za- e to když bylo německy, tak se tam dávaly
český titulky.

LG: jo. mhm a ty e potom během války ty třeba (.) jakoby ty plakáty
k těm filmům (.) ty popisky u těch e kin bylo to německy nebo česky?

FR: bylo to obou- e hm dvoj- dvoujazyčný.

LG: jo, mhm. (.) a když byly ty týdeníky? hm

FR: tak se (vychvalovali) [Němci]

LG: [jo] jasný. tomu rozumím. ale, ee jak se třeba (.) když se třeba
na na plátně objevil Hitler nebo já nevím nějaký důležitý
představitel

FR: lidé byli ticho.

LG: ticho, [takže ani jako]

FR: [protože nikdo] nevěděl jestli tam nejsou agenti, gestapo a tak
[dále]

LG: [mhm]

FR: protože ti (.) ti chodili do kina sledovali lidi (.) a pak e po
případě zabra- sebrali a tak dále.

LG: a a slyšel ste třeba o někom koho takhle sebrali nebo viděl ste

FR: to sem osobně sám neviděl.

LG: neviděl, mhm. (.) a e (.) a nebyli tam třeba na ňákým (německým)
filmu nebo při tom týdeníku německém, nebyli tam třeba lidi, kteří
jakoby projevovali sympatie? jako [k té ideologii?]

FR: [no tak] (.) to se nedá říct, protože lidé e (.) někteří ano,

LG: [mhm]

FR: [někteří] ne.

LG: jo.

FR: to bylo e (.) ne- neobvyklé. ale, aji ti Němci nedávali e ty
filmy válečný nedávali.

LG: [mhm]

FR: [protože] doopravdy museli by dokázat že taky prohrávali.

LG: mhm jasně. a (.) jak na vás jakoby ty doprovodné části toho
programu působily, jako bavilo vás to, nudilo,

FR: no tak e co byly reklamy, tak sme se na to dívali

LG: mhm

FR: a říkali sme si co? potom přišel týdeník e tam sme e viděli
akorát že stále e stále Němci vyhrávali, že

LG: mhm

FR: i když bylo poz- e konec pomalu války, tak

LG: mhm

FR: (.) tak nik- ee (.) oni neřek- nepřiznali pravdu.

LG: jasný (.) mhm. a vy ste a vy ste jakoby vědělo se že třeba to co
se ukazuje v těch v těch týdenících, že to není pravda?

FR: no tak e e ono se to proslýchalo, protože e protože přece jenom
byli lidi, kteří ten zahraniční rozhlas e m- ňákým způsobem získali,

LG: mhm

FR: ňákým, protože oficiálně to byl trest smrti.

LG: [jo]

FR: [to] (ste měla) na (.) rozhlasový přijímač neposlouchat trest
smrti.

LG: [to je hrozný]

FR: [jo, když vás] někdo udal.

LG: mhm (..) a byl ste někdy na ňákém promítání filmů v domácnosti?
nebo...

FR: ne ne ne.

LG: takže [ste]

FR: [tak] to ne

LG: neznal nikoho [kdo měl]

FR: [ne]

LG: třeba promítačku

FR: ne ne ne, to sem neznal.

LG: jo. (..) mhm (..) jo, a teď tu mám (..) on (..) pan učitel mně
tady napsal, že jakoby e Židům se ten ee se zakázalo chodit [do
kina]

FR: [moment] e

LG: někde mezi

FR: je jedno bylo by dobře aby ste do- nevím jestli by se to sehnalo
ale e pou- e zvlášť e po tom devětatřicátým roku,

LG: jo,

FR: Židé nesměli psát, nesměli (mět) telefon (.) nesměli e se dívat
do ulice, prostě

LG: mhm

FR: navštěvovat kina, nesměli do di- do do parku, koupaliště, to
bylo všechno zakázaný, to je e to byste (.) nevím jestli bych to
sehnal a nebo tak tak že e že ty e zákony e

LG: mhm

FR: protižidovský byly tak tvrdý.

LG: já tu mám totiž napsané, že hm tady mně pan učitel přepsal ten
jeden protektorátní předpis, že (se) v tom srpnu v roce třicet devět
byla ta policejní vyhláška kte- která jakoby zakazovala Židům tyhle
věci, a a u kin to bylo tak že mohli do toho [kina jen pokud to bylo
na tom podniku vyznačené]

FR: [ne ne ne ne ne ne ne ne] no tak, to si nepamatuju že by něco
tak u n- e tam u těch kinech co sem chodil že by

LG: [mhm]

FR: [něco] takovýho [bylo]

LG: [mhm] on to tady píše, že to asi žádné kino nevyvěsilo, že [se
jako]

FR: [ne] to [neexistovalo]

LG: [jo] mhm

FR: prostě, e tam přišli e zákony

LG: jo,

FR: který byly e který schvaloval géring ((Hermann Goering)) v roce
třicet pět, že nesměl (.) to ono a tak dále

LG: mhm

FR: nesměli (mět) papouška, nesměli mět e rybičky, nic nesměl mít,

LG: mhm

FR: a e navštěvovali Židé v Brně to vám řeknu to nevíte kde je, (ů)
e ka- byla kavárna Esplanade

LG: (.) to vůbec nevím, to mně možná potom asi napíšete na papírek (
)

FR: podívejte se, e jak e jak je za státním divadlem, za Janáčkovým,

LG: mhm

FR: tam byly dřív e bytovky,

LG: mhm

FR: tam byla kavárna Esplanade, tam se stalo jedno, že ti e Židé,
voni to obsadili Němci, nosili lyže, no prostě to co to co nesměli
tak museli odevzdat.

LG: jo.

FR: jo? a tam taky e když to bylo sebraný, tak jednou seděli tam e
dá- to eště si dávali kávu přijeli es es ((SS)) a všechny sebrali a
odvezli.

LG: mhm (...) a (...) jakoby (.) věděl ste o někom, kdo měl ten
židovský původ, kdo jakoby e nedodržoval to nařízení co se týče těch
kin [protože]

FR: [ne]

LG: jedna pamětnice mně to vyprávěla, že že jakoby znala paní, která
e o které takhle věděla že (přesto) že to měla zaká- zakázaný, tak
to kino navštěvovala.

FR: no tak to znamenalo že muse- že musela sundat hvězdu,

LG: mhm

FR: a musela (jít) tam kde prostě

LG: [( ) neznali]

FR: [nevěděli] vo ní

LG: jasně,

FR: že je Židovka.

LG: mhm ale vy e znal ste takhle někoho?

FR: ne.

LG: (..) a potom e když už jakoby ti Židi museli nosi- nosit ty
hvězdy hm (.) ta vaše parta těch kamarádů, se kterou ste chodil do
kina, jakoby měl ste ňáké přátele [kteří]

FR: [já osobně] sem žádnou hvězdu nenosil, [jo?]

LG: [jo, já vim] já vim mhm

FR: já sem hvězdu nenosil, jo?

LG: mhm [jo]

FR: [to] sem nenosil, jo? ale (.) tam se to snažili vyhý- prostě e
ti Židé se snažili (.) musí do práce z práce e nikde se e voni měli
e příkaz kdy směli nakupovat,

LG: aha,

FR: oni směli vod e čtyř do pěti odpoledne, to vám můžu říct že (.)
kojenec, (.) dostal šestnáctinku litra mlíka na den.

LG: to je strašně málo,

FR: to je málo, že jo?

LG: to je to je straně málo.

FR: to je málo. pokud měl e měla ta rodina, někoho známýho že jim
pomáhali, protože oni to e e ty e (.) potraviny

LG: mhm

FR: potravinový lístky, ty byly už stavěný jako pro Židy.

LG: mhm jojo.

FR: (.) a to nebylo ee mlí- ee mlíko jako to tři a půl procentní to
bylo odstředěný mlíko, to byla to je voda.

LG: mhm (...) jo, a já tu mám teď otáz- jo, jestli si vzpomínáte na
první návštěvu kina po osvobození.

FR: (...) to už to už tak dalece ne protože to (.) to přijel jeden
můj e příbuzný

LG: mhm

FR: příbuzný ten byl v Terezíně.

LG: [mhm]

FR: [ale] to bylo e smíšený manželství. on měl dvě děti e jednu
dceru a syna (.) ta žena tady zůstala on musel jít. [jo?]

LG: [mhm]

FR: (.) a tak, ee (.) v roce čtyřicet devět patnáctýho června (.)
říkáte že si pamatuju dost, že jo? čtyřicet devět se vystěhovali do
Izraele, jo?

LG: mhm

FR: (..) se vystěhovali do Izraele. a (...) ten hoch,

LG: mhm

FR: na brněnské přehradě se bál že se utopí,

LG: mhm

FR: topím se topím se. a dotáhl to na námořního kapitána. v Izraeli.

LG: to je vtipné.

FR: (.) e on pracoval v Haifě, byl třicet roků na na moři, takže
doopravdy (.) toto, Haifa je nádherné město.

LG: jo?

FR: no. (..) můžete mluvit dál.

LG: jo, tak e já nevím jestli byste mohl popsat tu (.) atmos- vy ste
jakoby bě- během té války už věděli že jakoby váš tatínek je jakoby
že ten [prostě]

FR: [( )] to sem nevěděl vůbec nic,

LG: [(nevěděl)]

FR: [my sme] dostali poslední dopis a tím to končilo, víc už sme
(nedostali) Němci nám nesdělili

LG: mhm

FR: e úmrtí nebo něco takovýho, to (byl) e tím se nezabývali,

LG: jo,

FR: jo, (.) to vůbec, e to nemělo vůbec žádné e to vám řeknu
perličku když sem potřeboval ee od soudu ne- úmrtní list, po mně
žádali naš- ee e naše úřady, a já sem šel na úřad prosím vás (.)
potřeboval bych úmrtní list svého otce, dolo- doložil sem e doklad o
tym že se nevrátil,

LG: mhm

FR: z koncentráku (.) a to to byla první e problém s <paní
právničkou> s advokátkou, (ona) říká za rok vám to udělám, a já
říkám, prosím vás tady to máte jasně,

LG: mhm

FR: že se nevrátil, (.) že se nevrátil (.) a vona (.) já vám to
nemůžu dat a tak dále, a to už mě zdvihalo, já sem vcelku
mírumilovnej člověk,

LG: [mhm]

FR: [a to] už sem zvýšil tón a ona prvně chtěl pět tisíc korun
pokuty že sem byl vůči ní agresivní. ne že bych ju byl ještě to ne,
pak sem tu žádost kterou sem jí dal vzal do ruky a říkám, podívejte
se, urychleně vraťte váš diplom, protože ste blbá. <jo?>

LG: (...) a jaká byla teda ta atmosféra po tom osvobození,

FR: podívejte se, lidé byli rozjaření, český národ pokud je e je pod
(.) knutou, je hodnej.

LG: (.) mhm

FR: (jakmile) uvolníte, vidíte tady výsledky, to to co je dneska.

LG: (...) mhm

FR: ří- říkám to kriticky, doopravdy jinač se to nedá říct,

LG: jo, v pořádku.

FR: no.

LG: a teda na tu první návštěvu toho kina po tom osvobození si už
nevzpomenete asi,

FR: to ne už.

LG: to nevadí. jo, vy ste říkal, že ste bydlel v té dělnické čtvrti,

FR: to byla dělnická čtvrť ryze dělnická čtvrť,

LG: a

FR: tam,

LG: teda tam bydleli Češi,

FR: [Češi]

LG: [Němci]

FR: [Němci] e bez bez [problému]

LG: [jo] prostě tam, vztahy tam byly

FR: ano,

LG: i během války to tam bylo jakoby [v pohodě]

FR: [no tak] e ty vztahy mezi Němci a Čechy byly takový zvláštní,
ale prostě e my děcka sme si hrály, [takže]

LG: [jo]

FR: doopravdy [to]

LG: [jo jo] (.) mhm

FR: akorát ti e co byly ty německý rodiny a ty děcka co šly do toho
Hitlerjugendu, tak ty prakticky my sme a tak dál, protože oni
(chodili) v těch košilích a tak dále.

LG: mhm (..) jo a třeba před tou válkou, bylo nějaké kino, do
kterého (.) spíš jako chodili Židé? jakoby třeba v ňáké čtvrti kde
víc jako (bydleli) židovští [obyvatelé? jestli o tom]

FR: [ee Židé] navštěvovali víceméně divadla a tak dále,

LG: jo, [mhm]

FR: [kina] ani tak ne, protože to ee Židé, i když se říká e e sou
kulturní národ.

LG: mhm

FR: (.) ee jak von se menuje ten ee režisér (..) natočil ty to,
básníky,

LG: ee jejda. <já si vzpomenu> (.) klajn ((Dušan Klein)) (.) ne, já
nevim,

FR: (.) von je tak- asi tak e malej jako já,

LG: já vím ale koho myslíte,

FR: m- co?

LG: že vím koho myslíte, [ale já si ne-]

FR: [no] a e (.) velmi dobrej herec je tomáš tepfr ((Tomáš Töpfer))

LG: mhm

FR: (.) e známe se spolu dobře e byl sem tam na ně- až někdy budete
mět možnost, (.) buďto v Brně, tady to hraje e Zdeněk Junák a
v Praze to hraje tomáš tepfr ((Tomáš Töpfer)) hraje toho e v tym
divadelní hře (.) Šumař na střeše.

LG: mhm

FR: doopravdy pěkný, je to divadlo (..) někde sem někomu sem pučil
prostě ty písničky který se tam hrají e (.) a tam hraj- hraje
s Eliškou Balzerovou ((Eliška Balzerová))

LG: mhm

FR: e (.) sme přátelé, jo? a jeho rodiče

LG: mhm

FR: oba dva byli v Terezíně.

LG: jo.

FR: on je totiž Žid.

LG: [mhm]

FR: [(jo)] maminka jeho taky, jeho bratr e ten vede restauraci a on
vede vede divadlo s Eliškou Balzarovou e Na Fidlovačce.

LG: mhm

FR: (...) když e to když prostě e měl oni ho navrhovali na
primátora, a (já) říkám, Tomáši, prosím tě, ty chceš dělat
primátora? a on říká seš blbej, <takže takový vztahy zn- spolu znám>
ee máme spolu.

LG: mhm

FR: prosím, můžete dál klidně.

LG: jo, teď tu mám otázku, jestli ste byl členem nějaké organizace,
já nevím dětské, mládežnické, [a tak]

FR: [no tak] e (.) jako kluk ne, pro- e po válce (.) až e to taky
ne, ale š- když sem šel do učení, tak mě e navrhli e do byl sem
v ČSM a byl sem dokonce funkcionářem, funkcionářem v dě- e dělnickým
referendem, mě poslali do e (.) na měsíční školení ká es čé ((KSČ))

LG: <a jaké to tam bylo?>

FR: (.) e no tak e lili do nás toho hodně,

LG: ((smích))

FR: jo? ale ee v jednom s- e on říká, že prostě že to bude všechno
v pořádku, že nebude závist, a já říkám, podívejte se, nemáte
pravdu, (.) budu mět čtyři děti, do každého rohu dám jedno dítě dám
mu hračku

LG: mhm

FR: (.) a jedno druhýmu si tu hračku bude brat.

LG: no tak to je jasný.

FR: ((pousmání)) [(no takže)]

LG: [<já mám dvě] sestry, my sme si nejvíc braly hračky>

FR: ((smích)) <takže to znáte [co to je>]

LG: [<jo jo jo>]

FR: takže doopravdy a on říká, to není pravda, to všechno přestane,
<říkám, není pravda>

LG: ((smích))

FR: (.) (takže) e do ká es čé ((KSČ)) (si mě) nemohli vzít protože,
bratr ten byl v Izraeli původně

LG: mhm

FR: strýc Rakousko, (.) teta západní Německo.

LG: mhm

FR: takže doopravdy ((pousmání))

LG: jo, jasně

FR: <sem nebyl dosti či- e čistej>

LG: <neměl ste dobrej profil>

FR: no.

LG: jo, a hm jaký byl osud vaší rodiny na konci války,

FR: matka se e provdala a (.) takže doopravdy si svoje užila,
protože e to byl e z- e z vesnice kde ona bydlela

LG: mhm

FR: a kde tak to byl ňákej známej, ale e on protože to byly
Pohořelice zabraný území, musel narukovat do německé armády.

LG: aha

FR: jo? takže ona (.) e prošla ten pochod smrtí z Brna do Pohořelic.
jo? já e to byl ten e divokej odsun.

LG: jo, o tom sem slyšela už. ale já to [já to nějak nechápu]

FR: [nevěděla ste] vůbec nic, [že jo]

LG: [já to ale] nechápu jakoby pro- ona kvůli tomu že ten její
manžel

FR: byl Němec, on byl německým vojákem tak

LG: jo,

FR: prostě musel jít.

LG: aha

FR: a že že sme tam žili my sme dostali jí- e <potravinový lístky>

LG: [mhm]

FR: [že] nás považovali jako Němce, to máte e z majetkama tady, e
existujou domy,

LG: [mhm]

FR: [vily] který sou v Pisárkách

LG: mhm

FR: to byly židovský vily (.) e (.) a e potom se tam nastěhovali
Němci

LG: mhm

FR: po válce, to už nebyl židovský majetek, ale byl to německý
majetek. takže se to zabavilo. vykradlo se co se dalo. protože e (.)
Židé dosti mluvili německy,

LG: [mhm]

FR: [jo?] a oni ma- e všimněte si e moje méno taky není čistý český,
čistě český,

LG: mhm

FR: to vám můžu říct co znamená R.

LG: [co znamená?]

FR: [v němčině] co?

LG: co to znamená?

FR: spravedlivý, čestný,

LG: ((smích))

FR: <jo?> to je ee Sylva by vám to řekla, protože ta to zná dobře.
vona e vona tady vona je docentkou, jo?

LG: mhm

FR: Sylva (S.)

LG: mhm

FR: my se známe vcelku dobře takže (protože) ona bydlí tady kousek
[taky]

LG: [mhm]

FR: (takže) s tou to bylo, (.) deba- a e byly sme prostě deba- e
něco sem tam zařizoval v domě a setkali sme se, a já sem vešel do
jejího bytu a kde byl regál knih. a říkám, dovolíte? (no tak) e
člověk se ptá,

LG: mhm

FR: prosím, a stejně to nebudete umět číst. otevřel sem knížku a
četl sem, protože já umím německy.

LG: mhm

FR: (..) proto když jedu do Rakouska mluvím německy, nikdo za mnou
nechodí,

LG: mhm

FR: aby neřekli, Češi nekraďte.

LG: no. teď máme takovou nejlepší pověst. po světě.

FR: (nojo)

LG: a já sem si totiž ale myslela, že díky tomu, že vlastně váš
tatínek byl Žid,

FR: ano,

LG: že jakoby že že ste kvůli tomu měli třeba jako během války
nějaké problémy,

FR: e díky tomu že se matka vdala, my sme [byli ti co]

LG: [a ona se bra-] ona se vdala v kterém roce jakoby znova,

FR: e e ve dvaačtyřicátým už

LG: mhm [jo]

FR: [to už] e o otci sme nevěděli nic [tak]

LG: [mhm]

FR: (toto) tak se vzali,

LG: [jo]

FR: [protože] matka byla rozvedená, takže se [vzali]

LG: [jo]

FR: a (.) můj bratříček e e vystudoval, matematiku fyziku, loňského
roku zemřel (.) jo? sestra ta bydlí v Rosicích, hrozně držkatá
ženská, (.) <je to ženská>

LG: (...) a teda potom potom co se vaše maminka znovu provdala, tak
e

FR: e tak to bylo, protože potom ten e ona zemřela v roce šedesát
osum.

LG: mhm

FR: jo? ten o- e ten nevlastní otec kte- (kterého) sem měl tak rád
jak prase kudlu, promiňte že to tak řeknu

LG: mhm

FR: sem ho neměl taky rád,

LG: mhm

FR: bratr když (jel) e osmého dubna čtyřicet devět z Mikulova, býval
( ) už e českýma zbraněma když jel do Izraele.

LG: mhm

FR: (.) Izrael je krásná vě- e krásná zem, nedomluvíte se tam
německy, rusky se domluvíte, anglicky (..) tady studujou totiž hm e
izraelští studenti, studujou medicínu a veterinu,

LG: mhm

FR: ten jeden e e velmi inteligentní ten s- e (.) na podzim skládal
státnice z medicíny, menoval se šaj rá nevím (.) (no byl) prostě
domluvili sme se.

LG: mhm

FR: z hebrejštiny znám akorát dvě slova, (.) ano a ne.

LG: (.) jo. a teď tu mám seznam filmů, od roku dvacet devět do roku
čtyřicet pět, které byly ee dycky v těch kinech

FR: [ano]

LG: [brněnských] jakoby nejúspěšnější, tak se vás vždycky zeptám,
jestli ste ten film viděl

FR: [ano]

LG: [ale] jakoby během války ne třeba potom v televizi, [protože]

FR: [dobrý, já vim]

LG: [jo, jo] dobře. tak první tu mám singing fúl ((The Singing
Fool)) to je ňáký americký film.

FR: tak to nevím, to ne.

LG: Zpívající klaun se to menuje [česky]

FR: [em-em]

LG: pak tu mám Pražské švadlenky, to je český němý film,

FR: to sem neviděl,

LG: neviděl, cé a ká polní maršálek ((C. a k. polní maršálek)),

FR: ano, to sem viděl,

LG: v kině,

FR: v kině,

LG: mhm

FR: dokonce vám ho můžu (dat) já ho mám natočenej.

LG: ((smích)) a Dvě srdce v tříčtvrtečním taktu

((nahrávka pokračuje po přerušení))

FR: a to sem tam byl loni.

LG: jo?

FR: nepoznala byste to. (..) prosím, můžete dál.

LG: jo, tak Dvě srdce v tříčtvrtečním taktu to je ňáký [německý
film]

FR: [to to to je] jo to to byl e cvaj hercn im e drajfírtl takt
((Zwei Herzen im Dreiviertel-Takt)) [jo?]

LG: [jo], přesně

FR: a to sem neviděl, to bylo to bylo vesměs e to to limonády, [jo?]

LG: [jo] mhm tak, e To neznáte Hadimršku,

FR: ano, to to byl českej film, vcelku hezkej

LG: [mhm]

FR: [jo] tak ten sem viděl, protože to na to sme mohli.

LG: jo. Kouzlo valčíku.

FR: [to sem neviděl]

LG: [od lubiče ((Ernst Lubitsch)) Lelíček ve službách šarloka holmse
((Lelíček ve službách Sherlocka Holmese))

FR: to byl to byl e tento hm (.) (ten) ten náš nejlepší komik, jo
(.) Vlasta Burian.

LG: mhm takže to ste v kině viděl?

FR: ano.

LG: pak tu mám ňáký asi německý film kvik ((Quick)) z roku třicet
dva

FR: (...) e nebyl to kv- e nehrál tam náhodou

LG: třicet dva, já se podívám já já bych to tady měla mít napsané,
třicet dva, koho myslíte, já to tady mám tady toho

FR: já vím (...) t- ten sem neviděl, doopravdy ne.

LG: mhm tak pak tu mám Pobočník Jeho Výsosti, jo, to vidíte,

FR: to ne, já vidím [dobře zatím ještě]

LG: [jo jo]

FR: ne [ten sem taky neviděl]

LG: [tak pak tu mám] Šest žen Jindřicha osmého ((Šest žen Jindřicha
VIII.))

FR: ne.

LG: Zlatá Kateřina,

FR: taky ne.

LG: jo, pak tu mám z roku třicet čtyři, já neumím německy, když to
možná otočíte, jo tady pod tou Zlatou Kateřinou tady tenhle film,

FR: moment, Zlatá Kateřina a to (.) to je moment, to na- to byl
českej film a hrála tam Antonie Nedošinská e s tímto moment e (.)
lída bárová ((Lída Baarová)) (.) a pak tam byl e Jindřich Plachta,
(.) to (.) voni spolu hráli e hodně, moment, já se podívám tady,
(...) ne, to ne, tak to sem neviděl doopravdy.

LG: jo, [a ten]

FR: [( )]

LG: film pod tím?

FR: síbí ee e síbí frac ((Csibi, der Fratz)) je to spratek, [česky]

LG: [jo jo]

FR: je to tak?

LG: asi jo, já bych řekla že jo.

FR: a je to z roku třicet čtyři, tak to sem já neviděl.

LG: jo, a pak tu [(mám)]

FR: [Mata Hari] to sem taky neviděl, protože to byly vesměs filmy e
už v roce třicet pět, to sem byl e takovej malinkej.

LG: mhm jo, pak tu mám Cácorku ((Cácorka)),

FR: (...) no, to hm to ne, to sem taky neviděl, to so filmy který
sem neviděl.

LG: a tu Moderní dobu ((Moderní doba))?

FR: taky ne.

LG: (..) pak sou tam ti Tři muži ve sněhu,

FR: (.) e to hrál, (..) hugo ház ((Hugo Haas)) (.) e Jindřich
Plachta a (.) Jaroslav Marvan.

LG: (...) jo. já [sem ( )]

FR: [a byl to] velmi srandovní film kde kde hrál hugo ház ((Hugo
Haas)) ten hotel chtěl koupit a von mu patřil, ale, to mám taky doma
natočený, [na]

LG: [a viděl] ste to v kině?

FR: (.) to ne.

LG: ne,

FR: [ale]

LG: [mhm]

FR: potom sem to [natočil]

LG: jo jo jo

FR: toto.

LG: a Svět patří nám, od Friče ((Martin Frič)),

FR: tak to sem viděl. kde prostě ee (.) e mají ten ruční granát
v ruce e viděla ste to?

LG: jo jo jo.

FR: maj e e (.) krup esn ((Krupp Essen)), tak si to zača- e začnou
s Voskovcem ((Jiří Voskovec)) házet mezi sebou.

LG: (.) jo a pak je tu americký film Dobrá země,

FR: ne

LG: em-em

FR: to sem neviděl.

LG: pak je tu Sněhurka a sedm trpaslíků, od diznyho ((Disney))

FR: (.) tak ten sem viděl, jo? to už je to už sem začal to byl
prostě ten film než se dostal do do normá- prostě e přes všechny ty
kina,

LG: [mhm]

FR: [tak] to trvalo rok, dva.

LG: jo. mhm takže ale viděl ste (ho) v kině,

FR: ano.

LG: jo. a Ducháček to zařídí,

FR: to ano.

LG: jo. Tři děvčátka pokračují, americký [film]

FR: [to ne]

LG: U pokladny stál,

FR: to sem viděl, mhm

LG: To byl český muzikant.

FR: to byl Otomar Korbelář a e

LG: [mhm]

FR: [hraje] tohoto e

LG: Kmocha ((František Kmoch))

FR: Kmocha.

LG: (.) jo, takže to ste viděl?

FR: to ano.

LG: Město ztracených, ňáký americký [film]

FR: [to sem] neviděl,

LG: (.) e Opereta,

FR: ne.

LG: Roztomilý člověk, (.) od Friče ((Martin Frič))

FR: e to byl Oldřich Nový,

LG: mhm (.) jo. Vídeňská krev,

FR: Vídeňská krev, to sem neviděl, to b- e to byl film, ale e e
viděl sem potom Vídeňskou krev ale originál v němčině. ale
v televizi.

LG: jo, mhm (.) pak je tu film Muži nestárnou,

FR: no jo, to je ee hugo ház ((Hugo Haas)) kde hraje e takovýho
puritána

LG: (.) mhm

FR: puritána celou rodinu terorizuje a tak dále, (.) a kdy potom u-
odhalí ee viděla ste to?

LG: em-em myslím že ne.

FR: kdy (odhadnou) jeho sochu e ne že se jako (jeho socha) von má
totiž e (.) je ženatej, všude z- e ňáký ty ty plastiky, zakrytý, a
von má ale e dceru,

LG: mhm

FR: a která přijede, a ona si ee to hraje lída ferbasová ((Věra
Ferbasová, film Mravnost nade vše)),

LG: mhm

FR: je to tam?

LG: já se kouknu, hm to je to Muži nestárnou, tady nahoře,

FR: no,

LG: od [Slavinského] ((Vladimír Slavínský))

FR: [Zita] Kabátová ((Zita Kabátová)) (.) jo, (...) ji- moment, tak
to je něco jinýho. on totiž e

LG: mhm

FR: (nejprve) se ee zajímá o s- o star- star- jako mladá to byla,
potom [se]

LG: [mhm]

FR: zajímá o její dceru, [a]

LG: [jo]

FR: e ona řekne, prosím vás (ať si ji) radši vezme ať už mi dá
pokoj, ((smích))

LG: ((smích)) (.) a ty, Dobrodružství barona Prášila?

FR: to sem neviděl, ne.

LG: tu Tanečnici ((Tanečnice))?

FR. ne.

LG: e La Paloma?

FR: taky ne.

LG: Neviděli jste Bobíka?

FR: jo, tak to je e to byl e byl byla to veselohra, kde prostě
kšeftovali se psem.

LG: jo. (.) teriér.

FR: teriér. <a barvili ho> ((smích))

LG: <jo? já sem e sem to neviděla, oni ho tam barvili?>

FR: a to byl e on byl vybarvenej, prostě (určitá) voni ho hlídali,
von sem jim ztratil,

LG: aha

FR: tak e že dostanou odměnu a tak dále, no tak e (.) viděli fotku
jak vypadá ten pes,

LG: mhm

FR: tak to sehnali podobnýho psa a namalovali ty barvy <který ten
pes měl mít>

LG: ((smích))

FR: ale jenomže ta e panička toho psa prostě (.) pes za ní nešel.

LG: <jo, jasně> (.) a pak tu mám poslední dva filmy, Její oběť,

FR: to ne, to sem neviděl [vůbec]

LG: [a] v Sobotu ((Sobota)),

FR: taky ne.

LG: jo. tak, (tak to sme) dokončili dotazník, a ještě, jestli nemáte
třeba ňákou já nevím, dětskou historku z kina, nebo, tady pořád ty
auta, nebo něco takhle o filmech [o čem sme nemluvili]

FR: [to ne] ne ne, to nic.

LG: tak jo, tak v tom případě vám děkuju, za [rozhovor]

FR: [za málo]

LG: (já to) vypnu.

konec rozhovoru.

Rozhovor vedla: Lenka Gorecká
Rozhovor přepsala: Kateřina Borovská
Datum a místo: 7. ledna 2010, FAV

Rok narození: 1926

Bydliště do roku 1945: Přadlácká (Zábrdovice). Od roku 1942 do 1945
žil na Slovensku.

Povolání rodičů: Otec soustružník ve Zbrojovce, 1941 byl přeložen do
Zbrojovky na Slovensko, kde dělal mistra. Matka žehlířka.

Povolání narátora: Obecná škola na Vranovské, měšťanka na Cejlu. Na
Slovensku se vyučil soustružníkem. Po válce vystudoval průmyslovou
školu a pracoval ve výstupní kontrole v nářaďovně ve Zbrojovce.

JB: J.B. tak co dál?

LG: (datum narození)

JB: devatenácet dvacet šest

LG: a kde ste bydlel do roku čtyřicet pět?

JB: ( ) no tak do dvaačtyřicátýho roku sem bydlel Přadlácké a potom
sem odešel no za rodičama na Slovensko do Povážské Bystrici, což byl
závod Zbrojovky, jo, v Povážské Bystrici, otec tam dělal mistra, tak
sem se potom vyučil a byl sem tam až do pětačtyřicátýho roku a potom
sme se vrátili domů do Brna, a em bydleli sme na Francouzské ulici.

LG: a jaké školy ste navštěvoval? (v tom Brně).

JB: no první sem navštěvoval obecný, čtyry obecný a čtyry měšťanky,

LG: a ta obecná ta byla?

JB: pět let vlastně to bylo, pět obecné a čtyry tej měšťanky.

LG: takže ty školy byly dvě?

JB: byly na Vranovské ulici, ta obecná škola a měšťanka byla na
Cejlu, ale to sme chodili na na (.) jak se to menuje tá ulic, tam
potom jak byly ty ( )

Rozhovor vedl: Mgr. Pavel Skopal, Ph.D.
Rozhovor přepsala: Blažena Stránská
Datum a místo: 7. 12. 2009, v bytě pamětníka, Brno, Štefánikova
čtvrť

Bydliště do roku 1945: Francouzská ((Zábrdovice)), od roku 1931 v
Husovicích.
Povolání rodičů: Matka v domácnosti, otec policista.
Povolání narátora: Gymnázium v Husovicích. Za války pracoval ve
fabrice v Líšni. Vystudoval vysokou školu. Povoláním byl učitel –
čtrnáct let na na Vídeňské, poté na husovickém gymnáziu.

NS: v tym kině bylo nějaký otočný jeviště nebo co (.) že buďto se
tam promítal [film nebo tam]...

RS: [vím to to teď] právě chcu říkat

NS: tak

PS: no a tak e [povídejte]

RS: [ee] na Cejlu ee kino který se menovalo později Bajkal a a [já]

NS: [( )]

RS: nevím jak ještě měnilo názvy tak to se menovalo původně
kinovarieté ((Kino-Varieté)) (.) protože tam nebyly normální lavice
tam byly židle (.) a na jedné straně bylo jeviště kde vystupovali
buďto artisti nebo kouzelníci nebo

PS: [aha]

RS: [podobní] a pak se votočila židle a bylo plátno a byl film a
filmy byly dycky zase takový ee buďto americký nebo anglický nebo já
nevím francouzský a tak dále e všelijaký ee v v americkejch filmech
byli ee protože to bylo odpoledne pro jako pro mlá- pro děcka tak
tam byly filmy kde účinkovalo na předměstí njů jorku ((New York))
někde daleko na předměstí účinkovala s- s- spousta takovejch
takovejch těch darebáčků jo e to byli kluci i holky černí i bílí e
tlustí neobratní štíhlí obratní a t- to byla taková skupina kde byli
všichni všechno (.) vybraní a ti tam měli takový dycky scény který
nás ohromně bavily jako veselohra protože voni třeba s- ee si
vytvořili že si udělají z e z desek auta jó a kolečka vod kočárků a
udělali takový závody a vyhráli to ti co si tam dali do toho motoru
pejska (.) psa a tady měli tyčku a na té tyčce měli párek

PS: <jo>

RS: a když ho dávali dál tak ten [pejsek] jel rychle a když ho
dávali blíž tak se zastavoval a tak podobně takže voni to vyhráli
protože měli toho psa a (pořád) to dávali daleko a ten pes jel jak
blázen a voni ti druzí tam měli všelijaký šlapání a takový věci a
tak dále (.) ale v tom varieté ((Kino-Varieté)) (na c- na) na tom
Cejlu to se menovalo Kino-Varieté tak (.) tam byl jeden takovej
případ na kterej já vzpomínám e (tak) celej život tam byl kouzelník
který (.) rozdával takový mince kde byla jeho podoba a méno a tak
dále a tak dále a že z- nechal zmizet slona (.) jo? (.) tak sme měli
židle k (temu) varieté teď tam najednou přiš- ( ) přitáhl slona ten
slon tam zůstal stát jo a von ukazoval von (mu) hejbal ( ) tím a jo
byl to normální živej slon (.) a najednou řekl no neřekl nic řek a
já toho slona nechám zmizet a zhaslo světlo byla absolutní tma
trvalo to snad pár vteřin nebo esi čtvrť minuty půl minuty já nevím
(to) tak nevodhadnu a slon byl pryč. no to to bylo to bylo něco
ohromnýho a von neřekl jako to dělal a co my nevíme esi tam pustil
(černou) zás- ee černou jako oponu eště před něho

PS: mhm

RS: protože von byl jako až ( ) na konci anebo jestli ho vyvedl e
rychle tam někde už to měl připravený a to já to nikdo my nevíme z
těch děcek ale vím že ty filmy pak když se e skončil tam byli taky
nejenom kouzelníci tam byli i ee jak se řekne komedianti jo dělali
na hrazdách padali na [hrazdách]

PS: [mhm]

RS: a tak dále na jednu ruku a a tak- takový všelijaký věci a pak se
teda promítalo a promítal se vždycky nějakej film většinou americkej
z řad tady těch děcek na předměstí

PS: mhm

RS: ale ti měli pokaždý jiný jiný jiný bych řekl jako motiv jednou
to byli jednou se rvali jednou válčili jednou závodili ale pořád to
byla ta skupina těch stejnejch tlustej tlustá chudej černej jo
šikmovokej prostě děcka z předměstí e z dalekýho předměstí njů jorku
((New York)) a to se tam [(tak)]...

PS: [to] byly dlouhý filmy ee hodinu a půl celovečerní anebo krátký
tady [(s tím)]... ?

RS: [to bylo] vodpoledne a bylo to ee e tady ty ty byly jako
normální to trvalo já (nevím) deset minut

PS: [mhm]

RS: [nebo] patnáct minut celá ta jejich kauza co se tam [dělo]

PS: [aha]

RS: a jak se rvali nebo jak se s- nervali a tak dále takže to byla e
to bylo pro nás jako pro to Kino-Varieté to byl tam sme se hnali
všichni tam bylo děcek dokonce tam byly aj některý maminky s těma m-
malejma děckama a tak dále

NS: a to ste šli do toho kina kvůli štvrthodinovýmu filmu nebo jich
dávali víc za sebou?

RS: to (tady) né tam byly e toto a eště třeba film Tom Mix kovboj

PS: aha

RS: Tom Mix to byl kovboj a to (už zase) ňáká jiná historka aby to
v- zaplnilo ten čas tak to byla ta groteska a pak byl obyčejně e e s
koněm a jednou to bylo ze psem ten pes měl nějaký méno to já už si
teď (nepamatuju) (.) já nevím jestli to bylo Rin Tin Tin nebo tak to
já už (teď) teď už nevím ale vím že to bylo ze psem jednou a jednou
to bylo e s s koň- koňama na ko- kovboji na koních a tak dále takže
to byla to bylo Kino-Varieté

PS: ( )

RS: to pak později se změnilo v kino jako (jedno jedno)

PS: aha

RS: jo? který s- pak mělo názvy různý

PS: Bajkal, [Radost, no]...

RS: [jako já] nevím ee jako třeba (na) na Marxové bylo kino který se
menovalo Lido bio

PS: (ano)

RS: jo? na Marxové (.) a na Marxové tam (sme zase) vlastně chodili
na dětský představení když sme byli malí a na Novej rok nám místo
vstupenek dávali vyšívané kapesníčky (.) na Nový rok místo vstupenek
sme dostali každej e vyšívanej kapesníček na Marxové ee

PS: mhm

RS: dnešní e (já nevím) jak se to (jmenuje)?

NS: za mě to byla Lípa teď [už to není nic]

RS: [Lípa]

PS: ano

RS: Lípa tak to už není nic tak to je

PS: [a]...

RS: [ee] to bylo na té e na té Marxově ulici e kino který tam pak
mělo mnoho názvů a bylo dlouho tam vydrželo (.) dlouho až pak po (.)
já (nevím) po (ňákej) ee epoše historické to bylo zrušený a pak tam
e byly zábavy (jenom) a tak dále my sme tam (mívali) sleziny jako
študáci jednou za rok sme se tam sešli a tam nás hostili a tak dále

PS:[a]...

RS: [takže] takový to to je vzpomínka na ten (můj) když sem bydlel
na Francouzské tak to bylo do Lido bia ((Lido bio)) velmi blízko a
do varieté ((Kino-Varieté)) taky to se šlo vokolo věznice

PS: mhm

RS: jo?

PS: a na ten Nový rok jak vám dávali ty kapesníčky to bylo jenom na
dětské představení neb-... ?

RS: co to?

PS: když vám dávali ty kapesníčky e ty vyšívané kapesníky [jak vám
dávali]

RS: [ty (vyšívané)] kapesníčky byly místo vstupenky

PS: ano a to bylo na dětské představení?

RS: a to dostal každej... e k- nevím to bylo jenom vyšívanej
kapesníček bez jakýhokoliv toho

PS: mhm

RS: udání nebo tak ale e (byly) tam e e kv- květeč- kvítečka a tak
dále a byl a byla tam já nevím eště eště tam bylo něco možná
napsanýho to si nevzpomínám

PS: a do kina Urania ste chodil? to bylo [na Cejlu]

RS: [do Uranie] ((Urania)) sem byl několikrát ale e tam nebylo pro
nás jako pro děcka e nic vhodnýho

PS: aha

RS: jo? tam chodili víc moje rodiče do Oranie ((Orania))

PS: mhm

RS: a menovalo se to e tenkrát Orania

PS: ano

RS: ne Uranie ((Urania)), Orania (.) tak vím že tam ee (.) byla jako
dosť velká frekvence ale pak později to přešlo ee v určité epoše já
zase nevím v kterém období to bylo kdy to přešlo na ty na děcka jo?
tam je jako dětský kino nebo dětský dětská zábava nebo voni to tam
mají aji v- vchod je aj z Cejlu

PS: mhm

RS: přes tu zá- přes ten dvůr takový tam aji z z Bratislavské

PS: a v tom varieté ((Kino-Varieté)) a v tom Lidu biu ((Lido bio))
byly e dětské představení (.) [jo]?

RS: [to] bylo dětský představení jenom [dětský představení]...

PS: [jenom dětský a to]...

RS: byla sem tam ňáká maminka když [měla]

PS: [mhm]

RS: moc malý děcko kerý se ch- chtěl chtěla dívat na ty šaškoviny
[všelijaký]

PS: [mhm]

RS: a tak dále

PS: a to bylo který den?

RS: to?

PS: v který den v [týdnu]... ?

RS: [v neděli]

PS: v neděli

RS: to bylo vždycky v neděli

PS: [odpo-]

RS: [vždycky] v neděli a (i Marxová) ((Lido bio)) byla taky jenom v
neděli pro nás teda jako pro ty děcka s těma ka- kapesníčkama tak to
bylo tam (.) a jinak ee e e bych jenom chtěl říct že v Husovicích na
hlavní ulici byly dvě kina Jas a [Sibiř]

PS: [mhm] ano

RS: Jas byl víc jako sokolský a Sibiř legionářský a ty dvě kina byly
od sebe vzdálený já nevím sto padesát metrů dvě (stě) na hlavní
ulici oba dva u tramvaje

PS: mhm

RS: zastávka u Sibiře ((Sibiř)) a zastávka u Jasu ((Jas)) a ee tyto
kina se domluvily na začátcích aby (jim) když bylo pršelo nebo padal
sníh a byla zima tak aby mohli přecházet z jednoho kina na druhý

PS: mhm

RS: mhm (tím byli) jako mladí jako ee třeba já ze svou e dívkou a
jiní a jiní e byli rádi že byli tady v kině a e byli americkej film
třeba a pak byl konec tak šli přes celou tu ulici do Jasu ((Jas)) a
tam (šli) zase na nějakej jinej film jo?

PS: mhm

RS: takže to bylo e udělaný proto že bylo pět hodin začátek a sedum
hodin začátek a druhej byl půl šesté a půl osmé

PS: mhm

RS: byly začátky a ty ee pozdější začátky byly v Jasu ((Jas)) u toho
sokolovny kdežto ty dřívější byly ee u těch legionářů ((Sibiř))

PS: mhm

RS: protože u toho Jasu ((Jas)) byla zrovna hospoda taky jó? a pak
tam byli hodně ee sokoli e bylo hodně moc sokolů kdekdo chodil do s
Sokola cvičit vod děcek až po dospělý chlapy a ženský když pak měli
průvod tak to byl průvod přes celou přes celý Husovice jó? to to
byla tenkrát taková éra kdy tady tyto ee organizace jako je Sokol
měly e velkou návštěvnost

PS: mhm

RS: ale my jako študáci sme nejvíc chodili na na e filmy freda
astera ((Fred Astaire)) a džindž rodžrsové ((Ginger Rogers)) to byli
stepaři nejlepší stepaři na světě ee ee fred aster ((Fred Astaire))
a džindž rodžrsová ((Ginger Rogers))

PS: a když říkáte jako studenti tak e to ste byl student kde? na
jaké škole?

RS: né my sme normá- e [normálně]

PS: [na měšťance] eště myslíte?

RS: my sme neměli jako myslíš co?

PS: vy říkáte že jako studenti ste chodili na astera ((Fred
Astaire)) a rodžrsovou ((Ginger Rogers))

RS: nó ano

PS: ale [myslím]...

RS: [ale] nejenom študenti všichni mladí lidi a všechni diváci aj to
aj tam chodili aj dospělí protože to bylo ee e to bylo šou který
nemělo obdoby nikde to bylo šou obrovský šou

NS: a v té době studovals co?

RS: no gymnázium

PS: mhm

RS: g- na gy- to sou už sem byl na gymplu tady toto a em měli sme
profesora jednoho a to byl češtinář a němčinář a von byl takovej
trochu ee extravagantní (.) přišel kdo z vás viděl film (...) jak
tam ten stroj krmí ty lidi jak se to menovalo? [počkej]...

PS: [Moderní] doba?

RS: co?

PS: Moderní doba?

RS: Moderní doba teď to hráli ee teď to hráli mám dojem opakovali to
bylo to v novinách že několik takovejch filmů bylo teď e v tomdle v
[tom]

NS: [(v Artu)]

RS: v kinařským filmu

PS: Art

RS: ee v tom kině

PS: Art no

RS: jo tam a takže to upozornili v novinách takže tam byla zase
návštěvnost a tam byl profesor kterej řekl kdo z vás viděl film ee
jak sem to řekl?

NS: Moderní doba

RS: Moderní doba (.) my nikdo (.) negramoti! my sme do neděle nebo
do soboty celá třída viděla Moderní dobu ((Moderní doba)) a pak sme
ju viděli ještě jednou a eště jednou protože to bylo to bylo šou
obrovský šou se šaplinem ((Charlie Chaplin)) (.) stroj (.) aby
ušetřili čas protože tam byl pás von utahoval pořád dvouma klíčama
matky to šlo a pořád utahoval no šaplin ((Charlie Chaplin)) to víš
von byl takovej šašek trochu a (.) teď aby ee ta s- ee to stahování
u oběda bylo co nejkratší tak byl takovej k- kulatej stůl a židličky
<(vokolo)> a to se po- potácelo a tady byla e přišla e polévka a
lžička dělala ((ukazuje)) jo? ta sama lžička to dělala a teď to
samozřejmě někomu teklo tak a tak a druhý jídlo bylo zase to
posunovalo bramboru maso a tak dále jenomže vono se to jednou
polámalo a začalo to jít strašně rychle e takže voni už měli narvaný
p- pusu tak tak šaplin ((Charlie Chaplin)) a přišel e zavolali
montéra a montér tady začal dole klečel a tam něco montoval a dával
navrch furt ty matky a von je dával e navrch a von je dával na ten
talíř a teď to říká teď to pustím jo? a teď to <pustil a> (to se)
šaplinovi ((Charlie Chaplin)) cpaly do do huby takový matky takže to
byly takový takový prostě komický e jak to že šaplin ((Charlie
Chaplin)) dovede a pak e tam byly že vo šel po ulici a uviděl ee
babu která měla kabát a na něm měla hranatý knoflíky a von s těma
dvouma klíčama utíkal za ní a vona šílela že tady je blázen nějakej
a von <f- f-> pořád křičel na ty vona to měla na prsách a na zadku
[no prostě to]

PS: [a to si pamatujete]... ?

RS: to byla to byla takový šou se šaplinem ((Charlie Chaplin))
Moderní doba ovšem ono to pak mělo eště e jako dohru že von šel a
teď šla demonstrace nějakejch myslím já nevím komunistů nebo
levičáků nebo něco šla a policajti tam stáli a a von chtěl jít proti
ale voni šli dům vod domu čili von musel jít s něma a byl v první
řadě, no on byl první zatčenej a takový...

PS: to si pamatujete eště z té školy anebo ste to viděl později
znovu?

RS: no z- ze školy sme šli

PS: a...

RS: ee profesor nás

PS: ano

RS: jako vyprovokoval abychom na ten film šli protože von v tom
viděl jako e i trochu tam té politiky protože šli ti levičáci a von
šel v první řadě a policajti ho hned zatkli e zatkli jich několik
ale mezi (nimi) taky teda toho šaplina ((Charlie Chaplin)) kterej s
tím neměl vůbec nic společnýho

PS: a ten učitel vám vo tom ještě něco vykládal bavili ste se ve
[škole]?

RS: [ne] ne ne ne

PS: ne

RS: to je to von nám řekl pak nám eště řekl jeden film

PS: mhm

RS: e (..) no na to si vzpomenu možná později ee protože e v ty e
filmy my sme vybírali hudební filmy džezový ((jazz)) filmy a s
dobréma hercama třeba e americký herec e v- va- volajs bíry
((Wallace Beery)) walace beery ((Wallace Beery)) se psalo a my sme e
e v novinách e v kinorevue byly dycky na stránce všechna jména
amerických herců s- foneticky takže tam bylo napsaný walace beery
((Wallace Beery)) vólajs bíry ((Wallace Beery))

PS: mhm

RS: nebo jan s- harlov ((Jean Harlow)) žín herlou ((Jean Harlow)) a
tak

PS: mhm

RS: to tam bylo a to bylo ohromná věc protože my sme pak de-
nevystupovali jako blbci a vystupovali sme jako by- bychom byli
Američani nebo Angličani takže to to byla pro nás taková e pomůcka
<která> (.) a ten e profesor von měl ještě víc takových von třeba aj
do divadla přišel a kdo z vás viděl vod Čapka ((Karel Čapek)) Bílou
nemoc ((Bílá nemoc)) nikdo do ne- do týdne sme viděli všichni Bílou
nemoc vod Čapka to byl už film kterej ee jako už e naznačoval ž- že
bude válka

PS: mhm

RS: jo? a teď tam teda e byl ňákej ten diktátor kterýho hrál
Štěpánek ((Zdeněk Štěpánek)) diktátora takovýho zlýho diktátora a
pak tam byl jeden e zase takovej s brýlama chudý a to byl lékař
((Galén)) jo a ten furt radil tomu diktátorovi aby nevedl válku že
sou mrtví a ranění a bezruký a bez- no a [prostě]...

PS: [a byli] ste někdy šli ste někdy se školou do kina?

RS: prosím?

PS: jestli ste šli někdy [se školou]

RS: [ne]

PS: to ne

RS: ne ne no e e když sme šli se školou to sme byli mladší v tercii
třeba a šli sme jednou do skaly ((Scala)) kde se hrál českej film
natočenej tady brněnskejma hercama menoval se (..) ee menoval se já
(nevím) jestli česká země

PS: mhm

RS: nebo tak něco na pohled Česká země na pohled
((neidentifikováno)) tak tak se menoval ten film a my sme tam šli a
začali promítat a jeden náš profesor najednou zařval hergot! toto je
promítání! nešetřte na študentech zastavte to a dejte tam normální
světlo to bylo takový temný voni šetřili vopravdu mysleli si že to
zbaštíme a ten profesor tam bouchl do tohodle rožnuli a za
chvilku... byla zpráva a za chvilku to šlo normálně světlý jako za
normálních okolností

PS: mhm

RS: to to byli e tá to byli to byl (takovej) jako ee (.) národní
film tade- tad- e tanec Slováků Slová- Slovenek e Čechů všelijakejch
ee čardášů a tak dále no a k- ovce tam byly a k- a kozy tam byly a
všecko možný bylo to kr- bylo to jako ee velice krásný ale pro nás
to bylo už jako pro ee študáky už to bylo takový jako moc poučný a

PS: mhm

RS: tak to sme (.) ten (..) a my sme pak chodili jako častěji do
kina a to byly dycky zas nějaký takový filmy který byly buďto e tam
byla em politika nebo válka nebo tak něco byly to takový jako dobrý
kvalitní filmy tak na to sme pak chodili to vobčas teda jednou
dvakrát za rok

PS: a vzpomínáte si že by e byly nějaké zvláštní zvláštní reklama na
filmy? e že by...

RS: prosím?

PS: byly nějaké zvláštní reklamy na filmy v těch dvacátých třicátých
letech? že by chodily nějaké e reklamní... ?

RS: nó tak [na školu]?

PS: [poutače] ne ne

RS: [ne]

PS: [v ulicích]

RS: u- venku byly reklamy plakáty plakáty když tam byla já nevím e
herečka žin herou ((Jean Harlow))

PS: mhm

RS: a to tak to byly plakáty ee z z z těch stepařů nebo když to bylo
něco válečnýho tak tam zase bylo něco válečnýho

PS: mhm

RS: pak tam byl jeden takovej film americkej drastickej e že jela
loď já nevím vodkuď jestli z Austrálie nebo kam a tam byli eee s-
na- nahoře na na té plošině byly samé takový živly e takový chudáci
a tak jo? a teď najednou (.) a tam se vezly sudy e z z z něčím já
nevím s čím e ale bylo těch sudů tam mnoho a jak byla bouřka a začla
se ta loď hýbat ty s- ty sudy se začaly kutálet na tu stranu pak
zase na tu stranu a přes ty lidi, jo?

PS: mhm

RS: to bylo e takový drastický a ukazovalo to prostě takovou tu ee
že když někdo veze e já (nevím) víno nebo něco že nemá na to aby to
bylo zajištěný přece ta loď vždycky se kolíbe a když to tam se
kutálelo přes ty černochy a to a

PS: mhm

RS: to byly takový drastický filmy taky ale toto n- nemělo ze školou
nic společnýho to sme chodili sami

PS: mhm a

RS: tady v jasu sme ee a v Sibiřu ((Sibiř)) sme viděli dycky filmy
který byly nějakým způsobem prostě takový jako zajímavý vý- takový
výstřední

PS: mhm

RS: sme si vybírali ale když byla zima tak sme šli na cokoliv (a
jenom) abychom byli v teple e s tou svou holkou s s nebo tak
rozumíš?

PS: mhm

RS: (jenom abychom) byli v teple v kině tak nás pak nezajímalo ani
moc jestli je to dobrý nebo špatný a

PS: mhm a vy ste se přestěhoval e sem e kdy? z té fr- z té
Francouzské...

NS: napřed do Husovic

PS: ste se přestěhoval do Husovic?

RS: já sem na té Francouzské byl do páté třídy obecné školy

PS: mhm

RS: a vod té páté třídy sme se stěhovali do Husovic do rodinnýho
domku který sme koupili teda koupili moje rodiče jo? na velký
splátky e který sem eště splácel já i s manželkou už budoucí protože
to bylo na dlouhý leta na málo peněz [jako]

PS: [mhm]

RS: aby se to splatilo takže sme pak v určité době najednou dostali
vyrozumění (.) aniž bychom to tušili že e je to splaceno

PS: mhm

RS: a že je to e že se to vymazává e z ňáké té e víš? e osobní že
tam máš dluhy nebo co tak (se to ten) dluh už padl

PS: mhm takže vy ste přestěhoval do Husovic e kolem roku devatenáct
set třicet [asi]?

RS: [do] rodinnýho domku který byl blízko Jasu ((Jas)) a Sibiřu
((Sibiř))

PS: to bylo tak devatenáct set třicet?

RS: to bylo ee devatenácet třicet jedna

PS: jedna

RS: devatenácet třicet jedna sme se sem stěhovali

PS: mhm a to byla doba e zhruba kdy začínal zvukový film vzpomínáte
si na první zvukový zvukové filmy?

RS: to já myslím že ty zvukový fi- já si tak e já si myslím že ty
zvukový filmy byly už tehdy to já nevím

PS: dvacet devět dvacet devět

RS: jo? no tak ty byly zvukový filmy (ale) tady byly eště jedna věc
taková která na kterou já vzpomínám že před každým filmem byl
takzvanej radiožurnál

PS: mhm

RS: kde ukazovali e (já nevím) Beneša a to to to ale jednou
ukazovali Hitlera jak řeční a jak se rozčiluje a jak mlátí rukama do
stolu a dupe že musí zničit toho trpaslíka Beneš, ten trpaslík Beneš
toho musím zabít ten musím ho zničit von se tam rozčiloval a tak a
t- to to s- si já to mně tak zůstalo v paměti že sem to pak když
byly nějaký takový řeči vokolo Beneša a tak tam sem to někde aj
napsal tam těm historikům co tak to kritizovali že von měl jít do
války a tak a že von věděl dobře že by to byl třeba rozbitá Praha jó
nebo tak (.) takže to si pamatuju jako že tady ty žurnály byly svým
způsobem zajímavý a poučný a šel po nás aj mráz víš když von tam

PS: mhm

RS: že toho trpaslíka Beneše

PS: a reagovali diváci nějak na [ty týdeníky? to ne]

RS: [ne ne ne ne] ne tam to nereagoval nikdo na to nereagoval
(poněvadž) každej to polykal jenom z Čechů a Němci když tam nějací
byli ale já si nepamatuju že by tady v Sibiřu ((Sibiř)) a v Jasu
((Jas)) byli Němci

PS: mhm

RS: německé film byly pěkný německý filmy který byly ať už
historický anebo legrační z vesel- vesel- d- e s těma s komediantama
nějakéma (těma) víš? teo Lingen ((Theo Lingen)) a hans móser ((Hans
Moser)) a to byly takový figurky malej han moser ((Hans Moser)) a
dlouhej Lingen a t- e měli to dycky velmi dobře jako e bych řekl
zrežírovaný že to byla dobrá veselohra

PS: mhm

RS: anebo sem viděl německej film kde byl jeden herec takovej
robustní hrozně robustní velkej a byl zamilovanej do nějaké ženy a
ta žena e ho pak opustila a vzala si hezkýho jako mladýho chlapa a
byla svatba a tady ten (.) golem (.) ten na té svatbě (když) se
tančilo (.) tak von tančil sám a tam byl visel to bylo to se
odehrávalo jako v Maďarsku

PS: mhm

RS: to se odehrávalo v Maďarsku a tam byl lustr dřevěnej obrovskej
lustr a von se natáhl a ten lustr vytrhl ze zdi a praskl s tím vo
zem to byla takový dr- takový dramatický ((snímek neidentifikován)),
který mně utkvělo dodneška (na) to vidím jako... bych to dovedl
nakreslit

PS: takže e v těch husovických kinech ((Jas, Sibiř)) si na německé
publikum nevzpomínáte? tam nebyli Němci [to byla česká čtvrť]

RS: [ne tam tam se hrály] německý filmy jako dobrý [veselohry]

PS: [mhm]

RS: a dobří he- komikové teo lingen ((Theo Lingen)) hans móser
((Hans Moser)) to byli [takoví]

PS: [mhm]

RS: šašci jeden malej jo? takovej jak Židáček a druhej vysokej zase
e blonďáček e takže to byli takový figurky e eště jich bylo víc ale
tady na ty dva si pa- vzpomínám dodneška teo lingen ((Theo Lingen))
a e hans móser ((Hans Moser))

PS: a v centru města byly nějaká kina německá kam by chodilo německé
publikum?

RS: já si nepamatuju já sem e nechodil do e třeba do centra to
záleží taky na čtvrti [která]

PS: [mhm mhm]

RS: to byla čtvrť ale tady většinou to byli (nebo) to začalo e já
nevím v e někde v e e na starým tam někde e jak se to menuje
Heršpice že a tam ty kina začaly na Dornychu bylo kino ((Edison)) e-
pak bylo kino jedno který se menovalo Excelsior a to bylo na
Šilingráku ((Šilingrovo náměstí)) e v tom jednom velkým baráku byl
Excelsior (.) a (.) jak sme jak ( ) manž- já sem měl tři ee
manželka měla dvě švice

PS: mhm

RS: a všechny tři byly e e zaměstnaný v pe- ee v peněžních ústavech
(poněvadž měly) ob- ob- ee obchodní školu ale pak až už e skončily
tak všechny tři byly v kině v Jasu ((Jas)) u pokladny e strejda
trhal lístky jo

PS: mhm

RS: ee e (Miluška) byla v Kapitolu ((Kapitol)) v pokladně a moje
paní byla v Ponrepu ((Ponrepo)) na Hybešce ((Hybešova)) jako vedoucí

PS: mhm

RS: a protože ten e vedoucí byl nemocnej a věděl že moje paní je e
lepší e vedoucí jak byl von tak von tam dycky přišel jednou za měsíc
jenom kvůli penězům dal jí výplatu a tak ale jinak tam nebyla vona
všechno řídila sama takže když třeba v tom Ponrepu ((Ponrepo)) e
byly filmy e velice různorodý velice různorodý a když tam byly filmy
který byly e kvalitní jako právě tady ten e fred astér ((Fred
Astaire)) a to (.) nebo san francisko ((San Francisco)) tam bylo
(zase) zemětřesení a bylo to takový dramatický takže tam sem
najednou vobvolal všechny moje kamoše aby ihned přišli že bude tam
fred astér ((Fred Astaire)) s džindžr rodžrsovou ((Ginger Rogers))
film já nevím jak se ten film menoval e c- já no nevím prostě takže
to ee mně pak děkovali jo čoveče to bylo e ten jeden dokonce byl
stepařem dycky se natřel na černo tady v sokolovně když byly čaje
tak se natřel načerno a e dal si světlý boty a stepoval tam jo? uměl
dobře stepovat takže ten na toho freda astera ((Fred Astaire)) šel
kdyby měl kdyby to hráli vo půlnoci tak přišel pak mně děkoval že
sem mu že zavolal protože já sem se s ním už leta neviděl a jenom
sem věděl že bydlí na Provazníkově ulici tak sem si v telefonním
seznamu to našel a

PS: mhm

RS: zavolal sem mu a byl šťastnej jak blecha

PS: a vaše paní v Ponrepu ((Ponrepo)) pracovala od kdy? [nebo v
kinech]?

RS: [ta] ta tam byla e kdy to kdy vona [tam byla]?

NS: [tak e] já sem to včera se snažila spočítat takže [maminka]...

RS: [já si] myslím že tam byla e v těch e letech já sem byl v gy- na
gymnáziu

NS: maminka [v těch kinech ee začala asi v třiašedesátým]

RS: [já sem byl na gymnáziu a měli sme já si myslím (měli) auto]
dodávku a já sem vozil všechny filmy na Vídeňskou tam byla půjčovna
těch filmů to bylo v suterénu to byly regále plný takovejch hnědejch
krabic jo po vždycky po třech nebo tak po třech je to asi to bylo
tych f- ty krabice a tam sem vždycky dával jednu krabici sem vracel
dostal sem potvrzení a e vypučil sem si a já sem tam měl jako taky
takový známý víte už za tu dobu a moje manželka ta tam už taky měla
jako vobšlápnutý že sme na do toho Ponrepa ((Ponrepo)) dostávali
kvalitní filmy víte i cizí i třeba americký nebo tady ty t- taneční
nebo já nevím ee prostě kvalitní filmy že bylo furt obsazený ale
když byl někdy (nevím) branej jako musel tam jít aj ruskej film tak
to manželka dycky tam šla do čekárny kde seděli u kamen takoví
chudáci staří starej fotr a stará baba a ne- nešli do kina voni tam
byli v teple jako

PS: mhm

RS: aby nemuseli doma topit tak vona je pozvala (.) a (.) pak když
to neměla těch potř- já nevím kolik bylo [potřeba]

NS: [dvacet] dvacet

RS: kolik?

NS: dvacet lidí muselo [být]

RS: [dvacet] lidí tak když neměla tak si je vymyslela těch dvacet
lidí dala a e brala z z vocuď kde bylo vyprodaný tak vzala [těch]

PS: [mhm]

RS: sedum vosum a dala to tam tam to nevadilo že to bylo vyprodaný
poněvadž to bylo to byl dobrej film a dala to tam takže vona to tak
e prostě to de a já sem tam v té půjčovně měl taky takový renomé
(protože) sem přivážel filmy i z Husovic (protože) sem měl to auto a
bydleli sme v Husovicích takže sem tam pořád vozil ty škatule a zase
bral druhý to byla taková ee ee moje oběť těm kinům že jo sem prostě
(s těma autama) e s tím autem e s tou dodávkou jezdil a [(
)]...

PS: [a vy] ste byl zaměstnaný [e]... ?

NS: [ne]

PS: ne j- [to bylo]...

NS: [von je] profe- von je [profesor]

RS: [j- já] sem [učil]

PS: [aha]

RS: takže já sem měl e vodpoledne volno nebo někdy ráno volno podle
toho to to ten rozvrh byl různej někdy byl nabitej to se nic nedalo
jenom vodpoledne ale vodpoledne to fungovalo tam se tam se do noci
pracovalo

PS: mhm

RS: tam na té Vídeňské to bylo vzadu dost daleko vzadu na levé
straně když se jelo směrem ee jako e Modřicům ((Modřice)) tak na
levé straně bylo e dolů sem sjel a tam bylo dole v suterénu obrovský
množství regálů a těch filmů a furt se tam lepilo neco e to na to to
to zase se šlo tam a to šlo tam a vlakem chodilo vlakem chodily
filmy taky do různejch kin který sou mimo jo

PS: mhm

RS: (já nevím) Adamov nebo (já nevím) Blansko a tak... takže co tam
rozváželi filmy ee to bylo ee tam byl ruch pořád v jednom kuse

PS: ale vy ste byl tedy profesor vy ste učil e [na gym-]... ?

RS: [já sem] učil tady v Husovicích e v hus- ee na Koněvce
((Koněvova)) na Vídeňské sem učil e tam sem učil štrnáct roků (.) a
pak přišel ten rok osumašedesát jo kde sem se tak trochu vyjádřil
hrubě jo takže sem byl přeloženej během asi štyrech dnů do Husovic
tady do gymnázia ale to mně nevadilo protože já sem sám absolvent
jako kluk

RS: sem absolvent husovskýho gymnázia

PS: mhm

RS: jo? já sem byl já sem vystudoval vod primy do oktávy husovský
gymnázium vite?

PS: mhm mhm

RS: to sem vystudoval a proto sem byl šťastnej že sem šel zase do
husovskýho ale do jinej budovy tady na Elgartovu a byl sem tam a
jezdil sem autem a tak sem pořád pom- ta jedna moje jedna moje (ta)
švagrová byla v pokladně v Kapitolu, víš kde [byl Kapitol]?

PS: [ano ano]

RS: jo? tak tam byla v pokladně a dokonce tam měla takovou bych řekl
(.) ilegální nejakou činnosť (.) vona měla dceru ve Švédsku

PS: mhm

RS: (..) dokonce dvě dcery měla ve Švédsku vdaný a děcka a jedna
měla trojčata a tak dále a tak dále ale (..) ona (..) sem jezdili ze
Švédska nějaký lidi jedna taková Češka nějaká prostě spisovatelka a
pracovala v ilegalitě ve Švédsku a přišla (.) a přišla k té mé
švagrové která bydlela na Soběšické a svěřila jí em něco (.)
písemnýho a že si pro to přijde k pokladně ee tady z ee (.) von tak
ráčkoval ten politik ma- moravské štvrť e moravské e teda ee ve s-
úřednické čtvrti e takovej br- Brňák nedávno měl vystoupení e já si
nemůžu vzpomenout von tak ráčkoval ((předvádí)) a měl debatu v
televizi vohledně e spisovatelů různých no tak ten přišel na určitý
jako e (.) gesto nebo co přišel kupovat lístky řekl jeden lístek
((klepe prstem do stolu)) a jenom udělal takhle a vona mu dala
lístek a to [dohromady]

PS: [mhm]

RS: a von měl noviny a t- jak to a pak měl za úkol to dodat do Prahy
herci (.) ten starej pán už dneska co má za manželku Ninu Divíškovou
má za manželku Ninu Divíškovou a je to starej pán ( ) hraje ve
všech ve všech ee seriálech takovej fósaté jo ((Jan Kačer))

NS: a eště žije?

RS: šeď- jak?

NS: eště žije?

RS: co?

NS: eště žije ten [herec]?

RS: [no] žije dyť furt [účinkuje]

NS: [nevím] koho myslíš

RS: furt účinkuje já nevím přesně jak se von menoval (.) no manželka
je Nina Divíšková t- to tu znám protože znám Divíška znal sem
Divíška a tak no nevím (.) je to

NS: to je jedno

RS: je to ee e prostě byl to zase ten pražskej herec byl jako v
[ilegální]

PS: [mhm]

RS: činnosti a tady tento měl za následek za úkol tam přijít (.) a
protože to bylo uvnitř v domě a měli tam pucák tak měl za úkol to
dát pod ten pucák nik- nezvonit nic

PS: mhm

RS: dát to pod ten pucák

PS: mhm

RS: a to už voni zase měli nějaký echo nebo to nebo to prohlíželi a
tak tam měli to a takže se to dostalo do správnejch rukou jak to
mělo... takže byla i taková spojka moja švagrová teda v tom Kapitolu
((Kapitol)) to dávala tomu (.) on ráčkuje ((ráčkuje)) takový

NS: nevím tati

PS: [to n- to]...

RS: [herec] tady e z Brna

PS: a z- za protektorátu se tedy změnilo se něco v kinech za
protektorátu?

RS: co?

PS: jestli se během protektorátu něco změnilo v kinech atmosféra e v
[kinech nebo v chování]?

RS: [jó tak já ti řeknu] že tady v protektorátu v tom kině to
nepoznals [pomalu]

PS: [mhm]

RS: akorát že bylo byly cizí filmy a byly německý filmy ale voni
byly německý filmy i za první republiky

PS: mhm

RS: velice dobrý veselohry nebo dramata

PS: mhm

RS: takže e lidem to tak nepřišlo pokud tam nebyla jako politika a
to nebyla v těch filmech politika tam byl film kterej byl německej
ale nebyla tam politika

PS: mhm

RS: politika byla jenom e v e v radiožurnálu

PS: mhm

RS: když byl e rozumíš žurnál tak tam vystupoval Hitler a gébls
((Joseph Goebbels)) a to a tak dále

PS: mhm

RS: ale pak byl film a ten film byl bez tady těchto šašků

PS: mhm (.) a a měl ste třeba kamarády ee židovského původu e
zaregistroval ste zákaz vlastně [vstupu Židů do kina? ne?]

RS: [to to vůbec nehrálo roli]

PS: já vím ale potom za protektorátu oni nesměli už na začátku
[protektorátu do kina]

RS: [no tak to je pravda] můj kamarád kterej tady byl předevčírem e
byl položidovskýho [původu]

PS: [mhm]

RS: jeho tatínek byl e v Lotyšsku e zastřelený tam učili ty Lotyše
střílet a dávali jim (.) to a voni t- z radostí protože voni měli e
e zlost z Rusů že je tam Rusové vobsazovali Sověti tak voni e
stříleli s ohromnou radostí toho Žida že byl ko- jako že byl
komunista

PS: mhm

RS: ale vono to nebylo pravda že by Židi byli komunisti a nežidi
byli víc komunisti to to není pravda no prostě stalo se to tak že
ten jeho tatínek tam byl zastřelenej a on e utekl s maminkou která
byla Tyrolačka ale bydlela tady celej život i až do smrti potom tak
s ním jela do Vídně a z Vídně se dostal do Itálie a v těch horách
byla ilegalita vojenská taková a tak s- tam von strávil celou válku
v těch horách pak se vrátil no a pak zase bylo všechno normální

PS: mhm

RS: ( ) že by tady u mě třeba pře- předevčírem byl tady u mě chodí
vo holi má krásný vlasy hustý prošedivělý hustý a má takovej ten
profil trochu mírně židovskej a je to hezkej chlap strašně a a
chytrej takže my se tak my sme poslední dva ve třídě on má devade-
on má ee bude mít teď devadesát a já budu mít teď devadesát takže my
sme j- poslední dva ve třídě

PS: a to byl spolužák [z - z- gymnázia]?

RS: [jako chlapi] z gymnázia

PS: aha a on bydlí teda teď kde?

NS: tady dole (v Černejch Polích)

PS: a mys- takže e on vlastně odešel v roce třicet devět nebo e kdy
odešel?

RS: třicet vo- vodešel později von vodešel podezdi ((přeřeknutí))
von to pořád chtěl nějak eee za- zavonačit že šel tady byl zvonař
Manoušek

PS: mhm

RS: ee na konečné stanici jak je reviza tak naproti byla firma e
dvacet let nebo pětadvacet let firma Manoušek ee Rudolf a byl z- z-
ee ze Soběšic

PS: mhm

RS: ta ten rod (.) tatínek syn taky ze Soběšic a on m- byl ee (..)
on byl prostě jako zvonař a von tam e naproti v těch barákách bydlel
tadyten Žid v těch městských domech

PS: mhm

RS: a (.) von tam šel jestli by ho mohl zaměstnat

PS: mhm

RS: že je z vyso- že mají po maturitě a že ee aby měl zaměstnání von
ho tam vzal a on tam dělal u zvonaře tam byla já nevím půl roku
jenomže pak pak sme dokonce udělali takovou věc že já su katolík von
není katolík ale měl (.) ee (.) šli sme na faru a tam mezi štyřma
očima (.) voni nějak mu tam napsali že byl já nevím pokřtěnej tehdy
a tehdy

PS: mhm

RS: byla to teda taková dost (vošajtných vět) ale von tomu moc
nevěřil protože kdyby ho gestapáci rafli tak je mu jedno jestli tam
má nebo nemá jo? takže von jel do toho Švýcar- do toho ee Itálie a
tam byl teda až do konce války [a pak]

PS: [mhm]

RS: se vrátil dom

PS: mhm

RS: a vykládali sme to ( ) jako k lepšímu že Rudolf jako já že
sem ho zavedl k farářovi todle a že von mu tam udělal s- jeho jako
ee víš? že že je pokřtěnej

PS: mhm

RS: jo? že je pokřtěnej [(nafilmoval)] to tam nějak já nevím minulé
rok nebo tak

PS: a vy ste [chodil]

RS: [no]

PS: do kostela a na faru e a s- bylo vzpomínáte si že by se někdy
třeba promítal film na faře? já sem slyšel že se někde na farách
občas promítaly filmy [to s-]...

RS: [jakej] film?

NS: na farách

PS: na farách

NS: na farách

PS: nepromítal nikdy farář?

RS: ne

PS: to ne?

RS: ne ne ne ne ne ne to si nepamatuju to ne to si vůbec nepamatuju
vůbec to neexi- [to se ne]

PS: [mhm mhm]

RS: to za to e to nevím to by musel být [někde]

PS: [mhm]

RS: jenom někde ale [to]

PS: [mhm]

RS: nebylo nikde

PS: a vy ste chodil do kostela v neděli nebo e [častěji]?

RS: [co to]?

PS: e jak často ste chodil do kostela?

RS: já sem chodil [do kostela]

PS: [jako kluk]

RS: s maminkou dokuď byla maminka tak sme chodili pravidelně na
devátou protože... sme.... mši tam sloužil náš profesor ee
římskokatolického náboženství jo? a e on byl velice kulturní my když
sme šli na opery tak von tam dycky chodil eště s jednou profesorkou
promedoval a my sme ho zdravili on byl doktor jako eee měl titul
doktora byl velice e velice takovej ne (.) necírkevní

PS: mhm

RS: on chodil na ty opery jako každej jinej a chodil se švábovou
která dělala latinu a chodil s tou babou krásnou po- tak tak tak aby
j- chodili vokolo a jenom sme se (klaněli) poněvadž my sme nikdy
nezdravili slovem

PS: mhm

RS: my sme se zdravili jenom pokloněním hlavy

PS: [a]...

RS: [všude] ve škole na ulici nebo v kostele to je jedno farář nás
dokonce sezdával mě a manželku tady naproti taky ( ) a manžela
t- e znám několik lidí který von nás sezdával jako profesor Matyáš
se menoval a byl to takovej jako byl tak e málo jako bych řekl
pobožnej že nám chodili do náboženství studenti keří měli někde
trávit volnou hodinu protože nebyli římskokatolíci ale voni chodili
k nám do toho náboženství protože on dovedl tak nějak kouzelně
vypravovat všechno možný a všechno tak ne nezbožně jak bych řekl že
tam sedávali studenti kteří byli bez bez bez náboženství úplně víš?
jako neznabozi

PS: [a vy-]

RS: [posedávali] tam

PS: mhm a vyjadřoval se někdy ten pan farář ke kinům?

RS: prosím?

PS: e ten pan farář

RS: no

PS: mluvil někdy o kinech? vyjadřoval se ke kinům nebo [k filmu]?

RS: [ne] ne ne ne náš profesor třídní nás dycky e řekl kdo z vás
viděl ee toho šaplina ((Charlie Chaplin) [tu]

PS: [jo]

RS: tu Moderní dobu ((Moderní doba))?

PS: mhm

RS: nikdo (.) to sem si mohl myslet negramoti a do soboty sme viděli
všichni Moderní dobu ((Moderní doba)) celá třída

PS: ale farář e v kostele se nemluvilo o [kinech nezakazoval vám
nějaké filmy nebo tak? mhm]

RS: [ne ne ne to byl češtinář] co nám [tady toto]

PS: [mhm mhm]

RS: ee [vždycky řekl nebo kdo byl] v divadle na Čapkově ((Karel
Čapek)) Matce ((Matka))? nikdo nez- no negramoti to je jasný tak sme
zase taky do týdne byli v brněnským divadle kde hráli Čapkovu Matku
která posílá všechny tři syny do války a všechni jí tam padnou že?

PS: mhm a vzpomínáte si kdy ste byl poprvé v kině?

RS: to (poprvé) v kině sem byl myslím na v Lido bio na Marxové kde
sem dostal ten kapesníček

PS: aha (.) takže na nový rok?

RS: to bylo na nový rok

PS: mhm

RS: a pak už sem tam chodil jako častěji (.) a pak už sme tam
chodili e už jenom jako hotoví maturanti když sme byli po deseti
letech po dvaceti letech tak tam byla restaurace a tam sme to tam v
té na té Marxové ee vždycky voslavovali

PS: [a vzpomínáte]...

RS: [jedli pili]

PS: vzpomínáte si na čem ste byl tehdy jako dítě poprvé?

RS: kde?

PS: když ste byl poprvé, vzpomínáte si na čem?

NS: [na jakým]...

RS: [na film]?

PS: na film

RS: ne

PS: to ne [a je]-...

RS: [to si] nevzpomínám

PS: a jak často ste chodil jako dítě?

RS: často velmi často (protože) sme měli kina u huby

PS: mhm

RS: Jas a Sibiř

PS: mhm

RS: to bylo u huby a byla tam samá e Amerika e samý francouzský aj
německý filmy ale tenkrát eště jako absolutně bez bez Hitlera
poněvadž ještě byl rok devětaosumatřicet devětatřicet to nebylo jako
ještě vůbec akutní nebyla eště ani válka

PS: mhm (.) a jak ste vybírali filmy?

RS: ty filmy?

PS: chodili ste na všechno nebo ste [vybírali]...

RS: [né] (jenom) sme vybírali filmy da- nechodili sme na všechno
nechodili sme na všechno vybírali sme filmy ale když bylo třeba (.)
jak sem řekl sme chodili s tou mou manželkou jako s holkou

PS: mhm

RS: bylo nám osumnáct a mně devatenáct let nebo sedumnáct let (.)
tak sme šli do jednoho kina a pak do druhýho kina ať tam hráli co
tam hráli

PS: mhm a do kterých kin ste to chodili to ste chodili v těch
Husovicích?

RS: to bylo v Husovicích poněvadž sme tam bydleli

PS: mhm

RS: blízko my sme bydleli ona i já sme bydleli blízko kina Jas a
Sibiř byl vo zastávku dál jenom vo krátkou zastávku

PS: a kam ste kupovali vstupenky? měli ste svoje oblíbená e místa
sedadla (.) v tom kině? kupovali ste třeba na balkon byly tam
balkony?

RS: ne ne ne my sme byli dycky dole

PS: dole vždycky?

RS: dycky sme byli dole

NS: balkony tam byly a [ty spodní sedadla]...

RS: [ale kdyžtak] sme e chodili sme teda hodně dozadu to musím říct

PS: mhm

NS: ty spodní sedadla byly rozdělený e e cenově

PS: mhm

NS: od první do páté řady dvě koruny vod páté asi do štrnácté tři
koruny a poslední řady plus balkon štyři koruny

PS: mhm

RS: nejlacnější [vstupenky měly kina]

NS: [pokud tam byl]...

RS: v Židenicích

PS: mhm

RS: [jak se menovaly ty kina ( ) tam byly tři kina]

NS: [pokuď tam byl takzvanej předfilm krátkej film (tak)] byl
příplatek korunu

RS: a ty byly nejlacinější

NS: já si pamatuju v Židenicích jenom Světozor

RS: Světozor pak [byl]

PS: [Sport]

RS: Hvězda a pak byl eště jeden ((Orient))

PS: e

RS: a chodili tam naš- e do kina e vod mé manželky tatínek a maminka
kteří byli velký e š- e spořilci tak voni šli e pěšky do Židenic

PS: mhm

RS: a tam šli za korunu do kina

PS: mhm mhm

RS: koruna byla vpředu jim to nevadilo dědovi babičce taky ne tak
(šli) a my sme měli dycky v tu dobu doma volno dyž nebyli rodiče
když byli voni šli do toho do těch Židenic vono je to dost daleko a
pak zase da- daleko takže to zabralo tři hodiny a to nám [sta-]...

PS: [takže] šli pěšky (.) [šli pěšky]?

RS: [pěšky]

PS: mhm

RS: můj děda kterej byl celej život parketářem

PS: mhm

RS: tak von chodil na různý teda ee

NS: tati to nebyl tvůj děda to byl tvůj tchán [maminčin tatínek]

RS: [no to byl můj tchán] no tak my sme mu říkali děda tak ten
chodil třeba do Heršpic pěšky

PS: mhm

RS: von dycky říkal jó vona ta šalina nejela a než jela já už sem
byl na Cejlu a z Cejlu už pak je to kousek do těch Heršpic a nosil
pilu ruksak tamty to škrabadlo na na parkety já nevím co ještě
všechno tam měl pilu měl dycky na ní obal aby e nekoho neškrábl ve
městě třeba

PS: [a]...

RS: [a] šel vždycky pěšky a říkal co to je takové kósek? moji rodiče
bydleli (.) tady někde já nevím jak se nad Hádama tam nějaká ta
vesnice

NS: Ochoz

RS: Ochoz a vozili na zelnej trh každej den vozejk eee hliněný
hliněný e džbánky voni to tam doma dělali sušili a von to tam vozil
prodali pak šel do hospody tam to prožral a zase šel zpátky dom a
zase dělali další anebo taky vozili tam někdy ovoce když bylo e jako
tak na Zelnej trh tam to prodávali

PS: a vaši rodiče dělali co?

RS: to- prosím?

PS: vaši rodiče...

NS: oni strašně brzo [zemřeli]

RS: [můj] otec byl u policie

PS: aha

RS: ee e jako e tenkrát byla jenom jedna policie státní... helmy ty
kovový takový to lemování e límeček navrch tady měl bílej šátek aby
si nezamazal tu uniformu vod krku a (..) napřed byl na strážnici na
Francouzské tam byla strážnice těch strážnic bylo (.) šestaštyrycet
a všechny byly (.) tak tak tak tak ((ukazuje)) roztroušený a tam
dycky byla ee jeden s psacím strojem když bylo ňáký přišel zavedli
tam nějakýho gaunera nebo neco tak psací stroj a pak tam byla ee
tyčka kroužky závěs tam byly dvě postele záchod umývadlo a tak dále
takže oni měli tři hodiny (.) pochůzku odtud potud odtud potud
((ukazuje)) můj otec dělal od Cejlu Francouzskou ulici až po Koliště
tenkrát nebyla (.) ta e rozdělená na dvě části protože ta tramvaj
tam nikdy nejezdila to bylo zas- zastavěný tam měli právě tu
strážnici kde dneska jezdí tramvaj vod dětské nemocnice dolů

PS: mhm

RS: tak tak (..) a za ty tři hodiny museli dycky ještě podívat se do
hospody jenom udělal ((předvádí)) nic tak šel dál nic většinou bylo
nic ale kdyby něco bylo tak pane inspektore pojďte se tady mám
jednoho nemůžu ho dostat ven

PS: mhm

RS: vožralej

PS: a do kina nemusel chodit na takové... do kina chodil i do kina
na takové kontroly?

RS: naš- naši chodili do kina...

PS: já myslím jako jako policista jako jako policista [jestli chodil
na ňáké... četník? nechodil]

RS: [ne ne ne ne ne ne ne ne ne ne ne ne]

NS: ale [za mě za mě teda chodili policajti]

RS: [jenom chodili] do baru tam byl Maxim bar na Francouzské

PS: mhm

RS: a chodili do restaurací všech

PS: mhm

RS: aby jo tam přišli a tam ukázal tak vypadl ven většinou [teda]

PS: [mhm]

RS: bylo tak ale někdy ((klepe prstem do stolu))

PS: mhm

RS: tak mu zatočil takhle ručičkou za zádama a vedl ho po špičkách
až na strážnicu tam ho trochu zpacifikovali a tak

PS: a maminka byla v domácnosti?

RS: eh?

PS: maminka byla v domácnosti [nebo pracovala]?