Citát
0.0 3:1426Rozhovor vedl: Jiří Vraspír
Rozhovor přepsala: Jana Volková
Datum a místo: 19.5.2009, Brno
Rok narození: 1925: Narátorka měla jednoho bratra, který ale zemřel
v útlém dětském věku.
Povolání rodičů: Otec inženýr a vedoucí regulačního oddělení. Matka
v domácnosti.
Bydliště do roku 1945: Do 1930 ulice Tučkova (Veveří), poté do 1934
asi na Tůmové (Žabovřesky), poté Masarykova čtvrť.
Povolání: Narátorka vystudovala učitelský ústav, od roku 1945
pracovala jako učitelka mimo Brno, o rok později dokončila speciální
pedagogiku (ne na VŠ) a nastoupila v brněnské mateřské škole pro
děti s vadami sluchu a řeči, kde pracovala až do důchodu.
JV: takže dneska je devatenáctého května, mám tady paní Miloslavu
M.. vy ste ročník dvacet pět?
MM: ano, dvacet pět.
JV: a teď tedy bysme si paní Menšíková ee na začátek vlastně
sesumarizovali takové ty základní věci. vy ste se narodila konkrétně
kde?
MM: já sem se narodila v Brně,
JV: hm
MM: a, tak úplně jako dítě sme žili na Tučkové a potom sme se
přestěhovali do Žabovřesk, kde sme bydleli několik, dost roků a
právě ty Žabovřesky že byly blízko k tomu kinu, tak právě proto sme
to tak často navštěvovali. potom sme se odstěhovali do Masarykovy
čtvrti, takže pořád to bylo jako ten spád tam dolu.
JV: a na té Tučkové ste bydleli do jakého roku?
MM: to sem byla malá, to sem tak myslím do těch pěti let. hm a pak
ste tam bydlela vlastně v té další lokalitě v jakém časovém rozmezí?
MM: ee tam sme bydleli tak do mé druhé třídy, tam sme nebydleli
dlouho.
JV: do vašich devíti let?
MM: ano
JV: takže asi do roku třicet čtyři.
MM: ano, ano.
JV: a pak ste šli do té Masarykovy čtvrti.
MM: ano pak sme bydleli v té Masarykově čtvrti.
JV: a tam ste bydleli až do, protože my to máme,
MM: no tam sem bydlela prostě až do, až do svých osmadvaceti let,
kdy sme se, sem se provdala a vodstěhovala sem se z Brna.
JV: my to máme ohraničené rokem čtyřicet pět, takže do roku čtyřicet
pět ste tam pořád bydlela.
MM: ano, ano pořád, ano.
JV: a povolání vašich rodičů bylo jaké?
MM: tatínek byl inženýr a dělal na městě na regulačním oddělení a
maminka pochopitelně byla, jako v domácnosti.
JV: hm, žena v domácnosti. měla ste další sourozence?
MM: měla sem bratra, ale ten umřel jako miminko, ve čtyřech
měsících.
JV: jinak ste teda byla,
MM: jinak sem byla sama.
JV: hm a dosáhla ste jakého teda vzdělání?
MM: já sem dělala gymnázium a potom sem dělala na učitelském ústavě
a skončila sem teda jako učitelka, nějaký sme dělali potom ty
aprobace nebo co to bylo k tomu potřeba, ale vysokou školu ne.
JV: a ten učitelský ústav, to je vlastně jako by byla dneska nějaká
nástavba k tomu gymnáziu, že ste si rozšířila jakoby ty určité
znalosti v té oblasti,
MM: ano, ano
JV: ale není to jakoby klasická vysoká škola.
MM: ne.
JV: a pak ste učila?
MM: ano. pak sem učila,
JV: hm
MM: a nakonec, protože sme byli mimo Brno a potom když sme se do
toho Brna vrátili, tak sem si udělala částečně speciální pedagogiku,
a byla sem potom mnoho let na mateřské škole pro vadně mluvící, kde
sme měli děti s vadama řeči a byly tam aj afázie a prostě děti
všelijak, nedoslýchavý, se ztrátou sluchu a tak dál.
JV: a do zaměstnání jste poprvé nastoupila v roce...
MM: v roce, počkejte, ee začala sem učit mimo Brno a to bylo hned
v září čtyrycet pět.
JV: takže vlastně těsně po válce.
MM: těsně po válce, ano. eště se pamatuju, že to nebylo v Brně, tak
sme jezdili vlakem a dobytčákama.
JV: hm a pak ste se vrátila zpátky do Brna.
MM: pak sem se vrátila zpátky do Brna.
JV: a to bylo kdy? za jak dlouho? jak ste dlouho působila [mimo
Brno]
MM: [nebyla sem dlouho] byla sem byla sem mimo Brno asi rok jenom.
JV: a pak v tom ústavě ste působila až do důchodu?
MM: ano, až do důchodu.
JV: nezměnila ste už teda pracoviště.
MM: ne ne ne. pak sem ještě několik roků chodila jako na zástupy,
ale to sem chodila všechno jako na speciální školy.
JV: a vzpomněla byste si, v jakém roce skončilo vaše pravidelné
navštěvování kin? do kdy ste chodila často.
MM: no, vlastně to skončilo, první bylo, co sem intenzivně chodila,
tak to bylo em do devětatřicátého roku. potom za války vzhledem
k těm poměrům a k tomu, tak sem taky chodila, ale už ne tolik. no a
v pětaštyřicátém roce, to už mimo Brno, tak to sem začla chodit málo
a to sem už chodila teda taky do jiných kin, různě se to střídalo,
ale to sem chodila většinou v tak, v rámci nějaké schůzky, jo. no a
potom, když sme se odstěhovali, tak sme bydleli přes deset let
v Kyjově, no a tam sme chodili taky skoro pravidelně. tam bylo
v sokolovně kino, potom se tam otevřelo aj letní kino a tam sme
chodili taky pravidelně.
JV: a vy když ste se, když ste se vrátili zpátky z Kyjova do Brna?
MM: tak to sme, tak to sme chodívali, to sme se nastěhovali do
Králova Pole, já bydlím teď v Králově Poli a tam byly dvě kina,
takže sme chodili taky dost často.
JV: a vrátili ste se v jakém roce?
MM: vrátili sme se v roce šedesát osm.
JV: a ještě jedna věc, vdávala ste se v jakém roce?
MM: já sem se vdávala v roce čtyrycet osm, no a potom sem se
rozvedla a znovu sem se vdala až v roce sedmdesát.
JV: a tímhle bych teda uzavřel takovou tu první část a mohli bysme
se dostat dále, teď se vás budu ptát na vaši dětskou zkušenost, to
znamená zhruba do těch deseti jedenácti let, v době, kdy ste vlastně
navštěvovala obecnou školu.
MM: ano.
JV: a ta moje první otázka je ee asi zřejmá ((smích)) vzpomínáte si
na svojí první návštěvu kina?
MM: víte že ne.
JV: a vzpomněla byste si, dobře, zeptám se takhle, vzpomněla byste
si na tu vaši vůbec nejranější, na ten váš nejranější zážitek? na
vaši nejranější vzpomínku? nemusí to být nutně první, ale jenom tu,
kterou si opravdu pamatujete, jakoby ne- nejstarší.
MM: no, já si, já si pamatuji právě s tou mou babičkou, pamatuji si
přesně cestu kudy sme chodívaly, to kino, ale jaký to byl film, to
už opravdu nevim.
JV: a to ste ještě bydlela na Tučkové nebo [už ste se přestěhovala]
MM: [ne ne, to sme] to sme bydleli na té Tumové už.
JV: na té Tumové.
MM: ale vím, že to byl film, nějaký americký film, se šilej
templovou ((Shirley Temple))
JV: hm
MM: to si pamatuju.
JV: to vám mohlo být kolik let?
MM: tak co já vím, do první třídy?
JV: tak šest sedum?
MM: no, tak nějak.
JV: ee, vy ste s tou babičkou asi chodila často.
MM: ano, s babičkou sme chodily často, určitě to bylo každý týden.
JV: dá se říci jednou dvakrát týdně?
MM: no, dvakrát ne, ale jednou určitě.
JV: a babička byla právě ten člověk, se kterým ste navštěvovala
kino. maminka nebo tatínek [vás nebrali tak často]
MM: [ne, ne] ale oni, pokud já si vzpomínám, ale vůbec nechodili.
JV: vůbec nechodili do kina.
MM: vůbec nechodili. a moje maminka, ee moje babička byla velice
společenská
JV: hm
MM: až do vysokého stáři a vlastně mně nahrazovala maminku. já jsem
přišla ze školy a šla jsem rovnou k babičce.
JV: takže vidim, že ste měly takový velice úzký vztah.
MM: ano. ona babička taky, já sem jako dítě byla, a ještě mně to
zůstalo dodneška, já sem hrozně chtěla všechno vědět a babička byla
jediný člověk, který mi nikdy neřekl nevotravuj. a vždycky mně
prostě tu informaci podala.
JV: takže se dá říct, že třeba s maminkou nebo s tatínkem ste v kině
vůbec nebyli.
MM: ne, ne.
JV: nebyla, nikdy.
MM: ne, v divadle ano, ale v kině ne.
JV: v kině ne.
MM: v kině ne.
JV: chodila ste do kina ještě s někým jiným než s babičkou? třeba
s nějakou kamarádkou nebo třeba,
MM: ne, no tak to sem byla jako dítě a ta obecná škola, to
neexistovalo, abych tam šla sama.
JV: a později, až ste byla trošku starší, ještě v těch třicátých
letech,
MM: nó,
JV: dejme tomu do roku třicet devět.
MM: no, ne. ne, vždycky jenom s tou babičkou.
JV: s babičkou. dobře tak kdyžtak pak se ještě dostaneme k době
protektorátu, za nějakou dobu, takže to pak, se vás zeptám dál. a
jaké kino ste navštěvovala nejčastěji, nebo která kina ste
navštěvovala s tou babičkou?
MM: s tou babičkou to bylo vždycky do Lucerny ((Lucerna)).
JV: vždycky do Lucerny ((Lucerna)).
MM: vždycky Lucerna.
JV: a nikdy ste nezamířily nikam jinam.
MM: ne, nikdy sme nezamířily nikam jinam. ono, já, ono to bylo taky
tím, že jednak sme bydleli ještě tehdy ta doprava městská byla tedy
slabá, tak my sme chodily vždycky pěšky a tam to bylo teda nejblíž a
mimo to babička mě potom už brala na filmy, takzvaně mládeži
zakázané, na kterých teda vlastně nebylo nic závadného, ale v té
době to tak bylo, takže já sem ve svých třeba dvanácti letech viděla
třeba filmy, mládeži nepřístupné, protože babička to tam měla tak
zařízené, protože jak se začalo hrát, tak nám tam přistavili dvě
židle a sledovala sem ten film, protože jinak bych se tam na to teda
nedostala.
JV: to mně pan doktor Skopal říkal, že ste chodila s babičkou na
nepřístupné filmy.
MM: no, ano.
JV: vy ste se tam dostaly, protože ona tam měla toho známého.
MM: ano, ano.
JV: takže s tím nebyl žádný problém.
MM: ne.
JV: on vás pustil normálně.
MM: no ano.
JV: a vy ste seděly na těch dvou židlích někde bokem nebo...
MM: to sme seděly, no, tak nám to přistavil vedle řady, ano.
JV: v první řadě?
MM: ne, ne, to sme vždycky sedávaly tak v té druhé polovině.
JV: tak to je teda zajímavé, to sme tu ještě neměli.
MM: tehdy v první řadě seděl jenom ten, kdo měl korunu na kino.
JV: hm
MM: stálo v první a myslím v druhé řadě korunu, protože to byl
udělané tehdy tak, že ste měl <úplně zvrácenou hlavu>.
JV: paní C. říkala, že v první řadě vždycky seděli největší
rošťáci, ale tak ((smích))
MM: tak v Lucerně ((Lucerna)) ne.
JV: možná na nepřístupné filmy už moc rošťáci nechodili. ale takže
důvod, proč právě tohle kino bylo především, že bylo nejblíž.
MM: ano, ano.
JV: ste nemusely nikam daleko
MM: ano, ano.
JV: jaký byl váš, jaký byl názor vašich rodičů na chození do kina,
souhlasili s tím nebo vyjadřovali se k tomu aspoň nějak.
MM: nevyjadřovali se k tomu vůbec nijak, prostě když sem byla
s babičkou, tak sem mohla dělat to, co babička řekla.
JV: takže to ste měla dobré ((smích)) a ještě se zeptám postoj,
postoj školy k chození do kina, byl nějaký? vyjadřovali se třeba
učitelé?
MM: ne, vůbec ne, to si nikdy nevzpomínám, že by se nás byli ve
škole na něco takového ptali, ale chodilo se i se školou.
JV: takže vás nevarovali, že by to bylo nějakým způsobem [mravně
závadné]
MM: [ale né] ale dyť my sme si, dyť já sem měla od třetí třídy jako
učitele třídního Plevu ((Josef Věromír Pleva)), co napsal Malého
Bobše ((Malý Bobeš)).
JV: jo.
MM: no a ten teda rozhodně byl natolik světskej, že ten se vůbec
takový věci a i kdyby to byl zjistil, tak nad tím mávl rukou.
JV: a kdyby zjistil, že chodíte s babičkou na nepřístupné filmy
MM: no tak, no né, on se s babičkou dobře znal, protože babička,
nejenom že se mnou chodila do kina, jezdila na mě, se mnou na naše
školní výlety, když prostě bylo ve škole něco k vyřízení, tak prostě
přišla babička. babička prostě fungovala.
JV: byl pro vás film v tomhle věku důležitý?
MM: byl. já sem se na to vždycky velice těšila.
JV: chodila ste ráda.
MM: chodila sem moc ráda.
JV: a bylo to z důvodu toho, že ste vlastně s tou babičkou trávily
společně čas anebo, nebo,
MM: ne, jednalo se čistě jenom o to kino, páč s babičkou sem trávila
volný čas i jinak.
JV: a takže se zeptám, to, co vás na tom lákalo, nebo proč ste tam
chodila ráda, na nějaké ty důvody, vzpomněla byste si?
MM: no, připadalo mně to takový, když se šlo do kina, takový
sváteční, teď sem tam viděla něco, co sem normálně neviděla, protože
to byly všechny ty prvorepublikové filmy ať už to byly naše nebo ty
cizí, tak to byly takové ty limonády, které se mi teda jako dítěti
velmi líbily, no tak to byl asi ten důvod.
JV: měla ste nějaké oblíbené herce v té době?
MM: no, vzpomínám si na tu širlejku ((Shirley Temple))
JV. hm
MM: na tu si vzpomínám, na ty filmy jak se jmenovaly, to bylo
všechno skoro na stejné kopyto, ale ty filmy se mně s ní velice
líbily, protože ona bylo opravdu velice jako dítě, jako herečka byla
velice půvabná, uměla tančit, uměla zpívat a potom co si pamatuju,
že tehdy už, asi na dvou těch filmech, byl záběr, pár těch záběrů
barevných.
JV: a to teda bysme mohli říci, že to byly roky, nebo rok em raná
třicátá léta?
MM: no, no tak, no, ano. mně bylo v pětatřicátým deset let a to bylo
možná i předtím.
JV: takže ještě ta obecná škola.
MM: ano
JV: bavila ste se pak třeba ještě o tom s kamarády, se spolužáky,
oni nevím jestli do kina chodili nebo jak moc, ale jestli třeba to
chození do kina, ty filmy ty herci, hráli pak roli ee ve vašich
ňákých dětských hrách, nebo písničkách,
MM: ne
JV: nebo ve společných debatách.
MM: ne, bavila sem se o tom, protože několikrát byla se mnou a
s babičkou moje tehdy velmi dobrá kamarádka ze školy, tak ta
několikrát šla s náma, no tak sme jako děti pár slov o tom
prohodily, ale že bysme si na to hrály, nebo že by to na nás
působilo, to ne.
JV: ta znalost filmu nebyla důležitá pro konverzaci
MM: ne, ne
JV: společenskou [nebo dětskou]
MM: [no já sem vždycky] i když sem ráda chodila do kina a ráda do
divadla, tak i myslím i jako dítě sem byla velice realistická a
prostě sem to voddělovala vod toho normálního života, to bylo něco
velice hezkýho, ale rozhodně to na mě nijak takhle nepůsobilo.
JV: dobře, takže tímhle bysme to mohli uzavřít a dostali bysme se
dál, k nějakým diváckým návykům. a teď bysme se pohybovali od konce
té obecné školy, to znamená měšťanka až tedy rok třicet devět, do
protektorátu, než, než začla válka, což je teda období asi ve vašem
případě nějakých šesti, šesti sedmi let.
MM: ano
JV: v roce třicet devět vám bylo čtrnáct.
MM: ano a chodila sem na gymnázium, páč sem chodila na gymnázium od
primy.
JV: a gymnázium ste vlastně dokončila v roce čtyřicet jedna?
MM: čtyřicet čtyři.
JM: čtyřicet čtyři, jo.
MM: to byl osmiletej.
JV: takže vlastně v tomto, v tomto časovém období nedošlo k nějaké
závažné změně ve vašem životě jako svatba nebo ee zaměstnání že
byste si našla, to vlastně bylo až po té válce všechno.
MM: ano, ano.
JV: dobře.
MM: no, ale koncem té války, tak vod těch vosumnácti let už sem
chodila s jedním mládencem teda, to už sme do kina chodívali na
nějaké ty německé filmy my spolu.
JV: čtyřicet čtyři.
MM: ano.
JV: a v tomto období teda vod konce obecné školy do toho roku třicet
devět ste chodila do kina jak často, to už ste byla starší přeci
jenom.
MM: no, tak em ještě tak v té primě, sekundě, možná i tercii sem
pořád chodívala s tou babičkou.
JV: s babičkou.
MM: no a myslím až do toho protektorátu sme chodívaly teda často.
JV: s babičkou.
MM: ano, pořád s tou babičkou. tak, že bych chodívala s kamarádkou
někdy to, to si vůbec nevzpomínám, to sem nechodila.
JV: ani za toho protektorátu?
MM: ee, ani za toho protektorátu. to, potom když začal ten
protektorát, tak to delší dobu sme teda nechodili vůbec do kina,
protože to byly jako venku zatmění a takový poměry, to vlastně
prakticky sme teda trávili doma. no a potom, když už sme si na to
zvykli, zůstalo to stejný, ale když už sme si na to zvykli, tak sme
chodili do toho, do těch kin, ale těch českých filmů bylo málo, no a
tak sem byla na některých těch německých kinech. no ale, oni měli,
oni vlastně dělali takový jakoby revi ((revue)). a ty reví
((revue)), protože to bylo něco v té době nevídaného, tak to se mně,
jako děj skoro žádnej, ale to se mně líbilo.
JV: k tomu se dostaneme, až budeme u toho protektorátu. a to teda
bylo ještě před tím než ste začala chodit s tím mládencem.
MM: ano, ano
JV: takže v nějaké takové té časové rovině mezi [tím, co ste byli
doma, než ste začala žít vlastním nějakým]
MM: [ano, ano, ano]
JV: privátním životem, takže ste navštěvovala tyhlety reví
((revue)). dobře, a v tomto, v tomto čase ste pořád navštěvovala do
toho roku třicet devět ještě pořád tu Lucernu ((Lucerna)) nebo už
ste chodila třeba i do jiných kin s babičkou?
MM: no, s babičkou si vzpomínám jenom, že sme byly někdy ve skale
((Scala)) a v Alfě ((Alfa)), ale málo kdy. my sme hrozně moc
chodívaly do té Lucerny ((Lucerna)). no a já sem ještě loni byla v
Lucerně ((Lucerna)) a teď se tam zase chystám, protože to je jedno z
hrozně mála kin, který funguje pořád.
JV: funguje pořád, to je pravda.
MM: a přestože uvnitř je to teda vyspravený, tak ten prostor a ten
jak to tam bylo, to zůstalo naprosto stejný.
JV: bylo naopak nějaké kino, které ste neměla ráda?
MM: hm, ani si nevzpomínám, teď nemám ráda multikina. to, to už
prostě není kino, to už není ono. v těch kinech dřív to bylo takový,
takový intimní, prostě jak se zhaslo, tak člověk se jenom na to
soustředil a nepil šťávu a nejedl buráky a já nevim co všecko vokolo
a nebavil se.
JV: to je docela dobrá totiž jako narážka, protože sem se chtěl záhy
zeptat, jak ste se chovala při ee sledování filmů, jestli ste třeba
popíjela nápoje,
MM: kdepak, kdepak to ne, to neexistovalo, to sem byla naprosto na
to soustředěná, ale zajímavý je, že v těch,
(rozhovor na 11 sekund přerušen z důvodu příchodu třetí osoby)
MM: zajímavý je, že sem si vzpomněla, teď nedávno, už mi to úplně
zapadlo, že v kinech vždycky bývala přestávka. zřejmě proto, že z
těch technických důvodu, jo tam ňák to museli na jiný kotouč nebo
přetočit, a v té přestávce se teda prodávala limonáda a nějaký
lízátka a takový věci.
JV: a to ste si teda vy nikdy nekoupila.
MM: nejvýš nějakou tu limonádu když sem měla, když bylo v létě a
bylo teplo nějakou žíz- žízeň, ale jinak já sem teda byla vždycky
soustředěná na to.
JV: a ostatní diváci, kolem vás, kupovali potraviny, nápoje,
MM: no, kupovali, ale ne nějak moc, ale že by se nějak moc, v té
přestávce většina zůstala sedět.
JV: hm
MM: takže on tam chodil s tady s tím a jakmile se zhaslo, konec.
JV: takže ani třeba nějaké, nějaké hlasité projevy, jako tleskání,
hvízdání, komentování,
MM: ne, to tehdy nebylo, to tehdy nebylo.
JV: ani když ste byla mladší? a třeba chodili ste na nějaké dětské
filmy, nevim, říkala ste se školou? do kina.
MM: ano chodili sme se školou do kina, třeba si vzpomínám, že sme
byli se školou na filmu o Rastislavu Štefánikovi ((Milan Rastislav
Štefánik)).
JV: hm
MM: dodneška si vzpomínám, ten herec co ho hrál, menoval se Rogoz
((Zvonimir Rogoz)) a tu jeho milou hrála Oličová ((Karla Oličová)),
<to teda nevím> že si na ty ména ještě pamatuju,
JV: to bylo ještě v obecné nebo v měšťance
MM: obecná, to byla obecná, a dodneška si velice dobře na ten film
pamatuju a to teda vopravdu, protože sme tam šli se školou a byly
tam taky jiný školy, čili to bylo čistě jenom pro školy, no tak tam
teda jako ten klid a to moc nebylo.
JV: a projevovali se především pravděpodobně když už tak kluci
předpokládám.
MM: no, samozřejmě, samozřejmě.
JV: ee dobře, tak vy ste tady teď nakousla jeden film, vzpomněla
byste si, co vás na něm tak upoutalo, nebo z jakého důvodu si ho tak
pamatujete?
MM: no, pamatuju si ho z toho důvodu, že teda jako se mluvilo tehdy
Masaryk, Beneš, Štefánik a o tom Štefánikovi se mluvilo hodně, no,
mluvilo se i teda o tom jeho konci, jak to bylo, jak by to bylo
vypadalo, tady tyhlety debaty zase vedl můj tatínek doma, ale né
teda se mnou, jo, třeba s maminkou, jo, ale protože ji, já jak sem
slyšela, že se někde bavili, tak sem šla vždycky poslouchat. no a
tak proto, proto, a pak nám taky samozřejmě pan učitel vykládal o
tom, takže ten film, se mně jako líbil a zaujal mě.
JV: a to vám mohlo být kolik let?
MM: co já vím, devět, deset.
JV: hm. my pořád mluvíme o té Lucerně ((Lucerna)), je to nasnadě,
protože ste do ní chodila poměrně dlouhou dobu, vlastně až do toho
roku třicet devět?
MM: ano
JV: s babičkou. ale poté, už teďka se dostanem do toho protektorátu,
kdyžtak se k tomu ještě vrátíme, jenom abych věděl, pak ste
navštěvovala i jiná kina?
MM: ano, chodili sme dost často do kina Metro,
JV: hm
MM: to bylo na Lidické, tam jak je dneska městský divadlo,
JV: hm
MM: a to bylo velice hezký a příjemný kino. tam sem chodívala hrozně
ráda, chodívali sme tam vždycky sme, prošli sme tam Slovan, tam tu
pasáž, tam sem chodívala, tam sme chodívali často. potom sme
chodívali dost často do Alfy ((Alfa)),
JV: hm
MM: a občas sme chodívali i do takových malých kin, protože sme
nechodili do kin, ale chodili sme na filmy, na filmy a na herce,
JV: takže, hm
MM: a pokuď, pokuď ten film se hrál někde, třeba si vzpomínám že v
Židenicích bylo kino Svět ((dříve Hvězda, Astra)). tak tam sme taky
byli několikrát, protože ten fi-, hrál se tam určitý film, který sme
chtěli vidět, ono to bylo tak že, nebylo to tak rozdělený jako
dneska, že byly ty premiérový kina, ale em tam se to hrálo, třeba
týden, to sme se ňák na to třeba nedostali, tak sme šli až pak tam.
JV: takže pro vás nebylo důležité při výběru konkrétního filmu ee
nebylo pro vás důležité to kino [jako takové, ale především teda]
MM: [né, né, né] ten film, ano.
JV: a vy ste říkala, že ste měla hodně ráda tu Moravu ((Morava,
dříve Bio Metro)).
MM: Moravu ((Morava)) a Jadran.
JV: Moravu ((Morava)) a Jadran a Metro.
MM: no to Metro, to bylo ještě tam Morava a Jadran, tam sme
chodívali, tam sem chodívala až teda když sme se pak přestěhovali do
toho Králova Pole po roce sedmdesát.
JV: hm a to Metro ste měla tak nejradši dá se říct.
MM: to, to Metro, no, třeba Alfa, to se šlo dolů, dolů, pořád dolů.
kdežto to Metro bylo, ten sál byl prostě v rovině, jo, nebylo to tam
nějak, no, to Metro na mě tak nejlíp působilo, to sem měla
nejraději.
JV: takže to bylo především díky těm jeho [prostorovým dispozicím]
MM: [ano, ano, prostorovým] dispozicím, ano.
JV: kvůli tomu interiéru
MM: ano, ano.
JV: a do Lucerny ((Lucerna)) ste chodila stále, i v čase [kdy ste
navštěvovala už i jiná kina]
MM: [ano, ano, ano, ano]
JV: a kromě tady těchto kin, chodila ste třeba i ještě do jiných
kin? sme vyjmenovali Alfu ((Alfa)), Metro, Moravu ((Marava)),
Lucernu ((Lucerna)), navštěvovala ste i ještě nějaká jiná kina?
vzpomněla byste si?
MM: no třeba Kapitol a skalu ((Scala)), to většinou ty mě-, v tom
okruhu středu města.
JV: vzpomněla byste si na ty rozdíly mezi jednotlivými kiny?
MM: no po jaké stránce myslíte ty rozdíly?
JV: iteriér, přístup zaměstnanců, uvaděčů, k divákům,
MM: no, ee
JV: sál kina, foajé ((foyer)), pokladna, všechny ty věci, které tam
vlastně jsou.
MM: no, mys- myslím si, že tady tohle se začlo projevovat spíš až
později, anebo sem si jako dítě toho nevšímala, ale vím, že třeba
byly, všude byly uvaděčky, které si vzaly lístek a dovedly vás až na
místo, a to bylo všude,
JV: ve všech kinech
MM: ve všech kinech, všude se tak jako jednalo, což úplně se pak,
úplně se v pozdějších letech opustilo, prostě máte lístek teď
samozřejmě tam není úplně světlo, je tam přítmí i před tím než se
začne hrát, když tam chodí lidi, takže někdy byl dost problém si to
místo najít.
JV: tenkrát bylo tedy rozsvíceno.
MM: nebylo, taky bylo takové příšeří.
JV: hm, myslíte že bylo menší nebo větší, <nebo stejné>
MM: no, teď je větší
JV: dneska je teda poměrně velké
MM: ano, velké. to když sem byla naposled v té Lucerně ((Lucerna)),
tak tam byla skoro tma.
JV: hm a ta praxe toho, vlastně uvádění nebo přivádění na to vaše
místo, ta trvala vlastně do kdy jen tak pro zajímavost? abysme si
udělali obrázek.
MM: já myslím, že to bylo ještě za toho protektorátu.
JV: hm, myslíte, že ještě tedy do padesátých let? třeba, nebo, s
převratem to nějak vymizelo.
MM: no, no já sem potom už teda do toho kina chodila málo, protože
sem taky potom byla mimo Brno zaměstnaná tak sem jenom sem
dojížděla, no, no já si myslím že tak ještě za toho protektorátu a
pak, pak už bych řekla, že to moc nebylo.
JV: každopádně to je hodně zajímavá zkušenost nebo, nebo věc,
vlastně o tomto ještě žádný pamětník nemluvil, nebo aspoň si na to
nevzpomněl při rozhovoru.
MM: no protože to, to je, mně to tehdy připadalo takový, no, ti lidi
právě že vás uváděli, tak ste si je pamatoval, oni vás samozřejmě
ne, ale vy ste si ty lidi pamatoval, kdo tam byl, takže člověk
zjistil, jestli je tam ten stejný nebo jestli je tam někdo jiný a
jako dítě sem měla pocit jako, takový příjemný pocit, jak kdyby mě
tam někdo vítal nebo něco takového.
JV: a hrály tyto nějaké rozdíly, my sme se vlastně k těm rozdílům
ještě nedostali, jenom ste zmínila, že ty uvaděčky tam byly všude,
MM: ano
JV: hrály nějaké rozdíly v tom kinu, ať už teda mluvíme o tom
chování těch zaměstnanců nebo nějakých těch prostorových
dispozicích, hrály pak třeba rozdíly ve vašich preferencích? že ste
si řekla, tak půjdu teda radši do tohodle kina než do nějaké tam
teda blechárny, tam to opravdu nemám ráda.
MM: no, určitou roli hrály, ale největší roli hrál ten film, takže
samozřejmě do takové blechárny sem šla pouze tehdy, pokud tam byl
nějakej film, kterej sem chtěla vidět a kterej sem jinak nestačila,
JV: kterej vám za to stál.
MM: ale jinak, kterej mně za to stál, ale jinak do takových těch,
těch určitých, to sem chodila dost nerada.
JV: vzpomněla byste si na nějaké jejich názvy?
MM: názvy ne, ale dodneška to vím a je tam <sekn hend> ((second
hand)), je to rožek Domažlické a Štefánkové ((kino Elektra)). a eště
je tam, já vim jak to kino vypadalo, a ještě je tam z boku, kdysi
bylo tam ještě dost dlouho vidět jenom napsáno kino. a tam byl vchod
a tady z této druhé strany byl východ a na to kino si vzpomínám a to
byla vopravdu taková blechárna. a ty prostory, co sou tam, tak ty
tam takový sou a je v nich dneska sekn hend ((second hand)).
JV: nevzpomněla byste si, v čem to kino na vás působilo tím dojmem
blechárny? jako,
MM: no tak takový víte to bylo, em, takový omšelý to tam bylo, no a
JV: byl tam cítit nějaký zápach třeba?
MM: no tak to, to ani ne, ale bylo to takový omšelý a měla sem i
pocit, že tehdy, tehdy totiž byly v, podle ceny byly dost rozdílný v
těch kinech místa. taky ty lepší kina měly takzvaný lóže, jo, kde
teda to vypadalo jako malá lóže, jako v divadle, no a tam teda byl
člověk, že okolo něj neseděl kdoví kdo, před ním neseděl kdoví kdo,
to člověku vadilo, protože tehdy ještě nebylo to v těch kinech tak,
že by to bylo natolik zvednutý, že vám ta řada před váma vůbec
nevadila, jo, takže tehdy opravdu byly ty sedadla tak a teď mezi
tím, ty další sedadla a vy ste se koukala tou uličkou a to si
vzpomínám kolikrát, že sem seděla takhle celý film, abych něco
viděla.
JV: že před vámi seděl někdo vysoký a vy ste neviděla přes něho
MM: no, no, dost to dost vadilo.
JV: to chápu. a ňáký dojem, který na vás zanechalo třeba určité kino
si řekla, tak tohle je opravdu jako kino pro lepší lidi, že bylo
nějakým způsobem honosné nebo monumentální v nějakém aspektu a
naopak, že ste si říkala, tohle je kino spíše pro,
MM: no, byl rozdíl mezi těma kinama, ale já sem to nikdy takhle
nebrala, já sem se na to nikdy nedívala
JV: [a spíš to ten subjektivní]
MM: [tak třeba ta ta skala ((Scala)),] ta byla taková, taková jako
lepší, jo, že tam bylo aj dole bylo takový to bifátko, kde se
prodávaly všelicos takový ty bombóny a já nevim co všecko a to bylo
opravdu takový kino na tehdejší dobu, skutečně ty druhý tak
nevypadaly.
JV: hm a kino Alfa třeba?
MM: kino Alfa, z toho kina Alfu, Alfy, si vzpomínám, to je zajímavý,
nejvíc na ty šatnáře a šatnářky. tam byla velká šatna a tehdy se
dávalo teda do šatny v kině zcela běžně. taky to bylo teda i
způsobem jak sme se tehdy oblíkali. i na jaře se nosil třeba
kostýmovej kabátek, v kterým se nesedělo a tam si vzpomínám, že byla
veliká šatna a tam ty šatnářky byly teda velice obratný a šikovný.
JV: dobře, takže tím pádem bysme měli tak nějak ty kina probrané,
důležité je teda u vás že, kam vás to nějak táhlo, nebo kde ste se
opravdu cítila dobře, tak to bylo to kino Metro na Lidické, v hotelu
Slovan.
MM: ano, ano.
JV: tam ste chodila nejčastěji.
MM: tam sem chodila nejčastěji.
JV: pak teda vlastně to je to období určité té bubliny mezi tím
obdobím strachu, když ste radši byli doma a nevycházeli,
MM: ano, ano.
JV: takže to ten protektorát a tím obdobím kdy už ste teda měla toho
přítele a chodili ste, spolu. tak v této době, chodila ste s nějakou
partou přátel do kin? v těch čtyřicátých letech.
MM: ne. ne, ale můžu vám říct, že tehdy ani takový party nebyly. to
pokud bylo tak ee byly dvojice, kamarádky nebo kamarádi, ale takový
tak jak sou takový ty party, to jak to nebývalo.
JV: myslím třeba spolužáci ze školy
MM: ne, ne
JV: nepřátelila ste se ve více lidech.
MM: no my sme byli, já sem totiž do toho gymnázia, co sem chodila ty
čtyři roky, tak sem chodila, to bylo vlastně klášterní gymnázium.
dodneška funguje na Lerchové ulici, je tam, je to teď jazykové a
tam, to bylo pro dívčí a bylo to pro celou Moravu, to znamená, že
oni tam bydlely v iternátech, takže nám, který sme byly z Brna, nás
bylo poměrně málo, tak sme se kamarádily jenom ty co sme tak poblíž
bydlely, té školy, a co sme spolu chodily. ale ani si nevzpomínám,
že by oni byly nějak moc, chodily do kina.
JV: a třeba nějaké děti v okolí vašeho bydliště, Masarykovy čtvrti
anebo ještě předtím, když ste bydleli, nehráli ste si třeba
společně.
JV: no tak to sme si společně hráli, ale já mám pocit, že do toho
kina jich chodilo hrozně málo.
JV: takže se nedá říct, že by to kino sloužilo jako nějaký sociální
prostor, kde byste se stýkali, navzájem,
MM: ne, ne, rozhodně ne, rozhodně ne.
JV: já se teď vrátím trošičku zpátky, chodila ste do kostela?
MM: no, do kostela sem chodila.
JV: v neděli.
MM: v neděli.
JV: pravidelně.
MM: no, pravidelně a právě ty čtyři roky, který sem chodila tam do
toho gymnázia a tam byla kaple a já hrozně ráda do dn-, hrozně
nerada dodneška ráno vstávám a my sme tam musely chodit v neděli na
mši svatou v osm hodin, přestože v kostele vedle byla desátá. když
to ještě toto není nic s tím kinem společného, ale když o tom ještě
tak mluvíme, tak jak sem přicházela teda k rozumu, během těch čtyř
let, v tom klášterním gymnáziu, tak sem se na lecos začla dívat teda
kriticky,
JV: což je vymezeno teda rokem čtyrycet, ee rokem třicet devět až
čtyřicet čtyři?
MM: ne, to už sem chodila, já sem potom chodila vod kvinty, to
znamená čtyřiačtyřicet sem maturovala,
JV: vy ste chodila na osmileté gymnázium.
MM: ano a to už sem nechodila tam. tam totiž to bylo klasické a tam
byla latina a byla tam i řečtina a řečtina, latina, to je vynikající
věc, ale řečtina teda na nic, tak já sem přešla potom na reálné
gymnázium, mendlovo gymnázium ((Gymnázium J. G. Mendela)), no ale to
už byla válka, nebo teda protektorát a to sme neměli budovu, takže
sme chodili různě po školách, půl roku tam, půl roku tam.
JV: do primy ste nastoupila teda ještě,
MM: tady
JV: v roce, v roce jakém? abysme to teda měli.
MM: no, šest a pět je jedenáct, takže v roce třicet šest.
JV: hm a to už teda můžeme považovat za nějaké období, kdy vlastně
ste byla v pubertě a začala ste se na ty věci dívat
MM: no to ještě ne, to ne. tehdy puberta byla až tak ve čtrnácti,
patnácti ((smích)) to nebylo tak brzo jak dneska.
JV: takže až kolem těch čtrnácti patnácti přišel ten věk, kdy ste
začala ty věci hodnotit kritičtěji.
MM: ano, ano. no tak to už sem se na to dívala, prostě něco jiného
se říkalo, něco jiného se dělalo.
JV: takže vlastně s tím jak začala válka.
MM: ano.
JV: mě právě zajímalo, když sem se ptal na ten kostel, tak jestli
ste někdy nebyla účastna toho, že by na faře vám pouštěl pan farář
nebo kazatel nějaký film, pro děti, pohádku nebo tak.
MM: ne. a pokud vím, tak to tedy neexistovalo.
JV: hm
MM: to tedy neexistovalo vůbec.
JV: jedna paní právě říkala, že jim to pouštěl.
MM: no tak kdoví kde to bylo, no ale tam, tam rozhodně ne, protože
tam byl farář, tam byl docela tak dobrý světský, ale jinak to tam
bylo strašně bigótní, takže to vůbec nepadalo v úvahu.
JV: stávalo se, že by vám návštěva kina nějak někdy zabránila, ee,
<že by vám návštěva kostela> zabránila jít do kina a samozřejmě
naopak, že byste upřednostnila někdy,
MM: ne, ne
JV: jedno nebo druhé.
MM: to se tam vešlo klidně, ale fakt je, že když sem začala chodit
na to klášterní gymnázium, víte to sou věci, na který si člověk tak
nevzpomene hned, až jak se ptáte, tak tam vopravdu kdysi byl ňákej
problém s tím, že některá ta dívka, já teda ne, byla v kině a ta
sestra ji ňák cestou viděla nebo něco takovýho a dost to teda
nehezky zkomentovala.
JV: hm a vzpomněla byste si třeba co, co bylo za ten problém? co jí
tam vytýkala konkrétně?
MM: no, vytýkala ji to, že, to už taky byla, no směšně pozdní
hodina, ale už bylo ňák po osmé, jo, páč bylo vona byla na šestou.
no a jednak to a jednak, jednak prostě že, tak nebylo to přímo
řečeno, ale tak naznačování jako že tam ty věci co sou, že by se z
toho mohla zkazit. pokazit ((smích))
JV: hm, rozumim ((smích)) ještě se zeptám, vy ste byla věřící,
hlásila ste se k nějaké církvi?
MM: ano já sem, já sem pokřtěná. římskokatolička ((Římskokatolická
církev))
JV: Římskokatolická, hm. myslíte si, že to vaše vyznání nebo to, že
ste byla pokřtěná, ovlivňovalo tu vaši zkušenost nebo ten váš
zážitek s filmem?
MM: ne, vůbec. vůbec ne,
JV: nepromítalo se do toho třeba ňák [to vaše vyznání]
MM: [ne, ne vůbec] vůb- vůbec ne, protože taky moje babička, ta taky
chodila do kostela, ale byla úplně normální a všecko posuzovala
realisticky skutečně a u nás doma, že by se dodržovaly nějaký takový
ty, em, bigótně, to vůbec u nás doma nebylo. (.) ale ta kamarádka,
jak sem říkala, že někdy ta babička ju do té Lucerny ((Lucerna)) se
mnou vzala, tak ee, ta vopravdu ta měla tatínka, který teda byl víc
než pobožný, a já mám dojem, že tehdy s náma byla dvakrát nebo
třikrát a pak něco doma řekla a pak už nesměla jít.
JV: už nesměla do kina.
MM: víte, vy se tak úžasně ptáte, to sou věci, který pak člověku
naráz vyvstanou, na který by si člověk jinak ani nevzpomněl.
JV: mě ještě teda napadla jedna věc, em, jak babička se stavěla k
tomu sledování filmu, chodila ona ráda do kina nebo znamenalo [pro
ni kino hodně?]
MM: [ano, velice ráda] velice ráda. babička byla velice společenská
a i když já už sem teda byla dospělá a babička teda měla dost pozdní
věk, tak babička chodila každý týden se známýma do kina a každý
týden do kavárny.
JV: chodila třeba i do divadel?
MM: do divadel, ee, pokud si vzpomínám nechodila, chodila se mnou na
nějaký ty dětský představení, to bývalo v Typosu nějaký kašpárek, už
nevím jak to bylo, ale moji rodiče měli vždycky předplatné v divadle
a moje maminka chodila nerada, takže já sem snad vod svejch třinácti
let chodila do divadla, pravidelně.
JV: počkejte, maminka měla předplatné a chodila nerada.
MM: tatínek s maminkou měli předplatné,
JV: hm
MM: a maminka chodila nerada.
JV: s tatínkem.
MM: s tatín-, no, do divadla ((smích))
JV: <to chápu>
MM: ne s tatínkem, ale prostě nerada, jo, takže se stávalo, že na
poslední chvilku si rozmyslela, nepudu, a tatínek, Miluško, honem se
vobleč,
JV: tatínek byl ten milovník divadla.
MM: ano, tat-, Miluško honem se vobleč. tak já sem na sebe naházela
šaty, takže já sem znala operetu a nevim co všecko snad už vod
třinácti, vod čtrnácti roků.
JV: tatínek byl syn babičky?
MM: ne, to byla maminka mé maminky.
JV: aha, já právě, tam, jak ste říkala, že babička byla velmi
kulturní a divadlo, kino, tak sem si říkal, jestli to divadlo právě
od ní nemá ten tatínek.
MM: ne, tam se to, tam to bylo přes generaci. moje, moje babička
byla výborná, společenská, chytrá, no, měla všech deset pé. moje
maminka z toho neměla ani jedno, nespolečenská, nerada někam
chodila,
JV: ste říkala, že byla žena v domácnosti, [takže ji to ale takhle
vyhovovalo]
MM: [no dobře, ale babička byla taky.]
JV: hm
MM: a já to mám po té mé babičce. já teda z maminky nemám nic, já to
mám všecko z mé babičky.
JV: a tatínek, teda ten jak, teda byl asi někde mezi. vy ste říkala,
že do kina on teda vůbec nechodil, ale do divadla chodil [teda asi
rád.]
MM: [do divadla ano.] do divadla ano.
JV: jinak té další kulturní aktivity jako ee knížky, četli ste
knížky doma?
MM: no, četli sme hodně. hodně sme četli, babička taky hodně četla,
ale to i maminka dost četla. ale já sem, já sem kvůli tomu jako dítě
dostávala, protože já sem četla pod peřinou a tatínek říkal, každej
ten škvár musíš přečíst... ale já sem četla, protože sme měli moře
povinné četby, Jiráska ((Alois Jirásek)), já nevím co všecko. já sem
četla ty knížky, protože mě zajímal vždycky děj,
JV: hm
MM: tak hop šup tralala. ale všecko sem věděla, a pak teprv sem se
vracela k těm popisům faktu. vždycky sem od tatínka dostávala, že
nečtu, že hltám ty knížky. a dneska přečtu taky ještě kde co,
[noviny, časopisy]
JV: [takže vidím, že opravdu] vy ste jako dcera babičky ((smích))
MM: ano ((smích)) úplně.
JV: to je krásné. a mně spíš šlo o to, jakou roli hrálo to kino mezi
těma dalšíma, dalšími kulturními aktivitami v životě vaší babičky,
jestli třeba to stálo na vrcholu, nebo třeba bylo to na stejné
úrovni jako chození do divadla, že zas jako nějak neupřednostňovala
divadelní představení na úkor filmové nějaké [projekce]
MM: [no, je to zajímavý,] tatínek chodil rád do divadla a babička
teda ráda chodila do kina. do divadla taky, ale poměrně málo.
JV: takže to kino pro ni hrálo asi přeci jenom větší roli.
MM: ano, větší roli.
JV: větší roli.
MM: no a já sem chodila s ním do divadla a s ní do kina.
JV: to je krásné, když může být dítě tak jako zapojeno do těch
kulturních aktivit, určitě je to dobře, a em s babičkou pak ste se
bavily třeba o těch filmech?
MM: ano
JV: probíraly ste třeba,
MM: protože sme šly pěšky domů, a tak sme se o tom bavily. pokud se
mně tam něco, já sem většinou teda, dneska už si nevzpomínám, ale
většinou sem měla k tomu ňáký dotazy, jo, proč je to tak a jak to že
tam je to a nevím co, proč to je, no a babička vždycky se mnou na to
téma debatovala a vždycky mně všecko vysvětlila.
JV: snažila se,
MM: ano, ano.
JV: podat nějaké vysvětlení. vzpomněla byste si na nějaké třeba em,
reakce babičky, kdy opravdu se jako vyjadřovala nesouhlasně k tomu,
co viděla nebo že ji to opravdu jako nadzvedlo, v uvozovkách,
MM: ne, nevzpomínám si.
JV: naopak zase kdy byla nadšená, kdy to chválila,
MM: no, většinou se jí to líbilo, že by ju to nějak nadzvedlo, to
ne, ale víte, ony ty filmy vás tehdy ani nadzvednou nemohly, prostě
to, <to byly takové>, jestli se vobčas podíváte na filmy pro
pamětníky, tak to byly takové, takové jakoby limonády, no, to bylo
tak jako, no, ale něco tam vždycky z toho života bylo.
JV: ale tak dobře, ale byly i jako dramatičtější, dramatičtější
filmy.
MM: no tak, nó
JV: a vy ste říkala, že ste chodila právě na ty [nepřístupné, takže]
MM: [no na ty, no tak] no tak tam snad něco bylo, no, nějaký,
nějaký takový, milostný konflikty nebo něco takovýho, ale
JV: na druhou stranu, to ste byla ještě docela mladá, na [nějaké
milostné]
MM: [no, no ano] no právě, no právě. já sem viděla v k-, proto já
sem tolik těch filmů viděla, protože mě ta babička tam na to brala,
protože ty filmy byly opravdu mládeže nepřípust-, nepřístupné a
myslím, že bylo tehdy do šestnácti a pak do vosumnácti.
JV: a vy ste chodily na ty teda do těch osumnácti nebo od osumnácti.
MM: no, no, od, ano. takže já sem viděla filmy, který sem vlastně
vidět neměla, ale nijak mě to teda jako,
JV: myslíte že vás to nijak neovlivnilo.
MM: ne, nijak mě to neovlivnilo, ale to ani nešlo, aby vás to
ovlivnilo, tam prostě nic nebylo.
JV: hm
MM: to vůbec s těma dnešníma milostnejma scénama, to vůbec se nedá
srovnat, to je nebe a dudy.
JV: hm. myslíte si třeba, proč byl ten film od osmnácti? když ste na
ňákém byla,
MM: no, většina těch filmů sem nepochopila proč, no třeba když se
tam, když se v tom filmu dvakrát líbali, tak už to bylo nepří-,
mládeži nepřístupné.
JV: do toho kina ste chodily bez placení nebo ste platily?
MM: no samozřejmě sme platily.
JV: když ste říkala, [že tam měla známého uvaděče, tak jestli vás
jako pustil]
MM: [ne ne ne ne, to sme samozřejmě platily] a myslím si, to nejsem
si tím jistá, ale myslím si, že sme zaplatily víc než sme měly, za
tu ochotu. ono tak jak si vzpomínám, to teda s tím kinem nemá vůbec
nic společného,
JV: to nevadí, povidejte.
MM: když em sem měla, já sem mívala angíny, ale neměla sem u toho
teploty a tak se mnou chodila babička k doktorovi, k normálnímu
praktickýmu. babička tam přišla, pozdravily sme a babička bez řečí
mu na stůl položila dvacet korun.
JV: hm
MM: já se dodneška,
JV: dneska by to byl byl úplatek
MM: já se do dneška přesně na to, no ne, tak asi se taky platilo.
dodneška si vzpomínám, a tehdy, dvacet korun,
JV: hm
MM: a teď skáčou nad třicet. čili to je nesrovnatelný, já se, já se
pamatuju docela dobře za první republiky, některé věci kolik stály.
protože to maminka tatínkovi vykládala, jo, představ si, já sem byla
v obchodě a platila sem to, já, já vím jaký byly nájmy, já vím jaký
byly platy. protože to se vykládalo doma, tak to vím. čili v tom
poměru, to bylo hrozně moc. tramvaj stála korunu, na přestup korunu
padesát. a to kino, to bylo koruna, tam ňáká ta první druhá řada,
pak dvě, pak pět, no a jestli to bylo ještě víc, to nevim, to se
nepamatuju.
JV: pět korun za tu lóži?
MM: možná že ta lóže stála teda deset, no ale jinak tak většinou to
tam bylo tak okolo pěti korun.
JV: a deset korun už je docela dost.
MM: no ale i těch pět nebylo zas tak málo.
JV: hm, mě napadlo, pak ta čtyřicátá léta, vy ste říkala, že tam
byly ty estrády nebo, ne estrády, ale vy ste říkala ještě
MM: reví ((revue)), to byly vlastně takový reví ((revue)). ty
německý filmy, co k nám přišly, tak to byly takový zábavný filmy, a
voni neměli špatný ty filmy. a v těch jejich filmech, byly to taky
teda na konc- teda limonády, takový filmy, nevzpomínám si, aspoň já
sem nikdy na žádným nebyla kde by tam byla ňáká propaganda jejich
nebo něco takovýho.
JV: kdybyste to měla tím žánrem vymezit, tak řekla byste, že to byly
komedie, romantické komedie,
MM: jo, romantické komedie, třeba si vzpomínám marika rek ((Marika
Rökk)), jo to byla tanečnice a zpěvačka a to byly opravdu takové
romantické komedie s tančením, se zpíváním a opravdu potom sem
viděla několik a to byly skutečně revi ((revue)), skutečně tam byl
balet.
JV: takže ten večer byl komponovaný.
MM: ano, ano a to opravdu to měli, to sem teda hodnotila na tehdejší
dobu, to bylo dost nevídaný. americké filmy k nám v tu dobu
nechodily, tak ty byly taky tak, to měly. ale tady u nás, to bylo
nevídaný.
JV: když ste chodila do kina s babičkou, tak ten výběr filmu
předpokládám byl na ní.
MM: na ní, ano.
JV: takže ona prostě řekla, dneska půjdeme na tento.
MM: ano, Vdavky Nanynky Kulichovy ((smích))
JV: to si pamatujete.
MM: to si vzpomínám, <Otec Kondelík a ženich Vejvara>, ale já si
vzpomínám, ale to už bylo teda později, potom si vzpomínám na ty
filmy s Adinou Mandlovou ((Adina Mandlová)), se Zitou Kabátovou
((Zita Kabátová)), Věrou Ferbasovou ((Věra Ferbasová)), em Lídou
bárovou ((Lída Baarová)) no s Novým ((Oldřich Nový)), jo, to byl,
Nový ((Oldřich Nový)) začínal v Brně.
JV: hm, já vím ňáký z těchto herců, jak ste teď vyjmenovala, a
hereček, imponoval vám, měla ste nějakého opravdu jako radši než
druhého? jako, jako svou osobní hvězdu?
MM: ne, já sem na hvězdy,
JV: ne
MM: já sem to, já sem to brala tak, já sem totiž měla strýčka,
který, byl to maminčin bratr, který byl bydlel v Praze a velice
často k nám jezdil, a já, když sem tak, jako, byla sem v kině, já
sem ti viděla Vítovou ((Hana Vítová)), vona byla tak krásná. von se
na mě podíval a povidá, jo? to bys ju měla potkat v Praze na ulici,
to bys viděla. a kdyby s tebou dělali to co s ňou, tak bys byla taky
tak krásná, takže, ten mě <přivedl do reálu>.
JV: takže ten vás tak jako usadil.
MM: jo.
JV: dobře, no takže, já sem se chtěl zeptat, jestli vám ňáký herec
[imponoval nebo herečka]
MM: [ne, to jak má někdo pověšený] nebo toto, [to sem nikdy neměla.]
JV: [nechtěla ste být jako ona.]
MM: ne, ne, to sem nikdy neměla.
JV: dobře, babička, no to je taková otázka jako, na ní není možné
úplně odpovědět, ale jak myslíte, že ona získávala informace, řekla
ste, že byla taková hodně kulturní, takže myslíte, že třeba
odebírala noviny nebo nějaké přehledy,
MM: no kinoreví ((Kinorevue)).
JV: kinoreví ((Kinorevue)) odbírala.
MM: no, kinoreví ((Kinorevue)).
JV: hm, pravidelně?
MM: pravidelně, no a já sem to samozřejmě taky četla, takže tam byly
informace vo všem, teď sem nedávno šla kupovat jedné známé něco do
antikvariátu a tam ještě jedno kinoreví ((Kinorevue)) měli a
prodávali.
JV: a když ste se, když ste pročítala to kinoreví ((Kinorevue)), tak
třeba, bylo to tak, že by vás třeba nějaký film zaujal a řekla ste,
babi, pojďme radši na tento film, ten chci vidět já, [nebo ste to
vždycky nechala na tu babičku]
MM: [ono tam, ono em] nechala sem to na tu babičku a ono v té
kinoreví ((Kinorevue)) ani tak nebylo o těch filmech, bylo tam
hlavně vo těch hercích.
JV: hm
MM: bylo tam sice, hraje v tom a v tom filmu, ale teď tam bylo
popisovaný, ten herec, co a jak, obrázky těch herců, takže to
kinoreví ((Kinorevue)) myslím si, že bylo spíš o těch hercích než o
těch filmech.
JV: hm, takže nějaké anotace delší tam nebyly.
MM: ne, ne. teď sem se dověděla zajímavou věc, včera sem to přečetla
v knížce půjčené od mé dcery. všechno, co sem v životě potřeboval
sem se naučil v mateřské školce ((Všechno, co opravdu potřebuju
znát, jsem se naučil v mateřské školce)), je to báječná knížka, a
tam sem se ((smích)), tam sem se dočetla, já si vzpomínám i na ty
americké filmy, který ještě tak, v tom osumatřicátým roce, co tady
byly, byly to ty velkofilmy, Greta Garbo, jo, a vzpomínám si na film
Hraběnka Walewská, kde hrála Greta Garbo a Napoleona hrál herec,
který se menoval šárl boajé ((Charles Boyer)) a včera sem tam v tom,
v té knížečce, se dočetla, že byl, hrál milovníky se všema těma star
holyvůdskýma ((Hollywood)) tehdy, a přitom ve skutečnosti byl
pětačtyřicet let ženatý s jednou ženou, kterou velice miloval a když
ona umřela na rakovinu, tak za dva dny na to on spáchal sebevraždu.
JV: hm
MM: takže se člověk po tolika letech dozví vo ňákým herci a von hrál
toho Napoleona a vynikajícně, to byl Napoleon tak jak je na všech
těch kresbách a malbách.
JV: pamatujete si třeba dobové plakáty, vývěsky nějaké, poutače na
film?
MM: no, bývaly. bývaly, a bývaly dost a zajímavý je, že víc na mně
zanechaly jako dojem a víc si vzpomínám, em poutače, kde bylo to
kreslené. nebylo to, nebyla tam fotografie z toho, ale bylo to
kreslené, a myslím si, že tehdy jich bývala většina.
JV: ulpěl vám nějaký v paměti anebo byl nějaký třeba tak výrazný,
pro vás, když ste šla po té ulici, že by na vás zapůsobil a řekla
ste si tak tohle musím vidět, nebo tohle vypadá fakt zajímavě, tohle
chci vidět.
MM: no tak přesně na ňáký určitý si nevzpomínám, ale, ale vím, že
teda bývaly některý, jako dost působivý, ale já mám pocit, že sem si
to podle tohoto nevybírala.
JV: ne, ne. a předpokládám, že asi ani přátelé vás neovlivnili ve
výběru filmu.
MM: ne, ne.
JV: všechno to bylo asi skrze tu vaši babičku, která byla [takový
jako zdroj]
MM: [ano, ano, ano] babička, babička to byla opravdu člověk v mým
životě, které sem všechno věřila a na kterou se vždycky a dala a na
která mně nikdy nikdy špatně neporadila. jinak ostatní lidi sem
vždycky brala velmi skepticky.
JV: hm. em sem se ptal, jakou roli hrál film v životě, nebo mezi
dalšími kulturními aktivitami vaší babičky, tak ste řekla, že
poměrně vysokou, u vás to bylo jak? byl pro vás film důležitý?
MM: no,
JV: důležitější než třeba četba knih nebo chození do divadla? což
asi ano, protože ste řekla, že ste, nebo tak ňák sem vydedukoval, že
ste asi do kina chodila radši než do divadla, ale...
MM: no to bylo daný tím, že, to kino, to divadlo bylo takový prostě
svátečnější, a tam je to všecko tak bezprostřední,
JV: divadlo že bylo sváteční.
MM: divad- divadlo bylo svátečnější, ale potom, jakmile sme se
odstěhovali z Brna,
JV: hm
MM: no tak to byly menší města, tam kina všude byly, no ale divadlo
se hrávalo sporadicky, jo, třeba v Uherském Hradišti, jo, Slovácké
divadlo, ale to tehdy hrávalo, teď to bylo v sokolovně samozřejmě ta
sokolovna to nevypadalo jako divadlo, jak sem byla zvyklá tady
z Mahelova ((Mahelovo divadlo)), z toho, takže tam ty divadla už
potom tak nějak moc na mě nepůsobily, i se mně zdálo, protože sem
byla zvyklá tady na výkony těch herců, tak tam sem to dost jako
kriticky viděla, takže tam ty kina potom, co sme byli mimo Brno, ty
kina byly teda vlastně lepší než to divadlo. tam se to změnilo. a
když sme se vrátili do Brna, jo, tak se to zase vrátilo zpátky a mám
už sto padesát let předplatný v divadle, už chodím sama, protože ty,
co se mnou chodili, už tam nedojdou, jo, každý rok si říkám, už si
to nevezmu, <a zase si to vezmu> ((smích))
JV: to je dobře. ale ještě teda předtím než ste se odstěhovala, mimo
Brno, tak v této době toho dětství, puberty, dospívání, tak v téhle
době to kino hrálo jakou roli, bylo to důležité?
MM: no, bylo, bylo. já sem se vždycky na to kino strašně těšila.
JV: em pamatujete si třeba ještě že ste viděla černobílý film? ee
teda že ste, ne ((smích)), pardon, že, že ste
MM: <to byly všechny> ((smích))
JV: jasně. že ste viděla ještě, že ste byla na filmu, který by byl
němý nebo už si pamatujete jenom zvukový filmy.
MM: ne, ne, ty si nepamatuju. to už neběželo, když já sem začla
chodit do kina, tak to už všecko,
JV: všecko bylo zvukové už.
MM: všecko bylo zvukové, všecko.
JV: takže třeba ani filmy, kde by byl doprovod na klavír,
MM: ne, ne, to sem neviděla. ale, ale bývaly v té Lucerně
((Lucerna)) kdysi za mého nejranějšího mládí, tam opravdu ještě,
sice se mluvilo, ale někdy tam býval ještě stával bokem klavír a ten
na to něco hrál, jako doprovod k tomu.
JV: takže ten film byl zvukový.
MM: ten film byl zvukový ale ještě
JV: ale zároveň,
MM: ano.
JV: zároveň [tam byla ta produkce]
MM: [ano, protože] protože to, tak jak dneska máte ty filmy
podbarvený tou hudbou prakticky pořád, tak tam, tam to nebylo tak,
jo, čili tam jako třeba před tím filmem a předtím, to bylo vlastně
tam jenom mluvilo, ale ten zvukový doprovod nebyl. tak on tam
opravdu, taky sem si až teď na to vzpomněla, bývalo to tam, jo,
klavír,
JV: to trvalo tak do kdy, jak dlouho si to ještě pamatujete?
MM: no tak to bývalo jenom, já nevím tak, do těch deseti let mých,
potom už ne.
JV: to znamená do roku třicet pět.
MM: třicet pět.
JV: pak už ne.
MM: pak už ne.
JV: pamatujete si třeba za války, předpokládám, respektive ke konci
války, že by už nějaký film byl kolorovaný? barevný?
MM: no dyť já vám říkám, já sem viděla filmy se šírly templovou
((Shirley Temple)), kde konec toho filmu byl barevný, ale vopravdu,
tak jak vy to říkáte, já nevim jestli to existovalo už tehdy, ale to
vypadalo skutečně jak ty kolorovaný fotografie.
JV: a to teda [bylo]
MM: [a Němci] měli už barevný.
JV: takže za protektorátu už ste viděla barevný film.
MM: ano, ano.
JV: hm a viděla ste teda současně s tou šírly templovou ((Shirley
Temple)), to bylo teda ještě před okupací,
MM: ano, ano
JV: to znamená v těch [třicátých letech. na konci třicátých let.]
MM: [ano, ano, ano, ano]
JV: hm
MM: no to byl dojem tehdy, to sme byli úplně unešení.
JV: bylo to pro vás důležité pak třeba při tom výběru těch filmů,
jestli jít na film, který by byl kolorovaný nebo barevný?
MM: ne.
JV: ne, to ste
MM: ne
JV: [takhle nikdy, jo]
MM: [ne, vůbec] ne. to je podle obsahu, ale tady toto nehrálo roli.
JV: em, bylo důležité z jaké byl ten film země? jestli byl z Francie
nebo z Německa, z Ruska, z Ameriky, třeba, možná ani ne tak pro vás,
ale třeba pro tu vaši babičku, myslíte že to bylo důležité?
MM: já myslím že ne, ale my sme většinou chodily to byly samý český
filmy.
JV: český filmy.
MM: samý český filmy.
JV: nelákalo vás třeba jít na americký film.
MM: no ty s tou širlejkou ((Shirley Temple)) byly, to byly americký
filmy, ale jinak si nevzpomínám, že by s tou babičkou že bysme něco
takovýho a tehdy těch českejch filmů byla strašná spousta. tak sme
stačily akorát chodit tak, <protože to ani člověk nestačil> na ty
filmy chodit.
JV: dobře. kdybyste měla tak zavzpomínat, na tu dobu a říct mi, co
pro vás znamenalo, co pro vás znamenal dobrý film, jaký musel
splňovat atributy. nebo, co to vlastně jako bylo, jaký film byste
tenkrát označila že byl dobrý.
MM: no, to myslíte jako, jako dítě ještě? to, to sem neměla
[takovej]
JV: [myslím] už v tý době, dejme tomu druhá půlka třicátých let,
přelom třicátých čtyřicátých let. už takové to přece jenom nabírání
rozumu a větší kritičnosti, kdy už ste se nad těmi věci, věcmi
začala více a hlouběji zamýšlet, tak určitě i tady tohle, ste
řešila.
MM: no mně se, mně se líbily filmy, bylo spousta filmů, kde to byla
vlastně zfilmovaná ňáká, obsah ňáké knihy.
JV: hm, adaptace.
MM: adaptace. a mně se líbily filmy, kde opravdu to odpovídalo mým
představám. třeba Babička, ta byla zfilmovaná několikrát, ale, ta
první Babička, s Terezou Tanskou ((Nataša Tanská)) a s Brzkovou
((Terezie Brzková)), to byla nejlepší Babička jaká opravdu byla, tak
sem si to opravdu představovala. ty ostatní filmy, ty Babičky, už mě
to zklamalo, to už nebylo ono.
JV: to už [nekorespondovalo s vaší fantazií při četbě knihy.]
MM: [ano, ano, ano, ano,] čili, já sem měla ráda takové ty adaptace
ňákých těch, nebo i byly filmy, že to byly divadelní hry a bylo to
udělaný jako film, tak ty se mně velmi líbily, ale jenom tehdy, když
to opravdu odpovídalo těm mým představám.
JV: což je někdy docela těžké, každý člověk má asi [představu trošku
jinou.]
MM: [no, proto] kdysi se mně stalo, už si nevzpomínám co to bylo, že
sem napřed viděla film a pak sem si přečetla knihu, a to bylo
báječný, protože já už sem měla ty představy z toho filmu.
JV: a to ste dělala záměrně?
MM: záměrně, jo.
JV: záměrně. a vy ste si nezkazila ee zážitek z toho filmu. kdyby ne
nedej bože ste [měla]
MM: [ne] chtěla sem zkusit jaké to je. a opravdu potom když sem to
četla, tak sem viděla,
JV: tak se vám zobrazovaly ty, ty obrazy, které ste viděla v kině,
hm. a myslíte, že vás to třeba nějak neochudilo? protože to už byly
jako obrazy, které vlastně byly dopředu někým [vyrobený.]
MM: [já myslim] že ne. ve většině případů to bylo obráceně. a já už
sem nějakou představu měla, a teď když se to, mně se ten film líbil
i tak, ale když se to neshodovalo s tou mou představou a když sem
viděla třeba, jak sem mluvila o té Babičce ((Babička)), několik těch
zfilmování, tak prostě nejlepší byla, a zajímavý je, že co sem
mluvila se známýma, jo, potom už jak dospělá, co sme chodili do kin,
tak sme se vo tom bavili, tak většinou sme měli stejný názor. čili
to asi nebylo jenom že byl to byl můj názor, ale, ale prostě něco
bylo udělaný tak, že to skutečně odpovídalo představě spousty lidí.
JV: ee dobře, tak tohle je určitě zajímavá věc, ale ještě teda, ňáké
další kritéria pro dobrý film, byly by? třeba em ve zpracované
látce, když teda odhlédneme od těch adaptací, filmy, které neměly
předlohu nebo ste třeba neznala, nečetla, ale jenom film sám o sobě,
který ste viděla, tak ten by splnil, musel splňovat nebo splňoval
jaká kritéria, aby pro vás byl dobrý.
MM: no, já si třeba vzpomínám, že hrozně se mně líbil, jak sem
mluvila o té, Hraběnky Walewské ((Hraběnka Walewská)), tam tak Greta
Garbo a šarl boajé ((Charles Boyer)), to mně teda hrozně zůstalo
zůstalo v paměti tady to. ale to už to už sme něco teda vo tom, něco
málo sem vo tom věděla, ale né moc. ale opravdu to byly, no, půs-,
moc, potom když už sem byla, když už sem měla tak, těch dvanáct
třináct roků, tak už mě moc nebraly takové ty limonády, víte,
JV: jo
MM: já sem jak byla ta červená knihovna, já sem to v životě nečetla,
já sem si přečetla jednu a to mně stačilo nadosmrti.
JV: a čím myslíte že zrovna tehle film vám utkvěl v paměti tak moc.
MM: no, ti herci byli teda vynikající, potom to je, to je, po tom
Napoleonovi to je prostě vždycky něco vynikajícího, drama něco
takového,
JV: hm
MM: no a samozřejmě asi taky výprava, na tehdejší dobu.
JV: a co se týče třeba žánrů, upřednostňovala ste nějaké žánry víc?
MM: no, ani ani ne, ale neměla sem ráda takový ty limonády, který
nic neříkaj.
JV: em limonády sou ve vašem pojetí romantické komedie.
MM: ((smích)) nemusí to být komedie, <může to být aj vážný>. ale
takový kde se prostě
JV: banální.
MM: banální, správně, banální. to teda to mě nebralo.
JV: vy ste si vy ste si připadala uražená jako divák.
MM: ano sem si říkala, takový pitomosti, na to se nemusím dívat.
JV: hm ale jinak co se týče třeba drama, detektivka, [romantika,]
romantická komedie
MM: [no tak] no vždycky sem měla raději drama nebo detektivku něž tu
romantickou komedii, měla sem prostě ráda, když o něco de.
JV: když je to spíše podáváno v té vážnější rovině.
MM: ano, ano.
JV: ale zároveň říkáte, že ste apriori ne, neodsuzovala ani
[romantickou komedii nebo komedii]
MM: [ano, ano, ano]
JV: šla ste na nějaký film vícekrát? pamatujete si, že byste, že se
vám tak líbil, že byste si řekla, že ještě ho musíte vidět a šla ste
na něj jednou, dvakrát, třikrát.
MM: ne, no v tehdejší době ne.
JV: ani s babičkou ani bez babičky.
MM: ani s babičkou, no bez babičky už <vůbec ne> ((smích))
JV: né tak rozumíte, už ta čtyřicátá léta, už ste chodila sama]
MM: [ne ne ne, to to si nevzpomínám]
JV: chodila ste [někdy]
MM: [jo]
JV: no, povídejte
MM: eště a eště sem měla ráda veselohry.
JV: veselohry.
MM: veselohry, ale ještě nedávno sem o tom přemýšlela jak je to
možný. mně se, ale to už sem nebyla dítě, mně se em nelíbily a někdy
mně vadil Burian ((Vlasta Burian)).
JV: hm
MM: ten jeho způsob vtipu. a připadalo mně to takový, no jak pro
hloupý.
JV: lidový?
MM: ne, takový, já nevim, prostě sem ten vtip nesnášela, a teprve
jako dospělá,
JV: hm
MM: když sem potom ty filmy viděla, tak sem na to přišla, že v tom
něco je.
JV: takže vlastně s vývojem, vašim, ste začala se na to [dívat
jinak]
MM: [teprv to,] dívat jinak, no. a veselohry sem měla teda taky
ráda.
JV: tak em, to je docela zajímavé, rozlišujete význam mezi
veselohrou a komedií?
MM: no, ano.
JV: jaký je teda podle vás rozdíl mezi veselohrou a komedií.
MM: no, podle mě veselohra je něco, takového veselého přirozeně a
komedie už je to trošku jako, přehnané.
JV: hm, no ta hranice někdy může být docela jako tenká.
MM: no, ano
JV: dobře. to je tak jako mimo, ale mě to zajímalo jak ste to
tenkrát definovala nebo vy říkáte veselohra a já sem říkal
romantické komedie, komedie, tak kde kde jako je ten rozdíl pro vás.
už sme to vlastně nakousli, ale ještě nějaké ty jiné druhy zábavy,
řekla ste, že ste četla knížky, ne teda červenou knihovnu, tu ste
ráda [neměla]
MM: [ze zásady] ((smích))
JV: a že ste chodila i do divadla, někdy i místo maminky [jako
náhradnice]
MM: [ano, ano]
JV: a s babičkou samozřejmě do kina,
MM: ano
JV: pravidelně, často a ráda. ale ještě mě napadá, třeba když ste už
byla starší, to znamená za války, chodili ste třeba někdy někam
tancovat?
MM: za války se nechodilo, protože to <neexistovalo>
JV: ani třeba natajno ste nechodili nikam?
MM: no, i taneční byly tajný.
JV: hm
MM: my sme, když sme měli prodlouženou s dlouhýma šatama, tak sme si
je musely na ulici vyhrnout, pod kabáty aby to nebylo vidět. protože
to neexistovalo někde. tady to tancování, a to sem milovala, to
začlo v pětačtyřicátým roce.
JV: po válce.
MM: to bylo pak vš-, ano, to bylo všude. všude tak ty taneční
kavárny, plesy a zábavy, dneska to už není nic.
JV: takže za války, za války, ee ste nechodili ani [tajně si někam]
MM: [ne, ne,] no ale já si myslím, že to ani neexistovalo, že to
bylo strašně přísný tehdy, to by si byl nikdo kdo to pořádal, to by
si byl nikdo nedovolil.
JV: a em sportovala ste?
MM: normálně, plavala sem, lyžovala sem, bruslila sem,
JV: sem se ptal na ty volnočasové aktivity, kromě tedy těch
kulturních, [tak tak jestli ste ten čas trávila ještě nějak jinak]
MM: [ano, ano, ano, ano] no třeba hodně sem chodila bruslit, protože
my sme bydleli v té Masarykově čtvrti, a tam eště dodneška ještě v
zimě je tam o dva stupně chladněji než tady ve městě, jo a tehdy to
bylo zvlášť, a tam bylo, jako je Vaňkovo náměstí, tak tam bylo
kluziště, přírodní, Helgoland, tedy teda tam byl led vždycky. takže
sme chodili pravidelně bruslit.
JV: třeba na výlety ste chodila?
MM: jo jo, na výlety sem chodila, na výlety sem chodila s mým
tatínkem a s mou babičkou, páč maminka <vodmítala chodit> a to sme
chodili moc, ježiš, to sme, já se pamatuju ještě třeba v Králově
Poli, tam jak je semilaso ((Semilasso)), tam byla konečná, smyčka a
vod tamtud se na Vranov, na Soběšice, jo, to se všude chodívalo
pěšky.
JV: dávala ste těmto aktivitám volnočasovým em třeba přednost před
kinem?
MM: ne, já sem nedávala ničemu přednost. já sem, prostě třeba v létě
se víc chodilo.
JV: takže by to bylo tak, že třeba, dneska ste měly jít s babičkou
do kina a vy ste, najednou vám vyvstal v programu další možná
aktivita, jako alternativa, takže byste ji možná upřednostnila a šla
radši nějak na výlet, nebo někam hrát volejbal,
MM: ne, to se mně nikdy nestalo. vždycky sme to měly tak rozdělený,
že sme věděly, že tehdy to a tehdy to.
JV: takže
MM: to babička zas neplánovala tak, že když se vědělo, že půjdeme
třeba na lyže nebo tak něco, tak babička nenaplánovala kino.
JV: neměly ste to tak s tou babičkou, že byste měly třeba jeden den
v týdnu jako váš, že byste třeba chodily každou středu pravidelně do
kina.
MM: no, no, my sme chodívaly v sobotu.
JV: v sobotu ste chodívaly.
MM: v sobotu sme chodívaly.
JV: každou sobotu ste chodívaly.
MM: ano
JV: hm a v rámci pracovního týdne?
MM: ne
JV: ne, hm
MM: ne
JV: mě právě zajímá vlastně kdy ste chodily vlastně v tom týdnu.
MM: no protože ono se, ono, já si vzpomínám, že asi jednou nebo
dvakrát sme šly a ono bylo to kino poloprázdný.
JV: ještě teď, když se dostanu k tomu samotnému představení,
pamatujete si, kromě přestávky ((smích)) ještě nějaké další jiné
věci, které byly na programu? třeba týdenník, reklama, ňáký kratší
film, předfilm.
MM: a víte že já si vůbec nevzpomínám, jestli ňáký týdeníky tehdy
byly ((smích)) [když sem byla jako dítě]
JV: [ty byly až za války] teda.
MM: no tak to nebylo nic, to se rovnou začal promítat ten film.
JV: když ste chodila s tou babičkou v těch třicátých letech.
MM: ano, to se rovnou začal promítat film.
JV: a když ste mluvila vo těch přestávkách, tak ty byly, že ten film
se uprostřed přerušil,
MM: ano
JV: byla pauza,
MM: ano
JV: nevím jak dlouhá, pět deset minut?
MM: ano
JV: a pak se to dopromítalo.
MM: běželo to dál, ano.
JV: a to bylo pravidelně nebo jenom občas.
MM: no, ze začátku to bylo pravidelně. já si myslím, že to bylo z
nějakých technických důvodů.
JV: a pak už to teda ten film byl celý, pak už se nepřerušovalo.
MM: celý, ano.
JV: a to bylo tak zhruba od jaké doby? v jakých letech?
MM: hm, to nedovedu vodhadnout.
JV: takhle, chodila ste už na gymnázium nebo třeba ještě na obecnou
školu.
MM: no
JV: bylo to pozdějc?
MM: no, ne ne ne, to určitě když sem chodila na gymnázium, tak už to
nebylo.
JV: to už to nebylo. a co se týče toho protektorátu, když už ste
začala chodit na konci války, tak tam pamatujete si na ty, na ty
týdeníky, které byly [před filmem?]
MM: [no, no] ty týdeníky to bylo hrůza, protože to všecko, to bylo
jenom válečné. kde sme zvítězili,
JV: propaganda.
MM: propaganda k tomu, no.
JV: jaký to na vás zanechávalo dojem? brala ste to všechno tak jako
s nadhledem nebo,
MM: no, no [někdy]
JV: [že už ste] byla poměrně stará, ne stará, ale vyspělá.
MM: no, dobře, ale přesto přesto někdy teda ty tam z těch z toho
bojiště a tam z toho, někdy to bylo hrozně škaredý, někdy sem z
toho, někdy vám, vás, vám to dovedlo zkazit i ten film.
JV: hm takže pak ste to řešila, vracela ste se k tomu v myšlenkách
více než k tomu filmu samotnému.
MM: no ne, když sme pak šly domů, no tak sme se snažily bavit o
něčem jiným.
JV: a nikdy ten, nikdy ten týdeník, respektive jeho obsah
nevstoupilo do té vaší řeči? nezačaly ste se bavit na to téma?
MM: no, začaly ale vždycky, většinou sme to odsoudily že to bylo
hrozný a snažily sme se vo tom, se jako nebavit. páč to bylo, to
bylo jako ve všem, ze všeho, všude,
JV: takže to bylo hrozný v tom, v těch hrůzách válečných nebo hrozný
v tom, v té očividné propagandě.
MM: v té, no bylo to horší než když ste si to třeba přečetl v
novinách, jo, protože tam to bylo vidět.
JV: ňáké reklamy třeba ještě? byly před filmy? už třeba i ještě za
toho protektorátu nebo těsně před válkou?
MM: no tak za toho protektorátu ne, ale mám pocit, že před tou
válkou ještě jo. že někdy bývaly reklamy.
JV: a ňáké krátké filmy? kraťasy?
MM: hm
JV: že třeba by ten program byl složen z krátkého filmu, jakožto
předfilmu,
MM: a pak
JV: a pak toho hlavního filmu na který ste šla.
MM: no tak málokdy, ale taky někdy ten krátkej film byl. ale ty
reklamy bývaly, ty reklamy bývaly.
JV: foršpan. foršpan byla vlastně něco jako trajler ((trailer))
dneska, krátká ukázka z filmu, který se bude uvádět v dohledné době.
MM: to ne.
JV: nepamatujete se.
MM: to nebylo, to nebylo.
JV: tyto doprovodné části programu, aspoň trošku vás zajímaly? nebo
to bylo pro vás jenom jakoby to nutné zlo, co musíte teda vidět,
jako třeba ten předfilm, a až se dostanete k tomu filmu, na který
opravdu ste šla?
MM: no, podívala sem se na to, ale šlo mně vždycky o ten hlavní
film.
JV: jestli vás to bavilo třeba jenom to sledovat, na to se ptám.
MM: no tak mě baví všechno ((smích))
JV: ((smích)) takže to nebylo jenom jako nutné zlo.
MM: ne ne ne.
JV: bylo to pro vás zajímavé.
MM: ne, všechno, všechno je zajímavé, všechno, co člověk vidí a co
se dozví, je zajímavé.
JV: jo ještě jedna věc, byla ste někdy přítomna promítání filmu v
domácnosti, třeba u nějaké vaší kamarádky, že by třeba tatínek její
měl doma promítačku a pouštěl vám.
MM: no to, ale jakých filmů? takových těch domácích.
JV: může být.
MM: no ano, ano.
JV: [většinou samozřejmě domácí.]
MM: [ano, ano, ano] takových těch a to sme taky měli.
JV: taky ste měli doma.
MM: ano, ano, to taky sme měli.
JV: a často ste se na to dívali jako rodina, sešli ste se?
MM: no, tak moc často ne, no většinou to bývaly ňáký dovolený nebo
něco takovýho a to když sme se sešli, tak sme se na to dívali, ale
že bysme si to nějak pořád promítali, to ne.
JV: takže to pro vás nebylo něco exotického, brala ste to spíš jako
normální věc.
MM: ano, ano.
JV: s tím, že to měly i ostatní rodiny.
MM: no, no.
JV: a co se týče těch rodinných filmů, viděla ste i nějaký jako
fikční filmy, třeba pohádku nějakou kreslenou nebo
MM: ne, to sem, to sem neviděla, ale viděla sem filmy, kde jako to,
to tehdy se domluvila skupina nás, to bylo myslím v tom Kyjově, a to
jako že sme si vymysleli vopravdu děj, jako takový něco krátkýho a
teď sme to skutečně zahráli a zfilmovali sme to a pak sme se na to
dívali.
JV: a to už ste byla starší, to vám
MM: tak to už sem byla dávno dospělá.
JV: to už ste byla vdaná.
MM: ano. to sme se tehdy vo to vopravdu pokusili a bylo to vopravdu
zajímavý.
JV: máte ten film ještě?
MM: ne, ne ((smích))
JV: nevíte kde skončil.
MM: <ne, to vůbec nevim> sem se ixkrát stěhovala, tak to vůbec
nevim.
JV: mohlo by být docela zajímavé to dohledat.
MM: ale dneska je těch vymožeností tolik a nakonec teď nedávno,
zemřel nám v rodině tchán od mé starší dcery, my všichni, pořád něco
slavíme, páč je nás moc a všichni, všichni se vždycky sejdem. a on
jediný dělal fotografie, všichni ti vostatní to dělají já nevím přes
co, takže se to musí promítnout, jo,
JV: hm
MM: přes počítač nebo přes televizor. a to byly jediný fotky, na
který se vopravdu člověk mohl podívat. protože když přindu k jednomu
nebo k druhýmu zeťovi a řeknu mu, ty, poslouchej, to cos udělal
minule, já bych se na to chtěla podívat. a on říká, ale víš, já teď
nemám čas, až nás bude víc a já si to musím všecko nachystat. takže
to je na nic.
JV: maj to v počítači všechno.
MM: jo, to je na nic.
JV: tak ono to jde i vytisknout jako.
MM: no dobře, no.
JV: nebo vyvolat ve fotošopu ((fotoshop)), to není problém. no ale
dneska to už nikdo nedělá, [je pravda, že většina lidí si to
uchovává v počítači.]
MM: [no dobře, ale to je když máte] doma, když si na něco vzpomenete
a teď máte doma fotky,] protože je to dneska s datem, se vším a teď
se chcete na něco podívat, tak se na to můžete podívat. tam se na to
můžete taky podívat, ale až se uráčí to nachystat všecko, jo.
JV: by vám to mohl poslat po internetu domů.
MM: internet doma nemám.
JV: nevedete.
MM: nevedu. <to jednom když něco potřebuju, tak otravuju svoje
dcery> aby mně to na internetu nahledaly.
JV: neláká vás to, že byste se na internetu naučila.
MM: ne já, já kdybych ho měla, no snad bych se to naučila, já
kdybych ho měla, tak to by byl, já sem pořád někde venku, pořád
někde chodím, po známých, po tom, po tom. u toho se musí sedět doma
já kdybych si u toho sedla,
JV: myslíte, že byste u toho zůstala ((smích))
MM: <u toho zůstala>, jo. a to nejde.
JV: a tak samozřejmě pokud máte další aktivity, [tak proč,]
MM: [já jich mám moře.]
JV: proč trávit čas u počítače.
MM: takže týden, týden sedum dní je krátký.
JV: to vám myslím můžou závidět i mladší lidi jako teda ((smích))
MM: a to mám po té mé babičce, ta jich měla taky tolik.
JV: to je dobře. dobře, tak teď už vlastně my se dostanem úplně na
závěr, k tomu protektorátu, my už sme toho hodně probrali během
našeho rozhovoru, co se týče tohoto období, takže teď už to bude
zase kratší. jenom těsně po válce, vzpomněla byste si, dobře, tohle
není dobrá otázka na začátek tématu protektorát, na to se zeptám na
konci. ale spíš mě zajímá jaká byla ta atmosféra po roce třicet
devět, když začaly platit ty protektorátní předpisy, různá omezení,
restrikce, jak tuhle dobu vnímáte, teď nemyslím jen co se týče
filmu, ale obecněji. jaká byla ta nálada ve společnosti, mezi vašimi
známými.
MM: no ta nálada, ta nálada byla hrozná, protože já si dodneška
vzpomínám, že sem šla ze školy a tatínek mně šel naproti, což bylo
naprosto nebývalé a říkal, tak nás obsadili. na to si vzpomínám, na
mobilizaci, na to si vzpomínám teda velice dobře tady na tohle to.
no a za toho protektorátu to byl, no my sme si nakonec na způsob
toho života zvykli, ale zezačátku to byla hrůza. to když si vzpomenu
na to zatemnění, jaké bylo. teď my sme s tou školou, my sme většinou
měli školu odpoledne, protože sme neměli vlastní budovu. my sme
končili v šest hodin a já sem v šest hodin šla domů, třeba z druhého
konce Brna taky sme měli gymnázium kdesi až na Starém Brně, potmě.
protože nikde se nesvítilo, nikde nebylo ani vidět z těch domů, jo,
to světlo. no ale potom nakonec sem si na to zvykla a vůbec mně to
nepřišlo. ale bylo to takový stísněný a čekali sme, tak ten těch,
vod toho čtyrycátýho roku to už se čekalo, jak to teda bude
pokračovat, a vím, že tatínek říkal, že jakmile napadli Rusko, tak
říkal, no tak to, tím to prohráli. taky tehdy řekl a la Napoleon.
no, prohrála to zi-, prohrála zima. no a od, vzpomínám si taky kdy
nás, když nás osvobozovali, tady v Brně Malinovského armáda,
JV: hm
MM: tak byli sme ve sklepě, samozřejmě všechny obchody byly zavřený,
nikde nic nebylo, voda netekla, tak se pro vodu chodilo s kýblem až
na Kraví Horu. a potom, když přišli ti první vojáci, takový ty
jejich přechodný hlídky, no tak každý byl strašně nadšený, že jako
je konec války, ale brzy sme z toho vystřízlivěli.
JV: hm
MM: a eště, eště tady toto, to je úplně mimo teda. po tom
pětačtyřicátém roce, zase vznikly ty různé strany, a teď sem nedávno
mluvila s jednou známou, ona mně říkala, poslouchej, jak to tehdy
bylo, bylas v ňáké straně? a já říkám ne. nebyla sem v žádné, ale na
schůze sem chodila ke všem. k lidovcům, komunistům, národním
socialistům, ke všem. protože sem chtěla vědět, co všichni
vykládají. a je to dobře, protože se člověk takhle snáz orientuje.
JV: teď když se dostanem k těm kinem, ee k těm kinům, zpátky,
konkrétně, byla některá kina, nebo vědělo se o ňákých kinech, že sou
německá, nebo spíš česká. že tam chodí Němci nebo Češi. byla ňáká
taková znalost ve společnosti? nějaké takové vědění? vzpomínáte si?
se říkalo, tam nechoď, tam chodí Němci, nebo...
MM: ne, to, to si nevzpomínám, možná že to bylo podle toho, jaké
byly filmy, ale ty filmy byly tehdy zábavný, to byly filmy, to
nebyly ňáký propaganda nebo něco vojenskýho, to nebylo, akorát to
bylo v těch týdenících. ale to si tady tohle to si opravdu že by to
bylo tak rozrůzněný, to si nevzpomínám, no ale vono Brno, dyť vono
Brno bylo, tady bylo spousta Němců, tady bylo
JV: třetina Němci.
MM: no, tady bylo německých obyvatel moc. u nás v ulici, tam bydleli
v každým druhým domě tam bydleli Němci, ale to byli Němci, kteří
byli slušní, kteří tam zůstali, pak měli problémy, byli odsunutí a
nevím co všecko, jo, to byli normální lidi.
JV: co se týče těch jazykových otázek, tak, ty filmy byly v němčině.
nebo byly v češtině s německými titulky.
MM: ano.
JV: na to si pamatujete.
MM: ale to mně teda nedělalo žádnej problém, protože, protože my sme
měli, na tom gymnáziu dennodenně němčinu,
JV: hm
MM: á
JV: tu ste měli už před válkou? nebo až [za války.]
MM: [ne, ne, až] za války. dennodenně sme měli němčinu a eště sme
měli třeba matematiku jednou týdně jenom v němčině. dějepis, jenom v
němčině. takže já sem němčinu ovládala tak, že to mně nedělalo
naprosto žádnej problém.
JV: mně jenom de o to, jestli si pamatujete, že by s tou okupací ta
němčina vstoupila do života, nejen teda že se vyučovala na školách,
ale že by vlastně názvy, [plakáty, titulky]
MM: [no, no byly, no všechno] všechno bylo.
JV: všechno bylo. české filmy [beze zbytku byly taky ee z titulků]
MM: [všechno, ano samozřejmě, no všechno, ano, ano, ano, ano]
všechno, všechno.
JV: co se týče třeba Židů, měli nebo vědělo se, že třeba Židé
nesmějí navštěvovat určitá kina?
MM: podívejte, to, já vlastně když to řeknu, tak vlastně to řeknu
tendenčně. jaký já sem tady po této stránce já sem přebrala názor
mého tatínka. můj tatínek, moje maminka velmi ráda chodila nakupovat
do židovských obchodů. já dodneška vím, kde ty obchody byly, jak se
ti lidi menovali, byla sem tam ixkrát s ní, byli to opravdu
obchodníci strašně ochotní, všechno, ale tatínek je neměl rád,
protože tatínek byl na městě, na regulačním oddělení, a byli už
tehdy regulační plány a on měl zkušenosti s nima, že ti velcí
továrníci, třeba Khon, co měl cihelnu no a podobně, se pokoušeli tak
jak je to dneska běžný, tam by si chtěl něco postavit, to nejde,
šups obálečku. a tatínek je zásadně s těma vobálkama vyhazoval. a
vždycky přišel dom a s hroznou radostí to řekl.
JV: jo, a tatínek teda, ta jeho pozice byla, on byl úředník, [který
měl na starosti územní plánování?]
MM: [on byl u, on byl] vedoucí regulačního oddělení.
JV: regulačního oddělení. a to měl na starosti věci, týkající se
infrastruktury, nebo zástavby,
MM: no, to byly regulační, ee zástavby, zástavby. co kde mohlo být.
no a tady, a tady s tímhle tím, jak to říkáte za toho protektorátu,
tak já si jasně, a mimo to tatínek tvrdil, že Brno z velké části
ponem- poněmčovali Židé, protože oni měli většinu těch velkých
továren, a všichni uměli česky, ale všichni mluvili německy, a to
vím, že sem se tehdy nad tím pozastavila, oni měli to označený tou
hvězdou, pokud jeli v tramvaji, to byly ještě ty otevřený tramvaje,
tak museli stát jenom na tom otevřeným nástupišti, nesměli do vozu,
a to sem ixkrát zažila, že oni tam stáli, dva, a bavili se spolu
německy. přestože teda, jako, zrovna tak jak si vzpomínám na to, to
je zajímavý, měli sme domácí švadlenu, která přinesla k nám, já
nevím v kterém roce majn kamf. ((Mein Kampf)) no, kde teda vlastně
už všechno bylo napsané.
JV: to byla Němka, ta švadlena.
MM: né, to nebyla Němka. vona to někde, já nevim kde to její manžel
sehnal, jo, a vona úplně vyděšená nám to ukazovala ať si to přečtem
co, protože tam to bylo všecko napsaný. a vím, vzpomínám si jasně,
jak můj tatínek se na to díval a říkal, a tatínek byl teda dost
realista a dost měl to, a říkal to sou nesmysly.
JV: dobře, tak ještě co se týče toho zákazu, na ten si pamatujete,
že by byl a že by se dodržoval třeba?
MM: jaký?
JV: vstupu do kina Židům.
MM: ano, ano.
JV: byl zákaz.
MM: ano no samozřejmě, když ne do tramvaje, tak to už vůbec ne.
JV: tak ta tramvaj tam bylo to vyhrazené.
MM: no to bylo jenom, to bylo jenom
JV: nebyl absolutní zákaz.
MM: ano, dovnitř ne.
JV: kdežto u těch kin byl absolutní zákaz. [takže tam nesměli]
MM: [absolutní, ano]
JV: a nebyly ňáké kina, které, nebo kino, kam by Židé naopak mohli,
[že by to bylo jejich kino]
MM: [ne, ne, to neexistovalo.]
JV: a tento zákaz se myslíte absolutně dodržoval, nebyla ste někdy
třeba svědkem toho že...
MM: ne, to se určitě, určitě dodržovalo, protože to byly takový
sankce za to, že to, to nikdo neriskoval.
JV: tenkrát, v té době ste chodila do kina, to už ste asi říkala
méně.
MM: no, ano.
JV: méně často. takže ty vaše návyky se změnily, říkala ste že
MM: no, to, těma okolnostma,
JV: byl strach
MM: to nebylo jenom, zaprvé v těch kinech to co bylo, tam bylo málo
kdy něco, že by to člověk musel vidět zaprvé a zadruhý ste se musel
do toho kina nějak dostat a dostat se potom domů, jo, to bylo pěšky,
potmě.
JV: a co se týče těch preferencí, to ste chodila teda, když už ste
šla, tak ste chodila ještě s babičkou? za té války?
MM: no, zezačátku ještě ano, potom už ne.
JV: to [vám bylo čtrnáct let asi.]
MM: [ano, potom už ne. ano,] to ještě s babičkou.
JV: a později ste už třeba chodila sama? když vám bylo [těch
šestnáct, sedumnáct]
MM: [sama, sama sem nikdy] nechodila,
JV: nikdy ste nešla.
MM: buď sem chodila s babičkou nebo sem chodila s mládencem. sama
sem zásadně nechodila. sama chodím do kina až teď, když <už su stará
a nemá kdo chodit se mnou,> jinak sem vždycky chodila s někým.
JV: takže buďto babička nebo mládenec.
MM: ano.
JV: a kamarádka třeba, dvě holky
MM: no, já co sem měla ty kamarádky, oni takovýdle věci vůbec je to
nezajímalo.
JV: nechodily do kin, do divadel.
MM: do divadel už vůbec ne.
JV: ale do kin taky ne.
MM: no, hrozně málo.
JV: a trávila ste s nima aspoň volný čas sportem, nebo těmi výlety?
aspoň, když už teda na tu [kulturu moc nebyly]
MM: [no tak, no tak ano.] no tak třeba to bruslení, lyžování a
takový věci, to, to ano. ale víte že to je zajímavý, že to tak
říkáte, že to opravdu tolik lidí nechodí do kina do divadla, nic, a
nechodilo ani.
JV: no tak teď chodí už určitě málo, ale tenkrát právě mě zajímalo
MM: taky ne, za té republiky taky ne. to se sedělo doma večer u
rádia.
JV: to ste poslouchala ale taky.
MM: no ježiš, já dodneška já mám dva transistory, jeden mám v
kuchyni a jeden mám v ložnici a to mám puštěný nepřetržitě, na
televizi se dívám pokud tam je něco k dívání až večer. ale jinak,
při tom můžu dělat, při tom se můžu pohybovat, kdežto u té televize
se musí sedět jak ta pecka a koukat na ty pitomosti.
JV: takže na televizi se moc nedíváte. ani na čété dva? ((ČT 2))
MM: prosim?
JV: ani na čété dva? ((ČT 2))
MM: né, já se dívám na čété čtyři. ((ČT 4))
JV: jo, počkejte
MM: ta je lepší.
JV: to je ee sport nebo zpravodajství?
MM: ne, to je zpravodajství s komentářema.
JV: jo, počkejte, čété čtyři, ((ČT 4)) není to čété dvacet čtyři
((ČT 24))? dyť čété čtyři ((ČT 4)) je sport.
MM: ano, no čété dvacet čtyři ((ČT 24)), ano. to jsem se špatně
vyjádřila.
JV: ((smích)) já [sem si říkal jako že]
MM: [čété dvacet, čété dvacet čtyři ((ČT 24))] ano. zásadně na
zprávy a na všecko se dívám tam, protože ta holá zpráva mně nic
neříká, teď si poslechnu ten komentář k tomu.
JV: tak ty události komentáře sou paralelně i na čété jedna ((ČT 1))
večer.
MM: no ale když je tam třeba sport nebo něco na té dvojce((ČT 2)),
tak to tam není.
JV: na čété dvojce ((ČT 2)) bývá jako třeba filmový klub.
MM: no tak pokuď na té čété dvojce ((ČT 2)) tam bývají skutečně
dobrý programy.
JV: tak to sledujete.
MM: ano.
JV: ještě k tomu protektorátu. pamatujete si na změnu chování diváků
za protektorátu?
MM: no, pokuď bylo to takový všecko utlumený. to i
JV: nějaké hlasité projevy?
MM: hlasité projevy ne. a i i třeba
JV: smích, potlesk, ne.
MM: třeba si vzpomínám některý ty filmy s t- s tím hajnsem rýmanem
((Heinz Rühmann)), to byly vysloveně veselohry, ale ňák to tak lidi
neprojevovali.
JV: vzpomínáte si, že by se třeba hajlovalo? když se na plátně
objevil Hitler?
MM: no tak to sem nezažila.
JV: myslím třeba v týdeníku.
MM: ne, to sem nezažila.
JV: ani nikde jinde.
MM: ne, ne.
JV: takže ono je to třeba tak, že někteří lidé se ze strachu
přidávali. když tam seděli Němci, tak začali třeba hajlovat a
někteří lidé se báli, tak radči se přidali.
MM: no ale pokuď si vzpomínám na Němce vopravdu teda v holínkách a
v uniformách, v tom všem, tak že by teda ňák chodili do kin, tak
teda to to moc nechodili.
JV: ale německé obyvatele, Němci. nemyslím důstojníci nebo ňácí
vojáci, ale obyčejní lidé.
MM: ne to si ňáký takový projevy v tom kině, to si nikdy, to si, to
sem nezažila.
JV: změnilo se to chování a vaše návyky, chození do kina, frekvence,
s blížícím se koncem války? jak ste měla perspektivu, že už byly ty
zprávy, že už fronta postupuje.
MM: no tak samozřejmě že se změnilo, a sice tím, že už sme byli víc
než někde takhle na tu zábavu, tak už sme byli víc upnutí na to,
nemluvě vo tom, že ono teda tak když už se ta fronta blížila, tak
tady toto všecko přestalo. a byly starosti, vo jídlo, o to, o to,
takže, to pak už nepadalo vůbec v úvahu.
JV: ale ještě než teda se začala blížit tak moc, než teda ste žačli
řešit tady ty existenční věci, ale už ste věděli, že už je to jakoby
na dobré cestě, tak třeba chodilo se častějc, nebo už ta atmosféra
byla uvolněnější, ňáký takový mezičas, bylo tam něco takového?
MM: já si myslím, že ne. já si myslím, že to bylo až do konce a pak
se to zlomilo.
JV: když se to zlomilo. hm vzpomínáte si na první návštěvy těsně po
okupaci? po konci války? na tu situaci, na tu atmosféru, euforie
ňáká, nejen na ulicích, ale i třeba během toho sledování filmu?
MM: no tak všichni, všichni tehdy sme čekali, protože to, ty německý
filmy skončily, český prostě za celou tu dobu nic nebylo, no tak sme
čekali všichni, no a napřed sem přišly ty anglický filmy, všechno,
jo, no tak to sme, to sme byli nadšení tím, dojatí, to bylo něco
úplně jinýho.
JV: takže ta atmosféra se viditelně změnila.
MM: ano, ano.
JV: dobře, takže tímhle bysme to asi uzavřeli,
MM: představte si
JV: ano
MM: co člověk, co já sem <všecko prožila> ((smích))
JV: já si dokážu samozřejmě představit, ale, úplně se jako do toho
vcítit nedokážu, protože tyhle věci sou do velké míry jako
nepřenosné
MM: no, ano, to i když budete někomu vykládat, tak to se nedá.
JV: ale mám tady pro vás ještě jednu věc, a ta spočívá v tom, že vám
tady dám seznam filmů a poprosil bych vás, abyste si je, abyste si
ho přečetla, vzpomněla si pokud možno na nějaké z nich, které ste
viděla, a kdyžtak si zaznačila, které patřily k vašim oblíbeným a
MM: no tak počkejte, mám za- zaznačit ty který sem viděla nebo ty
který patřily
JV: no můžete, můžete si zaznačit tužkou nejdřív ty které ste
všechny viděla a pak můžete mezi nimi třeba se zaměřit na ty, které
[vám opravdu utkvěly v mysli]
MM: [jé, Sněhurka a sedum trpaslíků ((Sněhurka a sedm trpaslíků))]
JV: je [to tak,]
MM: [to bylo krásný]
JV: tyto filmy [sou poměrně rané]
MM: [Ducháček to zařídí, ano]
JV: ty ste vidět asi nemohla.
MM: nemohla, ne.
JV: tady už je rok třicet jedna třicet dva, třicet tři [třicet
čtyři, tady už to začíná.]
MM: [ale ten jo, Lelíček] ve službách ((Lelíček ve službách
Sherlocka Holmese)), to ano, to neznáte hadimuš- Hadimršku ((To
neznáte Hadimršku)) taky.
JV: to už ste viděla v kině.
MM: cé ká polní maršálek ((C. a k. polní maršálek)) taky. šest žen
Jindřicha osmého taky ((Šest žen Jindřicha VIII.)).
JV: tak kdyžtak si to ňák poznačte a pak pokud byste
MM: můžu to značit sem?
JV: určitě to můžete počmárat jak chcete.
MM: toto sem viděla, ježiš a vono vám to nepíše.
JV: počkejte, no vidíte, máte pravdu, ale já to rozepíšu, tak.
MM: tak, cé ká polní maršálek ((C. a k. polní maršálek)) sem viděla,
To neznáte Hadimršku, Lelíček ((Lelíček ve službách Sherlocka
Holmese)), šest žen Jindřicha ((Šest žen Jindřicha VIII.)), to nic,
Mata Hari, Svět patří nám. Sněhurka a sedum trpasliků ((Sněhurka a
sedm trpaslíků)), ale ten teda, to byla nádhera a vidíte, ten sem
viděla aspoň dvakrát nebo třikrát.
JV: no vidíte.
MM: teď jak sem si na to vzpomněla.
JV: s babičkou.
MM: ten sem viděla, to byla nádhera, nádhera.
JV: vzpomněla byste si kde, kde ste ho viděla?
MM: no v té Lucerně ((Lucerna)).
JV: takže to byly ještě ty třicátý léta [s babičkou]
MM: [ano, ano] to byla krása teda. Ducháček to zařídí, U pokladny
stál, dyť tam máte samýho Buriana ((Vlasta Burian)). To byl český
muzikant, Roztomilý člověk, Vídeňská krev, Muži nestárnou teď
nedávno o tom vykládala Zita Kabátová, no, Dobrodružství barona
Prášila, La Paloma, ta byla krásná. neviděli ste Bobíka ((Neviděli
jste Bobíka?)), její voběť ((Její oběť)), to mám dojem, že sem to
taky viděla. Sobota, to si, možná že jo, ale to si nevzpomínám.
JV: jinak sem chtěl říct, tyhle filmy ste samozřejmě mohla vidět i
pozdějc, ale teď jde vo to, aby vy ste je [viděla do roku čtyřicet
pět, jo]
MM: [já sem je viděla tehdy, tehdy, ano, ano]
JV: no a mezi těmi, který ste si teď vyznačila, který vám opravdu
utkvěly v mysli, ňákým způsobem, nebo který byly jenom vaše
oblíbené.
MM: no, utkvěla mně ta Sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)).
JV: hm, takže to ste říkala, že ste byla s babičkou v Lucerně
((Lucerna)),
MM: ano, několikrát, ano. potom To byl český muzikant.
JV: vzpomněla byste si, co třeba pro vás ten film znamenal, ta
Sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)), proč se vám tak moc líbil?
MM: no, tím pádem, že to bylo malovaný, že to byly obrázky, bylo to
tak zidealizovaný všechno, no bylo to krásný, no nebylo, no v tehd-
tehdejší době takový filmy, tak jak dyzny ((Disney)) dělal, tak
JV: tak ona hlavně byla barevná.
MM: no, ano. no potom velice, velice hezkej byl ten minhauzen
((Münchhausen – Dobrodružství barona Prášila))
JV: hm, ten ste viděla taky s babičkou? nebo většinu tady těch
filmů, nebo dokonce [všechny ste viděla s babičkou?]
MM: [já si myslím, já si myslím,] že to sem viděla všechno s ní.
JV: a myslíte, že všechno ste viděla ještě v tý Lucerně ((Lucerna))
nebo pak už třeba ty [pozdější]
MM: [toho, toho] minhauzna ((Munchhausen – Dobrodružství barona
Prášila)) a to už bylo za protektorátu a to už, to už sem neviděla
v Lucerně ((Lucerna)), to už bylo v kterým kině nevím, ale to už
bylo někde v kině ve městě. ten Roztomilý člověk, to bylo z novin,
to bylo taky výborný, To byl český muzikant, tam hrál Korbelář
((Otomar Korbelář)) myslím. to bylo, to se mně taky velice líbilo,
to byl, to byl, no to bylo za protektorátu [no tak to bylo
takovejch]
JV: [kdybysme to teď] začali brát od začátku, tak dejme tomu, že
tady to všechno byla ta Lucerna, ale pak už přeci jenom, tydle filmy
MM: tu Sněhurku a sedum trpasliků ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) sem
tam ještě viděla.
JV: hm a pak tady u těch dalších, [mohla byste to]
MM: [to už, to už si myslím] ten českej muzikant ((To byl český
muzikant)), to už asi ne, Roztomilý člověk taky ne,
JV: hm a zkusila byste si vzpomenout, jaká to byla kina?
MM: no to už teda po mně chcete moc ((smích))
JV: jenom tak třeba náhodou, kdyby se vám to vybavilo.
MM: no tehdy sme, sem chodila hrozně do toho Metra ((Metro)) [a do
té Alfy ((Alfa)). no, ty dvě kina.]
JV: [takže, takže se dá říct, že je pravděpodobné,] že to bylo buďto
[Metro]
MM: [buďto Metro] nebo Alfa, ano.
JV: a pořád teda s tou babičkou to bylo.
MM: ano.
JV: třeba nevím, jestli její šepot, Její oběť, pardon, to už je
konec války, jestli třeba to už ste nebyla s přítelem.
MM: no, já nevím, ale já si myslím, toto mám konec války a já
vopravdu nevím, ale já bych řekla, že to byl tak začátek války.
myslíte si, že ta Její oběť, že to bylo tak, to by mě vopravdu
zajímalo ten film.
JV: (..) jo, tak ten film je z roku devatenácet čtyřicet čtyři.
MM: hm, tak to je zajímavý, tak to sem byla, tak to už sem ho asi
neviděla s babičkou, ale já sem měla pocit, že ten film, že ten film
byl z dřívější doby.
JV: je to, je to opravdu rok čtyřicet čtyři, natočil to vajt harlan
((Veit Harlan)), hrál tam kárl radac ((Carl Raddatz)), albrecht
frobn ((Albrecht Froben)), kristýna zédrbau ((Kristina Söderbaum)),
ale em, no, je to opfrgang ((Opfergang))
MM: no tak to né, to už sem viděla určitě s tím mládencem.
JV: hm, s tím mládencem.
MM: jo, určitě. a tu la palómu ((La Paloma)) a toho minhauzna
((Münchhausen – Dobrodružství barona Prášila)) už taky.
JV: hm. takže ste říkala Sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)), to
byl silný zážitek pro vás.
MM: ano, ano. to byl teda vopravdu jeden z nejhezčích filmů.
JV: to vám mohlo být tak kolik? já se podívám, počkejte, Sněhurku
((Sněhurka a sedm trpaslíků)) tady mám, Sněhurka byl rok (.) já tady
Sněhurku nemám, ale tak ta Sněhurka mohla být polovina třicátých
let, no, to vám mohlo být kolem těch deseti.
MM: deseti, no.
JV: jedenácti. jo, Sněhurka, no, tak to vám bylo víc, Sněhurka byla
rok třicet sedum, přičemž tady v Brně se promítala v roce třicet
osm, takže těsně před válkou [takže vám bylo tak třináct.]
MM: [no ale to bylo krásný.] no, ale bylo to teda nádherný.
JV: hm
MM: bylo to nádherný.
JV: ještě nějaký takový podobně výrazný zážitek, který by se k
nějakému filmu vázal, k dalšímu? říkala ste třeba Muži nestárnou.
MM: no, ty Muži nestárnou, to, brala sem to i tehdy jako legraci,
ale, ale bylo to hezký, ten film, ten se mně líbil.
JV: co se vám na něm líbilo? co vás tam zaujalo?
MM: ((smích)) no mně na tom, no v dnešní době by to nikdo nijak
nebral, páč je to normální realita, jo, tak prostě se žije. ale
tehdy to bylo něco úplně mimořádnýho ((smích)) že si namluvil
babičku, maminku a vzal si dceru. no a velice se mi tam líbil ten
Pivec ((Jan Pivec)), to, to, hrál to, hrál to velice fajn. a ta Zita
Kabátová, to byla [vynikající herečka.]
JV: [takže ta, ta ztvárnění] té role
MM: ano, ano, ano. no a ten minhauzen ((Münchhausen – Dobrodružství
barona Prášila)), na ten si vzpomínám ten se mně taky.
JV: a baron Prášil.
MM: ten baron Prášil, to se mně taky líbilo. tam byl ten Hans
Albers, to bylo výborný.
JV: a bylo to kvůli tomu herci nebo třeba i [kvůli té výpravě?]
MM: [kvůli tomu herci.] no ta výprava i ten herec. ta výprava na
tehdejší dobu to taky bylo. von sedí a letí na zeměkouli, jo, tak na
tehdejší dobu to taky bylo. barevný tak, to to byl taky fajn film.
JV: a co dál, co si tak ještě vzpomínáte?
MM: no už mě nic nenapadá. no a to bylo, v kterým roce byl těch šest
žen Jindřicha osmého ((Šest žen Jindřicha VIII.))? to byl myslím
jeden z prvních filmů, který na toto téma byl vůbec udělanej.
JV: tak ten film byl z roku třicet tři a Alexandr Korda.
MM: no
JV: britský, britský film, Alexandr Korda ho natočil. film vypráví o
pěti z šesti žen Jindřicha ((Šest žen Jindřicha VIII.)) [osmého.]
MM: [no ano, ano] není tam kdo hrál tu hlaví roli?
JV: čárls lotn ((Charles Laughton)).
MM: aha, jo jo jo.
JV: ten hrál [ježiš jak se menoval]
MM: [jo jo jo, ano to] byl velký herec, jéžiš, lotn ((Charles
Laughton)), ano, ano, no to na ten sem se dostala teda omylem,
protože to sem tam určitě nepatřila.
JV: omylem jako, že ste byla na nepřístupném filmu nebo jako že ste
[tam byla]
MM: [že to určitě] nebylo přístupno.
JV: jo takhle. sem myslel, že ste jako šla na jiný film.
MM: ne, ne, ne, to myslím takhle.
JV: hm, tak ten, ten se vám líbil?
MM: ano, ano. to bylo tehdy úplně něco pro mě teda mimořádnýho.
JV: počkejte, to vám bylo kolik, to vám bylo osm let.
MM: no, ale já si na to vzpomínám na ten film.
JV: ten herec vám tak na té, v té mysli ulpěl?
MM: ano, ano.
JV: Mata Hari?
MM: no, to taky. [mrkněte]
JV: [Cácorka?]
MM: ne, ne, Mata Hari. mrkněte se na tu Mata Hari hrála Greta Garbo,
ne?
JV: no, je to, je to možné, je to dokonce pravda.
MM: no vidite, na to si taky vzpomínám na ten film.
JV: to je rok třicet pět, to vám bylo deset.
MM: no tak vidíte že, že se pamatuju na takovýdle filmy a i s
vopravdu z raného mládí. to byl tak krásnej film.
JV: když ten film byl teda natočen v roce třicet jedna, ale v Česku
se promítal až o čtyři roky pozdějc, v Brně v roce třicet pět.
MM: no, Greta Garbo, no.
JV: imponovala vám, Greta Garbo?
MM: no, no, vona měla něco do sebe. měla takovýho něco tajemnýho,
ona měla vlastně velmi malou mimiku, tak jenom očima a tím, ale měla
proti, proti těm ostatním takovejm těm nadělanejm kráskám měla něco
do sebe.
JV: přišla vám tajemná?
MM: ano, přišla mně tajemná. a ta Mata Hari, to bylo vopravdu to
bylo, to byl krásnej film.
JV: takže ste si ještě schopna vybavit nějaké obrazy?
MM: no, no, no, měla tam takový nějaký, jako tanečnice napůl nahatý
<voblečení> ((smích)) což by dneska nikomu nepřišlo, ale tehdy to
bylo něco.
JV: takže zas ta herečka byla, [ten aspekt, který vám ten film]
MM: [ano, ta herečka, ano, ano, ano.]
JV: a žádný jiný třeba už ste teda víckrát neviděli, teda neviděla
kromě té Sněhurky ((Sněhurka a sedm trpaslíků)), nevzpomínáte si?
MM: možná že jo, ale nevzpomínám si. rozhodně né tak, že bych na to
úmyslně v krátké době potom šla.
JV: co ty filmy s tím Burianem ((Vlasta Burian))?
MM: no ty filmy s tím Burianem ((Vlasta Burian)), babička, babička
se na ně hrozně ráda dívala, a já sem to teda taky, ale teda já sem
to tak, třeba si vzpomínám na to cé ká polní maršálek ((C. a k.
polní maršálek)) to sem musela být ještě úplně dítě, ale mně se to
teda nelíbilo.
JV: hm a ty ostatní filmy třeba se vám líbily víc trošku? nebo
nějaký, který byste vzala na milost, jako z těch několika filmů
Burianových ((Vlasta Burian)).
MM: z těch jeho? z těch Burianových ((Vlasta Burian))?
JV: hm
MM: no, mně se líbilo to U pokladny stál.
JV: to vám přišlo,
MM: ano
JV: normální? ((smích))
MM: no, normální ne
JV: nejnormálnější? [na jeho kreace]
MM: [no, ale, ale] prostě tam, ani ten Ducháček to zařídí nebyl
špatnej, to se mně líbilo, byla to limonáda ale, ale i to se mně
líbilo.
JV: a v čem se to třeba odlišovalo od těch dalších jeho filmů, proč
se vám tady tyto dva třeba líbily víc než tady, já nevim, cé ká
polní maršálek ((C. a k. polní maršálek)) a další. nebo naopak proč
se vám tyhle nelíbily.
MM: no to cé ká polní maršálek ((C. a k. polní maršálek)) je teda
úplná fantasmagorie, a
JV: [takže protože to bylo tak odstřižené od reality? že jako váš
smysl pro realitu] říkal, tak tohle ne.
MM: [no no no, úplně, jo, jo, no,]
JV: ((smích))
MM: já se, já se, já se teď, až to vypnete, tak vám řeknu, za co se
hluboce stydím.
JV: ((smích))
MM: <nemá to s tím nic společného,> je to teď nedávno.
JV: hm. Vídeňská krev
MM: no, tu Vídeňskou krev, já si na to, viděla sem to, ale, mám
pocit, že tam hrála ta marika rek ((Marika Rökk)),
JV: hm, já vám to můžu dokonce potvrdit,
MM: no to já nevím.
JV: ano, tak tam nehrála marika rek ((Marika Rökk)) ((smích))
MM: nehrála
JV: tam hrála, tam hrála, počkejte, wily frič ((Willy Fritsch))
MM: no to, to byl wily frič ((Willy Fritsch)).
JV: to byl muž, ale Maria Holst hrála Melanii
MM: Maria Holst. no ten wily frič ((Willy Fritsch)) mám pocit že to
byl, ale které té naší herečky že ta s ním, ta s ním žila jednu
dobu, dovi, nevim jestli dokonce ne bárová ((Lída Baarová)). a to
byl známej, to byl takovej hezkoun.
JV: hrál hraběte volkršajma. graf volkršajm ((Graf Georg
Wolkersheim)).
MM: ale nějak moc si teda na to nevzpomínám.
JV: hm. a třeba ta La Paloma?
MM: ta La Paloma
JV: to vám můžu říct i rok třeba. to byl rok čtyřicet čtyři, to už
bylo konec války takřka.
MM: no no no, na tu La Palumu ((La Paloma)) si vzpomínám, ale tak
blíž teda taky ne.
JV: no jo. neviděli ste Bobíka ((Neviděli jste Bobíka?))
MM: no, to byla legrace.
JV: byla to komedie.
MM: komedie, ano. ale to byla hezká komedie.
JV: ta vás neurážela nebo
MM: ta mně, ta mně nevadila. ne že by mně to uráželo, ta mně
nevadila.
JV: em Její oběť? to už je vážnější tématika.
MM: no
JV: rok čtyrycet čtyři, ale v kinech to myslím teda bylo v roce
čtyřicet pět až, takže těsně před válkou, před koncem války.
MM: no v roce čtyřicet pět, že bysme ještě v pětaštyrycátým roce, že
bysme ještě byli chodili do kina?
JV: já tady mám jakože ještě produkce jako do čtyrycátého dubna.
MM: no právě, právě to musel [být]
JV: [a v té] době teda ten film, někdy na jaře asi ještě, asi ještě
byl promítán, nevim, možná únor, březen.
MM: no protože, protože to už teda
JV: nevzpomínáte si, že byste koncem války ještě byla na Její oběti
((Její oběť)).
MM: no, do kolikátého dubna to máte
JV: do třicátého dubna, do konce dubna. [ještě jako v programu.]
MM: [no ale to je,] to je, dyť Brno bylo vob- vobsazený
šestadvacátého dubna.
JV: [no tak jakoby]
MM: [a to už] to už ta fronta předtím to bylo nejmíň dva měsíce.
JV: ale to se ještě filmy hrály v kinech pořád, ještě když fronta se
blížila.
MM: no, no ale to si nevzpomínám že bysme teda ještě měli chuť teda
jít do kina.
JV: hm, ale na ten film si pamatujete.
MM: ano, ten film, ale muselo to být teda dřív někdy, ještě ten rok
předtím. nebo to se hrálo jen tak krátkou dobu?
JV: tak ten film je rok výroby čtyřicet čtyři, tak je možné, že ste
ho viděla třeba někdy na podzim čtyřicet čtyři.
MM: no, no, ano.
JV: ale já ho mám tady v roce čtyřicet pět, takže to určitě ještě
prověříme.
MM: ano.
JV: náhodou byste si nevzpomněla, kde ste na něm byla, protože to
bysme mohli pak dohledat podle programů.
MM: ne, to vůbec ne, to ne.
JV: ale tvrdíte, že to teda určitě muselo být dřív než na jaře
čtyřicet pět.
MM: ano, ano.
JV: hm, dobře. tak tím pádem myslím, že ty filmy máme docela pěkně
zvládnuté, vy ste se vyjádřila docela dost, jednak k těm Burianovým
filmům ((Vlasta Burian)), jednak i k těm zahraničním. Roztomilý
člověk, to sme o něm sme mluvili?
MM: ano.
JV: jo.
MM: no když potom člověk třeba ten Roztomilý člověk, to se promítá i
v těch, pro pamětníky a je to zajímavý, když člověk něco vidí, jako
mladší, a když potom něco vidí po ix letech.
JV: hm. tak už tak zkušenost a všechny tyto věci hrají zásadní roli,
pak.
MM: no
JV: v tom vnímání toho díla. dobře, takže já bych se ještě zeptal
úplně na závěr, protože tímhle sme vlastně skončili, jestli, chtěla
byste něco dodat, co sme třeba nezmínili, ale bylo by to k našemu
tématu relevantní.
MM: já si myslím, že vůbec nic, páč ste mně tolik otázek, že to <že
už mě teda> vůbec nic nenapadá.
JV: nechcete nic dodat.
MM: nechci už nic dodat, jenom že, že kino je teda, docela dobrý
lidský vynález a že opravdu to slouží nejen k zábavě, ale i když
lidi, já si myslím že by, v dnešní době ne, ale dřív ty filmy, i
když člověk měl ňáký problémy, potíže trable, když ste přišel do
toho kina, tak ste na všechno zapomněl.
JV: hm. dobře, tak já vám děkuju,
MM: prosím, není zač.
JV: ukončím rozhovor.
konec rozhovoru
1
0.0 3:2850Rozhovor vedla Kristýna Haklová
Rozhovor přepsala Hana Vašátková
Datum a místo: 26. března, Brno
Rok narození: 1928, narátorka měla o 3 roky staršího bratra.
Povolání rodičů: Otec vrchní četník, matka v domácnosti.
Bydliště do roku 1945: Narátorka se narodila v Nové Bani na
Slovensku, pak se její rodina přestěhovala do Veverské Bítýšky,
poté, asi v roce 1938 se přestěhovali na ulici Mozolky (Žabovřesky),
kde bydleli dva roky, poté ulici Sirotčí (dnes hronova – Veveří).
Povolání narátorky: Mzdová účetní u stavebního podniku v Brně, poté
stejné povolání v Kopřivnici.
KH: tak už to nahráváme. a (.) tak dneska je šestadvacátého března.
jsme v Brně a budeme se ptát teda na vaše zkušenosti ohledně kina.
nejdřív bychom začali obecnýma otázkami. jak se tedy přesně
jmenujete a kdy ste se narodila.
LN: tak jmenuji se L. N., rozená Baumanová a narodila jsem
se čtyřiadvacátého října devátenácet dvacet osm.
KH: ee
LN: a narodila jsem se v Nové Bani na Slovensku. tam byl otec můj
jako vrchní četnický strážmistr, takže jsem se narodila na četnické
stanici.
KH: hm. no a kde ste bydlela tak zhruba do roku čtyřicet pět? [když
ste se]
LN: [a potom otec] prostě už se to na tom Slovensku začalo tak nějak
blížit prostě k tomu osamostatnění těch Slováků, že. a byla tam
taková divná prostě situace, tak otec si požádal o přeložení a
přeložili ho tady em k Brnu do Veverské Bítýšky...
KH: hm
LN: zase jako vrchního četnického strážmistra, takže tam jsem od
svých deseti měsíců vlastně prožila svoje krásné dětství.
KH: vy jste tam chodila i do školy?
LN: tam jsem chodila od první, do třetí třídy no a otec byl sokol,
náčelník Sokola ve Veverské Bítýšce, potom byl zakladatelem
pěveckého sboru Sokola ve ( ) Veverské Bítýšce, takže já jsem
začala chodit do Sokola od třech roků, otec mě bral sebou, takže
jsem tam byla jako doma.
KH: hm
LN: tak. prostě, cvičila jsem. vychovával nás otec jako lásce
vlasti, vlastenectví a měla jsem i bratra. ten se narodil, maminka
pochází z Hané, z Morkovic, takže i když byla jako s otcem na tom
Slovensku, tak k porodu jela k rodičům do Morkovic na Hané.
KH: hm
LN: takže i s bratrem, bratr taky chodil do Sokola.
KH: on byl starší nebo mladší než vy [váš bratr]?
LN: [bratr byl] o tři roky starší než já.
KH: hm. a co dělala vaše maminka?
LN: naše maminka neděla- byla postě v domácnosti. ona nemohla chodit
do práce, protože jako paní vrchní na četnické stanici tam měla
práce, dokonce jsme měli i služku, protože tam pořád...
KH: hm
LN: se něco dělo, chodili tam prostě z toho okresního města, ti
policisté a tak, takže pořád u nás někdo byl k obědu a takže maminka
byla celou dobu, co byla provdaná, než zemřela, doma v domácnosti.
KH: hm. a nepřestěhovali ste se pak do Brna?
LN: potom sme se přestěhovali, bratr chodil v té Veverské Bítýšce do
páté třídy a protože on, já jsem byla jako tělesně zdatnější mnohem
než ten bratr, protože prodělal spálu, takže ee pak začal chodit do
gymnázia tady v Brně v Žabovřeskách, no aby nemusel bratr dojíždět
každý den vzhledem k tomu, že teda nebyl tak tělesně zdatný, tak
jsme se přestěhovali sem, do Brna, napřed do Žabovřesk.
KH: hm
LN: a tady sme v těch Žabovřeskách bydleli asi ee na mosolkách
((Mozolky)) asi dva roky, protože jsme bydleli jako v podnájmu v
rodinném domku a ti byli, majitelé byli Němci a ee prostě, protože
se schylovalo už k tomu devětatřicátému roku, tak sme se tam nějak
necítili, protože sme měli strach z nich
KH: hm
LN: oni prostě byli kovaní, a takže a náš otec byl vlastenec a tak (
) strach a tak sme se přestěhovali do Brna na s- bývalá Sirotčí
ulice.
KH: hm
LN: teď je, teď se jmenuje Grohova
KH: hm
LN: ulice. a tam sme bydleli až (.) prostě asi do roku devatenácet
osmdesát devět nebo devadesát
KH: hm
LN: tam už jsem se, odtud jsem se provdala vlastně a tam jsme
bydleli teda na té Grohové.
KH: a jaké ste teda navštěvovala školy?
LN: já jsem chodila pět let do obecné třídy, částečně v těch
Žabovřeskách, na Horové a pak na e Kounicové tady v Brně, do páté
třídy.
KH: hm
LN: no a pak sem se, dělala jsem zkoušky do gymnázia, tehdy to bylo
osmileté gymnázium, městské, dívčí, reformní, reálné gymnázium v
Brně. bývalá Antonínská ulice, teď je to Jaselská
KH: hm
LN: a tam jsem maturovala, po těch osmi létech, až do roku čtyřicet
sedm, čili skoro celou válku a...
KH: a pak ste šla do zaměstnání?
LN: a pak sem, protože, pak sem musela jít do zaměstnání, protože
otec pak byl dán předčasně do penze, před začátkem druhé světové
války. jednak proto, že nedoslýchal a jako prostě policista to ee,
to nešlo, takže byl dán předčasně do penze a já jsem tedy ee prostě
chodila do toho gymnázia, jo. matka byla pořád v domácnosti a byla v
zaměstnání jenom v roce čtyřicet tři a čtyřicet čtyři, nebo, ano, ee
ve Zbrojovce, to musela jít do zaměstnání, to dostala předvolání z
pracovního úřadu a musela jít do Zbrojovky.
KH: hm
LN: jako pracovat manuelně
KH: a co ste dělala vy vlastně za povolání [po válce]?
LN: [já sem] po válce musela jít do zaměstnání, protože můj bratr
začal po válce, dokončil gymnázium, to bylo ve čtyřiačtyřicátém roce
a byl až do pětačtyřicátého roku musel být, to se jmenovalo v Brně
luftšutc ((Luftschutz)) nebo protiletecká obrana a tam on prostě byl
jako voják, ani nechodil domů spávat, tam dostával jídlo. no a
chodili prostě ti chlapci, když třeba byly velké nálety a v Brně
bylo potřeba odklízet jako ty trosky a to, tak ti chlapci tam museli
jako, to se jmenovalo luftšutc ((Luftschutz)) a tam oni museli teda
podle pokynu chodit do práce. no a po pětačtyřicátém roce nastoupil
na Právnickou fakultu v Brně, na práva, no a promoval v ee
osmačtyřicátém roce
KH: hm
LN: a to byla tragédie, protože nevím, co se stalo, ale odpromoval
jeden den a druhý den mu nedali prostě diplom do ruky, jako oni ho
nechali odpromovat a nedali mu diplom a řekli mu, že nemá kladný
poměr k lidově-socialistickému zřízení a že má přijít příští den na
fakultu a on se tam dostavil a dostal umístěnku tady v Brně do
Zbrojovky. musel manuelně pracovat, no a to jeho kamarádi, jeho
kolegové ze studií ho prostě označili tedy jako politicky
nespolehlivého a předali ten diplom ee tady na krajský výbor, eh,
Akční výbor Národní fronty nebo krajský výbor káesčé ((KSČ)), kde
měli rozhodnout, jestli on tedy ten diplom dostane nebo nedostane a
takže bratr se nervově zhroutil, otec taky a trvalo to pět měsíců,
to on se ani o to, nějak o ten diplom jako už neměl sílu se o to
nějak žádat, aby mu ho dali, no ale pak mu pomohli jeho kolegové
někteří, kteří nebyli ve straně nebo možná byli, nevím a on ten
diplom dostal, ale až po pěti měsících, čili on do té doby musel
chodit do té Zbrojovky, jo a, protože byl na tom nervově špatně, teď
ze začátku dělal samozřejmě zmetky, takže každý zmetek se mu
odpočítával ze mzdy, tak nosil domů třeba dvě stě nebo tři stovky,
otec byl v penzi, že. měl malou penzi, matka byla v domácnosti,
takže já jsem se domluvila s rodiči, já jsem měla jít studovat
farmacii, že, ten rok to odložíme a že půjdu do práce, než ten bratr
prostě dostuduje. jenomže, vlastně, to dopadlo tak, že sme byli na
tom, prostě já sem živila ten rok celou tu rodinu. našla jsem si
solidní práci, a takže jsem skoro všechny peníze dávala rodině,
protože bratr toho nosil málo a...
KH: hm
LN: tak.
KH: a vy ste potom šla zpátky do školy [nebo už ste zůstala v
zaměstnání?]
LN: pak už sem se nedostala. já už sem nemohla jít studovat, to bylo
v devětačtyřicátém roce a to už, my sme měli, jako buržoazní rodina
sme byli poznamenaní a vzhledem k tomu, že bratr vlastně měl nějaký
politický ten škraloup, že, tak sem prostě, padli sme na společenské
dno, byli sme odsouzení jako prostě [celá rodina].
KH: [a jaký] typ zaměstnání ste teda dělala?
LN: já jsem dělala úřednici jako v účtárně mzdovou, účetní a takže
sem prostě byla u stavebního podniku a eště osud se ke mně tak
zachoval, protože v Kopřivnici, tam sme stavěli pro Tatru továrnu,
nějakou halu a tam se stalo velké neštěstí, nějaká tragedie. tam ten
stavbyvedoucí, zástupce stavbyvedoucího a mzdová účetní jeli
služebním vozem někde na večeři a přejížděli přes trať jako a
nestihli to, to auto jim na té trati vypovědělo službu a narazil do
nich nákladní vlak. tak tři mrtví byli a já jsem ráno šla do práce a
v devět hodin dopoledne už jsem odjížděla, protože jsem byla
svobodná a někdo tam musel jít do té Kopřivnice, tak dva inženýr
Prudil, já a ještě jeden inženýr Jelen, mladý, já jsem vlastně byla
svobodná , ten inženýr Prudil neměl děti a ten inženýr jeden, Jelen,
taky mladý, ženatý, ale bezdětný, tak sme museli, přijeli k nám
autem a ten vedoucí řekl mamince, ať mně dá pár věcí a odjela sem do
té Kopřivnice. nevěděla jsem, kde budu bydlet, nic, takže sem
bydlela tam u ňákejch lidí, než mě sehnali jako podnájem a to sem
bydlela ve Zbraslavi, shodou okolností tam vedle domku, tam bydlel
Emil Zátopek. no a chodila sem do té Tatry, taky do mzdové účtárny
jako v tom stavebním podniku a tři kilometry každý den pěšky. ráno z
té Zbraslavi a večer, takže tak se mně změnil život, ztratila sem
všechny známé, že jo, v Kopřivnici, to bylo pohraničí, sem se
dostala do světa, který mně byl neznámý, že jo. tam byli dělníci,
cigáni, prostě, že jo, jak na stavbě. od rána do večera v práci a
žádný pohodlí, nic, no.
KH: ehm, a vy ste mi říkala, že ste chodila vlastně dřív pravidelně
do kina. můžu se zeptat, odkdy zhruba?
LN: chodila. to jak jsem byla v Brně, jak sem studovala gymnázium,
tak sem chodila skoro každou sobotu. to sem chodila, protože sme
bydleli na té Grohové a nejblíž to bylo jednak na ten Stadion, no
ale to bylo jako, tam by, to už sem tam pak nechodila. tam byly
dětské filmy, jo, ten Pepek námořník a Sněhurka a sedm trpaslíků,
takže to sem tam chodila, to vím, že vstupné stálo asi korunu nebo
tak. no a pak sem chodila hlavně do té jako Studio se to jmenovalo,
ten kino Art, no a tam už sem viděla, to bylo za války i německé
filmy marika rek, marika rek ((Marika Rökk)), všelijaký takový ty
ee, prostě už si to nepamatuju, ale krásný filmy to byly.
KH: no, a když si vemete jako dětskou zkušenost, když ste tak do
těch deseti let, jestli ste byla v kině nebo jestli si vzpomenete na
svou první návštěvu kina jako vůbec?
LN: no to si vzpomínám, to bylo, to sem seděla skoro v první řadě,
že, a přišla sem tam, já mám dojem, že to nebylo ani, ty lístky
nebyly ani očíslované, prostě to bylo podle té ceny, že. tak za tu
korunu, to byly ty nejlacinější, to byla první, druhá, třetí nebo
čtvrtá řada, podle toho, když sem přišla brzo, tak sem si sedla, že
jo, trošku dál, ale jinak to nebyly, to byla vstupenka, ale která
neměla ani číslo sedadla a tak, tam bylo hodně dětí, že jo, tak (
)
KH: a jak často ste jako dítě chodila?
LN: no to sem chodila tak, nejmíň tak jednou za týden a to bylo
obyčejně v sobotu, protože ve všední den sem ani nechodila. ale pak
v sobotu nebo v neděli to tam hráli pro ty děti.
KH: hm
LN: takže,
KH: a doprovázel vás někdo?
LN: no, to totiž že sme bydleli blízko toho Stadionu ((Stadion)),
takže sem chodila sama. to sem tam ještě shodou okolností na té
Kounicové hned skoro naproti Stadionu ((Stadion)) bydlela moje
sestřenice, takže sme chodily kolikrát spolu, takže maminka neměla
strach. to sem chodila, to bylo kousek, tak pět,
KH: hm
LN: deset minut do toho kina. jinak sem sama nikam nechodila, ale
tady na to dětské, to sem chodila sama.
KH: hm. a šli aspoň někdy s váma rodiče nebo bavili se s váma o těch
filmech?
LN: ne, to se ani, to já sem, o těch filmech, o té Sněhurce
((Sněhurka a sedm trpaslíků)), to sem vykládala mamince, ale o tom
Pepkovi námřom ((Pepek námořník)), tak ten tam dělal jenom samý jako
legrace, jo, ale tu Sněhurku ((Sněhurka a sedm trpaslíků)), to sem
vykládala mamince. to si živě pamatuju i dodneška jako. ale protože
já jsem, naši mně četli denně pohádky, takže já jsem tu Sněhurku
((Sněhurka a sedm trpaslíků)) znala skoro nazpaměť, takže to, já
jsem dost mamince, potom když sem byla starší a chodila sem do
zaměstnání, tak sem prostě mamince i když sme chodily do divadla,
tak sem i mamince koupila lístek, tak to sme si spolu vždycky
vykládaly a do toho kina taky někdy, ale to se mnou pak už
nechodila, když sem chodila do gymnázia, to sem chodila s
kamarádkama do kina...
KH: hm, a teda když ste ještě jako děti, řešily se nějak filmy i ve
škole? buď se spolužákama nebo třeba učitelé?
LN: né, to ne to sme, o tom sme nikdy ve škole nijak, to si
nepamatuju, že bychom o tom ve škole někde vyp-, mluvila nebo
vyprávěla, ne.
KH: hm, a jako dítě teda byl pro vás ten film nějak důležitý?
LN: ta Sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) ano, ale ten Pepek
((Pepek námořník)) to, to prostě sem brala jako legraci, jo? to sem
se tomu smála, nebo to, ale nijak to ve mně nezanechalo. já si to
živě takhle v paměti dovedu představit, ale to byly samý takový jako
legrace, takže to na mně nenechalo ve mně celkem žádný takový
pocity, ale ta Sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) ano.
KH: hm
LN: protože mně jí bylo líto, že jo a takhle byla smutná taková a ti
trpaslíčci, tak to si...
KH: no a nějakej jinej film, kterej by vám takhle z toho dětskýho
věku utkvěl.
LN: tak to ne, to sem nechodila co do toho Studia ((Studio)), tak to
už sem chodila pak jako děvče a to už byly takový ty filmy, jako i
český, takový vážný a tak ?jako?
KH: no a když ste pak už vlastně chodila do toho gymnázia, když ste
byla starší, tak jak často ste chodila do kina?
LN: no tak to sem chodila taky tak jednou za čtrnáct dní nebo i za
týden do toho Studia ((Studio)).
KH: hm
LN: to sme měly s kamarádkama a chodily sme. oni hráli ve čtyři, v
šest a osm, tak my sme chodily tak na tu čtvrtou, nebo v létě i na
tu šestou, protože večer už sem musela být vlastně za světla doma,
takže to už sem nesměla chodit.
KH: hm. ?šla ste někdy?
LN: ?á sem večer nikam nesměla chodit?
KH: a šla ste někdy na obě ta představení, že byste šla ve čtyři a
pak hned to stihla v šest?
LN: ne, to nikdy. to sem musela si žádat o tu korunu, že ty rodiče,
to nebylo tak jednoduchý, abych si mohla chodit po svejch nějakejch
zálibách. musela sem vždycky poprosit, a to sem si musela zasloužit,
tu korunu.
KH: hm
LN: pomáhat nádobí, nebo tak něco dělat doma.
KH: hm. a do kterých kin ste teda chodila?
LN: tak já sem chodila, když sem byla jako tak v té,
KH: na tom gymnáziu.
LN: v prvním ročníku na tom gymnáziu, tak hodně sem chodila do toho
Artu ((Art)). no pak sem chodila třeba e do Lucerny ((Lucerna)), to
bylo tam na Horové, na Veveří. Bývala, já nevím, jak se to tam
jmenovalo, v té Lucerně ((Lucerna)). no a pak sem chodila, na tom
Stadionu ((Stadion)) ne, to tam nebylo. do toho Artu, potom do skaly
((Scala)) sem chodila, pak do Kapitolu ((Kapitol)), pak do Moravie
((Moravia)), to bylo na Cejlu. Moravia! no a... Lucerna, Moravia,
skala ((Scala)), Kapitol, Art, no a to je myslím tak všechno. to
bylo poblíž toho mýho, nejblíž tomu mému bydlišti, takže tam sem
jako chodila
KH: a měla ste svoje oblíbený kino? jako který byste z těch kin měla
radši?
LN: no, to nejradši sem měla to Studio, protože tam byli všichni
moji, tam chodili moji, moje spolužačky i moji spolužáci a kamarádi,
takže to sem měla nejraději. tam sem chodila vždycky s těmi
kamarádkami.
KH: jo. a bylo naopak v kině, teda pardon, v Brně kino, které ste
neměla ráda, nebo do kterýho ste nechodila?
LN: ne, tak to mně vůbec, to mně nepřipadlo vůbec.
KH: hm.
LN: já vím, že třeba ta Moravie ((Moravia)), tomu se říkalo
blechárna, jo, ?takže to bylo takový ošuntělý,? tak tam sem moc
třeba nechodila, ale říkalo se tomu blechárna, no.
KH: hm
LN: tak
KH: no a chodila ste tedy i podle toho, kdo s váma šel? nebo šli s
váma i někdy později rodiče nebo sourozenci, váš bratr?
LN: můj bratr ne, nikdy. s bratrem sem nikam nešla. bratr měl svoje
kamarády a my sme s bratrem se. chodili spolu jen, když sme byli
hodně malí. on mě vlastně hlídal, ano. i v té obecné, když sme někam
šli, tak sem šla s bratrem. ale potom on už se mnou nechtěl nikam.
on měl svoje kamarády a já jsem třeba by byla ráda, později, když
studoval, třeba, v té oktávě, já v septimě, on měl spoustu kamarádů,
ale nechtěl mě s nimi nikdy vzít, jako. i když mu třeba říkali
kamarádi, potom, jak už sem dorůstala, ať mě vezme s sebou, tak on
mě s sebou nikdy nevzal.
KH: hm, a s kým ste teda chodila do toho kina?
LN: já sem měla spoustu kamarádek. u nás pořád někdo byl, jednak za
tím bratrem kamarádi a jednak já sem měla ze třídy spolužaček, měla
sem dobrou kamarádku. to byla Jana Bezdíčková, ona později pak
dělala režisérku v pražském rozhlase. tak s tou sem chodila do
gymnázia celých těch osm roků. a pak sem měla ještě jednu kamarádku,
ta bydlela na bývalé Akademické, takže s těma. já sem měla spoustu
kamarádek, tak jedině s těma, ale s rodičema né. to maminka málo
chodila někam. to jenom potom, až už sem byla starší a vydělávala,
tak sem s ní chodila do divadla.
KH: hm, a potkávala ste v kině třeba i jiný známý? že byste tam
potkávala nějaký lidi pravidelně?
LN: ne, to já tam měla ty svoje oblíbený kamarády, jinak sem se
vůbec nezajímala o nějaký dospělý nebo to. to mě naprosto
nezajímalo.
KH: no, a s těma kamarádama cestou do kina nebo z kina, povídali ste
si o těch filmech?
LN: jo, určitě. takhle ňáký takový ty, když tam byli marika rek
((Marika Rökk)), nebo lída bárová ((Lída Baarová)) nebo Hana Vítová,
nebo ee ten ?jéžišmarjá, já už si nemůžu vzpomenout, prostě
krasavci? (.) já si nevzpomenu!
KH: no, to nevadí.
LN: lída bárová ((Lída Baarová)) a z těch mužů jo, ne oni se
nenavalí paní, nevíte? ??směje se a mluví na nějakou paní, ta
reaguje??
XX: já vás neposlouchám, já nevím, o čem mluvíte.
LN: ?z mužů, takhle.?
KH: ?tak to si nemusíte pamatovat?. paní říkala rodžr tailor ((Roger
Taylor)), že měla ráda třeba.
LN: no! jo, to teda. rita hejvort ((Rita Hayworth)) to byla herečka,
prostě americká, že jo. marika rek ((Marika Rökk)), to byla německá
jako, to byly muzikály teda krásný, výprava, jo a Korbelář ((Otomar
Korbelář)) a potom teď umřel, jéžišmarjá, to není ?možný?!
KH: hm
LN: ?nemám paměť, já sem si to mohla připravit!?
KH: ?to, to vůbec nevadí!? a můžu se třeba ještě zeptat, v kině,
měli ste ve zvyku třeba kupovat nějaký nápoje, nebo bonbony nebo
tak?
LN: to ne. nikdy. to sem neměla na to peníze. to vůbec, to
nepřicházelo v úvahu jako.
KH: no a bavili ste se třeba během přímo tý projekce toho filmu s
divákama nebo s těma kamarádkama?
LN: ne, to. až potom jak sme šly domů, tak to sme si vykládaly, ale
během toho kina sem se nebavila s nikým.
KH: no. a tleskali ste třeba? nebo nějakej jinej druh?
LN: ne, to nevím, že by se v kině. ne, to sem netleskala, nikdy.
KH: dobře. a jak ste si teda vybírala ten konkrétní film, na který
ste šla do kina?
LN: podle toho, co tam hráli. jakmile změnili program, že, tak sem
šla na to nový.
KH: hm
LN: podle programu, to, co bylo novýho, tak sme tam šli na ten film.
KH: a kde ste o tom získávala informace, vlastně o těch filmech?
LN: no, tam byly vyvěšený, tam sem prostě, tam byla předzahrádka a i
na tom plotě byly plakáty, že. nebo program kina tam byl vyvěšený
třeba na celý měsíc dopředu.
KH: hm.
LN: tak to už sem věděla, že za týden budou hrát to a to, takže [tam
sem se to dozvěděla].
KH: [a psala ste si to třeba někam?]
LN: nepsala. ne.
KH: hm. a kupovala ste si třeba tenkrát, jak vycházelo reví
((Revue)) nebo nějaký jiný filmový časopis?
LN: ne, to sem si, na to sme neměli peníze, ale to vím, že třeba
jedna moje kamarádka, škoda, že, já sem jí chtěla zavolat, ta si
kupovala to reví ((Revue)), že. to bylo Kino, to byly časopisy
KH: hm.
LN: nebo reví ((Revue)), jo. ta jedna moje kamarádka, ta se
jmenovala provdaná jako Šmídová, ona měla za manžela Šmída Alfu. on
hrál u Gustava Broma, takže ta dokonce, možná, že to má ještě teď,
ta sbírala prostě fotografie těch herců a protože ona potom si vzala
toho Šmída, hodně i jezdila s ním po těch koncertech, s Bromem,
takže ona má podepsaný fotografie, že, těch herců. to sbírala ty
fotografie taky.
KH: hm.
LN: tak to sme se dívali na ně a potom sem měla jednu kamarádku, k
té sem zase chodila. a ti měli jako gramofon, tak sme si pouštěly
takový desky jako, potom jak sem byla starší, tak
KH: hm.
LN: prostě ty šlágry. a takový ty písničky.
KH: jako z těch filmů?
LN: i z těch filmů, no. a to co vycházelo na těch deskách, tak sme
si tam pouštěly u ní.
KH: hm. a třeba bylo pro vás důležitý, kdo v tom filmu hraje? nebo
vybírala ste si podle toho ten film?
LN: nó, určitě. tak oni tam, to byli za té, to bylo potom už za té
války, tak to byli Adina Mandlová, Hana Vítová, Raoul Schránil, pak
Novotný ((pravděpodobně Antonín Novotný)), herec. potom Jiřina
Štěpničková, tak to byli moji oblíbení. ono to totiž za té války moc
těch
KH: hm.
LN: herců jako nebylo.
KH: a pamatujete si před válkou?
LN: a před válkou, to sem nechodila do těch kin. to sme bydleli
potom v té Bítýšce a tam bylo kino, jenomže to bylo pro dospělý. tam
se hrálo v sobotu a v neděli v sokolovně a tam pro děti, tam žádné
kina nebyly.
KH: no a pamatujete si třeba už barevný filmy? nebo černobílý,
barevný filmy, jak se tenkrát hrálo?
LN: no, ta Sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) už byla barevná. a
ten Pepek námořník, ten taky už myslím byl barevný. ale jinak to
bylo všechno černobílé ty filmy a jako. no a to taky sme museli
chodit na ty filmy. to bylo třeba Noční motýl, že. tam hrála Adina
((Adina Mandlová)) a Hana Vítová, a to bylo od osmnácti let! takže
on ten uvaděč to poznal. to kolikrát <nás vyhodil, že> sme se tam
tajně nějak tohle, ale to bylo do šestnácti a do osmnácti let
nepřístupné některý filmy. tak sme nemohli na ně ani jít.
KH: hm.
LN: dneska vidíte v televizi a ve filmu vůbec nepřichází, ale tam
stal pořadač, trhal lístky a zrovna vyhazoval, že. i když sem měla
lístek, tak mě tam nepustil
KH: a pamatujete si ještě nějakej němej film?
LN: ne, to si nepamatuju. němý film žádný.
KH: pamatujete si, jestli ste to třeba rozlišovala, jestli ten film
byl českej, německej nebo americkej před tou válkou?
LN: no tak za té války tam byly titulky. to byly německé filmy, tak
to bylo s titulkama a já - teď si nemohu vzpomenout, ale možná že ty
české filmy měly zase německé titulky.
KH: hm.
LN: to už si nevzpomínám, ale ty německé filmy tam měly titulky,
dole české. a jestli ty české, teď si to nevzpomínám, jestli české
filmy měly dole německé filmy, ee titulky. to nevím, ale vím, že
třeba když byl týdeník, že, tak to třeba mluvil Němec a byly tam ty
české titulky. to bylo hodně těch titulek dole, to sem si musela
přečíst.
KH: jo.
LN: mám dojem, že to bylo, ty týdeníky byly německý, jako.
KH: v protektorátu potom už určitě jo.
LN: na protektoru, no.
KH: a pamatujete si ještě něco, z čeho by to představení bylo
složený, kromě toho týdeníku a filmů? nebo jestli tam byla
přestávka?
LN: no tak přestávka byla jenom, já už nevím, keré to byly filmy, to
bylo myslím tak už hodně později.
KH: hm.
LN: kde byly prostě oba dva díly, že, tak tam byla mezitím
přestávka. to byly dva díly, ale jinak to jelo prostě. to bylo tak
ty dvě hodiny, hodinu a půl a
KH: hm.
LN: bez přestávky.
KH: a které filmy ste teda měla ráda?
LN: já sem měla ráda hrozně s Adinou Mandlovou ((Adina Mandlová)),
Hanou Vítovou, že, toho Nočního motýla. to sem viděla, když sem byla
na prázdninách, tam sem proklouzla, ještě mně nebylo osmnáct, ale
proklouzla sem tam do kina. jako tam můj strýc, jako, to <natáčel,
jo> nahoře, takže sem se tam dostala. no, to sem měla ráda všechny
ty známý filmy.
KH: a viděla ste nějakej film vícekrát?
LN: Nočního motýla ((Noční motýl)) sem viděla vícekrát. no, to sem,
ten se mně moc líbil. no a s Hanou Vítovou ((Hana Vítová)), to bylo
Panenství, myslím, sem viděla několikrát. ta Jiřina Štěpničková, to
byl Kříž u potoka, ne, to sem viděla jenom jednou. já už si to tak
nevzpomínám, ale vím, že s tou Adinou Mandlovou ((Adina Mandlová)),
jo, to sem viděla. jak hrála Adina Mandlová, tak sem šla.
KH: hm.
LN: to už si tak přesně nepamatuju, ale vím, že, a potom Dívka v
modrém, tam hrála myslím, Vlasta Matulová tu roli, takže ee na to
sem byla taky asi dvakrát
KH: hm.
LN: na té Dívce v modrém ((Dívka v modrém)).
KH: jo.
LN: no tak.
KH: no a co třeba jiný druhy zábavy, jaký ste měla ráda? jakoby
jestli ste třeba něčemu dávala přednost před tím kinem?
LN: tak já sem hodně sportovala, já sem chodila do Sokola. potom za
války teda Sokol byl zavřený. to jako, ale já jsem jako hodně
sportovala, takže potom my sme ve škole měli profesorku tělocviku,
jmenovala se Růžena (Bajnhauerová) a ona byla prostě přebornice v
republice v tomhle, e, ve vesl-, jako veslařka, takže ona nás brala
třeba... my sme potom už měli školu, některý školy byly
vybombardovaný, tak sme chodili třeba na odpolední vyučování. tak
ona ta naše profesorka nám řekla, ať jdeme ráno a chodili sme na
tohle, do Pisárek na Veslařský, jako do veslařského klubu. a tam sme
<hráli volejbal dopoledne, jo. a jezdili na lodičkách, a pak sem šla
zrovna>, ani sem neobědvala a šla sem zrovna do školy. <už sem byla
tak vyhublá, že jo!> nebylo co jést, byla bída( ).
KH: jo.
LN: no ale já jsem byla sportovně založená, no [pořád sme měli...]
KH: [no a...]
LN: no a tady v Brně, než začala válka, ale to možná bylo i za
války. tady na stadioně, tam byl Sokol, tam sem chodila do Sokola. i
potom po válce. a předtím tam to hřiště to bylo otevřené, my sme
jako děcka šly do Sokola, já sem třeba měla cvičení ve čtyři hodiny
a už ve dvě hodiny, my sme bydleli blízko, tak už sem tam šla na to
hřiště. a tam sme lítali po hřišti a hráli si a to bylo všechno
otevřený.
KH: hm.
LN: teď je to zabarikádovaný a samý mříže a takže...
KH: a poslouchala ste třeba rozhlas?
LN: ee, rozhlas, rádio, to poslouchala moje matka. ta měla rádio
puštěný celý den. ale já jsem se moc doma nezdržovala.
KH: jo.
LN: já jsem přišla ze školy a hodila sem kabelu a už sem šla někam
lítat ((smích))
KH: hm.
LN: takže...
KH: jo.
LN: naučila sem se, jo, to otec dbal na to. on vždycky říkal napřed
povinnosti a pak zábava, ale s kamarádkama, já nevím, pořád sme
chodili někde ven. a do Pisárek tam sme chodily, až na Myslivnu a
takže většinou sem někde byla. měly sme sraz a šly sme ven.
KH: jo. a třeba do divadla, nebo nečetla ste si?
LN: do divadla sem chodila ještě na Veveří. tam bylo jako národní
divadlo, tam ještě hrála Vlasta Chramostová, jo? tak sme tam chodili
na Veveří, do divadla. ale tam taky se hrálo jako divadlo pro děti,
takže tam, vidíte, tam jsem ještě chodila na tu Veveří do divadla na
pohádky.
KH: hm.
LN: ale pak tam bylo pro dospělé, třeba v sobotu odpoledne. tak tam
hráli nějaký ty kusy. už si tak nevzpomínám, ale vím, že tam hrála
ještě Vlasta Matulová, ta šla do Brna ee, do Prahy. a Vlasta
Chramostová tam hrála.
KH: hm.
LN: herečka, ta teď prostě už hraje v Národním divadle a už je, má
kolem osmdesáti. teď sem viděla v televizi její medajlonek
((medailonek)), její život, ale ona byla v Brně.
KH: hm.
KH: no a vy jste chodila vlastně do vícero kin, pamatujete si, jaký
mezi nimi byly rozdíly? vy ste mi říkala, jednomu kinu se říkalo
blechárna ( )
LN: no to bylo v té Moravii ((Moravia)), no. já si to tak
nevzpomínám. ono to bylo celkem takový dost obyčejný, ty kina nebyly
nijak zvlášť, já vím, že na tom Studiu ((Studio)), v tom Studiu
((Studio)) a to je prý tam dodnes, v tom Artu ((Art)). tam jsou, tam
byly nahoře jako lóže, že, a jinak ee já jsem si to jako děcko
opravdu, prostě sem to nijak nevnímala jako to zařízení. to bylo
takový prostý, že jo. ty tvrdý křesla, to se na to <rychle muselo
sednout, že jo>
KH: hm.
LN: jak vstal, tak to se prostě narovnalo a já jsem to nijak, to
zařízení mě vůbec jako, luxusnější, to taky byly dražší ty lístky,
potom ve skale ((Scala)), že. nebo v tom Kapitolu ((Kapitol)), tak
to byly takový už. to už sem chodila, když sem měla tak šestnáct,
sedmnáct let a dokonce už tam byli kluci, jo, kamarádi. tak sme šli
s těma klukama, kamarádama.
KH: hm
LN: to už bylo takový lepší, jo. tak to sem se ((smích))
KH: no, a nepamatujete si třeba, jakože nejenom v tom zařízení, ale
třeba jako atmosféru nebo jakoby skladbu toho programu? jako ta kina
jestli se nelišila?
LN: tak já nevím, mně to bylo takhle celkem jedno, no.
KH: hm.
LN: protože v tom Artu ((Art)) tam se hrály dost jako německé filmy.
no a potom, ale i česky. to já už si to, to už je přece jenom tak
sedmdesát, šedesát let! tak to už si tak nepamatuju, no.
KH: hm
LN: (.) já jsem to brala, jak tam podle toho programu a když sem
viděla, hraje tam, hraje tam Adina Mandlová, hraje tam. takže to
byli moje oblíbení herci a tak jsme šli jako to ( )
KH: a byla ste někdy přítomná, nebo neměli ste doma přímo
promítačku? takový to promítání v domácnostech?
LN: né, to sme neměli. ne, ne.
KH: ani nikdo ze známých, nevzpomenete si?
LN: ze známých to nevím. jak to byly takový dětský vlastně, ale to
nemám, to sem neměla kamarádku, která by měla třeba rodiče, že by
nám u nich doma promítali, ne, to ne. to potom, to už až sem měla
svoje děti, tak sme měli takovou malou a do toho se dávaly, to sme
dělali na stěně, takovou jako plachtu bílou, jo. a zatemnili, jim
promítali, ale to byly takový filmy, to se tam nastrčil, to můj muž
jim ( ). ale takhle sem neměla žádnou kamarádku nebo známý, u nich
doma, že by se promítaly, ne. to ne.
KH: hm.
LN: to jako
KH: a když třeba se vrátíme k protektorátu, pamatujete si, jak na
vás jakoby působily ty změny po tom roce třicet devět? kdy platily
ty jiný předpisy protektorátní.
LN: hrozně to na mě působilo. měla jsem strach. měla jsem strach z
Němců, protože můj otec pracoval prostě e v ilegalitě. on pomáhal,
můj otec, těm rodinám, co měly třeba zavřené otce nebo z rodiny
někdo. tak o ty rodiny, o ty děti se nikdo nestaral, oni neměly z
čeho žít, tak můj otec zas chodil po těch, prostě komu mohl
důvěřovat, tak každý dal trochu mouky, trochu cukru nebo peníze a
otec to nosil těm rodinám, těm lidem. ale za to byl teda jako
koncentrák, že jo. to se nesmělo. takže vím, že třeba naproti, jak
sme bydleli, tam byl obchod, koloniál. a ta rodina, ti ee ta rodina,
teda která měla ten obchod, tak ta právě taky pracovala v té
ilegalitě a otec tam chodil. ona mu vždycky dala, ta paní, balíček
nějaký, že. a vím, že nějak prostě toho jejího manžela asi v
třiačtyřicátém roce zatkli a on musel jít do koncentráku a tam
zahynul. a ona ten obchod vedla, přestože ten manžel byl zavřený a v
tom koncentráku, tak ona až do konce války, prostě, to tomu otci to
jídlo z toho obchodu dávala pro ty postižený, čili sama měla dvě
malé děti, sama se vystavovala tady tomu hroznému nebezpečí.
KH: hm.
LN: no a ta potom pomohla, protože vlastně sme byli politicky jako
nespolehliví a když toho mého bratra jako z toho, nedali mu ten
diplom, to byla teda úplná hrůza, že. jakým právem mu, že měl
všechny zkoušky a že si sama dovedete představit, jak je to, když
děláte, když k promocím. když rodiče ráno, matka šla k holičovi a
všichni se prostě těší celá rodina, která nás podporovala, že. a
večer hrůza! protože, tak sama, takže ta paní, tady ta, co otec
dělal. tak otec sám se snažil teda pomoct nějak tomu bratrovi, aby
ho očistili. tak ona dala prohlášení, že teda otec celou válku jako
podporoval ty rodiny a že pracoval v ilegalitě. protože nás chtěli
vystěhovat z toho bytu, kde sme bydleli. kde si tam, já nevím, otec
říkal, psal rodinnou kroniku a on tam, já jsem se na ní dívala, a on
tam píše otec, že celý týden nespali, že si je zavolali na bytový
úřad a že řekli otci, že ten byt potřebují pro ee prostě policajty
nový nebo pro policii a přesto že to nebyl služební byt, že. můj
otec byl taky četník, tak že se musíme vystěhovat, no. tak sme
dvakrát a otec prosil tehdy, já jsem byla těžce nemocná, tak otec
prosil, aby nás tam nechali aspoň do té doby, než já se uzdravím. no
a oni nám to prodloužili o měsíc a pak tedy otec donesl tady ten, to
potvrzení, tak nás nechali v tom bytě.
KH: hm.
LN: jinak sme se měli stěhovat někde u Brna do Olbramovic. to bylo
po Němcích, který byli odsunutí, tak. a otec se tam byl dívat a
říkal, to je hrozný, tam nejsou okna, to je vytlučený, barák, kterej
nikdo už nechce, tak. já nevím, co bysme si počali.
KH: hm. a během toho protektorátu vy ste stále chodila do toho kina?
LN: ano, do toho gymnázia. no ale bylo to hrozný. to otec mě prostě,
on, protože byl četník, tak on ještě měl prostě zbraň. tak my sme
měli, to mně řekla až matka, protože my sme nemohli topit v kamnech,
všici sme <mrzli, jo!> protože on tam dal do té roury tu zbraň jako.
KH: hm.
LN: no.
KH: a...
LN: to sem měla strach. a matčiny tři bratry šli do koncentráku.
takže, já vím, že ve dvanáct hodin jednou přiletěla k nám sestřenice
a říkala otcovi, protože on psal tu rodinnou kroniku a všecky ty
hrůzy to tam popisoval, jo. tak ona řekla, ať tu rodinnou kroniku
někde schová a otec, že zavřeli matčinýho bratra a jeho syna a ještě
jednoho bratra, takže může otec čekat, že by u nás taky dělali
prohlídku. tak otec to někde schoval, z té rodinné kroniky asi dva
roky vytrhal všechny listy a pak to dodatečně tam dopisoval.
KH: hm. a...
LN: měla jsem strach.
KH: a...
LN: protože oni mu napsali z úřadu, to tam je taky v té kronice,
celou takovej, prostě, že přesto že je jako penzionován, ale je
vedený jako četník, takže, ať si dá pozor. jakýkoliv prostě jeho
podnikání, které by se příčilo prostě těm, proti zákonům Říše, že si
musí uvědomit, že by byl postižen nejen on, ale celá jeho rodina a
tak, no.
KH: hm. a i v týhletý době teda vy ste chodila do gymnázia a chodila
ste i do kina?
LN: ano. to sem chodila. no tak, byli to kino, to byl (pořad), že,
to se nic nedělo, jenom ty hrůzy, že jo, to selhalo prostě, jo,
všechno. to byly ty týdeníky, to bylo, že jo, ten týdeník, to byla
samá sláva. Velkoněmecká Říše samý vyhrávání, jo, a samý marše, jak
vítězí na všech frontách, jo. to bylo v tom týdeníku.
KH: hm.
LN: a pak byl ten, no ( ).
KH: a chodila ste, řekla byste víc nebo míň do toho kina než před
tím protektorátem?
LN: no víc. za války to už sem prostě dospívala, že. tak to bylo...
KH: hm.
LN: to sem na ty dětské filmy, to sem chodila tak v sobotu, nebo
když mně rodiče dovolili. ale za toho protektorátu to sem, to
nakonec ta naše kineko- kinematografie, že jo. a ten film, to
prožívalo celkem, že jo. tam na tom barandově ((Barrandov)), tam se
natáčely, oni to sice tam měli obsazený Němci, ale točilo se tam
hodně německý filmy i naše, že tam byly. právě pro ně to bylo
výhodný, ten barandov ((Barrandov)) pro ty Němce, protože to bylo
nádherně, to ještě Havel jako otec bývalýho prezidenta, že jo. to
patřilo Havlovi, tomu Miloši Havlovi. takže tam se točilo ostošest,
jo. jenomže potom Adina Mandlová, Lída bárová ((Lída Baarová)), že
jo, ta točila i v Německu, takže potom Adina Mandlová, ta byla
zavřená, že. tu prostě poplivali jak naši lidi, že jo.
KH: hm.
LN: jak ju vedli do koncentr-, do toho vězení, tak na ni plivali
naši lidi a všechno ji sebrali, veškerý byty zabavili. a Lída barová
((Lída Baarová)) taky že jo, to...
KH: hm, a za toho protektorátu změnil se nějak výběr filmů, na který
ste chodila?
LN: no nezměnil, to. no to byly za to ty dětský, to byly vyloženě
dětský filmy no a to už bylo za války prostě filmy pro dospělý, že.
to byly filmy, na který sem mohla a na který sem nemohla, ale jinak.
postupně jak sem dospívala, tak to byly čím dál jako takový
vážnější, že. a měla, už jsem to jinak taky chápala.
KH: no a s tím blížícím se koncem války, změnilo se nějak jakoby to
chození do kina nebo chování těch diváků? třeba tady u těch
týdeníků?
LN: né, to už, oni ti Němci prostě si vyhráli, mysleli, že do konce
války, že tohle, že vyhrají, že jo.
KH: hm.
LN: tam to se nic nezměnilo. oni pořád s těma maršema a s tou slávou
a s tím vyřváváním. to bylo, to už oni sami museli vědět, že se to
blíží ke konci a to už sme my Češi, všeci věděli. a největší hrůza
byla, že to věděli, my sme prostě bydleli v domě, tam byl německý
majitel a byli jsme tam nájemníci jedině Češi, čili tam už potom ta
hrůza těch Němců byla vidět na těch, na tom majiteli toho domu. to
byl major německý, který šel do války, (musel jít), a padl tam. čili
té naší domácí padl manžel, čili vedle nás byli, jmenovali se
Prédlovi, ta paní byla vdova a měla tři syny a všichni tři syni jí
padli ve válce. ze začátku to byl takový rozdíl, jakmile Němci
začali vyhrávat, že, tak tam se pořádaly pitky až do rána a postupně
jaký, jak dostávala zprávy, že ti syni, jeden po druhým jí tam
zavře- umírali, že. tak ta hrůza se projevovala i na těch lidech, na
těch Němcích v tom domě.
KH: hm.
LN: a ona potom po válce, ta paní Prédlová, měla vlastně pět dětí,
tři syni ji padli ve válce a dvě dcery hned těsně po válce musely ty
dvě děvčata jít do Kounicových kolejí k, tam byli Rusi, že, a co s
nima tam dělali, ta jedna se vrátila, než byla odsunutá, nervově
zhroucená, ta druhá byla pohlavně nakažená. to nám říkala ta
sousedka. my sme s nimi celkem tu válku dobře vycházeli, s těmi
Němci, že jo. ale pak ta hrůza, ten dům, my sme tam zůstali jediní
Češi a všichni byli odsunuti. já si pamatuju na naši ulici se Němci,
jak byl ten den, kdy měli být odsunuti, tak se řadili od porodnice
až nahoru po Tivoli. A ta domácí, ta měla dvě děvčata, jedenáct a
dvanáct, Gerlinde a Doli se jmenovaly a ta paní s kufírkem a ty dvě
děvčata šly do Pohořelic a odsunuti. a dům zůstal prázdný, pak tam
přišel z Národního výboru, zapečetili a do měsíce byly obsazený ten,
ty byty, nějakýma úplně neznámýma dělníky ze Zbrojovky.
KH: hm. a vzpomínáte si na první návštěvy kina jakoby po tom
osvobození? když se začlo znova jakoby promítat i jiný filmy, jak
ste chodila?
LN: no to byly stejný, to nebyly žádný, že. ale pak už začaly prostě
takový ty komunistický prostě propaganda, jo. to byly ty prostě,
úderníci i změnily se taky ty týdeníky, že jo. to bylo, to už
otravovalo kde koho, to bylo z fabriky.
KH: hm.
LN: kolik se vytěžilo, kolik se udělalo, kolik se sklidilo obilí,
kolik prostě ee údernic a co za to dostali a to byly pak nový
týdeníky, no. ale ty filmy, to už potom, no, jako, na barandově
((Barrandov)) se vlastně točilo pořád. naši herci zůstávali, že,
stejní.
KH: a dokdy ste tak chodila do toho kina? kdy ste přestala chodit?
LN: no, já jsem nepřestala, já jsem s odstupem času vlastně chodila
do kina pořád. celý život.
KH: hm.
LN: i když sem se vdala, i s manželem sme chodili. ne tak často
třeba, ale jakmile byl nový film, tak to už sem, prostě, to patřilo,
prostě, ee společensky. divadlo a kino patřilo jako
KH: hm.
LN: ke společenskému životu. jako těch, té střední vrstvy brněnské,
no.
KH: hm. dobře. já tu mám, já tu mám seznam filmů, jestli si na
nějaký vzpomenete. je možný, že nějací, nějaké ste třeba neviděla.
LN: ano.
KH: ale to vůbec nevadí. tak na začátku tu máte, jestli si
pamatujete, Zpívajícího blouda ((Zpívající bloud)) [nebo Pražské
švadleny] ((Pražské švadlenky))
LN: [ne, to sem neviděla]. taky ne.
KH: možná je to moc starý. cé a ká polního maršálka ((C. a k. polní
maršálek))?
LN: cé ká polní maršálek, Burian, jo, Vlasta Burian.
KH: a chodila ste na Vlastu ((Vlasta Burian)) do kina?
LN: no, ano. vidíte, na toho sem si nevzpomněla, no. cé ká polní
maršálek ((C. a k. polní maršálek)), no jistě. to potom i v
televizi.
KH: hm.
LN: vysílali. [to taky.]
KH: [no a pak máme dál] Dvě srdce ve tříčtvrtečním taktu.
LN: ne. to ne, to sem neviděla.
KH: to ne. [a To neznáte Hadimršku]
LN: [To neznáte Hadimršku] ano, zase Vlasta Burian. a tady [tohle
ne]
KH: [Kouzlo valčíku], ne.
LN: ne, to sem neznala.
KH: Lelíček ve službách šerloka holmse ((Lelíček ve službách
Sherlocka Holmese)).
LN: ano, to sem viděla.
KH: a pamatujete si třeba, kam ste na to šla? nebo s kým, nebo?
LN: jéžišmarjá [ne]
KH: [nebo ne úplně přesně kino]. vy ste tyhlety filmy teda viděla v
kině?
LN: v kině!
KH: [teda tenkrát]
LN: [v kině, ano.]
KH: a kvíka ((Quick)) ste viděla?
LN: ne, to sem neviděla. Pobočník [Jeho Výsosti] ((Pobočník Jeho
Výsosti))
KH: [Jeho Výsosti]
LN: to taky byl, myslím, Vlasta Burian, ne? nebo ne? to nevím. šest
žen Jindřicha ((Šest žen Jindřicha VIII.)) to sem neviděla.
KH: Šest žen Jindřicha osmého ste tedy neviděla? [Zlatá Kateřina?]
LN: [taky sem neviděla]
KH: ( ). a Matu Hari ((Mata Hari)) ste viděla?
LN: Mata Hari, to sem viděla v televizi, ale v kině ne.
KH: hm. Cácorku? ((Cácorka))
LN: ne, taky ne.
KH: Moderní doba?
LN: to ne taky. Co to ee, to vůbec nevím.
KH: Moderní doba, myslím, čárlí šeplán ((Charlie Chaplin)), že to
byl.
LN: ne, tak toho sem... a [tři muži]
KH: [Tři muži ve sněhu]
LN: taky ne. Svět patří nám, Voskovec ((Jiří Voskovec)), ano, to sem
viděla.
KH: hm.
LN: Dobrá země ne.
KH: Sněhurku ((Sněhurka a sedm trpaslíků)), tu ste nám říkala.
LN: ano, to sem viděla, no. Ducháček ((Ducháček to zařídí)) taky
KH: [Ducháček to zařídí]
LN: [no, sem viděla] no, Ducháček taky, sem viděla. tady ty Tři
děvčátka ((Tři děvčátka pokračují)) ne.
KH: Tři děvčátka, [U pokladny stál]
LN: [U pokladny stál] sem viděla, Vlasta Burian, ano. to sem viděla
[To byl český muzikant].
KH: [To byl český muzikant]
LN: jéžišmarjá, jak se jmenoval ten herec, to byl hezkej herec. to
bylo, hm, no, nevzpomenu si. ale viděla sem ho.
KH: hm.
LN: To byl český herec. [Město ztracených]
KH: [Město ztracených].
LN: sem neviděla.
KH: Operetu ((Opereta))?
LN: ne.
KH: Roztomilého člověka? ((Roztomilý člověk))
LN: nó, to byl, vidíte, na toho si nemůžu vzpomenout.
KH: no a já to taky viděla, já si taky nevzpomenu.
LN: to byl herec známej prostě milovník. Roztomilý člověk, ten to
[hrál s Adinou Mandlovou] ((Adina Mandlová))
KH: [nebyl to Oldřich Nový?]
LN: Oldřich Nový! vidíte, na toho sem si, blbe- Raoul Schránil a
potom ještě jeden známej herec, na to, Muži nestárnou, ano.
KH: pak máme Vídeňská krev
LN: ne. to sem neviděla.
KH: Muži nestárnou.
LN: nó. ano, Leraus ((Vladimír Leraus)) to hrál, Muži nestárnou,
ano, <hezký film>.
KH: a Dobrodružství barona Prášila?
LN: taky sem viděla Barona Prášila! ano, Vlasta Burian. ne-
KH: ano!
LN: Vlasta Burian, no. Tanečnici ((Tanečnice)) sem neviděla.
KH: La Palma? ((La Paloma))
LN: ne.
KH: Neviděli jste Bobíka?
LN: ne, nene.
KH: ( ). tak to je poslední dva filmy, Její oběť.
LN: ne
KH: a Sobota.
LN: ano, tu Sobotu ((Sobota)) sem taky neviděla. tak.
KH: no a vybavíte si ještě něco z tý doby před rokem čtyřicet pět k
tomu kinu? jako co byste chtěla říct?
LN: tak já ne-, nemám. to už bylo potom, my sme potom, jak byl ten
velký nálet v tom čtyřiačtyřicátém roce, toho dvacátého, nebo
jednadvacátého listopadu, tak my sme byli vybombardovaní. to bylo
hrůza, nám padla bomba. to byl skoro největší nálet na Brno, to
bylo, my sme, to si pamatuju, to bylo pondělí o půl, kolem jedenácté
hodiny začali v rozhlase houkat, to byla kukačka. a teď hlásili z
Vídně, prostě, über den Reichsgebiet befindet sich, anebo že se
blíží, a než to dopověděli, začali hučet a začal strašný nálet. a my
sme s bratrem byli, maminka právě byla ve fabrice, otec nebyl doma,
a my s bratrem, nevím, jak sme se tam dostali do toho sklepa. ale to
byla, to sem prožila hroznou hrůzu. nám omítka padala na hlavu,
dunělo, lítaly střepy a my sme vylezli ven po tom náletu, tak sme
měli rozbitej byt, záclony vlály venku, ani jedno okno a potom už
ten život byl. já nevím, jestli sem chodila už do toho kina, protože
jednak já už jsem měla strach, ani myslím večer sem nesměla nikam
chodit, protože to už, jednak bylo zatemnění, že. celou tu válku. a
rozbitý, my sme bydleli vlastně jenom v kuchyni, my sme čtyřčlenná
rodina spali a protože sme si okna za-, to nebylo sklo, otec někde
sehnal lepenku, takže ty okna zalepil, tak sme museli celý den
svítit vlastně. a to už, to byl takový život, já už si to
nevzpomínám, protože to byla jenom hrůza. a já už potom, protože sem
byla úplně nervově, po tom náletu úplně s nervama vlastně na hraně.
tak sme maminka, přijela teta a odvezla mě do toho, my už, vlastně
my sme měli taky vybombardovanou školu, tak my už sme neměli školu.
a já jsem potom byla, jak sme přestali chodit do školy, tak sem byla
volaná na pracovní úřad a musela sem chodit v šest hodin ráno, jako
sedmnáctiletý děvče, přijelo auto nějaký a musela sem chodit do
Modřic jako přebírat brambory, do té fabriky jako v Modřicích. to
byla Fruta, nebo já nevím co. každý den holínky a tam sme přebírali
ty brambory starý. to bylo na pásu a dělali sme šest hodin. od šesti
do šesti, no a já už sem potom onemocněla nějak, tak přijela ta teta
a donesla jsem si potvrzení od doktora, že to nemůžu vykonávat tu
práci. sem asi dostala stíny na plících, protože moje několik
kamarádek dostalo tuberu, my už sme byli tak vyhladovělí a takže ten
doktor mně dal potvrzení, že tam nemůžu chodit do té fabriky, tak
přijela teta a odvezla mě do Morkovic. a tam sem strávila, tam sem
byla až do konce války. u té tety, protože já sem byla úplně už na
pokraji, to bylo hrozný, po tom náletu a to už se ty nálety tak
stupňovaly, že věčně sem žila ve strachu, kdy to začne padat.
KH: hm.
LN: takže to já už si, ta doba, to už si pamatuju, že ta válka
skončila nějak, Brno bylo obsazeno v dubnu, že. a tam sem prožila
ten konec války, tam přijeli potom Maďaři, jako vojáci a Rumuni. no
a najednou se vyhlásilo, že je konec války a tak já sem se pak
vrátila do Brna. to sem šla pěšky, tam se, tam bylo hodně lidí z
Brna, jako rodin, na tom venkově, tak pak se domluvili a že, nějakej
<sedlák> nám dal koňa a já sem šla ve dvanáct hodin v noci pěšky až
kdesi ve Vyškovu, protože tam kolem Nezamyslic, tam byla prostě
dráha, vybombardovanej most, tak nejezdily vlaky. a přijela sem do
Brna a moje maminka spráskla ruce a říká, ježišmarjá. já sem o těch
rodičích nic nevěděla až do konce války, protože nešla pošta a nic.
a maminka říkala, proboha, co tady děláš? a já sem říkala mami, ty
nemáš radost? a ona říkala, dyť tady je plný barák Rusů a potom mě
ma-, otec zavřel do sklepa, tam sem deset dnů v noci spala, tam mně
udělal pelíšek, protože to bylo hrozný ještě.
KH: hm.
LN: co ti Rusi dělali tady. tady sem přišla Malinovskýho armáda a
sme měli prostě jako Brno to neštěstí, že sem přišla ta Malinovského
armáda a oni kradli, všecko nám, co ještě bylo, nám zůstalo, tak si
chodili a ve skříni si vzali, co se jim líbilo a otec řekl, tady
chodil k nám ten Ivan a pořád chtěl matku, prostě že půjde (zbavit,
gulat) a matka říkala, já ji nikam nepustím, ona je ještě mladá,
nikam nebude chodit a on vytáhl pistoli a řek, že matku zastřelí,
jo. tak otec řekl, nedá se nic dělat, musíš se někam uklidit, tak
sem prožila taky hrůzu. já sem z té války byla už pak úplně tohle.
pak začala, asi měsíc, jsme začali chodit do školy a to ti profesoři
ještě, z češtiny jako, že, protože sme hrozně zameškali té školy.
KH: hm.
LN: ten rok, v tom pětačtyřicátým, to bylo celkem k ničemu, že,
protože každou chvilku byl nálet, že. to sme, a my sme letěli do
toho, tady z té Jaselské vlastně jsme chodili do toho, do krytu až
do toho, pod Špilberk. nebo kde se dalo, že.
KH: hm.
LN: takže ta škola nestála za nic. tak potom češtinář a
francouzštinářka prostě měli špatný svědomí, že sme se nic
nenaučili, tak nám dávala dodatečný. takže sme byli třeba ve škole
až do čtyř hodin odpoledne. někteří profesoři měli takový jako, se
cítili, že by nám to měli vynahradit, no.
KH: hm.
LN: no a potom stejně začaly prázdniny a přišel k nám nějaký člověk,
a že musíme jít, tohle, že musíme jít na žňovou brigádu a zase
přijelo nákladní auto a odvezli mě do Pohořelic, jo? a tam už byli
na tom statku noví, tam prostě po odsunutých Němcích tam už byli
Češi. no a tak tam sme chodili na pole, okopávat řepu a brambory a
to a všechny skoro děvčata sme tam dostaly úplavici. protože v těch
Pohořelicích, tam byl ten sběrný tábor těch odsunutých Němců. a tam
spousta, ti místní lidi nám řekli, co tam žili, co tam zemřelo těch
Němců jako, protože měli úplavici, ti staří lidi. a oni tam byli
ubytovaní pod stanama, že jo. a my sme tam chodili na pole, chodili
sme se tam koupat tam do toho, tam byl takový prostě rybník. no a
skoro všechny děvčata sme dostaly úplavici. tak nás sebrali a jeli
jsme dom.
KH: hm.
LN: a tím to končilo.
KH: jo.
LN: prázdniny. takže to bylo těžký. děvče šestnáct, sedmnáct let a
prožila sem si, jo, a nikdo se vás na nic neptal tak, jako muset, že
jo, Němci. strach věčně z Němců, protože bombardovali, že a zavírali
koncentráky. běda jak by matka poslouchala rozhlas, jo, Volá Londýn
a to ještě Beneš ((Edvard Beneš)) jako v rozhlase a to se nesmělo,
že jo. takže matka si vzala otcův kožich a zakryla se i s tím
rádiem, jo a poslouchaly sme rozhlas a pořád já vždycky mami, prosím
tě, já mám strach a ona běž spát. no fakt, to bylo ze dne na den. a
nebylo jídlo, nebylo co jést, jak prostě končila ta válka, tak se
zavřely všechny obchody a co sme měli jést? nebyla mouka, nebyl
chleba, obchody zavřený, že a tak. no moje matka byla tak statečná,
tady na Veveří byl ee, byla německá, tam byly kasárna a tam byla
posádka německá a jak opustili tu, ty kasárna, tam byly snad sklady
ještě potravin. matka se vydala, vzala kabelu, na ulici se střílelo,
ona ze vchodu do vchodu, z té Tivoli až na tu Veveří a donesla mouku
a upekla doma ňaký chleba nebo něco. ještě co sme měli čočku, tak
udělala polívku, ale fakt asi čtrnáct dní obchody, všechno bylo
pozavíraný, že. protože šla fronta, ze všech stran se to blížilo k
Brnu a vojáci a takže obchody stažený rolety a...
KH: hm.
LN: já sem zažila hladu. hodně děvčat mých bylo nemocných. já sem
měla stíny na plicích a některý děvčata měly úplně otevřenou tuberu.
byla bída, hrozná. chleba, černý chleba, mazlavý a na to marmeláda z
mrkve a <celkem byla dobrá potom>, ještě med, jakési umělej med,
taky nebylo na chleba. náš otec vždycky, on říkal, no, musíš to jako
dětem, aby měly děti s bratrem, že. tak on večeřel chleba s tím
medem a černý kafe, meltu. melta, matka, mlíko nebylo, mlíko bylo na
příděl, to byla jedna šestnáctinka, teď matka vlastně byla jako v
domácnosti, tak to jako byla, jako ten nejnižší příděl. otec taky
důchod, nejnižší příděl, že. jenom pro ty děti, co vlastně měly, tak
to byla sedmnáct deka, já nevím, sedmnáct. náš otec v té kronice tam
má ještě jako přídavkový lístky. to bylo jedna šestnáctina litru
mléka, tak sme chodili pro mlíko s konvičkou jednou za týden,
protože to nestálo za to, tam čtvrt litru mlíka rozlívanýho, jo, do
té konvičky. tak to nebylo mlíko, nebyla <já sem se těšila, vždycky,
mami, až bude po válce, tak prosím tě, uděláš řízky, až to dotroubí,
budeme si chodit, jo, a vono nebylo vůbec nic> a po válce pak v
sedmačtyřicátým, osmačtyřicátým byla bída, to zas přišli komunisti.
a to se neurodilo a marš-. tehdy přišlo po válce ohromný, že, tohle,
jak byli ti, ta unra ((UNRRA)), pamatu-, ty balíčky tam byly ((mluví
na paní u vedlejšího stolu))
XY: [za dvacet korun, je to tak, takovýhle balíček, to byli vojáci]
LN: [za dvacet korun balíček, to měli jejich, no jejich žold, tam
byli ee ( ) no, sušenky výborný, no]
XY: [americký to fasovali ( ) teda sami, aby jako měli. a pro nás
to bylo, tam bylo kus čokolády, byly tam cigarety pro ně, konze-,
všecko v konzervách, sýr v konzervě, prostě bylo to úžasný, ( ), za
dvacet korun.]
LN: a najednou prostě Stalin, nebo Gottwald poslechl Stalina, jo. a
maršálův plán ((Marshallův plán)) konec. bída začala taková, že to
se nedalo vůbec...
XY: [jel sem do Moskvy jako ministr zahraničních vrací a vrátil sem,
ee věcí a vrátil sem se jako jejich ( ).]
LN: [no, no, ta unra ((UNRRA))] my sme si pochutnávali, to byly fakt
balíčky.
XY: a pak se ještě prodávala unra ((UNRRA)) jako samostatný věci a
tam se, já si nepamatuju na spoustu věcí, který sme tam dostali
koupit, ale jedna taková, takhle vysoká konzerva, úzká [tak asi to
bylo ( ) a to bylo já nevím, jaký to bylo maso, protože to bylo
napsaný jenom anglicky a já sem nerozuměla.]
LN: [no, paštika, no, šunka s vejci, hemenex, no. no]
XY: ale to bylo s rýží, se zeleninou a ňáký libový maso a moje máma,
která celkem byla výborná kuchařka, vždycky říkala, já nevím, jestli
je to králík, kuře nebo co to je, ale nemohla přijít na to, čím je
to ochucený, abychom si to třeba někdy udělali.
LN: [to bylo jak sekaná.]
XY: [to prostě nešlo, tak to bylo, to byla bezvadná konzerva.]
LN: [no, a ty sušenky. a všechno v konzervách, krásně, že jo.]
XY: [ano, všecko měli v konzervách.]
LN: [kakao, jéžišmarjá.]
XY: [no a na to když přišli sovětští vojáci.] já sem je vítala v
Táboře, kde sem bydlela na dnešní Mučednické ulici. tak přišli, že
jo, šestadvacátého nebo, to bylo osvobozený Brno, ale jestli jsme my
je zrovna vítali šestadvacátého, to nevím. [voni přijeli špinaví na
tancích a na to...]
LN: [no, hrozný]
XY: [špinaví ( ) a nabíza-, nabízeli nám chleba, protože, já sem se
později dověděla, že sovětský vojska dostaly příkaz, že nesmí na
našem území ani rabovat, ani nic dělat, přestože teda jako k čemu
docházelo a oni nám nabízeli chleba. no, vzali sme si ho, že byl
černej, to by nevadilo, ale ten byl tak tvrdej. a když sme to teda
těm vojákům se snažili říct, proč je to tak tvrdej chleba, že. tak
oni říkali, že už čtyři dni nemají kuchyň, která zůstala někde vzadu
a pro ně nevaří a oni nedostali vůbec nic do zálohy, tak když sme
potom viděli, co dostali američtí vojáci, tak nám z toho bylo
špatně. protože ti chlapi, kerý přijeli, jak se potom vykládalo a
věděli a zjistili sme vlastně, co to je, protože do té doby každej
jenom čekal, až Jozef Visárijovič ((Josif Vissarionovič)) přijde,
protože do té... je to tak nebo ne?]
LN: [ano, ano!]
XY: [protože veřejný informace nebyly a ty, který přišly potom, co
se vlastně děje. to bylo až mnohem a mnohem později. a tak sme si
říkali, jak ti vojáci vůbec to přežili, tu hrůzu. bylo to těžký a je
to těžký srovnání.
KH: [jo, tak to už asi nebudem nahrávat, to už není o kině.]
XY: [né, to nemusíte.]
Konec rozhovoru
0.0 3:1788Rozhovor vedla: Soňa Morgenthalová
Rozhovor přepsala: Eva Horová
Datum a místo: 25.6.2010, Brno
Rok narození: 1929, bez sourozenců
Bydliště do roku 1945: Mateří (Maloměřice), tam bydlela asi do roku
1937. Poté asi do roku 1939 na Palacké (Královo Pole). Pak ulice
Holubova (Lesná).
Povolání rodičů: Otec vyučený tkadlec, pracoval jako zástupce u
banky Slávie. Poté, co byla banka zrušena, dělal jiné práce.
Biologická matka byla služebnou, adoptivní matka nebyla vyučená, ale
pravděpodobně chodila do práce. Adoptivní matka asi v roce 1936
zemřela, po roce se otec znovu oženil, žena do práce nechodila.
Povolání narátora: Mateřská a základní škola v Maloměřicích.
Měšťanka na Cacovické v Husovicích. Vyučila se dámskou krejčovou na
Pekařské, učení ukončila roku 1946. Poté odjela za prací ke Karlovým
Varům do textilní továrny, tam byla rok. Vdala se a žila Ústí nad
Labem, kde pracovala jako dílenský plánovač. Poté, co se ji narodily
děti, pracovala v jeslích. Při zaměstnání vystudovala střední školu
a vyšší pedagogickou, poté pracovala až do důchodu jako učitelka.
SM: takže dneska máme dvacátého pátého června dva tisíce deset a já
tady mám paní narátorku sebou. já se vás nejdřív zeptám na celé vaše
jméno?
LS: já se jmenuji L. š. [S.].
SM: a za svobodna ste se jmenovala?
LS: Š.
SM: ano. teď bych vás poprosila o rok va- a datum a rok vašeho
narození.
LS: no narodila sem se už velmi dávno, eh čtvrtého devátý
devatenácset dvacet devět.
SM: mhm. eh teď jestli byste mohla zrekapitulovat, kde všude ste
bydlela do roku štyřicet pět.
LS: no tak narodila sem se v Brně a ty rodiče kteří mě vychovávali,
byli také z Brna, takže sem byla v Brně, v Maloměřicích na Mateří,
třicet tři, ten dům už nestojí, protože tam stavěli seřazovací
nádraží, tak ten dům zbourali, nebo více domů, no pak sem pak sem
čas bydlela asi rok v Králově Poli, když se tatínek znovu oženil,
pak sem bydlela na Lesné, tam sme stavěli nový dům, když tamten nám
zbourali, a eh dneska tam byly jenom tenkrát tři čtyři domy, dneska
je tam velké sídliště, no a pak když sem se vdala, tak sem bydlela v
Ústí nad Labem, tam sem bydlela dvacet let, a pak sem se vrátila do
Brna, a už sem tady zůstala zase zpátky.
SM: mhm mhm a pamatujete si ještě ulici, na které ste bydlela v tom
Králově Poli?
LS: na Palacké
SM: Palacké a číslo si eště pamatujete?
LS: no, číslo si nepamatuju, ale na tom místě je dneska nějaká
banka, protože to byl velmi starý dům, takový ten pavlačák do dvora
to bylo, a to tam bydleli tam bydlelo několik rodin příbuzných té mé
nevlastní matky. no, během času se to zbouralo a dneska je tam
nějaký obchod s textilem a banka, nevím jaká nějaká banka je tam.
SM: mhm mhm a v té Lesné tenkrát tam eště asi nebyly ulice, že,
nebo...
LS: ne. ale ta ulice měla nebo naši náš dům měl číslo, jmenovalo se
to Holubova sedumnáct osumdesát osum. a patřilo to do Husovic,
pokračování takové té té ulice, která vedla z hlavní, jak se jmenuje
hlavní ulice v Husovicích už nevím, ale hlavní nahoru do kopečka až
na tu silnici a kopala se tam eh nebo budovala se dráha, ta Tišnovka
dříve jezdila jinudy, kousek dál, asi nevím tak asi o sto metrů dále
jezdila a tam budovali takový velký výkop, pro tu novou drá- pro tu
novou štreku jak sme říkávali pro tu novou dráhu do Tišnova, no a
dneska tam jezdí vlak teda,
SM: mhm
LS: tudy. bylo to podél naší zahrady.
SM: dobře a jaké školy jste do toho roku štyřicet pět navštěvovala?
LS: no mateřskou školku v Maloměřicích, pak základní školu také v
Maloměřicích, ten roh v Králově Poli na Palacké, to by už byla třetí
třída a čtvrtou pátou jsem dochodila v Maloměřicích u kapličky, je
tam stará škola, tak tam sme měli naši třídu, no a pak eh do
měšťanky sem chodila na Cacovickou v Husovicích, a střední školu
jsem dělala jedenáctiletku v kr- eh v Ústí nad Labem jako jako vdaná
už při zaměstnání,
SM: mhm
LS: a pok- pokračovala jsem ještě tou tou vyšší pedagogickou,
protože na vysokou sem se nedostala, a navíc sem měla už dvě děti,
takže bylo dost těžké jezdit do Prahy, manžel byl stále pryč, byl v
Praze ve škole, takže sem už to chtěla rychle ukončit, abych už
dělala to co sem chtěla že, to kantoři- ření, tak sem jezdila do
Litoměřic na vyšší pedagogickou, a tam sem odmaturovala. další.
SM: mhm mhm. a byla jste před tím rokem štyřicet pět někde
zaměstnaná? nebo nebo [ste]
LS: [no to] sem nebyla to sem měla dítě eště.
SM: to ste ano chodila ste eště do školy, že.
LS: to sem nebyla zaměstnaná.
SM: mhm mhm dobře, teď bych se vás zeptala, jaké bylo povolání
vašich rodičů?
LS: no tatínek byl tkadlec a myslím eh ta moje první maminka nevím,
ta ta eh byla jako mladá holka služebná, jak sem si přečetla z
rodného listu a adoptovali se mi právě tito rodiče, maminka ta
nebyla vůbec vyučená, ta co si mě adoptovala, a tatínek byl vyučený
tkadlec. ale tenkrát dělal zástupce nebo pracoval u banky Slávie.
SM: mhm
LS: to si vzpomínám, že jezdil stále do světa a, no a později dělal
i jiné práce, protože prostě něco dělat musel, že, a tamta banka
Slávia se zrušila, no a pak byla válka, pak byla okupace takže to
už, no a matka už nepracovala, ta nevlastní matka nepracovala vůbec,
ta maminka co si mě adoptovala eh zemřela když mi bylo sedum let.
SM: mhm mhm
LS: takže otec se oženil za rok znovu a vzal si tu druhou mámu, a ta
do práce nechodila.
SM: jo. a měla ste nějaké sourozence?
LS: neměla ne.
SM: neměla mhm eh a tedy nejvyšší vzdělání jakého jste dosáhla...
LS: středoškolské.
SM: to bylo středoškolské. mhm a kdybyste mohla teď nějak stručně
shrnout výčet těch povolání, kde ste pracovala až do odchodu do
důchodu?
LS: no, vzhledem k tomu, že sem chtěla studovat a nevlastní matka si
to nepřála, prohlásila, že mě nebude živit kolik let a že mám jít do
fabriky jak se říkalo, pracovat, že ona také pracovala ve fabrice,
takže já můžu taky. no a i tatínek i já sme tedy nechtěli, já sem
chtěla aspoň teda se něco vyučit a tak svolila, abych se šla učit
dámskou krejčovou. to sem se učila u pana Vernera na Pekařské, tak k
tomu svolila, protože ona sama také se kdysi učila eh tou dámskou
krejčovou a stal se jí nějaký úraz do oka, se píchla špendlíkem,
takže špatně viděla, tak už nemohla dál toto zaměstnání dělat, a
nemohla se ani doučit, takže svolila k tomu, abych se já vyučila tou
dámskou krejčovou. no a v roce čtyřicet šest sem udělala tovaryšské
zkoušky, no a protože se mně doma nelíbilo, protože matka byla velmi
zlá a neměla mě ráda, byla skutečně taková čítanková macecha, tak
che sem odjela pracovat až ke Karlovým Varům do textilní továrny,
kde sem předpokládala, že bude nějaký internát a že budu mezi
mladými, což bylo úplně jiné, protože každý sme museli bydlet sám a
sami se živit a sami se o sebe starat, ale byla to škola života celý
ten rok.
SM: mhm
LS: no a pak sem pracovala eh pak když sem se vdala, tak sem se
vdala do Ústí nad Labem, tam sem pracovala eh jako dílenský
plánovač, eh v takové dílně kde se vyráběly stroje, byla myslím
armaturka nebo něco takového, no tak to to mě celkem bavilo, to sem
dělala dost ráda, no a pak sem měla děti, tak sem byla na mateřské a
s dětmi pak sem začla pracovat v jeslích, protože tenkrát nebylo tak
běžné, tenkrát vůbec jesle předtím nebyly a když se zakládaly jesle,
tak matky které dávaly děti do jeslí byly považovány za špatné
matky, to až později teprv se to propagovalo a uznávalo, no a já
samozřejmě sem nebyla výjimka, měla sem o ty děti strach, že by cizí
lidé se o ně starali, tak sem se rozhodla že tam budu zároveň
pracovat, i když sem nechtěla být u svých dětí, aby to nevyznělo a
neměla protekci nebo neměly děti, že, ale přesto sem eh tam
pracovala, asi dva roky, tom no a když děti povyrostly, tak sem se
rozhodla, že si přece udělám tu školu co sem chtěla, tak sem v Ústí
nad Labem začla chodit na jedenáctiletku na Střekov, kde ta škola
pro nás tedy byla, no a to bylo při zaměstnání, takže ráno sem šla
do práce, děti do jeslí, pak sem ale tam byly v Předlicích také
jesle týdenní, takže sem je tam mohla nechat, no tak když sem potom
pracovala v té továrně, tak to bylo trošku složitější, ráno v pět
hodin musely děti vstávat, abychom je do- je dovezli do jeslí, pak
teprve zase zpátky do práce a bylo to trošku hektické no naš-
naštěstí manžel byl ochoten vstávat taky a vždycky jedno já, jedno
on, protože sem měla dvojčata, takže někdy musel nést on obě,
SM: mhm
LS: no a pak sem šla teprve do práce a odpoledne sem šla do školy,
čtyřikrát týdně sem jezdila na Střekov na tu jedenáctiletku a
vracela sem se tak <v půl osmé>.
SM: mhm a když ste dodělala tu jedenáctiletku, tak ste potom
pracovala...
LS: pak sem si eště udělala eh pak sem jezdila eště do těch
Litoměřic na tu vyšší pedagogickou, kde sem udělala doplňovací
maturitu a eště dříve než sem to skončila, tak už v Ústí nad Labem
byl nedostatek učitelů, takže už sem šla napřed do družiny asi půl
roku, a velmi rychle potřebovali abych šla učit, no a protože to byl
můj zájem a velmi mě to bavilo a líbilo se mně to zaměstnání s
dětmi, tak sem šla učit.
SM: mhm a učila ste až do důchodu?
LS: učila sem asi padesát let.
SM: mhm mhm dobře, a kdy pro vás skončilo takové to pravidelné
navštěvování kina?
LS: no (.) myslím že, tak pravidelné tehdy když děti už byly větší a
začaly chodit do kina samy. kdy jsem to ale dlouho sme chodili
spolu, já sem měla o ně strach, aby se zbytečně někde netoulaly,
takže sme chodili na pohádky a,
SM: mhm
LS: spíš do toho divadla, ale do kina sme chodili jednou týdně
pravidelně, protože televize nebyla,
SM: mhm
LS: nic takového, a děti hodně sportovaly postupem nabývaly více
prostě zájmů, napřed chodily do baletu, to pokračovalo, pak chodily
do hudební školy na klavír obě a jedna na housle, no cho- pionýr,
že, pak lyžovaly, plavat chodily, bruslit chodily, všecko se nedalo
dělat závodně, takže musela sem chodit s nimi, něco se občas
upustilo, protože to nestačily, no ale měly dost činností, že neměly
čas na nějaké che toulání a na nějaké výstřelky.
SM: mhm to znamená, vy ste tedy přestala tak pravidelně chodit do
kina, když vám vyrostly děti.
LS: ano jinak sme spolu chodili, no, ale chodili sme s manželem sme
chodili do kina taky.
SM: mhm
LS: to ehm
SM: i potom teda?
LS: to byla jediná to, no a pak sme si vzali předplatné do divadla,
což teda já bych preferovala, protože odmalička sem chodila do
divadla, sice na kašpárka, ale bylo to náš každotýdenní takový
prostě zvyk a to byla naše kultura, že.
SM: mhm. to znamená, že do ale do toho kina už ste potom nechodili
tak často třeba jako to do toho divadla, že?
LS: no do divadla myslím tak stejně asi,
SM: mhm
LS: tak jednou týdně do divadla jednou týdně do kina.
SM: takže i když i když ste měla ty starší děti, tak pak ste chodila
s manželem do kina?
LS: ano ano chodili sme, ano.
SM: a potom kdy ste přestala tak chodit do toho kina?
LS: no tak přestala, přestala sem chodit, až sem byla v Brně.
protože em měla sem postupně obě děti nemocné a byly dost vážně
nemocné, takže nejen že sem neměla zájem, pochopitelně, ale spíš do
toho divadla pak sme zůstávali u toho divadla, měli sme předplatné a
to kino už bylo, no a pak to tak zdražili že to bylo mm bylo dost
neúnosné, a v důchodu vůbec nechodím do do kina, protože jenom do
divadla, na předplatné.
SM: mhm mhm dobře. teď se tedy zaměříme na vaši dětskou zkušenost s
kinem, eh to znamená do období vašich ee asi asi deseti let. nejdřív
bych se zeptala, jestli si vzpomínáte na svou úplně první návštěvu
kina, nebo jaké jsou vaše nejstarší vzpomínky na kino.
LS: no my sme bydleli v Maloměřicích a kino bylo v Hhusovicích,
takže sice to nebylo daleko, protože tam naše ulice byla vlastně na
začátku Maloměřic, tam kde se dneska otáčí tramvaj za mostem,
maloměřickým, a chodila sem do toho kina eh většinou se svými
synovci, eh protože protože moje matka mi na kino nedávala peníze
nebo nějaké kapesné sem vůbec nedostávala, no a protože teta mi dala
korunu na kino, ale musíš si vzít kluky sebou. no a děti byly malé,
jim byly třeba tři čtyři roky, tak sem si kluky posadila na na
kolena a když už sem byla moc unavená, tak sem je posadila na židli
a sama sem si šla stoupnout vedle lavic, když začli zlobit, no tak
sem si je zas musela vzít, ale přece jen to bylo nějaké kino, no, ty
filmy které dávali se mi většinou nelíbily, eh protože to byla
většinou propaganda fašizmu, všechny ty dětské filmy byly zaměřené
na to, abychom fandili těm těm německým dětem klukům holkám, no a já
už sem v deseti letech byla tak poučená nebo už sem byla tak
zaměřená mm jako k tomu vlastenectví, že si myslím, že to bylo tím
že se mi to nelíbilo a neuznávala sem to. takže nevím jak to vnímaly
ty děti, protože oni byly eště malý, tak řekněme rok dva sem s nimi
chodila do toho kina a [byly malý]
SM: [a to vám bylo] kolik let asi?
LS: no tak řekněme do těch dvanácti let.
SM: mhm mhm
LS: to sem bydlela u té tety, protože naši stavěli dům na Lesné, a
já bych jim tam víceméně překážela, a kromě toho sem hlavně musela
chodit do školy, a škola byla v Husovicích a tam naši si na zahradě
postavili takovou chatu, kde přebývali, protože také pracovali na
tom domě, že, no a já už bych neměla tedy kde spát, kde psát úkoly a
tak dále, a přes zimu vůbec tak přes zimu sem byla také u té tety no
a když sem když byly prázdniny, tak sem pracovala, m eh s rodiči na
tom domě jak, nešlo to tak rychle jako kdyby bylo hodně peněz, že
oni si museli postupně půjčovat peníze, no a protože sme museli
bourat kvůli státnímu zájmu, kvůli tomu nádraží, tak taky sme
dostali povolení na tu stavbu, že, jinak Češi nesměli, pokud vím,
tak za války nedostali povolení ke stavbě nějakých domů, to jenom
výjimečně, to jenom když se muselo bourat, tak zas dostali povolení
a to sme byli my a ještě další sousedé, kteří tam nebo někde jinde
také zbourali a stavěli.
SM: mhm mhm eh a před tím než ste začala chodit s těmi svými
synovci, tak ste do kina nechodila?
LS: no, tak si vzpomínám, že sem někdy šla s maminkou. s tou
maminkou co si mě adoptovala ještě, jenže to sem byla dost malá,
takže si z toho moc nepamatuji.
SM: mhm a s těmi synovci ste chodila do toho kina asi jak často?
LS: no každý týden, to bylo jednou každý týden obyčejně v neděli to
bylo,
SM: mhm
LS: v neděli odpoledne hráli, v Husovicích bylo kino Jas a Sibiř,
takže sme chodili to co se nám tam kde hráli film, který podle názvu
obyčejně, sme mysleli, že bude pěkný.
SM: mhm a navštěvovala ste v tuto dobu i nějaká jiná kina než než ta
husovická? ten Jas a Sibiř?
LS: ne.
SM: ne?
LS: myslím že ne, až později v Králově Poli, protože tam sem měla
jako ty příbuzné od matky, jeden rok sem tam také bydlela nebo asi
půl roku, u té nevlastní matky a tam sem chodila také do školy to
sem chodila ale do třetí třídy, to bylo eště před tím, no a tam bylo
kino Morava, kino myslím no už nevím to je tam dodnes, ale to jméno
sem zapomněla, takže tam sme občas do té Moravy anebo do toho
velkého kina chodili.
SM: mhm
LS: a spíš později až potom až po válce.
SM: mhm mhm dobře a do těch husovických kin tam ste chodili asi
proto, že to bylo blízko, pokud se nemýlím.
LS: protože tam všude jinde to bylo daleko.
SM: mhm mhm a jaký byl názor rodičů na film a na kina?
LS: no naši také chodili, ale velmi málo. velmi málo, spíš do
divadla, v Husovicích byl eh Svatoboj se to menovalo, takže tam sme
ně- někdy sem chodila s rodiči do toho divadla, to už sem byla pak
starší.
SM: mhm mhm a jaký byl postoj školy k filmům a ke kinům? vyjadřovali
se učitelé nějak ke kinům nebo?
LS: no nevím že by se vyjadřovali, ale eh vím že sme začali chodit
se školou, sme začli chodit až po válce. začli chodit.
SM: na filmová představení?
LS: na filmová předs- samozřejmě do kina. to byly obyčejně jako
vybrané filmy, které buď ideově nebo zajímavé pro děti nebo ne-
někdy také bylo protože ehm to bylo jakoby za odměnu, na konec
školního roku a tak. ale i mezi rokem a pak v době kdy sem já učila
tak sme chodívali nevím tak jednou za čtvrt roku se chodívalo s
dětmi, když dávali nějaký film který doporučilo ministerstvo
školství zřejmě tak sme na to chodili no a to už to už nebyla taková
pohoda, protože to už děti byly mm dost rozjívené a dost neukázněné
to bylo to každý ten učitel měl co dělat, aby je udržel vůbec při
kázni a v pozornosti, to.
SM: mhm a byl pro vás film v tom dětském věku důležitý?
LS: ano velmi. velmi, já sem se strašně těšila někdy říkám, že to
bylo jako drastické když ukazovali to bombardování hlavně v těch
týdenících tam ukazovali jak jak eh německá armáda vítězí, jak
lítaly bomby a rozbité domy, jak to lítalo, tak to sem nebyla
schopna ani celé sledovat, to sem vždycky musela sklonit hlavu a m a
klukům zakrýt oči, protože to bylo tak drastické, že malé děti se
rozbrečely někdy rozplakaly a em ne žádná idea to teda nebyla nebo
vůbec poučení pro ty děti ale asi ano, protože si musely pamatovat,
když přišly domů tak to vyprávěly tetě a mamince, že to byla, jeden
syn byl tety a jeden syn byl její dcery, takže to byla maminka a
babička ale <měly stejné děti> takže tím e
SM: mhm a chodila jste jako dítě někdy i na nepřístupné filmy?
LS: ne ne to v životě ne
SM: [mhm]
LS: [ty] dávali jenom večer, tak to vůbec to, já sem ani nevěděla že
sou přístupné nebo nepřístupné to vůbec já sem večer nechodila
nikam, to.
SM: mhm dobře, tak teď se dostáváme k vašim diváckým návykům, eh já
bych se zeptala nejdřív jak často ste chodila do kina po tom eh když
ste když ste už vlastně byla trochu starší, to znamená eh
LS: když sem mohla sama jít do kina?
SM: no no no ale pořád ještě před tím rokem čtyřicet pět.
LS: ano to sem mm chodila právě do těch Husovic do Jasu ((Jas)) nebo
do Sibiře ((Sibiř)), no jestli je důležité, jaké filmy sem viděla
tak ty filmy byly obyčejně takové dobrodružné co byly pro děti, to
bylo odpoledne že večer sem nechodila takže třeba ta Tarzan a zelená
bohyně, to bylo mé oblíbené, a protože to bylo několik dílů, tak
když to dávali, tak sem si vymodlila vždycky abych dostala peníze na
kino a mohla jít se na to podívat, nebo eh s Jindřichem Plachtou
((Jindřich Plachta)), to bývaly taky filmy, které byly i pro děti,
eh nevím e se Zdenkou Sulanovou ((Zdenka Sulanová)), tu sem
milovala, to byl můj ideál v té době, protože ona začala zpívat a já
sem vlastně teprve mm jako dorůstala do toho věku, kdy děvčata se
začínají o sebe zajímat, že, takže ta Zdenka Sulanová ((Zdenka
Sulanová)), všechny její písničky sem uměla zpívat, a no nebo Dana
modřická ((Dana Medřická)), ta byla tenkrát mladá krásná, tak ta
také byla v těch filmech, když sem já mohla se podívat, Věra
Ferbasová, to byla taková veselá jako holka, ta také vždycky hrála
mm no byla oblíbená mezi děvčaty velmi.
SM: mhm, dobře a kdybyste měla nějak eh jako říct jak jak často ste
chodila? v té době do toho kina.
LS: no tak často tak
((někdo vchází do dveří))
LS: dobrý den
SM: už už ste chodila před tím ste vlastně chodila třeba každý
týden, že,
LS: no to sem chodila ale ale...
SM: a teď už to bylo méně často nebo více?
LS: méně často no méně často no to i někdy ve všední den, když
dávali nějaký ten film co, ale s rodiči, ne to to byla výjimka,
SM: mhm
LS: nebo navečer sme většinou nechodili.
SM: a co to způsobilo tu změnu, že ste chodila méně často do toho
kina?
LS: no, začala válka.
SM: mhm
LS: a sice Maloměřice nebyly nějak bombardované, ale i rodiče se
báli lidé se cho- báli chodit večer moc někde z domova, kromě toho
ten fašizmus byl skutečně strašný, to lidé měli strach, když někdo
večer zazvonil, tak eh se třásli hrůzou, že je to gestapo. že sou to
gestapáci a že nás dou zavřít nebo prohledat byt nebo mm prostě
někoho hledali, takže ty em ty situace byly tak drastické pro
normální lidi, že radši večer vůbec nechodili, ven.
SM: mhm mhm a a a která kina ste navštěvovala tedy ještě potom do
toho roku štyřicet pět, když už ste chodila třeba sama do toho kina?
LS: no do toho čtyřicet pět ne, to sem eště ne ne až potom.
SM: aha
LS: sem chodila sama, to mně bylo eh ale někdy sme šly s tou mojí
sestřenicí,
SM: mhm
LS: nevlastní, v Králově Poli tak sme tam chodily do toho kina,
říkám do té Moravy ((Morava)) a do toho velkého a pak tam bylo eště
jedno kino teď jesi je tam nějaký seknd hend ((second hand)), to
bylo říkali tomu blechárna ((pravděpodobně Besední dům)), nevím
proč, jestli tam byly ty blechy nebo ne, ale byl to takový dlouhý
sál, takže ze zadu eh ani nebylo už moc vidět, to bylo taková nudle,
a kam sme eště chodili, no ve městě sme občas byli, protože kino Čas
hrál celý den, tak asi dvakrát sme tam zašli, se podívat, ale tam
byly samé aktuality jako a zase ty to vítězství německých vojsk, to
bylo neustále, mezi tím nějaké reklamy sem tam, to tenkrát spíš
začínalo, no a na nám- ta Úderka, to bylo na náměstí Svobody, tak
tam sem myslím taky jednou dvakrát byla. i i na večerní představení
a to už to už asi po po válce pot- ne teda ano po pětačtyřicátém.
takže to už bylo volnější to už sem byla v tom učení, takže už sem
měla malinko větší volnost, i když naši kontrolovali kdy příjdu
domů, že,
SM: mhm mhm
LS: to bylo správné, no.
SM: dobře a měla ste nějaké své oblíbené kino?
LS: no tak oblíbené myslím že spíš ten Sibiř se mi zdál nějaký
takový příjemnější, tam sem chodila raději. takže když něco hráli
dobrého v Sibiři tak sme šli do toho Sibiře.
SM: mhm a-
LS: ale jinak nevím kde.
SM: a mohla byste nějak jako říct, co se vám na tom Sibiři ((Sibiř))
teda líbilo?
LS: no mně se mm připadalo lépe vybavené a takové eh mám dojem, že
tam to bylo vymalované nebo vytapetované, možná vytapetované tmavě,
a ten Jas, ten byl světlejší, jestli to taky to odpovídalo tomu
názvu, nevím, ale v tom Sibiři ((Sibiř)) se mi líbilo lépe, takové
komornější prostředí tam bylo. nevím i jako později, po válce také
sem tam chodila raději do toho Sibiře. ne neumím to dneska ani moc
zdůvodnit určitě, to mělo nějaký důvod.
SM: mhm mhm a bylo naopak v Brně kino, které ste ráda neměla?
LS: no já sem je neznala ta ta kina, ve městě,
SM: mhm
LS: já sem je neznala a mně eh protože sem neměla nikdy moc penízků,
tak sem se musela vlastně řídit podle toho, kolik na to mám, že.
SM: mhm mhm
LS: že myslím, že některá kina byla dražší, třeba skala ((Scala)),
nebo Kapitol nebo já ne- tak nějak se to menovalo, tak to to byla
dražší kina, tam byli tak komfortnější, a myslím že velmi brzo měli
tam tu velkoplošnou mn ne obrazovku ale...
SM: širokoúhlé
LS: ale širokoúhlý, no to v Králově Poli také začalo to bylo, no ale
tak to už to už bylo po válce to to nebylo za války, to určitě ne.
SM: mhm
LS: to bylo až po válce.
SM: ano ano. a chodila ste do různých kin podle toho, jestli ste šla
třeba sama nebo s rodiči,
LS: ne s rodiči sem nechodila do kina.
SM: tak třeba s tou sestřenicí, chodily ste do [podle toho]
LS: [no jen] v tom Králově Poli.
SM: mhm
LS: tam sme byly, buď v té Moravě ((Morava)) nebo tam v tom velkém
kině ((pravděpodobně Besední dům)),
SM: [takže se dá]
LS: [širokoúhlém]
SM: takže se dá říci, že že když ste cho- takže ste chodila jako
podle toho, s kým ste šla? do různých kin.
LS: no tak až po válce, když sem měla chlapce, se kterým sem začala
chodit, eh přítele, tak sme byli několikrát ve městě, ale em ne moc
často, já sem nesměla večer do- chodit ven, takže
SM: mhm
LS: to kino bylo vždycky večer, že,
SM: mhm
LS: a vracela sem se pozdě potom, takže to nebylo to často a ani
pravidelně, to rozhodně ne, když sme chtěli.
SM: mhm a jak ste se obvykle v kině chovala?
LS: no tenkrát se eh všichni chovali tiše, to když byl nějaký
výstřelek, tak to eh uvaděčka anebo uváděč vyvedl toho kluka nebo
holku, dneska dneska to je jiné. soudím teda, že je to jiné, protože
z těch školních představení co sme chodili se třídami, tak to myslím
že žádná uvaděčka nezvládla.
SM: mhm
LS: to jak se chovali, nevím jak to je teďka.
SM: a měla ste třeba ve zvyku v kině konzumovat nějaké jídlo nebo
nápoje?
LS: ne to sem úplně nesnášela, a vůbec sem to neuznávala.
SM: mhm
LS: pokud tam lidé suš- šustili, tak to sem velmi kritizovala, to to
ruší všechny.
SM: a stávalo se to často, že by někdo tam šustil?
LS: no, na těch dětských představeních i když tam byli dospělí, tak
se to stávalo.
SM: a zažila ste třeba, že by se ozýval během filmu nebo po jeho
skončení potlesk?
LS: ne to ne, to nikdy ne.
SM: em-em
LS: to až po válce, tak to byly třeba některé ty sovětské filmy si
vzpomínám, myslím že se to menovalo to bylo také válečný film, ale
myslím že se menoval Matka. a to byl to byl film, kde em jako
fašistický tank, eh honil malé dítě, po takové pláni a prostě jezdil
za ním pořád a chtěl ho přejet, samozřejmě. no to už ani nevím jak
to dopadlo, ale tenkrát to byl tak dobře udělaný film, i i ideově i
ty výkony byly úžasné, tak tenkrát se tleskalo.
SM: mhm
LS: aspoň to tento film si pamatuji, že se tleskalo. všichni.
SM: mhm. ehm a chodila jste někdy do kina bez placení?
LS: ne. no, chodila sem do kina bez placení, ale až po válce, kdy v
královopolským kině ((Besední dům nebo Union – později Morava)))
moje dě- moje jedna teta, byla biletářka,
SM: mhm
LS: no a tak moje děti i mě tam jakoby propašovala až už se hrálo,
tak se objevila někde, anebo nám přistavila židle, protože do kina
se chodilo dost, no a děti třeba viděly všechny ty indiánské díly s
old četrhendem ((Old Shatterhand)) a vinetúem ((Vinnetou)) tak to
byly úplně zamilované do toho, tak já někdy sem se šla také podívat
s nimi ale jinak.
SM: mhm dobře a chodila ste do kostela?
LS: no já sem do kostela nechodila, i když sem chodila do
náboženství, ta moje první maminka nechodila, ta co zemřela, tak ta
nechodila do divadla tatínek už vůbec ne,
SM: do kostela.
LS: ano.
SM: jo, ste říkala...
LS: nechodili do kostela, ale byla sem u svatého příjímání, jak se
říkalo, no a dopadlo to velmi škaredě, já nevím jesi to stojí za to
říct,
SM: možete.
LS: <dopadlo> to škaredě, měla sem krásné bílé šatičky, vyšívané, a
eh jak sme stály v houfu s dětmi, tak jiná holka eh kýchla a
posmrkala mně rukáv, a já sem z toho byla tak zoufalá, že sem ty
šaty chtěla sundat, že sem se jich štítila a nějaká teta mě tam
ošetřovala a já sem měla už po po slavnostní náladě, všechno bylo
krásné, ale pro mě to bylo hrozné a už sem to proplakala a to byl
jeden taky z důvodů, proč sem pak do kostela nechtěla na takovédle
sešlosti chodit, no.
SM: mhm, takže takže
LS: já sem v tom nebyla vychovaná. to.
SM: mhm dobře. eh teď bychom se zaměřily teda konkrétněji na filmy,
eh nejdřív bych se vás zeptala, jak ste si vybírala konkrétní film,
na který ste šla do kina?
LS: no většinou podle názvu, a pokud byly už obrázky z toho filmu,
umístěné na té stěně před kinem nebo nebo v těch v těch skříňkách
vývěsních, no a líbilo se mi, tam a byly tam děti, byli tam zvířata,
anebo ti indiáni, že, a tak dále tak podle toho sem si vybírala, ale
protože už sem měla i některé oblíbené herce, jak sem říkala ta
děvčata anebo nebo Rudolfa Hrušínského ((Rudolf Hrušínský)), který
byl když byl mladý úžasně šikovný a krásný samozřejmě a hlavně eh
odvážný, zastavil koně třeba a tak dále, tak to bylo prostě pro nás
fantastický hrdina, že, no m já nevím nebo nebo eh z těch z těch
mužů, co si pamatuji, pan Marvan ((Jaroslav Marvan)), ten byl už
tenkrát takový důstojný pán, nebo Boháč ((Ladislav Boháč)), Vlasta
Burian tak to bylo pro nás jako pro dospělé taky velmi hezké,
Jindřich Plachta, hm, ten byl takový žoviální a někdy taky legrační,
Oldřich Nový nebo karel hegr ((Karel Höger)), to to byli herci který
eh kteří byli pro mě takovým eh jako vodítkem k tomu, abych si
vybrala eh
SM: mhm
LS: ten film, takže podle těch obrázků podle názvů no někdy sme se
také spletli, ten název třeba byl pro nás lákavý a a skutek <utek>
protože to bylo vysloveně jenom pro dospělé, nebo mm nezáživné tak
to m sem si celkem dost vybírala, pokud sem mohla.
SM: mhm a bylo pro vás vlastně důležitější kino ve kterém s- šla ste
radši do kina nebo nebo na film?
LS: já vám teď nerozumím.
SM: mhm eh to [znamená jestli]
LS: [jako] podle toho filmu
SM: jestli pro vás bylo důležitější, eh když...
LS: že bylo jedno esi du do kina na cokoliv?
SM: mhm
LS: ne.
SM: ne, [takže]
LS: [ne]
SM: takže bylo pro vás důležitější [vlastně]
LS: [no bylo] ano.
SM: ten film.
LS: i když to pro mě byl takový útěk z domova, protože nevlastní
matka mě neustále honila do práce a pracovala sem na zahradě a
prostě sem toho volného času jako jako dítě neměla, ale mm takže to
byl můj útěk z toho domova dost (.) ale byla sem často zklamaná,
když sem šla teda na něco co sem myslela že je pěkné a,
SM: mhm
LS: výsledek nebyl.
SM: mhm, a vy ste vlastně říkala, že ste se dívala na ty vývěsky u
těch ki- u těch kin, že,
LS: mm
SM: a ještě někde jinde ste získávala informace o těch filmech?
LS: ne. nikde.
SM: takže vyloženě jenom [z]
LS: [ale] mm někdy mezi dětmi, třeba ve škole ne- nebo to se
hovořilo o tom, my sme byli já nevím, s maminkou na tom a tom filmu,
tak to sem toužila ale obyčejně se mi to nesplnilo, protože to bylo
třeba mm třeba ve všední den, nebo se mnou rodiče nechodili, takže i
když sem vo tom filmu věděla, chtěla ho vidět, tak sem musela čekat
když ho náhodou budou dávat v neděli jinak, odpoledne teda.
SM: mhm mm vy ste vlastně už zmiňovala některé ty své oblíbené
herce, že, a já bych se ještě zeptala jestli jestli to vlastně bylo
důležité při tom vašem výběru, že tam hráli ti vaši oblíbení herci?
LS: ano, ano to bylo pro mě vodítkem že že to bude pěkné, i kdyby to
nebyla veselohra i kdyby to bylo jako vážné nebo psycho-
psychologické, tak sem věděla že to bude pěkné.
SM: mhm
LS: což ale dy- se mně potvrdilo vždycky, takže, i v dospělosti sem
potom je ráda teda viděla,
SM: mhm
LS: ty filmy.
SM: a eh teď bych se ještě zeptala, jestli pro vás bylo důležité,
jestli šlo o film černobílý nebo barevný?
LS: no tenkrát byly jenom černobílé, barevné začly až po válce aspoň
u nás,
SM: mhm
LS: pokud já si vzpomínám, tak barevný film to bylo to také pěkné,
ale mně to nevadilo že ten černobílý.
SM: mhm
LS: i potom, když už byly barevné a a černobílé tak to nebylo
rozhodující.
SM: dobře a m bylo důležité, jestli šlo o film němý nebo zvukový?
LS: no němý filmy sem viděla sem tam, to dávali eh s tím jak se
menuje ten komik? sem ho zase zapomněla,
SM: čeplin ((Charlie Chaplin))
LS: čeplin, tak s tím čeplinem ((Charlie Chaplin)), anebo ti dva, eh
také ti humoristé,
SM: [Laurel]
LS: [to] nebyli Češi eh...
SM: Laurel a Hardy
LS: Laurel a Hardy, tak ty byly ty byly nejen černobílé, ale byly
němé. no a ty jejich grotesky, ty jejich gegy, to bylo založeno teda
na na vtipu nebo na tom jak jsou šikovní, že, tak to jako bylo i
když se přiznám, že mně to někdy připadalo ten ti dva eh že mně to
připadalo trochu pod úroveň, nevím asi sem měla vyšší nároky a měla
sem raději nebo podvědomě ty ty filmy ty děje, když se tam něco
dělo, ale když tam byly jenom ty hlouposti, tak mně to připadalo
takový jako že si hrají na děti.
SM: mhm
LS: <jo, asi tak.> no já vím že to bylo že sme se tomu smáli, ale m
velmi brzo sem si začla jako vybírat, tohle.
SM: mhm
LS: ten čeplin ((Charlie Chaplin)), ten byl ten byl mám dojem
kulturnější, podle mě takový nebo ty filmy s ním byly přece měly
nějaký děj, ale tam ti dva, ti to byli jenom <většinou hlouposti> o
ničem, jo, že se předváděli, tak jak se předvádí děti.
SM: mhm, a jakou roli pro vás hrálo to, ve které zemi daný film
vznikl?
LS: no tak to pro mě vůbec nehrálo roli tenkrát to sem vůbec
nevěděla ani o tom kde to mohlo vzniknout, že, třeba ten Tarzan a
zelená bohyně sem věděla, že nemůže být u nás, protože to bylo v
pralese nebo v takových hustých lesích, a pobíhaly tam mezi tím
opice a a takže to u nás nemohlo byt, tak sem věděla že je to někde
tam z dalekých krajin, no a když tam bylo třeba moře, tak sem taky
věděla, že to není u nás, že tak, ale že bych se s tím nějak
zabývala to, to mě ani nějak moc, jak někdo vždycky se pyšnil tím,
to je já nevím jugoslávský film, to je ruský film, to je německý, to
to mně bylo jedno,
SM: mhm
LS: nějak mě to to ne to a prostě když sme se museli dívat na ty
německé týdeníky a na ty válečné, a eště po válce byly dlouho filmy
válečné, tak eh to už sme rozlišovali, jestli je to ruský nebo jiný,
ale ty německé filmy, mm oni také už dělali pak filmy
protifašistické, ale nějak už sem k nim neměla vztah nějaký takový,
zájem vůbec, a myslím že několik let sem neměla vůbec zájem o
německou kulturu a to, to v člověku zůstane, protože ten fašismus
byl pro nás tak tak krutý a postupně po válce jak sme se dovídali o
těch koncentrácích a o těch o tom co oni dělali, postupně, tak to
bylo z naší rodiny také byl tak z rodiny té mé nevlastní matky,
vlastně byl toho strýce bratr nebo bratranec, nevím, ten pan Berka,
ten byl také nějak umučen nebo zastřelen v té za války, po něm se
menuje v Králově Poli ta ulice Berkova,
SM: mhm
LS: on tam asi bydlel někde, já sem ho osobně vůbec neznala, ale ten
strýc Berka, ten měl pekařství v Králově Poli, takže tam sme,
protože měl maminčinu sestru, za ženu, tak sme se stýkali a on nám
dodával teda chleba, my sme mu dali všechny lístky, to byly lístky
na potraviny, jinak ste potraviny nekoupila, tak sme mu dali všecky
lístky a pak sme mohli chodit kdykoliv si eh prostě dostatek chleba,
ale rohlíky eh to už sme nikdy neviděli, já sem za celou válku
neviděla jeden rohlík nebo neměla, protože to už nám nedal a místo
toho dával matce trochu mouky, takže mm to se nedalo nic dělat.
SM: mhm dobře. eh které filmy ste měla ráda a které ne?
LS: no to sem vám už říkala, ty ty válečné sem neměla ráda a i když
to mělo třeba název velmi hezký, třeba o o lásce a přátelství, tak
nakonec se tam po- pořád jenom eh bojovalo anebo se to týkalo
nějakých jako dobrodružných filmů co do mm jak hledali partyzány,
že, jak hledali záškodníky a tak dále, no a tak z toho jejich
pohledu to bylo výchovné proti nám, no ale chtěli v nás vypěstovat
nějaký vztah dobrý vztah k těm fašistům, což se určitě nepodařilo.
SM: mhm
LS: protože v deseti letech děti už byly tak poučené, české děti, mm
si myslím že nikdo.
SM: a které filmy ste naopak ráda měla? co pro vás dělalo film
vlastně dobrým filmem?
LS: no, to právě říkám, když tam byli když tam byli eh ti moji
oblíbení herci, a už to mě bylo pro mě takovou zárukou, že to bude
pěkný film. no a věděla sem, že je český, že. mluvilo se tam česky,
protože cizí filmy byly s titulky, to se tenkrát nevím že by někdy
namlouvali, možná že někdy to namluvili ale, nevím o tom, prostě sme
četli titulky. (.) takže to byly ty cizí filmy jinak tedy...
SM: a vás to nebavilo číst ty titulky? nebo?
LS: ale ano, ano bavilo ale když to byl ten německý film, kde se
jednalo stále o o vyzvednutí jejich hrdinství a jejich úspěchů, tak
už sem je pak ani nečetla, no, proč? když mě to nezajímalo a
opovrhovala sem tím že. tak to tak <to už>
SM: mhm
LS: to si pamatuju, to si pamatuju tak živě, jako by to bylo
nedávno. že, to to bylo hrozné.
SM: a šla jste na nějaký film víckrát?
LS: jo.
SM: a...
LS: především jsem cho- byla na tom bohyně eh...
SM: s tím Tarzanem ((Tarzan))?
LS: Tarzan a zelená bohyně, tak to bylo několik dílů, ale ten jeden
si jmenoval takhle, a já si ten tento název si prostě pamatuju a ty
ostatní už si nepamatuju,
SM: mhm
LS: ale bylo to několik dílů z Tarzanem, to bylo úžasné, tak to to
bylo moje, pak sem chodila ráda, no tak tu Zdenku Sulanovou, to bylo
taky asi tři nebo čtyři filmy které ona, měla, Madla zpívá Evropě,
to už bylo potom větší, já nevím, jak se jmenovali názvy si už
nepamatuji, ale na všechny sem šla.
SM: a na všechny ste šla víckrát?
LS: a víckrát. když byly, kdyby byly dnes, tak jdu na to zas.
SM: mhm mhm
LS: to bylo to bylo úžasný.
SM: jo
LS: tak pro mě, protože já sem eh no myslím, že to byla byl i citový
důvod, že sem měla takový trochu podobný osud, svůj životní jako
měla ona, tenkrát, no a tím v tom filmu teda že a možná že to a
navíc krásně zpívala a já sem v té době začala zpívat, a ráda a
dost, a dost slušně, chodila sem do souboru, no a ve škole m m mě
učitel nechával vždycky začít píseň, jedna dívka hrála na housle, no
a já sem měla začít vždycky první hlas, protože on nás učil jako
vícehlas -sově zpívat, a takové ty vážné skladby, od Dvořáka, od
Smetany, ty ty sbory, no já sem se v tom teda vyžívala, no a protože
zjistil, že mě <bylo asi nejvíc slyšet>, já si nedovedu představit
jak na to přišel že zpívám dobře, no a tak sem vždycky musela začít
a všichni eh no,
SM: mhm
LS: <se ke mně přidali.>
SM: dobře a jaké jiné druhy zábavy ste měla ráda? a...
LS: zábavy?
SM: no a dávala jste jim třeba přednost před kinem?
LS: mm žádný, já sem neměla žádné zábavy. když sem když sem měla čas
pro sebe, tak sem si něco šila. to sem prostě byla ráda, sem si
třeba já nevím ušila zástěrku nebo sem si ušila em na prázdniny,
takový plážový obleček, trenýrky a a takovou takové tričko, ze
starých ze starých věcí co matka odložila třeba a mě to velmi
bavilo, a tak někdy se to povedlo někdy se to nepovedlo, že, to mě
no a protože matka v tomdle sme se trochu shodly, ta moje nevlastní
matka ta mně trochu radila, no a pak když sem se šla učit, no tak
to, tak sem každý volný čas buď sem četla anebo tak četba byla moje
nej největší koníček, když sem mohla, ale ona mě často <nenechala
číst>, protože říkala eště je tam vokopat na zahradě támhle to a
támhle to, a běž zalít a běž no tak sem musela napumpovat vodu, v
těžké konvi tahat, no a to mě tak unavilo, že sem často usínala u
večeře. kde protože sme měli dost velkou zahradu a a já sem byla
jako nic, že, já sem nikdy nebyla velký silák, no a tak v těch
deseti letech dvanácti sem (.) měla co dělat abych to všecko
zvládla,
SM: mhm, takže s-
LS: nakupovat sem musela chodit že to bylo taky dost daleko až do
Černých Polí sme nakupovat, no, a večer na trávu, tak to bylo moje
nejlepší, protože tam bylo parta kamarádů a kamarádek, tak šli se
mnou, tak sme eh někde poslouchali žáby, v Čertově rokli které se
dneska říká Čertova rokle, tak tam bylo z kraje smetiště pro celé
Brno asi, ale kousek dál, tam to bylo poetické, bylo tam jezírko,
večer kuňkaly žáby a my sme poslouchali žáby, no a naši mě nehonili
domů, protože sem byla na trávě, takže
SM: mhm
LS: pro králíky na seno, že,
SM: jo, a dalo by se říci, že ste dávala tady těm setkáním na té
trávě, nebo
LS: ano
SM: třeba tomu šití přednost před tím, že byste šla do kina?
LS: no šit se mohlo jenom ve dne. takže tam dlouho nebyla elektřina,
my sme měli jenom petrolejku, přesto že to bylo vlastně Brno, tak
dlouho trvalo než nám udělali přípojky. to už sem vlastně ani v Brně
nebydlela, to už sem bydlela v Ústí nad Labem a dostali naši
elektřinu. vodu, elektřinu, tak sem měli vlastní vodu, ale jinak
petrolejku. přesto že to bylo v Brně.
SM: mhm
LS: to no a oni pak se rozhodli zřejmě že tam postaví sídliště, tak
velmi rychle byly přípojky, takže večer se třeba výkresy sem musela
dělat při petrolejce, což bylo opravdu těžké, protože ta petrolejka
svítí často tak jako,
SM: mhm
LS: jo podle po- jak je ten petrolej tak to mrká, no a dělat rysy
když už sem chodila na měšťanku, že, dělat rys to s redisperem nebo
ty ty výkresy malovat, to bylo em
SM: mhm
LS: to bylo dost, přesto sem myslím dost dobře to dopadlo ale jinak,
jinak to nebylo ideální, a šít vůbec večer to se nedalo.
SM: mhm dobře. zaměříme se teďkom ještě na konkrétněji trochu na fi-
na kina a přímo na filmová představení, vy už jste vlastně něco málo
o těch místních kinech říkala, ještě bych se vás znovu zeptala jaké
byly rozdíly v těch kinech třeba z hlediska interiérů nebo přístupu
zaměstnanců, a jestli tyto vlastnosti vlastně hrály roli při výběru
toho kina?
LS: no, to nemohu říct konkrétně, ale když sme byli v tom kině, v
tom Čase ((Čas)), anebo v té Úderce ((Úderka)), tam už bývaly filmy,
ale v tom Čase ((Čas)) se mi to vůbec nelíbilo, byl tam nepořádek,
všelijaké odhozené papírky, asi od těch bonbonů, lidé se tam
courali, protože se jim to nelíbilo tak šel pryč a zase mohl přijít,
já nevím to stálo pár korun, nebo korunu, myslím že dokonce korunu
jeden čas je to stálo, no a tak to to mě ne prostě to se mi
nelíbilo, to sem neměla pocit, jako <kultury tak nějak> bych řekla,
jo, protože to ne a ani tam myslím že si nás nikdo nevšímal, tak,
zatím co v tom Sibiři ((Sibiř)) nebo v tom Jasu ((Jas)) tak tam byli
zřejmě zaměstnanci, a ty paní, které tam jako to obhospodařovaly a
dov- dovedly lidi na místo, že, podle toho, tak to bylo jiné, to
prostě i řekla bych že tam udržoval pořádek, a i ty děti si
nedovolily nikdy eh to to co bylo třeba v tom Čase ((Čas)).
SM: mhm
LS: tak jinak nemůžu to hodnotit, no to určitě tam byl pořádek.
tenkrát bych řekla že byl všude <pořádek>, v tech kulturních
zařízeních.
SM: mhm mhm eh a z čeho se obvykle skládal ten program projekce?
LS: no každý film měl eh jako na začátku ten týdeník, říkalo se tomu
já nevím jak se tomu říká správně, ale e e myslím že [týdeník]
SM: [týdeník]
LS: no, a tam byly všechny možné jako ty třeba no hlavně teda ty ty
boje, to já když si vzpomenu tak jenom vidím ty ty rozbitá ta
rozbitá města, jak padají bomby, jak tam lidé utíkají, jak m m
prostě se všecko vyletí do vzduchu, no a to bylo asi to byla asi
jejich idea všecko rozmlátit, eh všechno, prostě silnice když spadl
když spadl granát nebo bomba na silnic, tak to zrovna tak udělalo
tam kr- kráter, vylétlo to, že, někdy lidé tam lítali, no když si na
to vzpomenu, tak to je jenom jenom hrubosti, no,
SM: mhm
LS: nic jiného nebo honili honili partyzány nebo někoho honili, pak
jako vel- velká sláva, že ho zajali nebo to, no a to byly to byly
naše to bylo naše poučení, že, jak to bude do budoucnosti, asi si
mysleli že nás teda všechny takhle vyhladí pomalu.
SM: mhm mhm, a pamatujete si třeba ještě na nějaké jiné části toho
programu, třeba na nějaká hudební vystoupení, reklamy?
LS: ne. ne, možná že byly nějaké reklamy, mám dojem že byly nějaké
reklamy, určitě ne tak takové na úrovni,
SM: mhm
LS: určitě ne.
SM: a bylo třeba běžné, že byla během toho programu nějaká
přestávka?
LS: ano to potom byla obyčejně přestávka, pokud si myslím tak byla
přestávka, aspoň když tam byly děti, a já si myslím že jestli byla
potom pro dospělé vždycky přestávka nevím, ale aby děti mohly asi na
záchod ještě nebo em se uklidnit, nevím, ale byla přestávka, bývala
přestávka.
SM: mhm mhm, a měla ste o ty doprovodné části toho programu zájem?
to znamená ste vyjmenovala ty týdeníky a že ste že si vzpomínáte, že
existovaly i nějaké ty reklamy, bavilo vás to sledovat?
LS: ne. ne vůbec ne, nikdy. já si vzpomínám že nikdy, vždycky sem eh
každý každý když něco začne, tak je zvědavý, co bude dál, no tak to
také sem byla zvědavá a vždycky mě to zklamalo. vždycky to bylo něco
co se em dneska bych řekla pod úrovní.
SM: mhm
LS: s kulturou to vůbec nemělo nic společného, no a ty moje zájmy
nebyly zaměřené na takovédle věci, že, to vůbec, možná kluci někdy
se třeba jim něco líbilo, protože se obyčejně o tom bavili a
projevili řekla bych trochu zájem, ale, no a (postupně) tam býval i
sport, ale velmi málo. to,
SM: mhm
LS: velmi málo, to tomu sportu dneska se věnuje mnohem více času,
což je teda dobré, pořád lepší sportovat než válčit, že jo.
SM: mhm, dobře, a byl byla jste někdy přítomna promítání filmů v
domácnosti?
LS: ne nebyla. nikde.
SM: ani si nepamatujete, že by že by někdo z vašich známých...
LS: ano, měli to, ale řekla bych až po válce, to už měli eh lidé
kamery, to už si filmovali, obyčejně děti.
SM: jo
LS: já sama když sem měla děti malé, tak sem strašně toužila po tom,
abych měla kameru, abych mohla ten jejich vývoj a to to eh co už umí
nafilmovat, ale nebyli sme tak to. jednou známí byli tak laskaví že,
já sem jim to potom zaplatila, ale ten film sem nikdy neviděla.
SM: mhm
LS: voni mi pak vysvětlili že se že se to pokazilo nebo co. takže
ten film sem nebyla, až potom moje moje děti, to už bylo teda také
samozřejmě dávno po válce, když chodily do toho baletu, tak
vystupovaly, často, v Ústí nad Labem byl eh říkalo se tomu
Innemanovy sady, a původně to bylo majitele zahrada majitele
(šichtovky). ten šicht to byl továrník, který vyráběl mýdlo a prací
prostředky a takový, takže to prý původně bylo jeho, jestli to po
válce dostal nevím zpátky ta rodina, ale tam se vybudoval takový,
napřed to byl jenom svah, a pak tam udělali lavičky, tam se vešlo
strašně tisíc lidí, protože Ústí nad Labem bylo dost velké město,
nebo je a to pódium bylo veliké, přes celou tu šíři toho, takže tam
děti jak chodily do baletu, tak nejenom oni ale s kolektivem větším,
tam bývaly vystoupení pro děti, říkalo se tomu estrády, no a tydle
estrády doplňovaly právě vystoupení těmi vystoupeními dětí, no a
moje děti tam <tančily> takový tanec panenky, potom kopélii, no tam
prostě eh v kroji dokonce, protože obě měly kyjovský kroj, tak kroj,
no a poprosila sem pána, známého, který eh jako říkal že by to stálo
nafilmovat ty děti. no jak sem byla šťastná, že mi to nabídl, tak
sem mu to zaplatila, on mi je nafilmoval, jenže jak bylo, jak ty
pásky byly asi krátké, tak on to potom poslepoval, a je to <k
ničemu, protože na tom filmu> je na konci začátek třeba, nenavazují
ty tanečky k sobě, protože zřejmě jenom krátký úsek, přesto že to je
taky jenom několik minut ten taneček, tak on to nějak nestačil
nafilmovat a pak když to sestříhal, tak je to páté přes deváté, a já
už to ani se bojím někdy někomu ukázat, <protože to je úplně
postavený na hlavu>
SM: ((smích))
LS: to by se muselo zase celé rozstříhat, jo,
SM: mhm mhm
LS: což já samozřejmě zase neumím a nemám na to prostředky, nebo
<tsche> je mi to líto, protože ty děti jsou vždycky jenom jednou
dětmi, a byla by to památka i pro ně i pro jejich děti, <dneska,
že>.
SM: dobře, tak teď teď se teda přesuneme ještě hm k předposlední
vlastně části a to jsou to je část o protektorátu, nejdřív bych se
zeptala, jak na vás působily změny, které nastaly po roce třicet
devět, to znamená když začaly platit protektorátní předpisy?
LS: no co se týká filmu? nebo vůbec? když k nám přišla fronta?
SM: no tak můžete říct i co se týče filmu i i vůbec.
LS: no když k nám přišli eh ta německá armáda, tak to sme zrovna šli
ze školy, když obsadili teda Maloměřice, protože tam sem bydlela, a
když sme šli ze školy, tak sem viděli frontu, frontu lidí, frontu
vojáků německých, jak stojí u nějakého stolu, a tam byly koše s
chlebem a každý dostal možná ještě něco jiného k tomu, ale já si
pamatuju jen ten chléb, takové malé bochníky, a eh eště menší, jako
dalamánky, tak takový boch- takový bochníčky dávali eh dětem, dávali
našim dětem, protože my sme byli zvědaví, že, co to tam je no a, ti
co na nás mluvili mluvili česky, protože to byli eh vlastně Němci,
kteří byli bydleli v pohraničí, a ti museli potom na vojnu, že,
jejich ale oni uměli česky i německy, takže oni chodili zřejmě do
českých škol, tak na nás mluvili česky, velmi kamarádsky a nabízeli
nám ten chléb, a protože už sem byla z domova dost informovaná co co
je, že tam vládne ten fašizmus a že tedy je nebezpečí že nás obsadí
a tak dále, tak sem říkala aha tak je to tady, no když mně bylo des-
to mně bylo deset. takže s- eh sem byla z toho velmi rozčilená,
řekla sem aha tak opravdu nás obsadili, no a řekla sem jim že
nechci, ten chleba, že nechci ani ochutnat, že dávali nám to že, no
a přišla sem domů a říkala sem to a tatínek jako říkal eh že tomu
chlebu se říká komisárek nevím asi on za Rakouska byl vlastně voják,
můj tatínek, takže asi se tomu tak říkalo. no ale já sem z toho byla
úplně špatná a všichni lidé, to bylo to bylo pro nás...
SM: mhm
LS: to bylo pro nás kruté, protože sme nevěděli co nás čeká, to ta
nejistota, ta je horší než jistota, že. no a už se potom se brzo a
tatínek, protože sme začali poslouchat ten eh Londýn, ten to
vysílání pro če- pro české lidi, tak sme chodili my sme neměli (.)
my sme měli rádio vlastně sme měli krystalku ještě ale pak sme měli
už rádio, ale na každé rádio se nedalo jako chytat ten Londýn, teď
si vzpomínám, proto sme jezdili k těm příbuzným do Králova Pole, a
večer oni to večer vždycky dávali, tak celá rodina se tam příbuzní
sešli na té Palacké, a u jednoho strýce který bydlel dole, v tom eh
jakoby v suterénu se dneska by dalo říct, protože ze dvora to bylo
jako přízemí a z venku to byl suterén, tak tam sme bylo předpoklad
že to nebude slyšet nikam ven, no a tam sme se sešli samozřejmě i
děti, takže vždycky ta eh ten pořad, začínal tou písničkou eh Teče
voda teče, tou slovenskou písničkou a to byla taková úvodní píseň
kdy jsme věděli, že eh začne to vysílání, no a my děti sme byly
poučovány, abychom to nikde neříkaly a nesmíme. to <sem> vám říkala
jak mě strýc zkoušel, když sem si zpívala tuhle písničku, protože
sem ráda zpívala, no a to je tak krásná písnička, a dost se na ní dá
jako vyzpívat bych řekla, tak sem si ji zpívala když sem byla u u
nich jednu dobu, a strýc mi říká eh vodkud znáš tu písničku? no a
tím sme se dostali k tomu, že on mě teda upozornil, že to nesmím, že
to nikdy nesmím jako že to můžu říct že to umím vod maminky, ale
nesmím říct
SM: hm
LS: že to vím z toho rozhlasu, že by nás všechny zavřeli. no tak to
už sem byla tak rozumná že sem věděla že to
SM: mhm, dobře, a eh už- vlastně jak to na vás teda působilo
vzhledem třeba k té filmové kultuře nebo k tomu k těm kinům, jestli
třeba existovala některá kina, která byla známá že že třeba sou jako
více německá, některá jako více česká...
LS: ne k tomu se nemůžu vyjádřit, protože nevím, já sem tolik, za
prvé sem neznala tolik kina a ani nechodila, že, no jako jako dítě
mám dojem, že byla kina, kde hráli asi jenom německy, mám dojem že
ano, protože to si určitě ti fašisté vydupali, možná ta skala
((Scala)), ne- nevím nebo ten Kapitol, myslím že byla kina kde hráli
jenom pro Němce jako, ale nemůžu to potvrdit a nevím která,
SM: mhm
LS: já eh
SM: a...
LS: my sme toho měli mišmaš, my sme museli co dávali, tak to na to
sme se dívali, že,
SM: mhm
LS: i když sme si mysleli že je to třeba dobré, že je to pro nás,
nebo že je to bude jenom příroda, no tak to těch těchto filmů bylo
dost pomálu.
SM: mhm mhm a takže vy už ste něco málo říkala o tom, že za té války
ste chodila vlastně méně často do kina než před tím, že?
LS: ano. ano.
SM: mhm a mohla byste nějak jako říct proč to tak bylo?
LS: no tak u mě byl vlastně dvojí důvod, zaprvé sem neměla na to
peníze, já sem nedostávala žádné kapesné a matka to eh pokládala za
zbytečné utrácení, a eh za druhé dávali eh prostě když bych náhodou
mohla, a měla ty peníze tak by zrovna dávali třeba film který by se
mi třeba vůbec nelíbil a který by byl vysloveně zaměřený tedy eh
proti eh já nevím, proti nám bych řekla,
SM: mhm
LS: jo, takže takže sem po tom ani moc jako netoužila, v té době sem
hodně četla, takže pokud sem mohla, tak sem četla i při té
petrolejce, ale em i to bylo omezené, protože matka říkala plýtváme
petrolejem takže,
SM: mhm
LS: u nás se chodilo v devět spát, to neexistovalo, tak v létě
samozřejmě bylo dlouho světlo to ale v zimě to ne.
SM: jo, a a změnil se v té době teda výběr těch filmů, na které jste
chodila, když už ste občas šla do toho kina?
LS: no až po válce, to ne.
SM: takže ne?
LS: ne myslím že ne.
SM: mhm mhm mm a jak jako mohla byste třeba říct jak se diváci v
době toho protektorátu v kině chovali? nebo nebo...
LS: no mnohem lépe než bych řekla dneska, ne- protože za své praxe
učitelské sem chodila s dětmi jako povinně sme na nějaký film šli a
to sme měli co dělat udržet teda ty děti, eh ono stačí když ty moje
děti budou poučené, ta moje třída a budou se tam chovat slušně, tak
ale hned za námi třeba sedí třída, eh kde to učitel tak striktně
než- ne- nevyžaduje, aby se dobře chovali, nebo to byly větší děti,
které si taky nedají moc říct, že, nedali, no takže to většinou to
vyznělo dost ne, negativně no to to chování to to to v kině a nevím
jak je to teď, protože teď do kina nechodím vůbec, ale předpokládám
že se musely už nějak uklidnit to je to byly jen chvíle, kdy teda
bylo ticho a kdy eh děti sledovaly opravdu a pak sme si o tom mohli
pohovořit, třeba bylo to zaměřeno i na to abychom rozebrali ten děj,
ale to.
SM: mhm, já sem měla spíš na mysli, jestli si pamatujete třeba
nějaké například projevy těch diváků vz- vzhledem k těm třeba...
LS: k těm filmům?
SM: fašistickým filmům, co byly za toho protektorátu promítány u
nás, jestli se ozýval třeba smích nebo na- naopak potlesk ne nebo
dokonce je- jestli se třeba v kině hajlovalo?
LS: ne, no tak to vůbec ne, ale fakt je že tam přece v tom kině tam
byly i děti z těch německých rodin, nebo my sme jim říkali
poturčenci,
SM: mhm
LS: to byli lidé, kteří byli sice Češi, ale měli třeba nějakého
německého předka, nebo stačilo třeba německé jméno a on věděl že se
bude mít dobře, tak se dali k Němcům. my sme jim Češi říkali
poturčenci, takže z těchto rodin tam mohlo být dost dětí, já sama
sem znala když sem chodila třeba s těmi eh s těmi synovci když sem
chodila třeba v zimě na na sáňky, to teta vždycky byla ráda že jdu s
nimi, že, a má od nich klid, takže tam sem se seznámila v Husovicích
byl jeden takový dům, kde bydleli eh kde tito lidé bydleli. to je
byl nevím jak se to jmenovalo, takový ne moc velký, ale asi tam byl
i klubovna těch Hitlerjugend, protože odtud sem často potkávala eh
děti, kluky i holky s těmi jejich uniformami hitlerjudendskými, no a
tam sem se seznámila třeba s jedním chlapcem, který se menoval Pepe,
a který mluvil česky, a který mi tuto situaci vyprávěl, on byli tak
kolik mně bylo tak asi těch deset a jemu mohlo byt tak dvanáct, a
jak to mezi dětmi bývá, tak v této době už začínají děcka hodnotit
jestli se mi líbí nebo nelíbí, ano, no a asi sem se mu líbila, tak
sem vždycky tahala ty kluky, na těch sáňkách a on mi pomoh, on mi
pomáhal, protože byl aspoň o hlavu větší než já, no a slovo dalo
slovo a on mi začal vyprávět takhle jak oni se k tomu dostali, že
tatínek já nevím něco měl nějakou německou školu nebo co, a tak si
řekl že to využije a že se celá rodina bude mít lépe, on mi to
takhle vysvětlil, já si myslím že on měl pravdu, ale že on je z toho
nešťastný, že on nechce být jako v té hitlerovské m- mládeži, že on
nikdy nechtěl byt Němcem,
SM: mhm
LS: on vlastně nebyl Němec, on byl Čech a mluvil česky, ale ten otec
to zařídil tak, no, já si myslím že takových rodin bylo asi více.
SM: mhm
LS: to, já konkrétně na když sme bydleli v Maloměřicích na Mateří,
tak tam byl zase chlapec, který s námi chodil do školy. velmi sme si
rozuměli, hrávali sme si na ulici, oni bydleli kousek za Mateří,
měli tam takový sólo dům, na nevím proč no a byl to jejich vlastní
domek, ta ulice byla jako řad- řadové domy tam byly a oni měli svůj
dům, a vždycky když sme ráno šli do školy, tak někdy sem ho viděla,
tak sme ještě s jinými dětmi na něho počkali, protože přes celé
Maloměřice sme šli pěšky, a on když najednou začal ten Hitler se
prostě vlastně ten henlajn ((Konrad Henlein)) původně to byl nějaký
pohlavár té organizace německé, tak když on začal se jako prosazovat
u nás a získávat kolem sebe prostě s- takové eh lidi, kteří by
chtěli také, že, tak on začal nosit takové ty kožené kraťasy s tou s
tím padacím mostem, jestli vám to něco říká,
SM: mhm, jo jo
LS: no a to byly to byl znak jako těch Němců,
SM: mhm
LS: ano, no a já sem já sem mu říkala, já eh říkal a já nejsem Pepa,
já jsem já nevím co nějak jinak mi to říkal, Sepl nebo já nevím tak
nějak jinak říkal, a já sem říkala prosím tě, dyť si pořád stejný
jako si byl, ne, no tak to mně bylo teprv asi těch osum, devět, a
postupem času, protože ta organizace musela sílit a na něm sem
viděla jak se chová, on si s nama už vůbec nechodil hrát, nosil
takové ty bílé podkolenky pletené, ty kraťasy, holé nohy že, dřív
chodili jako ostatní kluci, a na hlavě měl já nevím takovou čepičku
klobouk klobouk s takovým tím pérem nebo štětkou, no oni zřejmě byli
zámožní, mohli mu to koupit, chodil dobře oblečený, ale už se s námi
nebavil, když šel do školy, tak šel sám, a pak jednou říkal, no já s
tebou nemůžu mluvit, maminka mně to zakázala nebo tatínek já nevím,
já sem říkala proč, no my už nejsme Češi, víš.
SM: mhm
LS: no a t- já sem začla pomalu chápat že tady se něco děje, a to
eště nebyla válka, že jo, no a na tomhle chlapci sem si ověřila jak
se jako eh ti lidé, kteří byli postiženi tou mánií důvěřovat
Hitlerovi, jak vychovávali děti, a ten kluk se prostě byl obrazem
svých rodičů, i když já ty rodiče vůbec ne- sem neznala, no a ten eh
pak nám začal nadávat, no a kluci eh se s ním často prali, protože
to byla česká ulice, že, no a já jsem si to dávala pomalinku
dohromady právě s těmi fašisty, co tatínek o nich hovořil a tak to.
SM: mhm mhm dobře, eh eh ještě se zeptám, jak se vaše chození do
kina a chování vlastně i diváku měnily s blížícím se koncem války?
LS: no já nevím, pokud vím pokud si vzpomínám, tak se lidé začli už
dost projevovat nahlas, i mezi sousedy, ale víte ten strach, eh z
těch fašistů byl tak (.) a ty zkušenosti byly tak zlé, že oni i
bezdůvodně člověka zastřelili, no to to byly však to je v historii
zaznamenáno co všechno dělali, a stačilo aby je jenom soused udal,
že poslouchají cizí rozhlas, to stačilo k tomu jakoby svědectví, to
stačilo k tomu aby tu rodinu třeba celou sebrali a dali do
koncentráku.
SM: mhm mhm
LS: to eh to byl a ten strach těch lidí bylo já si vzpomínám, že sme
jednou udělaly takovou lumpárnu, že sme šly ze školy a to už sem to
m bylo taky v té době, že sme šly tři holky ze školy, byla tma a my
sme zazvonily já nevím jestli já také zazvonily na ty zvonky v tom
domě, asi tři zvonky tam bydleli teda tam byly tři partaje, my sme
zazvonily, a potom když sice oni nevyšli vůbec, asi čekali že budem
zvonit víc nebo že to někdo je, ale až sem přišla domů, tak sem si
to uvědomila, když eh prostě tatínek vyprávěl jak jako někde u
jejich známých, večer někdo zazvonil aniž by čekali návštěvu, a když
hned neotvírali tak hned začali mlátit do dveří, a že to byli že to
byli esesáky gestapo, že chtěli teda informaci, ale když jim vůbec
neotvírali, tak to pokládali za eh za prostě schválnost, že tam mají
někoho ukrytého, tak jim prohledali byt,
SM: mhm
LS: a hrozili jim že je teda zavřou a tak, a on mi když mi toto
vyprávěl, tak sem si uvědomila jakou sme udělaly věc, že to že to
bylo nezodpovědné velmi, no tak co já nevím jedenáct dvanáctiletá
holka, tak sme se z- z- já nevím to nebyl můj nápad, ale byla sem
přítomna a souhlasila sem s tím, takže sem spoluvina že, a já sem do
dneška si říkám jak je možné, že sem tomu nezabránila, že sme to
udělaly.
SM: mhm
LS: nic se nedě- nestalo, ale ty lidi jak museli byt vyplašeni, jo,
SM: no no
LS: to bylo...
SM: dobře a já se ještě zeptám teda na to na to kino mm, řekla byste
třeba že s tím blížícím se koncem války chodila ste třeba více do
kina nebo spíš méně?
LS: ne ne já sem spíš spíš méně, protože to bombardování to bylo tak
časté v Brně, já sem byla jednou na Křenové sem byla zasypaná, a to
už to to už bylo vlastně já už sem byla v učení, a to už tam sem šla
odevzdat nějako práci, a schovala sem se tam, protože začal nálet, a
já sem byla zrovna teda u té Křenové a nějaký pán mě zahnal, říkal
tam běž se schovat, já sem se chtěla vrátit, a přes celý město
musela bych kolem nádraží a to to byla hrozba největší, však taky
tenkrát bombardovali to naše nár- eh nádraží, takže já sem z té
Křenové už nevyšla, a schovala sem se tam v nějakém sklepě, v
nějakém skladišti drogérie, no a eh to proč vlastně sem to sem to
říkala?
SM: že ste byla zasypána.
LS: no eh my sme byli zasypaný tak, že se nám zasypalo okénko které
tam bylo jako do toho sklepa,
SM: mhm
LS: a eh a přístup k jako do toho sklepa ale ne- mohli sme teda
vyjít, ale bylo to tam jako sesypané, no a mm bylo to celkem dost
drastické protože v tom sklepě, jak to někde proniklo ta ta bomba
asi eh hlouběji, tak se porušilo plynové spojení, a slyšeli sme jak
z toho vedlejšího sklepa, my sme vůbec nevěděli jako kde to je, jak
z toho vedlejšího sklepa ženské křičí že tam uniká plyn a že sou tam
rodiny s dětmi,
SM: mhm
LS: no a tenkrát byla taková organizace, říkalo se jim lufčuc a tito
lufčuci, to byli mladí chlapi, myslím že většinou Češi, tak ti
chodili osvobozovat ty lidi co byli zasypaní, ty chodili prostě to
řešit tyhle věci, no a pak to dopadlo dobře ale aspoň půl hodiny
křičeli tam, ať je někdo že tam uniká plyn, ať je někdo osvobodí.
tak samozřejmě mužský hned cho- šli někam telefonovat, to mobily
neexistovaly, že jo, vůbec nevím jestli bylo nějaké spojení, no a my
sme byli v takové místnosti kde byly jak má drogerie takové ty
obrovské barely, s kyselinami, v jednom asi byl benzín, v jednom byl
kyselina solná a já nevím co, jo, no a jeden ten člověk který tam
byl zaměstnán, to byla to byl zážitek uprostřed té místnosti byl
zřejmě to podepíralo nějaké eh nějaké traverzy, protože tam byla
železná tlustá tyč nebo železný takový válec, a ten člověk byl v
civilu, to byl asi zaměstnanec nějakej účetní nebo něco z toho a ten
tam klečel u té objímal tu to, a říkal já nechci umřít proboha já
nechci umřít pane bože, on se tam tak strašně modlil, no tak my sme
byli mladí, že jo, tak mně bylo těch čtrnáct, teď tam byli eště dva
kluci se mnou, ti byli pravděpodobně zaměstnanci tam toho skladu,
SM: mhm
LS: ti byli starší než já, nebo byli učni já nevím to už sme si
neříkali kolik je komu, no a tak ten jeden se prvně dostal ven, a
přišel tam nějaký ten člověk potom z té drogerie zřejmě zaměstnanec
a říkal teda děcka vy máte hrozné štěstí, tady ty barely, to nebyly
barely to byly demijóny, skleněné,
SM: mhm
LS: bez opletu jen takové skleněné, kdyby sem to bouchlo, tak ste
všichni votrávení, tady je kyselina solná, tady je čpavek a já nevím
co, kdyby toto rozbili, tak už ste tady nebyli, jo,
SM: mhm
LS: tak to sou takové věci, když sem potom vylezla, samozřejmě šla
do dílny na tu Pekařskou sem šla přes náměstí, tak sem poprvé v
životě a doufám že naposledy, <ne doufám, už ho neuvidím> nebo
doufala sem že naposledy viděla ká há franka ((Karl Hermann Frank)),
SM: mhm
LS: ten co nám nadělal tolik škody, ten tam stál rozkročený, a
voják, já sem si to mířila kolem něho, já sem nevěděla kdo to je,
že, nějakej důstojník sem viděla že tam je, a on tam stál a dva
vojáci vedle něho si ho hlídali nebo doprovod, tak přišli s tou
zbraní namířenou na mě a říkal říkal mi německy eh eh ge- du gehst
weg, musíš jít pryč, jo, já sem už němčinu zapomněla, musíš jít
pryč, já sem říkala proč, já du tam, do Masarykové třídy že jdu, jo,
a von říkal ne ne a začal na mě křičet že musím pryč, tak sem se
musela vrátit až jako k nádraží to bylo rozbitý ty ty protože
tramvaj tam jezdila, že jo, ty dráty byly všecky na zemi, tak říkal
že musím dávat pozor nesmím stoupnout protože zřejmě byly pod
proudem,
SM: mhm mhm
LS: no tak to byla eh jako pro mě čest, že sem se setkala s ká há
frankem ((Karl Hermann Frank)) se ho tak nenáviděla potom když mi to
řekl, von mi to říkal že to je ká há frank ((Karl Hermann Frank)),
SM: mhm mhm
LS: jo, tak sem si říkala, <že nemám pistoli že bych ho> to víte,
bylo mi čtrnáct no, tak sem říkala jaká čest pro mě, že bych mohla
ho zabít.
SM: mhm
LS: <no tak mě by mě okamžitě zastřelili, že jo.>
SM: ano, a vzpomínáte si na první návštěvy kina vlastně po
osvobození a na tu atmosféru po v těch kinech třeba?
LS: jo. no to to byla atmosféra taková eufórie, všichni byli
šťastní, že už je no ale začalo to zase válečnými kiny filmy, no a
tyto válečné filmy, jo já se omlouvám, já se musím dívat na hodiny,
protože mám schůzku potom,
SM: už budeme <za chvíli končit>.
LS: takže to byla taková opravdu taková eufórie taková přirozená,
všichni byli plní žhaví do práce, odklízeli se třeba ten Německý
dům, ten byl rozbitý, tak jako děcka eh z té učňovské jako třídy sme
také pomáhali odklízet, to byla pro nás jako čest, že můžeme ten
Německý dům který stál na Moravském náměstí, možná víte, to byl
takový nějaký jako uvnitř byl lusk- luxusní,
SM: mhm
LS: já sem tam nikdy nebyla, to bylo celé z červených cihel, taková
dost monumentální stavba dost velká, no a to byly jejich eh to byl
jejich stan takový, de- do poslední chvíle tam se schovali esesáci a
do poslední chvíle byli eh byli rozhodnutí eště vyrazit na nás, jo,
což při tom už tady byla ta sovětská armáda, všechno jako zařizovala
a proto na tom náměstí zahynulo na tři sta sovětských vojáků,
SM: mhm
LS: ty urny které tam byly, ty už někdo rozkradl, protože byly z
toho e z toho dražšího kovu, z mědi nebo z mosazi,
SM: em
LS: ty už vy nepamatujete takovýdle obrovský takový jako mísy, a to
byly popelnice těch vojáků, co tam zahynuli. proto se postavil ten
pomník taky na počest jim. no a pak že je to komunistický tak se to
muselo to, já si ale myslím že oni si zaslouží tu památku, protože
tady vopravdu pro nás vlastně zemřeli, že, tak oni by stejně museli
bojovat se probojovat domů, ale chtě nechtě, je to tak.
SM: mhm
LS: no a ty v těch filmech tam byly samé většinou sovětské filmy, a
zase válečné, jak Sověti zase vítězí a tak dále, tak to mě vůbec
teda nezajímalo, i když sem věděla že to tak teda musí být, no a
postupně k nám začly chodit filmy z ciziny. se asi kupovaly,
půjčovaly, já nevím, takže postupně začaly filmy a filmy které
nebyly do té doby jako povoleny eh u nás promítat,
SM: mhm
LS: jo pro- Němci je prostě do do nějakých skladů zavřely, takže to
už začlo. a můžu vám říct, že po celém Brně, se každý den, ne každý
týden ale každý den tancovalo. třeba jak je náměstí u Tomáška, jo
před Tomášem před kostelem svatého Tomáše [víte kde je to,]
SM: [mhm mhm]
LS: tak tam bylo takové náměstíčko, tak tam hrála hudba, tam lidi
tancovali, eh (.)
SM: mhm
LS: promiňtě ((pláč)) člověk si to znovu prostě mm vybaví, promiňte.
SM: ne nic se neděje.
LS: všichni byli šťastní, všichni byli mm prostě úplně ((s pláčem))
nadšení, že sme zase osvobození, já sem sice nikam nesměla do
nějakých tancovaček, ale protože se tancovalo na ulici všude, kde
byla harmonika kde byl kde byla kytara, tak se tancovalo v každém
lokále.
SM: mhm, tak když tak se třeba napijte nebo...
LS: promiňte.
SM: ne nic se nestalo
LS: no to už se mi nestalo moc dlouho
SM: tak
LS: ne změňme téma něco jinýho prosím vás.
SM: jo jo dobře, tady to už je vlastně konec tady eh téměř tady už
mám jenom seznam filmů,
LS: jo já si vezmu brýle.
SM: tady máte na stole brýle.
LS: ty sou na dálku.
SM: aha aha. tak to sou tady sou vždycky vlastně pod sebou napsány
eh jeden český a jeden zahraniční film, které byly v těch letech
vlastně největší...
LS: to snad není možný.
SM: největšími hity,
LS: to sem netušila, že by mě to eště dneska takhle...
SM: mm
LS: tolik let po, po tom, to snad není možný.
SM: no a vy ste teda se narodila v roce dvacet devět, to znamená že
pro vás to tak připadá v v úvahu možná esi od toho roku třicet čtyři
ale spíš později, tady vlastně to začíná to sou ty starší filmy, a
já bych se vás chtěla zeptat, jestli si třeba pamatujete nějakou
konkrétní vzpomínku na jeden z těch filmů, třeba kdy ste byla na něm
v kině, nebo jestli si pamatujete že je znáte ty filmy?
LS: no ten film sem viděla, to je s tím myslím že hégr ((Karel
Höger)) tam hrál, Muži nestárnou, to bylo fantastický,
SM: mhm
LS: to také no,
SM: Roztomilý člověk?
LS: no no to byl myslím on počkejte to byl Oldřich Nový myslím
SM: to byl Oldřich Nový, no.
LS: to byl Oldřich Nový a tohle byl myslím hégr ((Karel Höger)), ne?
SM: mm myslím že...
LS: no bylo to úžasný, to víte že jo, ty se opakovaly, ty sem viděla
samozřejmě.
SM: a vi- viděla ste je v kině?
LS: ano, viděla, jistě.
SM: a máte třeba v- vybavujete si ještě s kým ste třeba byla tenkrát
na tom v tom kině?
LS: ne to už ne.
SM: to už ne.
LS: je možné, že sme někdy byli i s tou nevlastní mámou a s tatínkem
ale
SM: mhm
LS: nevzpomínám si vůbec kdy, je možné že po té válce, jako že byli
všichni tak oni byli samozřejmě také. toto né, to neznám, U pokladny
stál, to je myslím s tím ne, eh
SM: s Burianem ((Vlasta Burian))
LS: s Burianem ((Vlasta Burian)), no to také to je také s Burianem
((Vlasta Burian)),
SM: Ducháček ((Ducháček to zařídí))
LS: to je taky vynikající, to nevím to mně nic neříká, to už to sem
asi viděla, ale už už nevím o vůbec o čem jo jo s čeplinem ((Charlie
Chaplin)) tak to je možný,
SM: to je to je to nad tím ta Moderní doba, no, Moderní doba, to je
s čeplinem ((Charlie Chaplin)), mhm.
LS: jo, ano to je vono no, eh tak
SM: tady je to potom [tady už ste byla asi malá, to už]
LS: [tady mně to nic neříká], ne to mně nic neříká, no tak voni ty
filmy mohli dávat eště i potom, že,
SM: mhm
LS: ale to mi nic neříká.
SM: dobře, tak...
LS: jo toto sem viděla ale [později pochopitelně]
SM: no no no
LS: ne jako malá. to ne už.
SM: mhm
LS: to myslím po- taky později sem viděla jako jako historický film,
SM: mhm, já se vás teda eště na konec zeptám, jestli byste chtěla
dodat něco něco třeba v souvislosti s těmi filmy a kiny o čem sme
nehovořili.
LS: nevím co bych vám co bych mohla dodat. nevím
SM: tak jestli je to všech- jestli je to všechno, tak já myslím, že
už to můžeme ukončit ten rozhovor. tak děkuju.
LS: <já vám děkuju za trpělivost.>
konec rozhovoru
0.0 3:1698Rozhovor vedla: Lenka Gorecká
Rozhovor přepsal: Radim Hudec
Datum a místo: 16. 12. 2010, Brno
Dva sourozenci - bratři
Rok narození: neuveden, asi 1929
Národnost rodičů: Česká. Otec brzy zemřel, matka se provdala znovu
za Němce.
Bydliště do roku 1945: Polní (Štýřice).
Povolání rodičů: Matka švadlena. Otec studoval na obchodní akademii
a pracoval ve firmě, která prodávala instalační materiál. Nevlastní
otec byl typograf.
Povolání narátora: navštěvoval obecnou školu na Vídeňské, měšťanská
na Starém Brně. Chodil do německé školy. Poté se vyučil. Po roce
1948 se znovu vyučil a pracoval až do důchodu v elektrárně.
LG: už
JU: no tak když dovolíte já se představím tímto způsobem, já sem
J. U. eee hovořím k vám s penzionu pro seniory na ulici
Vychodilova, Vychodilova dvacet a muset něco tady slečně budu pama-
povídat co si pamatuju jak když sem byl kluk a byla válka a jak
nebyla jiná zábava jenom kina a tak jak sme chodili do tech kin tak
co budu o tech kinech vědět vám všechno všechno jako povím.
LG: jo dobře
JU: že no jinak jinak bydlím říkal sem bydlím v penzionu na
Vychodilové ulici, je to penzion pro seniory, já tu bydlím už
šestnáct roků.
LG: á
JU: no á
Š: dobrý den
JU: no dobrý den pane pane pane Šíma, vy byste tady slečně mohl něco
říct ona přišla udělat interviu ((interview)) o brněnských kinech.
Š: no to bylo já sem nebyl v kině třicet let.
JU: no vidíte to a já sem byl celý mládí ki- kinař za raj- za rajchu
nic nebylo jenom kino
Š: mě teda nevadilo to kino, ale mně vadí ti přísedící okolo víte
[páč nechovaj ne jak lidi].
JU: [no jó no jó] no nic dobrý nic no
LG: děkujem
JU: nic
LG: em tak kdybyste mohl říct, kde ste bydlel do roku čtyřicet pět.
JU: no já nevim já sem byl do toho roku štyrycet pět bydlel na
Starým Brně v ulici Polní sto třicet pět to je zbóraný, tam nic
dneska žádnej barák není to všecko je zbóraný to všecko je bych řekl
ta lokalita ví- nevíte kde kde je na Vídeňské gymnázium?
LG: mhm nevim
JU: ne no já bych vám to nějak přiblížil abyste věděla o které
lokalitě mluvíme, no je to st- je to Starý Brno
LG: mhm
JU: j- je je je to sta- je to Starý Brno a je to nedaleko od
Nemocnice od Milosrdných bratrů,
LG: jo
JU: to je Polní ulic, já sem bydlel v Polní eee špitál je taky v
Polní tak to je ta to jde z Vídeňky ((Vídeňská ulice)) ta Polní
ulice áž tam dozádu tak tam já sem bydlel Polní sto třicet pět.
LG: mhm [á]
JU: [no]
LG: do kterých škol ste chodil nebo do jaké školy?
JU: no tak já sem chodil do do škole do škole na Víděňku na Víděnské
ta byla obecná, za mě se říkalo obecná a na Starý Brno naproti
pivovaru tam byla měšťanka no a pak sem šel do učení,
LG: mhm
JU: na to sem chodil do takzvané pokračovací, jo když sem šel do
učení.
LG: á em pak ste dělal co
JU: no tak já sem já sem se já sem se vyučil u tehdy to byl plaček
to byl velkej obchodní dům dnes je to Petrov.
LG: mhm
JU: no tak tak sem se jako jako jako vyučil jenže po vítězným únoru
museli všechny chlapi do výroby z kšeftu, tak sem šel taky do výroby
tak sem nastoupil v elektrárně, přeškolil jsem se na elektrikáře
jsem se znovu vyučil a celej život až do důchodu jsem pracoval v té
elektrárně čtyřicet let.
LG: mhm á kdy ste se ee oženil ste se měl ste nějaké děti?
JU: oženil sem se s první manželkou nám dítě zemřelo a pak sme se
rozvedli, oženil sem se podruhý a mám děvetadvacetiletou dceru je
právničkou je magistra a mám ročního Filípka vnuka tak strašně rád.
LG: ((smích))
JU: no
LG: máte nějaké sourozence?
JU: mám, jeden mně zemřel předloni a ten druhej jest emigrant kvuli
kterýmu jsem měl já dycky nepříjemnosti páč emigroval tak mě nikam
nepustili komouši za za za trest že no a bratr žije ve Vídni, ale je
tady co chvila,
LG: á ehm kdy pro vás skončilo pravidelné navštěvování kin?
JU: nikdy no tak já nemožu říct teď už sem [nebyl]
LG: [mhm]
JU: v kině ani dva roky,
LG: jo
JU: no byl sem na posledy na tym o tym o tym o tym o tech anglických
letcích jak se to menovalo ten film
LG: o anglických letcích?
JU: no ne jak ti naši piloti jak tam byli v té Anglii mo- [modrý
svět]
LG: [Tmavomodrý] svět
JU: jak?
LG: Tmavomodrý svět
JU: jo tak to sem byl naposled.
LG: mhm a líbilo se vám to?
JU: líbilo,
LG: to byl pěkný film no no a ta škola jak ste o ní mluvil ta byla
ee česká ta obecná nebo...
JU: německá
LG: německá
JU: já su já su já su já su já sem to vykládál té slečně minule, vám
to řeknu jenom v kostce
LG: mhm
JU: moja rodina můj dědeček byl studňácký mistr a byl jelikož mně
otec zemřel, tak von byl naším poručníkem, tak von řekl doma se
mluví česky, děti umijó česky tak do německé školy aby uměly i
německy.
LG: mhm
JU: v Brně Brno bylo českoněmecký, no, takže já sem jako jako jako
chodil do té škole do té německé.
LG: jo ehm a teď tu mám no eště jaké povolání měli vaši rodiče
jestli...
JU: no moje moje jaké povolání moja maminka byla švadlena
LG: mhm
JU: moja maminka byla švadlena á á á a tatínek byl no ja- jak bych
to řekl jako v- von měl vobchodní akademii von byl to byla firma na
Novejch Sadech menovala se (armatury) a ty prodávali víte co sou to
fitinky
LG: ne
JU: to co používají instalatéři ty kolínka t- to to ten [instalační
materiál]
LG: [jó já už vim]
JU: no no jo tak tam byl tatínek zaměstananej než zemřel.
LG: a tak teď tu mám první sadu otázek, ty se týkají období do té do
ukončení té obecné školy úplně ty nejranější zkušenosti s kinem, tak
já se vás budu ptát jenom abyste věděl,
JU: no tak se ptejte
LG: mhm jestli si vzpomenete kdy ste byl poprvé v kině?
JU: nó to bylo možná to bylo ještě před válkou, to bylo možná v roku
co vím já třicet čtyry, to bylo kino to se menovalo Republika a to
kino bylo naproti (dróka babky) což znamená Sputnik bývalý,
LG: mhm
JU: byl bývalý Sputnik tam bylo kino Republika a tam ve všech kinách
byl můj dědeček a von když šel do kina z toho Starýho Brna von
chodil hrát hokej, tak mě vždycky vzal sebou, víte?
LG: mhm
JU: ten dědeček mě vždycky vzal sebou do toho kina a tam sem eště
byl to se to vždycky potom no sme se tomu smáli to ještě byl němé
film, to hráli to sme na to rádi chodili Tom Mix král západu a von
jak střílel tak ten blik
LG: [jo]
JU: [mlátil do] toho bubna a na hósle hrál a na kla- na klavír tak
tam sem eště zažil ten němé film já.
LG: mhm
JU: a menovalo se to kino Republika a bylo to na České ulici hned
vedle tam tam jak je Sputnik.
LG: jo a jak často ste teda v té době do toho do ukončení té obecné
školy chodil do kina?
JU: no to nemůžu říct takové otázky mně neklaďte
LG: ((smích))
JU: když mě dědeček vzal to já nevim dědeček vzal říkam von byl
strašnej kinař,
LG: mhm
JU: von chodil rád do kina dycky řikal poď chlapče jedeme dědeček
byl takovej športmajstr on jel do města tramvají a (byvo) utíkej na
náměstí Svobody na mě počkáš
LG: ((smích))
JU: a já ze Starýho Brna pěšo sem běžel páč von to tra- tramvaj
tenkrát stála korunu, to bylo hodně peněz
LG: mhm
JU: tak já sem běžel pěšky na náměstí Svobody a za nějakou
štvrthodinku půlhodinku jako kluk já sem běžel jak blesk, přijel
dědeček a šli sme do kina no a t- to bylo dost často tam jak je
dneska ten ten vodotrysk tak naproti toho vodotrysku je je tam dole
se de je tam nějaká já nevim je tam nějakej bar nebo co tam tak tam
bylo kino kino Central tam hráli hodně německý filmy s marika rek
((Marika Rökk)) a všichni ty no m- máte máte přehled říká vám (to
něco)?
LG: (nó marika rek) ((Marika Rökk)) t- to zmiňuje úplně <každý
dycky>
JU: jó jó no no a tak tak tam já sem poprvé s tím dědečkem a tam
dědeček chodil hrát do kina ee na tady na městským na Šilingrovým
náměstí to jak je ta pošta tak tam jako do té do té Dominikánské
ulice nalevo straně ta pošta má velkej sál a tam bylo kino ekcelsiór
((Excelsior)) a tam chodil můj dědeček taky hrát do toho kina
ekcelsiór ((Excelsior)).
LG: mhm
JU: co vy to hledáte vy si to najdete?
LG: jo mám to tady
JU: jo kino ekcelsiór ((Excelsior))
LG: mhm
JU: no tak vidíte
LG: a kromě dědečka chodil ste v té době do kina ještě s někým nebo
jenom [sám]?
JU: [no tak to] sme chodily v sobotu nebo v neděli sme chodily děcka
to stálo korunu na Starým Brně naproti pivovaru naproti pivovaru
bylo kino Grand se to menovalo jinak blechárna [to byla]
LG: [blechárna]
JU: se tomu říkalo, jo a vedle byly lázně starobrněnský a byly tam
dvě škole, jak byla ta jedna a ta druhá no a tak tam tam sme tam sme
tam sme my jako jako kluci maminka nám dala (peníze) m- maminka...
((rozhovor přerušen))
JU: Grand do blechárny do kina
LG: mhm
JU: a druhý kino bylo když v Brně byla světová výstava k dvacátýmu
osmýmu roku tak se postavilo divadlo kde vystupoval Werich s eee s s
Voskovcem ((Jiří Voskovec a Jan Werich)) a kde hráli kde moja
maminka byla tam mi t- to vyprávěla no pak pak pak pak z toho bylo
kino, tak tam sme to se menovalo Elite ty bylo kino Elite no,
LG: mhm
JU: no a je to my sme tam my sme tam já nevím co z toho sálu tam
dneska bude bude tam burza nějaká plodinová nebo co tam dneska je
nevim ani, no tak tam sme chodilo buďto za kačku do Grandecu
((Grand)) anebo za kačku dvacet do Elite no, ale nejradši sme měli
Tom Mix krále západu ((Tom Mix král západu)).
LG: a ti e kamarádi byli em čeští nebo němečtí
JU: obojí
LG: obojí a ehm kdyby ste teda měl říct jaký byl rozdíl mezi těmi
kiny nebo proč ste měl radši tamto než to druhé
JU: půl rodiny bylo české a půl rodiny bylo německé to tak na Starým
Brně bylo
LG: jo jasně já se a já myslím ale spíš jako kdybyste mohl říct e
které k- které kino ste měl nejradši a proč jako v té době
JU: no t- t- toto zaleží na tom co tam hráli
LG: na tom co tam hráli
JU: tak to sme tam u toho u toho sme chodili do Grandecu ((Grand))
za kačku nebo z- za korunu dvacet do kina Elite na Výstavište.
LG: mhm a ehm jaký byl názor rodičů teda na film?
JU: maminka podívejte se to byla válka začla já ještě pamatuju před
válkou to ještě ee ještě ještě nebylo za války byl zákaz tancovat
nemohli nemohli mladí lidi nikdy to jediná zábava kerá byla bylo
kino
LG: mhm
JU: no nic nikdy nic žádná jinej jiná možnost nebyla.
LG: a ještě před tou před tou válkou jako..
JU: no to bylo no no no před válkou to se maminka ještě s tatínkem
než zemřel e chodili na ples tak my vždycky sme byli rádi když nám
donesli ty čapky
LG: ((smích))
JU: to ještě chodili tancovat ještě to bylo před byla válka a pak
přišli Němci tady byl okamžitě tanzfbót šprechen sí dojč?
((Tanzverbot sprechen sie deutsche))
LG: [ne ne]
JU: [najn] ((nein)) tak nevadí no
LG: á ehm podporovali jako nějak to vaše chození do kina myslim jako
před válkou nebo během války
JU: no vždycky mi dali na to kino
LG: a ve škole mluvilo se nějak o filmech o kinu a tak
JU: nu tak oficielně ne oficielně ne, to nebylo v tym ee výukovým
programu.
LG: a nějak neoficiálně vyjadřovali se k tomu nějak učitelé?
JU: no tak ani ani ani ne já tedy co čeho su pamětníkem když v Brně
byl první barevné film, to bylo vlastně od wolt dysneje ((Walt
Dysney)) Sněhurka a sedm trpaslíků
LG: mhm
JU: to byl první barevné film jako v Brně co se hrál pak přišli
Němci a to byly dva ty filmy to si pamatuju ten jeden film se
menoval Dům u jezera t- to se menovalo německy imenzé ((Immensee))
ten hlavní představitel to si pamatuju se jmenoval kárl radatz
((Carl Raddatz)) a ta představitelka byla byla jak vona se jmenovala
ta bába já si na ni vzpomenu pak to byla význačná herečka v endéer
((NDR)) kristine séderbaum kristine séderbaum ((Kristina Söderbaum))
a to byl Dům u jezera, imenzé ((Immensee)) to byl první barevné film
německé keré tady běžel,
LG: mhm
JU: no a pak tady byl běžel eště druhé ten se menoval nevim jak
česky ale německy to bylo opfagang ((Opfergang – Její oběť)) nějaké
obětní chod opfr je obět a gang chod, tak tyto dva německý filmy
první barevný co tady byly sem viděl oba
LG: mhm
JU: aji sem viděl v Brně Ferbasovó, Věra Ferbasová a Buriana
((Vlasta Burian)) když měl Burian pětasedmdesát, tak vystupoval v
Brně v Rozmarýnu
LG: jó
JU: tak sme ho nó tak sem ho viděl
LG: a jaké to bylo?
JU: bezvadný
LG: jo?
JU: když poprvé přijel do Brna p- po po tym když mu to poprvé po-
povolili ne tak na Zimním stadióně v Brně, ten byl ještě otevřené
nebyl zastřešené teď už tam není žádné, tak ten Burian ((Vlasta
Burian)) tam vystupoval na tym Zimním stadioně a všeci sme čekali
jak s jakou příjde ten Burian né ponevadž on měl zákaz,
LG: mhm
JU: řekli vo něm že kolaboroval s Němcama a no a ten Burian ((Vlasta
Burian)) přišel k tomu mikrofonu tak si ho dal a udělal he he
LG: ((smích))
JU: potom jo jo jeho styl a burácel celej stadion
LG: ((smích))
JU: já sem no tak t- to to to bylo to bylo tak tak ten Burian
((Vlasta Burian)) no a pak vystupoval no nějak se živit musel neměl
divadlo, tak jezdil já sem byl aji v Praze já sem v Praze viděl to
byla aji aji to bylo zfilmovaný to se menoval ten film a já sem byl
ale v jeho divadle na tomto, to sem byl na návštěvě já sem měl tetu
v Praze a ten se menoval Ulice zpívá ten film
LG: mhm
JU: no a tam hrál ten Burian ((Vlasta Burian)) Boháč ((Ladislav
Bohář)) Marvan ((Jaroslav Marvan)) a já nevim eště kerý ty herci tam
hráli taky si to všecko nepamatuju.
LG: vy ste říkal, že ste viděl i tu Ferbasovou ((Věra Ferbasová))
JU: no Věru Ferbasovou ta taky byla v Brně v Kapitolu ((Kapitol))
hráli nějaké filmy už nevim jaké tak vona přijela a vystoupila z
auta tam byli tam byli zrovna sme byli před ní ve skrytu tak tu sem
jako jako viděl
LG: a bylo to běžné že se herci tahle účastnili nějakých těch
promítání?
JU: no to sem nezažil
LG: a věděl ste a věděl ste to dopředu že že tam ona přijede [věděl
ste to?]
JU: [nějak se] nějak se to vědělo
LG: mhm a teda ehm v tom dětském věku byl pro vás ten film důležitý?
JU: no ježiš marja nic jinýho nebylo
LG: mhm
JU: že před válkou to byly ty americký filmy ty kovbojky sme měli
nejrači Tom Mix král západu, že ale jak přišli Němci tak už to utne
Němci nebyli nebyli kámoši s americkým filmem tak to to už nic
takovýho nebylo to zas Němci měli, sme na to chodili to byl jejich
herec takový takovej to byl jako bych řekl šoumen hary píl ((Harry
Piel))
LG: hary píl? ((Harry Piel))
JU: har- hary píl ((Harry Piel)) to aji vim to ani nebudete mět
v análech, hary píl ((Harry Piel)) no.
LG: ehm napodobovali ste třeba nějaké herce neb- nebo nějaké ty
postavy z těch filmů?
JU: tak to my jako kluci sme si hráli ten hrál toho ten hrál to to
to bylo něco takovýho taky taky takový hlouposti no.
LG: bavili ste se teda hodně o těch filmech [s kamarády]
JU: [no nic] jinýho nebylo t- t- to je doba válečná to za války
nebylo nic no tak vám řikám to bylo to byl to byli za rajchu byl
tanzfbót ((Tanzverbot)) nemohli jít rodiče ani jít tancovat nikdo.
LG: mhm a potom teda po té po ukončení té obecné školy cho- začal
ste nebo jak ste často chodil do kina teda potom už...
JU: no t- t- to bylo to bylo podívejte se tak já tu obecnou sem
vyšel v podstatě ja nevim v tym třicátým devátým roku že to si
pamatuju, patnáctý březen když sem přišli Němci, to bylo patnáctýho
března když tady do Brna přijeli, byli jak čert zamračení to byla
hrůza a padal sníh bylo to patnáctýho března a padal sníh.
LG: á ehm to ste chodil ste říkal že ste chodil často do kina a mně
de o to ale jestli se potom třeba po svatbě nebo ee jak ste
nastoupil do zaměstnání jestli se ten interval chození do kina nějak
změnil.
JU: my sme měli kino jak já sem se pak voženil s mou paní kósek tak
jak k trolejbusu tak my sme v týdnu když něco hráli co sme neviděli
tak sme tak sme tak sme šli,
LG: mhm
JU: to stálo do kina bylo štyry nebo pět kaček, no to sme chodili do
kina furt sme chodili do kina a vůbec potom po válce a t- tu aji ten
krátkej čas než přišel ten únor tak to už sem chodily americky filmy
že tak to sme chodili Laurel a Hardy a čeplin ((Charlie Chaplin)) á
á á všeci ti rita hajvort ((Rita Hayworth)) ty si jako to byla
krasavice ta rita hajvort ((Rita Hayworth)) to byla no á á á ten
myslim že její manžel byl hary džejsm ((Harry James)) ten tru-
trumpetista slavnej, byl ten hary džejms ((Harry James)) to nemáte
ani napsaný, že?
LG: né t- t- toho znám ale n- nemám to tu napsané ne ne...
JU: no nic no tak to byl ten hary džjems ((Harry James))
LG: mhm
JU: to byl manžel vod té rity hajwort ((Rita Hayworth)) to byla
krasavice ženská.
LG: a měl ste nějaké oblíbené kino, teda myslim po ukončení té
obecné školy během té války?
JU: to sme chodili jedině na ten na ten na to Starý Brno ((kino
Grand)) za první republiky jak sem vám řikal,
LG: jo mhm
JU: s tím dědečkem do teho kina ekcelsior ((Excelsior)) do toho kina
Central na náměstí Svobody to tam dědeček rád chodil do tech kin tak
von tam jel elektrikó z Vídeňky ((Vídeňské ulice))
LG: jo jo
JU: my sme bydleli no to vy nevíte kde je na Vídeňce ((Vídeňské
ulice)) gymnázium
LG: hm hm
JU: to vám nic neříká, no tak to nevadí, no a tak dědeček chodil rád
do kina no a mě dycky bra- brával sebou před válkó tedy páč dědeček
za války zemřel.
LG: mhm a během války teda zůstalo vaše oblíbené kino eh zůstala ta
kina co ste chodil před válkou vašimi oblíbenými [nebo ste začal
chodit...]
JU: [no tak oblíbenými] nemůžeme říct no tak to se chodilo co kde
hráli
LG: mhm
JU: jak jak jak jak to bylo přitažlivý že to záleží co t- t- tam co
dávali no, sme chodili třeba do kina až do Komárova ((kino
Atlantik)) ze Starýho Brna přes ty pola kolem vody teďka kde se
jednou bude stavět teď to nádraží páč sme viděli že tam hrají tu
kovbojku to a to
LG: ((směje se))
JU: to sme šli až do toho komecu ((Komárov – kino Atlantik)) nebo do
Heršpic ((pravděpodobně kino Adria Horní Heršpice)) do sokolovny
nebo do Novýho Lísko- do Starýho Lískovce do kina ((kino Slavia,
Starý Lískovec)) že to sme chodili všude kde sme se dozvěděli co se
tam bude dávat.
LG: a bylo nějaké kino které ste vyloženě jako neměl rád nebo do
kterého ste nechtěl jít?
JU: néééé to néé absolutně né
LG: no a když ste teda šel do toho kina em mělo vliv na to s kým ste
šel jako výběr toho kina podle toho kam ste šel?
JU: no to byli kámoši já sem měl já sem měl bratranca no to nebyl
můj bratranec to byl maminčin bratranec
LG: mhm
JU: no ten byl o tři roky starší jak já no a byl to maminčin
bratranec no tak ten byl můj takovej duchovní otec ten aji mě vedl
že sem byl ze mě antifašista že sem nebyl nikdy nikdy sem jako k těm
Němcům a k Hitlerjugend tak k ničemu sem jako nemě- nemě- neměl
kontakt, ten byl zubní lékař a při dopravní nehodě přišel o život
ten doktor Hanák.
LG: ehm mohl byste nějak popsat jak ste se v k- během toho
představení v kině choval nebo jak ste se chovali s těmi kama-
JU: jééé no tak kluci byli prevíti tak taky taky pokřikovali když
když tam něco hráli, no kluci tam k sobě tulili a kluci vyřvávali
netepli se na ni
LG: ((smích))
JU: třeba objímáni nebo tak nějak už tenkrát já sem strašně rád
tancoval a já sem potom miloval freda astéra ((Fred Astaire)) a
džindžr rodžrs ((Ginger Rogers))
LG: mhm
JU: byli nejlepší tanečníci
LG: jo
JU: lepší dodnes nebyl kdo u nás se jim trochu přiblížil taky sem ho
dycky miloval a dodnes Korn ((Jiří Korn))
LG: Korn?
JU: no Korn ((Jiří Korn)) taky uměl takovou tu tanec trochu takovou
tu artistiku salta že a všechno možný no a ten fred astér ((Fred
Astaire)) taky a ta džindžr rodžrs ((Ginger Rogers)) taky
LG: ti byli dobří á měli ste teda ve zvyku třeba pojídat tam nějaké
sladkosti?
JU: no to nic nebylo za války nic nebylo
LG: mhm
JU: a po válce no taky né moc
LG: dělali ste teda moc velký hluk během toho přestavení?
JU: no tak někdy dělali kluci tam povykovali že nebo...
LG: a bylo běžné a diváci nějak reagovali na ten promítaný film?
JU: vy myslíte jako že by ho chválili nebo něco tak jako
LG: nebo já já nevim když když se tam třeba něco na plátně objevilo
jestli na to někdo nějak hlas- hlasitěji reagoval nebo tak
JU: néé c- celkem zas tak nějak neslušně aby byl vyloženě to sem
tedy
LG: mhm
JU: jako nezažil že by tam někteří ty grázli jak sme říkali že tady
na Starým Brně tady byl ten grázl ten zbojník z jižní Moravy z
Moravy ten grázl no menoval se johan ignác grázl ((Johann Georg
Grasel)) no tak ten.
LG: a třeba když skončil ten film tleskali diváci?
JU: néé to nebylo to nebylo víte to nebylo jako běžný
LG: jo jasně
JU: zavedeny
LG: a ehm pot- potkával ste běžně v kině známé?
JU: no tak to sme si řekli sme viděli bude hary píl ((Harry Piel))
že no tak se tam všeci na to museli jit že
LG: já myslim jako když ste třeba nebyli domluveni s těmi známými
JU: no
LG: že tam příjdete jestli bylo jako běžné že ste se potkávali v
kině jestli ste
JU: no tak se to stalo no spolužáci a tam kluci z toho oltecu my
tomu Starýmu Brnu říkáme oltec v hantecu brněnskym
LG: mhm
JU: no víte že Brňáci mají hantec ne
LG: no vim [že mají hantec]
JU: [to sem vykládal] no a tak my jako zkrátka a dobře že tak ten
hantec se používal no.
LG: a jako dítě byl ste někdy na nepřístupném filmu?
JU: no to sme to sme to sme to sme měli takový jako všelijaký kartky
že že se třeba v Sokole tak sme přepisovali to datum aby nás tam
pustili
LG: ((smích))
JU: jo to sme dělali to sme dělali
LG: a tam ste teda chodil s těma se spolužáky na ty nepřístupné
filmy
JU: no s těma staršíma
LG: [jo s těma staršíma]
JU: [ti to nepotřebovali] a ty jak se starej úkol klepl tož se to
tady ze sportovního klubu to sme si napsali ročník že sme starší to
byl českej film my sme na to všeci chtěli jít ten vám něco řekne
poněvadž to je klasika Noční motýl
LG: mhm jo to znám
JU: to hrála ta Hana Vítová a Svatopluk Beneš víte a no a tam byl
taková ee no von jako ju znásilnil no taková jako nic tam nebylo
vidno že by nějak toto ale ale bylo to takový mládež mládež jako
nepustili to všecko ta hudba kolem toho Nočního motýla ((Noční
motýl)) to byl všecko štraus ((Johann Strauss)) noční motýl v lásce
znamená že je marná že je ztracená ((zpívá)) že no a tak to jako to
jako byla.
LG: á eh vědělo se třeba o nějakých kinech že je tam lehčí dostat se
na ten nepřípustný film, nebo měli ste to takhle nějak pojištěné?
JU: no voni když viděli jako když caparty co my sme byli tak tomu
nechtěli věřit ale bylo jim to jedno
LG: bylo jim to jedno?
JU: no
LG: mhm a měl ste radost nebo jakej ste měl pocit když ste se dostal
na ten nepřístupný film?
JU: no tak to víte že sem byl rád, no
LG: á šel ste někdy do kina bez placení?
JU: jak?
LG: jestli ste někdy třeba proklouzl do kina bez placení
JU: né to né bez placení tam stál furt ten tak co
LG: mhm
JU: vodtrhoval ty lístky to se asi nepodařilo
LG: eh chodil ste do kostela?
JU: jóó to sme aji [museli chodit]
LG: [museli ste]
JU: jináč jináč ten náš katecheta co ten co se učil se říkalo
katecheta
LG: mhm
JU: no tak ten ten ten na to dbal ten dycky se ptával kdo byl v
kostele a kdo nebyl a tak tak celkem rodina byla v takovym dost
náboženským duchu vedená celá, babička byla velmi pobožná.
LG: ehm stalo se třeba že ste někdy do kostela nešel kvůli tomu že
hráli někde film který ste chtěl vidět?
JU: no tak to to to dopoledne ne se nehrálo
LG: mhm
JU: tenkrát se nehrálo dopoledne
LG: a ke které církvi teda ste se...
JU: římskokatolická [sme byli no]
LG: [římskokatolická] a třeba ten katecheta bavil se s váma nějak o
těch filmech nebo [tak]...
JU: [kdo]
LG: katecheta?
JU: nééé kde pak to toho to nazajímalo
LG: nezajímalo á ee ovlivňovalo to vyznání em výběr filmu nebo...
JU: ale né podívejte se dycky třeba na tym filmu byl,
LG: mhm
JU: tak to se roznese kde to je tam hraje ten to to to tak se to
roznese tak na to musime jit no tak se na to šlo.
LG: a kromě teda tohoto způsobu jak jinak ste si třeba vybíral ty
filmy
JU: no to byly plakáty
LG: plakáty?
JU: nó
LG: a ještě třeba něco kromě těch plakátů bylo nějaké v novinách
bylo nějaké oznámení nebo v časopisech?
JU: no byla no, jak v českejch novinách a v německejch voni byly
český noviny i německý
LG: a ty...
JU: můj můj můj otec matka se znovu provdala když vovdověla tak ten
byl typograf ten byl ten byl u novin ten ten tiskl tiskař byl
LG: mhm
JU: typografa ten můj druhý otec to byl Němec.
LG: a ty plakáty ty visely kde u toho kina? nebo někde...
JU: no to byly takový tak tak jak dneska ty ty ty
LG: mhm
JU: tabule co tam maj nalepený ty plakáty to se nezměnilo
LG: ehm a bylo teda při výběru filmu důležitý kdo v něm hrál [pro
vás]
JU: [no jistě] to víte že sme měli herce oblíbený
LG: mhm
JU: některý že, tam hráli ten a ten jéé tak to musíme vidět
LG: kromě teda těch které ste už jmenoval mohli mohl byste si teda
vzpomenout na nějaké jiné oblíbené herce nebo herečky
JU: no tak
LG: vy ste říkal mariku rék ((Marika Rökk))
JU: no tak marika rék ((Marika Rökk)) jé to byla to byla to bylo
něco
LG: ((smích))
JU: to bylo to bylo něco marika rék ((Marika Rökk)) pak z tech
německejch hereček sára leand ((Zarah Leander)) ta měla takovej
hlubokej hlas když vona zpívala ta sára leanda ((Zarah Leander)) to
byla oblíbená herečka
LG: a z těch herců
JU: prosím?
LG: z herců
JU: no tak my sme měli rádi počkej ty komiky to byl mózr hanz mózr
((Hans Moser))
LG: mhm
JU: teo lingén ((Theo Lingen)) ty byli komici že, tak ty sme měli
rádi, no a z českejch to byl Vlasta Burian a Pištěk ((Theodor
Pištěk)) a já ani nevim koho koho by mě teďka nenapadlo musel bych
no tak...
LG: a měl ste nějaký oblíbený film s Burianem ((Vlasta Burian)) jako
nějaký
JU: no to s ním byly všechny dobrý
LG: všechny
JU: všechny to byly všechny ty filmy s nim byly dobrý
LG: a s tou marikou rék ((Marika Rökk)) byl třeba váš nějaký
nejoblíbenější snímek
JU: no jo byl byly to bylo kind de dónau ((Kind der Donau)) Dítě
Dunaje vona byla jakože vyrostla na tym n- na tym šlepru na tym
Dunaju co se tahala ty její rodiče tatínek byl kapitán a jednak byla
rajská jednak uměla zpívat ste- tancovat stepovat
LG: mhm
JU: a já sem viděl kdysi kdysi pak za mnoho let na Vídni sem to
viděl film kde je s dcerou a ta dcera jak kdyby ji z oka vypadla to
tancovala a zpívala maminka z dcerou ta marika rék ((Marika Rökk)) s
tou svojí dcerou
LG: jo?
JU: no to se nikde nedovite, ale starej Urbánek to ví poněvadž do
viděl
LG: ((smích)) to je dobře ehm vy ste říkal teda že ste že ste byl na
tom prvním promítání že ste byl na promítání toho prvního barevného
filmu co byl v Brně na Sněhurce ((Sněhurka a sedm trpaslíků))
JU: no
LG: ehm tak jestli byste mohl k temu něco říct jak se vám to líbilo
nebo tak
JU: no to byl no to bylo celý celé kreslené to bylo vod toho dysneja
((Walt Disney))
LG: no jo dobrý já ten film znám
JU: no no tak to jako to jako bylo nakreslený úžasný t- to jako sem
si myslel že to není možný že to dalo práce to kaž- to každej pohyb
musel byt nakreslenej obrázek že, všechno, nebo co bylo co sme tedy
zbožňovali to byla americká hvězda žaneta mekdonaldová ((Jeanette
MacDonald)) nelzn edy ((Nelson Eddy)) zpěváci herci Španělská
vyzvědačka ta rouzmery rouzmery áj lavjů ((Rose Marie Rose Marie I
love you)) tam vona tam vona tam vona jako zpívala ta nelzn edy
((Nelson Eddy)) ona tam žaneta mekdonaldová ((Jeanette MacDonald))
LG: tu neznám to si budu muset vyhledat někde
JU: no žaneta mekdonaldová ((Jeanette MacDonald)) to byl rouzmery
((Rose-Marie)) Friml napsal náš herec ten ten náš skladatel dokonce
to napsal
LG: mhm
JU: Rudolf Friml no to byla ten
LG: a teda potom jak em to byla ta Sněhurka ((Sněhurka a sedm
trpaslíků)) em jak čast- jak dlouho dlouho to trvalo než se tady...
JU: tu Sněhurku ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) dávali [dva měsíce]
LG: [dva měsíce]
JU: což byl rekord nikdy dva měsíce žádnej film nehráli ale ten
hráli v Brně dva měsíce
LG: [a byl ste]...
JU: [v Kapitolu] ((Kapitol))
LG: v Kapitolu?
JU: no
LG: a byl ste na něm opakovaně?
JU: né jednou to vono to bylo aji dost drahý
LG: to je jasný no
JU: no
LG: a potom bylo běžné že se tady objevovaly barevné filmy nebo...
JU: no tak a- a- am- americké b- barevné si nevzpomínám kterej by
tady byl v Brně první první tady měli ti Němci páč byla válka byl
rajch
LG: mhm
JU: no a těm Němcům se podařilo udělat ten farb film barevné barevné
film no to se no to byl ten ten Dům u jezera imenzé ((Immensee)) se
to menovalo napište si to imenzé ((Immensee)) Dům u jezera no a to
hrála ta kristine séderbaum ((Kristina Söderbaum)) tak pak hrála v
endéer ((NDR)) v tech filemch a kárl radac ((Carl Raddatz)) no
LG: áá měl ste radši černobílé nebo barevné filmy
JU: tak to víte že barevné ty ty ty to bylo (a je že)
LG: a když ste teda mohli jít na barevný film šel ste radši na
barevný film?
JU: no tak jistě to víte to byla novinka jest vždy přitažlivá
LG: ((smích)) á vy ste říkal že ste ještě byl na projekcích toho
němého filmu jak ste chodil s dědečkem
JU: no, ano
LG: a to to probí- tam bylo tam byl teda ten živý doprovod ste říkal
JU: jo
LG: ta hudba
JU: no no
LG: a pak když ee nastoupil zvukový film měl ste radši zvukový
nebo...
JU: no tak ten zvukovej samozřejmě když budu mluvili a to
pochopitelně
LG: mhm a pamatujete si na první zvukový film který ste viděl?
JU: asi že to byl že to byl zas ten Tom Mix
LG: mhm
JU: zoro tajemný mstitel ((Zorro tajemný mstitel)) né, to byl taky
několik dílů toho zora ((Zorro)) říká vám to něco zoro ((Zorro)) že
jo
LG: jasně
JU: jo to bylo natočený v různéch verzích několikrát ten zoro
((Zorro))
LG: em vybíral ste si filmy podle toho v jaké...
JU: no měli sme rádi když byl před týdeníkem byla vždycky dycky
takovej ten jak bych to řekl, to víte týdeník tak taková nějaká
(ototo) jako pro děti jako dycky miky mauz ((Mickey Mouse))
LG: [jak je ten krátký film jako pro děcka jo]
JU: [no byl no byl] nebo nebo před tím filmem byly
LG: před filmem
JU: takové krátká vložka toho filmu toho miky mauza ((Mickey Mouse))
LG: jo jako
JU: miky mauz ((Mickey Mouse)) a Donald kačer Kačer Donald že a koho
sme milovali námořník Pepek ((Pepek námořník))
LG: ((smích))
JU: no
LG: a to sem se vás chtěla zeptat taky z čeho se skládal ten program
projekce tak vy ste teda už zmínil ten týdeník že býval ten býval
během války
JU: no týdeník býval už za první republiky
LG: [už za první republiky žurnál]
JU: [no to se mu říkalo žurnál]
LG: žurnál mhm
JU: no to byl no
LG: pak ste zmínil ten krátký film pro děcka a měl třeba ten hlavní
film míval přestávku nebo...
JU: nevim vidite to si nepamatuju
LG: mhm
JU: to si nepamatuju
LG: á jak třeba probíhala ta projekce těch němých filmů z čeho to
bylo všechno složené ten program?
JU: no to normální děj se odehrával že
LG: mhm, já myslim třeba ještě před tím než začalo to samotné
probíhání e promítání filmu
JU: tak voni začli hrát
LG: mhm
JU: tam začli střílet že a to to byli ti herci ty ména tech herců t-
to se objevilo že
LG: mhm
JU: jenomže jenže voni nemluvili ((napodobuje němý film)) tak se nám
zdálo že mleli tó pusó ale nemluvili že
LG: [vy jak...]
JU: [(to tak ne)] eee koncem tedy té první republiky á nástupem těch
Němců tady se to jako změnilo ten ten ten ty filmy že že naráz se
objevil ten film zvukové,
LG: a potom teda když už to bylo bez té kapely jak jak probíhala ta
projekce třeba ještě před tím hlavním filmem co tam všechno bylo?
JU: no tak dycky začala muzika reklamy
LG: reklamy
JU: reklamy dycky byly reklamy že á á po tech reklamech přišel ten
žurnál neboli týdeník vochnšau ((Wochenschau)) se tomu říkalo že, no
a někdy tam se tam vložili ten takovej ten ten krátké film ten ten
jak se tomu říká do prkvančic teď si nevzpomenu, no pro děti
LG: mhm
JU: tak to byl ten námořník Pepek ((Pepek námořník)) ta Pepina ten
obr že to ste neviděla nikdy [s námořníkem Pepkem]?
LG: [já sem viděla] já si nemůžu vzpomenout jak se jmenovala olí
((Olie)) ta holka
JU: ona ne ona se ona byla Pepinka
LG: Pepinka jo
JU: no
LG: takový ten ten ten ta záporná postava to byl takový ten robustní
pán...
JU: jo jo jo to byl von
LG: mhm
JU: s tím Pepkem
LG: a a kromě toho dětského filmu které který vás asi bavil měl ste
o ostatní části toho programu zájem?
JU: pravda pravda
LG: a který ste teda z těch dával největší přednost tomu dětskému
filmu nebo [tomu týdeníku]
JU: [no néé] to bylo to bylo (alech brajcht) to se nedá říct že sem
šel do kina kvůli námořníkovi Pepkovi ((Pepek námořník))
LG: jasně
JU: podstatnej byl ten film
LG: mhm jo jo jo to mně jasné
JU: toto bylo tak jako navíc
LG: jasně mhm á vybíral ste si film třeba podle toho ze které země
byl?
JU: tó podívejte se to byla t- to byla taková mezilidová reklama
vždycky někdo na na tym už byl a řekl to je to to tam hraje to to to
tam hrál ten a ten to je dobrý mhm
LG: mhm [takže tohle byl nejčastější způsob jak ste se o tom]
JU: [no no no] byl ten film už ani nevim jak se to menovalo s tó
ritó hajvortovó ((Rita Hayworthovou)) to byla krasavica to byla
krasavica jéj to byla krasavica
LG: tak jo
JU: ona gilda
LG: gilda jo
JU: (mně stačí) že si na to vzpomenu sakra tak vy to študujete by to
znáte ale já že
LG: a co podle vás teda dělalo dobrý film dobrým filmem které filmy
ste měl rád tak jako obecně?
JU: tak rozhodně sme všeci milovali kovbojky
LG: mhm
JU: a veselohry Laurel a Hardy
LG: <mhm>
JU: čeplin ((Charlie Chaplin))
LG: mhm
JU: to sme to sme všeci milovali.
LG: a chodil ste třeba na film víckrát třeba když se vám nějaký
hodně líbil?
JU: no tak možná že se to někdy stalo no ale.
LG: kromě těch kin a vy ste říkal že ste měl rád tanec
JU: no
LG: měl ste ještě nějaké jiné druhy zábavy?
JU: no tak já tancoval až po válce
LG: jo jo
JU: že
LG: mhm
JU: za rajchu se nesmělo že tanzfbót ((Tanzverbot)) vojáci naši
který bojovali proti bolševismu za nás bojovali nemohli tady v naší
zemi tancovat a obzvlášť jak pak tady ti Němci dostávali na prdel že
LG: á jaké byly rozdíly mezi těmi kiny jako jestli byly nějaké lepší
nějaké ste říkal něco o [té blechárně]
JU: [tak to byly] takový ty ty ty premiérový kina
LG: mhm
JU: to byla to byla Kapitol
LG: Kapitol
JU: Kapitol potom skala ((Scala)) ajik Alfa Alfa pasáž v tom to
premiérový kino
LG: a tam to...
JU: Moderna, Jalta no
LG: a tam to vypadalo jak v těch premiérových kinech [byly jako
nějaké]
JU: [všecky] byly jako ty kina hezký
LG: a tak ty ostatní kina bylo byly jako nějaké třeba kina ve
kterých to nevypadalo tak dobře jako v těch ostatních
JU: no tak byly takové jako jak- bychom jako bychom řekli nóblovější
LG: mhm to byly teda ty [premiérové]
JU: [jo jo] jo ty premiérové
LG: a ta blechárna ((Grand))?
JU: no tak to byl takový ka- podlaha navolejovaná že
LG: ((smích))
JU: nějak
LG: á měl ste radši ty premiérové nebo ty...
JU: jo tak slečno to záleží na tom co kde hráli
LG: mhm
JU: a jaká přišla reference
LG: mhm o těch programech sme už mluvili jo byl ste někdy na
promítání filmu u někoho doma jako u někoho kdo měl promítačku?
JU: mhmh
LG: ne-e
JU: to nikdo neměl t- t- t- to byla drahá věc
LG: jo ještě k těm kinům jsem chtěla jestli bylo nějaké kina podle
vás která hrála spíš německé filmy a některá která hrála spíš české
filmy
JU: jo byly některý v tym Centralu ((Central)) na tym náměstí
Svobody že tak tam hráli vesměs německý filmy.
LG: mhm
JU: že i v tym Kapitolu ((Kapitol)) mám dojem to víte mně všechno si
člověk nepamatuje.
LG: jo j- jasně ale pamatujete si si si jako toho hodně podle mě.
JU: tak to je,
LG: mhm teda v tom během toho protektorátu jak se ti diváci v kinech
chovali třeba když tam byly ty týdeníky ste říkal to před tím
hlavním filmem
JU: já jenom vim že
LG: mhm
JU: po válce to tady bylo
((rozhovor přerušen))
JU: to byl takové vtip, byl byl na návštěvě to je vtip
LG: mhm
JU: byl na návštěvě Beneš v Moskvě že a teď se sešli se Stalinem
podávali si ruku a někdo zařval v tym kině davaj časy páč ty ty
ruský vojáci ti byli jak čerti ti co tu byli skolko časou už tady
byli, davaj časy na paměť co já bojoval za tebe a co ty davaj časy
no a tak to právě to to právě ten Beneš si s tím Stalinem podávali
ruku a někdo tam zařval davaj časy.
LG: hm
JU: no tak to bylo milá zlatá
LG: a když em se třeba v tom týdeníku objevil Hitler nebo tak byly v
kině nějaké reakce diváku jako...
JU: to si nikdo nedovolil, měli lidi strach
LG: a v- a třeba v těch jako co byly vyloženě německé ty ki- ty
kina,
JU: no
LG: jestli já nevim jestli nějací ty diváci kteří s tím
sympatizovali jestli třeba nějak se [vyjadřovali]
JU: [néé kdyby mu] vyvolával Hitlerovi to néé
LG: [mhm]
JU: [to nic takovýho] to určitě néé
LG: ehm když končila ta válka jestli to bylo nějak vidět při těch
projekcích jako...
JU: to zas naráz se tady objevily nějaký ty ruský filmy
LG: mhm
JU: samozřejmě americký filmy že,
LG: jo ale já jako myslím jako by třeba ta atmosféra když už se
třeba nebo já nevim jesi- jestli se to vědělo že končí ta válka nebo
že už...
JU: no tak samozřejmě, samozřejmě si pamatuju jak se Rusi přišli
šestadvacátýho osvobodili Brno šestadvacátýho dubna,
LG: mhm
JU: že, aji aji zrovna tak si pamatuju patnáctýho března když sem
přišli Němci, si pamatuju obojí.
LG: a vzpomínáte si na první návštěvu po osvobození?
JU: kina?
LG: mhm toho kina
JU: néé kerej film sem viděl po válce jako první mám dojem že to byl
nějakej ruskej ten ten ten ten byl takovej známej éé ježíš mankote
jak se ten film menoval, Cirkus.
LG: to neznám?
JU: to jo to byl to byl to byl to byl známej film ten Cirkus, no, to
byl takovej politické film.
LG: jo teď tu mám ještě nějaké otázky, o těch německých kinech už
sme mluvili, a jo jestli byl třeba, já vím že ste říkal že ste si v-
vybírali filmy hlavně podle toho kdo co o tom řekl [nebo tak]...
JU: [no no]
LG: ale jestli byl třeba rozdíl když ste šli na ten film pokud ste
šel s německými kamarády nebo s českými.
JU: tak jo jo jo jo i né t- to to (znala fašin) to bylo různé
LG: mhm
JU: ten když to byl dobré d- d- třeba detektivka tady na tym Starym
Brně uměl kde kdo německy tak se na to šlo ne Němci měli dobrý dobrý
detektivky
LG: mhm
JU: za rajchu a po válce že, doktor kripnanbort ((Dr. Crippen na
palubě)) taková detektivka.
LG: ehm, já teda nevim jestli sem to dobře pochopila ale vy st- vy
teda pocházíte z české rodiny jenom ste chodil do německé školy a
pak eh jak se vaše maminka podruhé vdala tak si vzala [Němce].
JU: [Němce] ano tak jest.
LG: mhm jo e já tu mám teď ee seznam filmů který vám ukážu jestli
byste si to mohl přečíst jestli si na některý z těch filmů
vzpomenete jako...
JU: Zpívající bloud ne cé ká polní maršálek ((C. a k. polní
maršálek)) ano cvaj harc im drivirtl takt ((Zwei Herzen im
Dreiviertel-Takt – Dvě srdce v tříčtvrtečním taktu)) To neznáte
Hadimršku to taky znám Lelíček ve službách šerloka holmsa ((Lelíček
ve službách Sherlocka Holmese)) to taky Šest žen Jindřicha osmého
((Šest žen Jindřicha VIII.)) taky,
LG: a byl ste ehm na některém z těch filmů na které ste si vzpomněl
já vím že jako že třeba většinu budete znát i potom jakoby z
pozdější doby třeba z televize a tak ale jestli ste na nějakém z
těch filmů byl v kině
JU: no byl teď sem vám to řikal
LG: jako...
JU: jo no tak podívejte se cé ká polní maršálek ((C. a k. polní
maršálek))
LG: mhm
JU: cvaj harc im drivirtl takt ((Zwei Herzen im Dreiviertel-Takt –
Dvě srdce v tříčtvrtečním taktu)) viděl sem
LG: mhm
JU: To neznáte Hadimršku taky Kouzlo valčíku to mi nic neříká
Lelíčka ((Lelíček ve službách Sherlocka Holmese)) sem taky viděl no
Šest žen Jindřicha osmého ((Šest žen Jindřicha VIII.)) taky Zlatá
Kateřina nevím nic der frac ((Csibi, der Fratz)) nevim mat- Mata
Hari taky nevim Cácorka taky nevim Moderní doba to byl čeplin
((Charlie Chaplin))
LG: mhm
JU: to to to sem viděl Svět patří nám taky Werich ((Jan Werich)) to
sem taky viděl Sněhurka a sedm trpaslíků
LG: [jo o tom sme mluvili]
JU: [to sem taky viděl] kreslené
LG: a nepamatujete si s kým ste na tom filmu byl?
JU: ne možná s maminkou s dědečkem, no Tři děvčátka pokračují no to
nevim Tři děvčátka a námořník nebo Dvě děvčátka a námořník, To byl
český muzikant taky to vo Kmochovi ((František Kmoch)) to sme taky
viděl Roztomilý člověk taky vínr blút ((Wiener Blut – Vídeňská
krev)) je Vídeňská krev [vínr blút vínr blút tu tu dú ta da ta dadá]
((zpívá))
LG: [ten ste měl rád ten film]
JU: no jo no tak to byla štrauzova ((Johann Strauss)) muzika [kdo by
ju neměl rád]
LG: [mhm]
JU: to mají rádi i dneska všichni aji že no. Muži nestárnou taky sem
viděl no minchausn ((Münchhausen - Dobrodružství barona Prášila)) to
bylo bezvadný s hanzem albrsem ((Hans Albers)) Tanečnice mi nic
neříká La Paloma taky to bylo ohromný, Neviděli ste Bobíka
((Neviděli jste Bobíka?)) taky
LG: mhm
JU: s tím pejskem to byla taková vojenská zápletka, Její oběť no to
je ten opfrgang ((Opfergang)) to je ten první německé barevné, Její
oběť
LG: jo, to tu mám
JU: Její oběť
LG: to byl teda ten první německý barevný který ste jo...
JU: jo no to bylo tak
LG: jo a ještě sem se chtěla zeptat, jestli třeba nemáte nějaké
historky s kinem nebo nějaké podobné věci o kterých sme nemluvili
něco na co sem se vás třeba nezeptala a chtěl byste o tom něco říct.
JU: nevím co vám co bych vám ještě vo tom řekl slečno no já myslim
že sem vám toho už řekl dost.
LG: jo to teda jo řekl ste mi toho hodně
JU: no tak vidite, doufám že je to nahraný tak si to
LG: je to nahraný
JU: mužete pomaly pustit a z toho si vyberete co vám holt bude
pasovat
LG: tak já to teda vypnu jestli už nechcete nic říct.
JU: no ani ne já už pudu já já totiž musim jít že na mě leze
trápení.
LG: tak jo děkuju.
konec rozhovoru
1
0.0 3:1635Rozhovor vedl: Lukáš Skupa
Rozhovor přepsal: Matěj Nytra
Datum a místo: 18.12.2009, bydliště pamětníka - ulice Husovická, Brno
Rok narození: 1920, sourozenec: bratr narozen 1915
Bydliště do roku 1945: Do svých šesti let bydlel v Březníku u Náměšti nad Oslavou. Poté se přestěhoval do Brna na Špitálku (Zábrdovice). Roku 1941 se narátor oženil a přestěhoval na Husovickou (Husovice). Roku 1943 se narodila dcera a narátor se s rodinou přestěhoval na ulici Janáčkova (dnes Srbská, Královo Pole).
Povolání rodičů: Otec elektroinstalatér, za války pracoval ve firmě v Kovotěs pravděpodobně jako obchodní zástupce. Matka v domácnosti.
Povolání narátora: Navštěvoval měšťanku na Křenové. Roku 1937 se vyučil jemným mechanikem a poté pracoval u firmy Suchánek na Hybešové ulici. Firma se zaměřovala na kinoamatérské přístroje. Pravděpodobně v této době narátor též pracoval ve Světozoru jako údržbář, byl zde asi dva až pět měsíců. Od roku 1943 do 1945 pracoval ve Vídni, kde dělal upravovače revolverových soustruhů, do Brna jezdil jen na neděli. Tři měsíce před koncem války z Vídně utekl zpět do Brna. Po válce zaměstnán ve firmě Kovotěs, kde dělal asi zámečnické práce, na krátkou dobu se stal majitelem Kovotěsu. Po roce 1948 zaměstnán ve Zbrojovce. V této době si při práci udělal maturitu na průmyslovce a ve Zbrojovce se stal mistrem. Před důchodem dělal mistra v Oddělení technické kontroly. V důchodu pracoval jako údržbář v nemocnici a poté u firmy v Králově Poli. Po revoluci si založil živnost - obnovil Kovotěs - kterou provozoval asi tři roky.
LS: takže, úplně první otázka je vlastně jenom jestli byste mohl ee shrnout svoje jméno a rok narození.
OH: (...) no tak ee celý jméno ( )
LS: hm
OH: no H.O.
LS: a rok narození?
OH: a devatenáct set dvacet.
LS: mhm, a teď bych se ještě zeptal ee jaké bylo vaše bydliště do roku devatenáct set čtyřicet pět, tady v Brně.
OH: (.) no ee
LS: stačí když řeknete jenom čtvrť nebo ulici, nemusí to být úplně přesně,
OH: ee v roce štyry- no do roku štyrycet pět, tak to (.) ee bylo (.) e (..) (no) já sem byl v té Vídni teda vod roku štyrycet tři, do roku štyrycet pět vlastně,
LS: mhm
OH: a bydleli sme dostali sme byt v Králově Poli (...) a to byla (.) Janáčkova šedesát osm, teď se to menuje jinak, Srbská se to teď menuje ta ulice.
LS: to nevadí to stačí jenom když řeknete Královo Pole, takže v tom Králově Poli ste bydlel předtím než ste odešel do Vídně,
OH: no to mezitím sme jinak předtím eště, do roku štyrycet tři
LS: mhm
OH: jsem bydlel tady na Husovické šestnáct, tady v tom domečku ve dvoře,
LS: mhm
OH: (já) sem se oženil v roce štyrycet jedna. (.) jsem byl jednadvacetiletej kluk,
LS: takže v tom roce čtyřicet jedna ste se [přestěhoval]
OH: [(sme) bydleli]
LS: [ano]
OH: [tady] v domečku tady na Husovické šestnáct, pak sme dostali byt ee v tom Králově Poli, a tam se nám (.) t- to se nám ta narodila ta první dcera, to znamená, že (...) že sem potom z Vídně dycky jednou za dva měsíce měl možnost jako na propustku se podívat na tu rodinu moju jinak, ale to bylo jenom na (.) na vlastně na nedělu jenom [(protože)]
LS: [hm]
OH: v sobotu se pracovalo, takže sem m- měl možnost se jenom sem podívat na jeden den a zase musel jsem jet zpátky do Vídně.
LS: hm. a ještě bych se zeptal, taková obecná informace ee jaké školy jste navštěvoval, do toho roku devatenáct set čtyřicet pět,
OH: (...) no to já sem měl (to) já sem měl akorát ty š- měšťanskou školu, (.) a potom až už po, až už potom (.) jsem <navštěvoval> průmyslovku, to už sem byl v zaměstnání to už bylo tady (.) vlastně ten režim
LS: to už bylo po roce štyrycet [pět]
OH: [štyrycet] pět to už bylo
LS: hm
OH: to už (.)
LS: a ta měšťanka ta byla kde?
OH: no ta byla tady jak je jak je Křenová (..) tam je tam byla ( ) měšťanka, j- z jedné strany byla německá a z druhé strany byla česká.
LS: mhm. a to zaměstnání jak ste říkal ste nastoupil v roce do prvního zaměstnání jste nastoupil v kolikátém roce?
OH: no tak já sem s- se učil vlastně (jemným) mechanikem (...) hm (..) do kterýho roku to bylo (..) do roku (.) já sem byl ee vlastně vyučenej (.) v roce štyrycet (.) ne ee, třicet osm asi ( ) osm a nebo v sedmatřicátým roce jsem byl vyučenej, no a pracoval sem u ee firmy Suchánek to byly kinoamatérský přístroje.
LS: kinoamatérský přístroje
OH: no to bylo tady na (.) na té Hybešové ulici.
LS: a tam ste dělal co přímo,
OH: a tam sem se doučil vlastně a pak sem tam dělal (.) zjistil že jsem ňákej moc šikovnej tam mě ee dal jako eště jako za <učňák sem dělal> upravovače u těch revolverových soustruhů,
LS: mhm
OH: a (.) dal mně (.) sakra jak to tam bylo štyrycet osm korun za týden jsem měl za tu jak ( ) za to že jsem dělal <upravovače>
LS: mhm hm
OH: tak sem se asi hned (.) teď sem jezdil elektrikou samozřejmě (.) to bylo ještě (než) jsem měl být ženatej, že jo, to bylo ze Špitálek tam sem bydlel na Špitálce dvacet jedna, s rodičama, a tak vod tam sem jezdíval elektrikou na tu (...) na tu Hybešku,
LS: mhm
OH: jenomže (.) sem řekl mámě podívejte se, tak já dycky projedu korunu nebo jak to bylo, a tak sem se domluvil, že si vemu na splátku kolo (.) za sedm set padesát korun a měsíčně (.) sem na to dával sto šedesát korun.
LS: hm hm
OH: takže mně (..) vždycky mně ee z těch s- osmačtyřiceti korun tu pětikorunu nebo osm korun mně zůstalo vlastně a těch štyrycet korun sem dával na tu splátku
LS: mhm
OH: takže sem měl vlastně kolo a ee tím pádem že sem nejezdil tou tramvají, tak sem získal vlastně (to) to kolo no, (tak) to bylo dobrý, no.
LS: hm. a vy ste říkal, že ste se oženil v roce devatenáct set [čtyři-]
OH: [štyrycet] jedna
LS: štyrycet jedna, a děti ste měl taky? už potom hned [ňák]
OH: [no] až za dva roky sme měli
LS: mhm
OH: v roce štyrycet tři, přišla ta první dcera na svět a v roce padesát pak ta druhá dcera.
LS: a když ste odešel do té Vídně v tom roce štyrycet tři tam ste dělal co? teda v té Vídni
OH: no tam sem (.) dělal ee na (.) na soustruhu, pak jsem jeden čas zjistil že že jako (.) mě to jako (.) vod- po odborné stránce že že že jsem dobrej, tak najednou mě udělali ze mě upravovače tam,
LS: mhm
OH: a voni tam pracovali hodně Chorvati,
LS: mhm
OH: no a jenomže (...) potom (.) voni ti Chorvati dost dělali ty zmetky, já sem to ňák neuhlídal a to byl ten
LS: mhm
OH: to byl ten konec toho (.) (že jo) začátku že sem potom musel utýct.
LS: jo.
OH: bejvalo by mě bejval zbalilo gestapo a
LS: hm
OH: a ee asi pro velezradu nebo co a jen tak (možná mě dali) někde do plynu nebo, no prostě bych přišel vo život asi
LS: hm
OH: pravděpodobně.
LS: a do brna ste se vrátil v kolikátém roce?
OH: no před e před asi tři měsíce před koncem války,
LS: aha aha,
OH: takže sem to tady ještě (.) e (..) ee (.) v tom serepešíně sem se schovával
LS: jo
OH: aby mě tam nenašli, no tak, vyšlo to náhodou, no.
LS: mhm. ee ještě bych se zeptal ee jaké bylo povolání vašich rodičů jenom opravdu stručně co co dělali vaši [rodiče]
OH: [no otec]
LS: před rokem čyřicet pět
OH: no otec on byl elektroinštalatér,
LS: mhm
OH: no a bába, babič- maminka ta byla vlastně v domácnosti jenom,
LS: mhm. a měl ste sourozence?
OH: no jednoho bratra.
LS: a ten se narodil v kolikátém roce?
OH: no on se narodil ee v roce (.) ee patnáct.
LS: mhm
OH: v roce patnáct, a když mu bylo šedesát čtyři, tak přišel teda ee ňák mrtvice ho chytla
LS: aha
OH: zemřel. pětašedesátiletej chlap čoveče. a já su brácha (.) o ee o s- vo pět let s- vlastně mladší (.) no a za půl roku mně bude devadesát.
LS: hm
OH: takže (.) ten pánbíček mě nějak (moc) miluje ((smích))
LS: ((smích)) <vypadá to že jo> a ještě bych se zeptal ee jaké bylo vaše povolání vlastně jestli byste mohl shrnout co ste dělal až do odchodu do důchodu jenom, stručně opravdu
OH: no tak to sem (.) byl ve Zbrojovce zaměstnanej ee protože, no my sme měli takhle (.) otec von (.) ee za doby protektorátu (...) dělal vlastně Kovotěs jo, to kovový těsnění do oken a dveří, to se klepalo ee hřebíčkama (vlastně) a napínalo a
LS: mhm
OH: ( ) no tak s (.) ee takže (teď) jak von k tomu přišel protože ňáká z Anglie ňákej Supr Hermit ta firma ta to kovový těsnění, on byl ee ten ee zástupce nebo já nevím jestli to byl (.) no prostě ňákej (.) on dojednával ty obchody s těma lidima že to byl obchodní zástupce takovej ňákej v té firmě Supr Hermit, von byl sice Žid, no ale ee machr no tak dovedl lidi přesvědčit, že to je dobrá věc (.) no tak nakonec kšefty se hejbaly (.) no a to bylo eště než sem ee vlítl Hitler, jo, těsně předtím, takže (já) otec asi rok nebo ee (.) rok a půl dělal ten Supr Hermit (.) no a to ee bylo zaměstnání vlastně výhodný, no ale jenomže jak přišel Hitler tak (.) voni byli ti ee maji- ee jako s ee jestli to byl majitel nebo co tak von byl Žid
LS: mhm
OH: tak von byl nucenej ee von věděl jak to ee de s Hitlerem, tak prostě utekl. no a teď ta firma Supr Hermit se zastavila prakticky, tak otec si zažádal o živnostenskej list (.) přes noc vymyslel (.) že by se to mělo menovat Kovotěs kovový těsnění (.) a taky to sedlo (.) no a tak celou tu válku ee lítal tady se kšeftovalo s tím Kovotěsem se prováděly ty montáže, vono tam bylo mně se zdá dokonce aji dvacet montérů dokonce a
LS: mhm
OH: no prostě ro- vzkvétalo to. ta živnost teda jako taková. (..) až do toho roku pětačtyřicet.
LS: a vy ste potom dělal co?
OH: a do (toho) roku, já sem potom (.) ee roku
LS: po tom roce štyrycet [pět]
OH: [potom] roku štyrycet (.) pět (..) já jsem ee tam dělal v tom [Kovotěsu]
LS: [mhm mhm]
OH: tam byly takový napínavý situace že ee (.) ty odbory ee tam to bylo ještě to nebylo jako ee roku ee ještě to nebylo zkomunistovaný (.) zkomunizovaný <to nebylo ještě> takže tam se to porád dohadovalo (co by) bylo lepší, takže otec zase vodstoupil ee ze mě udělali majitele toho Kovotěsu a pak zase zpátky, no a nakonec to dopadlo tak, že roku štyrycet vosum (.) to (...) všechno šlo (.) no prostě se to znárodnilo.
LS: mhm
OH: ten slavnej Kovotěs no. ale my sme zatím dělali (.) ee (.) jak to bylo? od roku štyrycet pět (.) voni ee otce tym byl ňákej disponent tesaur ((Tesauer)) v tom Kovotěsu (.) a von to byl ee to byl gauner. von za první republiky zpronevěřil asi deset tisíc korun sokolskejch peněz tak ee dostal flastr. no a až bylo po pětade- roku pětaštyrycet, tak potkal ee ňákej Šrámek, von tenkrát bydlel u nás na těch Špitálkách. Říká, pane Hošický ten š- ten (..) ten tesaur ((Tesauer)) to je pěknej gauner ten ještě to neuběhlo deset roků a eště budu mít záznam v trestným rejstříku, určitě. no tak nakonec (..) ale von byl takovej gauner, že roku štyrycet pět von voznačil táty za Němca
LS: mhm
OH: protože voni taky dělali reklamu v Německu, jo Metaldish (.) a takže on to využil, teď taty stáhli jako Němca, teď to tam zmlátili úplně byl modrej čoveče to byla hrůza, a mě stáhli taky, jenomže já sem měl na sobě svérazovou vyšívanou košilu a jim to nešlo do do hlavy tem (.) ee abych tak řekl těm pacholkům blbejm, že já su syn jako Němca, a nešlo (jim) takže mě nechali b- být.
LS: hm
OH: a mě ee estli sem tam byl den, do rána (pak) mě pustili, protože ne- o mně neměli žádný takový že zjistili že sem byl vlastně ee v Německu na práci (.) a že to není možný že bych mohl být ja-ko Němec no. tak mě pustili.
LS: mhm
OH: a tak se to dohadovalo až do toho roku štyrycet osum a potom a jo ty dva roky sme nebo tři dva roky
LS: [tři]
OH: [(jo)] dva až tři roky sme dělali ee (.) sme si našli jednoho zámečníka a dělali sme Kovotěs (.) (dali) sme tomu my sme tomu nazvali de- Desta. tak sme sami (.) ee měli sme jednoho zástupce ten z- sháněl kšefty a my sme já s tatem sme to klepali, prostě ty hřebíčky sme [tam dávali a]
LS: [mhm]
OH: tak dál.
LS: a potom [teda]
OH: [no potom] potom potom a v osumaštyrycátým to končilo stejně, mě zebrali z toho ee z- zámečníka mě převedli do Zbrojovky (.) no a tím pádem to bylo špatný,
LS: a tam ste teda dělal až do odchodu do důchodu?
OH: jo
LS: [v té Zbrojovce]
OH: [jo jo]
LS: a tam ste [byl]
OH: [já sem] tam potom navštěvoval ee průmyslovku
LS: ehe
OH: nižší pak vyšší pak sem má- mám maturitní vysvědčení (.) no a pak s- samozřejmě ee sem tam dělal zlepšovatelský věci hodně sem tam nadělal no a tak ee e voni potom jako (.) sme (..) ee (.) no takže sem dělal mistra jo tam
LS: hm
OH: nakonec sem dělal mistra e ótéká ((OTK)) kontrole. no nic moc slavnýho to nebylo, no ale (.) tam sem právě šel odcházel do důchodu už jako z toho místa (.) mistra.
LS: mhm
OH: a když sem šel když sem vyšel z ee jako už sem šel do důchodu asi dva dni sem byl doma tak sem četl inzerát (.) že zbro- že ee nemocnice hledá údržbáře, tady na na (sadech) Osvobození, já sem tam jenom tak z legrace zašel s manželkou a ee (jo) musel sem se jim ňák zalíbit oni mě hned <rachli> (řek) jo jo jo počkejte byl tam jeden ee zájemce, kterej byl jako trochu bulhavej jo (.) a ee voni ho odbili (páč) ee p- pane my už máme my už máme údržbáře tohoto už nepadá v úvahu to (tak) ho prostě ho odbili toho člověka, no
LS: mhm
OH: tak já sem tam byl ee dva roky. a pak mě tam chytl infarkt.
LS: mhm
OH: no a tím pádem (.)
LS: ste přestal pracovat,
OH: sice, přestal ale ale nebylo to tak zlý, tak pak sem se dostal jako údržbář (.) tady do (.) to byla firma ee je to v Králově Poli to tam mají, a tam sem byl do roku devadesát.
LS: mhm
OH: no a potom (.) přišlo to osm- osmdesát devět tak (.) vlastně to už sem končil tam a tak sem vzal ee si zažádal o živnost na Kovotěs, (znova) no a prováděl sem to prostě (.) asi dva nebo tři roky voni (mě) vono už to ee (to) začali začali vyrábět takový ty těsnící ee drážky tam ee frézovali a dávali tam ty gumový tyto jako úplně jinej systém těsnění takže (vono) potom už vo to zas přestal být zájem
LS: hm
OH: takže tím pádem to ten slavnej Kovotěs skončil, pro mě.
LS: dobře, teď už se teda můžeme dostat k první otázce, která se týká kin a já bych se zeptal, kdy pro vás skončilo pravidelné navštěvování kina. zhruba období rok,
OH: no, (..) my sme (..) my sme pak chodili toto už (.) no po osvobození teda sme muse- sme chodili do kina to eště bylo, přesně (..) no potom (.) já nevím (.) kerej rok by to byl
LS: můžete nemusíte přesně rok můžete říct jenom třeba desetiletí
OH: šedesátej rok kdyby byl tak potom začaly ty televize
LS: mhm
OH: takže už to (.) ee to už je kolikátej <televizor> co tady máme
LS: takže asi tak,
OH: takže sme s- se přesedlali z těch biografů na tu televizi a už vlastně nás to tak ňák
LS: hm
OH: nelákalo nebo do to (když) to byla novinka, no tak sme se čučeli po té vobrazovce, (no) tak
LS: hm. [teďka tady mám ee]
OH: [asi do toho šedesátého]
LS: první okruh těch otázek, které se týkají návštěvy kina a je to (.) v podstatě dětská zkušenost do období asi deseti let, to znamená do té doby než ste ukončil obecnou školu a první otázka je, jestli si vzpomínáte na svoji první návštěvu kina.
OH: (.) no já sem jako (dyž) sem se začal učit (.) to (by-) to bylo v roce (.) dvacet třicet (.) třicet šest myslím v roce třicet (.) třicet pět nebo šest sem se začal učit, tak sem se učil tady na (.) na Kolišti tam ňákej ee pan Vozihnoj to byl a von opravoval ty normální přístroje do těch normálních kin jo, tak mě tam vzal jako do u- do učení. no a (.) ee von měl patronaci to kino (.) v Židenicích Světozor jsem si tady napsal sem si vzpomněl Světozor v Židenicích (.) a (..) když byla neděle a sobota (ňákej) sedlák to byl <majitel> toho kina tak von dycky si (to) mnul ručičky když pršelo, aby chodili lidi jako do kina jo, tak mě tam vyslal pan Vozihnoj že bych (.) no seznámil mě s s s možností té poruchy (páč) vono to to začalo to škrkat jo a to tak tam byla taková fotocela fotobuňka
LS: mhm
OH: která musela být přesně ten paprsek když na ňu šel, tak to muselo být přesně proti, tak von mně ee vysvětlil že když tak tak abych to tam ňákým kolíčkem podložil, aby se to zvedlo a tím sem to dal do pořádku, tak sedlák dycky byl celej šťastnej, že už to zase hrálo, takže já sem vlastně začal tam ee chodit do kina, protože já sem tam byl kolikrát na tom stejným filmu
LS: mhm
OH: páč sem tam dělal takovýho
LS: takže to znamená že vy třeba [v tom]
OH: [(a tam)]
LS: dětství do těch deseti let ste do kina nechodil,
OH: ne to sem nemohl chodit, páč já sem my sme bydleli jako do mejch dvanácti let ee v Březníku to je tam u Náměště
LS: aha?
OH: nad Oslavou.
LS: aha aha
OH: tak já sem vod šesti let mých do těch dvanácti let byl v Březníku až potom sme se dostali do toho Brna
LS: mhm
OH: no a to znamená do kina sem mohl chodit tak maximálně až sem se začal učit, protože to máma na to aby mě poslala do kina penízky na to nebyly, to on byl otec taky nezaměstnanej hodně
LS: mhm
OH: takže to nešlo. no a postupně (.) pak sme sem tam šli do toho kina až potom až sme se (našli) s tou manželkou <(jo)>
LS: mhm
OH: jako sme spolu chodili štyry roky no a tak sme sem tam šli do toho kina (.) no a říkám ee to znamená že vod těch šest- (..) od těch patnácti let sme se znali (.) a tak to bylo takový známost no, to víte to to bylo úplně jinak jako dneska, dneska potká holku a šup s ňou do postele, kdepak tenkrát dva roky sme spolu chodili drželi se za ručičky a
LS: ehe
OH: ee a (to) bylo to romantický takhle (než)
LS: mhm
OH: (to) dneska (tady to je něco jinýho).
LS: a do jakýho kina ste chodili teda spolu?
OH: no vono tady bylo taky Lípa na Marxové, jo
LS: ehe
OH: a nebo tady na Cejlu Radost, tam bylo kino taky v té Radosti.
LS: mhm
OH: no a ee říkám ten Světozor to sem tam dělal toho mechanika <vlastně> takže sem tam viděl ee že že sem ten film znal několikrát za sebou sem viděl no tak to (.) to mě jaksi tak a jinak moc nebavilo,
LS: mhm. takže vy ste tam pravidelně do toho Světozoru ((Světozor)) docházel [opravovat ty přístroje],
OH: [jo no] no no určitou dobu no potom už nevím přesně (.) pak to ňák skončilo, jo potom von t- takhle to skončilo já vím jako to skončilo, von ten Vozihnoj měl najednou to byla taková drobná živnost jenom, a ee prostě (.) se ňák zadlužil (.) no a tu živnost musel položit, prostě tím pádem já sem vod něho musel odejít a von mě doporučil k tomu Suchánkovi na ty kinoamatérský přístroje,
LS: aha
OH: takže sem potom přešel tam,
LS: mhm
OH: hm
LS: ee já se vás zeptám teda třeba jaký byl názor vašich rodičů na kino mluvili ste o tom někdy doma? o kinech [o filmech]?
OH: [no] (.) no máma to ona byla tak to takovej typ <venkovanky> (abych) tak řekl (.) nedalo se zapřít, když třeba někde jak se chovala nebo promluvila tak to (.) bylo znatelný, že je teda není žádná měšťanka že <je jako> venkovanka (taková), no no a otec no ten porád sháněl nějaký ty fušky von byl elektro- elektro- ehm mechanik teda a tak zaváděl ( ) tenkrát se zaváděly ee elektrifikovaly se byty jo všelijak to to ještě nebylo tak všecko, takže
LS: mhm
OH: von musel tam sehnal ee tam sehnal ňákej kšeft v ňákým bytě, tak s- to tam šel prostě vytloukal ty majzlem to zazdi- pak to zasádrovat musel, že teď ty zásuvky a to všecko no dělal celou elektriku do toho bytu (.) takže sem tam ňáký ty kšefty měl, no ale (.) ehm tenkrát sme měli ee dva tisíce korun (.) dluhu u obchodníka na ee tam ee ee (.) za živobytí. no a jak se pak dostal k tomu hermet ee Supr Hermitu, no tak brzo se to splatilo, takže sme byli jako rodina z vody, no.
LS: mhm
OH: no tak vono se to měnilo, to víte tenkrát to bylo to byly zlý časy. no ale dalo no muselo se to přežít no,
LS: mhm
OH: babička dycky dělala ráno meltu (.) uvařila na tom vařiču a teď mě to chválila jak je to dobr (tak) to byla hrůza, čoveče.
LS: no a já teďka bych se zeptal ještě třeba co ve škole? ve škole když ste chodil do školy, stávalo se, že by se učitelé vyjadřovali k filmu nebo ke kinu? ve výuce v hodinách
OH: to to bych řekl že ne,
LS: ne, mhm
OH: to je tak asi nezajímalo protože voni se starali jenom vo to, abych si jakou mně má dát známku ee estli to umím nebo neumím
LS: mhm
OH: němčinářka mě tloukla do tužkou tady do toho, do čela takhle mě ťukala vona byla Němka originál teda, a vyučovala němčinu,
LS: mhm
OH: no a mně mně to ee já nevím mně to nějak tak moc dobře nešlo s tou němčinou, tak porád sem měl čtverku. němčinu jo, no. samozřejmě ee to ee co se psalo že to sem dokázal všecko, no ale vona prostě že sem neuměl některý ty slovíčka si nezapamatoval nebo to (..) no a vidíte a až sem přišel do Vídně, tam sem byl nucenej mluvit (.) se dorozumovat ee teda po vídeňsky prakticky (.) no a za dva roky sem normálně mluvil
LS: to se člověk hned naučí
OH: německy.
LS: mhm
OH: (to) hm ale to je spíš vídeňsky, voni (.) vídeňština je taková lahodná [abych řekl]
LS: [mhm]
OH: a a tady ti Němci co jsou tady z výcho- tam ee ze svrchu to hm to (my sme) tomu říkali pivkenéze a ten ee to když voni mluví, tak člověk jim rozumí ale těžko. a von zase když nám když mluvil já mně říkali vy mluvíte napůl spisovně německy a napůl vídeňsky, jo, páč já sem to ma-
LS: mhm
OH: no něco z té školy sem měl samozřejmě, takže mně to š- jaks taks šlo no.
LS: dobře a teď když bysme se už přesunuli teda (.) do období, kdy ste byl ee starší a už ste třeba chodil do toho učení, to znamená asi těch ee patnáct let a dál, tak jak často ste chodil tady v tom období do kina? (...) když by ste měl říct [kolikrát]
OH: [no]
LS: týdně, měsíčně...
OH: no my sme chodili (..) já už teď nevím přesně no tak ee někdy za čtrnáct dní sme šli nebo za týden sme šli jednou do kina
LS: mhm. a [z-]
OH: [(říkám) jak] nastoupila ta televize, (to znamená) to sme se čuměli <porád> do té televize.
LS: takže ste chodil zhruba tak ee třeba jednou za čtrnáct dní ste říkal a potom když ste se oženil ještě někdy v v [těch čtyřicátých letech]
OH: [no tak sme taky šli někdy] do toho kina, no ale to no moc ne teda.
LS: to už ste potom tak často nechodili.
OH: no protože vona už tenkrát začala ee <takový ty televizory> všelijaký to bylo ještě zastaralý no (to) byl vývoj no to,
LS: já sem myslel teďka přímo ještě ee v těch čtyřicátých letech, když (jste) vy ste říkal, že ste se oženil v roce [čtyřicet jedna]
OH: [no no] no
LS: tak v tom mezidobí třeba ee od roku čtyřicet jedna do roku čtyřicet tři, než ste odešel do zahraničí, jak často ste asi chodil do toho kina, tehdy.
OH: no, (...) no jednou myslím tak za čtrnáct dní nebo tak nějak.
LS: mhm
OH: sme chodívali, do toho kina (vlast-) já sem ňákou korunu vlastně už vydělával, já sem měl osum korun jak sem měl ty ee kolo na tu půjčku, tak mně zůstávalo dycky ee za ten týden osm korun, tak sme sice někdy sme šli do kina ale obyčejně sme šli ee tady na Kounicovu, tam byla kavárna, tak sme tam
LS: mhm
OH: si dali teď nevím jestli kávu nebo čaj, to (sme měli) mně se zdá že kávu, takže těch vosum korun sem dycky tak ňák <probendil> v tom no ee ale taky sme šli do toho kina někdy.
LS: a vzpomněl byste si do toho roku devatenáct set čtyřicet jedna j- jaká kina jste navštěvoval? nejčastěji
OH: (.) no tak to by mohlo být akorát tady to kino tady na té Marxové Lípa (..) a nebo Radost tady to je na Cejlu.
LS: mhm. a
OH: a mně se zdá, že sme ee taky ee ve městě jednou tam tak sme byli taky
LS: hm. a potom když ste se oženil v tom roce čtyřicet jedna, tak změnilo se ten výběr kin? potom kam ste chodili, nebo to byly pořád stejná kina,
OH: no tak vono (.) v těch Židenicích to bylo laciný vlastně, ten Světozor (.) sme tam mně se zdá (taky) někdy zašli, ale jinak tady sme to měli blízko tu ee Marxovu tu tu Lípu ((Lípa)), (.) (akorát) na Marxově byla ta (.) ta Lípa a nebo tady na tom Cejlu ta Radost.
LS: mhm
OH: to bylo tady tak nejblíž. vod vocuď, sme tady vlastně (.) [nevím]
LS: [a měl ste svoje] oblíbené kino? kam ste chodil úplně nejradši?
OH: hm (.) to bych ani nemohl <říct>
LS: ne, a naopak třeba sem se chtěl zeptat, jestli v Brně bylo ňáké kino, kam ste zásadně nechodil,
OH: no jo, tady bylo víc těch kin, no tak to bylo daleko dycky takže tam sme nechodili, no,
LS: mhm
OH: pochopitelně páč to by musel člověk jet tramvají a to s- to by přišlo jako (a my) sme si nemohli tak ňák dovolit (.) hazardovat třeba korunu dvěma dvouma korunama, to byla úplně jiná doba jako dneska (když) někdo řekne dvě koruny to nic neznamená, že,
LS: mhm
OH: a tenkrát dvě koruny (.) když rohlík stál dvacet halířů
LS: no jo
OH: třeba,
LS: ((smích))
OH: [jo to]
LS: [a s kým ste] s kým ste do toho kina chodil, než ste se oženil tak s kým ste do toho kina chodil,
OH: no (.) no právě že já sem s manželkou vlastně chodil štyry roky
LS: aha
OH: takže my sme tam tak tak to sme byli takový dvojka, no tak sme šli jako spolu. a jinak sám sem mně se zdá ani do toho kina nešel.
LS: mhm. a vzpomenete si, jak ste se v tom kině obvykle choval?
OH: no tak ee (.) tehdejší ee ty sály to byla normální lavice sklopený to sedadlo, tak (sem) si sedl a teď když někdo přišel druhej, tak se muselo trošku (uhnout), tak sem si sedl vedle, no e e nijak zvlášť jsem se tam <chovat> nemohl jenom jako ee (bych) řekl tak jako normálně přijdu, najdu si svoje sedadlo (.) sednu si a su poť- potichu pochopitelně, tam se nedalo vykřikovat nebo něco
LS: mhm
OH: v tom kině.
LS: a konzumovat jídlo nebo nápoje
OH: tam se tam to takového nic neexistovalo
LS: mhm
OH: v kině tenkrát.
LS: ani ee to už ste vlastně říkal, že byste se bavil třeba v průběhu projekce s dalšími kdo tam seděli
OH: no no e no to byly jenom strohé ee (.) pardon nebo něco tak kdyby ee (někdo) zavadil vo někoho
LS: mhm
OH: tak se člověk vomluvil, ale jinak jinak že bysme navazovali nějaký debaty, vono to tam jako nešlo, to to už každej si honem koukal sedět a potom začal program, takže tam musel být každej ticho.
LS: takže nikdy ste se nesetkal s tím, že by hlasitě reagovali diváci
OH: [ne ne ne]
LS: [na program] že by tleskali třeba...
OH: to ne.
LS: ne
OH: ne
LS: dobře. a potkávali ste ee tehdy v kině svoje známé?
OH: (..) no to bych (.) to bych ani neřek. (.) nevzpomínám, že bysme tam někoho, (..) možný je, že sme třeba ee (ještě) ee sme měli takový kamarády ( ) on měl ten kamarád taky chodil s holkou, tak mně se zdá, že jednou sme šli společně do kina, ale jinak ne.
LS: mhm. a vy ste teda zmiňoval, že ste ee do toho ee kina Světozor docházel jako
OH: no takovej jako údržbář.
LS: údržbář.
OH: [v podstatě]
LS: [a] takže tam ste chodil vlastně bez placení, [na ty projekce]
OH: [no ovšem to páč] to sem to sem ee jako no tak říkám, já sem potom ten film viděl několikrát. no a to už člověka jako tak nebavilo že, no ale byl jsem tam jako <údržbář>
LS: a vy ste ty filmy sledoval z té kabiny promítací a nebo ste šel potom si sednout do publika dolů,
OH: no ne z kabiny ne, to sem byl ee to sem byl ee na (nějakým) volným sedadle vevnitř, v tom sále.
LS: mhm. a do těch ostatních kin co ste zmiňoval, to znamená třeba ta Lípa a další, chodil ste někdy, stávalo se, že byste se tam dostal bez placení někdy?
OH: to ne.
LS: ne.
OH: to ne, to to to takový úskoky, to tenkrát jaksi hm to se nehodilo.
LS: mhm
OH: to nebylo v povaze ani vlastně těch lidí tenkrát. šel do kina, tak musel si koupit lístek a na základě toho lístku měl číslo sedadla.
LS: mhm
OH: takže tam ee bez placení nemohl se dostat vlastně.
LS: teď je tady další otázka, jestli ste chodil do kostela v tom období, do roku štyrycet pět.
OH: no tak ee e naši rodiče byli (.) církve československé ((Církev československá husitská)) a to sme (.) to sem teda chodil, každou neděli (.) tady na ee jak se to menuje ta uli- Tučkova nebo jak se to menuje tam je ten československej kostel tady, jak se vjede v (dlouhá) ulic tak takhle (.) tak tam sem chodíval často, dycky v neděli do toho [kostela]
LS: [mhm mhm]
OH: a taky tam sme měli tu svatbu, v tom kostele s manželkou, a bral nás nafilmoval nás ten kamarád vlastně vod toho Suchánka, páč von voni vyráběli tu ty e e snímačky takový ty
LS: mhm
OH: kravaty, tak si to vypůjčil a prostě nás dva a já to mám natočený tu svatbu mám tady natočený na tom vé-
LS: jo?
OH: (védéčku)
LS: tak to je to je skvělá pohádka
OH: no
LS: ((smích))
OH: mám to tady.
LS: já sem se chtěl zeptat v souvislosti s tím kostelem, jestli se někdy stalo, že by vám právě návštěva toho kostela zabránila jít do kina,
OH: a to ne,
LS: ne.
OH: to ne, to to e žádnej fanatismus tam nemohl být, protože tam člověk šel ee jako z vlastní vůle, do toho kostela no, a když (.) ee chtěl teda ee do toho kina no (.) no ono to tak, vono to bylo vovlivněný taky ee e jakej jaký měl člověk příjmy financí. kdyby měl člověk větší finance, no tak by třeba lítal ee tam do kina, tam do kina, jo
LS: hm
OH: ale takhle (.) ono to bylo omezený to nešlo to
LS: a ovlivňovalo vaše vyznání to, jak často ste chodil do kina a které filmy ste si vybíral? (.) mělo to [ňáký zvuk?]
OH: [no tak] jistě že sme si vybírali ty filmy, protože to byly krásný filmy některý
LS: mhm
OH: třeba Mozart v Praze, (..) pak se tam hodně hrávalo o Žižkovi ((Jan Žižka)) (..) a nebo ee takovej legrační film to byl šaplin ((Charlie Chaplin)), ten měl ty ty přední nohy takhle <vod sebe>
LS: <jo jo>
OH: a chodil s tou hůlčičkou a
LS: aha
OH: točil jou dycky takhle h- okolo sebe (..) no potom námořník Pepek ((Pepek námořník)) ee ten e to byl kreslenej film vlastně, a (.) von si dal (.) jako špenát, jo si hodil do sebe špenát, tak mu tady s- skočily ty muskle ne ty svaly a byl strašně silnej jo, vod <toho špenátu>, to bylo legrační teda, to to bylo dobrý. (.) a potom ee třeba sme viděli ten film kuku ruku ((La Palmoa)), Madla z cihelny (..) potom byl zajímavej taky film takovej ee takovej ee King Kong, to byl to byla figura jako gorila, a (.) ee byla strašně vysoká o- ee postava (.) silná (ten) řádil jak tajfun, ( ) Španělská vyzvědačka, to sme taky viděli (.) rozmery ((Rose - Marie)) to byl to byl takovej romantickej film, rozmery ((Rose - Marie)) buď mojí ( ), no a zpívání tam bylo hodně jo?
LS: mhm
OH: King Kong, no to sem vám říkal. potom Tarzan, (...) Pat a Mat, Tarzan, to byl zase takovej e e v pralese (.) film to byla taková opica jako, ale to nebyla opica, to byl takovej polodivoch.
LS: mhm
OH: a ee ten tam prostě vládl v tom pralese, tak to byl to bylo to bylo takový napínavý.
LS: mhm. (.) já se jenom ještě vrátím ee k tomu kostelu, jestli si vzpomínáte, že by se někdy promítaly filmy na faře.
OH: ne ne ne,
LS: s tím ste se [nesetkal],
OH: [tam se] tam se nic takovýho nedělalo, to dneska vám vyhrávají třebas (.) všelijak co já vím, ale dneska se tam mně se zdá jí a e co já vím tak (tento) já sem tam teď vůbec nebyl, takže jenom to slyším že (.) tam nějakej komfort, jestli sou tam stoly nebo co já vím jak to tam, no ono je to taky hodně drahý, mně se zdá
LS: no
OH: ta návštěva toho kina
LS: hm
OH: no (ale), říkám (nás) nás vyřadil z toho vlastně tady ty televizní [programy]
LS: [televize]
OH: prakticky. no a potom dneska (.) dneska už ee v těch našich letech manželka vůbec jako těžko pohyblivá venku (když) ju tady do ee tlačím trochu ee před barák tak ee když tak do toho auta si sedne
LS: mhm
OH: a zaveze se tam na tu Lesnou k tomu doktorovi a (..) hm to je (to),
LS: tak teďka bych se zeptal ee před tím rokem čtyřicet pět, když ste chodili do kina, podle čeho ste si vybíral konkrétní film na který ste šel,
OH: (.) no podle (no) to ani bych neřekl podle čeho, to sme dycky věděli hm že to je napínavá věc, že to je zajímavý (..) no tak ee vono nás vlastně bavily každej sys- směr toho programu, protože ee když to bylo ee okolo zpívání, tak to bylo krásný, když to bylo zase v té divočině vono se to nám to bylo (.) nás zajímalo vlastně všechno.
LS: aha? aha
OH: prakticky. protože sme se dostali do situace, kde sme sledovali jak říkám, v tom pralese tak ( ) zajímavý taky teďkon třeba na tom jevišti když tam rozmery ((Rose - Marie) tam zpívala (.) a nebo, no různý, no tak já bych řekl tak všestranně nás zajímalo (.) tak obecně všechno.
LS: mhm
OH: páč vono to ee tenkrát ty filmy byly skutečně krásný, v každým směru.
LS: (...) a bylo pro vás důležité i kino kde se hrál ten film jeho poloha a atmosféra? toho kina
OH: ee jako ee (..)
LS: myslím třeba že byste si ee vybírali kam půjdete na film i podle toho, kde ten film se hraje,
OH: a tak to ne.
LS: ne.
OH: to to když tak sme věděli, že ten film se hraje tam to bylo jedno kde se to hrálo.
LS: mhm
OH: v podstatě protože vono ty kina byly všecky stejný vlastně. sklápěcí sedadla ee a lavice a hotovo no. (kruci) mě ňák začíná (..) pálit to oko. no můžete se ptát dál.
LS: to je dobrý já počkám až si to až si to vyřídíte. [odchází]
OH: manželka (toho tam) napovídala asi mnohem víc, protože vona si víc toho pamatuje. (..)
LS: teď je tady další otázka ee kde ste získával informace o filmech,
OH: jo, to mně se zdá bylo na plakátech. no, (.) a nebo nebo přímo tam vedl- ee to měli vylepený ee na tom kině, co se jako hraje.
LS: hm
OH: takže člověk jel okolo, tak se vši- všiml toho a (..) tak sme se třeba ee z ústního podání někdo nám řekl jo tam hrají to a to a tak sme se rozhodli, že tam třeba na to pudem.
LS: mhm a třeba noviny a časopisy? z toho ste nezískával informace o těch filmech,
OH: no, (...) to ee no to ani tak ně- nějak nemůžu (..) no možná že sme se <někdy podívali do novin> ale vono von člověk to taky (...)
LS: a nebo to mohly být třeba písně, ve spoustě těch filmů byly písničky, které se hrály i v rozhlase, tak jestli třeba
OH: no to taky to v rozhlase se to ee třeba vo tom mluvili, a hráli a uvedli ňákou tu píseň tak že nás to zaujalo, tak sme řekli jo na to se pojděme podívat.
LS: mhm, a bylo pro vás při tom výběru filmů důležité, kdo kdo v něm hrál?
OH: no to určitě, no no voni to byli tenkrát ty herci to byli sice ee ee velice známí herci, a na ty sme se šli rádi podívat, protože každej ten herec byl pro nás zajímavej.
LS: a kdo patřil mezi vaše oblíbené herce nebo herečky?
OH: no tak ee jo, to to tam manželka jí řekne možná spíš té vaší kolegyni, hm (...) no vono už se to potom promítá do do dnešního dne to co mám, (to) kde sou teď ty naši zpěváci a tak, to už to už vám neřeknu přesně.
LS: takže si nevzpomínáte, že byste měl ňákou oblíbenou herečku nebo oblíbeného herce na hm na jej- jehož filmy
OH: no tak e řekněme oblíbenej herec byl e e ten ( ) to vám Anton Špelec, ostrostřelec, Burian
LS: [Vlasta Burian]
OH: [třeba, jo?]
LS: mhm
OH: to byl vynikající herec. ale ještě tam byl ňák někteří ti, no my sme je měli v oblibě ee a tehdejší ty ee herce, takže t- to bylo to sme rádi se na ně podívali protože, to bylo úplně jinak.
LS: a měli měl ste radši třeba české herce nebo zahraniční herce
OH: no j- my sme šli hlavně na ty český herce,
LS: mhm
OH: protože, no zahraniční herci (.) no vono tenkrát tam bylo taky ee ee to kino bylo vlastně němý, tam byly titulky.
LS: to bylo ee němé filmy se promítaly ee někdy do roku devatenáct set dvacet devět devatenáct set třicet, v těch kinech. potom už v tom jednatřicátem většinou nastoupil film zvukový,
OS: zvukový no no
LS: takže v těch třicátých letech už většina těch kin byla zvukových.
OH: no no
LS: a vy si vzpomínáte eště že byste navštívil projekci němého filmu?
OH: ano.
LS: a to bylo tady v Brně taky?
OH: no muselo to být v Brně, to já to to já sem přišel do Brna ve dvanácti letech,
LS: aha?
OH: ale ačkoli to sem nemohl jít do kina to na to nebyly peníze, do těch ee (už) do toho čtrnáctýho roku, když mně bylo čtrnáct let (..) tak mě sestra otce (.) si mě ee jako jako adaptovala sice, tam do do Čech, no jenomže ee ona si myslela že mě získá jako že by mě si vzali za svýho
LS: mhm
OH: jenomže ee já sem (.) prostě ee nechtěl jít vod mámy prakticky,
LS: mhm
OH: takže to z toho vzešlo, hm, to bylo v Chotěboři tam, voni tam měli vilku pronajatou on byl textilní úředník (ten) š- ňákej šáli se jmenoval šáliová šáli-, no a (.) pak sem se vrátil zpátky do Brna,
LS: a nevzpomenete si teda na ňáký detail z toho z té návštěvy němého filmu co to bylo kde to bylo kdy to bylo
OH: no to už myslím těžko
LS: to nevadí. tak můžeme k další otázce ee která se týká toho, jestli bylo pro vás důležité, jestli ten film, na který ste šli, byl černobílý nebo barevný, protože v té době vlastně už začínaly i barevné filmy,
OH: no ono to bylo většinou mně se zdá to e e černobílý. to bylo černobílé,
LS: mhm. (..) a hrálo pro vás ee roli to, v které ten film vznikl, na který ste šli do kina?
OH: (..) ee v v které ee
LS: v které zemi byl ten film natočen
OH: a jo v které zemi a jo
LS: jestli to bylo pro vás [(směrodatné)]
OH: [no to nebylo] to nebylo směrodatný, protože voni třeba ten prales no přece to nemohli točit tady, (že jo) King konga ((King Kong))
LS: hm
OH: to museli někde do Afriky, ňák ty záběry dělat
LS: mhm, a které s- filmy ste měl rád a které ne, co podle vás dělalo film dobrým filmem,
OH: no tenkrát ty filmy byly všechny jako bych řekl tak přijatelný. protože tam nebyly žádný takový ty extrémní situace, to všecko bylo takový ee jemný bych řekl. ee ve formě slušnosti takhle bych řekl. takže ee ty filmy ee na to se prostě dalo dívat, ee dneska třeba t- e takový drasťáky no to je hrůza.
LS: hm. (..) a stávalo se někdy, že byste šel na ňáký film víckrát? vy ste říkal, že ste chodil do toho Světozoru ((Světozor)), tam že ste [chodil]
OH: [no no tak tam] sem viděl ee tam se to opakovalo, ten stejnej film třeba, jo? několikrát no tak (se) podruhý tam zas dával ňákej jinej film, no tak ono mě to aji přestalo bavit porád se na to stejný dívat dycky,
LS: hm
OH: no asi esi sem viděl takový esi tam byly tři nebo štyry nebo, pět těch filmů jsem viděl, potom ten Vozivoj zkrachoval, takže tím to končilo.
LS: mhm mhm, a vy ste teda vy ste tam musel být celou tu dobu té projekce
OH: [ano]
LS: [v tom kině]
OH: jistě, až to ee až bylo ukončený, protože já sem to vlastně hlídal ten (pří-) ten tu promítačku.
LS: mhm mhm, a mimo teda ten Světozor, když ste chodil do těch jiných kin, tak tam se stalo někdy že byste šli na ňáký film víckrát
OH: to ne,
LS: ne
OH: to ne, to sme nešli víckrát. (páč) to bylo tolik filmů, takže to se dalo porád ze zajímavosti ee že bysme to opakovali, to ne.
LS: mhm. a ještě bych se zeptal ee jaké jiné druhy zábav ste měl rád kromě kina, tady v té době do roku devatenáct set [čtyřicet pět]
OH: [no tak] ee zábavy, no, no tak my sme byli kluci kamarádi sme byli tři, to byl Otta, Ruda a já. tak ee ten Ruda (.) ty jeho rodiče bydlívali ee tady v Ostopovicích tam ee je v Ostopovicích je takovej mlý- mlýn nebo co to tam je, říkali tomu Podskala, Podskalí a voni ty jeho rodiče tam bydleli v takové chatě chatičce vlastně, a vod tam se pos- nastěhovali do toho Brna a tady už sme se s tím Rudem ee seznámil, a ještě s tím Ottem potom, tak sme byli tři (tak) my sme z Brna (.) ee kytaru, já sem měl benžo ((banjo)) voni měli kytary, a my sme si ee koupili ty ňák sme si vobstarali už takový ty kanady ty ho- ty, no prostě trempy, byli z nás trempi, tak my sme z Brna chodívali do té Podskale, do těch Ostopovic, dycky na nedělu.
LS: mhm.
OH: a to sme po cestě to sme šli pěšky a hezky sme si hráli a zpívali, jo? po cestě. tak to byla naše zábava.
LS: mhm mhm.
OH: hm
LS: a něco dalšího kromě toho?
OH: hm (...) myslím že (.) no akorát že sme si, ee no takhle že mě taky ee bavil ee ( ) tam sme hrávali jako kluci fotbal, tam u té štreky jak je Špitálka, tam je e e tam je trať, tak tam byl takovej plac, tak sme tam hrávali jako kluci fotbal.
LS: mhm
OH: a jednou mě taky kopl mně se zdá do kolena a měl sem z toho úraz.
LS: [a]
OH: [a nebo] chodíval sem mě zajímalo ee na Francouzskou sem chodíval do Sokola, (.) to sem byl jako sám pořád to ještě ( ) sme se s tou manželkou neznali, takže já sem byl do toho tělocvičny ( ) jako blázen, teď sem si houpl na kruhy, teď sem se houpal na kruhách a teďkon ee v tom švinku sem udělal přemet, no a nějak mně to nevyšlo, ee vyvrátilo se mně pravý
LS: mhm
OH: lok- ten tento (.) ten kloub tady to rameno (.) a zůstal sem viset na levé ruce. a ten to viděl ten cvičitel tak mě zastavil, no a prostě ee (.) no prostě já sem s tím třásl že mně to skočilo zpátky sice, no ale nic sem s tím nedělal, no tak ruka (.) no bolelo to no, ale že to jako přešla ta bolest. jenomže od té doby (.) ee já to pořád cítím to rameno.
LS: aha
OH: a mám s tím i ee potíž někdy když ňák ee si ňák ruku nějak tohle, tak mě to zabolí, tak třeba teď sem udělal toto ( ) a to cítím.
LS: hm
OH: a teď tady ee ňákej ten hrb mně tady narostl, m- menší (.) no ale to víte těma létama
LS: hm
OH: s tím se nedá nic dělat. to byl [teda]
LS: [takže]
OH: zájem o teda o ee t- to tělocvičení, a na těch bradlech a to všecko to mě to já sem byl jak drak do toho cvičení, no jenomže pak už to tím to končilo s- vod těch kruhů. strašný.
LS: a dával ste třeba ee tady tomuhle cvičení sportu jak ste zmiňoval přednost před tím kinem? že vás to bavilo [víc nebo]
OH: [no] to ani ne. z- no tak já sem vlastně chodil do toho sportu do do toho do toho Sokola, no a to kino jestli tenkrát sem měl několikrát šel do kina jinak jinak mě zajímal ten sport,
LS: mhm
OH: to tělesný cvičení.
LS: tak teď je tady další okruh, který se týká ee kin a filmových představení a první otázka je, jestli si vzpomenete na rozdíly v místních kinech, do kterých ste chodil,
OH: (..) no ono to jak říkám to v podstatě, v podstatě to ee bylo stejný. všude byly stejný lavice (.) sklápěcí (.) ee polstrovaný to nebylo to bylo jenom ze dřevěný tvrdý, takže tam člověk ty dvě hodinky nebo jak to dlouho trvalo vydržel a a už byl rád že že z toho sedadla zešel a šli sme ven,
LS: mhm, (.) a co třeba přístup zaměstnanců v těch kinech, ten se taky nelišil?
OH: ale ani ne, to když tak to von uvedl (.) ee řekl kter- kde je ta řada ale to von to obyčejně (..) se s nima ňáký potíže nebyly s to sou ti uvaděči tam byli no, ale oni tam ani ňák moc nebyli potřeba, kdyby náhodou někdo (.) s (.) byl takovej, že by si to nemohl najít no tak ho (.) tak mu to našli a řekli běžte tam a tak tady ee zavedl ho k té řadě a tam že tam je to číslo. to byly číslovaný ty sedadla. (..) ( )
LS: z toho interiéru třeba těch kin nevzpomenete si na něco, co by vám utkvělo v paměti nebo co by vás zaujalo? vevnitř v tom kině
OH: to ne.
LS: mhm, a měl jste možnost srovnávat třeba tyhle kina jak ste zmiňoval to znamená třeba ta Lípa, Radost ee s těmi kiny které která byla více v tom městě?
OH: [no]
LS: [která] mohla být luxusnější třeba.
OH: no no tak možná že některý lavice (.) akorát myslím že se to lišilo v barvě
LS: ((smích))
OH: ((smích)) (buď) byly tmavý anebo světlý,
LS: <mhm>
OH: a jinak to bylo na jedno kopyto tady ty sedadla v těch kinech,
LS: mhm
OH: to nic.
LS: a co šatna? byla tam šatna?
OH: no čoveče to já teď ani to vám možná neřeknu jestli by tam byla, myslím že (.) myslím že tam se nedávalo do toho šaty, ne. tam se nedávalo do šatny.
LS: teď se zeptám ee z čeho se skládal obvykle program projekce v tom kině,
OH: no tak ee program no, tak mně se zdá že ňáká reklama ee tam před tím ee před tím kusem tam teda byla (.) ale moc si na to nevzpomínám, že by ta reklama byla ňák výrazná.
LS: mhm. byly tam přestávky?
OH: jo čoveče mně se zdá že jo, mně se zdá, že že tam byla přestávka
LS: mhm
OH: se rozsvítilo
LS: a vzpomenete si, co se třeba mohlo dít o té přestávce?
LS: no tak někdo potřeboval třeba jít na na malou stranu nebo ee obyčejně měl ňákou potřebu a jinak (.) jinak ee mně se zdá teď jestli vůbec ve všech kinech ty přestávky byly to ani...
LS: mhm
OH: si ňák nevzpomenu.
LS: a týdeníky? před těmi filmy
OH: no říkám tam byl ňákej ten buďto ta reklamka nebo nebo asi mně se zdá, že ten týdeník tam byl.
LS: aha aha. a vy sám měl jste zájem o tyhle doprovodné části bavilo bavily vás je sledovat?
OH: no tak ee bavily, no tak ee člověk se něco dověděl vlastně. ee že by to jako zvlášť bavilo, no tak člověk sledoval tak se dověděl něco co je ee co je tam nebo onde,
LS: mhm. teď bych se zeptal jestli ste v té době před rokem čtyřicet pět byl někdy přítomný promítání filmů v domácnosti. (.) to znamená že by někdo měl z vašich známých doma filmovou promítačku.
OH: aha, no tak já sem vlastně (...) tu filmovou promítačku e e sem si pořídil vlastně ee (.) ještě vod toho Suchánka, to oni končili ten typ té promítačky a ee jestli mně to mně se zdá dovolili z těch zbytků si to složit, takže dokonce možná estli to tady mám eště, a to sem jinak promítal si jako doma, sám, já sem nikam do ňákýho bytu nešel kde [by se promítalo teda]
LS: [aha aha aha, mhm] takže vy ste v tom období měl doma filmovou promítačku
OH: jo já
LS: a co ste si tam promítal za filmy?
OH: no tam sou tam e byly ňáký grotesky (...) no (..) mně se zdá, že akorát ty grotesky.
LS: to je právě zajímavý, protože to se nám často nestane, že by někdo měl doma promítačku
OH: já
LS: třeba když ste chtěl filmy si sehnat, tak kde jste je sháněl?
OH: ne to sem, no to to sem mně se zdá e e jestli to měl kamarád nebo co, ale to ne
LS: nevíte třeba teda kde ty filmy se tehdy mohly koupit, abyste si je mohl doma promítat? ty grotesky
OH: tak to sem nekupoval, to sem nekupoval. teď já už nevím kde sem to kde sem to sehnal.
LS: aha. a vy sám ste teda taky natáčel ňáké filmy?
OH: ne ee. to mně akorát natáčel ten kamoš tu svatbu. a potom kruci já tady ty filmy ještě musím mít ňáký. (..) jenomže (.) a ta promítačky by možná aji fung- že asi že by fungovala, jenomže to je takový, to je...
LS: takže [vy ste ty filmy]
OH: [zastaralý]
LS: vy ste je dostával asi zře- od toho svého přítele, jestli sem to pochopil správně.
OH: no tak nějak no, myslím že jo.
LS: mhm (..)
OH: ale vono se vo moc věcí nejednalo.
LS: a měl jste jich hodně těch filmů?
OH: (..) (tož) já si to mně se mně to motá já tady mám ten <magnetofon>
LS: aha
OH: tohleto taky to je takovej [pás ti pitomí]
LS: [mhm mhm]
OH: a (.) jestli tam někde, no musím tam mít filmy to sou takový malý kazetky
LS: aha
OH: malý a tam to mám vlastně tam, a kde já sem to, ty kazety (..) jestli sem to koupil, nebo jsem to někde vyč-
LS: tak jestli si nevzpomíná tak to nevadí.
OH: ale ty filmy vlastně sou takový škatulky jenom,
LS: mhm mhm
OH: takhle, je však je mám ještě v tom
LS: a ty projekce když ste teda třeba doma si promítal, tak ee koho ste zval na ty projekce nebo pro koho ste promítal?
OH: no tak možná ty kamoši dva, jo a ty kamoši ti špatně dopadli člověče.
LS: hm.
OH: ten (...) ten Ruda se zjistilo, když přišel Hitler, že ten jeho otec byl v německým katastru, přesto že Ruda chodil do české školy všecko, sme se znali z té školy a najednou von musel narukovat jako německej voják.
LS: mhm
OH: no ale von se strašně zajímal o letectví, tak se dal k letadlům, no a jednou vzlétl, pak se vrátil, tak jsem se dověděl (.) a vzlétl podruhý a už se nevrátil, zestřelili ho. tak byl tak bylo po něm. a tenkrát on mně říká, já povídám čoveče Rudu co blbneš, jak to že že seš jako Němec, dyť to není možný, a von mně říká jo fotr mně řekl, že být Čechem nemá žádnou budoucnost. takže von na to skočil a vrhl se střemhlav Hitlerovi do pasti.
LS: mhm.
OH: ten druhej kamoš zase, ten byl vopačně. ten zase se dal k partizánům a tady v Židenicích někde ňákou akci dělali, a teďkon, a von se dostal do takové situace, že byl nucenej se schovat do té ee jak ti mají takový ty budky tam mezi těma kolejama, ty ajzenboňáci. tak von se tam musel zdekovat, jenomže Němci ho prostě viděli že tam vlítl, tak hodili tam š- granát a bylo po něm taky.
LS: hm
OH: oba zahynuli. já sem sice mohl taky zahynout ve Vídni, protože tam zase vlítla bomba do baráku, jenomže náhodou to švihlo (.) myslím tak deset patnáct metrů vedle do toho baráčku, takže ee sem zůstal sice teda naživu, no.
LS: [to ste měl štěstí]
OH: takže ta trojka kamarádů <dopadla tak že sem zůstal> já jedinej, a jak je vidět sem se dožil teda vzdor tomu vysokýho věku.
LS: mhm (.) dobře. teďka tady máme už jakoby poslední část, která se týká protektorátu a kina a zeptám se, jak na vás působily změny po roce devatenáct set třicet devět, když i v těch kinech v podstatě začaly platit protektorátní předpisy. sledoval jste ňákou změnu před tím rokem třicet devět a po roce třicet devět v kině?
OH: to ne, tam ňáká změna nemohla být.
LS: já sem myslel třeba že tam ee musela být povinná němčina v titulcích názvech reklamách byly tam německé týdeníky Židi měli zákaz vstupu do kin
OH: no to jo
LS: všímal jste si toho ňák?
OH: hm to ani ne.
LS: mhm, a víte o tom, že by některá z těch brněnských kin byla česká a německá? takzvaně že by se říkalo, že [některá sou]
OH: [a jo]
LS: česká a některá německá
OH: tak to to teda nevím jestli to byli jestli to byl majitel Čech a nebo vět- většinou to byli asi Češi, protože to vlastně z první republiky to byly český, ačkoli ačkoliv německý majitelé tam mohli být taky vlastně. [a to bylo propletený]
LS: [ale i publikum] publikum třeba mohlo chodit německé publikum do některých kin a české publikum zase do jiných kin,
OH: no to nevím jestli by (..) to to tak rozdělený určitě nebylo.
LS: hm
OH: to byly prostě kina který ee produkovaly buďto českej film nebo německej film to bylo jedno, a tak ee třeba třeba si myslím, když to byl špecielně německej film, no tak řekněme tam chodili ti Němci
LS: mhm
OH: a vono jich tady bylo těch Němců kolik třicet tisíc nebo kolik v Brně.
LS: a chodil ste ee po tom roce třicet devět než ste teda odjel do té Vídně do kina více nebo méně než dříve?
OH: no tak my sme nějak moc do těch kin nechodili.
LS: mhm
OH: ale říkám takovejch jak sem tady jmenoval těch filmů jsme viděli dost.
LS: a za toho protektorátu ee než ste zase odjel do té Vídně, změnil se ten výběr filmů, na které ste chodili? za protektorátu do do kina
OH: (..) to ne.
LS: mhm. a jak se chovali diváci v kině za protektorátu
OH: no tak každej byl ee no akorát se s- akorát tam ee každej byl v tichosti a a nemohl najevo dávat ňáký svoje nálady proti ňáké té ee národnosti, to to neexistovalo.
LS: mhm mhm
OH: prostě šel do kina, zhlédl film a šel dom. to to ono to neexistovalo tady tady ta rivalita taková, dneska by hned dělali manifestovali.
LS: takže si nevzpomínáte, že byste za toho protektorátu v kině zažil ňáké hlasité projevy
OH: ne ne ne
LS: že by se v kině hajlovalo třeba
OH: a to taky ne.
LS: ne. mhm
OH: to oni dělali tam v těch Sudetech než než ee si připojil si Sudety Hitler tak oni ti Němci porád tam řvali hajm ((Heim)) počkat (..) hajm ins rajch jo ((Heim ins Reich)) hajm ins rajch, domov do do Říše,
LS: mhm
OH: no a porád přivolávali no a tak nakonec to při- Sudety zabral Hitler,
LS: mhm
OH: tak to bylo okleštěný stejně, (tak to )
LS: vy ste zmiňoval že ste se vrátil do Brna zpátky někdy asi tři měsíce před koncem války,
OH: no no
LS: a to [ste chodil]
OH: to sem utekl
LS: [a to ste nechodil do kina asi]
OH: [tom sem] to sem nemohl nikde chodit
LS: mhm
OH: já sem byl za- shovanej tam ve serepešíně v lese a a když něco todle, tak tam hned to bylo avize že někdo přišel do dědiny tak h- hurá a do lesa pryč
LS: mhm
OH: tam tam tam tam neexistovalo žádný kino vlastně,
LS: hm
OH: to to je venkov. akorát kino bylo sice v Náměšti ((Náměšť nad Oslavou)) mně se zdá, no ale jenomže to to sme se neodvážili no to to (nám) my sme byli rádi, že že o nás nikdo neví, sme se nemohli ukazovat venku.
LS: mhm. (.) a ještě bych se zeptal těsně po osvobození v roce devatenáct set čtyřicet pět, jestli byste si vzpomněl ee na atmosféru v těch kinech, jak to tam vypadalo těsně po tom osvobození. ty první návštěvy kina po roce čtyřicet pět. jestli si na to vzpomínáte.
LS: (..) hm (.) to to byla (.) to byla situace vlastně taková roztržitá, to bylo po po napětí prostě že bylo konec války, a (.) to (..) to tak to tak moc ani ty lidi tak nějak nezajímalo, (páč) každej byl rád, že už je to ukončený a takže ee s tou zábavou ee se moc do té zábavy nikdo tak nehrnul.
LS: mhm mhm
OH: ((krátké přerušení, odchází pryč)) počkejte já tam musím rožnout]
LS: ((odchází do pokoje)) já jenom si tam odskočím poslední část nás čeká]
OH: [jo jo]
LS: tak teď je tady úplně poslední část toho rozhovoru, tady když se podíváte ee tak i na druhé straně ještě jsou vypsané filmy, které právě v tom období do roku čtyřicet pět byly v kinech velice populární, a jestli byste se mohl na ten seznam podívat a označit, které ty filmy znáte, jestli byly vaše oblíbené, s kým jste je viděl (.) jestli se vám líbily, cokoliv si k nim vlastně vzpomenete.
OH: (...) no, To neznáte Hadimršku děvčata, to bylo. to se tančil to bylo
LS: to byla i známá písnička, že?
OH: ten když se rozjede to je něco, dobrý, leví- le- Lelíček ((Lelíček ve službách Sherlocka Holmese)), ( ) to ne, Pobočník Jeho Výsosti, šest vraných ( ), Zlatá Kateřina ((potichu říká názvy, listuje seznamem, nelze rozumět)) mně se zdá Svět patří nám sme (.) viděli, Sněhurka a sedm trpaslíků taky, U pokladny stál, to bylo známý, Opereta vídeňská, to Vídeňská krev bude, dobrý. Muži nestárnou. Dobrodružství barona Prášila, to je mi taky povědomý.
LS: to byl myslím že právě jeden z těch prvních barevných filmů, ten baron Prášil ((Dobrodružství barona Prášila)).
OH: no (...) no to už si člověk tak na to ee je to ( ) říkal sem tady že to je mně známý
LS: mhm
OH: mně se zdá ten Opereta ten Roztomilý člověk, mně se zdá, že taky něco vo tom, to už si tak člověk nepamatuje. (...) U pokladny stál, to je mně známý, Ducháček to zařídí, taky to je Burian ((Vlasta Burian)).
LS: to sou filmy s Vlastou Burianem, ano.
OH: Dobrá země, Svět patří nám, to taky (...) těžko.
LS: no já bych se ještě zeptal, jestli vy sám třeba chcete doplnit něco, o čem sme nemluvili k těm kinům, co byste rád dodal doplnil, nebo ještě řekl na co si sám vzpomenete.
OH: to to bude těžko, (...) ( ) mně se zdá, že ty Pražský švadlenky ((Pražské švadlenky)) sme viděli taky, ale to už si člověk tak nepamatuje.
LS: hm
OH: to To neznáte Hadimršku, to je mně hodně známý, no jenomže, to je zpívání samý
LS: to je Vlasta Burian, no
OH: hm
LS: a ty písničky z těch filmů když tam byly ňáké známé, ony vycházely i třeba na gramodeskách, to ste si nekupovali
OH: ne
LS: takže jste je znali z těch filmů a rozhlasu asi [předpokládám]
OH: [z rozhlasu] a filmů, no
LS: mhm. (...) já bych se přeci jenom ještě zeptal v tom Světozoru ((Světozor)) jak ste pracoval jako ten údržbář toho stroje, tak tam jste byl asi jak dlouho zaměstnaný takto?
OH: no, tam jsem byl krátkou dobu. já nevím, jestli (.) čtyři nebo pět měsíců sem tam byl,
LS: mhm mhm
OH: to on pak zkrachoval ten Vozihnoj (..) no ale toho údržbáře jsem možná dělal jen tak (.) dva měsíce možná jen,
LS: aha aha, protože my vlastně jakoby máme ještě projekt, který se týká zaměstnanců brněnských kin a tam v podstatě sháníme lidi, kteří dělali uvaděče, uvaděčky, pokladní, promítače...
OH: aha
LS: nebo i ty údržbáře
OH: aha
LS: takže možná že i k tomuto byste nám mohl něco říct?
OH: no tak to já tak ňák bych nikoho tak neznal (.) em-em
LS: mhm, a vzpomenete si třeba že by tam docházelo k častým poruchám v při tom promítání těch filmů v tom kině
OH: no právě že ee to to v tom Světozoru ((Světozor)) tam ta promítačka byla ňáká taková staršího typu, takže to bylo tak dost poruchový, takže proto von mě tam porád posílal, abych mu to prostě když to to to třeba kleslo, tak sem to honem musel podložit, čili ten ta konstrukce ee byla ještě taková zastaralá a a tak taky podle toho to vypadalo že to porád potřebovalo prostě, držet v chodu.
LS: mhm. a známé ste si tam třeba mohl vodit, když ste takhle tam [měl sám přístup]
OH: [ne ne]
LS: ne,
OH: ne ne to nepadalo v úvahu.
LS: aha, a vy ste teda říkal, že to bylo v roce kolikátém, když ste byl v tom Světozoru ((Světozor))?
OH: no počkejte, kolik mně bylo roků? (..) to mně se zdá do čtrnácti do patnácti let jsem byl ve škole, šestnáct, tak v šestatřicátým roce myslím.
LS: mhm mhm. a vy ste se tam dostal teda přes tu firmu, u které ste pracoval, tak ta vás vyslala aby ste [šel do kina dělat toho]
OH: [ano ano] no ten, no to byl ten živnostník vlastně, kovo měl ee údržbářskou firmu na opravy těch ee promítacích přístrojů, kino kino promítacích přístrojů.
LS: mhm. dobře já už teda žádné další otázky nemám, říkám, jestli vy sám třeba chcete ještě něco dodat o čem sme nemluvili, klidně můžete.
OH: (.) no jako v té době, jo?
LS: před tím rokem čtyřicet pět, no.
OH: čtyřicet pět. (...)
LS: ňáký zvláštní zážitek z toho kina
OH: no jo vlastně já sem ee vod roku čtyřicet tři byl v té Vídni
LS: hm
OH: no a sakra (.) mně se zdá, tam jsem ani do kina nešel, v té Vídni. já sem tam sice měl svůj plat, že, to sem vydělával ňáký peníze, ale mně se zdá, že sem tam do kina nechodil.
LS: mhm
OH: no a pak to končilo tím že sem teda koukal abych zůstal na živu <vlastně>,
LS: no
OH: sem se musel starat vo to, aby mě někdo nechňapl a a nestrčili mě někam (.) to byl boj o život vlastně, pořád, páč člověk nevěděl kdy...
LS: to na kino nebyla asi vůbec ani nálada,
OH: no ne, to to sem měl, to byly jiný starosti,
LS: jasně
OH: o o bytí a nebytí. páč to nevíte kdy vás někerý Němci rapli a odtáhli do koncentráku třeba.
LS: mhm mhm
OH: jo kvůli ňáké blbosti. to člověk neměl
konec rozhovoru
0.0 4:1266Rozhovor vedla: Jana Volková
Rozhovor přepsala: Jana Volková
Datum a místo: 18. 12. 2009; Husovická 16, Brno
Rok narození: 1922, bez sourozenců
Bydliště do roku 1945: V roce 1946 nebo 1948 se přistěhovala do Brna, bydlela na ulici Husovická (Husovice). Roku 1941 se vdala a přestěhovala na ulici Leoše Janáčka (dnes Srbská, Královo Pole).
Povolání rodičů: Otec dělník. Matka v domácnosti, občas šila.
Povolání narátorky: Vyučila se v obchodě s parfumériemi. 1943 se jí narodila dcera. Někdy po válce začala pracovat ve Zbrojovce na montáži psacích strojů.
JV: takže dneska je osumnáctého prosince dva tisíce devět, a em budem dělat rozhovor, začínáme. takže první otázka, já bych se zeptala na vaše jméno, celé,
LH: L.H.
JV: hm děkuju, a potom další, rok vašeho narození?
LH: dvacátého prvého jedenáctý, dvacet dva.
JV: hm dobře, a em potom bydliště, kde ste bydlela do roku čtyrycet pět.
LH: čtyrycet pět, no tak než sem se vdala, tak sem bydlela tady u rodičů,
JV: hm to je kde?
LH: to bylo v jiným bytě, tady, v domě.
JV: na které ulici?
LH: tady, ano.
JV: em tady to je ulice em která?
LH: Husovická šestnáct.
JV: jo, hm.
LH: ano, Husovická šestnáct.
JV: hm
LH: a potom em sme, jak sme se vzali, tak tatínek jeho nám koupil tam, ne koupil, ale našel nám v té vile byt.
JV: hm
LH: a tak to dopadlo, radši ho neměl najít. já sem měla všecko krásný a (.) o tom nebudeme hovořit.
JV: hm dobře a v kterém roce ste se vdávala?
LH: v kterém roce <to teď honem nevím v kterým roce,> ale měla sem devatenáct. proč, protože sme se raději honem brali, protože všichni ten- tento ročník byl sebrané do Německa.
JV: hm
LH: a tak měl manžel, my sme spolu chodili asi tak dva roky, a von říkal, tak musíme se vzít nebo tě odtáhnou do Německa. a ty známý, asi tři nebo čtyři, em no myslím čtyři. s tou Mařenkou, jo, tak čtyři byly odtáhnutý do Německa, jedna tam teda jak se říká lidově zařvala, ta byla zabita při bombardování, no a ty tři se vrátily a ta jedna byla v noční košili, a jenom něco měla na sobě, a utekly z Francie.
JV: hm
LH: utekly, tak říkal, vezmeme se, tak sme se teda potom vzali. no a za dva roky a něco sme měli dcerku.
JV: hm
LH: takže sme se nemuseli brát, ale chtěli sme teda, a potom už začínali brát i ty, i ty co neměli děti, no tak sme, nám se to podařilo a měli sme teda tu dcerku.
JV: hm dobře. takže vy ste mi říkala že ste se přestě- přestěhovala do Brna když vám bylo čtyři nebo šest?
LH: no tak nějak, ano.
JV: hm dobře. a em tak teda bydleli ste do té doby než ste se vdala ste bydlela?
LH: tady.
JV: tady, jo. [a potom, potom vlastně v jiném bytě.]
LH: [an,a rodiče bydleli] na venkově,
JV: jo, hm
LH: a maminka zemřela, tam se říkalo stařenka.
JV: hm
LH: maminka tam bydlela, a ta stařenka umřela, a ona tam, oni tam nechtěli být.
JV: hm
LH: nechtěli tam být když zemřela ta stařenka. ale oni tam byli v nájmu, oni svůj domek neměli. a takže se vodstěhovali do Brna, a potom už šel život dále.
JV: hm dobře. a teďka bych se zeptala ještě na školu, kterou ste vystudovala, nebo školy,
LH: no, vono s těma školama to bylo moc špatný. ale jinak em já sem se vyučila jako v parfumérii, normálně v ob- jako v obchod, ale s taky s tím em jako i em jako parfumérie sem taky ovládala. parfumérský věci. to sem ovládala. víte, to tak prostě v obchodě by se řeklo teda jednoduše. ale rozuměla sem všemu.
JV: hm dobře. a tak teda začneme od začátku, měšťanka
LH: ano.
JV: a tu ste na které ulici?
LH: to byla jak je botanická zahrada, naproti.
JV: ano, a potom teda ste se vyučila na
LH: no em tři roky ještě sem pak dělala rok zvlášť abych se tomu vyučila, tomu em ty mastičky a to dělat, no.
JV: a to bylo kde, ta škola na to?
LH: né, to byla tam stále,
JV: tam
LH: to bylo kdo chtěl, tak ještě si mohl, to se dělalo asi tak třičtvrtě roku. tak zhruba to můžu říct, no.
JV: hm dobře.
LH: tak, ano.
JV: a teďka bych se zeptala ještě na zaměstnání které ste potom vykonávala, v životě?
LH: v životě tak potom sme měli tu holku, a já sem ju nechtěla nikam dávat, tak sem zůstala doma, tehdy se neříkalo pudeš hned do školky nebo toto, tak sem zůstala doma, a manžel em byl na, vlastně ve Zbrojovce, manžel má průmyslovku, jak se říká ta vyšší průmyslovka, on říká, prosim tě, v tom kšeftě, měla sem nabídek moc, protože já sem uměla to namíchat, ty různý em parfumy. moc toho teda sem nepochytila, protože šéfová mi řekla, (jistě) to chcete, ale em ale musíte to tady zvládnout a, a jinak byla hodná a sama mo- mě k tomu měla, ale potom vlastně měla sem být vlastně zaměstnaná, že, no a tak, tak já sem jednou tam byla, a ně- někdy v té škole, a tak všelijak, a tak manžel říká, prosím tě, co budeš, to už sem potom byla vdaná, že, a za dva roky sme měli tu malou, a on říká, pojď do Zbrojovky. a já povidám, jo. a maminka vždycky říkala, to se tak hrubě h- hrubě říkalo em fabrička. což není pěkný. maminka říkala, no to teda, to, ale to bylo od šesti do dvouch a šlo se dom. tak sem tam zapadla potom a už sem tam zůstala, jenom na montáži psacích strojů. manžel tam byl vedoucí, no tak já sem s ním neměla co společného. ale byla sem tam, ale byla sem celkem spokojená.
JV: hm dobře. a teďka bych se zeptala na povolání vašich rodičů. em do toho roku čtyřicet pět.
LH: né, tatínek byl dělník,
JV: hm
LH: dělník, potom se stavěla ta přehrada, a tam si vydělal pěkný peníze. říkám, tak byl jeden čas než se to stavělo, byl bez práce a to taky bylo teda krutý. ale pak se to všecko spravilo a bylo to dobrý, no.
JV: a maminka?
LH: a maminka em ta dycky u toho ušila něco, temu ušila něco, takže em takže si tím trochu přivydělávala. a tehdy nechodily ženy tak do práce jak je teď, že. tak snažila se taky pomoct.
JV: dobře. a měla ste ňáké sourozence?
LH: ne, bohužel. to sem jim pořád vyčítala.
JV: hm dobře a teďka bych se zeptala, kdy pro vás skončilo pravidelné navštěvování kina. třeba v padesátých letech nebo v šedesátých letech, kdy ste přestala pravidelně do toho kina chodit.
LH: no, teď když sem přestala vidět. no to je tak šest, tak asi k šestýmu roku. tak asi šest, no.
JV: dobře.
LH: protože je to veliké a mně se to míhá, bohužel.
JV: tak a teďka bysme se vlastně už přesunuly k tomu samotnému dotazníku a k těm kinům. a první okruh otázek by byl vaše dětská zkušenost do vašich deseti let věku. takže do ukončení té obecné školy, nebo té měšťanky.
LH: no ano, měšťanka, pak se dete učit, že. no a to, to se někdo učil a někdo se neučil a šel hned dělat. ale maminka nechtěla a říkala ne, něco musíš mít. něco musíš mít, no.
JV: hm dobře. takže první otázka by byla em jestli si vzpomínáte na svojí první návštěvu kina.
LH: jé, to sem byla, tam byl Pat a Patachon
JV: hm
LH: <to vám můžu říct,> to sem tá, ty figurky byly dvě. to byly první figurky takový. ten jeden byl malé a jeden byl velké. a menovalo se to, oni se menovali Pat a Patachon a to bylo narvaný kino. hlavně taky hodně dětí, děti tam byly taky, i dospělí. a měli ohromnou em aplaus, ale oni byly první ty chvíle byly němý. ten film byl němý. a potom já si teď nemůžu vzpomnět, manžel si taky nevzpomněl, pak byla eště jedna figurka, a ty už byly takový elegantní, taky, jeden byl silnej a jeden byl slabší, menší. ale my sme si teď nevzpomněli, chtěla sem se Olinky zeptat, a pak sme na to zapomněli. ale my sme byli velcí kinaři, když sme potom chtěli někam jit, tak maminka, běžte, tak mě dali, dali sme ju mamince, a my sme šli do kina. a třeba tehdy už potom to bylo pozděj, že když byla Baldová ((Zdeňka Baldová)) někde, a a no prostě a nejvíc sem milovala Rženku Naskovou ((Růžena Nasková)). ona měla tak lahodné hlas, že ju každej musel milovat pro její hlas. ona byla opravdu k obdivu pro, a pro to všecko jako ona em tak krásně všecko podávala. moc pěkně. to byla, no a potom byl, byli jiní a jiní. no, potom.
JV: dobře, tak já bych se vrátila k tomu Pat a Patachon jak ste říkala,
LH: ano ano.
JV: že to byl první teda em film na [který si vzpomínáte]
LH: [ano, to bylo,] ale ne naši, ale to byli cizí.
JV: to byli Švédové.
LH: no, nevim jakým to, jaké národnosti, to sem si nezapamatovala, ale voni se třeba šli koupat, víte, a on se vždycky zvedl z té vody, a ten on se ohlídl, a on měl takovou hůlku a dycky ho píchl a honem se schoval.
JV: hm
LH: a von se vohlížel a nikde, nikde nikoho, jé my sme se smáli. to sme, ne smáli, doslova se může říct řechtali. jak, co my sme to kino hřmělo. <a tak> se bavilo. a to bylo němý. a potom už začal pomalu ten
JV: zvukový film.
LH: ano ten zvukový, a to sme byli, jé, to sme byli rádi že všecko sme tak slyšeli, a na první krásnej film, na které hrozně ráda vzpomínám, to bylo teda kukuruku ((film neidentifikován)). ta písnička. a tam byl velký, to bylo zfilmovaný. a oni sedí u stolu potom v tom, to by dalo chvilu vyprávění, oni, pak oni se nesměli vzít, ti milenci, že, ale oni za to nemohli, a ona měla chlapečka ale on ju znásilnil ten její pán u kterýho byla zaměstaná. a on em ona měla malýho chlapečka s ním, a vona se ho strašně bála a von ji dělal teda zle, a vona měla ale lásku jinou. a on byl potom za to zavřené, že, že mu ňák ublížil, ale to byl darebák. a oni teda, jak on přišel domů, z toho kriminálu, on ho nechal zavřít, ten milenec teho, té dívky, že, a ji nechal zavřit, a a teda jeho, a on už ho pustili a oni oni seděli u stolu a on si donesl ňáký peníze. tak jí řekl aby navařila, a všecko nachystala, a ona navařila a všecko nachystala, a tam si zpívala to kukuruku ((film neidentifikován)) tam spolu zpívali. oni se drželi v náručí, a to byl už hranej film, že, a to dítě, ten chlapeček, malé docela, tady byl v náručí s nima, a tam zpívali to, a tak von ji říkal aby si z toho nic nedělala, to bylo něco, věříte že víc než půlku kina plakalo nad nima, jak jak to s nima dopadlo. ale on řekl že to nevadí, že budou žít jenom pro sebe. protože všichni věřili temu pánovi, ne jim. a z toho pak vznikla ta písnička, to kukuruku. to znáte.
JV: ano.
LH: no, to je krásná píseň.
JV: hm dobře.
LH: moc hezká, to byl nádhernej film. moc moc hezkej, opravdu. a vzpomínám na Byl lásky čas ne- to ste neznala?
JV: em ne, to neznám.
LH: americký film.
JV: americký. k tomu se, tomu bysme se potom kdyžtak ještě dostaly, a teďka, to je asi už zvukový, takže teďka
TH: to bylo už. ale na ten, to vám můžu čestně říct, že plakalo celé kino.
JV: hm
TH: to bylo něco tak krásného. anebo potom takovejch těch filmů starých víte, když třeba oni měli ty americký filmy, oni mívali, oni to dodržovali, ty široké klobouky, a na tech koních, pak se to nafilmovalo. poprvé to byla krása, ale podruhý to už nebylo ono. to už bylo zmodernizovaný. anebo rozmery ((Rose-Marie)) ta první rozmery ((Rose-Marie)) ona se chtěla zalíbit tomu. tak vona si trhala košilu. a dělala takový pásečky a na- natáčela si to na ty pásečky. a teď bylo vidět ty, jak voni už jedou. ty koně nádherný. teď to taky to, taky už to nafilmovali pozděj. ale to nebylo ono. oni se mají raději v tom starším stylu. to se, i těm mladým by se to lepší líbi- líbilo. to bylo něco na- ty koně, ty podkovičky jak tam, víte, to bylo, jak tam, to bylo něco nádhernýho. opravdu.
JV: dobře. a já bych teda ještě měla dotaz k tomu Pat a Patachon. em když říkáte že to je teda váš první film na který si vzpomínáte, tak jestli si třeba vzpomínáte kdy to bylo. v kterém roce ste to tak asi viděla nebo kolik vám mohlo být.
LH: no mohlo být mně tak pět roků.
JV: hm dobře, takže to bylo zhruba v roce em
LH: to je odhad. a nevim že bych na to přísahala, ale asi tak sem byla malá, protože maminka říkala, nemám dost peněz, aby všichni tři sme tam šli. tak sestřenka a bratránek, ty byli starší, tak oni mě vzali sebou. tak si myslím že ještě sem do školy nechodila, tak z toho to tak vidím.
JV: a vzpomínáte si v kterém to bylo kině?
LH: ne. to sme teprve přišli tak, to sem mohla mít, a v kterém kině? em to bylo jak je, tam byl tekla em Ponávka, Ponávka tam tekla, a víte kde tekla Ponávka? dneska je tam, jak je to, to přijedete z vrchu, jede em a tam je, přijedete ke svaté Anně.
JV: u svaté Anny. ((kino Grand))
LH: ano. a na tém, na tém, jak je ta křižovatka, tak v té jedné straně, tam byla Ponávka, byla na vo- tam tekla voda.
JV: hm
LH: tam tekla voda. tam byl takové em takové můsteček, tak přes to se šlo, a tam bylo kino. blízko. tam bylo kino. ale tady bylo tolik kin že bych vám je mohla spočítat, strašně moc kin.
JV: a že ste, že ste šli tak daleko do toho kina, tady nebyl nikde žádný
LH: no to se nechodilo, to se chodilo pěšky samozřejmě ne korunu za elektriku.
JV: ale že ste nešli do nějakého bližšího kina, že ste šli až ke svaté Anně.
LH: no protože to tam dávali.
JV: hm takže ste šli přímo na ten film se podívat.
LH: ano, tam sme, tam, tady bylo pozděj sme si vybírali když sme už byli teda jako už větší, tak nejvíc staréch filmů, starých filmů bylo jak je radnice ((kino Moderna)), a tam uvnitř, uvnitř, když se de, radnice je tak, a tady je hned ten trh masnej jak se říká, že, a tady je ta, pořád je tam to kino. víte?
JV: em teďka nevim. em nevíte na které to je ulici nebo
LH: ne na které ulici, podívejte se, tam je, tam je stálý kino. jestli je do teď nevim, já sem tam už teď dlouho nebyla, em tady je radnice, a tady je ten masnej trh, že. a když půjdete jako k té radnici, jako k té radnici. tak potom se zatočí a tam je takovej areál různejch obchodů, tam prodávaj svetry a všeckýho možnýho, a taky je tam kino. a tam zrovna měli tu, i tu Španělskou vyzvědačku ((Španělská vyzvědačka)). tam. ježiš to bylo taky krásný. a tam měli často, a tam měli taky tu em rozmery ((Rose-Marie)) a a Byl lásky čas. no, myslím že třeba, jak já neznám vaši povahu, ale že byste si taky zaplakala. protože to je opravdu, to je film filmů.
JV: a když třeba si vzpomínáte že se tam plakalo, tak vzpomínáte si že by třeba i lidi tleskali? po skončení toho filmu?
LH: ne, tleskání sem ne, to sem neviděla.
JV: ne.
LH: ne. ne. ale em zatleskala bych, teď co se mně em teda, naši mně to natočili. říkali když se ti to tak líbí, em tak já ti to natočím. a já říkám, no tak ti to pán bůh nějak posvítil. co se mně líbilo, když, že, já sem, jak se to říká, opat- ne opatroval em sem krále.
JV: ano.
LH: to je film filmů na tuto dobu. já si teď honem ne-
JV: Obsluhoval jsem anglického krále.
LH: ano. ten je podařené. bych řekla, že, že se mu vydařil, ten film. prý zase dělá na ňákým filmu, tak si myslím že aby udělal zase tak podařenej. no a co se ti na tom líbí, ale mně se líbí na tom to, že em že je to takové pravdivé. takové lidské. moc se mně líbí.
JV: dobře. a teďka bych se ještě zeptala, jak často ste chodila jako dítě do kina, do těch svých deseti let věku.
LH: no, když sem měla koruny.
JV: a to bylo tak zhruba, třeba jednou za měsíc.
LH: no, to ne, to dříve, to dříve. to manžel ještě dělal vyšší průmyslovku, a eště dál, a to všecko, tak moc teho neměl, já taky ne moc, tak když byly koruny tak
JV: ale já myslím jako dítě, když ste byla ještě
LH: aha, jako malá, jo, když teta byla potom v Praze, u té pani, tak vona dycky mně, to sem byla její miláček, a vona dycky, Lidunko, ne- nevadí, já ti ne- s tou školou je to teda, maminka měla strach okolo té školy, jak to bylo těch studentů, víte jak je to, jak to bylo, to byla hrůza. a tak dycky mně ňákou korunu na Vánoce, když sem měla svátek, když sem měla narozeniny, no, a tak vona, měla sem hned do kina. a na dlouho. a já sem byla šetřílek, do kinečka sme šli. ((smích)) a maminka taky ráda chodila do kina. a my sme si taky vybírali. taky. některý i německý filmy některý byly taky pěkný.
JV: a když teda říkáte že i ta maminka měla ráda filmy, em tak ona s váma chodila do kina? nebo s kým ste chodila do kina takle jako dítě nejčastěji.
LH: já sem em cho- vzala bra- od, to byla taková vzdálenější přízeň, a ona říkala, Lídyn, oni mně říkali Lídyn. já sem měla se menovat Lidumila, a tak mně říkali Lídyna. a říkala, prosím tě vem teho Pepika, měla kluka, a von by tak rád do toho kina v Králově Poli bylo taky pěkný kino. a tady máš korunu. buďto si ju projezdíš, a to sme chodili na Kašpárka Turka do divadla. a tak si ju projezdíš a tady máš na vstupný. tak já sem šla raději pěšky, a když říkal, Lídynky, mě už bolí noženky. tak sem ho vzala na záda a šli sme z král- do Králova Pole pěšky. a já sem si ušetřila korunu a zase zpátky druhou korunu. to mít dvě koruny. to je směšný že?
JV: tak tenkrát ne, dneska už to je jiné.
LH: dneska, tisíce, miliony.
JV: em takže vlastně do těch svých deseti let věku ste chodila nejčastěji, tak ňák obecně když to vezmeme, nejčastěji ste chodila s kým do kina?
LH: no s potom už s manželem.
JV: ale já [myslím jako dítě.]
LH: [my sme neměli děti,] že
JV: ale jako dítě když ste byla ještě malá, když vy ste byla dítě.
LH: no právě s tím Pepíčkem.
JV: jo, dobře. takže s váma žádný dospělý nechodil?
LH: ne.
JV: ne.
LH: voni ti, co měli toho Pepíčka, voni na to neměli čas, a ani je to moc nezajímalo. a já sem zas byla hrozné divadelník, a ráda do kina.
JV: a třeba když ste říkala že maminka vaše měla ráda ty, ty kina, tak ta s váma nechodila? nikdy?
LH: no, maminka zas měla, šila, sestřence. mé sestřence. šila, ona už byla na studiích, taky na to neměli, tak maminka ji ze starého ušila, a když byla ve škole tak paní profesorka si ju zavolala a říká, Marie, kdo vám, kdo pak, kdo vám šije? kdo vám, máte nějak, to máte tak krásné. maminka zas dostala věci z té Itálie, a vona nám to poslala třeba kabát, a tehdy byla mi- takový jako, takový, jako paleto to vypadalo jestli víte co to je.
JV: ano.
LH: a ještě zbylo kousky, takový byl, takové jako lodička. tak vona tam přišla nastrojená, no, kdepak na to be- berete. tatínek je taky bez práce. a vona řekla, tak já vám to řeknu paní profesorko, ale nesmějte se mně, moje teta mně to šila. a maminka, jak sme bydleli, jak sme bydleli, tak em tak paní em musela tam ji umýt nádobí po obědě a to, a za to sme bydleli. a teď je tam to, ta, nem- nemocnice. pod ní na, pod tím sme my bydleli, v té vilce. a tak, no to teda, řekněte té vaší tetě, že bych, že kdyby mně šila, a maminka říkala, to já si netroufnu. vona kouzlila. aby byla taky. ona, ona se narodila a měla takový prstíčky. víte, a maminka nevěděla jak ji, jak ji potěšit. no, tak to máte už víte skoro všecko o nás.
JV: dobře, tak já bych
LH: ale vona, vona s náma nechodila, vona chodila s těma, potom už s těma vyššíma.
JV: hm dobře. dobře, tak jak sme mluvily o těch kinech, tak já bych se zeptala, vím že ste teda byla na tom Králově Poli a na tom u svaté Anny v kině ((Grand)), ale zeptala bych se do kterých kin ste chodila nejčastěji, v tom dětském věku. do těch vašich deseti let.
LH: no, kde dávali něco pěknýho. já sem si, kde dávali něco pěknýho. to my sme si vybrali.
JV: takže ste si vybírali vlastně
LH: vybírali [sme si]
JV: [kina] podle toho jaký měly program.
LH: ano. potom tam byl kousek dál ještě bylo kino, a tady ještě, a tady potom už když bydleli naši tady, tak v Husovicích byly dvě kina.
JV: hm a vzpomenete si na názvy jejich?
LH: věříte že ani, počkejte jak je to, to je opravdu to si teda teď momentálně nevzpomenu. to už je dlouho, velmi dlouho, a já mám dycky říkali že mám takovou ohromnou paměť, a a teď si na to nevzpomenu.
JV: já se podívám jestli třeba já tady ňáké nenajdu,
LH: v Husovicích, dvě kina.
JV: Husovice, em tak tady mám em
LH: naproti sobě byly.
JV: já tady mám kino oko? a grand bio aus- óstria, ((Grand Bio Austria)) nebo bio moravia? říká vám to něco?
LH: ne.
JV: hm
LH: možná
JV: nebo bio Sibiř?
LH: no Sibiř.
JV: Sibiř.
LH: ano ano.
JV: hm
LH: a tam mívali taky ty levnější, a potom mívali levnější v Židenicích.
JV: hm a třeba Zora? to asi už, kino Zora? to tady je taky.
LH: no možná že to bylo, ale já to, když to nevím přesně raději to nechcu tvrdit. a v Židenicích taky. a v Židenicích vždycky si mnul ten pán, to sme ho jednou viděli, ať prší, ať leje, a když pršelo tak bylo plný kino. <víte>
JV: takže
LH: to je dneska...
JV: v Židenicích tady mám kino Orient?
LH: ano.
JV: tak to je ono?
LH: no.
JV: hm.
LH: ano.
JV: anebo...
LH: ne. to bylo ono.
JV: takže to je ono. takže říkáte teda že to bio Sibiř bylo, bylo levné,
LH: v Husovicích.
JV: v Husovicích.
LH: ano, ano. a tam byly dvě, dvě ty kina.
JV: dobře. a teda říkáte že ta Sibiř, že ta byla levnější? nebo
LH: no, em oni se taky někdy, někdy tak jako šťouchali, to bylo za lacino. i v těch Židenicích. a říkám vám, on si takle mnul, a my sme to uslyšeli, což mu nebylo teda, ale já sem, my sme to nikomu neřekli, to už byl manžel teda, a von, ať prší, ať prší, takle si mnul, no, no podivej se, no, ěště je jich tam málo ale až bude pršet, no ještě, no ještě chvilu počkáme. když pršelo, tak bylo kino nacpaný. já vám můžu to bylo, je, to bylo kin, a kin, si člověk momentá- to bylo ještě, jak jede elektrika, k centrálce, na tu dlouhé ulici, tam bylo kino, kde ste se obrátila tam byly všude kina. všude byly kina. ale ne že by tam jeden byl nebo druhej. a oni se em předváděli honem aby, nebo tam byl namalované, víte taky co sme rádi chodili, tam byly jak cizí filmy to byly, em ňáký jak přepadaly ty lodě, víte ti, a ty s těma hlavama ne, a zkříženejma, ty, a to bylo taky plný. taky hodně. a voni hned měli namalované tento ven, a už měl hned kšeft. a to,
JV: a to byly namalovaný na kinech ty plakáty, nebo ty, em teďka nevím jestli sem to správně pochopila. říkáte že vlastně měli ty zkřížený lebky a taky, tak to bylo jako na kinech namalovaný nebo
LH: ne ne ne. ne, to on měl, to bylo kino dovnitř, že, a na téch dveřích měl takovou namalované rukou.
JV: jo, a čím jako, jako křídou? nebo
LH: ne ne ne, nějakejma barevnejma tužkama nebo něco.
JV: a na nějakým plakátě nebo?
LH: ano. víte na takovým papíře bych dřív řekla. že moc na nějakých, že by tam z toho bohatli, to teda těžko. ale tam jak vám říkám, jak je ta radnice ((kino Moderna)), ty měli všecko krásný. moc pěkný. ale to znáte, musíte znát dobře, vy ste mladinká, to em takže to musíte znát jak se de dovnitř. a tam mají takový i kabáty, a svetry tam prodávaj, a je to dost takový dost, a potom se vyjde ven, a ste, a na potom je tam em Špilberk vidět. moc, moc, a tam sme viděli tu Španělskou vyzvědačku ((Španělská vyzvědačka)), a různý takový ty filmy, který byly starší. a to Byl lásky čas no, no to to kino plakalo.
JV: a v kterých letech ste chodila na ty starší filmy? tak asi kdy to tak mohlo být?
LH: mně roků?
JV: no
LH: no, to už sem, to už sem byla myslím tak, myslím tak dvacet, ale na sto procent to,
JV: takže [v tom kině]
LH: [to už sme,] to už sme chodili s manželem. a byl to nádhernej film, zpěvačka, a potom on se ji ujal aby byla zpěvačka, ale ona milovala jiného, a on potom em si ju chtěl vzít, a ona nechtěla, a ten zpěvák em chtěl už že si to nějak to udělaj, že utečou nebo nějak, teď to přesně nevim, a on ho ten co si, ten starší, co z ní vlastně udělal hvězdu, tak on ho zastřelil. a to všecko plakalo. mladí staří <to by vám řekl> manžel že to všecko, všecko plakalo. a tam byl, byly různý. em takový filmy, třeba takový by se řeklo, takový až moc sla- sladký bych řekla. ale to bylo vždycky, takový em lákavý, lákavý, a mělo to svůj cit. víte, a toto, to Byl lásky čas, to byl takové opravdové, citové, citové, citové. opravdu by se vám taky líbil. myslím že byste taky plakala. věříte?
JV: možná. dobře, takže em eště bych se zeptala em na názor vašich rodičů na filmy a na kina. takže vaše maminka teda do kina chodila, to ste [říkala]
LH: [chodila,] s manželem.
JV: a říkala vám třeba abyste chodila taky doporučovala [vám třeba]
LH: [no jo] ona říkala jé, tam hrají to a to, tak se běžte, tam na to se běžte podívat. a to my už sme byli odstěhovaný, že.
JV: a takže ona chodila se svým manželem,
LH: se svým manželem.
JV: takže s vaším otcem. takže oni chodili spolu a vy ste chodila taky
LH: ano ano.
JV: vy ste nechodili dohromady.
LH: ne. no, to byla jenom opravdu výjimka.
JV: hm, dobře.
LH: oni, oni si rozuměli, oni se nikdy nehádali, oni si nikdy nenadávali, já sem u nich neslyšela že by řekli nějak- nějaký hrubý slovo, a když někdy něco, něco se nelíbilo, tak maminka dycky začala se tak škaredit, a von říkal, na mě takle udělal a říkal, nádula hubu. ((smích)) <na maminku.> maminka říkala, no, teď říkáte že nadula hubu. vy si ju nadu- <nadute.> to byla celá velká aféra u nás.
JV: hm, to je hezký. a em tak teda, a váš otec teda taky měl rád ty filmy a chodil na ně.
LH: chodil.
JV: [a teď]
LH: [rád.] hlavně na ty co měly ty svázaný ty, to byli, přepadli ty lodě, a teď tam byla ta bitka, to náš děda ten by býval vlezl v tom filmu <za tema těma> buďto s těma a nebo to, a voni tam dycky ňákou zebrali a schovali si ju, a tak von dycky šeptal, šak voni ju vysvobodí a toto. von mi to vždycky napovidal,
JV: [a]
LH: [a já] sem proto s ním moc ne na- ráda chodila. von porád šeptal mamince dopředu, to je tak, to budeš vidět že to tak bude. <a maminka dycky> ale Fando, von se menoval František, tak jó, já už to vim. no budeš vidět, budeš vidět. on byl takové staré dobrák.
JV: a bavili ste se doma o filmech? jako v ro- v rodině třeba?
LH: jo.
JV: hm
LH: no my sme to doma potom sme přišli, a my sme to všecko probírali, a říkali to nehrál dobře, nebo hrál, ale já našim hercům velice fandím. všem. takovou Baldovou, ((Zdeňka Baldová)) to je, ona přece nehraje, ta, víte koho myslím.
JV: no.
LH: ta ona nehraje. ona to, jak kdyby to prožívala.
JV: hm
LH: a Růženka Nasková ((Růžena Nasková)) ta má tak ten hlas lahodnej, že ju musíte milovat, doslova, tu její krásu toho hlasu, a ona se na vás tak podívá, jak kdyby byla u vás. a je tech našich, hugo hás ((Hugo Haas)), třeba to Madla z, Madla em ne, Madla z cihelny. von si ji potom namluvil, a a namluvil si ju, a pak si ju vzal, on neměl děti tak hledal ňáký dítě, a oni spolu hráli dost často. a bylo to pěkný. no mohl by člověk namenovat ty naše herce, a em Voska ((Václav Voska)), to byl někdo. naša Ola, teda co je na fa- tak vybral si ju ve škole, myslím že už na gymplu, myslím že nevim teď přesně. no ale von, nebyla tam moc nějak dlouho, nějakejch pár těch ukázek.
JV: a když teďka mluvíme o těch hercích em takže vy ste teďka říkala ty herce které ste měla ráda, a proč myslíte že právě oni vás zaujali, třeba ten hugo hás ((Hugo Haas)) toho ste měla
LH: no, ten hugo hás ((Hugo Haas)) on taky opravdově hraje.
JV: hm takže když někdo hrál, to už ste říkala předtím, takže když někdo hrál tak jako opravdově, autenticky, tak to se vám [líbilo]
LH: [ano.] on ten, někteří ti naši herci, oni úplně, to vidíte na těch očích, ti hrají. a já jako děcko, když sem přišla sem, pořád sem hrála ňáký divadlo, a já su samý takový básničky písničky, a em pořád sem někde přednášela a to. tu poezii já mám pořád v srdci.
JV: hm a chodila ste třeba na filmy některých herců opakovaně? že byste šla vícekrát?
LH: chodila.
JV: a kvůli tomu hercovi? že byste
LH: ano, ten herec se nám líbil, a tak sme chodili.
JV: hm
LH: někdy i dvakrát. maminka řekla, dyť už to znáte. ale ne, my sme ještě šli se jednou podívat co, no to nám eště ušlo, tak no.
JV: hm
LH: a na to kukuruku ((film neidentifikován)) sme šli dvakrát. to se nám moc líbilo.
JV: dobře.
LH: a na tu Španělskou vyzvědačku ((Španělská vyzvědačka)), a na rozmery ((Rose-Marie)) a ty americký starý filmy, ty byly krásný. no teď nevím teda, některý se mně taky jejich nelíbí.
JV: hm dobře. tak teďka bych se zeptala na postoj školy. jaký měla vaše škola postoj, jestli vám třeba učitelé říkali, že některé filmy byste měli vidět, nebo neměli, nebo že byste měli chodit do kina, nebo neměli,
LH: no někeří byli, my sme měli jednoho učitele, to by vám řekl, dycky vo něm mluvíme. a von vám seděl na, to bylo myslím v páté třídě. vždycky takle seděl,
JV: hm
LH: a takle měl nohy přes sebe,
JV: hm
LH: no tak vás budu zkoušet. teď se těšte. učili ste se? a my, ale učili, sborem. no to se uvidím, uvidí. ale u něho sem se strašně moc naučila. a doposud vám může naše Olinka na té fakultě, říkám, mami, tys tak úplně perfektně všecko ovládala a teď já to zapomínám už víte? když něco potřebovala kde je to, kde tam je a co tam je, a a kde to je, já sem si kupovala knížky, moc knížek mně tady ukradli. vykradli nám byt, a ty nejcennější knížky, vidíte že už tady mám jenom toto a toto, ty nejcennější to bylo na objednávku asi.
JV: dobře, em se vrátíme k té škole, jestli vám učitelé třeba říkali něco o filmech, pamatujete si na něco [takového?]
LH: [ne, málo.]
JV: hm
LH: málo se, málo se vy- vyprávělo a někdy za odměnu, ale to bylo velmi málo, sme šli a dávali sme korunu dvacet.
JV: do kina že ste šli? se školou do kina?
LH: ano.
JV: a to bylo tak asi dejme tomu jak často. třeba jednou do roka, nebo
LH: no, tak moc často ne, někdy. ale tak jako ten pan učitel co vám říkám, ten učitel už dávno nežije, že samozřejmě, ale to byl učitel. tak teď se tomu ne- a teď říkal, ty, ty, ty, ty si na to, teď to z nás to sypalo. třeba ňáký ty, kde je Orinoko, a kde je to a to a mě to zajímalo, no tak sem si to četla, protože mě to zajímalo kde byli, kde žili černoši, a to mě to nemusel em do mě biflovat, já sem si to ráda přečetla, a teď sem četla s baterkou, dostala sem pořádnej pohlavek, protože oni šli pro, pro uhlí do sklepa a neměli zase baterku. tak sem dostala poř- pořádnej pohlavek. že sem si to četla, že, že tam bylo kdysi město zlatý, a že to tam je, a teď sem to vykládala děckám zase, tak já sem byla takovýho něco jinýho, no. takže sme se odbočily?
JV: takže teďka bych se zeptala em na to jestli byl pro vás ten film v tom dětském věku důležitý. jestli třeba ste em dejme tomu napodobovala herce, nebo jestli ste si brala ňáké ponaučení do života z toho filmu.
LH: no já sem, já sem tam porád něco ve škole hrála. a ten učitel, u něho neměl nikdo pětku. on říkal, tak ty si nevzpomínáš, řekni mně kde je to, kde teklo, kde tekla voda třeba ta nebo ta? ty to nevíš, když jak sem říka, že, nebo říkal, a pak ještě byla učitelka taková. že tam že, a kde teče, a kde, odkud a jak. to děcko si vzpomnělo.
JV: hm
LH: věříte že si vzpomnělo? no to bylo, potom druzí ti učitelé řikali, von to pomalu to říkal za děcko. neříkal. vzpomeň si! on říkal dycky, já budu čekat, já čekám, já čekám. ale my sme ho milovali. a my sme se všichni naučili všechno, aby se on na nás nezlobil. a ten učitel se ( ) taky.
JV: takže vy ste říkala že ste vždycky hrála, takže vy ste napodobovala nějaké herce?
LH: je, já sem, já sem napodobovala ledacos. babičku, ne ta, to, ale em babičku em jak je to květinka, maminka mně ušila sukýnku, a babička em, zpívá se to, dívejte se to je teď to co mně to vadí hrozně, Princezna Pampeliška. no a když vnučka maturovala a říkala, babi, já sem se to, podívej se co se mám naučit. já povidám, tak. babi, já du za tebou. já sem ji, vona se neučila, vopica, já sem jí to všecko řekla co a jak, a vona říkala, babi, říkali no je vidět, že seš dobrá holka, ale to by, vona říká, babi, to bylo ale tvoje. sem jí to všecko řekla víte, literaturu, no dneska už je konec s tou mou pamětí.
JV: dobře, a napodobovala ste třeba i některé herce? nebo ňáké scény z filmů?
LH: no tak přímo ne, ale em hrozně ráda em sem, dycky říkali, Lídy, když bylo ve škole, pudeš tam a tam a budeš přednášet to a to. když byla, šli sme, šli sme, ale to jestli se to vůbec hodí teda toto říct aby někdo neřekl, nebo aby, jestli něco chcu, aby, já jako abych vyšla em šli sme em tam, na propast se podívat, no, kdo bude hodnej dostane jedničku, a to všecko krásně se snažte se. tak já sem to krásně napsala, a vona to přečetla, a říká, tos sama psala? a paní učitelka naše říkala no jistě, to bylo jejich tady to, to psali. a vona říká ano, ale má tam dvě hrubé chyby, tak. velká jednička, ale měla sem tam dvě hrubé chyby, já nevim jak. <nemohla sem> no ale říkám tak jak byla pravda.
JV: dobře, ale třeba vzpomínáte si že by nějaké vaše hry byly ovlivněné filmem?
LH: no, často sem chtěla em často sem chtěla napodobovat taky, ňáký ty em ale přesně teď nevím ale hrozně se mně to líbilo, ty filmy, no a to sem se taky kroutila, třeba potom už taky pozděj, hodně pozděj, už potom byla, už i Věra Ferbasová, to už potom sem byla stará, já povidám já budu taky tak zpívat, dělali sme legraci s manželem. takže ráda, ráda sem měla všechny naše herce, všichni se snaží, ale opravdu, bych je, strašně ráda bych řekla, aby trošku toho sexu ubylo. aby toho sexu ubylo. a to přece v našich, za naši éry byla taky láska, ale teď, dyť to není ponížení ženy zeslíkat manžela? nebo ne manžela, zeslíkat chlapa bych řekla a on teď zase s ní, no to je pod úroveň ženy. to si musí manžel, anebo ňákej ten nápadník zeslíkat a z lásky si to potom lehnout a toto, to přece patří trochu té lásky, nebo sme nebyli mladí nebo co? to mě na tom mrzí. a ten hugo hás ((Hugo Haas)) když něco řekl, tak on to říkal opravdově. a tam ty naši staří herci, ty všichni hráli i očima. všímejte si jak oni hra- oni hrají očima. oni když něco, tak oni, tam se něco, tak oni tak přímo hrají i i celým tělem, i těma očima. a já mám, ten, co sou tady ty, i ty mladý, jim dycky říkám no jejda, držím ti palce seš taky taková šikovná, a snad, drž se toho, a však to dokážeš později. já je mám ráda všechny, držim jim palce aby byli dobrý, no. ale doufáme že to bude snad lepší a, budeme mít dobrý filmy.
JV: dobře em tak teďka eště jestli ste si zpívali třeba filmové písničky. vy ste si vzpomínala na ten film kukuruku ((neidentifikováno)), a
LH: ano.
JV: a tak třeba zpívali ste si z toho ty písničky?
LH: no to je známý, to kukurukuků, ty jak tady to zpívali ty, em to bylo nabitý kino, a em to potom, už teď nedávno tady byli. už to není vono, tak jak to zpívali oni, tak nemůže už to být ono, protože už to ti co to zpívali v tom filmu, tak to už je delší dobu. ale ty ještě někteří žijí a zpívali.
JV: dobře.
LH: to bylo, ten stůl byl, a oni se drželi v náručí, bylo jim to moc líto, že tolik jídla a všeho měli nachystaný, a voni se báli teho pána, takže za nima nepřišli. on řekl že to nevadí. takže se tak, to je taková krásná láska, tak se tak objali a tím to teda potom končilo. a ještě jeden film byl nádhernej, ale já nevim ten začátek, ne začátek, já nevim jak se to ten film menoval. to byla, ňákej pán velkej, a em neměli dlouho děti. a on potom, potom tomu to chtěla říct, že čeká už konečně dítě, a eště než mu to řekla, takže přiš- přišli ňáký ti darebáci, sebrali ji a chtěli výkupný. a ona řekla dej ty, dej ty, ty peníze, aby dal ty peníze, že čekají dítě. a on ji nevěřil. on ju vyhodil, myslel že to má s tema darebákama to dítě, ten chlapeček. a ona se dostala na do takové jenom, ona prala potom, a on teda si ju úplně se k ní nehlásil, a končilo to to jenom takové kousíček toho, ten chlapeček to zase roznášel, ona prala, žehlila, a em on potom em je- to, jak to, všecko roznesl a zase si sedli a měli, měli se rádi jako, maminko dycky tak krásně u sebe byli a vyprávěli si. a von ten chlapec šel a ona říkala, dávej pozor abys, mně to, dyť to mám vyžehlený všecko co nedává, a děti mu dělaly zle že nemá táty, a tak dělaly mu zle. a von se nějak votáčel a mohlo mu to prádlo spadnout. v tom jel, jelo auto, a přejelo ho mu tu maminku. a ona ho poznala, že to je vlastně otec toho chlapce. a ona mu to řekla, tak von se teda potom, on je poznal tu manželku, a dobře to dopadlo jenomže ona umřela. to byl takovej citovej, né ňáká limonáda. takovejch limonád by bylo pořád dost. ale to bylo citový. moc.
JV: hm dobře, takže teďka bych se přesunula od tohoto na starší věk, na váš starší věk, takže od vašich asi deseti let do začátku války, nebo do protektorátu. takže teďka bychom se bavily o tomhletom období. od vašich deseti let do toho protektorátu. a takže zeptala bych se jak ste tady v tom období často chodila do kina asi tak zhruba.
LH: no, moc ne, protože bylo každou chvilu to o tom troubilo, že,
JV: a tak to ještě byla ta první republika
LH: ne,
JV: hm
LH: no tak to už, to už to tak moc né, ačkoliv byli taky ten (volbrik) byl ten německej herec, ve filmech hrával, a taky sme někdy šli ale že to bylo jako německy víte, a my sme byli proti těm Němcům dost zaujatí, ale my sme to nemohli dělat očividně, že, no
JV: ale ne, to bylo ještě za první republiky, když ještě
LH: a za první republiky, no, to sme potom sme zase šetřili ještě, abysme měli ten nábytek, abysme to měli, tak sme víc šetřili. abysme, no manželovi rodiče nám em koupili ložnici, a teta nám zase koupila ložní prádlo a všechno to ložní prádlo Rusi to tam eště co tam zbylo, tak co tam zbylo, tak to tam lidi pokradli a Rusi stáhli z těch sutin, stáhli peřiny aby to měli pod těma katušama.
JV: hm dobře, a tak teda chodila ste třeba jednou měsíčně do kina? nebo jednou za čtrnáct dnů?
LH: no tehdy možná že, tak dřív tak za čtrnáct dní, někdy i později. ale podleva toho co hráli. no hugo háse ((Hugo Haas)) sme měli taky velice rádi.
JV: hm dobře a tak teda, která kina ste v této době navštěvovala. změnilo se to nějak? nebo se to nezměnilo. navštěvovala ste pořád [stejná kina?]
LH: [ne, no když tu,] to, tady sme do- potom chodili častěji, menovalo se Lípa,
JV: Lípa.
LH: ano. a bylo to tady em jak je na, nevim to by to tam myslím nebudete znát, to je, em tam se tancovávalo, a tak, víte, takový taneční, a tam potom bylo pozděj, pozděj tam byl to obsadila Zbrojovka, ale ne to kino, to bylo vedle. a tak tam sme, tam sme chodívali se někdy.
JV: a to kino Lípa, to ((dříve Lido bio))
LH: to bylo vedle.
JV: to se menovalo Lípa. a tenkrát se menovalo taky Lípa? nebo až později.
LH: ano. nevím jestli se menovalo tehdy, ale oni mívali dost dobrý filmy, a laciný.
JV: a vzpomenete si na jaký to bylo ulici třeba?
LH: no, oni tam, já nevim, Hvězdova se to menovala ta ulice.
JV: Hvězdova?
LH: no. myslím že to byla Hvězdova.
JV: jo.
LH: a potom tam byla
JV: takže, ano?
LH: Zbrojovka, to tam zabrala, a potom sme s tou vnučkou tam chodily ale ne do toho kina, potom to tam bylo kino, ale potom tam bylo pro ty děcka že třeba se tam chodilo na takový ňáký ty em dětské radovánky a tak. ale nebylo to tam špatný, bylo to docela dobrý.
JV: hm dobře. a teďka em vy ste vlastně říkala že do toho kina ste chodila kvůli tomu že bylo laciné.
LH: ano, že bylo levnější a hra- já sem si vybírala filmy.
JV: hm takže
LH: manžel zas ňáký vojáky a, a já říkám, já ne, já na ty vojáky ne. tam se dycky střílí, a toto a já, já to nechcu.
JV: a nevybírala ste si třeba podle toho jaké to kino bylo, jaký mělo interiér, jak bylo vybavené, nebo jaká tam byla obsluha, podle toho ste si
LH: no, to vybavení třeba v Husovicích, tam to bylo velice, takový čistý, čistý, ale celkem tam nic není. tvrdý židle, že tvrdý židle a v té Lípě ((Lípa)) taky. to akorát tady něco malinko, jenom tak tady to vybavení nebylo tak nějaký moc, no ale byli tam dost takový ty uvaděči, nebo uvaděčka vám řekla tady dovedla vás až na místo, pěkně, a měli tam taky tak vzadu takovej ten balkónek jako, a mně se to, já sem tam nikdy nechodila na ten balkónek. jako ale to nebyl balkónek, ale pokračování těch, nebo začátek, že, em když ste vešla do toho hlediště a tak se vešlo, tak tady byly ty asi tři nebo čtyři ty, ty, no jako balkónek ale to nebyl balkón, že to bylo jenom tak, takový oddělený, že, a tak tam to bylo dražší. a jinak já sem dycky si brala, no když sme si chtěli ještě ledacos pořídit, tak sme mohli museli takle šetřit.
JV: a to teďka ste mluvila o tom kinu kde? em v těch Husovicích? teďka co ste popisovala to kino.
LH: ano. to je teď jak je to už, to už tam dávno není teď, a je to když pojedete jako od nás,
JV: hm
LH: jedete autem?
JV: ne, ne.
LH: jedete až na konec Husovic a na té křižovatce, kde se přijede potom k temu em třeba k temu zelenému tady temu em voni říkají zelený kde sou ty lékaři, anebo potom em různejm věcem, a tady taky sou tam potom Černá Pole, a
JV: takže to bylo to kino Sibiř?
LH: Sibiř.
JV: Sibiř, ano, takže ste popisovala to kino Sibiř.
LH: jo. a taky tam byly velice, no tak, já sem se s tím nesetkala, že někdy někerý kina že, em kluci udělali legraci em nepěknou, přišli a teď si schválně jako votevřeli,
JV: hm
LH: a dva číhali a ten si tam pořádně prcl. a teď chtěli utéct. jenom voni že zapomněli, ale to sem se jednou v životě, von ho chytl, von se nepáral. von mu sdělal kalhoty, on mohl, jestli tak třináct, to už kluk, a von mu dal pořádně na zadek a řekl, já dám všem, to řeknu, tak se někde objev do kina. <potom se maminka,> pak se ho jednou, ona byla sama, tak prej ste vyplácel. a on řiká, von dělá takovou blbost, ale tata přišel a řekl, udělal ste moc dobře, že ste mu dal na zadek, protože je docela jinačí. takovou blbost, a oni prej ho navedli kluci.
JV: hm dobře. em takže, chodila ste třeba i do ňákých lépe vybavených kin? vzpomínáte si třeba na ňáké lepší kino? že byste někdy chodila do ňákých lepších kin, hezčích?
LH: jak, eště?
JV: no říkala ste že v tý Sibiři ((Sibiř)), v tom kině Sibiř, byly takové ty tvrdé židle,
LH: ano
JV: a chodila ste třeba do ňákých kin, kde byly ňáký pěkný
LH: no jejda. zrovna to, tak jak je to blízko té, blízko té, em jak se de na tom zelným, ne zelným, masným trhu ((pravděpodobně kino Moderna)). a tam je ta, takže to, to vám řekne každej že je tam kino. a oni mívají dost často tady ty starší opakované filmy. a tam sme byli už za léta, v tom, jé prý dávají, známá paní mně říká, Lídy, představ si to, já sem se dověděla že tam dávají Byl lásky čas. no jé, my hrrr! to bylo, to bylo v momentě vyprodaný, a myslím že týden nebo, ne-li dýl, nevím přesně, to bylo porád vyprodaný.
JV: dobře, a teďka bych se zeptala jestli ste chodila do různých kin podle toho jestli ste šla třeba s rodiči nebo s kamarády, nebo s přítelem. jestli ste šla do kina, do jinýho kina s rodiči než s kamarády. bylo to tak?
LH: no ne. maminka em maminka em kdyžtak řekla, podívej se tady se to, to moc hezký není, maminka si taky vybírala filmy. maminka, to by vám řekl manžel, maminka, řekl mně v nemocnici že ona je sice em ale že je vysoce inteligentní. ona byla zajedno sečtělá, a ona byla opravdu, a když ležela na tom stole a říkal že měla, že měla tělo jako z mramoru. ale jich bylo pět a tatínek jim umřel, tak vona nemohla do žádnejch škol jít, a ona uměla nádherně malovat. z ní by byla dokonalá malířka. ale to bysme, to tam vám nepatří. to bysme potom se, to bych vám mohla vykládat do nekonečna. škoda, š- velká škoda jí, protože opravdu ona byla nadaná. ale když byla ta válka blbá, to vám jenom k tomu řeknu, ona táty už neměla, táta zemřel ve Vídni, a oni dostávali té podpory málo, když teda pozbyla dva syny, a to byl taky nadané malíř, a říkal, Růženko nic si z toho nedělé, já už se na tu školu nedostanu, ale já ti to, já, ty musíš jít na školu. ty máš ještě větší nadání. a tak vona se dycky těšila na to, ale peněz bylo málo, jako vdova, a a dětí bylo pět, že, a vedle byl sedláka, sedláka byl em synek, hloupej byl jak, maminka vždycky říkala jak punštok, a Růži, napiš mně to. maminka, co za to. no, já ti, já ti dám pořádně namazané chleba se škvarkama. že je to směšný. takové oni mívali velké, tak on donesl takové velké chleba. takle namazané. maminka mně ukazovala, maminka to nesnědla. přišla dom, válka byla. nebyl nebyl chleba. tak maminka to rozdělila a měli všechny. ona, její ty kresby byly všechny se pomalu porvali faráři. ale aby ji pomohli do ňáké školy, to už ne. víte to bývala taky taková doba. to sou romány, že. tak se na mě nezlobte že vždycky odbočím.
JV: to je v pořádku.
LH: ale to je pravda, vona, vona nakreslila, jak se tak byla opřená, a tady byla lampa, a ty stíny od té lampy, a tak že byla taky opřená, a to bylo na objednávku, kdosi chtěl aby mu to namalovala. tak ona to tak namalovala, a teď se hádali, a von to. ne! já sem ji řekl že ji něco za to, že ji dám pytlík mouky za to. a von říká, já ji dám víc. oni se vo to pohádali, faráři, víte to bylo taky ta doba. faráři, no tak potom ten kněz, co tam byla, tak si to vzal a říkal, já ti, já ji dám, takže donesl takové pytlík mouky a kousek másla a bylo to. a tak říká, škoda, škoda přeškoda, že to přišlo pryč. ohromně malovala, ohromně. a za krajíc chleba, ale to byly takový ty selský. oni měli, ale ty chudý lidi, ty neměli. ty měli pomalu hlad. ta byla doba škaredá, no. a tak co ještě potřebujete, tak sem se vám rozvykládala,
JV: to je v pořádku.
LH: ale vy máte em takový možná přístup. já bych s každým takle nehovořila. věřte tomu. heleďte a chcete studovat co. můžu se zeptat?
JV: já studuju em dějiny a teorii filmu, tak proto, proto si povídáme o těch kinech.
LH: no. ale my máme přece krásný filmy. my máme, a hodně krásných filmů. a když se budete třeba držet těch starejch, málo teď je, vykládají z dějin. já sem ty dějiny znala, to, to sem, Vlaďka, vnučka, ta porád babi, kterej rok to byl, nevíš? dycky jenom zavolala, a teď už já to mám popletený. a teď co mě postihla ta nemoc, tak to je vůbec, no. a ráda sem, někerý maminky nutily děcka číst a to, no a já sem dostala pohlavek, abych už nečetla. já sem si myslím to, zkazila zrak.
JV: dobře, tak dobře, tak teďka bychom se vrátily teda zpátky, k tomu dotazníku zase, a em zeptala bych se jestli bylo ňáké, v Brně kino které ste neměla ráda, kam byste ne- nešla. které se vám nelíbilo.
LH: no, tady jak je na- to se mně nelíbilo moc kino, ale nemohla sem ňáké zavrhnout. v Pisárkách ((kino Meteor)).
JV: v Pisárkách.
LH: v Pisárkách.
JV: a ne- nevzpomínáte si jak se menovalo?
LH: nevím už jak se menovalo, ale voni, voni tam neměli moc ňáký, nějakejch těch to, a oni se dycky tak nějak, kolik je ti roků. to to to je až od osumnácti nebo, a voni nebyli ňák em nelíbilo se mi. já sem tam byla jenom jednou nebo dvakrát a už sme tam pak nechodili. tak jak je tam, jak tam ta tekla, a na té druhé straně bylo jiný kino, tak tam to nebylo.
JV: hm
LH: no, tam to nebylo. tam byly dvě kina. a tam bývala potom em tam byla taky se chodilo koupat. tam byla plovárna. a tam to stálo třeba pět korun, a kousek dál se šlo do Pisárek zadarmo.
JV: hm dobře a teďka bych se zeptala jak ste se v kině obvykle chovala. jestli ste třeba něco jedla v kině nebo pila,
LH: ne, vůbec ne.
JV: ne. a ostatní lidi?
LH: no tak třeba jak začali šumět těma papírkama, to já sem neměla ráda. já sem si nikdy nechtěla kupovat žádný papírkovaný cukrlata. to ruší.
JV: hm a to třeba se prodávalo v tom kině? nebo kde
LH: ty cukrlátka?
JV: ano.
LH: ne to byla tam dycky přišla paní em tam byl dycky takové stánek, a mohla ste si em vybrat, tam měli různý věci, různý věci tam měli.
JV: takže tam byl přímo stánek v tom kině,
LH: ano, ano, přímo v tom.
JV: hm. a během projekce ste se třeba bavili? em mezi sebou? ne?
LH: ne.
JV: bylo ticho.
LH: to taky nemám ráda.
JV: hm a třeba reagovali nějak diváci hlasitě na ten film, třeba že by em něco křičeli, nebo kdyby, nebo nějak komentovali to co je na plátně,
LH: no, někeří lidi se stalo, obzvlášť takový bych řekla starší. no jo, no, to sem si, to sem čekal, to sem čekal. ale byl hned okřiknutej a už to nesměl.
JV: hm a to ho okřikli jako ostatní diváci nebo někdo
LH: ano, vadilo to druhým. když někdo vykřikl do toho.
JV: a třeba ti, obsluha kina ho neokřikovala?
LH: ne, ne. ti co obsluhovali ne, ty neříkali nic, ne.
JV: dobře a
LH: protože oni by neměli kšeft. <rozumíte>
JV: hm jasný, takže oni se chovali co nejvíc slušně k těm divákům.
LH: ano, velice slušně.
JV: hm dobře. a teďka bych se zeptala jestli ste potkávala v kině nějaké své známé. že třeba byste tam šla, do kina, s tím že byste věděla že se tam setkáte s někým. sta- stávalo stávalo se to takle?
LH: no, ne, to ne. ale em zase sme, měl manžel měl tak trochu kamaráda, a von, poďte na na pivo, a poďte toto. já, tak já povidám, manžel na to ňáký moc chození po těch hospodách, to nenáviděl, ale no tak jo, no tak půjdeme ne jedno pivo. a voni dycky se tam hašteřili, manžel. no, manželka mu, no mně se zdá že už máš dvě piva dost, ne? a já sem to nesnášela. a já sem říkala, jé pojď už, musíme jít už dom. a oni se tam ještě myslím hádali, a já, já sem doma nezažila žádný hádky a já tam budu v hospodě poslouchat jejich hádky, tak sme byli vyléčení.
JV: a v tom kině ste se třeba setkávali? že byste tam šla s manželem a potkali ste tam ňáké své známe? že ste věděli že
LH: no kdyžtak sme se, z rodiny sme se tam potkávali, někdy, a děcka teda pak sme měli ještě jednu holku, a to je ta o- Ola, že, tak em takže tam sme se em a rádi sme se s ní tam potkávali, a vona měla pak těžkou cukrovku, a tak to bylo s ňou špatný. ona měla velice těch, brzo potom umřela. a voni ji říkali teta Bíla, vona měla úplně bílý vlasy z té cukrovky. a měli v Židenicíh barák, a
JV: dobře.
LH: škoda.
JV: hm
LH: teta Bíla.
JV: a jako dítě ste chodila na nepřístupné filmy někdy?
LH: ne.
JV: ne.
LH: nikdy. mami- já, maminka, maminka měla takovou nade mnou moc, že když něco bych udělal, vona řekla poslouchej, já všechno, všechny maminky když se podívají do očí svýho dítěte, tak všecko přečtou cos udělala, třeba ve škole nebo to. já sem měla z toho strach, že by to maminka poznala. no a až sem byla větší, tak už sem byla víc chytřejší, ale mě to už potom nebavilo, protože sem měla krásný knihy, který sem potom přečetla, bohužel hodně mně jich pokradli, no, a i ňáký peníze, a
JV: hm dobře. takže ani bez placení ste do kina taky nešla.
LH: ne.
JV: a byla ste třeba přítomna toho, že by takle někdo tam šel bez placení a vyhodili ho?
LH: to vůbec ne.
JV: ne.
LH: já bych měla strach že, že by mě chytli a pak by mě z- ne.
JV: a třeba viděla ste že by někoho takle chytli a vyhodili ho?
LH: ne, nepamatuju se. ale říkám, ten to tam pořádně mu to teda prclo. on to myslím dlouho držel, aby to tam, a byl vyplacenej a jeho tatínek s tím souhlasil.
JV: hm dobře. a chodila ste do kostela?
LH: no, někdy. ale já nejsu nějaké, jak se říká, voni někdo říká pánbíčkář, ale to není správný teda zrovna ocenění. já teď nemůžu, ale neodsuzuju lidi keří dou do kostela. oni v tom vidí, oni v tom vidí útěchu, víte, v tom se vidí útěcha. a někdy vás potká tolik bolu, v životě, tolik bolu, že tady už vám nepomůže tady člověk. tak hledá se, hledá se útěcha u toho boha.
JV: dobře. takže jak často asi dejme tomu, ste chodila do toho kostela?
LH: no, to sem jako děcko sem, prosim vás měla sem opravdu s- tady mám ještě vysvědčení, ale myslím v druhé třídě, samý jedničky a v náboženství sem měla dvojku. že sem neuměla, maminka tam letěla a říkala, jakto že Lídyna má z toho, no ona neuměla em přikázání boží. maminka byla tak toho názoru jako, dycky mně říkala, bůh chce mít pořádný lidi a ne takový dacany co sou tady.
JV: hm dobře. a teďka bych se zeptala jestli se někdy stávalo, že by třeba návštěva kostela kolidovala s s programem kina. že byste se musela rozhodovat jestli do kostela nebo do kina. stalo se to někdy?
LH: no, to teda sem nikdy o tom neuvažovala, ale em to nevim, ale myslím že bych tam šla do toho kina.
JV: hm takže radši to kino.
LH: ano. ale nejsu ta, kerá boha bych zatratila.
JV: dobře.
LH: říkám, no když je to, je to tak, je to jak chce, je to jak chce, ať tam něco je tady navrchu, teď už říkají že je tam moc, moc podle novýho toho, my to s manželem sledujem, že je tam víc světů, je takovejch jako my, a no tak ať je tam co chce, a ať je to, když když se budu chovat teda, když to tak chcou, někdo chce a věří tak pevně v boha, anebo teď ti moderní, ti, jak sou to ti, honem ti, ti jehovové, no, takže když se budu chovat jako čestnej člověk, tak to je vlastně přikázání boží snad ne?
JV: hm
LH: nebo ne? a budu vraždit, a všecko možný dělat, a pak pudu do kostela, pane bože, deset otčenášů? no to není správný. chové se jako člověk, a když se budeš chovat jako člověk, tak, tak to je to přikázání boží.
JV: dobře. em ke které církvi ste se hlásila?
LH: no my sme byli v římsko-katolickým dycky, no tak
JV: a dalo by se říct, že by ňák vaše vyznání ovlivnilo to jaké ste si vybírala filmy, nebo vaše názory na
LH: no ne. ale řeknu vám toto. když my sme se měli s manželem brát, tak farář tady řekl že nás nevoddá.
JV: hm
LH: protože manžel je československé víry, to jak to bylo po té válce rodiče, to a no tak, no tak maminka říkala co váháš, tak, tak se dej na československé víry, já sem tam byla, máme to i nafilmovaný tu naší svatbu, a, no tak, a vod té doby jestli sme tam byli tak pětkrát, to bylo všecko.
JV: dobře.
LH: ale je to tam takový em lidštější, no, ale jinak
JV: a pamatujete si že by třeba se někdy promítaly filmy na faře?
LH: ne.
JV: ne.
LH: ne ne ne, to vůbec ne.
JV: tak teďka bychom se přesunuly k dalšímu tématu, a to je filmy a jejich výběr. em takže první otázka je em podle čeho ste si vybírala ten film. em podle jakých kritérií.
LH: no já bych, podívejte se, já bych vybírala filmy kde je hodně přírody.
JV: hm
LH: ale já když vidím, ukazují přírodu, tak to já se cítím strašně dobře. a že by ji mělo být té přírody tam víc. aby ty lidi měli víc citu, a ne aby se by ho tam mučil toho, teho psa, tam mučil teho víc psů, a kdyby to víc vysílali, ale teď se trochu polepšili. trošku je to víc. a hodně je toho na Vídni.
JV: hm
LH: dost je toho na Vídni. takže em rozhodně bych si, já osobně bych nepotřebovala nic tak jako že bych byla ráda, kdyby byly samý přírodní ňáký takový jak je ty medvídci jak tam byli, jak je vychoval, nebo ty, ty vlčata jak je vychovával, a potom on přinde, už sou z nich velcí vlci, a voni na něj skočí, volížou, a mně se to strašně líbí. a za nevim za jakej film bych to vyměnila, kdybych se chodila dívat jenom tady na to. ale já oni mně říkaj že su velkej idealista. nejsu, já chcu jenom to co by mělo být v přírodě pěknýho.
JV: dobře, takže em ste neměla ráda žádný akční filmy, nebo em, radši
LH: no, a nemyslíte že bych se, já bych se ráda podívala na všech- ale teď vůbec já se nemůžu dívat. ono jak se to přibližuje, tak já mám si- na toto trochu vidím, tak já si to musím zadělat, protože to je úplně slepé. vona řekla, paní Hošická, musíte si to nechat operovat. je to sice neobvyklý, ale potom by se mohlo stát, že byste mohla oslepnout. mi v krátké době, a dělal mi to nejlepší chirurg, tady v Brně, a to máte tak.
JV: dobře. tak em já bych se zeptala, kde ste získávala informace o těch filmech, které jdou do kina. jak ste se dozvěděla o tom filmu že bude v kině.
LH: ale to, to mně vnučka, babi, tam běž, no ona přišla, babi ten je krásnej ten film, ten je dobrej. no tak já sem ji dala na to kino, jak studentce, že. no a teď mám tady jednu studentku, jak se dostane z toho celá na nic, je v Anglii, a ona tam šla chtěla, ona umí anglicky, ale ne do písmena, že, anglicky, francouzsky a částečně německy, ale to všecko jak se říká částečně, že. a já říkám, jé Terezko, ty budeš daleko. a ona porád chtěla být daleko. ale toto, nezdržuju vás od toho c o máte?
JV: ne.
LH: co potřebujete?
JV: no
LH: vona, tak tam šla, štyry tam šli, jenomže ona jak tam potom tam zůstaly dvě, a tak se chtěla přihlásit na tu školu v Anglii, a oni že, že to bude možný. no ale potom, jak přišlo ke zkouškám, voni říkali a vy ste z Československa, to už řekli Slovenska, proto já, vona se divila, že ještě teda řekli, no tak prostě z Česka no, ale teď to budete muset, muset vybrat. buďto budete studovat, a musíte si to zaplatit, anebo budete tady pracovat, dáme vám práci, a můžete tady být. protože máte tady, jak tam byla u toho někde, tak vám dám práci.
JV: dobře, takže em
((do pokoje přišel manžel narátorky))
LH: dědy prosímtě buď tak hodné, podej mně ty lístky. no tak teď už vykládám o Vlaďce.
JV: takže já bych se vrátila zpátky k tomu kde ste získávala informace o těch filmech. em třeba z novin, nebo z ňákých.
((manžel narátorky opustil místnost))
LH: no a von to neslyšel. no tak von má votevřeno a může už. o tech filmech? no já já si taky vybírám filmy.
JV: ale já myslím tenkrát, v tom roce, před rokem čtyrycet pět.
LH: ano, tehdy sem si teprve vybírala.
JV: ale kde ste získávala ty informace. jestli třeba z novin, nebo z ňákých plakátů,
LH: to se dovíte od lidí. to bylo taky jednou, jak je mundursdepo. víte jak se to říkalo? tady v Brně? mundursdepo?
JV: ne, nevim.
LH: to je na Lidické ulici ((kino Moravia nebo kino Metro)).
JV: hm
LH: a tam je na rohu, tam byly to mundursdepo to byly takový veliký to bylo něco tam od vojska.
JV: hm
LH: od vojska něco. a tam bylo to, tam bylo to kino taky, a já sem tam ráda šla taky do toho kina. tady bylo kino, to byste se divila kolik toho, pořád několik by, tam hráli to nebo tam, a to se dovíte. jejda, anebo potom v práci. bežte na to, to je moc hezký. ne, anebo to bylo, to je moc hezký, to se nese, víte, to se nese. na to nechoď, to je blbý. to je, to nestojí za nic, to nestojí za nic.
JV: dobře, takže spíš jako z doslechu z těch lidí.
LH: ano, z doslechu.
JV: dobře. takže teďka bych se zeptala jestli, když ste zažila ty němé filmy, tak jestli pro vás bylo důležité jestli ten film je němý nebo zvukový, jestli to
LH: no to sem byla ještě neměla takové perfektní odhad. ale ještě potom byla, potom už kerá mluvila, mluvili, takový byl, jeden byl silnej, a jeden byl menší. a já sem vám ani toto, chtěla sem se zeptat Ole, a zapomněla sem na to. to po techto em dvojici byl už lepší ta dvojice, a ty už byli moc do- jako no ne, moc do- to byly oboje dobrý. na ty sme rádi chodili, a voni se pak jako oženili, no a ohromně legrace, velký, takový, moc dobrý. anebo šapli ((Charlie Chaplin)), když byl, von taky em se těžko než byl, byl vlastně vyučenej filmu, a em taky se mu ze začátku muselo trochu porozumět. a taky sme na něj chodili rádi.
JV: dobře, takže em byl ten, pro vás ten přechod na zvukový film nějak jako zajímavý, měla ste radši zvukový filmy než ty němý? bylo to pro vás něco nového, úžasného ten zvuk?
LH: no jé, no, no hlavně byl ohromné em když to mluvilo, pochopitelně, to, to bylo, když to mluvilo.
JV: takže ste měla radši ty zvukové filmy než ty němé, nebo
LH: no ne, zvukový. ano.
JV: takže, takže radši ste chtěla ten zvukový film než ten němý.
LH: no jistě.
JV: dobře.
LH: ano, ano. ale mně to už potom kolikrát bylo, jenom když sem byla v kině, ale zvukový je zvukový. já mám jenom tak ručičku prosim vás, tady mám takovou obálku.
JV: obálku?
LH: tam mám to od té Terezy.
JV: jo.
LH: tady je, nespadněte. to vono je to jenom tady na kraji, vidíte?
JV: obálku? jako vevnitř?
LH: jo. a já vám, tady na vrchu.
JV: obálku nebo pohled.
LH: no pohlednice.
JV: pohlednice, [tak já vám podám všechny.]
LH: [to vám chcu říct] právě, to je od té Terezky.
JV: já vám dám všecky.
LH: to je od té Terezky, víte.
JV: hm dobře.
LH: a samý, a tak co teď.
JV: teďka bych se zeptala jestli ste viděla ňáký barevný film do toho roku čtyrycet pět.
LH: jé, to se nám líbilo.
JV: do, do toho roku pětaštyrycet jestli ste ňáký barevný film,
LH: no, moc, moc sem jich neviděla, ale to bylo právě třeba tu rozmery ((Rose-Marie)), to bylo moc hezký, barevný
JV: a bylo, no?
LH: a potom ta Španělská vyzvědačka,
JV: hm
LH: to bylo taky barevný, a bylo to moc hezký,
JV: a já bych měla dotaz právě na to, jestli pro vás bylo důležité že to bylo barevné ten film. jestli to pro vás bylo lákavější.
LH: no věříte že ani tak z zvlášť, že bych na tom trvala, ne. hlavní je že tam byli ty herci, kerý sme, kerý to dovedli hrát. to oni někeří dovedli tak upoutat. třeba ten hugo hás ((Hugo Haas)) em on dovedl, on dovedl strašně upoutat lidi, upoutat.
JV: hm
LH: no a ne jenom hugo hás ((Hugo Haas)), to Štěpánek ((Zdeněk Štěpánek)), že ten, ten dovedl hrát, to, to je herec byl, že a všechny děti se teda jemu. to jenom vám ukážu jak vona mně posílá pořád, babičko pusinku posílám, co mám z pusinky, když no, podivejte se co toho má, tady dávám tyto, tady taky, no, samá pusinka, a co mám z toho. já povidám, mělas zůstat doma. trdlo. no. a oni, oni, tak co se teď má tak tam zůstala. teď přijede teď, tak su zvědavá, tak su zvědavá jak to dopadne. teď přiletí a máma její, no, ne, no všecky sou ty lístky vidíte, od našeho domácího. to všecko von má, to je samá pusinka, samá pusinka pusinka, a nikde nic. a je tam. no. tak ji řekli, tak co teď má dělat to děcko blbý. neměla tam lézt.
JV: hm
LH: no
JV: takže další otázku k tomu, k těm filmům, já bych se zeptala jestli pro vás hrálo ňákou roli to, z jaké země ten film pocházel. jestli ste si vybírala podle toho že to byl třeba italský film, tak ste si
LH: taky někdy, někdy. jenom někdy. ale oni mívali, Němci mívali taky pěkný filmy. Němci. ten (volbrik), to byl takové fešák, že se každej zalíbením na něj podival, to byla postava, tady měl takový fousy, no to bylo, krásnej chlap. no tak se rád na něj podíval. a tam hraje ten a ten, z těch Němců. ale em my sme potom ty Němce moc nenáviděli. my sme šly s kamarádkou jenom, krátce, s kamarádkou sme šly z Husovic, a najednou sme slyšely bum, bum, bum, bum. a tady byl, tady byl takové jeden pán, které měl ne byt, ale em dolů brousil nože, nůžky a tak. a my říkáme, ježišmarja co teď, co teď. voni měli takový veliký bubny, a na to bubnovali. teď měli ty, ty rukavice a ty prapory. já povidám Mařenko, je s náma konec. teď jsem si vzpomněla, já povidám, zeptáme se tady pána. a on to měl hodně hluboko. a já povidám prosim vás, schovte nás tady někde, oni nás ještě neviděli, oni jakorát dojeli, došli, docházeli do ulice, docházeli. a já řikám, a on řiká, já sem slyšel ty bubny. no nebojte se holky, honem, já vás pustím dozadu, a tam vzadu je kostel, československej. tam je vzadu jak měl ten pán, a to je jenom u toho jak tam je elektrika. a on řiká, kdybyste nemohly od toho, k temu kostelu, byl byl zavřené, tak jeďte honem tamto, můžete tó brankó, tu přeskočíte a budete v Židenicích, a tam sou lavičky, tam si sednete a to oni vás tam nenajdou. a nevim co by nám bývali udělali kdyby nás chytli. to byla zlá doba, Němce sme neměli rádi. a co potřebujete eště.
JV: no
LH: celý můj život a a teho máte dost? ne- nebudete se na mě zlobit že sem vám tady dala kus života svýho?
JV: ne, to právě chceme, to je, to je právě důležité.
LH: víte, to bych vám třeba o té Itálii, kdybych vám to všecko vyprávěla, ale to, ten, vy myslím ale jistě ste se to na vysoké škole učili o hraběti čiano ((pravděpodobně Ciano)), jak zastřelili jeho dceru a to. ale to tad teď nepatří, ale to bych vám vyprávěla.
JV: hm
LH: oni nesměli ani k oknu. on byl pobočník krále. ale to tady nepatří, co ještě potřebujete.
JV: já bych se zeptala, taková abstraktní otázka, em co byste řekla, že dělalo film dobrým filmem. jaká kritéria ste v té době hledala v tom filmu nebo jaké hodnoty ste hledala v tom filmu.
LH: no, především, já bych byla ráda, aby se ty filmy trochu změnily. aby, né že aby takový, né, to se nesmí takový. to ne. ale aby to trochu umírnili.
JV: dobře a v té době, v té době myslím do toho roku čtyrycet pět. em co co ste na tom filmu chtěla v té době, když vlastně vám bylo těch dvacet, nebo pod dvacet em co ste
LH: no, na ňákých filmech se člověk poučil.
JV: hm
LH: víte, poučil se. a já sem pořád prahla po tom em rozhodně bych bývala šla někde do škol a všecko, kdyby nebylo tady toto. pak nám to rozbili, nezůstalo tam nic, co tam ještě zůstalo, tehdy se to meno- a teď je tam k- ňáký hřiště a všecko možný, a dřív se to menovalo Leoše Janáčka. a kdybysme tam bývali zůstali, tak z nás zůstaly třísky. ale eště co bylo, tak to lidi pokradli. tak viděli, že tam sou jenom sutiny, a dovedou ty lidi to pokrást, dokázala bych to já.
JV: hm
LH: a manžel říká, měli tam, sou tam takový ty, aspoň pokličky ti donesu, když to nádobí je pryč. víte že ty pokličky byly taky sebraný? já nevim, co se děje v lidech. já bych nic takového neudělala. a já bych si vzpomněla na maminku, protože ona říkala, za to bude každej jednou potrestanej, pamatuj si to. a já si to pamatuju.
JV: dobře.
LH: a co potřebujete.
JV: em další otázka je, jestli ste na ňáký film šla vícekrát.
LH: jéda. na Španělskou vyzvědačku ((Španělská vyzvědačka)) aspoň třikrát.
JV: a co byste řekla že se vám právě na tom filmu líbilo. na té Španělské vyzvědačce ((Španělská vyzvědačka)).
LH: no tam, tam se taky zpívalo,
JV: hm
LH: krásně to bylo všecko aranžovaný, a vůbec, celej ten film byl takovej, no prostě bylo to taky, to už dávno bylo teda em mluvený, že, a nebylo tech filmů sem tady tolik, z té Ameriky. nebylo, že, tolik. takže em vůbec.
JV: takže ste měla ráda americké filmy třeba?
LH: no, měla sem jenom určitý.
JV: a jak-
LH: ne všechny.
JV: a jak třeba vypadaly ty filmy které ste měla ráda.
LH: proč sem měla ráda, protože třeba ta rozmery ((Rose-Marie)). oni ju potom nafilmovali podruhý, ale to už nebylo ono.
JV: a co třeba, co teda bylo ono, co na tom filmu
LH: ona třeba em nebo já vám řeknu na našem. Babičku naši.
JV: hm ano?
LH: ano. tak ta Babička, první, byla nádherná a pořád se líbí.
JV: ta, ta z roku em to myslíte ale už tu mluvenou, tu zvukovou.
LH: no ano, ne, naše Babička, že,
JV: hm
LH: ano. a vem všem se líbila. potom ji nafilmovali podruhu, podruhý, herecky ne- žádná vada na ni nebyla, ale proč tam už strkají jejich, zase tam strkají že no von se nad ňu naklání, a myslí si o všech možnejch techto. proč to dělají, dyť ať to dělaj jak to je. tak potom říkaj to není ono, a na to se nedívají, a dívají se na tu starou Babičku ((Babička)).
JV: hm
LH: tam se to všecko, a toto už, a je to herecky je to velice hez- zahraný. zahraný je to dobře, ale už je tam toho sexu převršení. proč to dělají. to se, tím to znehodnotí ten film. a to je herečka, která to tam em hrála, jedna aj druhá, všichni to, hráli krásně, to se nedá aby tím netrpěli oni. ale, to, to nebylo hezký. to nebylo hezký, to, tím to zkazili.
JV: dobře, takže ste říkala o tom filmu, o tom americkém, že se vám líbil, že tam třeba byla hudba, tak měla ste třeba ráda filmy s hudbou, kde byla.
LH: no s hudbou. ano ale nesmí ta hudba přesahovat do toho děje.
JV: jo. a jak byste popsala právě ty filmy, na které ste chodila. em byly třeba ňáký, žánr měly stejný, že ste třeba chodila na milostné filmy, nebo na
LH: nemusel být, no nejvíc se, nejvíce se mně, říkám, kde byli koně, kde byli, no byla hodně přírody, a a kde bylo třeba ukázaný různý ty, někde kde se to opravdu, že se to kde se to odbývalo, že, jak honem si, teď sem to chtěla říct a polkla sem to. Haničinec ((Petr Haničinec)), že, a toto, nebo Hanzl. Hanzl tam em jak tam zahynuli v tem
JV: Hanč a Vrbata ((Synové hor))
LH: ano.
JV: hm
LH: a takže tam, tam taky byla láska, že, taky. ale to je tak krásně podaný, ale tak krásně, že v tom vidíte kus lásky, že oni se měli rádi, a vidíte to že to je pěkný.
JV: dobře. takže teďka bychom se přesunuly k da- k dalšímu tématu, k předposlednímu, a to sou rozdíly v kinech. takže vlastně o tom už sme mluvily, že, o těch kinech jak vypadaly vevnitř, jak tam byly ty židle a tak, a že vlastně v některých kinech byly tvrdý židle a v těch lepších zase byly ty měkký.
LH: ano.
JV: a lišil se třeba
LH: plyšový.
JV: a lišil se přístup zaměstnanců v těchto kinech? že třeba v těch kinech, kde byly ty tvrdý židle, že se ty zaměstnanci
LH: to mně nevadilo.
JV: a chovali se ty zaměstnanci jinak než v těch
LH: ne, mně to nevadilo, jenom když tam byl pěknej film.
JV: hm a
LH: no ale hodně lidi chodili tam, kde byly ty tapetový.
JV: hm a třeba ten přístup těch zaměstnanců teda byl, byl stejný nebo
LH: no myslím že stejný, no.
JV: dobře.
LH: naopak si myslím, že tam měli hodně víc lidí, protože oni měli, to se myslím menuje Ponrepo, ne?
JV: Ponrepo v Praze
LH: a není to tady? ne ale to tak nechcu něco splést. ale zeptejte se tak jak je v tom. tam byly vždycky ty filmy starší, mají tam všechny, i tyto. ale taky tam měli i teho prvně myslím to tam dávali, že em teho krále. englic- Obsluhoval jsem anglického krále. ten se mu povedl. mně se líbily takový filmy.
JV: hm
LH: a oni prósim tě, to sem říkala kamarádce, a bohužel zemřela. ona mně, jeden den mně říká Lídy, já přindu pozděj. no tak říkám tak dobře. a její dcera mně řekla, že říkala, zavolej Lídě, máš tam jít a, a vona, já žádnou Lídu nemám a vona se pomátla do rána. ona mě neznala, ona mě neviděla nikdy, a, a třetí den zemřela. vona říkala prosím tě co se ti na tom filmu líbilo. já povidám, mně se na tom líbilo ta opravdovost. mně se na tom líbila ta opravdovost. to byl film takovej opravdový. já nevim jak bych to ještě víc vyjádřila.
JV: hm já to chápu, dobře.
LH: no, pochopíte mě?
JV: ano.
LH: takové, víte, takovýho prostě, von tam vyjádřil em co člověk vlastně cítí, a jak to má vypadat, že, pěkný. a von to teda vopravdu, von je em šikovnej herec,
JV: dobře.
LH: doufáme že vydrží a že ňákej ten eště udělá nějakej ten film.
JV: takže teďka bych se zeptala z čeho se obvykle skládal program té projekce. em že byl tam hlavní film vždycky, a co tam ještě bylo navíc, třeba nějaké aktuality,
LH: taky aktuality. a tam byl Pepek em Pepek em počkejte jak se menoval, a to sme rádi chodili kde dávali před tím. a to měl čibuk takové ten Pepek, jak sakra tim druhým ménem nevim. Pepek mu říkali. a on měl dycky, a tam dával špenát, víte,
JV: Pepek námořník?
LH: jak?
JV: Pepek námořník?
LH: námořník, ano. no. Pepek, jak tam dávali námořníka Pepika, my sme se tomu smáli, a tak sme, když někde jinde, třeba jeden film dávali třeba v kinech třech. v Králově Poli taky to tak rádi dávali, tam byly taky dvě kina naproti sobě ((pravděpodobně Union a Adria)).
JV: takže to byly ty krátké filmy před tím, před
LH: no a to se mně líbilo ty krátký filmy. nebo tam byly ty tři prasátka, a taky to bylo pěkný. tak dycky, a oni byli chytří, voni to měli tady první, tak oni nalákali lidi.
JV: dobře, takže em dalo by se říct, že ste si vybírala i podle podle těch krátkých filmů.
LH: ano taky, ano. taky.
JV: a byly tam třeba nějaké reklamy před filmem?
LH: ne, vůbec ne.
JV: reklamy ne.
LH: ne ne ne.
JV: a aktuality tam teda, aktuality tam teda byly?
LH: no ale málo.
JV: málo.
LH: byly, ale málo. byly.
JV: takže ne před každým filmem? nebo jako že
LH: no před filmem.
JV: a byly vždycky? před každým filmem?
LH: no myslím že ne. že ne vždycky. to dycky, to byly aktuality ale to byla chvilenka, hned to zhaslo a hned začal film.
JV: hm a vzpomínáte si na ňáký em říkalo se tomu foršpan. ňáká ukázka z filmu. bylo to někdy? em ukázka z filmu který třeba bude příště.
LH: no myslím že nepamatuju si, ale myslím že moc ne. ale nevim to přesně. to přesně nevim.
JV: dobře. a teďka bych se zeptala, jestli ste někdy byla před tím rokem čtyrycet pět, přítomna promítání filmu v domácnosti.
LH: no já to mam každou chvilu u naší dcery.
JV: ale když em do toho roku čtyrycet pět. do konce války, jestli ste někdy byla
LH: né, né, to neměl, no máme na- naši svatbu nafilmovanou, ale to je takové,
JV: a kdo to filmoval, nebo jak ste
LH: no to zfilmoval kamarád jeho, a bohužel taky zemřel na rakovinu.
JV: a pak ste to někde si pouštěli na něčem.
LH: no mám to no máme.
JV: ale
LH: všecko na to tady.
JV: takže ste si to museli teda promítat. takže někdo vlastnil asi nějakou promítačku.
LH: no máme takovej to víte jak to bylo m- malá promítačka. ale docela je to vidět, tam mám vidět maminku, tatínka, tetu, ta co byla v té Itálii, a
JV: a tenkrát ste to teda si to na něčem promítali?
LH: no to si promítneme každou chvilu když někdo.
JV: ale já myslím tenkrát, když ste to nahráli, tak tenkrát ste si to třeba promítali na něčem?
LH: no né nic jenom, tady jak je byla toto, tak se tam dala em plachta bílá, a hned byla, na to se to.
JV: takže vy ste měli promítačku? doma?
LH: ano.
JV: dobře, a promítali ste si třeba i nějaké jiné filmy?
LH: ne ne ne. to vůbec, to jenom on nafilmoval tady tu svatbu jako kamarád.
JV: hm
LH: a chudák be- brzo umřel na rakovinu a škaredě umíral.
JV: hm dobře. a teďka poslední, poslední část, a to je protektorát. a teďka bych se zeptala em jak na vás působily změny po roce třicet devět, když začaly platit protektorátní předpisy. em jestli to třeba nějak bylo poznat v těch kinech, jestli byla nějaká jiná atmosféra v kinech, když začaly být ty předpisy protektorátní. jestli byla nějaká citelná změna v těch kinech.
LH: já, tehdy, my sme nenáviděli Němce, zajedno, protože sme viděli, sme viděli vlastním okem jak tam viseli dva, my sme zděšeni, bohužel sme jenom tak to zahlídli, tam ty studenty, a byla to špatná doba. špatná. a manžela otec, sme o vlásek, bývali by nás postříleli myslím všecky, všecky, protože on tam měl podnik, a on tam měl na půdě, no, strašně dobře zebezpečenej telefon. a a takovou tu vysílačku nebo co to bylo já nevim už přesně. a až bylo po válce, tak manžel říká, tati, tys mně to vůbec neřekl. a on říká, chtěl chtěls viset? a on o tom do této doby, já sem ho měla tady sedum roků, sem ho opatrovala, sedum roků sem ho opatrovala, a on o tom nechtěl mluvit, on měl pořád strach. představte si to.
JV: dobře. teďka bych se zeptala, jestli em byla některá kina vnímána jako německá, že tam třeba chodili jenom Němci nebo to bylo
LH: no ano, taky byly ňáký, a když sme bydleli v Králově Poli, potom, tak tam bylo, oni tam cvičili Němci, to sme ještě nebydleli tam teda, takže to sme bydleli jinde jako s rodičema, že, a voni když vyšli ven, tak šla z vás hrůza. ma, ma, ma, ma ((dělá zvuky připomínající pochod)) to není nadnešený. vyšli ven, mahé, majn, ((dělá zvuky připomínající němčinu)) a eště sme měli republiku.
JV: takže to bylo před protektorátem ještě.
LH: ano. to už bylo na spadnutí, víte? na spadnutí.
JV: dobře. a když teda některá kina byla vnímána jako německá, tak em víte která to byla? vzpomněla byste si?
LH: no, no to museli být všichni museli, když chtěli mít obživu tak museli všichni mít německý filmy.
JV: ano, ale já myslím třeba že to bylo vnímaný tak, že tam choděj pouze Němci, a Češi se teda tomu spíš
LH: to nevim teda, to přesně nevim. ale Němci byli strašně zlí. ja vám říkám, kdyby se bývali dopadli, anebo když jak voni vyšli ven, ven z té cvičitelny, to bylo pod Špilberkem, to sme jednou s maminkou, sme zůstali stát, ale to byla hrůza- hrůza, voni dupali těma nohama a voni šli, a zdravili se, hajl, ((Heil)) nebáli se, a řvali jak, co dělá všecko nacismus. nacismus. no- normální lidi to nedělali, to jenom ti dacani. to by vám člověk vykládal. ale to kdyby nám bývali ti hajoti, ty Němci, ty by nám bývali dali, oni měli takový velký ty, ty em a bubnovali, ježiš a potom sme se tam stavili na druhej den a von povidá, no to bylo, to mně máte co poděkovat. maminka mu koupila, taková byla, tabák, a von to kouřil, tabák, když to vykládal, a von řikal, holky uřechtaný co ste se temu měly řehtat. my nevíme čemu sme se smály. no a oni šli už začínali, oni by řekli že se jim smějem. oni by nás bývali přinejmenším zmlátili. to už by nás tam pomalu při nejmenším nesli dom. ne- nevzpomínám na to ráda. a dneska je to už trošku jinačí, no.
JV: a teďka bych se zeptala jestli ste za toho protektorátu teda, chodila do kina více nebo méně,než předtím.
LH: málo.
JV: takže méně než před tím protektorátem. a z jakého důvodu?
LH: protože to bylo jenom německy, ježiš vy máte hlad. já vám dám
JV: ne, já nemám hlad, ne.
LH: ne. tak jezte.
JV: ještě je brzo.
LH: no Olinka to zavinila, no ona chudák tam bude nejmíň do devíti do osmi hodin, dodělat aby mohli být zase doma.
JV: a to je v pořádku, to si nedělejte starosti s náma.
LH: já dycky mám všecko nachystaný, a ona, no když tak, mami tak když tak počkej já přídu. ale manžel tam bude mít něco v ledničce.
JV: já no, ne, eště je teprve půl pátý, to je v pořádku.
LH: no, a tak co ještě potřebujete.
JV: no, že ste říkala, že ste chodila do kina méně než před tím protektorátem.
LH: no moc málo, moc málo.
JV: a z jakého důvodu? že teda
LH: no protože sem tu němčinu nenáviděla.
JV: takže kvůli tomu že tam byla něm- ale dyť byly i české filmy.
LH: no tam, tam se zajedno, ze začátku když přišli Němci, tak dole to bylo česky, napsaný.
JV: no
LH: a potom už to vůbec nebylo napsaný.
JV: a když byly i české filmy? tak na české filmy ste nechodila?
LH: no, a tak zajedno to byl taky důvod, a taky oni se hned rušně bavili pouze německy.
JV: hm takže i kvůli těm divákům ste nechodila, ste cho-
LH: a lidi, a vona, počkejte jak vona to. rej rej, Němci jako, rej, hned byl klid.
JV: takže em ste chodila
LH: ne, na, já sem téměř přestala chodit. a všichni dost Češi. málo.
JV: ale
LH: zezačátku ano, ale potom sme se i báli, protože to bylo, dívejte se, to, když sme em em než sme přišli z kina tak bylo dost pozdě, a my už sme se báli, protože potkat Němce, on by něco řekl na nás, oni si umínili, no ten se na mě smál, a toto, a mně vysmíval, a už měl zase, jo, toto, to seš bedlivej a dobrej Němec, a a německy že, a už ste mohla viset.
JV: takže ste chodila do kina méně i kvůli tomu
LH: méně.
JV: i kvůli tomu že ste se cho- bála chodit venku,
LH: bála.
JV: hm a za-
LH: ale
JV: potom ste neměla ráda tu němčinu, ale
LH: ano, ne že by em já bych neobvinila Němce keří, tady byli nad náma, ňáký manžel- potom, manželka byla potom odsunuta a on zůstal ještě tady. a on potom měl dovolený, dovolený jít navštívit kde bydlel. na té druhé straně. a on říkal mamince, paní Štefková, kdybyste viděla jak ti lidi na sebe, co já krčím, anebo na záchod, co můžu než se spláchlo, co tam lidi dávali, Češi, dávali udání. Češi, i Češi Čechy. a on dycky přišel za maminkou, mohl teda, a přišel za maminkou a říkal, já vám budu vděčnej nadosmrti. a opravdu, von nikomu neublížil. oni byli takoví hodní, a tady zrovna naproti nám ten byt, ta, jak to začali křičet kolik jich to, kolik jich odsoudili, tak oni chodili plakat k mamince. proč to dělají, no.
JV: dobře, takže ste říkala, že do toho kina ste neměla, nechodila ráda kvůli té němčině.
LH: ano.
JV: a to myslíte kvůli té němčině v těch filmech nebo kvůli té [že ste slyšela ty diváky.]
LH: [ne němčině, ne] kvůli němčině, ale já sem se bála těch Němců,
JV: takže těch diváků
LH: protože oni byli zlí. obzvlášť takoví třináct čtrnáctiletí.
JV: jo, takže myslíte těch diváků v tom sále, i tak, dobře. em takže spíše těch lidí, kvůli těm lidem ste
LH: dědy, musíš tady nachystat talíře, máš tam něco? no počkej. no tak co ta Olinka řekla, no, že přinde hned s cukrovím. nemáš tam, nemáš tam ještě ty dobrý špekáčky? no tak je vodmrazuj. dyť oni sou tady chudáci hladní, no už, podívej se jak šilháme. ((narátorka mluví na manžela))
JV: to je v pořádku, to si nemusíte kvůli nám dělat starosti.
LH: no ne, no ale to se někdy, u nás se každej nají, a dobře. víte, Němci, ty normální lidi,
JV: hm
LH: ty, to neřikám, ale ti nacisté, nacisti,
JV: hm
LH: ty byli, manžel se chtěl dostat když ho nasadili, nasadili ho do do Vídně, teda ne do Vídně ale tak potom přes známý ho dali do Vídně, ho dali. a dali ho do Vídně, tak já sem tady s děckem zůstala, že, a pak, že, nás odvezl na venkov, a dobře že odvezl, protože jinak by to bylo bývalo špatně dopadlo, a tak sme se odstěhovali a bylo dobře. jinak to bylo rozmlácený, a no tak Rusům za to nemám, nemůžu mít zase tak dalece za zlý, ale voni prej byli úplně na mol vopilí. no ale voni se dostali, tady byla kořalárna, a tam si chodili prý s těma esšálkama em měli prostě do esšálků a do do všelijakejch konvic plechovejch, si to nosili ty likéry a to, no tak se napijou, a byla válka, no tak, maminka se na to nadělala a teta nakonec taky, krásnej nádhernej prsten sem měla takhle velikej, nádhernej, to vám řeknu, nádhernej, tak opravdu nic, nic to, nic to nenadsazuju. představte si to, že nám jak nám to vykradli tak aj ten prsten. a ten byl z Itálie, a to vlastně ta Židovka chudák, ta řekla, já to Ludmilce, ta zas mně říkala Ludmilka, já ji to koupím. a ona říkala, né, já ji to, na tak, dáš něco ty, a ostatní dá já. to bylo tak trošku tak jako ten prstýnek, to je tak nahoru tak, nahoru, a ten em to bylo zlato, a to bylo v platině. a ty ta platina byla růžičky. oni to museli dávat do něčeho že prý by to nebylo dobrý, ty, já nevim ňák, to se ňák příčí, že, že to musí být tak to. pak sem měla zlaté náramek od biřmování. taky pryč. pudřenka krásná, taky pryč.
JV: hm je to hrozný.
LH: ale nechtěla sem aby ho zavřeli, mama tady plakala, no tak co sme, maminka říká prosím tě už je to pryč, my to už nezachráníme, tak to necháme plavat, no.
JV: dobře. jo, takže teďka zase bychom se vrátily na chvilku zpátky k tomu. takže říkala ste že za toho protektorátu ste chodila do kina méně.
LH: moc málo.
JV: ale chodila ste přece jenom trochu. takže změnil se nějak výběr těch filmů? chodila ste na nějaké určité filmy jenom?
LH: no, no byly tam, byly taky, když nějaký na ten, ten (volbrik) když tam hrál, a nějaký takový jedno bylo takové, to, Lídyno běž na to, to je docela pěkný, a nepropagujou tam ty Němce, no von měl zase psa, a em voni se rozešli s tou holkou, oni se rozešli, a teď ten soud nevěděl komu teho psa dát. a tak oba ho chtěli, a von řiká, no tak já vezmu teda sekeru a rozseknu ho teda a dám vám, no to ne, to ne, my to, to ne. tak já mně patří, mně patří. a vona zas taky. ne mně ne, mně patří. tak se hádali, tak on ten soudce řekl, víte co? běžte spolu pěkně dom, a pejsek teď bude s váma a vy se usmiřte a nehádejte se. tak voni šli a na ten, na to vodítko drželi voba dva, dívali se na sebe a kvůli tom psovi se usmířili. tak to bylo, to říkal, na to běž, to je hezký.
JV: hm dobře, takže chodila ste třeba jenom na české filmy?
LH: na české.
JV: a na německé jenom málo teda, nebo
LH: no výjimečně.
JV: dobře. a teďka, jak se diváci za protektorátu v kině chovali. třeba em vzpomínáte si že by ty nacisté nebo ty sympatizanti s tím em nacismem, že by třeba hajlovali v kině kdyby třeba viděl hi- Hitlera, nebo že by nějak projevovali se nadšeně například.
LH: jako něm-
JV: no, Němci v kinech.
LH: no, nemůžu říct že by se nějak, tam nějak nechovali toto, to voni zase měli svůj řád, to voni byli, toto bylo.
JV: takže se nechovali nějak nápadně nebo
LH: ne, ne. to teda tady ty, Kociánovi se menovali, a oni utekli z domu, aby je nebylo slyšet, a šli k mamince, a tam bych řekla všecky ty, no ženský, plakaly, co dělaly, když byla řada kolik jich zabili, zase pověsili. Čechů. a studentů. a vona, no ta plakala. a manžela. no pak byli, toho jejího manžela, taky on byl vlastně Němec, ale jakej Němec. tatínek jeho byl vlastně Němec a on o tom ani nevěděl,a jak bylo tak museli, jako Němec.
JV: hm
LH: on musel být jako Němec. tak musel jít. a pak byl na vojně, ale on byl jenom na těch zákopech, víte? tak to byla taky Němka. a museli jít teda na odsun, že, tak to bylo teprve pláče, bylo jim mamince líto, že, a em tady zase na druhé straně je dům, a on řekl, no, paní Štefková, tam je, tam máte schovanýho Němca. a on utekl od tam, u tech vojáků, a schoval se tady v našem domě. my sme teda tady nebyli. přišel Němec, přišel ruskej voják a řekl, ten uměl trošku česky, že tady je, že tady je Němec. a maminka říká, no ano, ale von ne- nikdy nebyl Němec. a on řekl aby odešla. maminka se složenejma rukama a ta jeho manželka taky. prosim vás, oni nejsou opravdu, já bych se ne, já bych se nepřimlouvala. takle jenom rukou.
JV: hm
LH: a voni ho ve sklepě, tam ho zastřelil, a ten ruskej voják tam ho zastřelil a, tak, co chcete, no
JV: tak ještě bych se zeptala em když se blížil konec války, s tím koncem války jestli se nějak změnilo chování v kině em atmosféra v kinech. jestli třeba tam bylo vidět že už je konec války, jestli třeba už lidi nevěřili těm týdeníkům, nebo že už si tam víc dovolovali, bylo to ňák poznat?
LH: no, nemůžu to nijak zvlášť ovlivnit, protože sme bydleli v tom Králově Poli, a tam zrovna kino nebylo, až dole, teď je tam plova- teď je tam em hřiště a všecko. takže já nevim jak to tam teď teda je a jak to tam bylo tehdy už potom, protože my sme neměli kde bydlet, tak maminka to tady chytla, tak potom říkali, no jakejpak byt. a maminka říkala, no oni nemaj kde bydlet.
JV: hm
LH: no, takže, ale on potom mohl, on měl potom měl prostě takovej papír, a padesát lidí von zachránil. taky takový byli. a padesát lidí zachránil. no a potom potom přišel a a říkal že už bude asi na odsunu. a říkal že moc děkuje za to, že se jako maminka se ho nebála ho jako vzít, když k ní přišel. no proč by se ho bála, ukázal papír kolik lidí zachránil. a tam byla jedna taky na vrchu, a vona porád propagovala že je Němka. a tatínek, ona žila s jedním jako Němcem, a vona měla, on ji tatínek náš mu pomáhal, sekali to řezali to, a ona přišla, nó, vona mu říká, em ee me- mluv česky, mluvíš, co nemluvíš česky. a vona říká, já já su Němka. já vám to musím říct škaredě, tak jak von ji řekl. ty takle prej se postavil a povidá, ty Nemka? ty Ceska a Nemka ani uprdéle, ty Nemka. a ten zachraňoval moc lidí, tady přišlo auto, přijelo to maminka, znám od maminky. přijelo auto a hledali ho. a on řiká, no, hledali ho hledali, nena- tady nebyl, a strašně em ho chtěli najít. a maminka řiká, a od čeho vy ste. a oni říkali, on mně zachránil život, představte si to. čistou pravdu vám řikám. jak, jak vozili em už potom na to nejvyšší, Čechy, ty tam potom už šli jenom na smrt, dopisy a všecko možné on, i třeba manželce to dal, kde je, i toto. to on všecko dělal. no našli ho potom on byl operované na žlučník a myslím na něj nedbali, řekli že je Němec a on umřel. a oni strašně toho želeli, že on moc udělal. takže jako Němec, ale on byl původem Polák. původem ale jinak ne. takže nemůžou se odsuzovat všichni. no, a co ještě máte.
JV: já mám ještě poslední otázku, jestli si vzpomínáte na svojí první návštěvu kina po skončení války.
LH: no, nevím tak přesně, ale
JV: nebo první návštěvy, mně de o to, jaká byla atmosféra v těch kinech.
LH: ne, em tam většinou hodně lidi plakali, že sme se dočkali svobody.
JV: hm takže v kinech lidi nějak to dávali najevo?
LH: ne, to se bylo kino, ale nehrálo se kino, že, ale bylo to v kině, potom tam přišel Havel, ale von jenom ňák přišel, a všichni, všichni teda křičeli, to bylo v Praze, já sem tam teda nebyla, že, pochopitelně, ale teta tam byla tak vyprávěla. a vona říkala, ta atmosféra, to už nikdy tu atmosféru kterou sme tehdy měli, tu radost z té svobody, tu radost velkou z té svo- když někdo řekne, a jakápak svoboda. vona říkala, tak ať zkusí co to je nesvoboda.
JV: hm dobře.
LH: nesvoboda. a vážím si všeho, aby jenom byli ty lidi lepší. vy ste mladí, vy vy to můžete trošíčku, kdybyste mohli to ovlivnit, aby byli ty lidi, vím že jeden člověk ne, ale em aby to bylo trošku, trošku lepší. dyť není zase tak zle. tak zle. no, ale to není jenom u nás, máme známý, on vždycky jezdí známý, nemohl najít em ubytování když byly tyto, když byly závody, závody, a tak a náhodou přišel jel okolo chaty, a poprosil nás moc prosil, jestli bysme ho vzali se synem. tak nakonec sme se nechali uprosit a potom od té doby, no myslím že sedumnáctkrát spával u nás. a to byl taky. jeden kterej nenáviděl nacismus. nenáviděl nacismus. takže není to tak všecko, prosim vás, tak si řekněte že ta baba byla
JV: ne já mám ještě, já mám ještě jednu poslední věc, a to je, já vám ukážu seznam filmů, a vy si zkusíte vzpomenout, přečtete si ty filmy tady, je to podle roku,
LH: je to já nevidím.
JV: aha, tak já bych vám kdyžtak přečetla, a kdybyste si vzpomněla na některý film, který který ste v té době viděla, z těch co teďka uslyšíte, a měla ste k němu nějakou zajímavou vzpomínku, třeba že ste v tom kině něco zažila, zrovna když ten film běžel, nebo že vás ten film nějak ovlivnil v něčem, v nějakém chování nebo tak, tak byste kdyžtak mi to řekla. em takže v roce dvacet devět to byl singing ful ((Singing Fool)) a Pražské švadlenky
LH: no, to sem viděla.
JV: hm a máte nějakou zajímavou vzpomínku na to, že by třeba vás to
LH: no mně se to em líbilo jak krásně zpívali.
JV: hm takže to zpívání.
LH: zpívání.
JV: hm dobře. em takže v roce devatenácet třicet to byl cé a ká polní maršálek ((C. a k. polní maršálek))
LH: no taky
JV: taky
LH: taky sem to viděla.
JV: taky. a em Dvě srdce ve tříčtvrtečním taktu ((Dvě srdce v tříčtvrtečním taktu)).
LH: to, to ne, to sem neviděla.
JV: to ne. takže ten cé a ká polní maršálek, ((C. a k. polní maršálek)) ten vás
LH: no ano.
JV: na vás zapůsobil nějak?
LH: no nezapůsobil, to ale líbilo se mně to.
JV: hm
LH: protože to em byl em ten náš slavnej
JV: Burian ((Vlasta Burian)).
LH: ano, Burian.
JV: Burian.
LH: kdybyste viděla jak von dopadal, ale to byste tady museli být do půlnoci a ještě k temu hladný. no, no
JV: takže třeba toho Buriana ((Vlasta Burian)) ste měla ráda, chodila ste na něj?
LH: Buriana ((Vlasta Burian)) sem měla moc a moc ráda, všecko mu sebrali, potom už druzí a to radši nebudeme vykládat.
JV: dobře. takže tady je v roce třicet jedna, To neznáte Hadimršku
LH: taky.
JV: a to ste taky viděla. a Kouzlo valčíku
LH: to teď si nevím.
JV: hm dobře.
LH: nevím teď.
JV: takže kdyby vás vždycky k tomu napadly ňáký, ňáká tak zajímavá událost, nebo to že by vás ten film v něčem ovlivnil, tak kdyžtak to můžete klidně říct.
LH: cé ká polní maršálek ((C. a k. polní maršálek)) to je dycky, anebo něco takového, co on hrál, on to hrál taky, on dovedl em zpívat, tancovat, a všecko takže sem ho, obdiv měl. můj obdiv.
JV: dobře.
LH: tak bych to řekla. můj obdiv.
JV: takže rok třicet dva, to byl le- Lelíček ve službách šerloka holmse, ((Lelíček ve službách Sherlocka Holmese)) a film qik ((Quick)) taky. potom v roce třicet tři to byl Pobočník Jeho Výsosti,
LH: no
JV: a dál
LH: taky sem.
JV: taky. a dál je tady Šest žen Jindřicha osmého. ((Šest žen Jindřicha VIII.)) em potom rok třicet čtyry, em to je Zlatá Kateřina
LH: no,
JV: a potom, teďka nevim jestli to přečtu správně, neumím německy, em
LH: manžel vám by to
JV: cizby der frac, nebo čis- ciby der frac. ((Csibi, der Fratz)) tak to asi ste neviděla.
LH: ne.
JV: potom rok třicet pět, to byla Mata Hari a Cácorka
LH: no, Mata ((Mata Hari)) ano.
JV: Mata Hari
LH: to je naše, to to byla naše největší vyzvědačka, ano. ano.
JV: dobře.
LH: ano.
JV: a vás to nějak jako
LH: no,
JV: ten film.
LH: neovlivnil, ale em dovedla em si v tom jak to všecko hrála opravdově, to byla slovenská herečka,
JV: hm
LH: a opravdu sem se ji obdivovala.
JV: dobře.
LH: můj obdiv měla.
JV: hm tak jo. dál tady máme rok třicet šest, a to je Moderní doba, a Tři muži ve sněhu.
LH: to si teď nevzpomínám.
JV: Moderní doba je s čeplinem ((Charlie Chaplin)). tam hrál čeplin ((Charlie Chaplin)).
LH: to taky ne.
JV: takže rok třicet sedum, Svět patří nám, a Dobrá země. em rok třicet osum Sněhurka a sedum trpaslíků ((Sněhurka a sedm trpaslíků))
LH: no tak to, to sem, myslím si líbilo všem.
JV: hm
LH: to bylo takový dětský.
JV: dětský.
LH: ano.
JV: dobře, a em další další film z toho roku třicet osum je Ducháček to zařídí.
LH: no to je taky dobrý. to je taky, taky moc dobrý.
JV: a proč myslíte že je to dobrý.
LH: no protože se mně to líbí, zajedno herecky,
JV: hm
LH: zajedno herecky, a je tam hodně taky pravdy.
JV: hm
LH: protože von to dycky opravdu to zařídil. on to, on to za- zařídil v tom prospe- pro těm mladejm.
JV: hm dobře. takže rok třicet devět, tady sou tři Tři děvčátka pokračují, a U pokladny stál.
LH: U pokladny stál dobře, ale ty tři děvčátka ((Tři děvčátka pokračují)) to ne, to nevim, ale U pokladny stál, no to byla, tehdy se léčilo aspirinem.
JV: dobře. další je rok čtyrycet, a tady sou filmy To byl český muzikant a Město ztracených.
LH: no To byl český muzikant je velice citově založený,
JV: hm
LH: a moc se mně to líbilo, no, to vím, to znám.
JV: dobře.
LH: ano.
JV: a třeba em
LH: on byl pak [učitel.]
JV: [ňák] to na vás zapůsobilo třeba vlastenecky nějak, nebo ten To byl český muzikant
LH: no i já mám radost když někdo Čech něco dokáže.
JV: hm
LH: když něco dokáže, tak já mám z toho takovou radost,
JV: hm
LH: a že až su na to hloupá, no.
JV: hm dobře. takže čtyrycet jedna tady sou filmy Opereta a Roztomilý člověk
LH: no to, to je legrace pořád.
JV: Roztomilý člověk?
LH: ((smích) jak von to dokázal všecko tak vylhat, že a potom, ale von vlastně nelhal, von dělal legraci. jo dobrý to bylo. ne že by to na mě působilo, ale em ráda sem to viděla protože to je legrace.
JV: hm dobře, takže ste měla ráda ty komedie teda.
LH: no měla ráda taky komedie.
JV: dobře. em takže rok čtyrycet dva, Vídeňská krev a Muži nestárnou
LH: i Muži nestárnou taky to nebylo em no, bylo to krásně, ten herec co to představoval ((Jan Pivec)), to byl strašně podobný našemu strejdovi.
JV: hm a pak tady máme rok čtyrycet tři, a to byl minhauzen ((Münchhausen)), Dobrodružství barona Prášila, a další film Tanečnice.
LH: to teď nevim.
JV: dobře. rok čtyrycet čtyry, to je La Paloma, a Neviděli ste bobíka ((Neviděli jste Bobíka?)).
LH: no však to je to, jak se ti dva potom rozváděli, tak ti to naši, ti to ňák pře- předělali.
JV: hm
LH: ne ne ne, omyl, to je ta Babička, to je ta,
JV: jo.
LH: ta Babička, a teď dávala všecko možná za to kdo ji dovede babič- em Bobíka.
JV: hm
LH: ano, to je naše herečka, to je něco jinýho, ne omyl. omyl.
JV: a potom poslední dva filmy z roku čtyrycet pět, em Její oběť a Sobota, tak to asi, hm
LH: ani sem to neslyšela.
JV: dobře, tak to nevadí. em takže to vlastně by byl asi tak konec, zeptala bych se na poslední otázku třeba jestli máte nějaký dodatečný, ňákou informaci dodatečnou o které, o čem sme se nebavily k těm, těm filmům, nebo k těm kinům. něco zajímavého co by vás třeba ještě napadlo k těm kinům.
LH: no, já vám řikám, já mám ráda všechny naše filmy, ale já teď vůbec už nechodím, protože nemůžu,
JV: hm
LH: ale jenom když to vidím em v televizi. v televizi. a je mně to líto že teda to. a to vám řekne, myslím osumdesát procent lidí, snad těm mladejm se to lepší líbí, že, že to není nic hezkého. pořád jenom se ukazují, anebo teď to, ňáký takový to, teď tam v zahradě ((Ordinace v růžové zahradě)).
JV: hm
konec rozhovoru
0.0 3:1429Rozhovor vedla: Soňa Morgenthalová
Rozhovor přepsal: Matěj Nytra
Datum a místo: 8. 6. 2010 v Brně
Rok narození: 1923, otec Čech, matka Slovenka
Bydliště: Do roku 1932 bydlela narátorka v ulici Pod Červeným kopcem
((dnes Táborského nábřeží, Staré Brno)). Poté se přestěhovala na
Slovensko, odkud se po roce vrátila do Brna, kde bydlela na ulici
Křížová ((Staré Brno)). V roce 1942 se narátorka vdala a
přestěhovala na Renneskou ((Štýřice)).
Povolání: Narátorka se vyučila švadlenou, roku 1940 začala pracovat
jako tovaryška. V roce 1943 byla totálně nasazená a do konce války
pracovala ve Zbrojovce. Od roku 1960 pracovala jako švadlena a poté
jako manipulantka ve spořitelně.
Povolání rodičů: otec pekař, matka ve službě, poté neznámo
Sourozenci: sestra 1924, bratr 1926
SM: tak. už by to mělo fungovat. takže já se vás e nejdříve zeptám
na vaše celé jméno,
VB: (.) B. Věra.
SM: ano, a váš rok narození?
VB: dvacátého sedmého první devatenáct set dvacet tři.
SM: mhm,
VB: v Brně.
SM: ano
VB: [e]
SM: [a]teď jestli byste mohla říct e, kde všude jste bydlela do toho
roku čtyřicet pět.
VB: do roku čtyřicet pět jsem bydlela, já jsem se narodila (.) na
Starém Brně a tam (.) jak je ten nový hotel postavený za vodou,
SM: hm
VB: ten německý hotel. tam jsem bydlela do mých devíti let.
SM: a ee nepamatujete si přímo ulici?
VB: Pod Červeným kopcem, se to menovalo tenkrát, a teď se to menuje
(.) na ňákým, ňákým nábřeží. ne Bakalovo, ale (.) nevím jaké je to
nábřeží, neznám. ((Táborského nábřeží))
SM: no to nevadí. a potom teda ste se přestěhovala v těch devíti
letech?
VB: v těch devíti letech, protože tatínek umřel
SM: [mhm]
VB: [tak sme] se stěhovali a maminka byla Slovenka, k ní do rodného
města k její mamince. ale tam maminka nemohla být, protože tam
nevydělala, tam by nás neuživila, tak sme se vrátili do Brna. a
bydlela jsem potom až do mého, než jsem se vdala, tak jsem bydlela
na Křížové padesát pět. a potom jsme bydleli jako u maminky
manželové, a to bylo zase Polní, ne Polní ulice (.) tady je ta
Švancarova nebo Reneská ((Renneská)) jak se to teď menuje,
Dvorského.
SM: mhm
VB: Dvorského ulice. tak tam jsem bydlela. no a pak po převratě
v pět- pětačtyřicátým roce sme dostali byt na lajtnerové
((Leitnerová)). a na lajtnerové ((Leitnerová)) jsem bydlela až do
roku dva tisíce jedna, než jsem se přestěhovala sem. a tady v tom
domově bydlím jako o těch osum let.
SM: mhm mhm. a když ste se teda přestěhovali na to Slovensko, tam
jste bydleli jak dlouho?
VB: rok.
SM: rok [takže do]
VB: [( )]
SM: těch desíti let asi, [že?]
VB: [ano] a tam nás ani moc neměli rádi, tenkrát jak opravdu se
říkávalo že Slováci Čechy rády něma- nemají,
SM: <mhm>
VB: tak jsme se, sestra se učila nejlíp, ta měla samé jedničky, i
tam. ale, přesto že jsme byli šikovní, tak tam ty děti byly takový
jako nechci říct zaostalejší, ale takový jinačí.
SM: mhm
VB: a tak my sme tam se dobře učili, tak nás tam moc (.)
SM: neměli [rádi]
VB: [neměly] rády. tak já s- maminka, tatínek pocházel z Prostějova,
tak sme se stěhovali zpátky do Brna, maminka nás vzala na ty dva
měsíce, to bylo od od konce školy, jeden rok jsme tam chodili
(jenom) do školy.
SM: hm mhm
VB: a stěhovali jsme se do toho Brna a my my sme byli ty dva měsíce
v Prostějově na prázdninách. (a) mezitím maminka dostala (ten) byt a
bydleli jsme na té Křížové. Křížová padesát pět, to je naproti teď
jsou tam ( ) naproti nynější pošty.
SM: mhm a to je co za městskou část?
VB: co je to?
SM: ee jaká je to ta městská část? ta Křížová?
VB: Staré Brno.
SM: Staré Brno. [mhm]
VB: [no] já sem pořád na Starém Brně, až teď jsem tady [v
Bohunicích]
SM: [jo] mhm
VB: ale táhlo mě to sem, protože to je, na hřbitov jsem chodila
pořád
SM: mhm
VB: a to je kousek na ten hřbitov.
SM: jo. dobře, a do toho roku čtyřicet pět, jaké jste navštěvovala
školy. kromě toho teda toho roku na tom Slovensku, tak jste chodila
e
VB: na star- e na Mendlově náměstí, napřed, z Křížové ulice na
obecních pět tříd, a osum tříd jsem potom chodila, e tři třídy tam e
to, jaká je to tam ulice, z Úvozu tam. z té strany. teď je to tam
jinak rozděleno, ale tam ta budova stojí.
SM: mhm
VB: ta budova je na Mendlově náměstí. a pak když jsem se učila, tak
jsem chodila do, tři roky do pokračovací školy. v Zábrdovicích. jak
se to tam menovalo, za Zbrojovkou to bylo, Zábrdovice.
SM: mhm hm. a vy ste vy ste začala pracovat kdy?
VB: já sem začala pracovat až v roce, dcera je v devětačtyřicátým
narozena, a bylo jí (.) jedenáct let.
SM: mhm
VB: tak jsem začala pracovat, kdy
SM: e ( )
VB: štyrycet devět a jedenáct
SM: šedesát
VB: v šedesátým
SM: v šedesátém roku.
VB: hm,
SM: a pak ste teda, jestli byste potom mohla zrekapitulovat jak jak
jaká e jste dělala povolání potom?
VB: potom jsem dělala jako ve spořitelně, manipulantku ve
spořitelně.
SM: mhm
VB: tam jsme měly konta na starosti, nové knížky když někdo založil
novou knížku, tak jsme zakládaly podle těch, ne podle jména, jsme
abecední takovou kartičku tam měly, tak to jsme zakládaly. jsme tam
byly tři a všechny tři děvčata jsme byly švadleny,
SM: mhm
VB: bývalý. to byla taková shoda.
SM: jo, a vy ste vlastně předtím už říkala, že ste pracovala e ještě
předtím jako švadlena, že?
VB: ano. [no vyučená, já sem]
SM: [před tou man- manipulantkou]
VB: se učila od třicátého sedmého roku do čtyřicátého. a potom jsem
pracovala tři roky, necelý tři roky jsem tam byla po vyučení, jako
tovaryška. a pak mě totálně nasadili, byla jsem ve Zbrojovce, ale
dlouho ne. jenom do konce toho, to bylo, když jsem se ve čtyřicátém
vyučila, tři roky po vyuč- vyučení to bylo čtyřicet tři, a nakonec
jsem byla do toho pětačtyři- od toho čtyřicet tři, od dubna, to bylo
v dubnu, až do konce (.) do toho pětačtyřicátýho roku.
SM: mhm mhm dobře. e teď jestli byste mohla říct, jaké bylo povolání
vašich rodičů?
VB: tatínek byl vyučený pekař, a maminka, ta byla jenom, když to
víte jak to na tom Slovensku bylo, ta šla v patnácti na ten do
služby, do Žiliny.
SM: mhm
VB: tatínek ( ) tam sloužil na vojně a tam se namluvili,
SM: mhm
VB: a tak se potom vzali, no ale ne hned, až tatínek dosloužil vojnu
a tak.
SM: mhm
VB: a potom, on byl z Brna, tak se přestěhovali do Brna. a bydleli
napřed v podnájmu a pak jsme dostali tam ten byt. tam bylo takové
německé cvičiště, a byl tam vzadu takový, trojbytovka taková, tak
tady byl jeden byt a tady byly dva byty. tak my jsme bydleli tak
v tomto (bytě)
SM: mhm a vy ste už předtím zmiňovala, že že ste měla sourozence,
tak jestli byste mohla říct kolik ste měla sourozenců.
VB: dva. sestru o rok mladší,
SM: mhm
VB: a bratra o tři, o tři a půl roku,
SM: mladší,
VB: no,
SM: mhm (..) e (.) a jestli byste mohla říct kdy pro vás skončilo
takové to pravidelné navštěvování kina.
VB: mhm, my sme chodili i když s- potom sme měli děti, sme do toho
kina z té lajtnerovy ((Leitnerova)) ulice do toho kina, to bylo
potom kino grant ((Grand)) se to jmenovalo, teď se to pak Mír, nevím
co tam teď je, to to už nevím. a tak tam jsme chodívali velice
často, protože televize tenkrát nebyly,
SM: mhm
VB: my sme televizi si koupili až bylo dcerce té starší jedenáct
let, pozdě.
SM: hm (.) takže takže i do po- i do pozdního věku jste
VB: no
SM: pravidelně jste [navštěvovala kino?]
VB: [ano chodívali do kina]
SM: mhm
VB: do divadla méně, já sem chodívala do divadla s kamarádkou, jsme
měly předplatné na tom na e Lidické ulici tam bylo takové malé ki-
divadlo, jestli to tam je eště teď to divadlo, na ( ) když
vejdete na Lidickou tak po pravé straně hned kousek, tak já nevím
kolik číslo to může být, dvanáct, čtrnáct, ale tam pořád něco je,
ale to není ki- to je pořád divadlo, ale jak se to teď menuje,
SM: hm
VB: to je nějaké menší divadlo.
SM: to asi jo. hm. dobře, tak bychom se zaměřily na na vaši dětskou
zkušenost s kinem, to znamená asi do toho e roku, asi do vašich
deset desíti let. nejdříve bych se vás zeptala, jestli si vzpomínáte
na svoji úplně první návštěvu kina,
VB: (.) no tak (.) my sme chodívali napřed do di- tak do takového
loutkového divadla, tam do kláštera do s- do kostela,
SM: mhm
VB: no tak, myslím až už jsem začala chodit do školy, tak už
spolužačky některé už chodily do kina, a tak sme tak začali chodit
do toho kina. tak když vidím ty staré filmy s tou adynou mandlovou
((Adina Mandlová)) a tam s tou, Věrou Ferbasovou ((Věra Ferbasová))
a s takovými
SM: mhm
VB: herečkami starými a těmi herci, Hrušinskýho ((Rudolf Hrušínský))
sme milovali.
SM: mhm
VB: a tak sme chodívali do toho kina. pak sme ve škole z- zlobili,
tak sme si povídali, už bylo po přestávce, už nás napomínali. tak
sme si ty tam ty svoje (.) co se nám líbilo a nelíbilo, povídali.
SM: mhm, takže ste si povídali o o těch filmech? nebo [o nebo nebo]
VB: [no o filmech]
SM: spíš o těch hercích?
VB: no o hercích taky, no tak o těch hercích sme moc nevěděli.
SM: mhm
VB: to nebyl, bylo Kino časopis už tenkrát, no ale to bylo dost ta-
dost peněz pro nás.
SM: mhm
VB: pro mě teda aspoň pro mě, že? no
SM: mhm
VB: kdo byl zámožnější, tak ten si to koupil a přinesl to do třídy a
tak sme si to tam prohlíželi a tak.
SM: mhm (.) a by- měli ste z toho potom ňáký větší postih, že tam
rušíte, nebo to bylo jenom
VB: ne. to ne. dvojky z mravů ne. [tam to]
SM: [to ne]
VB: <sme nedostali>
SM: mhm. a e kdybychom se ještě vrátily k té první zkušenosti, e
nevzpomenete si úpl- úplně nebo, jaká je vaše nejstarší vzpomínka na
to kino, je to až s těmi spolužačkami? nebo tř- třeba předtím,
VB: no, na tom výstavišti, tam byl tam hrávali (.) to byl cizí film,
ale jak se menovali ti dva herci, takoví, (ti) už zemřeli, ale
dlouho hráli (.) hm
SM: mně de spíš možná o o tu vzpomínku jak jak to na vás působila
třeba ta atmosféra toho kina, nebo jak to s- nebo s kým ste třeba
byla poprvé v kině, jestli třeba s rodiči, nebo
VB: ne, s maminkou sme chodívali, ano,
SM: mhm
VB: maminka s náma chodívala do kina. ale takhle se spolužačkami.
SM: takže se spolužačkami.
VB: no,
SM: mhm, a jak často ste třeba do těch do těch e cé cé á ((cca))
deseti let e chodí chodila do kina,
VB: moc často ne. sice sme chodili, to bylo za korunu,
SM: mhm
VB: do těch prvních šesti řad,
SM: mhm
VB: to bylo za korunu. když ste šla zavčas, tak ste dostala, že, ale
do té šesté řady, ale to nebylo te- to plátno bylo kousek e u těch
lavic prvních takže nebylo to tak zlý, sme museli sme takhle hlavu
nahoru,
SM: mhm
VB: zaklonit,
SM: jo ((smích))
VB: <abysme dobře viděli> pro- před náma neseděl nikdo (ale), abysme
viděli na na plátno.
SM: mhm. e vy ste teda říkala, že ste chodila nejvíc se
spolužačkami, a s maminkou, a chodila ste [ještě s někým jiným?]
VB: [no potom] s manželem sme chodili.
SM: a e a m- teď myslím ještě to období když ste byla dítě,
VB: kdy jsem měla?
SM: kdy když ste byla e kdy vy jste byla dítě ještě.
VB: aha, tak no e jak říkám, jenom ze začátku toho školního roku
z těch prvních tříd a tak,
SM: mhm mhm (.) a a e do kterých kin ste teda chodila jako dítě?
VB: no nejvíc tam na to Staré Brno k tomu pivovaru, ((kino Grand))
SM: mhm
VB: a potom tam e nahoru do toho Excelsioru ((Excelsior)), na to
Šilingrovo ((Šilingrovo náměstí)) tam taky to bylo. kdy byla ta
levnější kina, ta co byly ve městě víc, no na tom e ten Čas nebo
Úderka to zas nebylo tak drahý.
SM: mhm
VB: ale to bylo takový e ani ne půlhodinový. pak se to zas
opakovalo, a to nás tak moc nezajímalo. my sme rády chodily na celý
filmy.
SM: e na prosím?
VB: na celý filmy.
SM: jo na celý film, jasně.
VB: ano, na ty (.) takřka dvě hodiny, když hrály
SM: mhm mhm
VB: podle toho jak byl dlouhý.
SM: a byl ňáký e důvod proč ste chodila právě do těchto kin jako
dítě?
VB: no protože to bylo levné.
SM: mhm takže, takže e
VB: no.
SM: třeba ne kvůli tomu že to bylo blízko, ale
VB: no taky blízko, a museli sme chodit na šestou, protože později
sme nás maminka ne- nepustila, že jo, no taky sme byli děti, že?
SM: mhm
VB: děcka e školou povinní. až už potom si pamatuji v měšťance, to
už potom sme už z nás šlo víc, to už šli i od nás z domu chlapci,
SM: mhm
VB: co byli tak stejně staří jak my, tak sme chodívali. už i na tu
osmou hodinu.
SM: jo.
VB: právě ta Jiřinka, s tou sme se nachodily.
SM: mhm
VB: ona byla, oni měli doma e oni tam měli domovnictví, a ona byla
z početné rodiny, ale maminka byla švadlena a ona pořád šila doma,
no takže e jako byla na tom dost dobře. no, tak s tou nejčastěj.
SM: mhm (.) a jaký byl názor vašich rodičů, vlastně na film a na
kina,
VB: ale maminka chodila ráda s náma do kina. ale na ty české filmy.
na ty cizí sme moc rády nechodily. protože ty titulky, ste tak
dobře, já třeba ano, ale maminka ty tak rychle nepřečetla, protože
ona tu češtinu tak dobře, do poslední chvíle neznala.
SM: hm
VB: přece jenom, i v pozdních letech něco jí zůstalo na tu její řeč,
tak na to ( ) po slovensky
SM: jo, jo. e a vzpomínáte si jaký byl postoj školy? třeba k filmu?
VB: no tak e pokud to byly filmy jako takový přístupný mládeži, tak
to nebyli, nic neděl- neříkali nic proti tomu.
SM: mhm
VB: ale nesměli sme chodit na, právě jak začaly ty filmy na tu osmou
hodinu, to byly, tak to jako stíhali, to sme neměli chodit.
SM: to e a to vyloženě třeba říkali ve škole že e že že vám že že
máte zakázáno chodit na ten film?
VB: no zakázáno. přímo zakázáno ne, ale nerady to slyšely, a my sme
se taky vždycky nepřiznali ( )
SM: a ony se vás na to vyptávaly?
VB: no ptaly se, protože když slyšely, že si o [tom povídáme tak]
SM: [mhm] mhm
VB: ( ) že jo měly o to zájem,
SM: a nestalo se třeba že byste narazili na učitele v kině, nebo
VB: ne. ne, ale já sem ani nenarazila na nějaký takový zlý učitele,
já si dost vzpomínám od mé první třídy, jsem měla dobré učitele, no
SM: mhm
VB: no, i v těch i v té druhé třetí, první druhé třetí měšťance, si
vzpomínám na pana učitele Zezulu, ten to byl náš e e mate- teď je to
matematika, to byly tenkrát počty a měřičství se to jmenovalo,
SM: mhm
VB: tak to byl náš učitel a potom pan učitel Prachař, ten zase byl
přírodopis a přírodozpyt.
SM: mhm
VB: přírodozpyt to je jako,
SM: názvy? nebo
VB: ne. přírodopis to víte co je.
SM: mhm
VB: ale přírodozpyt to se dělají ty pokusy všelijaký,
SM: mhm
VB: fyzika.
SM: jo. mhm. <dobře>
VB: <tak v lidové řeči>
SM: jo, jo jo
VB: ale na vys- na tom na vysvědčení byla známka přírodopis
přírodozpyt, ale to já sem měla vždycky trojku, mně ty znamínka a
v tom e v tom přírodozpytu, v té fyzice, ( ) mně nešlo do hlavy.
SM: mhm <tak každému jde něco, že jo> já se jenom ještě zeptám, e
jestli byl pro vás v tom dětském věku film důležitý.
VB: no nebyl. ne, to ne.
SM: ne.
VB: ne nebyl.
SM: takže ste to brala spíš jako ňáké zpestření volného času [( )]
VB: [tak jednou za týden] nebo za čtrnáct dnů, to sme nechodili tak
často,
SM: hm
VB: protože i když stálo potom už to bylo byly třeba tři koruny, no
ale to víte, byli sme tři, už chodil i bratr, s chlapci do kina,
SM: mhm
VB: tak už chtěli jsme všichni. já sem chodila i se sestrou. ( )
ona byla o ten rok, chodily jsme stej- do stejné školy, bratr ne,
ten chodil na Křídlovickou, my sme chodily na to Mendlovo náměstí.
SM: mhm (.) dobře. tak teď se budeme zabývat dalším okruhem, to to
sou vaše divácké návyky, nejdřív se vás zeptám, jak často ste
chodila e do kina vlastně po tom ukončení té obecné školy. nebo
potom,
VB: jak sem chodila?
SM: [jak často]
VB: [jak často?] no tak každý týden ne. tak dvakrát za měsíc.
třikrát.
SM: mhm takže ste
VB: protože těch korun nebylo.
SM: hm takže ste vlastně chodila méně často než předtím? jako dítě?
VB: ano
SM: mhm
VB: no potom už bylo taky dražší vstupné,
SM: (.) no, a potom e vy ste se vlastně vdávala v tom roce čtyřicet
dva, že
VB: ano.
SM: a e potom potom, po té svatbě se to se to změnilo ta četnost
chození do toho kina?
VB: no, ze začátku byl manžel v tom Německu, jak sem vám říkala,
SM: no
VB: a když se vrátil, tak sme chodili každý týden do kina.
SM: mhm
VB: on chodil rád do kina.
SM: ale to už vlastně bylo neby- ve čtyři- e ve čtyřicátém
VB: pětačtyřicátém, po válce.
SM: po válce [až to bylo]
VB: [ano] ano [po válce]
SM: [hm] mhm mhm e a která kina ste potom navštěvovala později.
VB: no to sme šli někdy do toho města tam k tomu divadlu to kino
Kapitol.
SM: a to už ste chodila s manželem?
VB: ano [s manželem]
SM: [jo s manželem]
VB: jo hm
SM: a e třeba potom jak (ste se) vrátila vlastně z toho Slovenska, e
(.) d- to bylo v těch deseti letech, že
VB: ano,
SM: tak to ste to ste chodila do kterých kin, ještě,
VB: no na to Staré Brno tam, ((kino Grand))
SM: to pořád tam,
VB: no, tam
SM: mhm
VB: dál ne.
SM: jo. e (.) a
VB: někdy někdy sme šli do toho kina Dornych, ((Edison))
SM: mhm
VB: tam na to (.) jak se menovalo to na Dornychu. mám to napsáno,
vůbec ( ) jak je to napsáno, (..) edyzon ((Edison)).
SM: edyzon ((Edison)). jo.
VB: to bylo pěkné kino, to bylo trochu větší než tam ta naše stará
kina na tom Starém Brně,
SM: mhm
VB: ale, a taky bylo vybombardováno. já sem se tenkrát potom setkala
v tom stejným domě po válce s paní, která tam bydlela v tom domě kde
to kino bylo jak byla ta bylo to bombardování, ( )
SM: mhm
VB: ( ) to tam
SM: jo a e to ste měla trošku, trochu trochu už dál, že, to to kino
Dornych ((Edison))
VB: ano,
SM: a tam ste
VB: ale my sme chodili od nás, z té Křížové tak po Poříčí, kolem
vody tudy zadem, tak jako
SM: aha
VB: až po ten viadukt a tam to byla taková polní cesta, tam. tak sme
šli tudy.
SM: jo a proč, proč ste chodili zrovna do toho edyzonu ((Edison)),
VB: no když tam hráli ňáký pěkný film.
SM: mhm a ta tam e hráli někdy jako ňáké filmy, které které ste
vyloženě chtěla vidět? nebo
VB: těch který nás zajímaly, nebyly na Starým Brně
SM: mhm
VB: tak sme zašli tam.
SM: na ten Dornych, ((Edison)) [jo]
VB: [mhm]
SM: jo jo, a měla jste ňáké svoje oblíbené kino?
VB: no tak oblíbený, jedině to na tom, na té Hybešové ((kino Grand))
potom až už až po té válce,
SM: mhm
VB: až už sme bydleli na té lajtnerové ((Leitnerova)), tak sme
chodili většinou tam. to bylo kousek od nás. a hráli tam cizí filmy,
dost, a nám to nevadilo, pak už to byly filmy namluvené, později,
že?
SM: mhm
VB: takže nám to už připadalo jako náš film. tak jak dnes když se
dívám na staré filmy. já se dívám pořád na každý starý film,
SM: hm
VB: třeba v pondělí teď vychází (.) tam hraje ten starý (.) hraje
tam toho detektiva,
SM: jo Hříšní lidé města pražského, že?
VB: ano, <no>
SM: <jo>
VB: ano. no to
SM: <s panem marvanem> ((Jaroslav Marvan))
VB: marvan ((Jaroslav Marvan)), ano no to vy to znáte líp než já, já
už zapomínám.
SM: ((smích))
VB: [no já sem vám říkala]
SM: [to se stává]
VB: že vám toho moc nepovím, protože zapomínám. no
SM: ale však to je v pohodě, zatím ste toho řekla hodně. no. e je-
jenom se ještě zeptám, e na té Hybešové ((kino Grand)) to se e mě-
měla ste ňáký důvod proč to bylo vaše nejoblíbenější kino, bylo to
třeba kvůli tomu, že tam dávali ty cizí filmy, nebo
VB: ne, to to nám bylo jedno, ty výhody žádný sme neměli tam. [( )]
SM: [tak takže]
VB: to bylo nastejno,
SM: mhm a to už teda bylo po válce, to co ste měla oblíbené to kino
na té Hybešové ((kino Grand))
VB: po válce.
SM: po válce.
VB: no,
SM: a před válkou ste měla ňáké oblíbené kino?
VB: no to sme šli i do toho města. někdy.
SM: mhm
VB: podle toho jak sme m- měli ňákou tu korunu.
SM: jo, a tak že byste měla fakt vyloženě ňáký kino do kterého ste
ste ráda chodila, které ste měla třeba nejradši,
VB: my sme chodili do k- k tomu kapito-, k tomu divadlu, do toho
kina Kapitol,
SM: mhm
VB: tam sme rádi chodili.
SM: a tam se vám na tom líbilo co, [na tom]
VB: [to bylo] velké kino, pěkné, takové úplně jiné proti těm našim
malým kinám na tom Starým Brně.
SM: a jak se třeba lišilo.
VB: prosím?
SM: jak se jak se třeba konkrétně lišilo, od těch kin
VB: no, velikostí a tím zařízením celým.
SM: a pamatujete si na to zařízení?
VB: pamatuji, ta sedadla byla lepší tak, a bylo obsáhlejší, a byla
středem byla ulice, jako že ste když ste přišla později, tak ste
nemusela obtěžovat lidi z řad,
SM: mhm
VB: vedle ( ) jako zprava zleva, šla ste středem kam to bylo blíž,
to vás biletářka uvedla.
SM: mhm
VB: no
SM: a ona šla s vámi až na to místo? nebo to už potom,
VB: k té řadě, a řekla nám v té řadě si to místo tam už, je to e
když to viděla že je to volné tak nám to poradila.
SM: mhm hm
VB: to bylo dobré tak když nás uvádívali, to bylo docela zajímavý.
SM: mhm
VB: tak jak v divadle, dodneška uvádí, že?
SM: jo.
VB: já už sem nebyla už tady (rok) sem nebyla v divadle.
SM: mhm (.) a potom e nebo nebo takhle se zeptám, bylo bylo v Brně i
ňáké kino, které ste vyloženě neměla ráda? do kterého ste chodila
nerada?
VB: (.) no to tos- to byly třeba některá kina, já sem je ani
neznala, jenom názvy,
SM: mhm
VB: takže nevím, já sem nechodila tak ňák, já většinou na to Staré
Brno, a nebo jak říkám do toho kina Kapitol, byli jsme i v tom kině
Excelsior, co bylo na Šilingrově náměstí, a někdy jsme se dívali
v tom v té Úderce ((Úderka)) na tom náměstí Svobody sme někdy šli.
tam to bylo lepší jak na tom v tom Čase ((Čas)), se nám to zdálo
lepší, takový obsáhlejší to bylo.
SM: mhm
VB: než tam u toho, nádraží.
SM: no. (..) hm a potom potom třeba pozd- později ještě jste měla
sta- ste nenarazila na kino na které do kterého ste třeba potom
nikdy nešla protože se vám tam nelíbilo?
VB: ne.
SM: ne.
VB: ne. to byla pěkná kina ve městě,
SM: mhm
VB: jenomže drahá pro nás
SM: mhm
VB: jak pro koho, no
SM: samozřejmě.
VB: to je jak dodneška,
SM: hm to jo.
VB: jak dodneška to je. málem na stejné úrovni bych řekla,
SM: hm
VB: (když) mají lidi méně peněz, tak jdou do těch levnějších kin, a
nebo třeba tenkrát moje dcera už já sem chodila, v tu dobu co sem
byla ve spořitelně tak tam sme měli taky jednu členku, která se
starala o ty divadla, o ty levnější vstupenky když byly.
SM: mhm
VB: tak to sme chodívali. a dcera moje, ta byla taky zaměstnaná, tam
na té na tom Šilingrově náměstí v těch (spojích), a ta měla zase
spolupracovnici, která měla na starosti kina, i ta měla na starosti
i i (.) no chodí- jezdili sme na prá- na ty prázdniny, jak se to
jmenovalo,
SM: rekreace?
VB: na rekreace týdenní,
SM: mhm
VB: no, za sto osumdesát korun. to bylo výhodný.
SM: to jo no. (.) no tak, já se vás teďkon zeptám, jak jak ste se
obvykle chovala v tom kině,
VB: hm no dobře sme se chovali. nepovídali sme během filmu,
SM: nepovídali ste si?
VB: ne. to sme si nepovídali.
SM: e a stalo se že byste třeba jedla ňáké jídlo nebo něco pila
během toho filmu?
VB: ne, to sme, takhle sme se potom až sem chodila s manželem, tak
sme se takhle, jednou zaplatil vstupenky manžel a jednou já. a
jednou koupil on, byla taková cukrárna na Křížové na Starém Brně a
tam menovalo se to Rupa, já nevím co to bylo za zkratku,
SM: hm
VB: to byla továrna Rupa,
SM: mhm
VB: jak byl rop, byl taky taková cukrár- tak kdy- vyráběli
cukrovinky, a tak tam sme si koupili třeba za tu cenu, toho lístku,
za tu korunu, ste si koupila třeba na to nikdy nezape- nezapomenu,
taková to byla směs čokoládová s burskými oříšky, a to stálo dvě
koruny deset deka tam,
SM: mhm
VB: takže tam sme dali za kino dvě koruny a ještě jsme měli s sebou
bonbóny,
SM: ((smích))
VB: bonbóny ne, ale bonbóny takhle ty, ty tvrdý ani ne, ale tak z té
čokolády něco,
SM: mhm
VB: nebo tyčinky byly takové čokoládové, takové jenom asi tak
SM: a to ste, to ste teda potom jedli v tom kině?
VB: však to nebylo, to nešustilo, [to ani ne to bylo]
SM: [no jasně]
VB: <to sme nikoho nerušili>
SM: ((smích)) e a pamatujete si že by třeba n- ňácí diváci hlasitě
reagovali na ňák- na některý film?
VB: no, vykřikovali tam někteří, když byly ty cizí filmy potom jak
začaly, tak bylo to třeba (.) já si pamatuju na ňáký kovbojský film,
a tak vykřikovali chlapci, nenech se, anebo dej mu to, nebo tak jako
aby ho zbili,
SM: mhm
VB: a takhle v tom smyslu, to tak, ale to se nám nelíbilo. to i
manžel [odsuzoval]
SM: [mhm]
VB: jako kluk, že? jemu bylo tenkrát devatenáct, mně bylo, on byl o
rok jenom starší, (mně) bylo osumnáct.
SM: mhm
VB: sme spolu začali brzy chodit taky sme se brzy vzali jemu bylo
jednadvacet a mně dvacet.
SM: mhm (.) a pamatujete si že by se třeba během filmu nebo po filmu
ozýval ňáký potlesk?
VB: ani ne.
SM: ne.
VB: ne, to si nepamatuju,
SM: mhm
VB: ne. to si povídali, to bylo pěkný, nebo to nestálo za to, na to
sme nemuseli chodit a tak, to byly takový připomínky. ale tleskat
nebo takhle to nebylo.
SM: m-m, m-m
VB: no. to si nepamatuji ani ve městě, třeba v tom Kapitolu
((Kapitol)), ne. nepamatuju si že by, to v divadle ano, tam je to
asi tak samozřejmě, že?
SM: mhm
VB: tam i během (.) během předsta- během č-
SM: př- toho představení [se někdy taky tleská]
VB: [no (taky) začnou tleskat]
SM: no [no no]
VB: [té herečce] nebo herci, když se jim líbí.
SM: mhm. a potkávala ste v kině třeba své známé?
VB: ano tam nás bylo dost známých.
SM: mhm
VB: někdo koupil lístky, někdo předem třeba pět lístků šel koupit,
to už sme se domluvili ve škole, a už někdo pro to šel, nebo někoho
bratr. můj bratr ne, ten byl mladší, ten jaksi, o ty tři roky, ten
ještě neměl zájem o to tak. ale co měly spolužačky starší
sourozence, tak ti už, když už bylo něco, aby ten film, abysme to
stihli to ten lev- ty levné vstupenky,
SM: mhm
VB: tak už si tam šel zavčas, jak otevřeli pokladnu, věděl už
v kolik hodin, tak už potom šel a přinesl.
SM: jo. a potom třeba ste s- e ste spolu hovořili o tom filmu?
cestou z kina nebo
VB: no, když sme šli z kina kdo bydlel na našem konci, tak sme si
ještě o tom povídali.
SM: mhm
VB: po cestě.
SM. jo, dobře. (.) e já se ještě teď vrátím k tomu vašemu dětství, e
pamatujete si že byste chodila n- někdy na nepřístupné filmy?
VB: ne, [tak to ne]
SM: [ne] a ta a co byly po té osmé hodině jak ste říkala
VB: [taky ne]
SM: [tak] to nebyly nepřístupné, [jenom že byly pozděj]
VB: [to nebyly ani] jenom že byly to byl ten film který probíhal už
v těch šest hodin
SM: mhm
VB: a potom byl v těch osum.
SM: jo, [takže ne]
VB: [ale bylo] potom kino představení ve čtyři hodiny, to je myslím
dodnes.
SM: no,
VB: že? ve čtyři hodiny odpoledne bývá,
SM: v některých kinech,
VB: no v některých kinech.
SM: takže na nepřístupné filmy jste nechodila.
VB: ne, to sme nechodili.
SM: mhm a chodila jste někdy do kina bez placení?
VB: je, tak to ne, to bych nešla.
SM: ne?
VB: m-m to bych si netroufla.
SM: ani z ňáké recese třeba,
VB: ne.
SM: ste nešla. mhm
VB: to my sme nebyly takový kamarádky, já sem neměla, my sme nebyly,
já já nevím jak bych se vyjádřila, takový ne záš- záškolačky to
nemyslím, to byly takový děvčata,
SM: mhm
VB: který šly raději do kina, a nešly do školy na e od- my sme
mívali někdy i odpolední vyučování,
SM: mhm
VB: na obecné. (.) no ale, měli sme náboženství a potom, když bylo
náboženství, ta katecheta ten tomu se to doneslo, protože byla
taková děvčata, která chodila, my sme chodili do kostela, ale já sem
chodila jenom v neděli, ale někdo chodil častěj. naše maminka byla
Slovenka, ale v neděli sme do kostela chodívali. ale až tatínek
umřel tak maminka přestala chodit do kostela.
SM: mhm
VB: řekla že ji pánbůh vzal manžela takže má ( ) zůstala tady se
třema sirotkama no, nechtěla chodit.
SM: mhm mhm
VB: nechtěla už sama, nebyla tak věřící. ale já sem zůstala věřící.
tak
SM: mhm
VB: my sme zůstaly se sestrou sme chodívaly, sestra chodívala ráda
do ki- do ki- já sem chodívala do kostela, však teď ho (mám ani
nevím) ale já sem tam myslím (dala ) dceři, měla jsem takový
kostel na Starém Brně, a (tam) to mě udivilo že tam bylo bylo
napsáno bazilika svaté panny marie ((Bazilika Nanebevzetí Panny
Marie)), a (dyť je) to kostel, a bazilika je také kostel, já nevím,
[já už tomu tak nerozumím tak]
SM: [já myslím že] asi jo.
VB: no a ses- dcera ty náboženství ne- tenkrát nebylo, když oni
chodili do školy.
SM: mhm
VB: no to bylo, to museli být opravdu takoví zbožní lidé, na tom, my
sme jako, [nevím]
SM: [a a] ke které církvi ste se hlásila?
VB: do které?
SM: ke které církvi ste se hlásila,
VB: k římskokatolické [církvi (že ano)]
SM: [římskokatolické mhm] a stá- stá- stávalo se [třeba no]
VB: [já sem byla u křtu], u přijímání, u biřmování. a svatbu jsem
měla v kostele, a všechno na tom Starém Brně.
SM: mhm
VB: protože jsem se tam pohybovala, no.
SM: jo. a stávalo se vám třeba že by že by ta návštěva kostela vám
zabránila v tom jít do kina nebo [naopak]
VB: [ne] ne to ne, my sme chodili ráno na mši, o půl deváté,
SM: mhm
VB: na devátou jako.
SM: jo. e a myslíte si že že to vaše vyznání ovlivňovalo e ňák jaké
filmy ste si třeba vybírala?
VB: ne,
SM: ne. takže nemělo to vliv.
VB: nemělo to na to vliv.
SM: a nepamatujete si třeba že by se ňáké filmy promítaly na faře?
my sme chodili, na faru ne do kina, ale my sme tam chodívali na
loutkové divadlo, [jako děti, no]
SM: [na to loutkové divadlo, jak ste říkala] a že by se promítaly
filmy, to si nepamatujete.
VB: ne.
SM: to [tam nebylo]
VB: [to si nepamatuju]
SM: mhm
VB: ale to loutkové divadlo to bylo dlouho, a za korunu, oni za-
napřed to
SM: mhm
VB: takhle, napřed to bývalo jako zdarma, pak už za to žádali
korunu,
SM: mhm
VB: tak nevím jestli koupili ňákej novej ten přístroj, nebo něco,
SM: hm (..) dobře, tak teď se zaměříme přímo na filmy, (.) nejdřív
se vás zeptám, jak jak ste si vybírala vlastně konkrétní film, na
který ste šla do kina?
VB: no na ty české filmy, sme chodívali,
SM: mhm
VB: já už si ty názvy nepamatuju.
SM: a bylo pro vás důležitější e to to místo toho kina? a nebo a
nebo ten film, šla ste radši na film nebo do kina, to znamená,
VB: no na film,
SM: na film ste chodila,
VB: na film, no do kina to ne.
SM: to ne, to [pro vás to nemělo]
VB: [mhm ne to]
SM: mhm a kde jste získávala informace o těch filmech,
VB: no to bývaly oni vždycky měli jako takový plakát tam byl a tam
měli psaná ty kina kdy co kdy co budou hrát. tak jsme si to mohli
dopředu jako, promyslet, ve škole propovídat s děvčatama,
SM: mhm
VB: anebo potom už s manželem sme chodili, no my sme chodili
manželův bratr, a měl ještě dva kamarády a od nás tady ta Jiřinka
chodila, sestra ještě její spolužačka. tak sme tak chodili čtyři a
čtyři,
SM: mhm
VB: takový dět- takový e jak bych řekla takový mládenecký to bylo,
SM: mhm
VB: ale bylo to takový veselý. my sme tam měli tam na tom jak je
teď, na Starém Brně na Křížové, (.) spořitelna.
SM: mhm
VB: tak tam byl tam bylo veliký prostranství, tam bylo (.) tam byl
zájezdní hostinec, teď už nevím jak, modrý lev ((U modrého lva)) ten
byl tam dál na Křížové, ale jak se toto jmenovalo nevím, a oni to
zbourali, tam bylo prostranství a tam přijíždělo (.) přijížděla
přijížděly kolotoče (.) a takový mohlo se tam (všelijak) a takový
zápasnický, taková aréna
SM: mhm
VB: tam se kluci mohli no, kluci mlad- malí ale ne takoví už ti
studenti a nebo já nevím, studenti třeba ne, ale ti co se učili jako
učni, studenti ti tam neměli o to takový zájem. (víte) to byla,
taková bych řekla jiná kasta, studenti a z dělnický rodiny,
SM: mhm
VB: jenom ty
SM: jo,
VB: co se učili. (..) a tak to tam, tam sme chodívali, tam sme u
kolotočů, já sem ráda jezdila na kolotoči. a s manželem a ten jeho
bratr, vždycky sme jak to byly ty řetízkové kolotoče tak nás si
přitáhli a pustili, však to znáte z filmů,
SM: [jo]
VB: [ze starých]
SM: <jo>
VB: no, jak to bývalo
SM: mhm
VB: taková přijela přijely kolotoče, nebo přijel cirkus, tam přijel
takový malý cirkus, a to maminka nám vždycky na to ty korunky dala
[abysme se mohli podívat]
SM: [mhm mhm]
VB: na zvířátka a tak,
SM: jo jo. dobře, takže vy ste vlastně říkala že ste že ste četli ty
ty vývěsky s tím s tím [programem]
VB: [ano ano]
SM: a četla ste třeba i ňáké noviny nebo časopisy
VB: hm ne,
SM: ne,
VB: ne,
SM: takže takže jenom [podle těch]
VB: [nekupovali sme] časopisy
SM: jenom podle těch vývěsek ste se řídili?
VB: no, maminka byla zaměstnaná (.) v reálným gymnázium to bylo, na
křen- na na Poříčí, teď je to vysoká škola na Poříčí, ale ne tady
(hned) ta pr- potom je nová, tady byla tady byl učitelský ústav ze
začátku, ale to Poříčí až tam vzadu, až k těm Novým sadům,
SM: no,
VB: tam, tam jako byla uklízečkou, tam byla (.) dvacet let.
SM: jo.
VB: (.) myslím si že to bylo takových dvacet let. (.) po té válce
(..) ne, za války, za války tam byla, a potom když ta- když přišli
vojáci už e němečtí, to zabrali, tak pracovala na výstavišti,
v kancelářích uklízela.
SM: mhm
VB: a po válce se tam vrátila. a pak tam byla až do toho
devětačtyřicátého roku, v devětačtyřicátém roce šla do důchodu, a
mně se v devětačtyřicátém za měsíc narodila dcera.
SM: dcera.
VB: takže sem byla ráda že maminka byla doma, když sem potřebovala
radu.
SM: mhm mhm (.) e já se vás z- já se vás teďka zeptám jestli bylo
pro vás důležité e kdo ve filmu hrál,
VB: ano bylo. známí herci kteří který sem měla ráda, a hráli tam,
tak to sme do kina vždycky šli.
SM: a měla ste své oblíbené herce teda?
VB: měla sem. měla.
SM: a můžete jmenovat třeba někoho? koho ste měla ráda?
VB: no jak se říkala, toho [hrušinského] ((Rudolf Hrušínský))
SM: [hrušinského] ((Rudolf Hrušínský))
VB: a raul schránil ((Raoul Schránil)),
SM: mhm
VB: a aspoň pět jich bylo takových pěkných herců, to byli ( )
SM: takže hlavně takové ty jako hezké mladíky?
VB: no, a ty herečky a tak to bylo, Nedošinskou ((Antonie
Nedošinská)) sem měla, Pištěka ((Theodor Pištěk)) ráda, a takový
herce, takový co bylo, z takové současnosti víc.
SM: mhm
VB: něco bylo z takové zámožné rodiny, ( ) tatínek měl továrnu a ta
dívka jako byla taková, a třeba, nevím v kterém filmu to bylo, když
ten herec byl tak z takové obyčejné rodiny a ne- nechtěli to třeba
dovolit, a tak, já sem tam měla ráda takový ze současnosti,
SM: mhm
VB: a takový pravdivý. já když se na ty staré filmy dívám tak si
úplně vzpomenu na to svoje mládí.
SM: e a a třeba e chodila ste i na komedie? třeba ste vůbec
nezmínila Vlastu Buriana ((Vlasta Burian)) který byl hodně
[populární]
VB: [no] toho Buriana ((Vlasta Burian)) ano, na toho sme chodili
právě na to výstaviště, na to do toho kina Elite.
SM: mhm
VB: ale, ještě takoví ti dva cizí herci, von byl takovej hubenej a
ten byl zas tlustej a
SM: Laurel a Hardy?
VB: ano, to sme rádi chodili
SM: mhm
VB: na ty filmy
SM: tak na, takže na grotesky,
VB: ano, na grotesky. mhm
SM: jo,
VB: no.
SM: a bylo pro vás důležité jestli film byl černobílý nebo barevný?
VB: tenkrát nebyl žádný barevný,
SM: [žádný]
VB: [tenkrát] byly jenom černobílé filmy. a dnes mně to nevadí když
je to černobílý, jak včera to bylo, ne včera, v pondělí.
SM: mhm
VB: dnes je úterý?
SM: e dnes je středa.
VB: no tak
SM: nebo úterý, ((smích))
VB: já už [já vám nevím]
SM: [<je úterý>]
VB: tady mám jídelní lístek a já se večer podívám co budeme mít ráno
( )
SM: mhm e tak to sme se bavili o o té barvě a bylo pro vás důležité
kd- jestli byl film zvukový nebo němý?
VB: tak němý filmy já sem moc nezažila. já sem už
SM: hm
VB: zažila víc ty
SM: víc ty zvukové,
VB: ano,
SM: mhm
VB: ale taky sem měla ráda to ten vojenský film, co teď tam hrál
Hrušinský ((Rudolf Hrušínský)), zabili nám Ferdinanda, [jak se to
menovalo]
SM: jo do do dobrý vojá- voják Švejk? Švejka, (.) voják Švejk.
((Dobrý voják Švejk))
VB: ano, ano,
SM: podle e
VB: ano.
SM: podle Haška ((Jaroslav Hašek)) to bylo zfilmováno, no. a ten už
byl barevný, ten [Švejk ((Dobrý voják Švejk)) s tím Hrušinským
((Rudolf Hrušínský)) že]
VB: [no místy] kdy byl e ten to to bylo na dva díly to vysílali, a
ze začátku tam zas byl jenom černý film. a pak už to bylo barevný.
SM: mhm oni totiž byli pak ještě, ony byly dvě verze toho švejka
((Dobrý voják Švejk)) no. protože jeden byl starší, ten byl myslím
černobílý,
VB: aha tak to nevím,
SM: tak to možná
VB: já sem teď viděla myslím to bylo letos to bylo, ne loni, letos a
viděla jsem dva díly. toho
SM: jo
VB: Švejka. ((Dobrý voják Švejk))
SM: mhm e (.) jakou roli pro vás hrálo ve které zemi ten který film
vznikl,
VB: (..) no tak (..) nevím.
SM: bylo pro [bylo to]
VB: [ruský] filmy na to sem se zrovna nemusela dívat. [já sem]
SM: [a proč] třeba ste neměla ráda [ty ruské?]
VB: [já nevím] (ale) nevím. třeba tam byla ta pohádka, kterou já sem
nikdy neviděla až teď, a taky taková věhlasná pohádka,
SM: Mrazík?
VB: no.
SM: jo.
VB: to sem nemusela vidět.
SM: mhm (..) tak
VB: ono to bylo taky, nebylo to namlu- namluveno, bylo to pořád
s titulky,
SM: hm
VB: potom už v tom e věku už mě to pak nebavilo, když sem byla
starší a nebo dospělá vůbec.
SM: mhm takže ste radši chodila třeba na české filmy? než
zahraniční?
VB: na český, nebo na zahraniční, ale na to sem zrovna [nemusela]
SM: [na ruský] ne?
VB: moc ne. (.) manžel ten jo, ale já ne.
SM: mhm takže potom jestli jestli ten film byl třeba francouzský
[nebo německý]
VB: [to ano] to sem mohla, na edif piaf ((Edith Piaf))
SM: mhm
VB: pi- jo říkám to [dobře]
SM: [jo jo]
VB: Piaf ((Edith Piaf))
SM: to ste chodila?
VB: no. Hrbáč si pamatuji,
SM: mhm
VB: ten film.
SM: (..) a které filmy ste měla ráda a které ne. co třeba pro vás
dělalo film dobrým filmem.
VB: (.) no to nevím jak bych se vyjádřila, co by
SM: e (.) třeba žánrově, chodila ste radši na ty komedie nebo na
dramata,
VB: ne, komedie raději.
SM: raději komedie. hm
VB: no takový veselý
SM: jo.
VB: veselý film když to byl, veselé filmy.
SM: a říkala ste že ste vlastně měla radši e když se ty filmy
odehrávaly v současnosti že?
VB: ano.
SM: takže historické filmy ste moc neměla ráda?
VB: ne. já sem neměla ráda ani dějepis,
SM: mhm
VB: a nemám dodneška. já se nemusím dívat když, teď bylo na
pokračování něco v televizi ale já se na to nemusím dívat.
SM: mhm
VB: ((smích)) nevím proč sem taková.
SM: <to nevadí> (.) e a šla ste šla ste na ňáký film víckrát?
VB: šla šli sme no. manžel sice moc mu to nebylo vhod, anebo řekl
však běž sama, a já sem sama nechtěla jít.
SM: mhm
VB: já sem říkala no tak sama jako bych nikoho neměla. protože sme
děti hned neměli, budovali sme, že,
SM: hm
VB: a dcerka se narodila až v devětačtyřicátým roce, to bylo vlastně
po šesti letech, když to tak spočítáte, od prosince v dubnu to bylo
šest let.
SM: no no.
VB: no.
SM: e (.) [jo a]
VB: [( )]
SM: pamatujete si třeba na který film ste šli víckrát? konkrétně?
VB: (.) je tak to už nevím, na ňáký český film. a nebo to bylo něco
co se manželovi líbilo ňák, já nevím.
SM: mhm
VB: (.) ne. to tak kdyby ste ještě přišla před pěti lety tak to ano,
ale teď co, já už dva roky co sem poprvé spadla sem takhle.
SM: hm hm
VB: bohužel.
SM: (.) no to nevadí.
VB: co nadělám, nic.
SM: a ještě se zeptám jaké jaké jiné druhy zábavy ste měla ráda,
VB: no tancovat jsme nechodili rozhodně, protože manžel netancoval.
a to mě mrzelo.
SM: hm
VB: ale když měli třeba zábavu ňákou, tenkrát bývaly ty rudé
prapory,
SM: mhm
VB: nebo MDŽ
SM: a to už bylo potom po válce, že?
VB: po válce no.
SM: a před válkou [ještě?]
VB: [předtím] předtím bývaly tam na Starém Brně jak je zámeček
((Letohrádek Mitrovských)), v tom parku, k výstavišti jak se de,
SM: no no,
VB: tak teď bývají i výstavy v tom zámečku ((Letohrádek
Mitrovských)),
SM: mhm
VB: tak ten tam byl veliký park, a tam bývaly hody.
SM: jo.
VB: a tam chodili takoví chlapci co chodili z manželové třídy, tak
ty už uměli tancovat, konkrétně jeden tady chudák tady vidím akáty,
tak tenkrát běžela filma, filma, píseň,
SM: mhm
VB: vidíte, ( )
SM: <to nevadí>
VB: byla píseň, Akáty bílé,
SM: mhm
VB: a tak když tady to vidím tak si na to vzpomenu, a on chudák
spáchal sebevraždu,
SM: mhm
VB: (měl rakovinu)
SM: hm (.) a to ste teda chodila na ty hody, a říkala ste vlastně že
ste měla předplatné do toho divadla že [s tou kamarádkou]
VB: [no to až sem byla sama] s [kamarádkou z domu]
SM: [to už bylo, aha] takže to bylo
VB: ano.
SM: to bylo až potom,
VB: to bylo, ano
SM: to bylo až pozdě. a e potom e teda před tou válkou, to ste
nechodila [třeba do divadla?]
VB: [ne ne] ne
SM: mhm
VB: to až sem byla v té spořitelně, jak říkám že tam byla ta jedna
(..)
SM: mhm a a ňáký třeba sport ste provozovala? nebo
VB: ne.
SM: ne. ( ) ste se
VB: já sem nemohla, neměla čas, my sme museli chodit mamince pomáhat
do školy,
SM: jo, mhm
VB: no, vzala si, představte si že sme na prá- o prázdninách umívali
všechna okna ve škole,
SM: hm
VB: maminka si to vzala, aby nám mohla po prá- po po prázdninách
zas, bylo potřeba různé věci, všechno nebylo zadarmo, jak se říká,
že dávali všechno zadarmo,
SM: hm
VB: muselo se taky něco koupit. a něco bylo oblečení a podobně.
SM: mhm
VB: naštěstí my sme měli dobrýho strýce š- krejčího v Prostějově,
maminka koupila látku tady a on nám ušil kabát.
SM: mhm (..) dobře. tak, to sme se teďkon e bavily o těch filmech
VB: no,
SM: a teď teď se ještě vrátíme na chvíli přímo k těm kinům, to ste
to ste vlastně už hodně o tom řekla, že, o o těch různých kinech, e
já jenom ještě ještě jestli byste mohla třeba doplnit jaké byly
konkrétně rozdíly v někerých těch kinech, říkala ste že vlastně ten
Kapitol, že to bylo takové
VB: dobr- pěkné [kino]
SM: [pěkné kino] že?
VB: Kapitol nebo skala ((Scala)) na Moravském náměstí, to
SM: [no]
VB: [byla] pěkná kina.
SM: a e [třeba]
VB: [Alfa] taky,
SM: mhm
VB: no. ve městě byla pěkná fi- kina, ale na tom e předměstí, že? se
říká,
SM: mhm (.) a třeba si pamatujete, jak vypadal ten interiér těch
předměstských kin?
VB: no to byla taková dřevěná sedadla to nebylo nic moc.
SM: mhm (.) a e [vlastně]
VB: [žádný] bifé tam nebylo, že byste si třeba tam bonbón koupila
nebo něco na pití, to tam nebylo na tom Starém Brně, tenkrát.
později už potom na té po válce na té Hybešové to ano, tam už ano.
SM: mhm
VB: ale takhle předtím ne.
SM: a v těch městských kinech tam teda
VB: tam vždycky tam to bylo, [tam byla šatna]
SM: [hm tam ste si mohla] mhm
VB: tady ne, tady ste si musela dát kabát na kraj.
SM: jo. a vlastně ste říkala že v tom Kapitol vás vždycky uvedli až
na místo, že?
VB: ano, všude v kině ve městě.
SM: ve městě jo?
VB: no
SM: a a e
VB: tam byly biletářky, tak jak v divadle.
SM: mhm a v těch předměstských kinech tam, tam e [lišil se]
VB: [ne]
SM: ňák přístup těch zaměstnanců? nebo tam [tam nebyli?]
VB: [tam] př- tam stál ten co utrhoval lístky
SM: mhm
VB: a řekl máte řadu, běžte až dopředu, nebo je to vpravo vlevo
SM: mhm
VB: poradil nám, ano, to je pravda, ale aby nás uvedl, tak jako
uváděli ve městě nebo v divadle (.) to ne.
SM: mhm mhm (.) a pamatujete si z čeho se obvykle skládal program
ten té projekce? celý ten program vlastně kin- v kině?
VB: no v začátku byly ty zprávy tak jak teď myslím, já nevím, já sem
nebyla v kině jak
SM: mhm
VB: <na těch Vratných Lahvích ((Vratné lahve))> a to to byl film, že
to to byl týdeník předtím. a to bývalo taky vždycky co ve světě se
děje, něco, ale ne tak z dlouze jak třeba teď,
SM: mhm
VB: tak ob- obšírně tak (.) jak třeba v televizi taky, jiné zprávy
jsou na jedničce ((ČT 1)), jiné zprávy jsou na Nově, že,
SM: mhm tak to bylo tak že nejdřív byl ten týdeník
VB: mhm ano, a potom běžel teprve film.
SM: mhm a to už byl ten hlavní film, [že jo.]
VB: [ano] hlavní film.
SM: a e byla tam někdy přestávka? mezi mezi tím nebo?
VB: v těch e lepších kinech ano, ale já už si nepamatuju tam na
Starém Brně myslím ne.
SM: m-m, a pamatujete si třeba že by tam e e eště byly ňáké reklamy
nebo
VB: tenkrát tam neprobíhaly žádný reklamy.
SM: ani hu- třeba hudební představení, nebo do- doprovod
VB: ne. no hudba tam byla, ano, to ano, to tam hrála, to tam měli
někde vzadu za plátnem, jak když pouštěli potom film, tak tam hrála,
tam nebylo ticho.
SM: mhm
VB: no tam, potichoučku tak tišeji hrála pořád hudba. bylo to pěkný
kino, pro nás tenkrát to bylo pěkný.
SM: mhm
VB: když si člověk na to vzpomene, kam chodil do kina, jaký to bylo
SM: hm
VB: že? tak. dnes by tam nešel.
SM: a měla ste třeba e zájem o ty doprovodné části, ten ten týdeník,
bavilo vás to sledovat?
VB: ale ano. (.) bavilo.
SM: jo?
VB: já dodneška se, teď teda ty povodně, to nemusím vidět
SM: [hm]
VB: [(to tady)] oplaču, (.) ale (.) vidím ráda zprávy, vždycky si
pustím, zprávy.
SM: mhm
VB: pokud já se dívám třeba na ten f- to můžu říct, film Ulice, [tak
tý-]
SM: [ten seriál, ne]
VB: no, a potom jsou hned zprávy, tak potom sou zprávy z Novy, tak
zůstanu u Novy.
SM: mhm jo. e ještě se zeptám jestli ste někdy byla přítomná
promítání v domácnosti?
VB: ne,
SM: ne. a zna- znala ste třeba někoho kdo měl promítačku a promítal
doma filmy?
VB: no možná v těch lepších rodinách, ale já sem neměla opravdu
nikoho takhle spolužačku takovou.
SM: mhm mhm
VB: která by měla doma kino.
SM: dobře. teď tady už máme v podstatě předposlední část, a ta se
týká konkrétně protektorátu, takže nej- nejdřív bych se vás zeptala
jak na vás působily vlastně ty změny po tom roce devatenáct set
třicet devět, kdy začaly platit ty protektorátní předpisy,
VB: no na mě je- jenom přišly toho patnáctého března tak na mě to
zapůsobilo tak strašně protože moje mistrová byla Němka,
SM: mhm
VB: sice se menovala Dohnalová, měla tam jednu e tovaryšku, která
byla taky Němka, a ta se taky měla české jméno, už nevím to jméno.
konečně se toho dočkali. a potom, v pětačtyřicátém roce š- tam si
namluvila v tom kde maminka pracovala, e tam byla šucpolicie,
((Schutzpolizei)) to je ochranná policie,
SM: mhm
VB: takzvaná. tak si tam někoho vzala, a dvě děti a kufříček a šla
na odsun.
SM: hm
VB: na to nerada vzpomínám. (.) je mně jich líto. ale, ta doba
nebyla dobrá.
SM: mhm
VB: a manželova maminka když ovdověla tak pracovala tam s ním,
člověk který, po válce on který teda takhle, zabudoval do rádia
krátké vlny abysme mohli poslouchat Londýn,
SM: mhm
VB: právě, Ameriku, a někdo ho udal a zavřeli ho.
SM: jo.
VB: byl zavřený ve štajnu ((Stein)) to je v Rakousku, dostal za to
třináct let, ale představte si že ta válka skončila a on tam byl
jenom tři roky.
SM: mhm
VB: no, tak to bylo, na to nerada vzpomínám, na ten protektorát,
opravdu
SM: [mhm]
VB: [nerada]
SM: a [kdy se]
VB: [my sme] z německé rodiny nikoho neměli,
SM: [mhm]
VB: [maminka] byla Slovenka, tatínek z Prostějova, my my sme taková,
sousedy sme měli Němce, jak z jedné strany tak z druhé strany, když
sme vyrůstali (.) ten mně dodneška, z Německa psával, až teprve
loňský Vánoce nenapsal, ale já sem psala, a on už neodepsal,
SM: mhm
VB: a ona ani neodepsala. tak asi umřel.
SM: hm a
VB: on byl to byli hodní Němci.
SM: mhm a když se ještě zaměříme na ty kina, tak e vy ste vlastně
chodila docela do hodně kin, pamatujete si že by některá kina v tom
protektorátu byla brána že sou jako německá a některá česká? to
znamená že třeba do některých chodili více Němci.
VB: no tak na já nevím, pokud byl takový německý film tak to víte že
tam šli.
SM: mhm
VB: ale já si ně- na německý filmy si nepamatuju, že bysme ňák moc
chodili,
SM: a a přímo třeba ta kina, že že by Němci Němci chodili do ňákých
e vybraných kin v Brně? (.) jestli si nepamatuje ze
VB: oni měli byl ten Německý dům tady
SM: mhm
VB: tak jestli tam se nezhrocovali, tam jestli něco nebylo, a to
nevím.
SM: to nevíte.
VB: ne.
SM: mhm (.) a za toho protektorátu chodila jste do do kina více?
nebo méně než předtím,
VB: no méně, protože
SM: [méně]
VB: [sem tady] vlastně byla dost sama, manžel tady nebyl,
SM: mhm
VB: tak sem nikam nechodila.
SM: jo.
VB: já už sem hleděla abych ňákou korunku mamince pomohla vydělat,
SM: mhm
VB: už jsem se snažila.
SM: (.) a e a bě- během to- toho během té války byla ste vůbec vůbec
někdy v kině?
VB: ale myslim ano, to sem byla.
SM: mhm a pamatujete si třeba j- jestli jestli to chování, nebo jak
se ňák, cho-
VB: ne,
SM: cho- chovali diváci během toho
VB: ne [ne ne]
SM: [představení?] to si nepamatujete?
VB: to si netroufali, to víte, že to bylo takový dost hlídaný no,
SM: mhm takže takže
VB: no,
SM: když třeba se objevil v týdeníků e Hitler tak,
VB: no,
SM: tak nikdo, nikdo nic s-
VB: kdyby někdo dělal ňákou poznámku, to víte, to bylo jak e teď
potom za těch komunistů, to to bylo taky jak za Hitlera.
SM: mhm mhm
VB: hlídali jeden druhýho, byli lidi takoví prospěcháři, kteří
z toho těžili,
SM: hm
VB: když někoho udali. a já si myslím to se děje dodneška.
SM: hm (.) a potom s tím blížícím se koncem války e s- ja- jak se
vaše chození do kina vlastně změnilo, (.) nebo začala ste potom více
chodit opravdu až po té [válce?]
VB: [až] až po válce. no
SM: mhm a pamatujete si že třeba, když už se fakt opravdu blížil
konec té války, že by se ňák změnilo to chování těch diváků v kině?
nebo
VB: ne.
SM: ne, mhm no a potom, vlastně po válce, e vzpomínáte si na ty
první první návštěvy kina po osvobození?
VB: no tak začali sme brzy chodit do kina,
SM: brzy
VB: chodili jsme, no.
SM: mhm a pamatujete si třeba na atmosféru těch těch představení,
jestli se to ňák lišilo
VB: kina byla plná, chodili lidé do kina. obzvlášť tady v jak říkám
u nás, tam,
SM: mhm
VB: ale i ve městě, ve městě. bylo hodně potom, později po- tak za
čtyři, za pět let už byla kina vyprodána.
SM: mhm
VB: (.) dnes taky někdy myslím, já nevím jak je to dnes.
SM: jak kdy no,
VB: hm podle toho co se hraje.
SM: mhm dobře, [tak teď se]
VB: [ale teď se hrají] hodně cizí filmy, že?
SM: to ano, no,
VB: a moje vnuci, moji vnuci, vnučka je to, tak rády chodí na takový
filmy.
SM: mhm
VB: prosim tě, přece se nebudeme dívat na to co ses ty dívala před
padesáti lety, nota bene ještě víc, ve než padesát.
SM: mhm
VB: <a já říkám, ale tam hrají takoví hezcí herci> a oni řeknou,
babi prosim tě.
SM: ((smích)) dobře ta- já tady teď na na konec mám vlastně seznam
filmů e které e které byly v době, vlastně v roce své premiéry jako
nej největšími hity. sou tady vždycky vždycky zahraniční a český
film, tak jestli byste se na to mohla podívat a, třeba jestli si
vzpomenete co ste viděla nebo, nebo jestli se vám s tím pojí nějaká
vzpomínka?
VB: (..) ale ano. (..) Sněhurka a sedm trpaslíků, to sme chodili,
Ducháček to zařídí, U pokladny stál, To byl český muzikant, na tom
sme byli několikrát, to kdo to hrál, známý herec
SM: (to byl) kor Korbelář ((Otomar Korbelář)) myslím?
VB: ano, myslím no. (.) Muži nestárnou, taky. (.) ale
SM: tady to ste ještě byla asi malá, z to- z toho počátku, to si
[možná tak nepamatujete]
VB: [hm no] ale
SM: to je myslím od roku dvacet tři, tady to začíná,
VB: mhm to ne.
SM: tak to si možná ještě nepamatuje- nebo ne- (já sem si to asi)
spletla, to není od roku dvacet [tři ( )]
VB: [to Mata Hari si pamatuji] ale neviděla sem to, ale že to tady
hráli, to si to, vím, to byl německý film.
SM: mhm
VB: Svět patří nám, to sme viděli.
SM: od roku dvacet devět to tady začíná, (jasně)
VB: no,
SM: takže to vám bylo šest let asi.
VB: no to sem ještě tak moc do kina nechodila, to sme chodili dlouho
tam na na to divadýlko.
SM: jo.
VB: ale líbilo se nám tam.
SM: mhm
VB: to byli taky obětaví e členové tam toho,
SM: mhm
VB: té víry,
SM: jo.
VB: že hráli pro ty děti.
SM: hm
VB: to bylo pěkný, to se mně líbilo.
SM: a to ste
VB: U pokladny stál, to byl pěkný film.
SM: a to ste vlastně říkala že na toho e To byl český muzikant, že
na to na tom ste byli víckrát,
VB: no, to sme viděli víckrát, ano,
SM: a pamatujete si co se vám na tom tak líbilo, že ste e [že ste
šli znova?]
VB: [no to bylo takový ryze] český.
SM: mhm
VB: takový po té válce bylo všecko takový, jiný.
SM: mhm
VB: všecko vám bylo takový bližší, že ste už slyšela víc těch Čechů,
SM: mhm
VB: než těch sl- Němců.
SM: jo.
VB: přesto že jsou tady dodneška někteří,
SM: hm
VB: že
SM: a ještě ještě třeba si vzpomínáte na ten na ňákou na ňákou
vzpomínku, co se vám s konkrétním ňákým tím filmem pojí? třeba s kým
ste na tom byla nebo,
VB: no to už sme chodili s manželem [potom]
SM: [to ste už chodili] s manželem, že?
VB: no jako ještě jako e e chodili, ne,
SM: mhm
VB: ale jako, až už sme e až sme spolu byli, bydleli jsme už spolu,
jako že vdaní anebo vzíti, tak sme byli až v tom pětačtyřicátém
roce, tak sme spolu nejvíc chodili,
SM: mhm
VB: než přišly děti. a potom mě posílal samotnou do kina, když něco
hráli já bych bývala šla ráda,
SM: mhm
VB: no, nechtěla sem. (.) Roztomilý člověk, to hrál Oldřich Nový.
SM: mhm
VB: operety sem měla ráda, my sme chodily často s kamarádkou, ještě
kamarádka žije, ona je o rok mladší, ale už ji taky bolejí nohy, už
nechodí moc, tak ta ta chodila ráda na ty operety. naposledy sme
byly v e tom kině, a v tom divadle na men- na Zelném trhu
SM: mhm
VB: to obnovili, po kolikati letech,
SM: jo,
VB: a tenkrát sme byly na tom, já vzpomí- já mám ((odchází najít
programy)) to všechny programy mám schovaný, jak sem chodila do
divadla,
SM: to máte z divadla programy, mhm
VB: z kina ne.
SM: z kina [nemáte]
VB: [ale z divadla], podívejte se, plný sáček
SM: plný sáček,
VB: opravdu, (.) tady to sme viděly v divadle,
SM: mhm
VB: na tom
SM: Višňový sad,
VB: na té Lidické
SM: mhm
VB: v tom, není tady napsáno jak se menoval ten film? to bylo sice
od Čechova ((Anton Pavlovič Čechov)), bylo to ruský, ale bylo to
pěkný.
SM: Višňový sad.
VB: mhm
SM: a to to ste viděla v divadle že?
VB: no tam na té Lidické.
SM: ano.
VB: na hégerové ((Hana Hegerová)) sem byla, adventní koncert to už
si ani nepamatuju. ferstrova komorního pěveckého sdružení
((Foersterovo komorní pěvecké sdružení)), chodívala sem často no,
podívejte se, mám plnou, už se to trhá tak sem to dala do tašky,
SM: mhm
VB: plno programů, tak sem chodívala do divadla. do kina už potom
ne, [( )]
SM: [a třeba] a z kina ste si třeba schovávala něco, ňáké lístky?
[nebo]
VB: [ne]
SM: nic.
VB: ne, to sem neschovávala. ani toto lístky taky sem nes- pak sem
hodně (.) ona ta, Lucinka studovala, ta co dělala ty e francouzštinu
češtinu, má baletní školu.
SM: mhm
VB: ale paní doktorka tenkrát naznala že to není pro ni, aby to
nedělala.
SM: mhm
VB: tak tam chodila tolik let, na Lesnou do té školy hudebně
taneční, a pak ještě tolik let chodila na vysokou, (tak)
SM: mhm
VB: já říkám, Lucinko ty seš věčná studentka. a to sou právě (.) tam
z těch (.) vystupovala i naše Lucinka, sem si napsala.
SM: mhm mhm (.) já se jenom [ještě zep-]
VB: [tak, o kinech] vám neřeknu, bohužel.
SM: ale to ste řekla toho hodně. já se jenom zeptám, jestli byste
chtěla ještě k tomu něco dodat, právě k tomu jak ste chodila do
kina, nebo jak
VB: dodat to kdybych byla o dvacet let mladší tak chodím do kina
pořád.
SM: mhm
VB: já sem chodila moc ráda do kina. já sem byla taková kinařka.
SM: byla.
VB: no. i sestra. my sme chodily, sestra to víte všude, a maminka ji
tak víceméně posílala se mnou,
SM: mhm
VB: ona ji otravovala, proč Věra může chodit a já ne. no já sem byla
o ten rok sice starší, o rok a půl,
SM: mhm
VB: a tak už maminka nás tak oddělovala. ale když sme potom začaly
chodit spolu, už už jako, tenkrát ještě nebyla přehrada, a teprve se
stavěla. my sme chodily kolem vody pěšky a, sestra už, on měl
spolužáka manžel, a on studoval učitelský ústav ten Honza, však
(chudák už je pryč) všichni už poumírali, představte si.
SM: mhm (..) dobře, tak já už to teda ukončím ten rozhovor, děkuju
vám a to je teda konec.
VB: není zač.
konec rozhovoru