Citát
1.352
468:519
JV: ale řekla byste třeba, že byl pro vás film důležitý tenkrát jako
pro dítě?
BK: ne ne
JV: ne
BK: ne tak proti proti těm dnešním dětem, to tedy určitě ne.
JV: a s maminkou ste pak třeba navštěvovala divadelní představení?
BK: no v tom říkám vám v tom nej- nejmenším věku, tak to ne
JV: ne později
BK: to ne eště když mně bylo deset roků, tak to vlastně naši měli tu
poslední dceru a to bylo tak dost bylo takový, že sme se drželi [víc
doma]
JV: [můžete mluvit trochu nahlas]
BK: no
JV: nebojte
BK: no zrovna sme to tam bysme no my sme my sme opravdu to tak do
těch do toho věku nízkého, to sme byli rodina pohromadě
JV: hm
BK: a to ani tak ty (náni) nebyli
JV: a měla ste jako dítě eee nějaké další aktivity, třeba chodila
ste s ee já nevim na nějaké výlety nebo s kamarády chodili ste si
[hrát]
BK: [ne ne] ne ne to všechno buďto rodina pohromadě
JV: mhm takže ste spíš [byli doma]
BK: [a nebo školní] výlety
JV: spíš doma ste byla
BK: ano ano
JV: moc ste nechodila po venku
BK: ne ne ne
JV: nelítala ste
BK: to ne to se nedalo vůbec ne
1.352
800:830
JV: ale tenkrát v tom dětství v tom úplně jakoby v tom nejranějším
dětství nebo do těch deseti let, když ste chodila s tatínkem ee
BK: no
JV: až na vyjímky ee
BK: no
JV: tak ee tam vlastně hrálo hrála hlavní roli ee ta skutečnost, že
ty kina byla blízko
BK: no [taky]
JV: [a pak] jakoby v druhém plánu ste řešili ten program a nebo to
spíš bylo podle toho, co hráli?
BK: to spíš bylo co podle čeho co byli hráli, ano
JV: takže důležitý byl ten film
BK: ano, určitě, [protože]
JV: [ale jestli] to kino bylo dál, tak ste se klidně [projela]
BK: [no to sme] ano ano ano za tím se šlo dál- daleko
JV: mhm
BK: a třeba i když nic nejezdilo, tak to se samozřejmě když šla
větší skupina, tak to se nikdo nebál jít, že
1.352
595:635
JV: ani když ste byla mladší? a třeba chodili ste na nějaké dětské
filmy, nevim, říkala ste se školou? do kina.
MM: ano chodili sme se školou do kina, třeba si vzpomínám, že sme
byli se školou na filmu o Rastislavu Štefánikovi ((Milan Rastislav
Štefánik)).
JV: hm
MM: dodneška si vzpomínám, ten herec co ho hrál, menoval se Rogoz
((Zvonimir Rogoz)) a tu jeho milou hrála Oličová ((Karla Oličová)),
<to teda nevím> že si na ty ména ještě pamatuju,
JV: to bylo ještě v obecné nebo v měšťance
MM: obecná, to byla obecná, a dodneška si velice dobře na ten film
pamatuju a to teda vopravdu, protože sme tam šli se školou a byly
tam taky jiný školy, čili to bylo čistě jenom pro školy, no tak tam
teda jako ten klid a to moc nebylo.
JV: a projevovali se především pravděpodobně když už tak kluci
předpokládám.
MM: no, samozřejmě, samozřejmě.
JV: ee dobře, tak vy ste tady teď nakousla jeden film, vzpomněla
byste si, co vás na něm tak upoutalo, nebo z jakého důvodu si ho tak
pamatujete?
MM: no, pamatuju si ho z toho důvodu, že teda jako se mluvilo tehdy
Masaryk, Beneš, Štefánik a o tom Štefánikovi se mluvilo hodně, no,
mluvilo se i teda o tom jeho konci, jak to bylo, jak by to bylo
vypadalo, tady tyhlety debaty zase vedl můj tatínek doma, ale né
teda se mnou, jo, třeba s maminkou, jo, ale protože ji, já jak sem
slyšela, že se někde bavili, tak sem šla vždycky poslouchat. no a
tak proto, proto, a pak nám taky samozřejmě pan učitel vykládal o
tom, takže ten film, se mně jako líbil a zaujal mě.
JV: a to vám mohlo být kolik let?
MM: co já vím, devět, deset.
1.352
181:190
AV: á, jaký byl postoj třeba, e, školy, kterou jste navštěvoval,
k filmům a ke kinům, jestli se učitelé nějak vyjadřovali
MH: [ne],
AV: [k filmům]
MH: ne.
AV: ne, ne, ne. mhm.
1.352
111:159
AV: mhm, (...) jak často jste jako dítě, desetileté, tak chodíval do
kina?
MH: no tak jako desetileté, no tak jednou, dvakrát týdně.
AV: mhm, mhm, a do toho kina jste chodil s kým? sám, [s kamarády]?
MH: [sám].
AV: sám.
MH: sám.
AV: ee, a která kina jste navštěvoval tady v Brně?
MH: všechna.
AV: všechna? ((smích)) [aha].
MH: všechna. [i] kerý byly zrušený, já nevím, jesi víte o tom něco,
na na Dornychu bylo kino, (.) eee, (.) teď nevím, jak se to
jmenovalo původně, za války to přejmenovali na Viktoria,
AV: mhm.
MH: a to bylo v listopadu čtyřiačtyřicátým vybombardovaný.
AV: mhm, Edison to byl, mhm.
MH: Edison.
AV: Edison, mhm, mhm.
MH: no pak, na výstavišti bylo kino Luna,
AV: mhm.
MH: to po válce zrušili a udělali tam divadlo z toho.
AV: mhm. a měl jste nějaké oblíbené kino, do kterého jste rád
chodil, anebo [naopak] třeba nějaké, kam jste nerad chodil?
MH: [né]. ne, ne.
AV: ne, všechna.
MH: já jsem je měl podle filmů ((smích)).
AV: mhm, podle filmů.
1.352
92:109
AV: mhm, (.) vzpomínáte si na svoji první návštěvu kina?
MH: jé, tak to vám neřeknu. počkejte, to bylo ještě před válkou,
AV: mhm.
MH: a vím, že jsem tehdy dostal, už nevím, co to dávali, že jsem
dostal strach, že jsem utekl ((smích)),
AV: ((smích)), takže to jsou vlastně nejstarší vzpomínky na kino?
MH: a vím ale, že tehdy dávali rouzmery ((Rose-Marie)),
AV: mhm.
MH: a to jsem chtěl jít, a na to jsem se nedostal, poněvadž to bylo
mládeži nepřístupné, jo, až asi před patnácti lety to dávali
v televizi, tak jsem si to nahrál.
1.352
841:860
AV: vůbec to na vás nějak nezapůsobilo... hm, a ten výběr filmů byl
nějaký trošku jiný, pozměněný, třeba ta programová nabídka? po tom
roce třicet devět než předtím?
MH: jo tak předtím, říkám, to moc nepamatuju,
AV: hm.
MH: poněvadž to jsem byl na tom Slovensku, to jenom vobčas, že jsme
přišli do toho kina a...
AV: hm.
MH: konkrétně pamatuju Tři bengálští jezdci ((neidentifikováno)), že
jo, ((smích))
AV: hm.
MH: anglickej film, to jsem chodil málo, až teprve za války jsem
začal chodit.
1.352
1581:1587
tehdá to si pamatuju teda, ta Sněhurka a sedm trp- ((Sněhurka a sedm
trpaslíků)) to bylo barevný, to bylo jako americké, teda tenkrát to
muselo být ňák začátkem války, že to ještě Němci povolili, ale to
bylo vod dyzneje ((Walt Disney)) ale, ale totok, ale jinak ten, no
když sme chodívali, sem jako byla mladá, no tak to bylo všechno
černobílý, no, když bych si dneska mohla vybrat, tak půjdu radši na
ten barevné, <no>
1.352
1608:1608
už nepamatuju, že by byly některý jako němý filmy.
1.352
785:839
V: hm, hm. (..) jak na vás působily změny po roce 1939, kdy začaly
platit protektorátní předpisy.
MH: tak, to se chodilo hlavně na český filmy,
AV: hm.
MH: poněvadž ty byly takový, abych to řekl, no, povzbuzující,
AV: ano.
MH: ( dívali) aby lidi přišli na ( ), ať to byla Babička nebo
Jan Cimbura, a...
AV: hm.
MH: dávali ty český autory...
AV: hm.
MH: no a na německý taky... totiž, zajímavý bylo, že na rozdíl vod
komunistických, Němci nedávali tu svou propagandu a válku do filmu.
AV: hm.
MH: to byly jako civilní filmy, jako kdyby nebyla válka, jako kdyby
se to odehrávalo kdekoliv a takhle, čili takový civilní filmy, že
tam vůbec nedávali žádnou propagandu válečnou a nic.
AV: hm.
MH: takže se na to dalo chodit.
AV: hm. á bylo poznat, že některá kina jsou německá a některá česká,
že...
MH: [ne].
AV: [se] více soustředí...
MH: ne, ne.
AV: nepociťoval jste to. (.) takže to, že by do některých kin spíše
chodili Němci nebo Češi...
MH: ne.
AV: nevzpomenete si.
MH: to, nepamatuji.
AV: hm. takže jste chodil do kina, hm, dalo by se říci, stejně
často?
MH: ano.